1
masthead
V Praze, v sobotu dne 3. srpna.
Praha
3
masthead
Číslo v Praze za 2h
a na venkevě za 3h
Praha
4
article
Nz »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlídka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pešten:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíe 3 K 8oh
Praha
Pešten
6
article
LSII
LSII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Jmenování.
Z Vídně, 3. srpna. Okresní soudce
ve Vyškově František Národný jmenován
byl radou zemského soudu tamtéž. —
Soudní sekretář ve Znojmě Artur hr.
Vetter z Lilie jmenován tamže radou
zemského soudu. — Soudní sekretář v Mo-
ravské Ostravě Alfred Srbecký jmenován
okresním soudcem ve V setíně.
Projekt dráhy z Baru do Cetyně.
Z Říma, 3. srpna. »Pungolo Par
lamentare« sděluje, že rakouská
vláda podala námitky proti
stavbě dráhy z Baru do Cetyně
z toho důvodu, že berlínská smlouva zaka-
zuje prý Černé Hoře železniční spojení
s mořem.
»Fremdenblatt« jako advokát mo
ravských smiřovaček.
Z Vídně, 3. srpna. »Fremden-
blatte zabývá se na úvodním místě mo-
ravskou vyrovnávací akcí a doufá, že přese
všechny obtíže bude v ní pokračováno a
že bude úspěšně provedena. List praví:
»Nejen Morava, celá monarchie má zá-
jem na moravském vyrovnání, a nezdar jeho
musil by míti nepříznivý vliv na celou po-
litickou situaci. Z výsledku diskusse, která
se vede o otázce této, a z jejího průběhu
možno vysloviti očekávání, že není ještě
proneseno slovo poslední a že bude možno
vyvarovati se, aby vyrovnací jednání nebylo,
jak se vyhrožuje, přerušeno. Nikoli útok
s německé strany pohnul volební výbor
mladočeské strany moravské k známému pří
krému usnesení.
František Národný
Artur
Vetter
Srbecká
Vídeň
Vyškov
Znojmo
Ostrava
Řím
Fremden
Morava
9
article
Byla to řeč poslance Žáčka, která rodníchotázkáchnepsané právo
zavdala podnět k žádosti, aby mladočeští
členové vystoupením ze stálého vyrovnacího
výboru znemožnili pokračování v akci. Vo-
lebnímu výboru se jednalo patrně o to, aby
seslabil dojem řeči Žačkovy. To se mu snad
také podařilo, ale se světa ji zprovoditi
přece nemohl. To faktum zůstane, že čelný
člen, požívající stále důvěry mladočeské
strany, tak, že jej vyslala i do presidia po-
slanecké sněmovny a zvolila jej za předsedu
klubu v moravském zemském sněmu, se za-
sazoval o zásady, tvořící podklad moravské
akce vyrovnávací. Nikdo neupře tomuto
muži národní cítění a váha jeho mínění zů-
stane snad i za volby, na kterou bezpochyby
výbor především při svém usnesení myslil.
Slova dra. Žačka nemůže žádná re-
soluce učiniti nepromluvenými, vždycky a
vždycky bude se na ně ukazovati a slova
ta zůstanou stálým povzbuzením ve snahách
zjednati národní mír na Moravě.«
List snaží se potom vyvrátiti námitky
proti vetu a praví: »Nedá se popříti, že tu
jde o instituci, která ještě nikde ne-
byla vyzkoušena a která, nebyla-li by
přesně a úzce ohraničena, mohla b
věsti k četným nepřístojnostem.
Ale nesmí se zapomenouti, že toto veto
korunuje celé vyrovnací díloa
že má teprv tehdy býti prove-
deno, až bude zjednán národní
mír.
Morava
slanecký sněmovna
10
article
Dá se předpokládati, že jakmile zmen-
šeny budou vyrovnáním třecí plochy, stanou
se také velice řídkými případy, ve kterých
minorita by musila užíti svého veta. Avšak,
i kdyby to byly naděje příliš dalekosáhlé,
což pak nemáme již ve všech ná-
veta? Ni Němci, ni Cechové nejsou s to,
aby prosadili nějaký narodní požadavek
proti vůli národa druhého. To
se stalo zásadou rakouské poli-
tiky aznamenalo byobnovovati
zmatky, kdyby se od toho upu-
sti l o.
