2
masthead
V Praze, v pátek dne 20. prosince.
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Pošton;
Praha
Pošton
5
article
NAh
NAh
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 n
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Panská sněmovna.
Z Vídně, 20. prosince. Dnes také
panská sněmovna rozejde se na
prázdniny vánoční a novoroční. Dříve však
projedná zatímní rozpočet na první
čtvrtletí roku příštího. Není ještě jisto, zdali
se tak stane bez debaty, naopak podobá se,
že se pairové nechtějí vyhnouti této příleži-
tosti a že dojde k rozpravě. Rozhodnutí
o tom stane se teprve v poradách jednotli-
vých stran, jež konají se o 12, hodině po-
lední. Zejmena chová prý jeden čelný
prelát, teprve letos z jara do panské sně-
movny povolaný, úmysl, promluviti o hnutí
za heslem »Pryč od Říma«.
Česká technika brněnská.
Z Vídně, 20. prosince. Nejvyšším roz-
hodnutím ze dne 4. t. m. jmenován odborný
rada v ministerstvu financí Jan Koloušek
řádným professorem národního hospodářství,
finanční vědy a statistiky na české tech-
nice v Brně. Pan Koloušek povolán byl
z Prahy do ministerstva financí nebožtíkem
drem. Kaizlem a přidělen oddělení pro zále-
žitosti bankovní.
Vysvědčení záhřebské university.
Z Vídně, 20. prosince. »Neue Freie
Presse« sděluje z pramene prý kompetent-
ního, že zpráva některých chorvatských li-
stů, jakoby rakouské ministerstvo vyučování
bylo vyhovělo žádosti Slovinců a Chorvatů,
aby vysvědčení chorvatské university
záhřebské měla platnost také v této po-
lovině říše — jest nepravdivou. Jak
patrno, rakouské ministerium osvěty nemá
se splněním tohoto požadavku Slovanů tak
na spěch.
Dozvuky vřesenské.
Ze Lvova. 20. prosince. Na podnět
měšťanského komité založen byl zde spo-
lek na ochranu polského obcho
du a průmyslu, který dovolává se sou-
činnosti veškerých vrstev obyvatelstva v zemi,
aby čelilo dovozu pruských výrohků.
Koloušek
Kaizl
Chorvat
Vídeň
Řím
Brno
Praha
Lvov
Český technik
ministerstvo finance
Neue Frei Presse
6
article
Telegrafické zprávy.
Schválený zákon.
Z Vídně, 20. prosince. (C.-B.) Císař
udělil sankci osnově zákona, usnesené sně-
mem království českého ve příčině sloučení
soudních okresů Přísečnice a Vejprtv
a soudních okresů Stodo—Dobřanyv
okresní zastupitelstva.
Zbožné přání.
Z Vídně, 19. prosince. (C.-B.) V dne
šní závěrečné schůzi vídeňské obchodní
živnostenské komory projevil president
Mauthner přání, aby vyrovnání s Uher-
skem, celní tarif a obchodní smlovy, jež
s životními zájmy obchodnictva a živnost-
nictva spojeny jsou, od zastupitelských sborů
s velkých státních hledisk pojaty a projed-
nány byly.
Jmenování.
Z Vídně, 20. prosince. (C.-B.) Ministr
obchodu propůjčil poštovnímu sekretáři Janu
Reisserovi v Praze místo vrchního po
štovního komisaře a jmenoval poštovní ko-
misaře Emila Pietsche, Filipa Hoyera
a dra. Karla Parsche poštovními se-
kretáři.
Bitka mezi dělníky.
Z Barcelony, 19. prosince. (C.-B.)
Stávkující kovodělníci stříleli
dnes na pracující dělníky jisté
továrny. Tito a majitel továrny odpovídali
také výstřely. Tři stávkující dělníci byli po-
raněni, dva z nich těžce. Policie obnovila
pořádek. Továrník a někteří dělníci byli
zatčeni.
Z tábora anglických liberálů.
Z Londýna, 19. prosince. (C.-B.)
