ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 8494bf70-66ef-11dc-b099-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 44, place 26, org 4, work 1
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 212. ze
2 masthead
dne 3. srpna 1901.
3 title
Rüzné zprávy.
4 article
— Církev a spalování mrtvol. V listu, který vydává vídeňská společnost pro spalování mrtvol, čteme zajímavou zprávu. »Bylo to v roce 1886, kdy papež se sám vyslovil proti spalování mrtvol a za- kázal kněžím katolické církve bráti při obřadu tom účastenství.« Tím podivuhodnějším jest, že právě před očima papeže v samotné Italii myšlenka spalo- vání mrtvol nejvíce se rozšířila. Ve všech větších městech jsou spolky, — dohromady 44, — s veli- kým počtem členů a žádná země nemá tolik krema- torií v činnosti jako Italie. »Církev však někdy za- mhouří obě oči«, praví list dále, »jako se stalov r. 1899, když zemřel rytmistr ve výslužbě hrabě Eugen Sylva Tarouca a odkázal konventu milosrdných bratří 94 000 zl. a svůj dům v ceně 12.000 zl. s tou podmínkou, bude-li některý z milosrdných bratří provázeti jeho mrtvolu k spálení do Gothy, tam předepsané ceremonie vykoná, popel do Vídně pře- veze a v kostele konventu urnu uloží s připojenou pamětní deskou. Podmínkám těm bylo ochotně vy- hověno.« Uveřejňujeme zprávu tu tak jak ji »Flamme« přínáší, bez komentáře. = Prozíravost Viktora Emanuela. Mladý král italský Viktor Emanuel rozmlouval se svými dvořeníny o tom, jak se o něm v národě mluvía stěžoval si, že těžko jest pravého mínění lidu se do- pátrati. Jeden dvořenín na to navrhl, že by bylo nejlépe obléci se za studenty a choditi do kaváren, jako to čínil Petr Veliký. Mladý král na to odvětil »Ovšem, to by nebylo zlé, ale musili bychom si také vymysliti něco jiného, než co činil Petr Veliký, když slvšel o sobě špatně mluviti. Dal jednoduše takové lidi pověsiti. My však bychom učinili je neškodnými. kdybychom jim udělili řády nebo důstojenství.« Jak patrno, ma Viktor Emanuel prozíravého ducha a ví. že nejlépe z pytláka učiniti hajného.
Eugen Sylva Tarouca Viktor Emanuel Veliká Gotha Vídeň
5 article
= Konkurenční cesta kolem světa. Přede- včírem přibyl do Paříže cestovatel a žurnalista Ga- ston Stiegler, jenž dokončil právě svoji cestu kolem světa za 63 dni a 10 hodin. Navzdor této krátké době vrátil se Stiegler překonán. Jakmile totiž roz- nesla se počátkem května zpráva o jeho záměru, ihned dva američtí a dva kanadští žurnalisté pod- nikli bleskovou cestu kolem světa o závod se Stieg- lereni. Jeden z nich, vyslaný listem »Chicago Ame- rican«, jmenem Karel Cecil Fitzmorris, vyrazil 20 května z Chicaga a 18. července o 7. hodině ranní přibyl nazpět, dokázav cestu kolem světa za 60 dní 15 hodin a 37 minut. Urazil 33.008 