Jest to tudíž přehnané, tvrdí-li mlado-
český tisk, že majorita denaturovaná vetem
jest bezcennou. Jak by mohli mladočeští po-
litikové zodpověděti, že pro moravský zem-
ský sněm nepřijaly většinu? Vnitřní důvody
mluvící pro pokračování a ukončení vy-
rovnávací akce jsou silnější, než resoluce
volebního výboru.
Konflikt Chamberlainův.
Z Londýna, 3. srpna. Mezi ministrem
osad Chamberlainem a zákonodárným
sborem na ostrově Maltě vypukl prudký
spor. Od obsazení ostrova byla italština
rovnoprávnou s angličinou. Roku 1899 na-
řídil Chamberlain, aby úřadním jazy-
kem byla tu pouze angličina. Parlament
ostrova Malty odpověděl mu tím, že z a-
mítl rozpočet. Nyní nařídil Chamber-
lain, aby výdaje na ostrov byly povoleny
královským nařízením. V obyvatelstvu
italském jest velké rozechvění
a myslí se, že italská vláda podá proti to-
muto jednání stížnost.
Němec
Chamberlainův
Chamberlain
Chamber
Londýn
Malta
11
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Londýna, 2. srpna. (Z posl. sně-
movny.) Podsekretař Cranborne sděluje,
že bylo navrženo do čínského celního tarifu
pojati také věci, jež nyní cla jsou prosty,
vyjma rýži a obilí. Pravil, že o věci té se
Londýn
12
article
Velká láska.
Paul Ginisty, známý spisovatel francouzský
a ředitel divadla »Odéonu« rád se prohrabuje
starými papíry, šuká všetečně v zásuvkách
staromodnich stolků, rokokových sekretářů, pro-
hlíží obrazárny, bibliotéky a sbírky a často se
mu pod ruku či pod péro namane zajímavá
historie ze starých, lepších časů. V té přičině
se podobá svému učenému kolle govi, řediteli
»Comědie francaise«, Claretiovi, který patří
mezi nejplodnější literáty a kronikáře francouz-
aké a který vládne úžasnou pamětí a dovede
vypravovat nejrůznější události, anekdoty histo-
rické i současné, jenž docela po novinářsku
dovede zužitkovat každý zajímavější výrok,
který byl před ním neb jemu řečen. Oba dva
tito literárně-žurnalističtí divadelní ředitelé mají
obsazeny určité dny na prvních stranách vel-
kých žurnálů »Le Journal«, »L' Echo de Paris«,
»Temps«, »Gaulois«, kdo jejich články, kroniky
a causerie čtenáři nedočkavě hledají. Při čemž
dlužno uvésti, že jim tato novinářská činnost
nijak nevadí ve svědomitém a zdárném vedení
jejich divadel, podobně jako našemu bývalému
řediteli Národního divadla nepřekážela jeho filo-
logická studia, aby nebyl co možná nejvíce roz-
tomilým a co možná nejméně filologickým pro-
fessorem ve své ředitelně.
Pan Ginisty tedy vyprávěl onehdy v »Jour
nalu« rozkošnou historku, jež stojí za to, aby
se povídala dál.
Pan Ginisty dostal od své přítelkyně roz-
kaz, aby vypátral jmeno krásné dámy, vypodob-
něné na staré, vzácné miniatuře. Černooká kra-
savice s líbezným úsměvem na malinových
rtech měla ve své sličnosti cosi majestátně
graciesního.
»Podívejte se na tu ušlechtilou tvář, na
aristokratickou eleganci krásné dámy,« pravila
přítelkyně. »Marně pátrám po jménu jejím.
Nejspíše to bude nějaká vznešená princezna,
člen nějakého panovnického rodu.«
Ginista
Comědie
Clareti
L Paris
Temps
Gaulois
národní divadlo
13
article
Úslužný pan ředitel, pro nějž podobné pá-
trání je patrně velkou zábavou, zavřel se do
knihovny, přehrabal spousty rytin starýcha
knih všelikých. Marně hledal. Náhodou ukázal
miniaturu starému příteli, který je velkým znal-
cem historie a sběratelem starožitností.
Černooká vznešená krasavice byla příteli
povědoma a ze své sbírky přinesl rytý náčrtek
od slavného Hogartha, podobající se na vlas
miniatuře.
Ale miniatura nebyla zádná princezna.
Aspoň ne z rodu panujícího neb feudálního
Nanejvýše princezna — umění.
Byla to tanečnice.
