1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 212. ze
2
masthead
dne 3. srpna 1901.
4
article
— Církev a spalování mrtvol. V listu, který
vydává vídeňská společnost pro spalování mrtvol,
čteme zajímavou zprávu. »Bylo to v roce 1886, kdy
papež se sám vyslovil proti spalování mrtvol a za-
kázal kněžím katolické církve bráti při obřadu tom
účastenství.« Tím podivuhodnějším jest, že právě
před očima papeže v samotné Italii myšlenka spalo-
vání mrtvol nejvíce se rozšířila. Ve všech větších
městech jsou spolky, — dohromady 44, — s veli-
kým počtem členů a žádná země nemá tolik krema-
torií v činnosti jako Italie. »Církev však někdy za-
mhouří obě oči«, praví list dále, »jako se stalov
r. 1899, když zemřel rytmistr ve výslužbě hrabě
Eugen Sylva Tarouca a odkázal konventu milosrdných
bratří 94 000 zl. a svůj dům v ceně 12.000 zl. s tou
podmínkou, bude-li některý z milosrdných bratří
provázeti jeho mrtvolu k spálení do Gothy, tam
předepsané ceremonie vykoná, popel do Vídně pře-
veze a v kostele konventu urnu uloží s připojenou
pamětní deskou. Podmínkám těm bylo ochotně vy-
hověno.« Uveřejňujeme zprávu tu tak jak ji »Flamme«
přínáší, bez komentáře.
= Prozíravost Viktora Emanuela. Mladý
král italský Viktor Emanuel rozmlouval se svými
dvořeníny o tom, jak se o něm v národě mluvía
stěžoval si, že těžko jest pravého mínění lidu se do-
pátrati. Jeden dvořenín na to navrhl, že by bylo
nejlépe obléci se za studenty a choditi do kaváren,
jako to čínil Petr Veliký. Mladý král na to odvětil
»Ovšem, to by nebylo zlé, ale musili bychom si také
vymysliti něco jiného, než co činil Petr Veliký, když
slvšel o sobě špatně mluviti. Dal jednoduše takové
lidi pověsiti. My však bychom učinili je neškodnými.
kdybychom jim udělili řády nebo důstojenství.« Jak
patrno, ma Viktor Emanuel prozíravého ducha a ví.
že nejlépe z pytláka učiniti hajného.
Eugen
Sylva
Tarouca
Viktor Emanuel
Veliká
Gotha
Vídeň
5
article
= Konkurenční cesta kolem světa. Přede-
včírem přibyl do Paříže cestovatel a žurnalista Ga-
ston Stiegler, jenž dokončil právě svoji cestu kolem
světa za 63 dni a 10 hodin. Navzdor této krátké
době vrátil se Stiegler překonán. Jakmile totiž roz-
nesla se počátkem května zpráva o jeho záměru,
ihned dva američtí a dva kanadští žurnalisté pod-
nikli bleskovou cestu kolem světa o závod se Stieg-
lereni. Jeden z nich, vyslaný listem »Chicago Ame-
rican«, jmenem Karel Cecil Fitzmorris, vyrazil 20
května z Chicaga a 18. července o 7. hodině ranní
přibyl nazpět, dokázav cestu kolem světa za 60 dní
15 hodin a 37 minut. Urazil 33.008 kilometrů, jeda
přes New York, Dublin, Londýn, Berlin, Moskvu.
Irkutsk, Vladivostok, Jokohamu, Viktorii, Seattle do
Chicaga. Stiegler, který volil delší cestu, urazil
34.448 km., tedy o 1440 více než Fitzmorris. Fitz-
morrisovi přichystány na nádraží ohromné ovace
V průvodu hudby nesen byl do domu »Chicago Ame-
rican«, kde redakce vystrojila na počest jeho ohrom-
nou hostinu.
