Periodikum ALTO Viewer

1

6. dubna 1900.

2

Přiloha „Národních Listů“ k číslu 95.

3

Strana9.

4 title

Z literatury.

5 article Fotografle.

Fotografle. 2 V loní v Göttingách byl jsem se podi rati na zajímavé atelier v universitní knihovně. samostatné, nákladné budově, zařízené mo- derní, dokonalou technikou. Knihovna taje z prvních, jež ocenily důležitost fotografie pro knibovědu a pořídila si soukromou fotografiekou dílnu. Zřízení není nijak ještě dokonalé, roz- počet je malý, schází ještě mnohé, ale počátek je učiněn a se zdarem. Praktické výsledky ne byly ještě příliš značné a již podařilo se jed nomu z úředníků rozmnožiti počet fotograf ckých apparátů o důmyslně konstruovaný pří- stroj, jímž možno během hodiny ofotografovati spořádanou abecedu ze staré knihy, vybranou z jednotlivých řádek a stránek, na jedinou malou fotografiekou desku. Kdo ví, jak důle žito bývá při popisu starých vzácných knih bezejmenných zlomků a p. znáti abecedy sta- rých tiskařů, pochopí, jaký význam má tento vynález. A to jsou jenom počátky. Není po- chyby, že až bude víc takových atelierů, spe cielně pro studium knih, rukopisů a rytin zaří zených, že nastane fotografii nové a silné od větví, jež již nyní vykazuje slušný počet zvlášt ních pomocných přístrojů a zvlášť konstruova ných apparátů v katalozích fotografických dílen lipských a berlínských.

6 article

Fotografie existuje již drahnou řadu let ale z počátku málo bylo pomýšleno na to, aby užito jí bylo pro studium knih a rukopisů Nejdříve zvábily ji asi nádherné illustrace sta rých kodexů, pečlivě v knihovnách opatrova ných a málo přístupných. Z knih pořizováný snímky hlavně z uměleckého zájmu, k studiu vývoje miniaturního malířství, k studiím o vý voji ornamentu, k srovnávání s jinými sou- dobými malbami atd. Publikace takové neome- zují se jen na praktickou potřebu, ale jsou někdy vskutku velkolepými sbírkami starých maleb, nádherných iniciálek a okrasných linek, jež pro malíře i pro esthetika skytají bohatou žeň, zároveň s obdobnými sbírkami fotografi- ckých snímků starých rytin, po knihách roz troušených.*)

7 article

Fotografie však neomezuje se jen na repro dukce uměleckých plodů, v rukopisech a v kni hách uložených. U starých, vzácných textů staro slovanských, latinských a řeckých, u starých papyrusů egyptských nestačí již dnešním badate lům ke korrektní práci sebe pečlivě přepsaný a přetištěný text, byť byl opatřen sebe obšírněj ším a podrobnějším kommentářem. Dříve studium originálu vyžadovalo množství času a peněz často i nákladné cesty, dnes však, dik tiskem rozmnoženým fotografickým snímkům možno poříditi poměrně malým nákladem naprosto do- konalé, věrné kopie, lišící se od originálů jen tím papírem, na němž jsou reprodukovány, z to však nepoměrně k práci vhodnější; poněvadž není při jich užívání potřebí té úzkostlivé opatr- nosti a té zodpovědnosti, jakou ukládají docho- vané rukopisy. Z těchto fotografických repro dukci, diktovaných vědeckou potřebou, vznikla během času přepychová vydání fotografická pro bibliofily, jak na př. v posledním čase nádherné barevné reprodukce starých, širším kruhům témět neznámých rukopisů anexiekých neb v nejnovější době bohatě založená reprodukce remešského evangelia, pořizovaná známým slavistou Legerem, která asi též u našich českých milovníků knih nalezne své odběratele. V naší literatuře chystá se rovněž podobná nádherná publikace: věrná reprodukce známého kodexu vyšehradského. jednoho z nejstarších a nejpamátnějších ruko- pisů latinských, vzniklých v Čechách. K těmto publikacím druží se i jiné, celo sbírky fotografických ukázek z jednotlivých vý- značných rukopisů a listin, jimiž valně se usnad- ňuje studium vývoje písma a praktický výcvil ve čtení starých textů.

Leger Čechy

8 article

Všechny tyto nákladné reprodukce vyža dují ovšem velikých, co nejdokonaleji zřízených atelierů, zkušené, odborné pracovníky, zname- nité přístroje a značné summy peněz, jež stěž lze hraditi prodejem. Avšak fotografle může býti ještě i jinak užitečnou knihovědě, aniž by bylo potřebí tak velikého nákladu. Ve všech větších sbírkách našich starých tisků a rukopisů, ať soukromých ať veřejných. naleznete veliké množstvi zajímavých drobností které však právě proto, že jsou roztroušeny po jednotlivých svazcích, byť i byly sebe pečlivěji spisovány, nemohou býti názorně sebrány v jedno a tak studiu přístupny. Všimněte si jen někte rých pro příklad. Nacházíte rozkošné stare vazby, s ornamenty do kůže vyřezávanými nek vlisovanými, krásně kované sponky, ornamento vané ořízky, dokonce i s malovanými obrázky.

9 article

Desky potažené hedvábným vzácným vyšíváním uvnitř vylepené deskovými tisky různých druhů Knihy z knihoven zámožných rodin jsou ozna- čeny vzácnými ex libris vysoké umělecké ceny Staré tisky mají titulní listy skvostně ryté do mědi, publikace starých velkých firem nesou malé obchodní značky, umělecky pracované, dle nichž často dají se určiti vzácná vydání. V tisku nalézáte ozdobné řezané inicialky. okrasné linky konečné kresbičky, jichž sbírky byly by pro naše umělce drahocennou pomůckou. A tak byste napočetli ještě množství uměleckých drob- ností, dnes zapomenutých, k jichž fotografování nebylo by potřebí příliš velkého nákladu, jen trochu cviku, dobré vůle a nevelký fotografický aparát. Sbírky podobných fotografických snímků nelze hned na poprvé pořizovati řemeslně. Je k tomu potřebí odborné znalosti knih, trpěli- vosti a dobrého výběru. Kdyby však jednou byly pořízeny, jistě by i obchodně nebyly bez ceny. Našim fotografům amateurům otvírá se tu nové, vděčné pole působnosti. Poznali jsme na našich fotografických výstavách, že aspoň část našich amateurů dovedla poříditi celé soustavné sbírky snímků s uměleckým vkusem. Jak snadno bylo by některému z nich ofotografovati celou řadu drobných starých initialek neb uměleckých vignet a prospěti tim značně studiu českého drobného umění.

