Periodikum ALTO Viewer

1

10. února 1900.

2

Příloha „Národnich Listů

3

k číslu 40.

4

Strana9

5 title

Z literatury.

6 article

Dobrá kniha. Před nedávnem stalo se u nás něco, eo nepatři zrovna k běžným zjevům. Několik článků o jediné knize se objevílo, dva z nich docela jako úvodniky měsíčníků. Není nejmenší pochyby že kniha musí býti dle toho. Je plna těžkého zrna, naplněna vůni země prováta od první do poslední písmenky duší na šeho venkovana. Jest to líčení života našich ven- kovanů, vlastně kus belletristické kroniky z ro- diny autorovy, který s podivuhodnou silou poesií zachyfil našeho venkovského člověka v ce- lém řetězu jeho klopotného živola aneb celou jeho prostou ale hlubokou filosofií, jak dívá se na svět. Jeho život a umírání, tichá jeho hla- dina, vše obráží se v této knize s přesností hloubkou, která připomíná ruské autory, líčíei nám život ruských venkovanů. Kniha u vážné kriliky vzbudila nemalou pozornost. Autor licho- tivě hlasy o sobě přečetl. Trpce se usmál. Mel k tdmt příčinu, neboť je sám svým nakladate lem a celkem prodal krásné knihy — něco přes 100 výúiskůl Kniha má název oNaši«, autorem je Jose Holečék. oltvolnl son onen V Byly doby, kdy každý kousek papíru po- tišlěný českými literkami budil upřímnou radost. Tobyl vždycky veliký svátek národní, když vyšla česká kniha. Dnes jsme přísnější. Voláme jen po dobré knize, a když tu je, jdeme lho- stejně kolem. Kdle jsou příčiny? Jedna z prvních je asi nesamostatnost úsudku. Co není pověřeno markou hodně lesklou a pozlátkově svilivou, to pro nás neexistuje.

Jose Holečék oNaši

7 article

Co projde světovým irhem knižním, třeb to byli komáři uboze vegetující, ale chytrou reklamou nadmutí na umělecké kolosy, to se čte a kupuje. Nemluvím o velikých mistrech péra, li této ponížující almužny populařity ne- potřebují se domábati agenty a nestoudné vod natými inserty, oni porážejí sami a podmaňují Ale žijí tu celá hejna komárů, kteří přišli k la- ciné slávě světových autorů. Rozumí se, že česká literatura by zahynula, kdyby nám ně- ktorý překladatel hned za tepla nepřinesl každou písmienu, která z péra takového pseudogenia výplyne, na papír. A tak se stává, že pomalu autoři francouzšti, španělští jsou známějšíu nás, než češti A přece dejme si tu práci projdléme ty spousty překladů! Tolstoj, Dosto- jevski, Turgeněv, Zola, Maupassant, Bourget, Dickens a jsme u konce. Téchto několik sku- tečně skvělých jmen není v žádném poměru k povodní překladů, která nás zaplavuje.

Tolstoj Turgeněv Zola Maupassant Bourget Dickens Dosta

8 article

Ale — a to je karakteristické — vezměte stalistiku překladů ! Poznáte, že právě tit velici autoři nejsou tak čteni jako Ohnetové Prevostové a j. Velicí autoři jako Tolstoj, Do- stojevski a j. žádají trochu duševní námahy, porci mozku u čtenáře. Jsou hlubocí a těžcí své knihy píší, aby něco pověděli a vynesli n vrch hlubokou myšlenkn. A to pro průměr ného čtenáře není. Kniha musí bavit, mus být »interessantníe !« A o tuto interessantnost právě staraji se ti druzí »světovi« autoři S rafinovaností vyškolené nevěstky lehtají nervy čtenáře, útočí naň v nejdráždivějších posách svých hrdin a hrdinek, čert by v tom byl, aby kniha neměla úspěch. A tak nejčtenějším aulory, kteři určují vkus členářstva, nestávají se velicí spisovatelé hlubokých děl, ale literární maseuři a parfuměři nahého ženského masa. homérové polosvěta a frivolních, cynických dekadentních požíváčů. Ale jaký jest pak toho následek? Jediný, který jest nutný, protože přirozený: »Vkus čtenářstva s e k a z touto lehkou lekturou a určuje jeho stanovisko k autoru. Pak přijde český spiso- valel a dá čtenáři tak zkaženého vkusu do ruky své dílo.

Ohnet Prevostová Tolstoj

9 article

Jakže, píšeš knihy a chceš abych je ku poval ? Dobrá!“ Napiš však takovou intere santní jako pan X. Y. píše v Paríži Zabijácký vliv na vkus čtenáře je zjevný Řikejme mu tistekráte, že kniha jest dobrá umělečtější, než ty překladové limonády nebo kaviáry. Jeho vkus jest tak zkažen, že neroze zná od povrchní sklenníkové strojenosti sku tečnou zahradní vůni prostého květu vyrostlého tam kdesi ve volných prostoroch čistě a cudné přírody, vonícího hlínou země, prosyceného vzduchem a modří čisté oblohy, on nedovede pochopit hloubka umění a jeho úkol že jest jinde než v zabíjení času lehkou lekfurou. Pro čtenáře takto vychované bude vždyeky trýzní, když ho posadite k těžké, obsažné knize. On je vtělená fantasie a chce, aby byla tato fantasie drážděna. Podle toho soudí aútora. Nešťastný ten autor, který toho nedovede. Ale buďme spravedlivi ! A spravedlnost žádá, rozeznávati čtenáře. Typ čtenáře, jak jsme ho právě vylíčili jest pravidelným zjevem v — pseudointeligenci a snad i částí inteli- gence. Inteligence sama už je krok ki dekadenci. Jest revoliou proti přírodě, jest bojem protíí A tim už je řečeno, že inteligence bude vždýcky blaseovanější. Ona nemá a nebude nikdy mít oně vroucnosti a exlase, jakou se honosí duš prosté. Vroucnost je obdiv, a toho sehopny jsou jen duše naivní a proslé.