»No, to jsem se notně zmýlila,« pravila
majitelka miniatury.
»Ano, tanečnice. Je pravda, že to byl
nejenostnější žena své doby. Máme o tom svě-
dectví: Sterna, Davida Homa, paní Riccobo-
niové, Diderota i toho prostořeky Grimma.
Všichni ji prohlásili za dokonalou ženu. Byla
nevyrovnatelnou manželkou, svého muže do-
jemně zbožňovala.«
»Jak se jmenovala ta perla ?«-
»Eva Veiglová, zvaná Violetta, žena slav-
ného anglického herce Garricka . . «
»Ah! To mi vypravujte její historii . ..«
»Je trochu rokokově romantická. Divíte se,
jak tato krásná dáma mohla uchrániti svou
zachovalost v době tak frivolní. Nebylo to tak
lehké, neboť její sličnost byla zpozorována sa-
mým císařským manželem rakouské vládkyně
Marie Terezie. Violetta tančila ve dvorní Opeře
vídeňské. Marie Terezie protežovala mladistvou
tanečnici a provedla svému galantnímu choti
pěkný kousek. Aby uchránila cnost Violettinu,
dala tanečníci unésti do Anglie. Violetta byla
převléknuta za muže. Byla asi božská v tom
převleku — jako rozkošná hrdinka ze Shakespeara.
Vydávali ji za mladého barona hannoverského.
Odjela do Londýna z Hollandska, odkud se
vracel právě též Garrick, velmi nešťastnýa
zraněný po rozchodu se svou krásnou a divo-
kou Peg-Wofriovou. Garrick byl tak nešťasten,
Hogarth
Stern
David Homa
Riccobo
Diderot
Grimm
Veiglová
Violetta
Garrick
Ah
Marie Terezia
Violettin
Shakespeare
Anglie
Londýn
Hollandsko
ka Pega
14
article
že se chtěl zříci umění. Při plavbě vypukla
bouře. Violetta nedovedla zakrýti své zděšení.
Garrick přiblížil se k mladistvému baronkovi,
aby se vysmál jeho bojácnosti a dodal mu ku-
ráže. Úzkost prozradila mladou dívku. Vlasy se
jí rozpustily, její hlas zněl žensky. Garrick jí
musil přísahati, že zachová její tajemství. Gar-
rick byl okouzlen, nadšen a ovšem hned též
šíleně zamilován. Musil slíbiti mladé dámě, že
nebude ji sledovati ani po ní pátrati.
Urozená dáma, lady Burlingtonova, očeká-
vala Violettu. Teprve později dověděl se Gar-
rick, že dívka byla nemanželským dítětem lorda
Burlingtona a že lady Burlingtonova beze vší
žehravosti a nevůle ujala se půvabné dívky, již
si brzo velice oblíbila.
Provázela všude Violettu a střežila ji tak,
že když ji Garrick poznal konečně v divadle,
musil užiti lsti, aby se k ní mohl přiblížiti.
Violetta pro svou cestu oblékla mužský
kroj. Garrick, jemuž všechno přestrojování bylo
obvyklé, oblekl se za ženu, aby se dostal k ní.
Tak se mu podařilo několikráte mluviti s Vio-
lettou, jíž se dal ovšem poznati. Byl roztomilý
a výmluvný a jeho umělecká sláva učinila též
dojem na mladou dámu.
Violetta
Garrick
Burlingtonův
Burlington
Gara
15
article
Lady Burlingtonova zvěděla o milostných
pletkách své svěřenky a r. 1749 dala svolení
k její sňatku s Garrickem. Manželé si slíbili
při svatbě, »že zůstanou vždy milenci« a upro-
střed všech změn a pohybů života divadelního
zůstali si nejněžnějšími milenci a během 28 let.
ani na den se nerozloučili. I ve stáří projevo-
vali si tak něžné roztomilosti, jaké jsou ve
zvyku jen u milenců. Garrick v 60 letech,
když již slavil stříbrnou svatbu, slavný, ředitel
divadla, zahrnutý hodnostmi a prací, neopome-
nul žádný den přinésti kytici své Violettě. A
jeho žena činila stále vše, aby mu ulehčila
jeho povolání, zpříjemnila život. A tak rozkošná
černooká krasavice z miniatury uskutečnila zá-
zrak: žila v lásce. Její život byl velký, nebot
byl posvěcen velké lásce. «
Burlingtonův
Garrick