ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 850e3e30-668c-11dc-9523-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 30, person 70, work 3, org 7
1 masthead
Ročník XXKX.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 10 února 1900,
Praha
3 masthead
Číslo 40
4 article
Ná rannt a odpol. listy přodplácí so v Praze v aduinistraei pa maílsí zětrrt eta. . . . 6 K — s dvají šonášboe a měs rr iets k o ve flBalkich za něse . . . 2 K 80k Poštou: a měsl nn.: : oi s dvojí zásilko na měsko n atnrt lela : . . . keoi
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu le a 10 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le a 10 stranách. Slovo o důvěrnosti jednání konferenčního. Včera i dnes ozývá se z průpravných porad vídeňských nářek, že nedostává se veřejnosti německé a české stejný ch zpráv o postupu jednání. Tak oznámeno nám bylo včera ze společné porady národ- ních a velkostatkářských důvěrníků toto communiqné: »Konstatováno, že přes u snesení důvěrnosti sehůzí tak zvaných konfe- renčních jest dnes ve vídeňských listech obsažena celá řada podrobností; uloženo hr. Buquoyovi a dru. Englovi, by na tuto věc ukázali a oznámili, že po případě vyvodily by se z ní konsekvence. Upřímně řečeno, nám se nezamlouvaj tyto nářky z několika příčin, a nezamlouvalo se nám ani původní usnesení o »důvěrnosti« jednání, jež se týká zájmů co nejširších. Předem, abychom tak řekli, z důvodů historických. Nejen že jednání punktační, konané před deseti lety, zůstavilo v každém našinci oprávněnou nedůvěru k tajnůstkářství v této polovině říše zvláště oblíbenému, ale i všechny osudy jazykových nařízení, počí- naje Badenovými, pozdější jich změnou až po konečné zrušení změněných oněch naří- sení, udály se v tajinách pološera politického zákulisí. Při těchto proměnách zásada rovnopráv posti utrpěla několikerou pohromu: nejprvé obmezena v provádění svém jen na některé obory se zachováním dvojjazyčnosti úřado- vání, napotom oklestěna i tato, a učiněn po- kus s jednojazyčnou rovnoprávností a dalším obmezením její na určité obvody a z justa- mentu německých stran odstraněna i tato všestranně oškubaná rovnoprávnost ! Všecky tyto činy a přechody k nim děly se pro ce- lék veřejnosti více méně utajeně, pro pří- padné účastníky — nezávazně.
Buquoy Badenův Praha
6 article
Pamětníci starších dob vědí, jaká úloha připadla při zatlačování češtiny z jejího bi- storického oprávnění rozmanitým tajným vý- nosům, cirkulářům a pod. vůbec. Než tato zásada důvěrnosti nejen ne- osvěděila se nikdy v náš prospěch, ona ne- šla v posledních 30 letech ani k duhu tétc polovině říše v jednání na př. s polovinou druhou. Při každé obnově rakousko-uher ského vyrovnání zvěděli obyvatelé této polo- viny říše do posledního okamžiku vždy jen v co Maďaři pověděli. Když zástupci druhé poloviny uznali za dobré nadzvedn outi roušku lajemství vyrovnávacího, tu teprve dopadl paprsek světla a vědění i na tuto polovinu A při každé takovéto příležitosti ozýval se veškerým časopisectvem zdejším nářek, že tato polovina říše více a více touto uta- jovací taktikou trpí, že se jí předkládá vždy jen hotová událost, aby dodala k ní své po vinné — amen, že zkrátka — zásady oprav- dové ústavnosti panují jenom v uherské po lovině soustátí. Kdybychom byli zlomyslní, mohli bychom fíci, že tajnůstkářství v záležitostech veřej ných jest nejlepší cestou — dojíti k nezdaru. sepodkládáme úmyslu toho ani vládě, an důvěrníkům různých stran na nynějších kon krencích zúčastněným, ale upozorňujem tuto opětně na slabě stránky takového po sopu. fssel