10 article

Barbaři koří se slunci v exlasi jako bohu, moderní vzdělaný člověk pohlíží na ně jako na kus nebeské mechaniky. Na dně prostých duš dříme sehopnost obdivu. Proto obyvatelstvo velkých kullurních stře- disk, měšťáci, mají málo schopnosii obdivu Jim plati požilek. Proto plniti budou vždycky spiše divadla, která dávají pinout hrstí dan jejich smyslům, než aby četli hluboké knihy Závěr jest velice prostý. Čtenáře prostých, ale dobrých a hlubokých knih nehledejme v hhluč- ných střediskách života, kde tento tvrdý vládce ullouká srdce, olupuje je o všechinu vroue- nost. Ale tam venku, v těch širokých, roz- lehlých rovinách, kde voní země, zpívaj řeky a lesy i v těch horských panoramatech, kdo člověk denně stýká se s umělcem, stejně ohromným jako primitivním, s přírodou, tam z těch prázd musí vypučeti žatvy zájmu pro dobrou knihu. Tam najdele ještě neůhledné. drané lidi, kteří dovedou plakati nad stránkou knihy, která dovedla jim promluviti k dušia chytili jejich srdce. Neklamme se! Život městský při své inteli- genci jest plochý a mělký, nepřátelský všem vznetům. Jsou tu snad jednotlivci, kteří maj nadbytek citu a vrouenosti, ale většina je klidně požívačná, ona chce se baviti v náhradu za uloupenou volnost, kterou pohlcuje denní shon po existenci.

Jim

11 article

Tam venku jest »nová země« dobré knihy Arciť, tato země musí se připraviti. Kdo zná dnes venkov náš, co čte, často svěsí hlavu. Bývají to nejhanebnější odvary kriminálních vražednických románů, vyráběných velkofabri- kantsky s nesvědomitou spekulací na živou obrazotvornost prostého lidu. Toto bejlí musí se státi předmětem bezohledného a nemilosrdného vyhlazovacího boje. A že to jde, tomu nasvěd- čují zkušenosti. Tam, kde vnikla a zakořenila se dobrá kniha, nemají naši Jiráskové, Třebízští, Raisové a j. vděčnějších čtenářů nad tyto prosté duše. Kniha Holečkova »Naši« je jednou z kni přímo šitých na duši našeho venkovana. Jsem přesvědčen, že, kdyby knihkupci naši a kolpor- téři, kteří jsou velikými spoluvinníky na zločinné otravě knižní, tuto knihu rozsíříli mezi českým venkovským lidem, že by její aulor byl spo- kojen stejně s výcle kem hmpluým i mravním. Tam kniha najde pochopení i lásky, a čtenářů. kteři ne jednou, ale dvakrát i vícekrát budou čísti o tom, jak žili a umífali jejich oteové jak žijí a umírati budou jednou oni!“ To jest panenská půda pro rádlo dobré české četby —ás— nová země dobré české knihy! dslě e audebuei oto1 zoně an

Jirásek Třebízský Rais Holečkův

12 article

* Filip Knopf. Obce právo a moc. K potřebě starostův obecních, členů úřadů samospráv- ných, hospodářských, lesnických a j. v království če- ském. V Praze, I. L. Kober. Jakkoli náš politický a národní program zásadně spočívá na stanovisku samosprávy, dle osvědčených anglických vzorů vyvinuté, přece nedostává se dosu na místech velmi hojných pravéhoporozumění idei samrsprávné. Důkaz toho podává až příliš rozsáhlá agenda v samosprávných věcech sporných, jichž roz- hodnulí i soukromé strany i autonomní sbory doža dují se — zajisté ne ku cti samosprávného principu — na vyšších úřadech zeměpanských. Tak vyvinui se obsáhlá literatura rozhodnutí zeměpanských úřa- dův u věcech autonomních, která při známé okol- nosti, že máme dvoji autehlický text samosprávných zákonů, český i německý, a při nevalné povznášející skutečností, že správní soud ve svých judikátech. řídi se toliko textem německým, vedou k nedůslednostem a v nemalé již míře původní myšlenku zákonodár- covu zasliňují. Nedostí však toho. Přítěž nesčíslných táměř správních rozhodnutí, nezřídka si i věcně od- porujících, stěžuje značně již samosprávný výkon či- nitelům k autonomním důstojnostem povolaným.

Knopf Praha

13 article

Uznanému tomuto zlu odpomoci snaží se od- borná literatura, která honesí se již znamenilými plody. Uvádíme výtečná Schwarzova kompendia, hledicí k výkladu zákona obecního a o okresních za stupitelstvech. Čížkovo Právo policejní a Pražákovo Rakouské právo ústavní, s vědeckého stanoviska světlo v chaos zákonných ustanovení a úřadních roz- hodnutí přivozující. Ale užívání těchto literárních pomůcek předpokládá již značnou míru všeobecného vzdělání a doporučuje se tudíž autononním úřadní- kům anebo autonomním hodnostům větších obcí. Než potřebám tisíců malých obcí nemůže vyhovět rukojeť, s filosofickosprávního hlediště zpracovaná a systematicky upravená. Proto doporučuje se staro- stům českých obcí populární a praktická rukojet Knopfova, k niž pozornost jejich tímto obracíme.