V resoluci, přijaté spolkem »Midlothian Libe-
ral Association«, ve kteréž se lordu Rose-
beryovi k jeho návratu do politického života
gratuluje, uznávají se také velké zásluhy, jichž
si Campbell Bannermann získal
jakožto vůdce liberální strany v poslanecké
sněmovně a projevuje se plná důvěra v jeho
Dobřanyv
Mauthner
Reisser
Pietsch
Hoyer
Parsch
Campbell
Vídeň
Přísečnice
Stoda
Uhry
Praha
Barcelona
Londýn
poslanecký sněmovna
Midlothian Libea
ral Association
7
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Předplaceni
a ingeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
9
article
schopnost, zachovati vznešené tradice strany
plným rozsahem v zemi i sněmovně.
Z Říma, 19. prosince. (»Pol. Corr.«).
Velevyslanec u vídeňského dvora hr. Nigra
odebere se po své dovolené, kterou tráví
v Italii, dne 22. aneb 23. t. m. na své pů-
sobiště.
Z Cařihradu, 19. prosince. (»Pol.
Corr.«). Porta obrátila se v záležitosti po-
štovních poukázek, jež byly v Tu-
recku zavedeny, ale následkem nedostatečné
hotovosti se neosvědčily, na různé státy.
Jednání to není dosud skončeno.
Z Yokohamy, 19 prosince. (C.-B.)
Dle zpráv ze Soeulu odepřela Korea
souhlas k položení japanského kabelu na
pobřoží korejském, poněvadž prý sama za-
mýšlí tam kabel položiti.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 19. prosince. (C.-B.) Dle
vydaného právě rozkazu mají býti ihned svo-
lány a ještě prodlením příštího měsíce do jižní
Afriky vypraveny další dva tisíce mužu
veomanrye. Vydaný dnes večer armádní
rozkaz nařizuje zřízení šesti nových
praporů mili ce.
Pol
Corr
Port
Řím
Italia
Cařihrad
Yokohama
Soeul
Korea
Londýn
jižní Afrika
10
title
Z bojiště českobudějovického.
11
article
(Pův. dopis »N. L.«)
12
article
(Obecní volby. — Nepořádky v
městském berním úřadě. — Nová
odhalení v měšťanském pivovaru.)
Již dnem 12. října letošního roku vypršela
lhůta dosavadní obecní správy a měly býti vy-
psány volby nové, ale dosud se tak nestalo.
Okresní hejtmanství na nalehání Čechů konečně
»zakročilo« a vyzvalo před měsícem obec, aby
do osmi dnů vypsala volby. Když se tak ne-
stalo, byla obec vyzvána ještě jednou a když
ještě neposlechla — utichlo i c. k. okr. hejt-
manství. Pan Taschek ovšem dobře ví, že
nařízení, jež se týkají Němců a německé obecní
správy, netřeba přiliš přísně pojímati. A tak ani
Čecho
Taschek
Němec
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Lístky opadaly ...
Napsal Jindřich Hochsinger. Přeložil J. Š.
»Myslím, že nastala moje poslední chvíle
Milovala jsem — dvořili se mi — několik hodin
snad ještě — a pak — pak je všemu konec.
Mám toliko přání — slyšíš? Jen jedno, je-
dinké — musím té ještě viděti — ještě jednou
na svoje choré srdce přitisknouti. Očekávám,
že přijdeš — ano, ty musíš přijíti k své ubohé
Lucii.
P. S. Myslím, že víš kde — rue de matin.
v nemocnici.«
Oskar z Valdavy vyskočil z houpací le-
nošky a přecházel nepokojně pokojem.
Zlobil se sám na sebe. Bylo to však
hloupé. Ona chce ho ještě jednou viděti —
proč? — proklatě proč? — Snad ho konečně
ještě nemiluje? Vždyť »to« již před časem
skončili a tedy... Přešel ještě několikrát, pak
sedl si k psacímu stolu a psal:
»Moje milovaná Lucinko!
Já ... .. !«
Dlouhé a bílé jeho prsty třásly se nervosně
nemohl s místa.
O čem měl vlastně psát?
Zahodil vztekle péro a povstal.
»Nic platno ... musím tam zajít.«
»Lucie Halerova? Druhé schody, pokoj
číslo šest, číslo lože 18.«
Portýr v nemocnici zavřel zlostně knihu
přijatých nemocných. Obdržev stříbrnou minci,
hlu boko se ukláněl.