Maďar
7 article
Napsali jsme dne 3. t. m.: »Smiřovací konference vykonají jenom tehdy svůj úkol. když účastníci jejich provedou přímý a všemu světu jasný důkaz, že Rakousko musí byt rovnoprávným a kdyby se chtělo státi ně meckým, že by samo podvrátilo základy svého trvání a zmařilo naděje své budouc nosti.« Doposud zprávy o pracích konferenčníei nikterak nenasvědčují tomu, že by účastníc jejich byli dosti odhodláni, obrniti jednán své takovými důvody, jež by před soudnou a střízlivou veřejností mohly obstáti zkoušku ohněm. I když připustíme, že veřejnost nedycht po každém slově, kteréž ten který důvěrník na konferenci pronese, nicméně máme za to, že by se vyhovělo i věcnému postupu jednání, i právu veřejnosti, aby poznala, eo se pro ni chystá, když by v úveřejňovaných zprávách o poradách vědle usnesení uveřej- ňovaly se i důvody, kteréž uvedeny byly pro učiněné usnesení, i ony, jež uvedeny byly proti. Nebylo by to nátlakem na zúčastněné osoby, ale podporou věcí, o nížse jednalo. To v posavadních sděleních se postrádá a účinkuje nepříznivě v mnoha ohledech. Nejprvě připomíná se tu, že zástupe německých stran přikročili ku konferencím na základě propracovaných a přesných po- žadavků, jak obsaženy jsou ve známém svatodušním programu. Tento program ne- týká se jenom našeho národa českého, ale i jiných národů. Důvěrníci němečtí zastupují tu tedy veškeré zdejší Němectvo, na straně druhé není zástupců ostatních neněmeckých národů. Jednání vedené takto samo o sobě mus se setkati s nedůvěrou ve všech národech slovanských a to tím větší, čím více pociťují že obmezením konferencí byli takřka vy loučeni z úpravy otázek, kteréž i jich,a přímo, ať nepřímo, ať dříve či později musí se dotknouti.
Rakousko
8 article
Pocit, jakýž v nich vzniká, jest poci odstrkování, jest tušení — neupřímnosti k nim. Zasévá tudíž »důvěrnost« konferene zárodky citů, kteréž zejmena nám Čechům. již stojíme tváří v tvář s Němci, nemohou býti lhostejnými, a kteréž mohou způsobiti ochlazení sympatií k nám, ne-li docela zkla- mání a odcizení. Již to samo o sobě stačí, aby zprávy o jednání konferenčním pro veřejnost určené byly nejenom věcně obsažné, ale i slohově jasné, a neobmezovaly se na rčení, připomí- nající zprávy londýnského vojenského úřadu o událostech na bojišti v jižní Africe! Ovšem platí v politice více než kde jinde zásada, bližší košile než kabát, a v tomto ohledu jest to tedy především veřejnost česká. jež nutně toho vyžaduje, aby se jí dostávalo neméně informací, než se jich dostává veřej- nosti německé. Tato potřeba byla pak ještě stupňován nejnovějším sdělením německého konservativ- ního štyrsko-hradeckého orgánu, kterýž věští příchod politíky, jež prý »může míti jenom za účel, aby ony strany občanské, které částečně nebo hlavně stojí na programu ná- rodním, byly rozdrceny. Veškeří neněmečtí národové jsou a must býti na stanovisku programu národního, protože marně dosud se dovolávali ustano vení § 19. stát. zákl. zákonů o národní rovno právnosti.