Schwarzův Čížkův Pražákův Knopfův

14 article

Již z úvodu statné této knihy jest patrno, že má původcem praktického znalce autonomie, který snad veden byl sčásti i třídním egoismem: ulovit sporné agendě politických úřadů. Egoismus podobný ovšem se musí nám zamlouvali, ježto idea pravé samosprávy připouští appell k zeměpanským úřadům politickým v případech toliko nejřidčích. Autor voli formu, potřebám širokých vrstev nejlépe vyhovující, ježto vřadil různá hesla v samosprávných a vůbec ve- řejných potřebách se vyskytující, způsobem abecedním a při každém heslu uveřejnil příslušný zákon anebo úřadní nařízení, ve mnohých případech i normativní rozhodnutí vyšších zeměpanských i samosprávných úřadů, přidal stručný sice, ale jadrný a snadno sroz- umitelný výklad, kde pak potřeba káže, i vzorec po- dání anebo vyřízení Zajímava jest přehlídka hesel, v knize Knopfově obsažených, ježto podává důkaz, že pamatoval autor na všechny potřeby života veřejného. Uvádíme ukázkou některá hesla, zdánlivě méně důležitá, a mnohdy hlüboko pronikají do zájmů občanských, na př. Alejní stromy. Betlv, Cukroviny. Dražby dobro- volné, Hasičství. Keře. Komíny. Kutiště. Lihové ná- poje pálené, Maso, Mýta, Ohně. Opovídání cizinců Parostroje silniční atd.. Ukázka tato zajisté dostateč- ným jest svědectvím, že hledí rukojeť Knopfova ku všem možným důležitostem obecního života a snaží se, aby podala ihned dobrou radu,na platných ustanoveních se zakládající. S tohoto stanoviska přihlížejíce ku knize Knop- fově, nemůžemě nedoporoučeti ji činitelům přísluš- ným. Podávajíc vhodné pokýny a informujíc veřejné činitele o pravech, avšak i o povinnostech. jejich — na slovo »povinnost« klademe důraz, neboť pravá samospráva ukládá i vážné povinnosti — jest kniha Knopfova nezbytným rádcem každému, kdož jakým- koli způsobem interessován jest v životě veřejném

Knopfův Knop Mýto Knopfův obsažený

15 article

5vá an elro

16 article

České spisy-

17 article

* Sbírka pramenů ku poznání literárního ži- vota v Čechách, na Moravě a ve Slezsků. Vydává III. třída České Akademie věd císaře Františka Jo- sefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Skupina I. Rada I. Památky řeči a literatury české. Číslo 2. * Žaltář Poděbradský. Podle rukopisu dráž ďanského vydal A. Patera. V Praze. Nákladem České Akademic, 1899. Str. XVI + 217 v. 8° (se dvěma fotolitografickými snímky). nre Na prahu — nejen našeho — písemnictví stoj překlady Písma. Missionáři křesťanští — zprvu slo- vanstí, pak němečtí — potřebovali ke svým kázá ním textu- evangelií a ke zpěvům kostelním textu žalmů. Evangetář a žaltář jsou tedy jistě nejstará knihy českého bohoslužení, tak jako zpěvy Homé- rovy a verše Hésiodovy nejstaršl památkou starých Hellénů. Ale tyto nejstarší památky dochovány jsou nám jen v opísech pozdějších; pobožný zeman učený mnich, který těchto knížek užíval, denní po- třebou zničil všechny starší exompláře — i na za- chovaných troskách je toto každodenní užívání pa trné — a potomkům zůstaly jen pozdější opisy mnohdy formy nádherně co do vnějšku, ale velm pokažené, pokud se týče obsahu Takový jest i žaltář, vzniklý r. 1396, v době, kdy kaple bellémská shromažďovala kolem sebe zá- stupy, poslouchající slovo boží v jazyku mateřském. Byl majetkem později rodiny Poděbradské, knížat minsterberských — odlud jeho název literární »Žal- tář Poděbradský« a pro skvostnou úpravu zachovan i později v sidelní knihovně knížecí olešnické, až teprve r. 1886 přešel po smrti vévody brunšvického do královské knihovny drážďanské. Během věků ovšem pořezán a potrhán, doplňován a opravován o nádherné jeho úpravě svědčí snímky, připojené k našemu vydání.

František Jo A Patera Hésiodův Poděbradský Čechy Morava Praha Český akademie věda Český Akademic královský knihovna Homýrov

18 article

Ale text jeho valně je porašen a znetvořen; je to již asi pátý potomek starého původního přelo- žení — stále kažený chybami opisovačů a znetvo- řovaný opravami majitelů. Ačkoli obsahuje — všechny změny nedovedly starobylého rázu s něbo setříti — text nejstarší, příbuzný se zlomkem Mu- sejním z počátku a textem Wittenberským z polo- vice XIV. století, ba text identický na mnoze se zá- pisky prastarého žaltáře latinského z XIII. stoleti přece na mnohých místech vzácná stavba pokrýta již nánosem věků, jejž teprve filologické zkoumání pracně a nejistě odklízí a odrovnává“ on K těto práci, zajímavé, ale nevděčné, bylo po- třebí důkladného vydání textu. Již nesmrlelný Ša- fařík sice ve svých bystrých úvahách o původu če- ského žaltáře užil rukopisu našeho měrou vrchova- tou, po něm zužitkovány výsledky ve znamenite edici žaltáře Wittenberského učeného. professora Pelauera — ale širším kruhům filologickým zůstáva přec jen pramenem zasypaným, sludnou přikrytou Až pan bibliotekář Pátera, známý nálezce a vyda vatel textů staročeských — nalezl téměř polovici vydal víca než tři čtvrtiny dosavadní naší nejstarší literatury — obrátil se i k tomuto texlu. Vydávate žaltáře klemenlinského by! jistě k práci podobné nejschopnější a nejviče připraven; s fotografickou takřka věrností otiskl každou čárku textu, s minu- cioshí přesností zaznamenal každou jeho zvlášinost v úvodě a s mravenéí vytrvalostí snesl veškeren jeho slovní poklad do obsáhlého slovače, na konec při pojeného. Vše to vykenáno s tak úzkostlivou pěčí a tak vzornou přesností, jaké nesnadno nalezáme v publikacích podobných. Laskavému čtenáři budiž tento svědek dávn minulosti“ doporučen co nejvřelejirp. vydavateli pal přejeme, aby conejiříve mohl zvolati vivat sequens“ to jest žaltář olomoucký.