10 article

České spisy. * Jaroslav Vrchlický: Bozi a lidé Další zlomky epopeje). Básně 1891—1899. Nákladem J. Otty v Praze. *) I v české literatuře máme již pěkné ukázky takových prací, bohužel, ještě jen ojedinělé, na pi v Chytilově »Vývoji miniaturního malířství«, Silný svazek básnění ryze epického. Vzáený dnes úkaz v literaturách. Kdyby si básník sám látky vyhledával, zvláště za pokračování zlomků epopeje své, nezbytně by byla volba předmětů jeho v celku jiná, neboť by jistě hledal více úmyslně na vrcholích a v základech epopeje lidské, na vrcholích ideje v základech děje a povahy. Ale epika našeho bás níka se podobá vznikem většinou lyrice jeho ? látky mu samy přiskakují, jako železné piliny na magne- tické poly tykadel jeho široširé obraznosti a neko nečně pohyblivé citovosti, nejvíce při čtení, časte při rozjímání, někdy i na cestách vlastního života Je to básnění nenucené, přirozené. »Bozi a lidé« jsou poesie mythicko- historických dějů, souvislých výjevů i jen jednotlivých scén, za končení někdy tragického, nejčastěji rozjímavě my- šlěnkového, někdy vtipně anekdotického. Rozmanitost všeho veliká, bohatství látek jako forem. Jediný čtenář knize vkusem nestačí. Tomu se zalibí něco, v čem druhý neshledá nie poutavého, a naopak. Ač nemá kniha tentokráte žádných oddílů, je přece známý historický pořad zlomků epopeje za chován. Jsou tu báje starověku biblického a hellen ského, příběhy novozákonní, mohamedánské legendy romance středověké vůbec a české zvláště, scény renaissanční a stručný poukaz na trudy bádání novo- věkého.

Vrchlický J Ott Chytilův Praha

11 article

Nechť volí kdo chce co chce. Ale jest tu řade bůsní, deset snad, tak znamenitě nad ostatní doko- nalostí formální i významností myšlenky vynikající že zaujmou každého i stojí za to, zvlášť na ně upozorniti. Jsou to básně s látkami z periody bellenské rylířského středověku a z renaissance. Především »Strach« a »Eros a Moira«. Strašný boj titanů a bohů byl skončen. Zeus zvítězil, odbojníci potřeni až na jediného, jenž uprchl. To byl ubohý titan Japetus. Utekl na kraj švěta. Prchaje kolem skalnatých hor slyšel uvnitř ohromne rány, kvil a pláč. To tam děsné obryně Síla a Moc přibíjely n věčné stěny jeho bratry a děti. Scéna hrůzně velko- lepá. Prchal dál a dále, až se, zdálo se mu, octnu z dosahu moci nepřátelských bohů, v pustém, divo kém hvozdě. Nebylo tu pranikoho a přec: Tvor ne známý zde se seděl, ústa dokořán a jektal zuby pěstí v ňadrech ryl.. . Kdo jsi? — Ja jsem Strach — A hned titána popadl pocit neznámý, těžký jako hora a neodbytný. Francouzské umění umí takové příšernosti malo- vati. Vrchlický dosahuje těhož účinu uměním slo- vesným.

Erós Moira bůh Zeus Vrchlický Japetus

12 article

Český mistr namaloval jinou scénu podobně velkolepé chmurnosti a básník reprodukoval látku v básní »Eros a Moira«. Na obraze jsou obě bytost pohromadě, a básník se ptá, jak se dostal Eros v ta ková hrůzná místa? Odpovídá si velice přesvěděivě a tak, že elegický smutek toho přesvědčení celé básni dodává jednotného rázu tragicky pochmurného, velic pravdivého hnutí citového a idejní hloubky. Antický »soumrak bohů« jakýsi, světobol plasticky silně za chycený. Olympičíí bozi trpívali záchvaty teskného tušení. Sama usměvavá Afrodité upadala v zasmušilost. T bylo nepochopitelno Erotovi i tázal se matky po pří- čině toho. Dověděl se, že je přísný Osud tolro pů- vodem, on že svou lhoslejností bohy děsí. Erossi žádá tvář Osudu uzříti. Matka mu poví cestu. Na konci světa v mlhách věčných vysoko na skále tupě strmí nehybná sudice, Moira, děsný zjev, zkamenělá lhoslejnost a záhada. Eros rozželen tím viděním prosí ji, aby bu lásce věčnosti dopřála, anebo aby všecku bolest lásky sama u sebe skryla. Překrásná to, mohutná i do jemná, vznešeně pravdivá i tklivě poetická scéna Marně prosil Eros. Moira se ani nehnula. »Musí tedv láska za krátké štěstí stokrát více strádat a trpěti vždy k ní jako ke všemu týž stejný bude, lhostejný vždy Osud. To pochopil, sed na skálu a plakal.