Čecho Němec jižní Afrika
9 article
My nejenom že pokládáme zprávu vzpo- menutého konservativního listu za pravdě podobnou, my spíše se kloníme k názoru. že tato politika »příštího kursu« se již u nás a na nás provádí od pádu ministerstva br Badena. A přece nejen my Čechové, ale i veškeř ostatní slovanští národové v této polovině říše svou myšlenkou národní cele stojíme na půdě domácí, v mezích tohot soustátí. v e A právě proto vyslovujeme opětně sv přesvědčení, že jednání nynějších konferene ukládá důvěrníkům našeho národa velikou povinnost, aby přímo a všemu světu sroz umitelně provedli důkaz, že, hájíce rovne právo našebo národa a jazyka, hájí histo rické základy, na nichž vzníkla tato říše. Naše pravda nemá zapotřeb nijakých tajnostíl Neshoda o formuli jazykové rovno právnosti při státních úřadech v Čechách. Píše dr. Josef Fořt
Baden Čecho doktor Fořt Čechy
10 article
Bude těžko, ba snad i zbytečno déle tajit se tím, že v lůně strany naší vzniknul pod statný spor. Véc týká se různosti v názorech o přijatelné formuli případného jazykového smíru, pokud se týče úřadů státních. Běžío to, zda možno — jak tvrdí jedni — otázku jazykovou u řečených úřadů v Čechách se zře telem na nynější stav politického a národního zápasu řešiti pouze a jedlině dle formule, odpo vídající psanému právu, čili zda — jak druzí dovozují — v zájmu žádoucího smíru. však bez újmy rovnoprávnosti a rovnocennost českého jazyka, lze od legálního stavu připustit úchylku a dohodnout se s Němci na základě formule jiné. Kdo věcí bliže se obíral, ví, že štítem prvých jest jazyková »parita« v celé zemi, nad míněním druhých pak že vlaje prapor jazykové »reciprocity«. Parita značí dvojjazyč- nost všech zeměpanských úřadů i úřadníků úkony státní správy v zemi obstarávajících, na- proti tomu reciprocitou třídí se státní úřady dle jazykových pásem na jednojazyčné a dvou- jazyčné, země pak rozvrhuje se s hlediště práva jazykového v trojí oblasť: českou, německou smíšenou. K doplnění obrazu sluší uvésti, že formule první vtělena byla hrubými rysy v ja- zykových nařízeních hrab. Badena ze dne 5. dubna 1897, kdežto formule druhá výrazu došla v nařízeních bar. Gautsche ze dne 24 února 1898
Němec Baden Gautsch Čechy
11 article
Spor sám nepochází od včerejška a k ny- nějšímu přiostření svému proklubává se cestou porůzných článků a polemik časopiseckých již ode dvou let. Okamžitou aktuálnost jeho způ- sobily právě odbývané smiřovací konference ví- deňské. Političtí ptakopravci dle různých zná- mek soudí patrně právem, že úmysl nynějšího kabinetu k tomu se nese, aby lodička smiřova- cích rozhovorů, pojíždějíc několik dnů semo tamo, zastavila se na konec u — for mu le reciproční; o podrobnostech formule těto se na konferencích ovšem shody nikterak ne- docilí, však bude-li formule aspoň v zákl adn myšlence své oběma stranami přijata za podklad jednání, shledá vláda Körbrova v okol- nosti té dle všeho dostatečnou legitimaci, aby gordický uzel rozťala sama. Vydá pak nové o formuli jednojazyčnou se opirající předpisy jazykové cestou clsařského rozhod- nutí, počítajíc, že tím pro primo vyhne se choulostivému úskalí kompetenčnímu, pro secund pak že zjedná si ne-li smír, tož aspoň krátko- dobé příměří, během kterého by parlament snad do té míry státi se mohl dělným, aby vyřídi zákon branný se zvýšeným kontingentem no váčků a kromě toho odhlasoval po případě též indemnitu pro předlohy uherského vyrovnání. uvedené loni zatímně v platnost paragrafem čtrnáctým.
12 article
Je-lí prognosa tato správnou — a co nás se týče, pokládáme ji při nejmenším za velice pravděpodobnou — pak jeví se být na nejvýš žádoucno, aby ve veřejnosti české o podstatě relativní vhodnosti obou řečených formulí za- vládí v čas pokud možno názor jednotný. V tom leží podnět dnešních řádků našich. Hodlám v nich, bonam fidem, jak samo sebou se roz umi, tu i onde předpokládajíce, rozborem na- skrze věcným přispěti k tomu, aby vzniklý rozpor stal se předmětem všestranného uvažo vání kruhů co ne jširších.
