2
masthead
V Praze, v úterý dne 13. února 1900.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listr
ptoártáer ne
v Prazetv zdnlrnistr
phk iate
s dvojí čonásko
ve ninalktel
3kn
nbe rošion
nk .
roji vkanio
5
title
Lnešní čislo pra Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
title
Cunctator Körber.
Cunctator Körber
7
article
Poslání kabinetu Körbrova nesvití př
Poslání kabinetu Körbrova nesvití př
mivé hvězdy. Ku horstvu starých pře-
lážek, jež zloduch rakouské německo-centra
Estické politiky během čtyř desetiletí nakupi
na dráhu národův zdejších, až z toho nade
a důsledně nevídaná krise státní, vyvstal
ještě z lůna dolův uhelných této zbědo-
rané říše nová, bezpříkladná pohroma: vše-
cbecná to, trvalá nouze o palivo, kterouž trpí
od měsíce veškeré obyvatelstvo ne-
smírné škody, ježto nuceno jest platiti
za nejšpatnější uhlí z ciziny spoře k nám
ťovážené ceny neslýchaně vysoké.
Ano, od měsíce jako bychom žili v
Favu anarchickém. Poněvadž majitelé našich
uhelných dolů, většinou to cizáci, nechtějí
se dohodnout s hornickým dělnictvem svým
o úpravu jeho mzdy a doby pracovní, od-
souzeno jest nevinné obyvatelstvo celých
zemí od měsíce, aby platilo útraty této války,
kdož by spočetl nesmírné ty škody hmotně,
laké za ten měsíc uhelné kalamity útrpěl
naše země? Jaké to ztráty jmění národního
len za dnem, že by za pohrom válečných
sotva mohly býti větší1 99e
A co podnikla vůči těto pohromě d -
s d
posud vláda páně Körbrova?
Körbrův
8
article
Kterak a kde zakročila za ty čtyři ne-
děle autorita státní činem energiekým, ab
včinila přítrž té bídě kruté, v jaké stráda
milliony nevinného chudého lidu, od něho
přece žádá stát také své daně a sice po-
měrně daně nejtěžší? Nemá stát na vzájem
žádné povinnosti k tomu lidu? Má ho bez
ochirany, bez pomoci nechat strádat krutě
rostoucí drahotou všech potřeb životních
tejmena paliva uprostřed zimy?
Leč do dnes ani potuchy o nějakém
tázném zakročení vlády na prospěch obe
čenstva, ani stopy po nějakém osvobozují
eím činu. Tak jako váhá vstoupit vláda
mezi Němce a nás, aby poctivým přižnáním.
že právo i zákon jestna sťraně
naši, pomohla ku rozsouzení krutého na-
šeho sporu národního: — rovněž tak váhá
vstoupit mezi majitele dolův a stávkující
horníky, aby ohledala spravedlivě, naí
straně jest právo a na čí křivda, a veškerou
tutoritou a mocí svou zjednala společen-
tému právu, spravedlivosti a slušnosti ví-
fzství. Od čtyř neděl studují noví ministři
oba ty procesy, aniž by dovedli jedním ne
druhým hnouti. K nalehání Madarův svolá-
vají říšskou radu na den 22. t. m., aby vy-
lídila zákon branný, rakousko uherské vy-
rovnání, státní rozpočet a povolila investičn
půjčku asi 160 millionův.
Leč pro úspokojení těžce uraženého ná-
toda českého nepodnikla vláda dosud pra-
ničeho. Jak může tudíž na jeho poslancíh
žádati a od nich očekávati, aby potlačil
trpkost svých citů a za čtrnáct dni byli
v parlamentě plni obětovné ochoty.?. Zle.
velmi zle shledá se na vládě paně Körbro
lato její liknavost a netečnost ku spravedl-
vým požadavkům a potřebám našeho národa.
A jak bude se jí lze zodpovídati před zá-
stupci lidu ze svého otálení a váhání vůč
chromné té škodě, způsobené nezhojeno
krisí uhelnou?