Erós Moira bůh Afrodité Marna

13 article

Snad je tato báseň v knize nejmohutnější. Dokonale přesného účinu dosahuje báseň Pygma- lion, zásluhou své formy, neboť látka je známa. Ryze formálními přednostmi vítězí také báseň vlastně scéna »Kreusa«, která stejně jako »Pomsta Amfionova« předslavuje už více živel dramatický než epický. Živostí pravdivého historického koloritu i hnutí vášnivých povah vynikají nade vše obrázky renaissanční, zvláště výtečná scéna »Vyslanec«, líčící básníka Ariosta u papeže Julia, a báseň »Barchiello rozkošného rozmaru, bohužel obě příliš krátké. Scény básně »Zastávka v lese« by poskytly výborné látky některému malíři. Básník upadl v lese mezi lotry musí jim pro zábavu čísti své zpěvy a mocí poesie nad nimi zvítězí. Ze středověkých legend vyniká nad jiné obsahem i harmonicky uzavřenou formou »Alborak«. Pře krásným popisem pak rytířská idylla »Host«. Škod jen, že uznal básník za dobré povahu pověstné císa řovy dcery a jejího únosce »hraběte Aldemburka- opatřiti rysy tak nepotřebně krvelačnými. Velmi dobře možná, že se členářům zalíbí legendy biblické a talmudské ještě více. Mohutné pathos scény patriarchy Lamecha zní místy tak přirozeně, žeje zcela patrno, kterak i do této tolik vzdálené látkya situace básník dovedl vpraviti tolik osobního soucitu kolik žádala. V tom je zvláštní povolání a síla Musy Vrchlického.

Amfionův Ariosto Julio Aldemburka Vrchlický

14 article

Zvláštního rázu je báseň »Kdo vinen?« Starý patriarcha Simeon pojal za ženu mladistvou Deboru Odešel pak od hory kupovat stáda. S nakoupeným poslal k Deboře mladičkého posla se vzkazem, aby ho dobře pohostila. Stalo se. Posel byl pohostěn do- slova s nejvroucnější láskou. Vrátiv se starý Simeor domů, přinesl Deboře darem prý náušnice: vylou pené milencovy oči. »Mstitelem jest velký Jahv sám,« dokládá Simeon. Hrozně mstivého boha stejné mstivý vyznavač. To je látka vkusu renaissaneního, jejížto krutost právě pozadím biblické idylly tín značněji vyniká. Básně »Aristaeus« a »Epimetheus« mají příli mnoho moderních reflexí. Z českých látek jsou tu tři, všecky poutav obsahem i formou: Romance o králi Václavu sama sebou, báseň »Žižka před Prahou« svou analogi s básní Sv. Čecha, a nade vše báseň »Verita omnia vincit«. Husitské poselstvo se domnívá, že pravda všude vítězí, ale tu se přesvědčuje cestou do Basileje, že bude ještě hodně potřebí sudlicemi palcáty pravdě dopomáhati k vítězství.

Simeon Debora Debora mladičký Debora dar Václav Žižek Praha Basilej svazek . Čecho

15 article

Ještě o dvou balladách. Kratičké, a tak úsečné. že jim to až překáží v rozhodném dojmu. »Jodamela“ jde v noci do chrámu své bohyně a zkamení. Scház jen slůvko o tom, co tam chtěla, proč tam jiti mu- sila, totiž k tragičnosti tu schází jakásí tak ř. »vina« A pak »Prsten«. Prsten se měl vrátit sám k milence jakmile by milý padl neb zemřel. Milý se vrátí, živ (či zdá se tak jen?) a zdráv, a prsten teprve pak najdou v pečeném pávu při hostině. Zde je vtip, ale tuze skrytý, působí tuze zvolna, po delší reflexi teprve. Čtenářům navrhujeme, aby si opravili některé rušivé maličkosti. Tak Jolaos místo fr. Jolas, na str 128. Na dvou místo Na třech dosti měj (Ještě lépe by bylo: »Těch dvou dosti měj.«) — Dále Erifyle místo Erypbila, na str. 211. strofa X. žádný místo každý, a na str. 152 snad lépe Hlektor místo Pa- troklos. Vbk

Jolas

16 article

* Alfons Breska: V zajetí trpaslíků V Praze. E. Weinfurter naklad. 1900 Mladý snílek, duši plnou krásných čaroskvělých illusí, za láskou a krásou zatoulaný, do světa tajů hledící očima blouznivýma jako dílě pohádky ro mantického středověku, shledá na konec, že mu illuse svadly, oprchaly. Sklamáním roztruchlen elegicky kvilí za pohádkou srdce svého a duše své Knížka veršů, milá nenuceností hnutí, přiroze- ností a prostotou citu, byť nevelmi hlubokého Modrý kvítek velmi zdárného plemene. Poetické lite ratuře vhod. Vbk

Breska E Weinfurter Praha verš

17 article

* Kantůrčice. Z pohorského zákoutí od Ka- roliny Světlé. (Sebraných spisů svazek V.) Ná kladem J. Otty. — Enela Podhajská, dívka z je štědské vsi, osiřelá, šitím se živící — »Kantůrčice« jak ji lidé přezděli, poněvadž všemu lépe než jiní rozuměla a mnoho znamenitých věcí znala, je, my slím, z nejkrásnějších románových postav všech li- teratur. Z takových, jež samy o sobě zajišťují bás nickou slávu. Postavy tak mocné ideové síly vynoř se z pěny snů překvapně a náhle. A netřeba sháněti se pro narozenou královnu po rozlehlé říši. Stači baráček pod lesem a stačí příběh docela prostinký aby vám z četby navždy zůstalo sladké teplo ele- mentárního dojmu. V básnickém podání prostonárodním někter typy proto jsou tak obecně chápatelny, tak význačny a populární, že povstaly zhuštěním lidových názorů na ten onen detail nerozřešitelné otázky života. V »Kantůrčici« Karolina Světlá úzce se přimkla k to- muto způsobu poetické tvorbv. Z prvků altruistních které našla v duši poještědského lidu, z průkazů lásky ku pravdě a ku vznešené čistotě, z důvěřivé pokory, která spíná ruce k nebesům ke vzoru člo- věka — ku Kristu, jenž za lidstvo se obětovala z oddané úcty k oněm vyvoleným lidem, nad jejichž hlavami třepotá se aureola skutečného vzdělání, to- tožného s přiblížením se pravdě: z těch nasbíraných poznatků Světlá vykouzlila vidinu zářnou, jako v mythech romantickou, ale zároveň rázovitě život- nou, květinu, vypučelou z kamení, ale zálibně s koupající v paprscích slunečních.