= I duchové cítí... Dokázalo se to nedávno
v Pešti při tajuplné schůzce spiritistů v Domjaničové
ulici. Klub spiritistů hostil toho večera ve svém
středu znamenité jedno medium ze Švýcar a na po-
čest jeho citována celá spousta znamenitých duchů
Při staženém plynu, rozumí se samo sebou, poně-
vadž duchové citovaní ze zášeří kazí prý si světlem
oči. Duchové prováděli celou spoustu věcí, nad nimiž
Stiegler
Cecil Fitzmorris
Fitz
Paříž
Stieg
Chicago
New York
Dublin
Londýn
Berlín
Moskva
Irkutsk
Vladivostok
Jokohama
Viktoria
Seattle
Pešť
Domjaničová ulice
Švýcary
Chicago ame
km
6
article
se až rozum zastavoval. Konečně chtělo i medium
ze Švýcar dokázat, co dovede a citovalo ducha ne-
dávno v Alpách spadlého turisty Angličana. Dl
udání media uměl pouze anglicky, čemuž zase ma-
ďarští spiritisté nerozuměli, ale to jim nic nevadilo.
Duch vyprávěl, chodě mezi klubisty v průvodu
media, o hrůzách řícení se do propasti, o pocitu za-
bití dosud neznámém, až se z toho Maďarům kníry
hrůzou ježily. Najednou ale duch strašlivě po ně-
mecku zaklel a vlepil jednomu z Maďarů takový dů-
kladný políček, až všechno zkoprnělo. Jeden Madan
totiž vytáhl z kabátu špendlík a zkoušel, jestli duch
také cítí. Hned rozžat plyn a spiritisté viděli ducha
Angličana, jak si ohmatává místo, kde dotyčný Ma-
ďar zkoušel jeho citlivost. Nastal ovšem veliký kra-
val, duch Angličana i s mediem byl bez honoráře
nakvašenými Maďary slavnostně vyhozen, nicméně
po nemilém intermezzu v cítování duchů pokra-
čováno.
= Flegmatik a Samaritán. Z Münsteru sdě-
luje se historka, znějící spíše jako anekdota; proto
také s tou poznámkou ji propouštíme. Občan jakýsi
v podvečer parného dne po denní lopotě vyšel si na
procházku do polí a přišel k osamělému rybníku, na
jehož břehu viděl muže, nejspíše dělníka, jak zcela
lhostejně přihlížel na dvě ženštíny, vedoucí se za
ruce do hloubky rybníka. Ptal se ho, co tropí a děl-
ník nedbale odpověděl, že také se jich ptal a že mu
řekly, že jdou se utopit. Občan, užaslý nad lhostej-
ností dělníkovou, vyzval jej, aby mu pomohl je za-
chránit. Ten rozhodně to odepřel a flegmaticky pro-
hodil, že mu do toho nic není. Na to občan nepro-
mluvil více ani slova, svlékl boty, odhodil kabáta
skočil do rybníka... Brodil se už po pás ve vodě.
když ženštiny daly se do vřískotu a přebrodivše celý
rýbník, jenž jim sáhal jen po pás, zmizely v roští.
Angličan
Maďar
Samaritán
Švýcary
Alpy
Ma
Münster
7
article
Nešťastný občan zmáchaný a umazaný blátem, do-
pálen vracel se zpět ke břehu, ale tu seznal, že děl-
ník zatím zmizel s jeho botami a kabátem. Za to ob-
jevil se strážník, který milého občana chtěl zatknouti,
domnívaje se, že se zbláznil. Po dlouhém vysvětlo-
vání, když už dělník dávno byl pryč, přišli na to,
že občan stal se obětí povedené čeládky ; strážník,
jat milosrdenstvím, obstaral občanu povoz, kterým
dal se za tmy dopraviti do svého příbytku. Jak uví-
tala milosrdného Samaritána jeho drahá polovice, se
nesděluje.
= Rošťácké intriky, čili kam vede žárlivost.