Hochsinger
Lucius
matin
Oskar
Lucinka
Lucius Halerův
14
article
Oskar z Valdavy vystupoval pomalu po
širokém schodišti. Bylo mu nepříjemně, když
kráčel po tmavé chodbě a prohlížel pozorně
štítky, upevněné nad vysokými dveřmi.
Číslo šesté. Položil tiše ruku na kliku, ale
teprve po chvilce otevřel.
Hustý, karbolovou vůní prosycený vzduch
naplňoval rozsáhlou prostoru, v které naříkání
a vzdychání se rozlehalo Oskar zůstal zaražen
státi před těmi žlutě skřivenými obličeji. Teprve
udivený pohled ošetřovatelky mladého elegána
upamatoval. Potáceje se ku předu počítal
dlouhou řadu stejnoměrně postavených loží.
z kterých tak bez účasti vyhlížely chorobné
tváře nemocných.
Před číslem osmnáctým zůstal státi.
Ano — zde ležela Lucie Halerova — jeho
Lucinka — kterou kdysi tak miloval. Skoro jí
ale nepoznával, jak špatně vypadala.
»Lucinko !«
Při zvuku tohoto hlasu pozvedla nemocná
svoje zavřená víčka.
»Oskare — ach — já — věděla — ano —
že — ty — přij — deš.«
Při těchto vyhrknutých slovech tak radostně
sešpulila svoji malou hubičku s bledými rtíky
Jejich zraky se setkaly; a nyní — nyní
zcela zřetelně nemocná viděla, jak Oskar couvl
zpět, jakoby se bál jejího políbení.
Bolestně klesla zpět do podušek, z kterých
se byla vztýčila.
Chtěla promluviti, ale slabostí nemohla.
Nastala trapná chvilka . .
Oskar cítil, že jí ublížil, škubal rozčileně
svůj jemný knír a hledal slova, která by pro
mluvil.
»Máš mnoho bolestí?« řekl najednou.
»Nikoli,« právila tiše, »— já —.«
Oskar
Lucius Halerův
Lucinka
Máša
15
article
Tu přepadl ji divoký kašel, který utlumil
další její slova.
Oskar se mimoděk otřásl. Byl to kašel
umírajícího, hluboký, suchý kašel.
Ošetřovatelka přišoupla k posteli plivátko.
Lucie nachýlila hlavu a počala chrliti krev.
Krev — kterou on viděti nemohl — tuto
červenou, horkou krev . .
Otočil svoji hlavu. Po několika sekundách,
jakoby se styděl za tuto svoji slabost, vrátil se
v původní posici a pohlížel nemocné přímo do
obličeje. Nával přešel, ona ležela klidně a bo-
lestně se naň usmívala. Sedl si těsně k jejímu
loži, hladil její krásné, černé vlasy a těšilji
jako malé děťátko.
Bolestně šťastný smích zářil z jejích ble-
dých tváří, uchopila jeho ruku a tiskla ji lehce,
zcela lehounce.
Po chvilce Oskar vstal, políbil ji něžně na
čele a na skráních.
Zachvěla se a počala vášnivě prositi:
»Oskare — moje štěstí — ty — přijdeš —
zejtra — viď — přijdeš — naposledy.«
Sklopil oči při těchto slovech.
»Oskare — ty — . . .«
»Ano, ano — přijdu zejtra určitě!« a po-
dával jí ruku.
Stiskla ji jemně — on odešel.
»Ven, ven — na čerstvý vzduch !«
Rychle, aniž by se ohledl, utíkal s
schodů. Studený, občerstvující večerní vánek
dotkl se jeho rozpáleného čela. Oskar zastavil
kolem jedoucí povoz — řekl jméno svého bytu
a ujížděl odtud. Doma vrhl se na pohovkua
dumal. Snil o šťastných dnech, které prožil
s Lucií. Cítil její sladká, ohnivá políbení, viděl
její půvabné vnady. A najednou spatřii tu
»Druhou«, která se mu zdála mnohem krás-
Oskar
Lucius
Studená
Lucie