J Ott Enel Podhajská Karolina Světlá Krist Ka

18 article

Enefa Podhajská je dívčina široko daleko slavně známá. Jako švadlena i jako zařikačka přerůzných nemocí. Živí obětavě svého pradědečka a malého bratra, je hrda na svůj rod, jenž od věků slul láskou samaritánskou a od věků obýval v témže baráčku pod lesem, má v evidenci steré příhody, jež zažil setlelí členové rodu Podhajských s mythickými zjevy čistými i nečistými, a je zkrátka představiteikou pra- zvláštní veské aristokracie, jejíž nepsaný rodopia pln je divých zkazek i dojemných legend. Enefa šije stehy tak drobounkými, jako když prosa na- sype — a je pracovnicí statnou, neúmornou. Div di- vouci, že pří tolika šití mohla ustavičně duchem po letovat v závratných fantasmagorilch a blouznit jen o ceně a významu duševní krásy. Co živa neshlédla mimo kněze a učitele jiného muže vzdělaného. Pojednou svěří jí starosvětská statkářka, vdova Mrákotová, že její syn Otík, od malička mateřskému srdci odňatý, povýšen byl v Praze na doktora práv a že se podívá po nějakých šestnácti etech zas jednou do vsi. Dvě o kolnosti postačily, aby Enefa napřed již viděla v Olíkov snového světa vykupitele«. Mrákotová jí vypravovala o všech ceremoniích při promoci, o vážnosti a úctě. jakými zasypávali velicí páni Otika, a pak — Enefa dopídila se svazečku básní, »Touhy« nazvaných. které Otík před časem poslal mamince. Byla z nich všecka u vytržení a už napřed až k zemi se klaněla zázračné hvězdě na pochmúrné života obloze, dřív než hvězdě té se uráčilo připlynouti nad Ještěd.

Podhajská Podhajský Otík Enef Praha Ještěd

19 article

Mladý doktor Mrákota byl zatím vykoukané kvítko. Jediné sukně na pokoji nenechal na praž- ských promenádách. A s »bratřičky« bendil a někdy za noc tři plesy vytloukl. Půl ženské Prahy zbláz nilo se do něho. Leč. Otíček se lásce jen smál, b vůbec v ni nevěřil. Že se byl kdysi pokoušel tepat verše, na to už zřídka kdy vzpomněl, a vzpomněl-li. sarkasticky se tomu v duchu zašklíbil. Od chvíle, kdy poprvé se setkati tito dva mlad lidé, umělecká mistrnost spisovatelčina nezná pře kážek, aby z četby činila rozkoš olympskou. Enefa není nikterak mátoha bezkrevná! Je žena! Setkání obou v lese je bravurní scéna. Do skvostných po- drobností vypracovaná. V románové literatuře není nouze o motivy ob dobné: intelligent zamiluje se do prostého vesnického děvčele. Ale výsledkem bývá z pravidla — podle skutečnosti — vystřízlivění a citová i mravní spou sta. Ale v našem případě je vítězem ideál, ideá čistoty, víra v dobro a pravdu, s čímž Enefa ztotož- ňuje pojem pravého vzdělání. Myšlenka autorémna. že přízrakem opravdové intelligence je zdravá duše hymnicky zajásá z triumfu, jehož dočkala se Enefa po krutém utrpení a už takořka na pokrají zou- falství. — Kantůrčice vznikla před několika desetiletími.a přec dokonale oslní i dnešníbo čtenáře. Je psána řečí bohatou, ohebnou, retorický pathos naprosto ne- unavuje, spiš napomáhá syté náladovosti, nebo autorka výborně jej přibarvila dialektem a provanula — is —

Mrákota Praha

20 article

řízným dechem pohádkového Ještěda. * Saviňské Alpy Napsal L. Mareš. Nákladem Č. odb. slov, alp. družstva v komisi F. Řtivnáče 1900. — Česká turistika zakotvila se v čarokrás ných Alpách Slovanských a podniká tu práce na vlastní účet jako odbor čilého slovinského družslva, které samo čeliti má snaze německých alpských spolků, usilujících o zevní německý ráz našeho obrovského komplexu horského. Český odbor, čílající jen něco přes 200 členů, vyslavěl minulého roku skvostnou ochrannou chatu turistskou na severním svahu Alp Saviňských pod Grintovcem nákladem 16.000 korun, vylámal v skalách pohodlné borské stezky k štitům nevyrovnatelné krásy a usilujeo sorganisování letních českých kolonií na jezerech v dolinách slovanských, jež půvabem, velkolepostí zařízením rivalisovati mohou s kteroukoliv jinou oblastí alpskou. Odbor před 2 lety tiskem vydal krátkého průvodce po Slovanských Alpách vůbec právě nyní knížku pod titulem shora naznačeným. Můžeme říci, že to první český Baedecker alpský po vzorech nejlepších cizojazyčných a vzhledem k Sa- viňským Alpám nejpodrobnější a nejlepší vůbee.

L Mareš F Řtivnáč Saviňský Alpa Alpa Saviňský

21 article

Prof. dr. J. Frischaul žádal odbor, aby pořídil ně- mecké a anglické vydání, jelikož v těchto literaturách podobně upraveného neexistuje. Pro autora Saviň- ských Alp jest to uznání se strany tak znamenitého znalce, jakým prof. Frischauf jest, nad míru lichotivé — ale také plnou měrou zastoužené. Autorovi šl o to, aby průvodce byl dostačujícím rádcem pro turisty, kteří podnikají velké výstupy i pro takové. kteří jen na procházkové tůry horské reflektují. Knihu vyznačuje akuratessa a úplnosť, což s tím větším přesvědčením pisatel těchto řádků tvrditi smí že z vlastní zkušenosti celou oblasť Saviňských Alp poznal; cenění snadných, obtížných a těžkých tů jest naprosto správné, rovněž udaj času, jakosti hor- ských stezek atd. S klidem doporučujeme výtečného tohoto průvodce českým turistům i jsme přesvědčení že jeho vydáním vděčiti budou nesrovnatelně krásno Alpy Saviňské četnou návštěvou českou. Nezbytným jest průvodce zejmena pro ty, kteř půvabné Jezersko volí za letní pobyt, o čemž zde nejpodrobnějších informací dostatek Knihu zdobí četné illustrace a dvě mapy: želez- niční a turistská. Obě sdělány péčí a prací p. inž Štěpána s vzornou přehledností a s delailem každému nároku dostačujícím. Energický odbor český S. A. D. postará se o če- ské Baedeckry o všech řetězích našich Slovanských Alp, bude-li dostalečně podporován českými alpisty kteří ve většině veliké dosud ke snahám těmto zu- —ns— stali netečnými.