Pelauer

19 article

V. Flajšhans. * Adolf Heyduk. Parnaste. (1887—1896. Sebraných spisů sv. XVII. Nakladatel J. Ot t'o. Knl žečka lyrických básní kontemplativních, dumavýeh a při tom klidných, dílo básníka, jenž po strastech a zápasech vezdejšího živola dopracoval se k ticho resigäci. Avšak i v tom elegickém duševním klidu těžce vybojovaném, ozývá se sltuna idealismu básní kova, zvoken. tklivě teskným. Běsník sám k sobě praví: »Jsi měkký«, přiznává se, že »srdce jaho nen v ocel ukováno, spíš květem tajemně je lekavým . Slova nejlépe charakterisující ráz knížky, plné hlu- bokého citu. * Karolina Světlá, Černý Pétříček Pražský obrázek, Sebraných spisů sv. IV. Nakladate J. Otto. Jest známo, že slavná aútorka »Křížeu potoka« dovedla rovnéž znamenitě a názorně líči staropražský život v XVIII. věku jako venkovský lid v Poještědí. Za mládíjejího byly vzpomnínky na ohy doby mnohem živější než nyní a sám způsob života i nazprylišily se jen málo od oněch dob. Tim lze si vysvětliti životnost a plastičnost postav ve »Zvo- nečkové královně« a v »Černém Petříčku«, hrdé pn- tricijky, paní domácí od»zlaté husy« a rovněž hrdeho plebejce, prodávajícího knofliky v houdě na starém

V Flajšhans Heyduk svatý . XVII Běsník Karolina Světlá svatý . Iva Otta Zvonečková královna Černý Petříček

20 article

Koňském trhu, kterak oba staví se přikře proti lásc prostých děli, měšťanské dcery a bratra kramářova Prokop Chocholoušek, Dvě krá- lovny. Historická povidka. Čítárna českého lidu sv. 1. Nakladatel Bursík Kohout. Zahájit- zbírku levného čtení pro lid historickým románem Chocliolouškovým, byla myšlenka velmi dobrá. Ro mántika a zejmena historická, těší se dosud značne oblibě v šírokých Vrstvách čtenářstva a kniha, lfeic pohnuté doby panování Jana Lucemburského, setká se zajfstě s živým účastenstvím. Dovedit Chocholou šek svojí živou fantasií pahradit nedostatek hístori ckých pramenů, vypravovaní jeho jest vždycky zaji- mavě, sloh popularní a každé dílo jeho prodehnut vroucím vlásténectvím. . Českolněmecký a francouzský dopiso- vatel. Dospívajíci mládeži a přátelům jejím upravil Aňt. Trnka. J. Nebdert a Vl. Appelt. Knih první: Návod ku sládání listů. Kniha druhá: Vzory pro dopisy. Nakladate! Al. Wiesner. Autoři po dávají praktický návod ke skládání dopisů, hledfce ke skutečným případům, vyskytujícím se v životě Čásť theoretická podává jasný a srozumitelný výklad čeho třeba dbáti při skladání dopisů v té které řeči čásť praktická obsahuje 82 vhodně volené vzory do- pisů pro všechny možné případy, každý ve všech třech řečech. 1 nogsl

Prokop Chocholoušek Bursík Jan lucemburský Chochola Trnka J Nebdert Appelt Nakladate Wiesner Chocliolouškův

22 article

Z českýsh letů, 02 zoně * Časopis »Zdraví« referuje o pokusech pro Kraepelina v Heidlberku, jímiž »koumal vliv alkoholu na duši. Alkohol rušiztěžce vnímání popudů a asso claci představ. Ulehčuje sice chvilkové prováděn pohybů, aje snižuje v celku sílu práce svatové * »Rozhledy« otevřely hovorau o přednaškách, pořádaných pro lid, a o zaušenostech, jakých před- nášuči na našem venkově nabyli. Bylo by vakutku zajímavo, kdyby se podobných zpráv, jakou podává v posledhím čisle R. Fischor, sešto vice. V nynějšl době, kdy pomýšli se stále na organisací a sou- stavnější pěstění přednášek podobných, bylo by dů ležito, kdybychom zvěděli ať již stalistická data, at osobní dojmy přednášečů neb pokyny o praxi, které nabyli časem a o nedostatcích, které by se daly od straniti. re * Věstník »Časopisu českých lékařů« přináší r- ferát A. Kříže 9Ostékařské zodpovědnosti.« Po struč ném historickém úvodu, v němž ukázano, jak v dři vějšícl dobách těžce byli lékaři zodpovědní vůč veřejnosti i vůči státu, podává referent různé kate gorie deliktů, jichž může se dopustiti lékař při vý konu éčebném, dle spisu belgického lékaře Moreau

Kraepelin R Fischor A Kříž Moreau

23 article

Ukazuje pak zajímavými doklady, jak těžko je vy- meziti hranice lékařské zodpovědností, ač na pohle omylyl a chyby véčení snadno se dají popsati a det novati. Snad nikde není theorie od praxe tak vzdá lena, jako v tomto případě. Nemůžeme zde sledovati poutavě výňatky z knihy Moreauovy, jež referen cituje, uvádíme jen na konec několik slov závě- rečných k praktickým lékařům, která však zasluhují též po ornosti laiků, přílis důvěřivých k různým moderním, neosvědčeným lékům, tak často v inse rátech nabízeným: »Co se vtýče nových therapeu- tických method, doporučují se zejmena pro prakti- ckého tékaře, který snese zodpovědnosti mnohen menší míru, nežli fakulta a ústav léčebný, zdravý konservatismus a opatrnost co největší. Víme všichni jak nové léky stihají jeden druhý a jak málo který z nich má cenu trvalou, jak mnohý z nich v po- užití sanguinickém a heroickém způsobil mnoho Čtenář. škod.«

Moreauův

24 article Ze slovanokých listů.