Duha lásky klenula se dlouhý čas nad manželským
rájem mladého párku Calletových v Paříži. On měl
dobře zařízený obchod v jedné čtvrti Paříže, ona
pak vedla domácnost a těšila se, až mužíček přijde
z obchodu. Ale jednoho dne mezi obchodními dopisy
obdržel Callet uzavřený list s tajemnou poznámkou
»Osobní« a když ho otevřel, četl: »Pane, jestli pak
víte, že Jste vlastně osel. Už takovou dobu se dáte
podvádět svojí ženou. Vezměte praskač a popilte do
restaurace X., kde dnes zcela jistě o třetí hodině od-
polední svoji ženu se svůdcem dopadnete.« Ačkoliv
list byl anonymní, rozzuřil nemálo mladého obchod-
níka. Svěřil obchod pomocníku, vybral nejtlustší hůl,
kterou měl po ruce a kvapil do restaurantu, který.
mimochodem řečeno, byl až na druhém konci Pa-
říže. Mezi tím dostala však jeho ženuška podobný
lístek: »Vzácná paní, ani nevíte, jak Jste ubohá.
Váš manžel je lump ! Chcete-li se přesvědčit jak Vás
Samaritán
Paříž
8
article
podvádí, přijďte dnes o třetí hodině do restaurantu
Y. s karabáčem, abyste jeho svůdnici mohla pozna-
menat.« Na ni měl anonymní list ještě větší účinek.
Zavřela byt, koupila si cestou praskač a šla do re-
staurace Y. Jak dlouho manželé v dvou různých re-
stauracích čekali, je neznámo, ale tolik je jisto, že
to stačilo, aby nějaký zloděj využitkoval jejich vzá-
jemné nedůvěry a vykradl jim důkladně byt. Když
pak oba večer se sešli a viděli, jakému lotru do
rukou vehnala je žárlivost, padli si do náručí, od-
prosili se a zapřisáhli, že kdyby dostali tisíc listu
z nevěry vinících do roka, budou si věřiti. I to má
něco dobrého do sebe.
Zemřelí v Praze.
Dne 27. července 1901: Josefa Vašíčková,
vdova po zahradníku, 62 roky, 748—I. Šule Štěpán,
tesařský mistr. 53 roky, 760—I. Rostová Alžběta,
vdova po úřadníku, 85 roků, 18—II. Hrdina Jan, syn
domovnice, 8 měsíců, 396—II. Pelzova Marie, dcera
soukr. úřadníka, 13 měsíců, 1436—II. Innemann Jo-
sef, 5 neděl, 437—III. Václav Firit, slévačský učeň,
17 roků, 245—VII. Holub Václav, zřízenec dráhy,
73 roky, 656—VII. Lánský Antonín, syn sluhy, 1 den,
95—III. Nežernova Anna, dcera rukavičkáře, 3 týdny,
1499—II. — Ve všeobecné nemocnici;
Hrdinkova Antonie, manželka tesaře, 46 roků. Javor-
nická Anna, manželka nádenníka, 41 rok. Richterova
Božena, dcera zlatnického pomocníka, 14 měsíců.
Sámková Marie, manželka nádenníka, 33 roky.
Vašíčková
Štěpán
I Rostová
Alžběta
Jan
Pelzův
Marie
Innemann
Václav firit
Holub
Antonín
Nežernův
Anna
Hrdinkův
Richterův
Božena
Praha
Anno
Sámková Marie
9
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
V sobotu 3. srpna.
Poprvé a naposled v této saisoně:
To jsem sám rád.
(Pokračování »Bílého koníčka«).
Veselohra o 3 jedn. Napsali O. Blumenthal a G.
Kadelburg. Přeložil Jar. Pulda.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
18780
O Blumenthal
Pulda
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
10
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Začátek o 1/27. hodině.
V sobotu 3. srpna.
První produkce s pravým americkým biografem.
(Živé fotografie v životní velikosti.)
Před tím
18749
Ze tří nejšťastnější.
Fraška o 3 jednáních od Labiche a Gondineta.
Král
Fraško
Labiche
Gondinet
Pištěkův divadlo
12
title
Uhlnes sečesston.
13
article
Novotiny na bluzy
Novotiny na bluzy
a ozdoby.