kilometrů, jeda přes New York, Dublin, Londýn, Berlin, Moskvu. Irkutsk, Vladivostok, Jokohamu, Viktorii, Seattle do Chicaga. Stiegler, který volil delší cestu, urazil 34.448 km., tedy o 1440 více než Fitzmorris. Fitz- morrisovi přichystány na nádraží ohromné ovace V průvodu hudby nesen byl do domu »Chicago Ame- rican«, kde redakce vystrojila na počest jeho ohrom- nou hostinu. = I duchové cítí... Dokázalo se to nedávno v Pešti při tajuplné schůzce spiritistů v Domjaničové ulici. Klub spiritistů hostil toho večera ve svém středu znamenité jedno medium ze Švýcar a na po- čest jeho citována celá spousta znamenitých duchů Při staženém plynu, rozumí se samo sebou, poně- vadž duchové citovaní ze zášeří kazí prý si světlem oči. Duchové prováděli celou spoustu věcí, nad nimiž
Stiegler Cecil Fitzmorris Fitz Paříž Stieg Chicago New York Dublin Londýn Berlín Moskva Irkutsk Vladivostok Jokohama Viktoria Seattle Pešť Domjaničová ulice Švýcary Chicago ame km
6 article
se až rozum zastavoval. Konečně chtělo i medium ze Švýcar dokázat, co dovede a citovalo ducha ne- dávno v Alpách spadlého turisty Angličana. Dl udání media uměl pouze anglicky, čemuž zase ma- ďarští spiritisté nerozuměli, ale to jim nic nevadilo. Duch vyprávěl, chodě mezi klubisty v průvodu media, o hrůzách řícení se do propasti, o pocitu za- bití dosud neznámém, až se z toho Maďarům kníry hrůzou ježily. Najednou ale duch strašlivě po ně- mecku zaklel a vlepil jednomu z Maďarů takový dů- kladný políček, až všechno zkoprnělo. Jeden Madan totiž vytáhl z kabátu špendlík a zkoušel, jestli duch také cítí. Hned rozžat plyn a spiritisté viděli ducha Angličana, jak si ohmatává místo, kde dotyčný Ma- ďar zkoušel jeho citlivost. Nastal ovšem veliký kra- val, duch Angličana i s mediem byl bez honoráře nakvašenými Maďary slavnostně vyhozen, nicméně po nemilém intermezzu v cítování duchů pokra- čováno. = Flegmatik a Samaritán. Z Münsteru sdě- luje se historka, znějící spíše jako anekdota; proto také s tou poznámkou ji propouštíme. Občan jakýsi v podvečer parného dne po denní lopotě vyšel si na procházku do polí a přišel k osamělému rybníku, na jehož břehu viděl muže, nejspíše dělníka, jak zcela lhostejně přihlížel na dvě ženštíny, vedoucí se za ruce do hloubky rybníka. Ptal se ho, co tropí a děl- ník nedbale odpověděl, že také se jich ptal a že mu řekly, že jdou se utopit. Občan, užaslý nad lhostej- ností dělníkovou, vyzval jej, aby mu pomohl je za- chránit. Ten rozhodně to odepřel a flegmaticky pro- hodil, že mu do toho nic není. Na to občan nepro- mluvil více ani slova, svlékl boty, odhodil kabáta skočil do rybníka... Brodil se už po pás ve vodě. když ženštiny daly se do vřískotu a přebrodivše celý rýbník, jenž jim sáhal jen po pás, zmizely v roští.