Ze slovanokých listů. * Julia Zevera »Stratonika« vyšla v srbském překladě v »Zábavníku srb. liter. zádruhy«, ve sbírce povídek, přeložených z cizích jazyků. »Hona Hcxpae (Bělehrad) píše o této práci Zeyerově: Pravdívá my. štenka, provedená lživými situacemi a vypověděn Ižtvým tonem, to je celá povídka. Je tu úmírán zlásky, nabízení krve ze srdce, sebeodříkání, pokání bez hřichu, prorocké sny a plno podobných zvlášt- ností, a vše to k vůli něčemu cillivěmu: lásce mezi macechou a pastorkem. V životě bývá dosti takových příhod, ale nikdo z nich nedělá ani věe života smrti, ani olázku štechetné oběli. Všecko se svádi na trochu strachu, trochu stydu a dosti fanlasie. Ostatní uhodnete sami. V minůlosti snad to snáze chodilo, neboť nebylo veřejného mínění. Oslatně »Stratoníka« více se podobá pohádce než povídce upomíná na pohádky z »Tisíce a jedné noci«, ačkol není tak zajímava. * Znamenitě vedený odborný časopis »Vopros filosofiji i psichologiji« uveřejníl věcnou a poutavou studii V. F. Číže o Turgeněvu jako psycho palthologu. Spisovatel vystoupil před tím jit s podobnou studií o Dostojevském. V přílomné práci dokazoje, že Turgeněv jako veliký uniělee lfčil ne- jenom normální duševní zjevy, ale i pathologické demonstruje to případně na jednotlivých povídkách i postavách. Rozpráva podává nový důkaz, kterak Rusové snaží se proniknouti své veliké spisovatele se všech stránek, nespokojujíce se pouhým dojmem záliby.

Zever Hon Hcxpae Zeyerův Pravdívat Ižtvý Stratoník Číž Turgeněv Dostojevský Rozpráv Rus Bělehrad Stratonika

25 article

* Obliha povídek Anlona Čechova stoupla v poslední době tou měrou, že spisovatel přistoupil k soubornému vydání svých prvotin. Timlo způsobem vznikla nová sbírka »Razskazů«, vydaná nákladem A. F. Marksa v Petrohradě a obsahující 72 drobnějsí povídky a črty, širšímu obecenstvu dosud nepří- Slavný Vereščagin uchází se o jednu z pěti odměn, ustanovených zesnulým millionářem a lidumilem Noblem pro lidi, kteří získali si zvláštních zástuh o šiření ideje míru. Každá odměna stanoven jest na 200.000 švédských korun. Vereščagin odvo- lává se na lo, že s nasazením života účaslnil se mnchých bítev a že dojmy z nich vynesené daly mu podnět, aby zobrazil válku ve vší své hrůze a se všemi děsnými následky. Tyto obrazy po celém světě učinily ohromný dojem a přispěly bez odporu k pravému ocenění války se stanoviska lidskosti Kterak s tímto dojmem počíláno, nasvědčuje okol nost, že v Berlíně zakázáno důstojníkům navštěvovati Vereščaginovu výstavu.

Anlon Čechův A F Marksa Noble Vereščagin Vereščaginův Petrohrad Berlín

27 article

* Známý lilerární historik S. A. Vengero uvažuje ve studii »Osnovnyje čerty novoj russko- literatury« o ruském realismu. Podstata jeho jest do

Vengero

28 article

cela jiná nežli realismu západcevropského. Ruský realismusě šíří světlo idleálů a tlásku ku člověku kdežto realismůs západní zvrlil se v apotheosu bru bých instinktů. Rušti spisovatelé neznají citu pře- sycení ani senilní slahosti, ale naopak mluví z nich junácká touha po světle a pravdě. U Rusů literatura jest ohništěm, v němž září ruský rozum i srdce. A to právě odlišuje oslře ruské písemnictví od zá- padního. Umělci ruětí nikdy se neuzavírali do stéry čistě uměleckých zájma a všichni větší spiso- vatelé ruští byli zároveň kazatel. A to nejenom v tomto století. Již Kantěmir chápal-se biče sa- tiry, Lomonosov byl agitátorem evropské kul- tury, Děržavin hájil bistorické ideály doby Ka- teříny. Stejně se má věc při Fonvizinu i Žu kovském. Tento rozvoj zajistil jiteratuře růsk význam učitelky současného života a nejlepším dů- kazem toho jest geniální satira Gribojedova »Gore ot uma«. Puškin se svým Oněginem a Talanou sloužil rovněž tomuto poslání. Lermontov pryní po- čal mluvití o mužících a hlásal »čistou nauku lásky a pravdy«. Vlivem Bělinského i kritika počíná př- hlížeti k idejní stránce díla, neesthetisuje se. Ruske písemnictví nelze dějiti ani dle jednotlivců, ani podle stylu, ani s čistě literárního stanoviska Možno mluviti pouze o době hegelianismu, o dob Teform, nihilisu, kisarevštiny, národnictví, ma- disru a pod. Dle hlavních pracovníků měli bychom pak dobu Lomhonosova, Déržavina, Puškina a litera- turu od r. 18330, které by náleželi název doby Bělln- ského, jenž věnoval ji svého velikého ducha, vzne šené myšlénky, srdce a ideální karakter.

Rus Kantěmir Lomonosov Děržavin Gribojedov Gore Puškin Oněgin Talaný Lermontov Bělinský

29 article

Proslulý sochař polský Cyprjan G - debski meškal nedávno ve Lvově, aby se dohod s komitétem pro pomník polského státníka a horli vého federalisty Agenora Goluchowského otce nynějšího ministra zahraničných záležilostí. Dle obapolné smlouvy pomnik bude hotov během 14 měsíců. Mimo postavu vynikajícího slátníka, je muž alegorická figura Hajiče podává vavřínový vě nec, pomník zobrazí reliélně prohlášení konstiluce, návrat Goluchowského do Lvova po jeho demisi rozvoj haličského školství.