profesor doktor J Frischaul Frischauf Saviňský Saviňský Alpa český S . A . D Ing Štěpán

22 article

* Ivan Aleksandrovič Gončarov- Obyčejná historie. Román. Přel. Bronislava Hee benova. Ruska knihovna, red. Jar. Hrubý, sv XXXII. Nakl. J. Olto. Autor uveden byl již v lelecl šedesálých do české literatury překladem románu »Obl mov«, jenž tvoří druhou čásť trilogie, jejíž první částí jest právě »Obyčejná bistorie«, jež hned p svém uveřejnění selkala se u veškerého ruského čie- nářsíva s úspěchem neobyčejným. Autor líčí v lomte románu neutěšenou dobu mrtvého ticha za Miku- láše I., kdy počinal se probouzeti odpor proti tehdejš falešné sentimentálnosti, proti všeobecné lenosti podporované společenskou a rodinnou 1žl. Vůči těmt nezdravým poměrům poukazuje na nulnost plodné práce. Jednotlivé typy jsou znamenitě vypozorovány a kresleny a právě tento realismus líčení přispěl ke značnému úspěchu tohoto mohutného díla. *Fr. X. Švoboda, Podvrácený dub Dram ve třech jednáních. Dramatická díla F. X. Svobody. sv. II. Nakl. F. Šimáček. Lidé sobečtí, bezohlední. mamonáři nebo lehkomyslní světáci, toť charakte- ristika vělšiny jednajících osob. Mladí, zastupujíc princip dobra, chabí, nečinní, oplývajíce sice spoustou krásných slov a chvalitebných humanitních zásad, ale neschopní činu, pravá to moderní mládež. Anička Kučerova sice lituje manžele Bláhovy, jež otce její připravili o majetek, ale neučiní ani pokus, aby křivda byla napravena, a přece ji otec náruživě miluje, lecčems by jí vyhověl. Pojme toliko nenávist k otei a po prudkém výstupu opustí domov, načež starý Kučera se zastřelí, nemoha snésti nenávist vlastního dítěte. * Prof. Jos. Lacina (Kolda Malínský.

Aleksandrovič Gončarov Hee svatý XXXII J Olto Svoboda svatý . II F Šimáček Kučerův Bláhův Kučera profesor Jos Lacina Kolda Rusko Oblishing mov

23 article

Obecná kronika. Dil II. Od počátku stěhování ná rodů až do konce křižáckýeh výprav. S četnými illu stracemi. Nakl. Ed. Beaufort. Antor jest znám jak svojí důkladnou znalostí dějin, tak i zajímavým způsobem svého ličení. Přednosti tyto uznány byly již při prvním svazku »Obecné kroniky«, líčícím dě- jiny starověké. Stejně zajímavě a stejně důkladně líčí autor pohnuté doby středověké, při čemž — če- hož nenalezneme v žádných všeobecných dějinách cizí literatuře — obraci též pěkný zřetel k dějinám národů slovanských, o nichž pojednává na základ původních spisů nejčetnějších historiků slovanských. A v tom dlužno spatčovati největší význam tohot obsáblého díla. * Jindřich Hantich, Pařiž a okolí. Prako tický průvodce. s velkým kolorovaným plánem Pa říže. Nakl. F. Topič. Knížka tato bude vítána čet- ným navštěvovatelům světové výstavy. Autor, pro- fossor na Českoslovanské obchodní akademii, zn důkladněhlavní město Francie z vlastního názorua dovede tudíž udíleti navštěvovateli skutečně prak- tické rady a pokyny, co se týče pobytu v Paříži.

Beaufort Hantich Francie Paříž

24 article

Pokyny tyto, ve formě stručné sice, ale mající na zřeteli veškery podrobnosti, týkající se pobytu v ci- zím světovém městě, zaujímají první čásť knihy. Ostatek jest věnován popisu města, líčí jeho třídy. mosty, pomníky a sady, budovy církevní, paláce ostatní veřejné budovy, divadla a zábavné podniky. musea, obrazárny a veřejné sbírky, nejčelnější uče liště a bibliotéky atd., a na konec okolí Paříže a po Ilavre a Trouville. * Jiří Biltner. Jovlště a zákulisí. Různ črty. Nakl. F. Šimáček. Náš divadelní umělec po kusil se nejednou již v oboru literatury, jednak pře- klady divadelních kusů, jednak i původními pracem belletristickými. Historie ze světa divadelního nalé zaly vždy a všude ochotných čtenářů, a vypravuje- oblíbený divadelník, bývají dvojnásob vílány. Pří tomný svazeček obsabuje vzpomínky a obrázky kariéry autorovy u kočujících společností a později u tehdejšího prozatímného divadla pražského. Jsou tu scény veselé i tklivé, svěže vypravované a zají mavé již svým ústředím.