Němec
Madarův
9
article
Či snad opravdu neměla právních pro
sředků po ruce, aby proti umíněnému egoismu
uhlobaronů čeho svedla? Veřejnost volala n
ni, aby pohrozila majitelům dolů sekvestrací
po případě i vyvlastněním; leč vládní list
odpovidaly, že ani jedno ani druhé po zákonu
nelze provésti a ku násilí absolutistickému
že vláda právního státu přece sáhnouti ne-
může. Musil prý by dříve parlament udělat
zvláštní novellu k obecnému zákonu hornímu.
Jest tomu opravdu tak? Nedává platný záko
vládě štítící se užiti § 14. opravdu žádné
rukojeti, aby byla mohla za ty čtyři neděle
na nepovolné majitele uhelných dolů účinne
dokročit? Vizmež přece, co praví platny
dosud všeobecný rakouský horní zákon ze
dne 23. května 1854 č. 53 ř. z.
Předně stanoví v § 174.: »Ku stálému
provozování těžby v dolech vyžaduje se,
aby každého pracovního dné byl
důl po čas Shodinné doby pracovní osazen
takovým počtem dělnictva, jakého
jest dle místa a účelu těžby zapotřebí. —
Kdyby tato stálá práce v dolech byla
pak pro jakékoliv zevní nepříznivé poměry,
na př. pro váznutí obchodu, neb pro
vnitřní příčiny těžířské v do-
lech samých znemožněna, mají to
dle 8 182. majitelé dolů ihned horním úřa-
dům oznámit a vyžádat si na nich lhůtu, do
které těžbu opět řádně obnoví. Zastav í-li
však podnikatelé těžení v dolech,
aniž by sobě byli jakés lhůt
vymohli, neb pracují-li s men-
ším počtem dělnictva, než jaky
zaměstnávati povinni jsou: mají
býti horním úřadem pokuta mi
stiháni; a když ani pokuty ničeho ne-
spomohou, má se jim oprávnění ku
provozování horní těž by ode-
jmouti.« Tak stanoví výslovně v čl. 243.
všeobecný rakouský horní zákon podnes
platný.
Musil
Vizmež
Zastava í
10
article
Nuze, zádali majitelé uhelných dolův
po vypuknutí stávky za příslušnou lhůtu
Nikdo o tom neslyšel. Ale i kdyby byli žá-
dali, pak jim mohla vláda povolit krátkou
lhůtu ku vyrovnání s horníky, po vypršení
této nepovolné uhlobarony pokutovat, a kdyby
ani to ničeho nespomohlo, dle zákona
odnětím koncesse jim pohrozit.
Lze o tom pochybovat, že by takovéto za-
kročení nebylo zlomilo jejich houževnaty
vzdor? Není tedy s pravdou, že
neměla vláda zákonných pro-
středků k rázhému zasáhnutí do sporu,
který svými krutými následky pro blaho ve-
řejné dávno pozbyl povahy sporu soukromo-
právního, tak jako vůbec poklady v lůno
země přírodou uložené a nenahradi-
telné nemají byti objektem soukromo-
právně spekulace a těžby, nýbrž majetkem
a vlastnictvím té které země.
Opomenuvší zjednati uraženému právu
národa našeho dostiučinění obnovením
stavu zákonného ve státní správě Čech, za-
valila sama práh dohodčích konferoncí nej
větším kamenem úrazu; opomenuvši po tři
neděle zakročiti se zbraní zákona v ruce
proti bezohlednému egoismu uhlobaronův
v zemích našich, uvalila na se těžkou zod-
povědnost nejen před nastávajícím parla-
mentem, ale před soudem millionův stráda-
jícího, tak nevinně a tak těžce poškozeného
lidu, jenž nedá sobě vymluvit, ze hořký
kalich krise uhelné dávno již mohl býti o
něho odvrácen, kdyby Rakousko mělo mini-
strův majících pro lid srdce a činoro-
dou, energickou vůli.