Agenora Goluchowský Hajič Goluchowský Lvov

30 article

0čn i s Z cizích spisů. * Dopls z Pařiže. Až jindy dovolím si pro- mluviti o pravém významu divadla Antoinova, o léto tribuně moderních a sočiálních thesl. Tenlokráte musím se zmíniti o dramatu pana Richepina »La Gitane« na tomto divadle provozovaném. Drama toto nebylo vhodně voleno pro pravidelné obecenstvo di- vadla Antoinova a nellbilo se. Větší úspěch měla opereita pp. V. de Cottens a K. Chavaye »La flance du Thylda« v divadle »Cluny«. V divadle »Comédie frančaísa« potěšili jsme seopět půvabnbu lahodou poesie Musselovy ko- mědle »On ne badine pas avec T'amour«, a humorei Molierových »Femmes savanles«, v kterých hrách velmi úspěšně debutovali p. Dussones a št. Géniatova. V »Ambigu« hrají kriminalní dramna »A P'ěrpete od pp. Zepelletiera, Xanroffa a Děcourcella, kde se mluví hantýrkou, krade, vraždí, kde se střídají straš- ná dobrodružství a plačtivé výjevy.

Antoinův Richepin V Cottens K Chavay Thyld Comédie Musselův Molierův Femmes Dussones Děcourcell Cluny Le Gitane

31 article

Jdeme-li odtud po velkých boulovardech, při- jdeme do divadla Port- Saint-Martin, kde velký herec p. Goquelin tlumoči s obvyklým svým mistrovstvím roli Jeana Valjeana v Hugových »Bídnících«. Dva nerozluční přátelé a učňové velkého básníka pp Vacquerie a Paul Meurice napsali drama dle slav ného románu. Káždý zná tu velkolepou epopej li ské bídy, lidského žalu. Oba jmenovaní autoří dost obratně využili všech dramatických momentů v ro- mánu a zhotovili řádu dojemných a ellektních obrazů. jež bylý na jeviště vypraveny s nepopíratelnou prav nl divostí a výrazností. Velký herec náš pan Coquelin nalezl v Jeanu Valjeanovi roli hodnou svého velkého talentu. Po- stáva pověstného hrdiny Hugova románu byla oži- vena umělcem na jevišti s obdivuhodnou věrností přesvědčivostí. O oblibě a populárnosti Coquelinově svědčí též okolnost, že byl jmenován predsedou spolku dramatických umělců. Projdeme-li boulevardy a pokračujeme-li ve sv cestě — bohužel velmi hlálivé — přijdeme oslnění jasem výkladních skřiní zlatnických obchodůr ohlusujíc vřavou davů a povozů k roztomilému divadélku »Va- ričtés«, kde najdeme velmi příjemný útulek. Je tam teplo, jasno a především veselo!

Valjean Hugův Vacquerie Paul Meurice Coquelin SaintMartin Virginie

32 article

Ve vzduchu víří lehké arie, nezbedné popěvky frivolní vtipy. Slyšíme hudbu pana Ofenbacha a roz marné nápady duchaplných libretistů Meilhaca a Halé výho. Tato vtipná trojice vytvořila ono znamenitě díle humoru a kratochvíle, jež je velmi bujnou párodi klassických hohů — známou a oblíbenou operettu »Krásnou Helenu« Zdá se mi, že jsem se octl v dohě druhého císa ství, kdy v Paříži bylo tak veselo a kdy tomu ne unavnému reji požitkářského světáctví vladla taktovk Offenbachova. »Krásná Helena« dokázala, že její vnady neuvadly Bavila obacenstvo dobře. Je to též zásluhou výtečné interpretnce. Zejmena dobrý je pan Baron v roli Kal- chasa, plný pitvorné směšnosti, pan Guy v roli Aga memnona a pan Brasseur v roli Menelaa. Krásnou Helenou v pravém významu toho slova je sl. Simon- Girardova, která docílila neobyčejného spěchu svou pikantní hrou. Výprava hry je v každém ohledu skvělá, nádherná. Ohdivují a miluji pana Ludvíka Halévyho, je tak sympatický svou klidnou duchaplnostl dovede mluvit nejzhrklejší vtipy, anižiby hnul svalem votváří. Neznaljsem pana Meilhaca, ale vidělu jsem ho, slyšel jsem ho mluvit a celá jeho postava oživla přede mnou, když jsem četl zajímavý portrét jeho nakreslený mistrovsky a vlipně panem Henri Lave- danem v řeči, kterou tento nejmladší akademik pro nesl při svém vstupu do sboru nesmrtelných. Albert Emil Sorel. dve

Ofenbach Meilhaco Helena Offenbachův Baron Guo Brasseur Meneláos Simon Girardův Halévy Lave Sorel Paříž Kala

