1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 217. ze
2
masthead
dne 8. srpna 190l.
4
article
= O pochování Lermontova. U příležitosti
oslav, jež nyní v Pjatigorsku na paměť zesnulého
básníka ruského Lermontova byly pořádány, vzpo-
míná »Donskaja řeč« na obtíže, s jakými pochování
básníka bylo spojeno. Jak známo, zemřel Lermontov
smrtí Puškina, padnuv při souboji. Příbuzný jeho a
věrný přítel Stolypin prosil pjatigorského popa Kra-
stova, aby přítele jeho pochoval, ale ten to rozhodně
odepřel, jelikož osoby padlé v souboji pokládá pra-
voslavná církev za obdobné se sebevrahy a popřává
jim pouze pochování v rubáši u hřbitovní zdi. Sto-
lypin odebral se na to k jinému popovi jmenem Pa
vlovi a ten dal se pohnouti, že aspoň částečně pohřbu
byl přítomen a doprovázel mrtvolu až k hřbitovu.
Lermontov
Puškin
Stolypin
Pjatigorsk
5
article
Tam ji však opustil a tak Lermontov pochován bez
modlení a obřadů. Avšak první pop domníval se, že
jednání druhého popa bylo nezákonné, udal věc du
chovní konsistoři. Ta udělila pokárání popovi a po-
znamenala, že správně měla mrtvola býti zašita do
pytle a u hřbitovní zdi v šachtě pochována. O ně-
kolik měsíců později vymohla si babička Lermontova
Arsenjeva dovolení, aby směla mrtvolu převézti do
rodné obce Tarchana v gubernii Pensa. Bylo jí toho
dovoleno a ona zabalivši mrtvolu do plátna, převezla
ji na voze, vystlaném slamou a senem, do rodné
obce, kdež také ji pochovala. Teprve 40 let po smrti
Lermontova r. 1881 bylo dovoleno sloužiti zaň zá-
dušní mši a tu opět byl to pop Pavel, jenž ji četl.
Zajímavo jest, že tento pop podnes ještě žije, jsa
staříkem devadesátipětiletým.
= Anglická censura, jak z Londýna se ozna-
muje, prosadila, že kniha »Tajnosti harému« a »Dámy
sultánovy« po změnění titulu v pouhý nadpis taj-
nosti a změnění Turecka ve fantastickou zemi, zvanou
»Balsood«, prošla při kritice tureckého vyslance,
jenž se změnami nadpisů spokojen, prohlásil, že ni
čeho proti ní nenamítá. Rozumí se samo sebou, že
každý ví, o které zemi se v knize jedná a tak na-
kladatel mne si radostí ruce, neboť čtenářů, kteří
rádi se dozví něčeho ze zákulisí harému, jest vždy
dosti.
Lermontov
Lermontov Arsenjev
Pavel
Londýn
Turecko
6
article
= Zlato v Klondyke. Ze spolehlivých pra-
menů se sděluje, že odhad zlata nalezeného v mi-
nulém roce v Klondyke činí 50,000.000 dollarů a dle
úsudků znalců po deset let ještě může se ročně téhož
obnosu docíliti, aniž by učiněny byly nové objevy.
Jest zcela nepravdivým tvrzení zlatokopů, že zlato-
nosný dol v Juconu jest vyčerpán. Naopak objeveny
nové bohaté doly a bude-li dolování v rukou doved
ných, může býti docíleno výtěžku ještě daleko většího
= Boj proroků. Před nějakým časem objevil
se v okolí Chicaga nový prorok, takto zvaný Alex-
andr Dowie, jenž dav si jméno »Eliáš II.«, ve velice
nádherném šatě presentoval se věřícím a založil ne-
daleko Chicaga »Svaté město Zion«. Poněvadž pak
kšeft tohoto proroka nemálo kvetl, vyskytl se proti
Eliáši II. brzo Jan Křtitel II., který počal mu dělati
konkurenci. Usadil se nedaleko »Eliáše II.« a pře-
bíral mu věřící. Rozumí se, že to nebylo Eliáši II.
vhod a jednoho dne dostali se milí proroci do sebe
tak důkladně, že z nich lítaly vousy a vlasy a byli
by se snad umlátili, kdyby je nebyla policie roz-
trhla. Sebrala oba horkokrevné proroky a poněvadž
neměli o prorockém svém povolání žádných doku-
mentů, ponechala si je několik dní v chládku, dokud
nezjistila jejich minulost. »Eliáš II.«, který proroko-
val za toto násilí policie s nebe síru a oheň — ob-
jevil se jako 37kráte trestaný dlouhoprsťák a jeho
kollega »Křtitet II.« utekl nedávno z legie cizinecké.
