2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
3. ledna 1913. Čislo3.
4
article
ního tábora nejradějí by ji vhodili do starého
železa, jak sám uvádí. Kdyby tam již byla.
kdož ví, zdali by vyrovnání nebylo už dávno
— skutkem! Obstrukce jest kopí na obou
stranách hroty opatřené a Němci mají tuto
zbraň na vlas tak daleko v břiše, jako my
Češi.
Štvaní nýřanského Aeskulapa proti Če
chům z příčin posledních válečných zápletel
a nebezpečí nás nerozčilí, p. dr. Perko může
si podat ruku s kavasem Lsou Hanum Alim
(existuje-li tento výtečník vůbec, neboť same
jeho jméno jest víc než podezřelé!), jeť stejně
pravdomluvný. Poturčenec horší Turka,
slovanské přísloví, my Češi můžeme k lomu
dodati, že jistě horší než poturčenen jest prá-
vě — poněmčenec, jak ukazuje figura nýřan-
ského přítele Čechů. Ve své chorvatské ko-
lébce jmenoval se „Franjo“, dnes je z něho
Franz Perko, Herodes českých dětí v Pošu-
maví a hánce Čechů, poněvadž prý se bratřii
» Jeho pokrevencí!
Němec
Čech
doktor
Perka
Lsa Hanum
Turek
Čecho
Franjo
Herodes
Pošo
5
article
Odložená hodnost.
6
article
„Ostravský Denník“ „uřezals
hvězdičky“, abychom použili památného rčení
jimž před lety „Čas“ sdělil veřejností, že pře-
stal býti oficiálním orgánem strany „lidové
Také „Ostravský Denník“, kdysi orgán „Pol
tického spolku pokrokového v Mor. Ostravě“
který se k této své vlastnosti vždyeky výslov-
ně znal, odstranil tuto dístinkcí ze svých vý-
ložků čili záhlaví a na místě ní čteme tuv
jeho nejnovějším čísle ze dne 31. prosince 1917
najednou nový podtitul: „Noviny pro český
lid severo-východní Moravy a obojího Slez-
ska.“ Jak se má rozuměti této rozluce orgánu
od spolku, znamená to snad, že se odlučuje
t od pokrokovo-lidové strany?!
Pol
Mor
Ostrava
český lid severovýchodní Morava
7
title
Rakousko-Uhersko.
RakouskoUhersko
8
article
K Lukácsově volební opravě.
K Lukácsově volební opravě.
Podle předlohy Krystoffyovy z r. 1905
měl se počet uherských voličů z nynějších
1,100.000 rozmnožiti así na 2,400.000 a volební
právo se přiznávalo každéma gramotnému
zletilému občanu. Bezgramotní měli nabýt
volebního práva, platí-li nějakou daň. Po
letech tato původní osnova, která r. 1905 ob-
držela předběžnou panovnickou sankci, okle-
štěna přičiněním Andrássovým, Košutovým
Tíszovým a Lukácsovým tak důkladně, že
dle nynější osnovy může volobního práva na-
byti jen asi 1.900.000 občanů, ale jen pro nel-
bližší leta. Osnova totiž ponechává volebn
právo všem i bezgramotným občanům, kteř
práva toho nabyli již dle nyní platného voleb-
ního zákona. Postupně, jak tito staří volič
budou vymírati, bude se i počet nových v-
ličů zmenšovati.