13 article
Již předem však budiž podotknuto, že vlastn látkou sporu není snad výhradně myšlénkov jádro, tvoříci obsah dotčených dvou formuli Nikoli; různost mínění točí se spíše kolen otázky, zda v nynějším období politického a ná- rodního zápasu jest vůbec myslitelno, nerci- dosažitelno, aby češtině prostředkem formule jednojavčné v celém obvodu země u státních úřadů skatečná, plná rovnoprávnost a rovno- cennost byla zabezpečena? Nejde tedy o to. je-li formule prvá za všech okolností naprosto správnou, druhá pak veskrze zavržitelnou. Opa- kujeme, těžisko otázky spočivá převahou v tom. kteráže formule se zřelelem k daným po- měrům jest vhodnější, neb snad dokonce vý- hradně způsobilou, aby stáli se mohla podkladen dočasného poctivého smíru jazykového. Are ihned sluší připojiti, že tímlo obmezením zúžením sporné látky význam a důležitost ne- shody nikterak neztrácejí na váze. Neniť žádná formule sama sobě účelem, nýbrž pouze methodou postupu, tedy prostředkem k daněmu eíli. O vhod- nosti formule nerozhoduje její věcná podstata. nýbrž relativní její způsobilost k tomu, aby v určitých okolnostech, v daném prostředí, kýžený účel byl dosažen. Terč kritiky leží tedy v sou- víslosti mezi formulí a prostředím, z čehož plyne že táž formule může být zde dobrou, onde však zhola nevhodnou. Že tomu tak, toho doklat spatřiti lze v různých formách, jimiž mimo
14 article
Rakousko, přikladně ve Švýcarsku a Belgii jazykové poměry jsou řešeny. Ba dokladu zvlást výmluvného podávají nám zkušenosti, nabyté ve vlastním našem zápasu jazykovém. Z mlžin tužeb, jimiž překypuje srdce uhněteného národa. od doby probuzení po rovnoprávnosti jazykové práhnoucího, houstly jazykové požadavky naše průběhem doby v hranoly dosti různotvárné však vyhraněný útvar dočasného požadavku povždy celkem odpovídal soudobému ovzduš politickému. Vliv ovzduší toho patrným byl na petici měštěnínstva pražského a proposici Tom- kově z r. 1848 rovněž tak, jako působil na návrh Seidlův z r. 1861, neméně i na jazykový návrh fundamentálek z r. 1871 a na pamětn spis poslaneů českých, podaný vládě Taaffově při vstoupení do rady říšské r. 1879. Vrátíme se ostatně k těmto historickým zjevům jazykového zápasu našeho v úvahách dalších, zvláště splní-li se vřelé naše předem vyslovené přání, aby totiž sporná otázka, o niž běží, stala se předmětem všestranné diskusse veřejné. Účel dnešní prvé stati bude proto snad plně vyčerpán tím, prehlédneme-li si předně útroby obou formulí blíže, ukážeme-li dále, jak V drobném prodejir řaaní čísla o sobě . . . za Sh odpolední .. . ta z b ve Elislkích na venkov ranní č(slo.. . . . . . . 10 odpoledsí . . . . . . . . 8b Iusera ty plalí sehotově rapřel. z Fielplacaní a laserty plljímá sdninl- strace v Matianské ulici č.3 Tam nacházojí sa též rečakee tlskárna a expedisu „Márednich Llstů- Eukopuy se nevráseji
Tom Seidlův Taaffův Rakousko Švýcarsko Belgie Matianský ulice Márednich Llstus
15 article
stanovisko strana naše vůči oběma průběhem posledního desetiletí zaujímala, a konečně na- značíme-li účinky, které by provedení jedné neh druhé formule v ohledu politickém i národním vzhledem k celkovému stavu nynějšího zápasu našeho mělo as v zápětt. Nuže, vnitřní ústrojí obou formulek lze na- značiti těmito črtami: Jazyková parita, stavíc se na správnt jednotu země, jest důsledkem zásady, že Čech i Němec má v celém obvodu země svůj domov. Pravda sic, že z dřívějšího indigenátu, t. j. zemské příslušnosti, zbyl po roku 1848 a p únorovce z r. 1861 celkem dost chudičký útvar právní. Zemská příslušnost, stojic upro- střed mezi