— Bude jim dána příležitost, aby si mohli proroko-
vati, co jim před soudem, kam pro klamání lidu jsou
pohnáni, jejich činnost vynese.
Alex
Dowie
Eliáš II
Jan
Křtitel
Chicago
Svatá město Zion
Eliáš II
Křtitet II
7
article
= Jockey Tom Lane, jenž zemřel těchto dnů
v Chautilly, byl gentlemanem od hlavy až k patě.
Jak »Temps« vypravuje, přišel do Paříže jako chudý
mladík, bez klobouku bos a zemřel jako millionář.
Od nejútlejšího věku snažil se, aby se naučil řečia
způsobům jockeyů; neměl však nikdy výchlubných
řečí, nikdy ne přehnaná gesta. Ať byl přemožen nebo
zůstal vítězem, zachoval si vždy svůj klid a proto
také byl vážen, avšak ne od svých kollegů, kteří
jej měli za přílišného aristokrata. Tom Lane spotře-
boval ročně po vydržování svého domu 100.000 fr.
byl pečlivým otcem rodiny a věrným chotěm a za-
nechal svým pozůstalým krom několika domu
okrouhle sumu million franků, kterou za své dva-
cetileté činnosti jockeyské na různých závodištích
světa vytěžil a vyhrál.
Lane
Paříž
8
article
= Telegram ztrestal záletníka. »Mr. John-
son, obchodník v Lehigh-Vellev v Pennsylvanii jest
z míry dobrý člověk«, sděluje »The American«, také
pečlivý otec rodiny a věrný manžel, ale jen dokud
mešká na blízku své drahé polovice. Jakmile však
vyjede do světa, přičísne prořídlé vlasy, uloží pečlivě
snubní prsten do tobolky a — hraje si na svobod-
ného. Avšak historka, jež nedávno se mu přihodila
na jedné jeho obchodní cestě, snad bude mu pouče-
ním, aby ani opodál své ženušky nezapomínal na
slib věrnosti dámy před oltářem. Sešel se v kupé
pro nekuřáky s dámou velice roztomilou, která na
první pohled rozehřála srdce mr. Johnsona, takže
vynaložil veškeren um své galantnosti, aby si svoji
společnici naklonil. Bavil ji znamenitě, představil s
jí jako svobodný obchodník, jenž jest na nejlepší
cestě se oženiti, ale nemůže najíti ženu po svém
vkusu — později jí řekl, že ona jediná by se mu lí-
bila — častoval dámu na každé stanici, kde nějaké
občerstvení dostal, inu, hotová roztomilost. »Nebez-
pečný človíček«, šeptali si spolucestující, »on snad
je svobodný, ona snad také, možná než dojedou
k svému cíli, představí se nám jako párek ...« Ale
nešťastný, třikráte nešťastný vynález tenhle telegraf.«
John
Johnson
Lehigh
Vellevy
Pennsylvanie
the American
9
article
Bylo to ve stanici Veling-Broon, když vstoupil do
vagonu konduktor a zvolal: »Jest mezi cestujícími
pan Johnson z Lehigh-Velley.« Když se mr. Johnson
přihlásil, podal mu konduktor telegrafickou depešía
se zlomyslným úsměvem dodal: »Neračte se lekat,
vaše paní vám sděluje, že právě dostala zdravého
klučíka.« Pan Johnson zůstal jako opařen, cestující
dali se do smíchu, dáma bledla, pak ale pohrozila
ženatému záletníku prstem a pravila: »Kdyby mně
nebylo líto vaší paní, řekla bych jí něco o věrnosti
jejího pana manžela, ale myslím že vás potrestám
dost, když vám řeknu, že to nepovím, když oka-
mžitě si navlečete snubní prsten a budete se chovat,
jak se na ženatého patří.« Pan Johnson skutečně
tak učinil, ale nepromluvil cestou už ani sfova a na
nejbližší stanici za hlučného smíchu cestujících vy-
stoupil.