Biltner F Šimáček Paříž

25 article

Z českých listů- * »Vesmír« přináší zajímavé a poučné vyobra- zení, folografie koster mláďat opičích, gorilly, šim- pansů, orangutanů a pro srovnávání též fotografi kostry malého dítěte. Viděti jasně, jak mláďata opič vynikají mohutným vývojem prsního koše, rukou, prstů na nohou, obrovských čelistí, takže proti nim kostra lidská zdá se zakrnělá. Za to však překva puje nepoměrný rozsah lebky lidské proti lebkám opičím. Vzácné praeparsty, jež sloužily fotografii za objekt, určeny jsou do Moskevského musea. * »Paedagogické Rozhledy« otiskují po- drobný referát o obecném školství na Rusi, v němi i vývoj škol a nařízení v nich stručně jest naznačen. Do nedávna měli jsme velice málo psáno o školstvi cizím, ačkoliv právě pro nás, kteří tak usilujeme o reorganisaci a nápravu našeho školství, cizí práce na tomto poli měla by býti jednouz nejdůležitějších pomůcek při našem snažení. Dnes,kdy vyskytují se již v naší literatuře obšírnější, dobré práce ve škol- ství francouzském, dánském atd., doufejme, že najde se někdo, kdo spracuje celý ten obrovský sice, avšak vděčný materiál statistický a historický z Evropya ze severní Ameriky. Naše revue maji vděčný úkol, informačními články připravovati půdu pro t to práci.

Rus severní Amerika

26 article

* K poslednímr. číslu »Českého učitele« přilo- žena je brožurka »Hmotné poměry nčitelstva«, v níž L. Pavlik srovnává platy učitelů vinohradských s příjmy jiných stavů. O brožurce té vedena bude jistě veřejná diskuse, vybírám jen namátkou jedno srovnání: z vysloužilých poddůstojníků, kteří mohou do státní služby vstoupiti jako úředníci, má kance lista v XI. třídě po roce civilní služby 1900 K, pod- učitel v té době 720 K. oficiál v X. třídě po osmi leté civilní službě 2680 K, učitel v téže době nejvýš 1000 K, oficiál v IX. třídě po šestnáctileté civiln službě 3300 K, učitel v téže době nejvýš 1900 . * »Slovanský přehled« v posledním čísle uveřej- ňuje opět bohaté přehledy slovanských literatur sou- časných, jichž srdečně lituji jen proto, že nepronikaj u nás dostatečně mezi intelligenci, ač již tyto pe- člivé referáty samy měly by ziskávati »Slovanskému přehledu« v našem obecenstvu větší účast, než jakou má dosud. Cituji z přehledu ruské literatury od v Bocjanovského několik závěrečných slov: »Literatur- ruská roste každým rokem, aspoň co do kolikosti ni Turgeněv, ni Dostojevskij, ni Tolstoj nenašli dosue důstojných nástupců. Naši mladí spisovatelé sice vzbuzují naděje, ale dojdou-li tyto naděje uskuteč- nění, těžko říci. Není ovšem snadno pokročiti dále než pokročili naši přední klassikové, těžko po niel říci něco svého nového. Ba ani sám náš společenský život nepodává dosti materiálu k vypracování »no- vého slova«. Slovo toto jeví se výsledkem zcela ur čitého, v jasné rysy se utvářivšího a zakončeného procesu. Naříkat na to jest bezvýsledno. Třeba če- kati. Nářky kritiků posud nikde ještě nezrodily ta lentů«.

L Pavlik Turgeněv Dostojevský Tolstoj

27 article

Slovanské spisy. * Je Tocro: BOCKP CEHIE. Ve Lvově nákladem I. N. Pelecha vychá- zející »Pyccaa Bnóioreka« vydala nového románu Tolstého dvojilý sešitek, obsahující str. 225—336 »P. B.« vychází pravidelně v měsíčných sešitech již řadu let a přináší práce vynikajících ruských spiso- vatelů. Vydavatelstvo přijímá také předplatné, jež obnáší 4 K 80 hal. na rok. t. j. na 12. seš. CPIICKA HCTOPJA HAPOHH IIECMAMA. Zasloužilý srbský učitel Petar Nike- tié učinil pokus sestaviti některé srbské národní epické písně v pořadí chronologickém a podati tím takový obraz srbských dějin, jak jej národ má ve své hlavé a jak jej udržuje tradicí. Myšlenka je dobrá, ale pouhé navlečení jednotlivých národních zpěvů na šňůru zdaleka nepostačuje, aby byla zdárně provedena. Bylo by zapotřebí užiti ku práci podobné celého bobatství historické poesie, z toho materiálu každou bohatýrskou postavu vytvořiti tak. aby měla všechny hlavní rysy, kterými ji charakte risuje národ a z opěvaných dějů a skutků kriticky vybrati ty, které se zakládají ve zjištěné dějinné skutečnosti. Pokus p. Niketičův je známkou reakce proti přílišnému bistorickému kriticismu, jenž, jak se zdá, zbytečně lidi zbavuje vlasteneckého citu Avšak na druhé straně je v naší pokročilé dob marná naděje, že by se vlastenecký cit vypěstoval šířením historických nepravd, hrubých a manavých, jako je poslední píseň v řadě zřejmě padělaná, o ve- likém pobití Turkův od Milana Obrenoviče r. 1877 Milan podle té písně jen sešikoval vojsko a veše s ním do Starého Srbska a již »osvojoval vesnice města.« Turci ani nedočkali a prchali. Illustrac hodnoty kalendární, ale obyčejně případné, pořídio český kreslíř V. Juza.

Pelech Pyccaa Bnóiorek Tolstý Petar Turkův Obrenovič Milan Turek V Juza Srbsko Cpiicko HCTOPJA HAPOHH Iiecmama BOCKP Cehia

28 article

Ze slovanokých listů. * Známý náš přítel pan V. Svjatko vski sděluje v »Nov. Vremeni« několik dojmů ze zábavy uspořádané českou kolonií v Petrohradě. Na zábavě byli též zástupci Srbů a Bulharů, kteří pokládajíce pana Svjatkovského za Čecha s nadšením mluvil s ním o uvítání, jakého dostalo se jim před dvěma lety v Praze. Za to projevovali nespokojenost s ru skou společností, jež jeví málo zájmu pro živol ostatních kmenů slovanských, což ovšem ruský pu- blicista přijal s pocity trpkosti a zármutku, jak sám doznává. Příčinu neblahého zjevu toho vídí v tom, že mezi přijíždějícími zástupci slovanskými a ruskou společností nevyvíjejí se poměry normální. Činnost Slovanského dobročinného spolku, obmezující se skoro výhradné na udílení stipendií a podpor, jest v tomto směru naprosto nedostatečná. Bylo by účel- ným pořádati v Rusku jako na západě levné přá- telské schůze veřejné, neboť rodinný život ruský jest uzavřen pro všechny, kdo nenáleží k blízkým zná- mým z určité vrstvy společenské. Čechové měli by sloužiti ostatním Slovanům v Petrohradě žijícím pří kladem, aby rovněž spojovali se ve vzájemné spo- lečnosti a získávali uplatnění svým snahám.