Lukácsův
Krystoffyův
Bezgramotní
Andrássův
Košutův
Tíszův
9
article
Rozumí se, že v Lukácsově osnově zů-
stala všechna zastaralá ustanovení nynějšíh
volebního řádu, která umožňují nátlak na vo-
liče anebo připouštějí falšování voleb ve pro-
spěch kandidáta vládního. Zůstává v platnost
zejména veřejná (ústní) volba ve všech okre-
sích, vyjma města s vlastní municipální sprá-
vou. Nad to dr. Lukács vložil do své osnovy
nová ustanovení, jichž čiperný volební před-
seda bude moci využiti proti oposičním
hlavně národnostním kandidátům. Až dosud
kandidatury se vyhlašovaly v den voleb před
samou volbou. Stačilo, když 10 volíčů před-
stoupilo před volební komisí a ohlásilo svého
kandidáta. Nyní má býti kandidatura ohlášena
předsedoví volební komise v přesně vyme-
zené době šesti až tří dnů před volbami,
určité místnosti, v určitých hodinách. Kandi-
daturu musí podepsati nejméně sto oprávně-
ných voličů a listinu musí odevzdatí předse-
dovi komise deputace dvou až deseti voličů.
osobně předsedovi známých anebo hodno-
věrnými svědky zjištěných. Předseda má pal
míti právo zkoumati passivní volební právo
kandidátovo a po případě jeho kandidaturu
odmítnoutí, načež všechny hlasy, které by
při volbě se daly takovému odmítnutému kan-
didátu, budou neplatny. V osnové se sice sta-
noví, za kterých podmínek kandida tura sm
býti odmítnuta, ale byl by to špatný Maďar
který by jako předseda volební komíse nedo-
vedl zamítnouti kandidaturu každého opo-
sičníka, dostane-li z Pešti pokyn, aby jeh
zvolení zamezil. Stačí jen vysloviti pochyb-
nost o tom, že některý ze sta občanů, kteří
podepsali kandidátní listinu, nemá v tu chvíl
volebního práva a kandidatura je neplatna.
dokud nebude předložena listina nová.
Jest tedy úplně oprávněna výtka oposič-
ných časopisů, že Lukácsovou osnovou voleb.
ní zákon v Uhrách se nezlepšuje, nýbrž zhor-
šuje.
doktor
Lukács
Maďar
Lukácsův
Pešť
Uhry
10
article
Bískup Flappt.
Bískup Flappt.
Zesnulý dne 27. prosince v Porečí dr
Jan Flapp, biskup porečský a pulský, za-
nechal po sobě v istrijských Chorvatech pa-
mátku nejtruchlivější. Nebylo snad biskupa
který by se byl k svému duchovnímu stádu
choval tak otčimsky, jako dr. Flapp ke Slova-
nům svých dvou diecesí. A ani se tím netajil,
že Slovany nenávidí. Sám se veřejně kdyst
vyslovil, že nejprvé je Vlachem, potom excel-
lencí a teprve potom bískupem. Od r. 1885.
kdy se stal biskupem, nastaly pro slovanskou
bohoslužbu v porečské a pulské dlecesf po-
měry nejžalostnější. Flapp vyhnal bezohledně
z chrámů vše, co jakkoli připomínalo bývalou
hlaholskou bohoslužbu, ba nedovolil aní lidu
v kostele chorvatsky zpívati. Stejně bezohled-
ně vystupoval na sněmu jako vírilista proti
všem, zejména školským požadavkům chor-
vatského obyvatelstva. Za to byl ovšem
v lidu tak nenáviděn, jako mnad žádný jiný
bískup v Rakousku.
Dr. Jan Flapp narodíl se r. 1845 v Krmině
v Goricku, studoval ve Švýcarech, pak ve Ví-
dní, kde byl r. 1868 vysvěcen. Dlouho byl pak
profesorem v gorickém duchovním semináři
Biskupem porečským a pulským jmenován
r. 1884 a instalován v obou městech v květn
1885.
Flapp
Chorvat
doktor
Vlach
Rakousko
Krmina
Goricko
Slovan
11
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Ruské a rakouské zájmy na Balkánském
polostrově.