Johnson
Veling
Broon
LehighVelley
10
article
= Zkonflskované hodiny. Berlínský hodinář
Müller zhotovil nedávno orloj, který vzbudil nema-
lou pozornost berlínských kruhů a konečně propadl
konfiskaci policie, poněvadž měl význam politickýa
mohl by vzbuditi zlou vůli některých kruhů. Orloj
ten krom toho, že ukazoval současně čas asi patnácti
měst světových, při každé plné hodině se rozevřel
objevila se v tabernakulu pod ním ukrytém socha Bis-
markova, jeho psa Tyrasa podle křesla ležícího a fi-
gurky různých státníků několika států, jež kolem něho
defilovaly a před ním vždy se poklonily. Již
před několika dny listy upozornily na nevhodnou
volbu figurek některých státníků, později pak všimla
si toho i policie a vyzvala hodináře, aby svým lov-
álním apparátem se z výkladní skříně odklidil, pro
zachování všeobecného pokoje i úcty k osobě Bis-
markově, která tímto způsobem prý jest profano-
vána.
Müller
Bis
Tyrasa
11
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 31. července 1901. Plecitý Otto, syn
zahradníka, 4 měsíce, 248.VII. — Ve všeobecné
nemocnici: Bret František, domkář, 35 roků.
Hlaváčková Rosalie, manželka pekaře, 40 roků.
Hodan Josef, výčepník, 65 roků. Chmelík Jaroslav,
syn dlaždiče, 2 roky. Janovská Antonie, dcera tru-
hláře, 29 roků. Nebeská Anna, nádennice, 37 roků.
— U milosrdných sester: Javůrková Barbora,
vdova po zedníku, 78 r. Mikšíková Anna, žebračka,
76 roků. Svobodová Anna, prodavačka 50 r. Preisler
Josef, rukavičkář, 26 roků.
Dne 1. srpna 1901. Thymová Františka, vdova
po sluhovi, 68 roků, 661—I. Batěk Josef, obch. sluha,
44 roky, 715—I. Pospíšilová Klára, dcera zahrad-
níka, 15 a půl roku, 699—VII. Belingrová Alžběta,
posluhovačka, 50 roků, 248—I. Salivar Josef, syn
úřadníka, 4 měsíce, 804—I. Moravec Josef, truhlář,
46 roků. Ve všeobecné nemocnici: Kudlá-
ček Jan, kovář, 73 roky. Vaňková Barbora, náden-
nice, 47 roků. — U milosrdných bratří:
Kaňkura František, kočí, 35 roků. Kohout Josef, kočí,
24 roky. Mrvík Karel, dělník, 48 roků. Stoklasa Fr.,
metař, 74 roky. — Ú milosrdných sester;
Svobodová Josefa, švadlena, 17 roků.
Otta
Josef
Jaroslav
Mikšíková
Anna
Svobodová
Preisler
I Batěk
I Pospíšilová
Klár
I Salivar
I Moravec
Jan
Vaňková
Mrvík
Karel
Stoklasa
švadlena
Praha
Hlaváčková Rosalia
Thymová František
Bret František
Javůrková Barbora
Belingrová Alžběta
Kaňkura František
12
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Ve čtvrtek 8. srpna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch p. J. L. Bucka.
Jako host vystoupí slč. Fanča Horníkova,
soubretta městského divadla v Plzni.
NINICH E.
19150
Fraška o 3 jedn. od Hennequina a Millauda.
Bucek
Horníkův
E Fraško
Hennequin
Millauda
Smíchov
Plzeň
13
article
Pistěkovo divadlo na Krdl. Vinohradech.