domovským právem obecníma občanstvím státním, má v právních řádech dnes platných význam jen neveliký. Bez obsahu však příslušnost ta přec dosud není. Kromě někte- rých vztahů povahy majetkové (nadace, dědičné služby zemské) a nároků, po případě závazku plynoucích z jednotného finančního hospodářsív zemského, jest to zejmena obor práva jazyko- vého, v němž příslušnost zemská důležitý má význam. Jak níže bude dovozeno, nelze nikterak o tom pochybovati, že právo Čecha, aby v ce- lém obvodu země u všech státních úřadů svoj jazyk přivedl k platnosti, opřeno jest o jasné, nikdy nezrušené předpisy zákonné. Leč vedle hlediska právního padají na váhu ještě četné okolností jíně. Skutečnost, že společnou vlast obývají dva různí kmenové národní, jest plodem dějinného vývoje, jejž nelze odčiniti a tedy též ne ignorovati. Skutečnost ta vede ku tisícerým vztahům a stykům administrativním, hospodář- ským, kulturním a sociálním, které v nesčísl- ných variacích vespolek se proplétajíce, činí samy o sobě žádoucím, aby oba kmeny v cel
Němec Čecho Čechy
16 article
zemi vůči státní správě byly jazykově rovno- právny a rovnocenny. Požadavku tomu — tvrd zastanci formule dvojjazyčné — lze však plně dostáti jen tím, zůstane-li zemské právo jazy- kové opřeno o dva fundamentální předpisy : a) o rovnoprávnost obou zemských jazyků v celé zemi u všech úřadů v úřadování vnějšími vnitrním a b) dále o předpis, že všickni, kdoz v Čechách na postavení úřadníka státního činí nárok, vykázati se musí znalosti obou jazyků zemských. Při paritě neběží tedy o dvojjazyč- nost obyvatelstva, či o nějaký národní utra- kvismus. Naopak, parita směřuje k šetření své- ráznosti obou kmenů národních, pečujíc pouze o to, aby osobilým potřebám obou vyhověno bylo příslušnou jazykovou kvalifikací úřadnictva. Jinými slovy, východištěm jazykové parity jeso zřetel na potřebu obyvatelstva, kterému se úřad- nietvo, z daní obyvatelstva placené, musí při- způsobiti. Země, jakožto správní celek, jes dvojjazyčná — ergo apparát státní správy must být rovněž dvojjazyčný, nemá-li jedna národ- nost následkem nedostatečné kvalifikace úřad- nictva trpěti na svých právech újmu. Toťi pod- stata formule, opírající se o jazykovou paritu, čili o zásadu dvojjazyčnosti. Mnohem spletitější jest formule recipro city. Východištěm jejím není výhradný zřetel k obyvatelstvu, nýbrž zejmena též ohledna úřadnictvo. Rozumuje se as následovně: Čechy jsou arci obydleny dvěma kmeny národními. však promíšenost jejich není taková, aby dvoj- jazyčnost úřadů a úřadníků v celé zemi byla absolutně nulnou. Zásadě rovnoprávnosti lze úplně vyhověti, když jazyková kvalifikace úřadů a úřadníků uvede se ve shodu se skutečnou potřebou. Jeť zbytečno nad tuto potřebu čini z úřadníků jskés národní obojživělníky. Čechům i Němcům na tom musí záležeti, aby synové
Čecho Němec Čechy
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Josef Krasoslav Chmelenský, kritik divadelní. (Ke stým narozeniná m.) Od prvních červánků našeho obrození v době lerezianského a josefinského nátlaku germanisač- niho táhne se osnovou díla našich buditelů čer rená nit péče o české divadlo. Moravan Joseí Zlobický, professor češtiny na vysokém učen ve Vídni (nar. 1742. zemř. 1810), bratří Tha nrové Karel a Vácslav, Prokop Šedivý, Tondler Štván a jiní literáti, kteří pohrdaného jazyk teského se ujali, obrátili zřetel k divadlu, v je- bož slově živém spatřovali výdatný prostředek k obnově vědomí českého. A nemýlili se — to švé slovo s hlediště mělo vedle prostých, lido- vých knížek mocný účinek — národ český s počal probouzeti.