Angličan Maďar Samaritán Švýcary Alpy Ma Münster
7 article
Nešťastný občan zmáchaný a umazaný blátem, do- pálen vracel se zpět ke břehu, ale tu seznal, že děl- ník zatím zmizel s jeho botami a kabátem. Za to ob- jevil se strážník, který milého občana chtěl zatknouti, domnívaje se, že se zbláznil. Po dlouhém vysvětlo- vání, když už dělník dávno byl pryč, přišli na to, že občan stal se obětí povedené čeládky ; strážník, jat milosrdenstvím, obstaral občanu povoz, kterým dal se za tmy dopraviti do svého příbytku. Jak uví- tala milosrdného Samaritána jeho drahá polovice, se nesděluje. = Rošťácké intriky, čili kam vede žárlivost. Duha lásky klenula se dlouhý čas nad manželským rájem mladého párku Calletových v Paříži. On měl dobře zařízený obchod v jedné čtvrti Paříže, ona pak vedla domácnost a těšila se, až mužíček přijde z obchodu. Ale jednoho dne mezi obchodními dopisy obdržel Callet uzavřený list s tajemnou poznámkou »Osobní« a když ho otevřel, četl: »Pane, jestli pak víte, že Jste vlastně osel. Už takovou dobu se dáte podvádět svojí ženou. Vezměte praskač a popilte do restaurace X., kde dnes zcela jistě o třetí hodině od- polední svoji ženu se svůdcem dopadnete.« Ačkoliv list byl anonymní, rozzuřil nemálo mladého obchod- níka. Svěřil obchod pomocníku, vybral nejtlustší hůl, kterou měl po ruce a kvapil do restaurantu, který. mimochodem řečeno, byl až na druhém konci Pa- říže. Mezi tím dostala však jeho ženuška podobný lístek: »Vzácná paní, ani nevíte, jak Jste ubohá. Váš manžel je lump ! Chcete-li se přesvědčit jak Vás
Samaritán Paříž
8 article
podvádí, přijďte dnes o třetí hodině do restaurantu Y. s karabáčem, abyste jeho svůdnici mohla pozna- menat.« Na ni měl anonymní list ještě větší účinek. Zavřela byt, koupila si cestou praskač a šla do re- staurace Y. Jak dlouho manželé v dvou různých re- stauracích čekali, je neznámo, ale tolik je jisto, že to stačilo, aby nějaký zloděj využitkoval jejich vzá- jemné nedůvěry a vykradl jim důkladně byt. Když pak oba večer se sešli a viděli, jakému lotru do rukou vehnala je žárlivost, padli si do náručí, od- prosili se a zapřisáhli, že kdyby dostali tisíc listu z nevěry vinících do roka, budou si věřiti. I to má něco dobrého do sebe. Zemřelí v Praze. Dne 27. července 1901: Josefa Vašíčková, vdova po zahradníku, 62 roky, 748—I. Šule Štěpán, tesařský mistr. 53 roky, 760—I. Rostová Alžběta, vdova po úřadníku, 85 roků, 18—II. Hrdina Jan, syn domovnice, 8 měsíců, 396—II. Pelzova Marie, dcera soukr. úřadníka, 13 měsíců, 1436—II. Innemann Jo- sef, 5 neděl, 437—III. Václav Firit, slévačský učeň, 17 roků, 245—VII. Holub Václav, zřízenec dráhy, 73 roky, 656—VII. Lánský Antonín, syn sluhy, 1 den, 95—III. Nežernova Anna, dcera rukavičkáře, 3 týdny, 1499—II. — Ve všeobecné nemocnici; Hrdinkova Antonie, manželka tesaře, 46 roků. Javor- nická Anna, manželka nádenníka, 41 rok. Richterova Božena, dcera zlatnického pomocníka, 14 měsíců. Sámková Marie, manželka nádenníka, 33 roky.
Vašíčková Štěpán I Rostová Alžběta Jan Pelzův Marie Innemann Václav firit Holub Antonín Nežernův Anna Hrdinkův Richterův Božena Praha Anno Sámková Marie
9 article Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově. Začátek o 7. hod. V sobotu 3. srpna. Poprvé a naposled v této saisoně: To jsem sám rád. (Pokračování »Bílého koníčka«). Veselohra o 3 jedn. Napsali O. Blumenthal a G. Kadelburg. Přeložil Jar. Pulda. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra a Kotka na Smíchově. 18780
O Blumenthal Pulda Urbánek Kapr Kotek Smíchov
10 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech Začátek o 1/27. hodině. V sobotu 3. srpna. První produkce s pravým americkým biografem. (Živé fotografie v životní velikosti.) Před tím 18749 Ze tří nejšťastnější. Fraška o 3 jednáních od Labiche a Gondineta.
Král Fraško Labiche Gondinet Pištěkův divadlo
12 title
Uhlnes sečesston.