Pistěkovo divadlo na Krdl. Vinohradech.
Ve čtvrtek 8. srpna.
Krdl
Pistěkovo divadlo
14
article
Začátek o 7. hod.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch zařízení pensijního fondu technického
personálu obou kr. zemsk. a předměstských divadel.
Pohostinské vystoupení slč. M. Zieglerovy, člena
Nár. divadla v Brně a pp. Fochta a Váně, členů
Nár. divadla v Praze a damského sboru téhož
divanía
Pouze jedenkráte:
Mamzelle Nitouche.
Komická opereta o 4 jednáních od Mailhaca a Millauda.
Hudbu napsal Hervée.
M Zieglerův
Focht
Váně
Hervée
Praha
Mailhaca
národní . divadlo v Brno
národní . divadlo
Mamzelle Nitouche
16
article
Všichni na palubě zasmáli se bezděčně, jen paní
Vichersová lekla se — následkův, jež by tato smělost
mohla míti !
Byloť to také šílenství skutečně, urážeti tak divo-
kého vězně, v jehož rukou byl život jejich !
Právě ale smělostí řeči Sylviiny byla pojištěna její
bezpečnost — — —
Rex, jehož zdvořilost byla jen jedním zjevem jeho
marnivosti a chlubivosti, byl velice uražen narážkou na
svou statečnost a hořký, potupný přízvuk, kterým děvče
proneslo slovo »trestanče«, rozlitilo jej tak, že kousal se
vzteky do rtů.
Byl by srazil děvče k zemi, kdyby se byl mohl
říditi jen hněvem svým, ale posměch jeho soudruhův
zdržel ho od takového činu. Také mezi deportovanými
jest »veřejné mínění« a Rex neodvážil se ukojiti hněv
svůj na bezbranném dítěti.
Jako muži v případu takovém činívají, skryl hněv
svůj líčenou veselostí a aby ukázal, že ho posměšek
dívčin neurazil, usmál se na maličkou ještě přivětivěji:
Ukloniv se před paní Vichersovou, dodal:
»Dcera vaše prodchnuta jest duchem páně man-
želovým.«
Bates otevřel ústa obdivem, když toto slyšel !
Uši jeho nezdály se mu býti dosti velikými, aby
mohly pojmouti vše, co zdvořilý tento trestanec pravil !
Bates myslil opravdu, že vše jest pouhý sen av
okamžiku tom zdálo se mu dokonce též, že John Rex
jest větším mužem než John Bates!
Vichersová
Sylviin
Rex
Bates
18
article
Pomsta Johna Rexa.
Pomsta Johna Rexa.
Paní Vichersová, bledá a slabá zděšením, ale vzpru-
žována přece odvahou jí vrozenou, prošla rychle pod
otevřeným okénkem stropním a chtěla vzhůru stoupati.
Sylvie, jejíž romantika přervána byla hroznou sku-
tečností, držela se jednou rukou matky své a druhou
tiskla své »Dějiny anglické« pevně k srdci.
Ve svém postrachu velikém byla zapomněla zcela
knihu odložiti.
Bates připomenul:
»Vezměte s sebou šál a klobouk pro slečinku!«
Paní Vichersová pohlédla zpět do prostory pod
otevřeným okénkem a chvějíc se zavrtěla hlavou na zna-
mení, že není s to vrátiti se.
Mužové nahoře kleli již netrpělivě pro nový průtah
ten — a pani Vichersová, Sylvie i Bates pospíšili protož
na palubu.
Bates, když vystoupili nahoru, tázal se troufale:
»Kdo bude nyní lodi veleti?«
John Rex odvětil:
»Já! A s těmito čackými chlapíky obpluji s ní třeba
celý svět !«
Tato chlubná rozhodnost účinkovala jak měla a
líbila se deportovaným tak, že tito pochvalně a polohlasně
přisvědčili.
Sylvie svraštila čelo: dítě, mezi trestanci vychované,
ač zděšeno, žaslo nad výkřikem pochvaly, pronešené
Ztracen pre Hivot.
Rexa
Vichersová
Sylvius
Bates
Rex