33 article

Z oizích revuí- * Velmi pěkného názoru o Japonsku nabýváme z obsáhlé studie A. Ballesorta v Révue desrde nl Mondes. Japoňan má duši rozmarnou a vrikavou rychle chytá se veškerých novotin a rychle zas je zanedbává. Stejně vášnivě obírá se jeden čas za- pasy kohoutími, jako jindy zase volbami politickými A volby v Japousku nejsou žertem! Nejmenší jen stojí 5—6000 venů, a to důkladně vyčislí kapsy malého poplatnictva. Kdo ale těží z těchto svoleb- ních komedil«, jest celá třída společenská»soshiové« naši agitatoři, do jisté míry i provokatéři. Ale ten rozdíl je mezi japouskými »soshüi« a evropským jich kollegy, že onino upřímně se přiznávají ke svému zaměstnání, ano mají k němu i úřadní sankci. * Němci často škodolibě poznamenávají, že ten onen francouzský spisovatel, umělec neb politikje vlastně půvedu německého. Důraznou odpověď na tento posměšek dal jim Jacques Bainville v Rúvue des révues. Němci jako by neviděli, mnoho-li osobností nejvýše postavených v říši německéje původu francouzského. A touto otázkou emigrace francouzské se autor blíže obírá. Jest to ku podivu, že k emigraci vůbec došlo a to z dvojí příčiny jednak jsou Francouzi známi svou zálibou v pev- ných místech a jednak nebylu země nikdy příliš za- lidněna. Ale příčinon emigrace byly především boje náboženské, po reformaci. Francouzští uprchlíci měnili i jmena svá na německá — z Charles Guinand stal se Kárl von Gienanth a j. — jiní je ponechávali fak Chamisso de Boncoust, J. Egalilé a j. Dl

A Ballesort Mondes Němec Jacques Bainville Francouz Guinand Kárl Gienanth Chamisso Boncoust Révue

34 article

Schickléra bylo tehdy v Německu založeno na 20 francouzských kolonif, z nichž dnes ovšem už jen nepatrný zlomek živoří. Ještě před 20léty ve Fři- drichsdorfu u Frankfurtu n. M. mluvilo se plynn francouzsky; ve Virtembersku jsou vesnice s fran- couzskými jmeny, jichž obyvatelé mluví dosud ja- kýms provencalským podřečím. Berlínská kolouie čitala r. 1700 5869 členů, r. 1900 čítá 6080 členů, kteří uchovali si zvyk neženiti se a nevdávati jinak, než mezi sebou. Kolonie má své tři farnosti, vy- držuje ročním nákládem 300 000 Ir. celou řadu do- bročinných ústavů, vlastní gymnasium atd. Na to autor důkladně probírá z historie, jakých služeb francouzští emigranti Némecku prokázali, jak vyníkli — i dnes stojí lidě původu francouzského (Mique a j.) v čele státu — a jaká opravdu skoro ne- přehledna řada literátů německých je vlastně původu francouzského. Ku konci ještě zmiňujese autor o oblibě německých spisovatelů a umělců po- užívati francouzských pseudonymů: tak vídeňská Emilie Malagová podpisuje se Emile Märriot a mn.j. * Vřelou studli, věnovanou kubánskému národ- nímu hrdinovi Joséovi Martovi napsal F. Richtei do »Internationale Litteraturberich tee Márti narodil se 1853 v Hávanně a už jako hioch 16letý byl držán ve Španělsku v zajetí, pak ale pro politické řeči byl vypovězen i odtud a stal se v Me- xiku redaktorem. Když vypukla kubánská válka, spěcha) jako Körner a Byron na bojiště, kde řečmi a basněmi podněcoval vlastenectví Kubáncův, až nalezl v bojích smrt rekovnou. Celý národ památku Martovi chová v nadobyčejné úctě

Schicklér Ir Malagová Märriot José Mars Richtei Körner Byron Kubáncův Mars Německo Fř Frankfurt můj Hávanna Španělsko internationale Litteraturberich Márt Mique

35 article

Mr. Penn. Z cizich divadel. * Poslední práce C. Karlweisova »Onkel Toni«, provozovaná na jevišti vídeňského lidového divadla, jeví zřejmě stopy vlivu Zolova románu »L'Argent«. »nkel Toni« je bobatý hrabě, na jehož peníze počítá synovec, aby se jimi vytrhl ze špinavé společnosti bursovní a mohl zase vkročiti do slušné společnosti. Ale tu dozví se, že- strýček právě vložil všechny peníze do banky, ne právě na příliš počestných základech stojící, a sice proto, že synovec jeho jest členem ředitelstva té banky. Co zbýva tedy, než jit dále bahnem bursov- ních spekulací; a k tomu ještě démon jeho, bankéř Arnheim, vnutí mu svou dceru, a aby zmnatek byl do- konalý, milují se mladí manželé, jakoby to ani nebyl sňatek ze spekulace! Úspěch byl dosti pochybný. * Sláva Gerharta Hauplmanna zmámila i vlast- ního bratra jeho Karla Hauptmanna, takže se vydal na cestu po slávě, napsav pro vratislavské di- vadlo kus »Ephrajms Brcíte«. Kus měl sice hlučný úspěch, ale krjtika poznamenávě, že byl vělšinou uměle vyvolán přáteli autorovými. Tolik jest jisto, že jakkoliv má Karel Hauptmann nepopíratelný talent, dnes ještě je pouhým napodobovalelem svého bratra Gerbarta. Kus je psán rovněž slezským nářečím, takže titulní slovo Breite znamená vlastně Btigitte, čili v celku by se kus nazýval »Brigitta Ephraimová«.

C Karlweisův Zolův Gerhart Hauplmann Hauptmann Brcit Gerbart Brigitta Ephraimová Arnheim lidový divadlo Onkel Toňa L ' Argent

36 article

Kus hraje na hranicích českých a dotýká se částečně i Čech — ovšem německé jich části. Brigitta Ephrní- mová je dcera bohatého sedláka z pruského Slezska, která se tak silně zamiluje do čeledína svého otce — Němce z Čech — že vymůže konečně i jeho po- žehnání. Čeledín Josef ovšem rád si ji vezme, mát zálusk na bohatý statek, ale srdce jeho stála je věrno potulnému děvčeti z Čech — zpola Mignoně, zpola Lole — a to srdce teď, kdy se stal svým pánem, znova promluví. Oklamaná Brigitta vyhání muže s »poběhlici« a sama chce »v práci hledat zapo- Mr. Penn. menutí« Bibliografie. o »Bibliograne české historle. « Seslavil dr. Čeněk ZIbrt. Nákladem Čiské Akademie. V Praze 1900. Obsahuje seznam knih a článků z oboru kniho- vědy a pomocných věd (se seznanem všech šlechti- ckých rodin českých), udaje, jež juohou býti leckdy vhod, zejmena pří práci redakčni (srov. stati: Povodně. mory, zemětřasení, kalendářství atd.). Též dějinám časopisectví věnována pozornost. * Slovanský Přehled. Sborník statí, dopisův a zpráv ze života slovanského. Redaktor Adole Cerný. Sešit 5. (II. roč.). Ukázky pocsie slovinské (Prešérn, Janko), přehled Puškinova jubilen v ruské literatuře, reminiscence na Chojeckého spis o české literatuře z r. 1847.