Krasoslav Moravan Zlobický Th Karel Vácslav Prokop Šedivá Tondler Štván Vídeň
18 article
Vedle Štěpánka a Klicpery jako předních poducentů i reproducentů divadelních her vy- niká Chmelenský jako divadelní kritik oné doby Počátky divadelní činnosti Chmelenského jí se rokem 1824, kdy po smrti Liebichove vjala se řízení pražského divadla umělecká tro jce Polavský, Štěpánek a Kainz. Občasná česká jkedstavení odpolední snahou Štěpánkovou na hla pravidelnosti aspoň potud, že v obdob smním, od sv. Vácslava do sv. Jana Nep , dá- ula se každé neděle. Chmelenský, jenž byl pávě vydáním svých Básní sm !šený ch u Pospišila v Hradci Králové, 1823) pozornost k sobě obrátil, vítal toto opatření radostněa pdporoval české hry zprávami a povzbuzujícími úrahami v časopisech. A když oba přátelé jeho, Slépánek a mladý pěvec Fr. Škroup, si stěžo- nli, že nedostává se libret zpěvoherních, jal se Ghmelenský do českého roucha převláčeti opery tizl a uvolil se napsati také texty původní bdyby pro ně hudební skladatel se nalezl. A tu s přihlásil Škroup, který se byl již o skládání zlaní zdárně pokusil, a výsledek porady byla vní česká opera »Drátenik«, k níž Chmelenský napsal text a Škroup složil hudbu. Dávala se roprvé k nemalé radosti vlastenců o Hromnicích roku 1826 k benefici skladatele Škroupa ktere
Štěpánek Klicpera Polavský Kainz Štěpánkův Jan Nepa Škroup Hradec Králové Francie Pospišil
19 article
v titulní úloze výstoupil a nevše dního úspěchu jako pěvec i komponista se dočini Od těch dob zůstalo jmeno Chmelenského s vývojem českého divadla spojeno až do r. 1836. kdy manský místosudí a úřadník české králov JUDr. Chmelenský za úřadním povoláním na delš čas z Prahy na Moravu a do Slezska se ode- bral. Do oněch dob kromě svých úřadních a lite- rárních prací používal každé prázdné chvíle k zdaru divadla, radil pořadateli českých her Ště- pánkovi, hercům, vlastně ochotníkům, dával ob- zvláště po stránce jazykové návody, recense psal texty operní obstarával, činoherní opravoval a ji nak o rozvoj českého umění dramatického péč Milou a příkladnou památkou divadelní pů sobnosti Chmelenského zůstávají jeho posudky v »Časopise musejním« a v »České Včele- z let 1827—36. Jsou psány jasně, srozumitelně a přesvědčivě, právě jak psány býti mají, aby ti, jimž náleží, naučení vzíti si mohlí. Každou dobrou snahu rád uznával a kdy bylo mu kárati, činil tak šetrně a vlídně. Způsobem dojemným loučil se roku 1834, kdy po desítiletém působen trojice ředitelská odstupovala se Štěpánkem.
JUDr Štěpánek Praha Morava Slezsko Šta Český včela
20 article
Dávala se tehdy po česku Lembertova báchorka »Václavík Outrata« a po německu Spohrova opera »Jessonda«. Chmelenský napsal v »České Včeleei »Dokončilo se ředitelství našeho vlastence váže ného J. N. Štěpánka a s tímto mužem, tolikerými zásluhami o vlasť a jazyk náš se honosícím, jest se nám loučiti. Loučení se vším, co nám miléhol a dra- hého jest, buď vždy ukracováno a tak mimo rozbírání výše podotčených her buď srdci pronésti city své do- voleno. S velikou bolestí se rozžehnáváme s mužem, jehožto účel býlo vždy všecko dobré a pěkné, s mužem, pro své mnohostranné užitečné účinkování zna- menitým a nevšedním, s mužem, jejž množství chu- dých otcem zvalo a skoro všickni dobročinní ústavové svým nejhorlivějším údem nazývají. Loučiti se nám jest s ním co s vlastencem, jenž českou Thalii z dlou hého snu vzbudiv jejím prvním pěstounem se stal Mně jest s ním se loučiti i co s přítelem a snadse ukojim, že by jej snad Praha ztratila. Bez něho by s tíží české divadlo, co ústav bez přítiže účinkující se udrželo; nebo jen jeho velké zkušenosti a lásc k dobré věci se mohlo povésti divadlo po celých dese let na ten stupeň povznésti, na kterémž stojí nyní.e Chmelenský pak ukazuje na obtíže ředitele jenž téměř s pouhými ochotníky iednati musil
Lembertův Václavík Outrata Spohrův Štěpánek Loučeň Praha Český Včeleei český divadlo
21 article