Největší výběr, nej-
levněji. 3453
J. Novák v Praze,
„U Štajurac.
J Novák
Praha
14
article
Mr. Dates jistě stal se netrpělivým, i mruče rozmr-
zele vytáhl Frere udice a poručil oběma vojákům, by
veslovali zpět k lodi.
»Osprev« tkvěl ale dosud nehybně na vlnách a žádná
plachta natažená nenasvědčovala, že chystá se vyplouti.
Vojákům, kteří veslovali k lodi, obráceni jsouce
k ní zády, byl výstřel z pušky věcí praobyčejnou. Toužili
již po tom, aby osadu konečně opustili a sledovali pro-
dlužované rybaření Frerovo jen s nevolí, i byli prve již
vyčkávali netrpělivě nějakého signálu, jenž by návrat jich
urychlil.
Náhle všimli si ale zvláštní změny ve tváři ve-
litele svého.
Frere, jenž seděl v zadu, obrácen jsa obličejem
k »Osprevi«, byl pozoroval všelicos zvláštního na pa-
lubě jeho.
Nad pažením zjevovaly se tu a tam cizí, nevojácké
hlavy, jež opět rychle se ukryly; slabé mumlání mnohých
hlasův zalehalo mořem až k němu.
Náhle slyšeti bylo druhý výstřel z pušky, jehož
ozvěna odrážela se od skal a cosi tmavého shroutilo se
s lodě do vln.
Frere, jat nepokojem, ano zděšením, vzchopil se,
zastínil si oči rukama i hleděl ostře k lodi.
Vojáci uleknutí učinili totéž a člun, pozbyv tak ří-
zení a zmítán sem a tam, octl se v nebezpečné situaci.
Úzkostlivé ticho zavládlo v člunu a v tom slyšeti
bylo i další již výstřel a zároveň úzkostný výkřik
ženský.
Vše bylo jasno nyníl
189—
Frere udice
Frere
15
article
vyslalo právě v místo, z něhož byl uprchl. Bylo tomu,
jak by krvavý prst ukazoval na mrtvé tělo !
Hrůza pojala Rufa: obrátil se i vhroužil se znovu
v hlubiny lesů.
Čtyry dny bloudil bez cíle křovisky.
Vzdal se vší naděje proniknouti nitrem zeměa
přece nemohl se odhodlati, by vrátil se pobliž osady, do-
kud nebyla ztrávena malá zásoba jeho potravy.
Nejsa schopen hladu odolávati, Ruf Dawes byl
zvětšil denní dávky své a ačkoliv solené maso, vydané
vedrům i dešti, počalo se kaziti, Ruf, kdykoliv na ně jen
pohlédl, již byl zachvácen neodolatelnou dychtivostí, aby od
něho pojedl. Špatné kousky masa a tvrdý žitný chléb byly
pro něj pochoutkou stejně drahocennou, jak je vykazuje
jen stůl císařův. Jednou neb dvakrát otrhal jemné vý-
honky čajovníku a pojídal je. Vydávaly vůni při tom
a ukojily na čas mučivý hlad jeho.
Za to ale vzbouzely v něm silnou žízeň, kterouž
ukájel ledovou vodou horských ručejí.
Kdyby nebyl častěji nalezl ručeje takové, byl by
Ruf nepochybně v několika již dnech zemřel.
Konečně dvanáctý den po svém odchodu z Coal
Headu ocitl se Ruf Dawes na úpatí hory Direchion, jež
tvoří západní bok přístavu.
Hroznou pouť svou byl vykonal úplně v kruhu kol
osady a příští noci pronikl až k břehu Birches-Julekskému,
právě naproti přístavišti na Sařině ostrově.
Potraviny jeho byly ode dvou dnů vyčerpány; měl
hlad strašlivý.
Na sebevraždu nepomýšlel již!
Jedinou myšlenkou jeho bylo nyní jen dostati
potravui
zkracon pra činnt.
Hrůza
Rufus
Dawes
Direchion