Čechy
Rakousko
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. února. (S miřo v al e
konference.) Vídeňská »Reichswehr
otiskuje zaslanou jí z parlamentních kruhů
zprávu o situaci a v ní se pronáší následující
soud o smiřovacích konferencích: »Pokud se
týče úpravy jazvkové otázky u samosprávných
úřadů, podaří se snad docíliti dorozumění. Na-
proti tomu má se skoro za vyloučeno, že se na
konferencích rozřeší také jazyková otázk
u státních úřadů. Spíše se zdá, že vláda na
základě materiálu, jejž sebere na konferencích,
podá sama návrh jazykového zákona a že na
jeho projednání bude zvolen stálý sněmovní
výbor. Mnohem více obtíží než české věci činí
však věci moravské. Moravští Němci nechtějí
učiniti nijakého ústupku a Čechové prohlašují,
že bez ústupků se strany německé nebudou dále
vyjednávati. Proto nálada vzhledem k jazykové
otázce moravské je mnohem více pessimistická.
než vzhledem k otázce české. Také chování
Němec
Čecho
Praha
Reichswehr
12
article
Slovinců — píše se na jiném místě — nesm
Slovinců — píše se na jiném místě — nesm
se podceňovati. Jednostranný pokus o úpravu
jazykových poměrů v Čechách a na Morave
způsobil zlou krev mezi Jihoslovany. Stýskaj
si, že budou opět opominuti, že se má pořádek
zavěsti jen pro Čechy, ale nic. se nečiní, ab
se upravily také poměry na jihu říše. Jího
slované hrozili už nejednou, že za takových
poměrů opustí pravici. Rozbití pravice v nynější
době znamenalo by však těžkou parlamentní
krisi, poněvadz by sněmovna pozbyla jedín
opory, kterou má v pravici.s
Spravedlivost stesků jihoslovanskýchi uzná
vali jsme a uznáváme vždy; jim odpovídá
i projev dra. Engla, učinčn; v prvé schůzi smí-
řovací, za nějž se české delegaci dostalo uznání
klubu liberálních poslanců slovinských.
Jihoslovan
Čechy
13
article
Výsledek smiřovacích konferencí má za
pochybný také krakovský mrěslčník »Przegla
Polski«. Dle jeho mínéní konference mohou
míti nějaký lužitečný výsledek jen tehdy, za-
nechá-li se daleko sáhajících zásadních sporů
rozpravy se omezí smírným vyřízením některých
zvláště palčivých praktických sporných otázek
Proto prý konference ty se neměly jmenovali
vyrovnacími, nýbrž jen konforencf o něko-
lika záležitostech česko-německých. »Jestliže —
píše dále »Przeglad Polski« — vláda takto
obmezí obor působnosti konference, pakli před-
loží jí důkladný program, tedy i při malé dobr
vůli obou stran dá se dostcf dorozumění v ně-
kterých věcech, a bojiště českoněmecké se tím
způsobem omezt. I kdyby později radikální živly
udeřily a útočily na výsledky konference, zůstanou
přece věcí jednou vyřízené mimo obor zápasu
a počet sporných otázek se tím zmenší. O ně-
jakém všeobecném theoretickém vyrovnání česko-
německém nemůže býti ani řeči, což se ostatné
samo sebou rozumí, any podobné, věky trvající
spory dvou národů nikdy najednou nedají s
vyříditi a toliko doba a život ponenáhlu je
zmírňují.«
V Praze, 12. února. (0 historickém
právu.) »Grazer Volksblalte povšimnul
si projevu chebských poslanců proti konferencím
a jich hájení historických práv krajiny chebské.
Przegl Polski
Praha
14
article
Zmtniv se o obsahu chebského protestu, po-
kračuje: »To je výborně! Kdežto liberálové
jsou z pravidla zuřiví centralisté, Wolfovci stá-
vají se federalisty a opirají se o historické státnt
právo. Jak se jim co hodí do krámu ! My
ovšem soudíme — píše »Gr. Volksbl. « — že
každá korunní země má svůj historický vývoj
a proto i svá historická práva, a ne jen malinké,
na mapě sotva viditelné Chebsko. Proč jinak
nechtějí ani slyšetio historických právech,
o zdravém federalismu? Liberálové odhodili tato
práva, jako mnoho jiných. Avšak při každém
kroku pozorují, že všechno se nedá naraziti na
jedno kopyto. Různé korunní země naší říše
mají tak zvláštní ráz v každém vzhledě, že je
vůbec nemožno, vyhověti všem na základě centra-
lismu. Nynější zbahnění parlamentního života
nebylo by vůbec nastalo, kdyby ústřední parla-
ment nebyl přetížen pracemi na úkor zemských
sněmů. Proto je nám zadostučiněním, když po-
zorujeme, že i centralisté musejí čas od času
doznati, že historická práva jednotlivých zem
se nesmějí přezírati . ..«
Podobnou otázkou obírá se známý uherský
generál Türr ve stati o budoucnosti Ra-
kouska, vydané v »Nouv. revue inter
nation.« Pisatel dovozuje, že rakousko-uherská
říše může své trvání zabezpečiti jen tehdy.
bude-li v Rakousku předlitavském provedena po-
dobně, jako ve Švýcarsku, úplná rovnoprávnost
všech národů, při čemž ovšem soustava duali
stická má zůstati nedotknuta.