měl. jak těžko jim vyhověti lze, kdy každý jen pěknou a vděčnou úlohu by rád, jinak že k představen ani se nedostaví. Takový byl tehdejší stav če ského divadla, kdy hrávalo se zadarmo! Vypsav tento nářek, obrací se Chmelensk ke stránce příjemnější a poznamenává, že všichni vynikající členové německé opery jsou Čechové — z čeho arci bylo mu lze vyvozovati dobrou předpověď pro budouenost divadla českého. V závěrečném německém před stavení, v »Jessondě« zpívali, jak referent vý- slovně uvádí: paní Podhorská, panna Lutzerova, obě z Prahy, pan Drska (vlastně Dršťka) z Li- bratova u Hořie, pan Strakatý z Blatné, pan Illner z Hostinného a pan Dobrovský z Vodňan Když bylo nadšené obecenstvo tenoristu Drsku pětkráte vyvolalo, rozloučil se umělec několika slovy řka, že s těžkým srdcem svou vlast opouští.“ Také jiní členové pěvci opustili Prahu a Chme- lenský vyslovuje obavy stran náhradníků a do »Naše opery byly hrdé sokyně německých ope a mnohá opera v českém jazyku byla tak dávána. že ji tak v Praze Němci ve svém jazyku nikdy ne vídali.« dává:
Čecho Podhorská Lutzerův Drsek strakatý Illner Dobrovská Praha Blatná Vodňany Praha Němec
22 article Doložil pak:
Doložil pak: »Toho jsem si vědom, že jsem vždy beze všech ohledů a z přesvědčení psal. Bylo-li kdy ostré péro moje — zvláště z počátku, nechť mne omluví krev mladá, jež v žilách mládenců sotva dvacátý rok svéh věku překročivších koluje, nechať mne omluví má horlivost a svatá láska k vlasti, všecko nejvýš doko- nalé míti chtějící — a pravda sama třeba nemilá ode mne vždy bez obalu nestranně dávaná. S těž- kosti se odvracuji od předmětu svého, nebo city stihají city tak bolestně při všech těchto vzpome- nutích — i musím se mocně odtrhnouti.« Však na dlouho se Chmelenský neodtrh Nový ředitel Stöger (vlastně Althaler) povolav Štěpánka jako tajemnika do ředitelstva, svěři mu opět pořádání her českých, co Chmelenský s povděkem vítal dokládaje, že Štěpánek pu- blikum i herce české i literaturu divadelní dobř zná. Leč míval pak Chmelenský již méně příčin ředitele českých her chváliti. Štěpánek stárnul, ochaboval, jak bylo s jiných stran vytýkáno. Původní hry české, tehdy nemnohé, Chme *) Výtečný pěvec tento odešel do Drážďan a pa do Kásselu, kde roku 1847 zemřel lenský radostně vítával. Počátkem listopadu 1834 kdy řada českých her za nového ředitelstva po čala, zminil se o nechuti obecenstva k starému, obehranému repertoiru a zaznamenal, kterak to i ředitelstvo uznává a proto ke dni 9. listopadu novinku v Praze dosud neznámou chystá, totiž Klieperovu frašku »Žižkův meč«.
Stöger Štěpánek Klieperův Žižkův Drážďany Kássel Praha svatá láska
23 article
»Doufáme, že nyní všecky hry Klieperovy n divadle uvidíme, a tak nám milého a vzácného vl stence k nové činnosti povzbuzena shledáme. Mimo to se nám chystá již dávno čekaná »Fidlovačka« o p. Tyla a hudba od p. Skraupa. Referent některé zlomky v hudbu uvedené slyšel, a jestli se jim věc celá podobati bude, čehož nejsrdečněji přeje, jistě se vlastencům »Fidlovačkou« dvé příjemné hodiny při- praví. Bude to naše první národní fraška se zpěvem, a podaří-li se tak, jak doufáme, snad z po- volna všem vídeňským fraškám, které přepracováním tuze sestrakatěly, a Čechy beztoho nezcela zajímaji umíráčkem se odzvoní. My si muuíme sami pu- blikum vzdělávatiu šlechtiti, překlady vzdělávání věci na půdě naší nerovné sotva polovici svého cíle dosáhnou.«
Tyl Skraup Čecho Klieperův můj divadlo
24 article
Doufání Chmelenského splnilo se jen čá- stečně. »Fidlovačka«, 21. prosince 1834 poprvé dávaná, dosti se líbila, avšak v celku svém účinku očekávaného neměla, ač daleko tak cha- trnou nebyla, jak ji rozkřičeli němečtí referenti kteří v saliře Tylově břitký osten proti poněm- čování vůbec a proti pražskému němectví zvlá- ště spatřovali. V lednu 1835 dávána fraška podruhé, Němci křičeli znova a šťastné »Fidlo- vačku« ukřičeli. Vrstevník V. Filípek napsal, že ve »Fidlovačce« bylo několik osob jako ze sku- tečného života vyloupnutých. Mnozí v tom ale hledali ještě více a jistý pán, jenž mél náhodou stejné jméno s titěrným švihákem ve frašce té. durdil se a hrozil žalobou, že prý tu veřejně v posměch uveden byl; a divadelní referen »Bohemie« měl za to, že literátem ve frašce že snad měl na sobě nankýnky, jaké on no síval, on vlastně byl, i napsal o »Fidlovačeee referát takový, abz ji, jak řikáme, jedním rázen Chmelenský zaznamenav, kterak se frašk líbila, referuje takto: »Tylův pokus o první lokální frašku tak vděčn byl přijat, že se směle na dráhu již nastoupenou pustiti může . . Ostatně jest pan Tyl s to i obtíž nosti větší odstraniti, neboť jeho horlivost a lásk k divadlu jest nevšední a není bez schopností zabil.