Čo Brigitta Němec Josef Lola doktor ZIbrt Janko Puškinův Slezsko Čechy Praha Adola Cerný

37 article

* V. Lužická. Svatební Dar. Listy dobré babičky ku provdané vnučce. Nákladem F. Šlmáčka. Cena 2 K. Kniha tak trochu saisonní, vzácného ob- sahu, ve vzácné vázbě — způsobilý dar svatební nastávající mladé ženě, jíž těch asi třináct vlídných dopisů jistě přijde vhod jako pobídka a zkušenost pro novou fási živola. * Sborník moderních reprodukcí »Zlaté Prahy« č. 1—2. Nakl. J. Otto. Obě dosud vydaná čísla obsahuj F. Slabého »Víčí máky« a HI. Schwai- gera »Skřítkové v nesnäzích«, provedeně trojbarevným tiskem. Další čísla slibují práce Mařáka, Marolda. Brandla, Jar. Čermáka, Jos. Manesa atd. provedené v heliogravuře, mědirytiné, leptané práci, dřevorytu a rozličných druzích zinkografie, tak aby reprodukce odpovídala charakteru toho kterého uměleckého díla. * Josef Dumek, Jednoroční dobrovolník a záložník i kadet v záloze. Rádce ve všech mož- ných případech, jak pro nastávající jednor. dobrovol- níky, tak i pro dobrovolníky v činné i nečinné službě a pro záložníky a kadety v záloze. S 18 přílohami a zákonem ze dne 28 června 1890. Nakl. Al. Wí cs- ner. Knížka obsahuje praktické ž návody a pokyny proty, kdož mají nárok na právo jednoroční dobro- volnické služby

Otta F Slabý Víčí Mařák Marold Brandl Dumek Praha Jos

38 title

Národní hospodář.

39 article

ev Plodinová bursa. Zprávy ze zahraničných burs jsou poněkud příznivějši, také na burse vídeňské a poštské kursy poněkud podražily. Na zdejší burse sice ceny nestouply, ale na- bídka byla zdrželivější a bylo lze snadno pro- dati za ceny poslední. Ceny pšenice a žitas dobře upevnily a první jakost pšenice prodána i o 5 kr. dráže. Ceny žita zůstaly nezměněny Ječmen je trvale chabý a ceny kloní se vždy na prospěch kupců. Smýšlení v ovsu se nezmě nilo, nabídka podstatně klesla: Se všemi ostat- ními druhy zboží byl obchod skrovný při ce- nách nezměněných, jenom vzestup červeného jetele ustal. n Zemská jednota obchodních grémií v král. českém. V plenární výborové schůzi dne 5. t. m. jednáno bylo opětně o nemocen- ském a starobním pojišťování obch. živnostni- ctva v základě rozhovoru v klubu národní strany svobodomyslné o zákonném pojišťování živnost- ctva i též došlých informaci pojišťoven o kom- binovaném důchodkovém a vdovském pojištění.

Ječmen

40 article

Za schválení zemského výboru uděleno bylo Jednotě obchodních grémií jednatelství zemského pojišťovacíhov fondu císaře Františka Josefa I O stavu otázky pojišťovací budou gremia dle možnosti ještě před valnou hromadou Jednoty oběžníkem zpravena. — Vláda bude požádána, aby zákonem opodstatněným žádostem na do- časné obmezení nebo zrušení místního podom- ního obchodování vyhovění dopřávala. Místo- držitelství bude požádáno, aby po vyslechnhií společenstev dle místních poměrů v příležité době změny o nedělní době pracovní zavádělo a seč možná v zájmu oběhodnictva karenční lhůtu přechodní na zřeteli mělo. Zahájení čilých styků se živnostenským instruktorátem v zájmu organisačním a požadavkovém kupectva z vzájsmné výměny programu vreholilo v před- ložení všech požadavků vládě a dne 8. ledna tohoto roku ve zvláštní poradní schůzi, jejíž výsledku přikládá Jednota pro budoucnost významu.I K žádosti gremia žižkovského byla komora požádána za intervenci v přiznání 20

František Josef

41 article

garanění tary petrolejové. Za účelem českého vignetování láhví lěčivých vod buduuj obce lázeň- ských míst ikruhy vliv mající požádány. O usnad- nění prodeje denaturovaného lihu učinila Jednota v zájmu kupectva opětně kroky. Vyšetřeny byly obchodní poměry v mistech stávkou hornictva ohrožených a usneseno na telegrafické zakročení u vlády, by k rychlému zakončení stávky půso- bila. Jednota požádala zemský výbor o zastou- pení své v zemské živnostenské komisi. Bylo zakročeno, aby při provádění vývozní statistiky se zeměmi uherskými byly vydány české tisko- pisy deklarační. V březnu t. r. konána bude valná hromada Jednoty a žádají se proto při- členěná gremia, aby návrhy své, jež projednány býti mají, již nyní laskavě oznámila. Po zrušení mlecího řízení. Z Pešti se ozna- muje, že ministr obchodu Hegedůs nepomýšlí na sníženi sazeb dopravních za pšenici, za to však že přikročí k výdatnému snížení sazeb za dopravu mouky na všecky dopravní strany. deb

Pešť