Z Vídně, 12. února. (Dr. Rezek
Jihoslované.) Orgán klubu jihoslovanského
»Der Süden« ve stati o poslání českého
ministra krajana spokojuje se na ten čas úlohou,
jež byla přidělena Jihoslovanům, ač doufá, že
i jim se dostane zastoupení v ministerstvu, až
v parlamentě zavládnou opět pravidelné poměry.
Türr
doktor
Rezek
Jihoslovan
Chebsko
Rakousko
Švýcarsko
Vídeň
15
article
»Prozatím — pokračuje »D. S. « — skládáme
klidně své zájmy v ruce českého ministra krajana.
Od muže s tak širokým rozhledem a zdravou
politickou rozšatností, jskoje de. Rozek, můžem
očekávati, že stejně, jako my, uznává, že zájmy
jednotlivého slovanského národa mohou býti za-
bezpečený jen tehdy, když se všichni slovanšt
národové této říše budou pekládati za členy jedne
bratrské rodiny a budou se navzájem podporo-
vati. Soudíme-li správně, bude i dr. Rezek po-
kládati za svou povinnost ujímati se zájmů Jiho-
slovanů, jakožto nejbližších příbuznýah Čechů
V tom smyslu dovoláváme se jeho slovanskéh
citu, jsouce přesvědčeni, že se ve své naději
nezklameme.
Rezek
Čecho
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 12. února.
Anglický agent v Cařihradě.
»Hosovy BpeMeuI« oznamují z Cařihradu
Přijel sem anglický agent Majmon a hned prvý
den navštivil prvého tajemníka sultanova Taksím-
bega, u něhož dlouho se pozdržel. Přijel jak
zástupce velké části anglických kapitalistů, k níž
přináleží těž londýnský Rotšild. Věrohodně
ujišťují, že hodlá vymoci od turecké vlády tři
velmi cenné koncesse, z nichž jedna bude na
vysušení mezopotamských blat a dvě na stavbu
železných drahi.
Řekové a Bulhaři.
Na udání řecké vlády bylo zatčeno jedenáe
makedonských Bulharn, jejichži agitace byla ře-
ckému živlu v Makedonii nepohodlná. Řecká
vláda, zastirajíc se mírumilovností, upozornila
na ně Vesokou Portu, jež ji ráda vyhověla
udané Bulhary zatkla. Stambulovské listy na-
říkají, že politický vliv Bulharska od časů Stam-
bulova ohromně poklesl. Za Stambulova turecká
vláda nebyla by prý si podobné denunciace ani
povšimla, a kdyby přece, bulharský zástupce
v Cařihradě rázně by zakročil a zatčení byli
by propuštěni. Za nýnějších poměrů bulharský
zástupco ani prstem nehnul, bulharská vláda
zůstala úpiné lhostejnou.
Nedávno makedonšti Bulhaři ve Feredžiku
násilně zavřeli několik řeckých škol a hledali
zabránit, aby nebyly znova otevřeny. Zvěděv
o tom patriarch Konstantin V., vyslal k velikému
vezíru deputaci ze dvou biskupů s prosbou, aby
odstranil toto hrubě násilí. Veliký vezír bez
meškáni telegrafoval do Feredžiku tamním úřadům,
aby řecké školy znova byly otevřeny.
Hosův
Řek
Bulhar
Praha
Cařihrad
Makedonie
Bulharsko
Stam
17
article
Poslední úvazek mezi Srbskem a
Černou Horou roztržen.
Policejní skupština poslední den před svým
rozchodem odhlasovala, že má býti zrušeno
srbské vyslanectví na Cetyni. Proč? K vůl
úspoře
»3acrana« k tomu podotýká: Není po-
chybnosti, že spořivosť je hezká vlastnosť. Ale
kdo k vůli úspoře nejí, dopouští se sebevraždy.