Tylův Němec Tyl Bohemia
25 article
Chce-li p. Tyl jedinou, dobrým srdcem pronešeno radu přijmouti, budiž ta, aby dle možnosti podlé věci kterým se arci lokální fraška vyhnouti ne- může — šlechtil, neboť tím se jenom stanou dílem básnickým. Že mu to netěžká věc, o tom nás dnes některé věci přesvědčily, které však rozbírati místo zde nestačí«. Neobmezenou chválu vzdal Chmelenský skladaleli Škraupovi »Pana Skraupa největší snažení, jak jsme pozo- rovali, bylo to, Fidlovačku co nejmožněji hudbou nadati národní a věcem i z prostého života vzatým podobu dáti ušlechtilejší. Tím jsme i množství mo- tivů z písní národních slyšeli, na př. »Proto jsemsi kanafasku koupila« — »V tom našem sadečku jes mnoho modráčků« — »Sil jsem proso na souvralie — atd. Jen tam, kde čeština s němčinou se míchá, na př. v dvojzpěvu Ondřeje s Markytou velmi poda- řeném: »Du meine Zwanzige« se pan Skraup poně kud od své cesty odchyluje, avšak velmi přiměřeně užívá motivů z oblíbených skladatelů oper, jako jsou Paer, Weber. Spohr a Bellini. I nebylo se mu lze ani vyhnouti, ježto již básník tu cestu mu byl na- znamenal. Více však věcí pěkných slyšeli jsme od něh samého zcela původně složených, jimž zvláštní po chvaly odepříti nele. Není možná slyšetí něco něž- nějšího, jako jest píseň Lidunky do Des z prvníh obrazu »Vane větřík po lučinách«; nic srdečnějšího jako píseň Mareše do E dur z čivrtého obrazu: »Kde domov můj?« pomysliti. Co nejpěkněji ji pan Stra- katý přednesl. Jak jednoduchá a jak charakteristická, slovem pravdivá jest píseň ze čtvrtého obrazu ševce
Tyl Skraup Ondřej Markyta Paer Weber Spohr Bellini Van Stra Mareš do E dur
26 article
Kroutila do F: »Staří Pražané«, jak shodně jest s ní sbor spojen! Ve všech těch písních vše tak přírozeno, nic hiedaného, tak že se zdá, jakoby ani jinak složeny býti nemohly Velmi uznale psal Chmelenský o Kliepe- rově »Žižkovu meči« a o dramatech Kliepero- vých vůbec- »Tato fraška oplývá, jako všecky divadelní kusy Klicperovy, vlipnými nápady a těch zde taková síla. že by jimi jiný básník lehko ve třech hrách vystačil. Ano, těch zde tolik, že často divácí tak se unaví, až i všech zažiti nemohou. Té bohatosti já přičitám, že se při čtení kusů Klicperových mnohem více ještě nasmějí, nežli při provozování samém. Tato hra jeví, jako všecky Klicperovy, charaktery živé a sobě a ku konci věrně. Že se zde barev ostřejších přitřit dalo, to již název frašky ospravediňuje. Je li co při jeho hrách ku kárání, jest zajisté zvláště j jich širo- kost. Mnoho kusů Klieperových se ve dvou hodinách dáti nemůže.*) Snad by bylo i nám i panu spisova- teli poslouženo, kdyby sám svě větší kusy prošel, je zkrátil a pak panu řediteli divadla pražského zaslal. *) Tenkršt česká hra v Praze déle než dvě ho diny trvali nesměla.
Pražan Žižkův Klicperův Kliepero Praha