V Svjatko Srba Bulhar Svjatkovský Čecho Petrohrad Praha Rusko

29 article

* Podle příkladu našich »národopisných karete vydala státní ruská továrna rovněž národopisné hraci karty, jež kreslil známý umělec Karazin. Nejstarše barva, srdce, věnována jest nádhernému ruskému bo- jarstvu, kostky, jako barva ohnivá a památná, při- děleny byly Polsku, kříže věnovány jsou Malorusům a píky kmenům asijským. Novinku tu vítají ruské listy velmi sympaticky. * Vynikající slavista dr. Jan Baudoin de Courtenay, bývalý professor kazaňské, jurjevské a posledně lvovské university, hodlá se trvale usa díti v Petrohradě, kde nyní mešká, pořádaje zde v - řejné přednášky z jihoslovanské dialektologie- * V Miláně odehrál se zajímavý process literární o překladatelské právo prací Slenkiswic z

Malorus doktor Baudoin Courtenay Polsko Petrohrad Milán

30 article

vých. Romány a povídky polského mistra měly v Italii úspěch ohromný, přímo »uno cuccesso mon- diale«, jak Iialové říkají, a proto chopila se jich knih- kupecká spekulace. Neapolská firma Detken a Ro choll, aby zabezpečila si právo překladu, obrátila se k Sienkiewiczovi o dovolení, vydávati jeho spisy,a jejímu přání bylo vyhověno. Ale konkurující firmy málo toho dbaly. Proto neapolská firma podala žalobu na milánskou fiemu Baldini a Castoldi, odvolávajíc se na smlouvu s spisovatelem. Soud však žalobu zamítl, poněvadž prý Rusko nepřistoupilo k literární konvenci bernské následkem toho práce ruských poddaných může pře- kládati a vydávati každý nakladatel italský. * Nejnovější číslo »Kraje« přináší podobiznua životopis poslance Slámy a podobiznu Adolla Černého s vylíčením jeho činnosti na poli polsko- české vzájemnosti. »Tygodník Illustrowany« věnuje poslední číslo H. Slenkiewiczovi za příčinou jeho 25letého jubilea literární činnosti. Nalezáme zde nejen celkové ocenění jeho významu a obšírnější životopis, ale i obrázky a črty z jeho intimnějšího života. Zajímavé jsou léž zprávy o jeho pracích v cizině, doplněné bibliografii překladů. Nejvíce pře- kladů z něho mají Rusové 39. Potom Angličané 16, Němci 15, Češi 14 atd. Do češtiny překládají jeho práce C. Frič, F. Klíma, C. S. Moudrý, V. Hanus J. J. Langner.

Iialová Sienkiewicz Baldini Castoldi Adoll Černý H Slenkiewicz Rus Angličan Čech C Frič F Klím S Moudrá V Hanus Langner Rusko uno Detken Tygodník Illustrowany

31 article

* Mladý básník polský Andrzej Niemo- jewski vydal »Wybór poezyj«. Rerefent » Kraje« vítá jej velmi sympaticky. Od doby romantické, která literaturu postavila na široký základ všech vrstev intelligentních, béře se tato dvěma směry. Jeden jest demokratickým, druhý aristokratickým, ovšem že ne ve smyslu politickém. Demokratický vyrůstá z kořene čistě národního, čerpá z něho všecky šťávy a síly. zdobí jeho květy svoji skráň, jeho bolestmi a na- dějemi bouří neb tiší svoji krev. Aristokratický jest více individuálním s odstinem kosmopolitismu. Přl- kladem prvního směru u Poláků jest Mickiewicz, druhého Slowacki. Ze skupiny mladších básníků Niemojewski jest nejdemokratičtějším. Co zatím mladá básnická generace polská stojí na stanovisku přechodním, jest záhadná a nevyrovnaná, Niemo- jewski má pevnou oporu a sílu. Čití se doma mezi venkovskou intelligenci a vzdělanými dělníky, nebot jest kostí z jejich kosti, krví z jejich krve. Ústatním mladším básníkům polským bylo by úzko v této společnosti. Miriam, Tetmajer, Kasprowicz, Lange, Przybyszewski, Žulawski cítili by se lépe ve spo- lečnosti Pařížanů, Berlíňanů ano i Faunů . . . Jako zástupce polské národní společnosti Niemojewski vy- stoupil též tendenční povídkou »Listy c towieka szalonego“, niž s mladistvým zápalem bojuje proti »artistům«, »nadělověkům« a jiným kate goriím »ari- stokratů ducha«.

Niemo Polák Mickiewicz Slowacký Miriam Tetmajer Kasprowicz Lange Przybyszewský Žulawski Pařížan Berlíňan Niemojewski

32 article

* O zesnulém polském publicistovi J. Keni- govi listy přinášejí dosud hojně zpráv a upominek. Zajímavý jest jeho názor na končící století, který tlumočí G. Dolinski v »Tygodniku IIlustrowaném«. Naříká se na věk XIX. Ale je to století památné ... je to století, jež znamená epochu civilisace. Co se v tomto století uskutečnilo společenských reforml Jaké učiněny vynálezy! Co vykonáno pro úče lidumilné! Jaká péče věnována třídám pracujícíml Kterak srovnány všecky sťavy před právem, vědou, kuiturou ! Jak připuštěn k duševní práci každý jedno- tlivec, prahnoucí po světle . . . Že se neobyčejně rozšířil militarismus? Ab! Taková jest postřena okamžiku. Ale to pomine, poměry utváří se jinak. Živlové dosud spicí, již se budí k životu. Právo při- rozené domáhá se již splnění svých životních pod- mínek. »Ja se toho nedočkám, ale vy se toho můžele dočkati« končíval zpravidla šedivý stařec, jasným zrakem hledíci na budoucnost svého národa a lidstva. * Sarajevská »Nada« přináší obsáhlý referáto novinkách naší literatury, jmenovitě o »Anthologii české literatury«, vydané »Májem«, o Hejdukově sbírce »Zpěvy pošumavského dudaka«, o Vrchlického »Překročen zenit«, o Klašterském, Jiráskovi, Karolině Světlé, Zeyerovi, Kosinovi, Rokytovi a j List vébee všímá si občasnými referáty všech slovanských li- Slavjanin. teratur.