V Srbsku dělají takové úspory. Srbsko tedy
nemá více peněz na udržování přátelských styků
s Černou Horou ? Ale zde ve skutečnosti nejde
o úsporu, nýbrž o to, aby se ještě více roz
štřila propasť mezi úřadním Srbskem a Černou
Horou. Je to ruka zlého genia srbského národa,
Milana. Vláda rozkrálova koná chladnokrovn
zločinné dílo, které by neospravedlnilo anie nej-
větší rozhorčení. Komu prospívá tento skandál
Srbským prospěchům zajisté nel
Milan
Srbsko
Černá Hora
18
article
Francie mezi Německem a Anglií. »Pari
Francie mezi Německem a Anglií. »Pari
Nouvelles« píší: Německý tisk, který se oby-
čejně za ořficiosní pokládá, zaujal od jisté doby
vůči Francii nové stanovisko. Je známo, že jest
— mluvíme ovšem všeobecně — německé oby-
vatelstvo pro Bury a proti Anglii a že došlo
v Prusku, Porýnsku, Sasku a Bavorsku, ba
snad po celé říši k národním projevům, které
o smýšlení tomto nijakou nepřipouštějí pochyb-
nost. Jelikož ale francouzské veřejné mínění
toto smýšlení sdílelo, nastoupena jaksi v otázce
této společná cesta. Vláda říše německé to ne-
schvalovala a nelenila, dáti výstražný pokyn, b
se německé mínění mělo na pozoru. Officiosní
Francie
Německo
Anglie
Bura
Prusko
Porýnsko
Sasko
Bavorsko
19
article
V drobném prodeji
cappl... . .
ve nlislkách ns renkovs
Inserat,
plati so hotově saple
placení a interty piijímá sdlmiel-
Ftrace v Masianský slici č. s
tirtíra snelis kkanakeskas
Bakozisy se norraecie
20
article
listy se tím nikterak netajily: »Němebkio musr
zachovati naprostou, vyčkávací noufralicuíl v zá-
ležítostech jihoafrických a nemůže nijak za-
kročiti!« Je to ovšem stanovisko jako každé
druhé, proč ale chtiti podplrati důvod tvrzením,
že se Franeie snažila strhnouti s scbou Ně-
mecko, abv proti němu něliböst anglického ve-
řejného mínění vyvolála a jemu tak různé ne-
přijemnosti způsobila ?
Čas známé depeše Viléma II. prosidentu
Krügorovi dávno minul. Anglie překvapena čí-
sařským prohlášením, pochopila, že je na čase
nakloniti si vnuka královny a neustala, dokud
ke smlouvě o rozdělení okršků vlivu a území
sevorně a východně Zavaalska ležícího — ne-
došlo. O ujednání tom se mnoho namluviloa
jedině snad příčině, že jisté výhrady obsahuje,
které mohou býti říši německé sice velmi pro-
spěšnými, ne tak ale pror ni čestnými, dlužno
děkovati, že se o něm od několika měsíců nie
neproslýchá. Může se snad předpokládati, že se
Vilém Ilo strachuje, by pan Chamberlain, kter
trpělivým ministrem není, vyjadřování svých přání
na příliš citlivé vážký nikdy nebere a švé re
vindikace vá diplomatických formách skrývati
neumí, se najednou se smlouvou na hartusíel
Němce nevytasil a neřekl: »Nač si stěžujete
Což pako jste při podpisování smlouvy nevěděli,
oč nám běží a co v Zavaálsku zamýšlíme?«
Možná, že je to jedna z četných příčin
dnešních evoluci německé politiky. Franciii půjde
lato lekcenáležitě k duhu. Francie je v dnešní
evropské politice jaksi vážkamí, které jsou na
jedné stráně váhou Německa, na druhé váhou
Anglie zatěženy. Francie má za sebou jedinou
jistotu, kterou jí alliance s Ruskem poskytuje
a může se svým spojencem klidně vyčkati, jak
se věci pozdějí vyvinou.«
Vilém II
Krügor
Vilém Ilo
Chamberlain
Němec
Anglie
Francie
Německo
Rusko
21
article
Obrázky z Německa. )
V Magdeburku odsouzen byl redaktor op-
posičního listu k delšímu vězení. Soud přiznal
mu sice, že osobně jesť sám »zachovalým«,
ale uznal jemu za přitěžujíc! okolnost,
že list sám byl — za předchůdcův redaktoro-
vých — opětně pokutován. Rozsudek ten vzbu-
dil v liberálních a demokratických kruzích Né-
mecka pravý úžas a případně pokotýká jeden
list, že měl by na konec zavřen býti do cely —
list sám. »Bayr. Vat.« však dokládá prostě:
. čímž vážnost pruské justice stoupla o 50
procent.« — Dělnice Hanocká z Dombrovek
odsouzena byla soudem grudězským na tři mě-
síce do vězení, poněvadž za kruté zimy
vukradla« z královského lesa otep klestí v ceně
12 feniků. Měsíc musila ubohá vyseděti ve
vazbě vyšetřovaci.