13 article Novotiny na bluzy
Novotiny na bluzy a ozdoby. Největší výběr, nej- levněji. 3453 J. Novák v Praze, „U Štajurac.
J Novák Praha
14 article
Mr. Dates jistě stal se netrpělivým, i mruče rozmr- zele vytáhl Frere udice a poručil oběma vojákům, by veslovali zpět k lodi. »Osprev« tkvěl ale dosud nehybně na vlnách a žádná plachta natažená nenasvědčovala, že chystá se vyplouti. Vojákům, kteří veslovali k lodi, obráceni jsouce k ní zády, byl výstřel z pušky věcí praobyčejnou. Toužili již po tom, aby osadu konečně opustili a sledovali pro- dlužované rybaření Frerovo jen s nevolí, i byli prve již vyčkávali netrpělivě nějakého signálu, jenž by návrat jich urychlil. Náhle všimli si ale zvláštní změny ve tváři ve- litele svého. Frere, jenž seděl v zadu, obrácen jsa obličejem k »Osprevi«, byl pozoroval všelicos zvláštního na pa- lubě jeho. Nad pažením zjevovaly se tu a tam cizí, nevojácké hlavy, jež opět rychle se ukryly; slabé mumlání mnohých hlasův zalehalo mořem až k němu. Náhle slyšeti bylo druhý výstřel z pušky, jehož ozvěna odrážela se od skal a cosi tmavého shroutilo se s lodě do vln. Frere, jat nepokojem, ano zděšením, vzchopil se, zastínil si oči rukama i hleděl ostře k lodi. Vojáci uleknutí učinili totéž a člun, pozbyv tak ří- zení a zmítán sem a tam, octl se v nebezpečné situaci. Úzkostlivé ticho zavládlo v člunu a v tom slyšeti bylo i další již výstřel a zároveň úzkostný výkřik ženský. Vše bylo jasno nyníl 189—
Frere udice Frere
15 article
vyslalo právě v místo, z něhož byl uprchl. Bylo tomu, jak by krvavý prst ukazoval na mrtvé tělo ! Hrůza pojala Rufa: obrátil se i vhroužil se znovu v hlubiny lesů. Čtyry dny bloudil bez cíle křovisky. Vzdal se vší naděje proniknouti nitrem zeměa přece nemohl se odhodlati, by vrátil se pobliž osady, do- kud nebyla ztrávena malá zásoba jeho potravy. Nejsa schopen hladu odolávati, Ruf Dawes byl zvětšil denní dávky své a ačkoliv solené maso, vydané vedrům i dešti, počalo se kaziti, Ruf, kdykoliv na ně jen pohlédl, již byl zachvácen neodolatelnou dychtivostí, aby od něho pojedl. Špatné kousky masa a tvrdý žitný chléb byly pro něj pochoutkou stejně drahocennou, jak je vykazuje jen stůl císařův. Jednou neb dvakrát otrhal jemné vý- honky čajovníku a pojídal je. Vydávaly vůni při tom a ukojily na čas mučivý hlad jeho. Za to ale vzbouzely v něm silnou žízeň, kterouž ukájel ledovou vodou horských ručejí. Kdyby nebyl častěji nalezl ručeje takové, byl by Ruf nepochybně v několika již dnech zemřel. Konečně dvanáctý den po svém odchodu z Coal Headu ocitl se Ruf Dawes na úpatí hory Direchion, jež tvoří západní bok přístavu. Hroznou pouť svou byl vykonal úplně v kruhu kol osady a příští noci pronikl až k břehu Birches-Julekskému, právě naproti přístavišti na Sařině ostrově. Potraviny jeho byly ode dvou dnů vyčerpány; měl hlad strašlivý. Na sebevraždu nepomýšlel již! Jedinou myšlenkou jeho bylo nyní jen dostati potravui zkracon pra činnt.
Hrůza Rufus Dawes Direchion