G Dolinski Hejdukův Vrchlický Klašterský Jirásek Karolina Světlá Zeyer Kosina Rokyta Keňa

33 article

Z cizích revuí.

34 article

* Poutavá jesť studie G. Pellissiera v »Révue des révuese o spisovatelích v moderním francouz- ském románě. Umělci nejsou tak často líčení od romanopisců, jako spisovatelé. Příčinu toho hlená autor v okolnosti, že onino nejeví mimo své umění oněch vlastností, které by je snadno uváděly do tak zv. lepšího světa. Spisovatel vždy jeví více společen- ské o ducha, maje i lepší vkusi všeobecnější nadání. Ale tak zv. lepší svět přijímá spisovately mezi sebo jen jaksí pro parádu, z milosti. Básník je zván do salonů, poněvadž je to moda. A proč tedy spisovatel, víli to, chodí vůbec do světských salonů? K tomu odpovídá Pellissier, »poněvadž každý spisovatel, jak nám ho líčí moderní román, je tak trochu snob.« Jsou-li dychtivi slávy? Nikoliv, nýbrž jen okamžitého úspěchu, jenž by jim lichotil. Někteří touží po křesle akademickém. Otázka lásky spisovatelů je neméně zajímavou: jseuť mnozí, kteří nedovedou milovati ji- nak, než že milovanou ženu analysují za účelem svého spisovatelského povolání. Jsou v lásce velkými egoisty.

G Pellissier

35 article

* George Bourdon zahajuje v »Révue de Pa- ris« serii článků o divadlech u různých národů po- jednáním o divadlech anglických. Soud vyznívá velice příznivě. Vše je v nich zařízeno tak, aby se stalo diváku pohodlným. Všechna místa jsou dobrá. Se všech míst divák stejně dobře vidí a slyší. Fovery nejsou mrazivé obrazárny, ale vlídné a útulné salony. Divadlo anglické liší se od francouzského hlavně tím, že více dbá o věrnost výpravy, jest zručnější v pře- měně dekorací a má pohodlnější hlediště. Hlavním nedostatkem anglického divadla jest citelná nouze o dobré hry. * Kdo zajímá se o historii knihtiskařství, na- lezne pěknou studii dra. Luthera a Meyera v »Zett- schriftfür Bücherfreunde« o Gultenbergovi a jeho pomocnících. Studii obsáhlou, instruktivní pro- vází řada text osvětlujících illustraci. Mr. Penn.

George bourdon Luther Meyer Zett Révue jít pa

37 article

Bibliografie. * Dr. Michae! Navrátil. Kalendář poli- tický za rok 1800. Nákladem vlastním. Stručný přehled nejen politických, ale i kulturních událostí v národě českém i zemích rakouských a v cizině. Udá- losti sestaveny přehledně podle dat. * Vyšebrodská kronika Rožmber- ská. Václavem Březanem zčeštěná a prodloužená. S úvodem o jejím vzniku a ceně. Podává Josef Sa- laba. Nákladem Král. české společnosti nauk. Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1899. * Bobnice. Obraz minulosti i přítomnosti. Na- psal Jan Hellich. 13 vyobrazení. V Bobnicích u Nymburka 1900. Pěkná již řada monografií naších měst a obeí rozmnožena přítomnou prací velmi záslužněa cenně. * Estetika měst. Napsal K. Buls. Přeložil dr. J. Podlipný. Zajímavý a v pravdě řečeno jak na zavolání vyšel nákladem knihkupectví A. Storch syn, Staroměstské náměstí, pěkně vypravený spis, hájící zachování starých památek městských, hlásají- cích slavnou minulost národa. Spisek obsahuje XI. článků a sice I. Nutnost studia estetiky měst. II. Hle- disko estetické. III. Technické. IV. Archnelogické. V.

doktor Michae Navrátil Březan S laba Král Grégr Hellich K Buls J Podlipná A Storch Praha Bobnice Nymburk staroměstský náměstí Rožmbry

38 article

Veřejná náměstí. VI. Zakládání sadů. VII. Předměsti. VIII. Soukromé stavby. IX. Veřejné stavby. X. Hle- disko administrativní. XI. Závěrka. Spis dotýká se vesměs zachování starých památek (na mnoha mi- stech těsně přimýká se k zachování rázovitých budov v Praze) a píše se, že vykvétající město musí se ne- odvratné měniti a přizpůsobovati novým potřebám oběhu a nárokům čistoty, hygieny a pohodlí, ale roz- voj ten nesmí se díti násilně, nýbrž musí se prová- děti s úctou synovskou pro vše ze starých památek, co může bez závad býti zachováno. Na to probíra se úprava ulic, promlouvá se o architektuře, horuje se na zachování zbytků z minulosti atd. Spis dopo- ručuje se všem, kdož horují pro zachování starých památek co nejlépe. Cena spisu je velice mírna. K 1.— * »Lumíre, časopis pro literaturu a umění. Vychází třikrát měsíčně. Redaktor V. Hladík. Nakla- datel J. Otto. Číslo 20. Z hojného obsahu vyjímáme F. X. Šalda: Šly světem. Gabrinte d' Annunzi o: Allegorie podzimku. J. K. Šlejhar: Nelioda Mesláše.

V Hladík Otta Šlejhar Praha Lumír Nakl Gabrinte d ' Annunz Nelioda Mesláš