Stávky horníků a nedostatek uhli
V král. českém.
Deputace města Praby u ministrů
dra. Körbra a dra. Rezka.
Z Vídně, 12. února. Dnes o 44210. hodině
dopolední přijata byla deputace král. hl. města
Prahy, pp. říšský poslanec Březnovský, vrchní
ředitel chudinských ústavů Sokol, obecní starší
Kasalický a dr. Edvard Baštýř, předsedou mi-
nisterstva drem. Körbrem a přednesla mu všecky
stížnosti občanstva pražského do u helné ka-
lamity.
Poslanec Březnovský ukázal k tomu,
že stát měl by v první řadě o to pečovati, by
uhelný monopol. obchodní byl vyrván z rukou
Petschka a Weimanna, kteří bezohledně lich-
vářské ceny si diktují.
Ministr president podotkl, že uhlí do Prahy
dováží se též z ciziny
Potom poslanec Březnovský předložil mi-
nistrovi telegram, z něhož je viděti, že ovšem
uhlí dochází do Prahy z Děvína, že však toto
uhlí se vyváží z Prahy po Labi a že jeho dovoz
z Ústí n. L. do Děvína je levnější, než z Ústí
do Prahy, nebo levnější, než z Děvina do
Prahy
*) Po několik dnů odkládáno.
Dombrovek
Rezek
Březnovská
doktor
Baštýř
Petschek
Weimann
Německo
Magdeburk
Praba
Vídeň
Praha
Děvín
Ústí
Sokol
22
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Z našeho života.
Budou tomu právě čtyři leta, co jsme za-
ltili »Českoslovanskou jednotu«. Byli jsm
neseni výsledkem knižní akce ve prospěe
Slezska a chtěli jsme práci rozšířiti též na M -
nru, na Dolní Rakousy a na Slovač. Zanícení
nezavládlo tehdy — zdálo se — toliko v prsou
jednotlivců; bylo všeobecné. Prvnl valná hro-
mada jednoty učinila velký dojem a po prvém
slovenském večírku, kde nám o Slovensku vy-
právěli stařeček Holuby, zdálo se, že »všechno
v Čechách« chápe úkoly jednoty českoslovanské.
A jak by nechápalo! Chtěli jsme, pokud s
Slovenska týče, napraviti, pokud to ovšem jde,
to se pokazilo roztržkou roku 18.46. Chtě
jsme Slovensko zaplaviti českými knihami, od-
thovat Slovákům (přijímáním učňů) řemeslník
v živnostníky, a chtěli jsme podporováním žák
slovenských na gymnasiu ve Strážnici a n
reálce v Hodoníně odchovat Slovákům troch
česky smýšlející intelligence. Není to vše jasně,
ušlechtilé a užitečné ? »Všichni« to chápali,
přhlašovali se za členy, podle přihlášek udě-
ali jsme rozpočty,
. druhý
vk bylo přihlášek (členstva) méně, třetí rok
ještě měně, a na podzim r. 1899 neměla jed-
nola českoslovanská, z čeho by platila ubohým
studentům slovenským stipendia. Vydala tedy
poplašnou zvěst, důtklivé vyzvání k národu,
tby pomohl, že je zle, a . . . . . . následkem
vyzvání onoho sešel se skutečně za tři neděl
jelen zlatý, jediný zlatý rakouské měnv.
Slovák
Slezsko
Dolní Rakousy
Slovač
Slovensko
Čechy
Strážnice
Hodonín
23
article
Jakýsi chudý strojník v Třebíči na Moravěsi
vzpomněl . . . l
Sbírek že je mnoho? A že pořád tité
lidé aby platili? Dobře, zanechme tedy sbírek
a podívejme se jinam. Josef Holeček vydal ne-
dávno knihu »Na Černou Horu a Černá Hora
koncem věku.« Pan Holeček, jak víte, je »po-
divín«, vydává své spisy vlastním svým ná-
kladem. Na posledním archu nové knihy nabízí
obocenstvu své spisy. Jejich hezká řada, celá
spousta dobrého slovanského čtení. Slovanské
choutky Holečkovy jsou známy, jeho poutě
balkánské a ruské. To mu však nevadilo, že
nám přeložil Kalevalu. A jak přeložil ! Iti
nejpřísnější kritikové nevěděli, čemu se více
obdivovati, jestli ohromné píli a vytrvalosti,
nebo krásám obsahu, nebo lahodě, bohatostia
správnosti Holečkovy češtiny. A aby ukázal, že
oteckou půdu nezanedbává, vydal Holeček ryze
českou knihu »Naši«. »Milá, poctivá a srdečná
kniha. Člověk se v ní koupe jako v lázni a
brouzdá jako v jarní trávě«, psala o ní kritik
s nadšením. A nadšení v kritice bylo vše-
obecné.
Holeček
Holečkův
Kaleval
Třebíč
Černá Hora
24
article
Ale v dotčeném nahoře seznamu svých
spisů pověděl nám autor o své knize něco
velmi zajímavého, ba přímo úžasného, Pověděl
ném, že za čtrnáct měsíců prodal vychválené
knihy — sto deset výtiskůl
Nedávno na schůzi politické zařval mi
kdosi do ucha: »My Čechové jsme národ šesti-
millionový a nebojíme se celé Evropy.« Bylo mi
toho dne jaksi trpko v duši, a výkřik hrdého
občana mne nenadchl. Vzpomněl jsem si, že ten
národ čestimillionový v bezedách a spolcích spo-
třebuje co rok přes deset tisíc her karet, ale
knihy »Naši« že za rok spotřeboval pouze sto
výtisků. A přece za ten rok vyšlo málo tak
dobrých knih, jako je kniha Holečkova. Ale
dejme tomu, že vyšlo ještě devět právě tak do-
brých knih a že každé se prodalo sto výtisk
konec konců milý šestimillionový národ spotře
boval za rok deset tisíc her karet a je d e
tisíc — dobrých knih . . . 1 11
Čecho
Holečkův
Evropa
25
article
Bodá to, pravda? Takové zjevy našeho ži-
vota! Národ šestimillionový, vystavený tlaku
šedesáti millionů číhajících, neúprosně postu-
pujících nepřátel! Až srdce se člověku hněvem
a tesknotou svírá! Četli jste knihu: »Naše men-
šiny a smíšené kraje na českém jihu?« Ne-
četli 1 To věřím. Masopust je na krku a rychle
uteče, kdežto kniha — ta neuteče. Ať si ji čte,
kdo ji číst musí!
Kdybych měl co rozhodovat, knihu »Naše
menšiny« musilo by čísti mnoho lidí. Dal bych
si tu práci, že bych prohlédl noviny za posled-
ních deset let, a kde bych koho našel, kdo
době té jakýmkoli způsobem dal na jevo snahu
opraviti náš národní život, tomu bych uložil,
aby si knihu důkladně pročetl, aby každý, kdo
chce reformovat, věděl kde a co reformovat.
Kniha »Naše menšiny« pochází od mla-
dého muže silného temperamentu, při tom však
smýšlení poctivého a pracovitosti neúmorné. Po-
psati každou vesničku na rozhraní národnostním,
Kralovickem počínaje přes Domažlicko až na
Budějovicko, Jindřicho-Hradecko a Německo-
Brodsko, k tomu je potřebí kus práce. A na-
psati cos podobného, aniž by četba knihy una-
vovala, k tomu je potřebí pěkného talentu, bystré
mysli a vřelého srdce. Psal ji celý muž. Ji
Domažlicko
Budějovicko
Hradecko
Německo
Brodsko
Jindřicho
unovoval
26
article
úvod tak vás chytí, že neodoláte. »Navykli jsme
si v minulém padesátiletí viděti celou svou
spásu jen v provádění tak zvané »vysoké poli-
tiky«, praví autor, jednatel Národní jednoty po-
šumavské p. Hubka . . . »Široká naše veřej-
nost jeví jedinou známku svého života do-
sud jen při volbách poslanců, ponechávajíe
práci jinou několika málo jednotlivcům, kteří na
ni nestačí. Touha téměř všech našich mladšíeh
pracovníků nese se z pravidla i dosud ještě
vydobytí mandátu poslaneckého, a odtud vysvě-
tlujeme si množství nejrůznějších politických
stran a frakcí, jichž jedinou prací namnoze
bývají jen vzájemné boje a nesváry
více váží jediná, třeba naprosto bezvýsledná a
jalová řeč politická, než dlouholetá tichá práce
hospodářská a vzdělávací.
Kniha svědčí, že to autor se svým hor-
lením myslí spravedlivě. Dokazuje především
v předmluvě, že od r. 1880 do r. 1890 Čechů
proti Němcům v Čechách poměrně ubylo. Př-
činy ubývání toho vypisuje pak s úžasnou trpě-
livostí a podivuhodnou znalostí na 260 stranách
velké osmerky. Dokazuje, že půdy ztrácíme ná-
sledkem toho, že na celém rozhraní obchoda
průmysl, jakož i velké statky jsou v rukách
našich odpůrců; dokazuje, že intelligence ně-
mecká ve městech při rozhraní stojí v prvých
řadách bojovníků, pracovníků, že se stará obě-
tavě a pečlivě o vše, co se děje na rozhraní
národním. Taková hnízda na příklad, jako
Horšův Týn, Všeruby, Nýrsko atd., jsou pravá
ohniska výbojné práce německo národní, kdežto
účinek Domažlic, Klatov a podobných silných
na pohled českých »bašt« na rozhraní národním
není ani cítit. Na straně německé k jedné práci,
která značí hospodářské neb národní posilnění,
Hubka
Čecho
Němec
Horšův
Čechy
Všeruby
Nýrsko
Domažlice
Klatovy
27
article
je deset ruk, na české straně deset prací jedněm
rukoum připadá. Němci za tím účelem dojíždějí
na rozhraní, aby všude povzbuzovali, radili, po-
mahali; čeští výletnící, jakmile se rozhraní blizží,
spouštějí po německu; usadíli se ve městech
převahou německých, nejsou českým menšinám
oporou, naopak, vyhýbají se jim . . . ! Zkrátka.
německým menšinám i většinám na rozhraní
pomahá všecko, českým skorem nikdo. Celé to
rozhraní, zvláště pošumavské, je samá bída.
Doma lid nemá dostatečné výživy, proto se stě-
huje »do světa«, do Sas, do Bavor, do Vídně,
a vrací se národně zlhostejnělý, na těle i na
duchu porušený a snadně pak upadá do tenat
poněmčovatelů. Půda nám mizí pod nohama,
lidu také ubývá. .. jaké to vyhlídky ?!
Kniha páně Hubkova je zrcadlo, v němž
naše opravdovost v boji za bytí národa jeví se
ve světle prasmutném. Na plané heslo chytneš
kdekoho, k prácí lidí není.
Zdálo se skorem, že jalovost našeho veřj-
ného života děsí jenom ty nejzkušenější. Kniha
páně Hubkova je silným důkazem, že už i mlad-
ším pokolenim se rozbřeskuje, že snad není
doba daleká, kde jádro bude míti větší cenu
než slupka. Boj proti nepříteli mocnému, dra-
vému, vyžaduje napjetí všech sil národa. Národ
hlasitě reptaje žádá boj, boj »až na nůž«. Bo-
jiště sahá na severu od Domažlic až k Opavě,
a na jihu od Domažlic až k Břeclavi. Tu je
potřeba ohromného řetězu mužů, kteří konaji
práce opevňovací. A celý národ budiž jediným
táborem válečný m
Němec
Sas
Bavor
Hubkův
Vídeň
Bo
Domažlice
Opava
Břeclav
28
article
Ignát Hořica.
Hořica