V „Slavjanských Izvěstích“ vyšel vysoce
ajímavý článek prof. A. Sobolevského, nade
psaný „Innostrannyje intereavy na Balkanskom
poluostrově“. Článek je důležitý tím, že se v
něm stanovisko ruských elavjanofilů přibližuje
stanovisku, které před několika dny v rak
panské sněmovně zaujal býv. min. Baeren-
reiter, mluvě o tom, jak by možno i třeba bylo
aby Rakousko srovnalo své zájmy na Balkáně
se zájmy tamějších národů.
profesor
A Sobolevský
Rakousko
Balkán
12
article
Podáme obsah článku prot. Sobolevského
V nynější válce vidí přímé pokračován
válek, které Rusko po dvě století vedlo z
osvobození svých souvěrců a soukmenovců n
Balkáně. Ale Rusko má tam i reálné zájmy
Černé moře již v XI. stol. nazývalo se Ruským
nyní pak je to převahou skutečné ruské moře
Smrtná zkušenost posladních dob uká-
zala, že poplachy na Balkánském ostrově kru-
tě šlodí ruskému obilnímu obchodu. Pro Ru-
sko nemá ceny dplné ovládnut
Bosporu, ale ono má dosti důvo d
žádat, aby mělo účastenství ve
vládě nad průlivy. Jak do toho, o tom
prozatím netřeba mluvit, ale důležito je pro-
hlásiti, že účastenství při tom je Rusku ne-
vyhnutelno. Soluu naní pre Rusko dů-
ležitý onmá důležitest pouze pro
balkáneké nPrody. Pro Rusko je důle-
žito pouze jedno: aby pobliž Dardanel nestály
pod parou válečné lodi nepřátelského státu
vždycky hotové proplouti průlivy k ruským
břehům anebo je Rusům zavříti. Rusům bud
lhostejno, dostane-li se Solun Bulharům neb
Srbůmi ale nelze jim dopsstit, aby v solun-
ském zálivě postavil své drednóty nepříte
Ruska, žále nalvníky názvem „svobodného
města“.
Na Bosporu má Rusko zájmy životné a ne
smí se lekati války k vůlí nim. Musíme pasa
tovati, že Tureclo již přestalo být evropským
státem a že Dardanely nemohou již dlouho zů
stati v jeho moci. Nad prdlívy musí být usta
novena nová vláda, — vláda tzch, pro koho
Jsou důležité a cenné.
Rus
Bulhar
Rusko
Balkán
Bospor
Dardanely
svobodný město
Dardanely
13
article
Zájmy Ruska na Balkáně ne
ldou vokotrě se zájmy balkán
ských národů, nemají ma cil oslabití je
vnéstí mezí ně semena nesváru a popouzet
jeden protí druhému. „Vzdálení jsme pansla-
vísmu, a byť nás často obvíšovali ze snahy po
ruštit všecky slovanské národy, my nepomý
šlíme na pomstění.“ Ale pro nás je vážno, ab
naši souvěrci a soukmenovel v míru se ron
víjeli.
Rozumí se, že musíme použítí všeho úsi
a nedopustit na Balkáně žádných autonomnýcl
oblastí, podčiněných Turecku anebo vůbec ne
slovanským státům. Také musíme Balkán osvo-
boditi od předpokládaného autonomného stáh
albánského. Každý ví, že Albánoí nemají způ
sobilonti k politickému životn. Národ pastýřů
a rozbojníků, žijící ječtě středověk a uzná-
vající pouze právo silného, rozvrácený pěti-
věkovým podrobením Turkům, může býti led
hračkou v rukou politických intrikánů. Nen
pochyby, část Albánců, ta, která vyznává
ialam, musí zajímati Turky; druhá část, ta, kte-
rá je svázána s katolictvím, může zajímatí pa-
novníky katolických stétů svropských; ale
třetí, pravoslavná, odedávna patř
Jako na ochrance na Rusko. Stejně
důvodně tedy možno postaviti Albánce pod
ochranu i Turecka, i Rakonska, i Ruska, anebo
— což je totéž — není třeba svazovati Albánce
s kterýmkoli státem nebalkánským.
A nyní přejdu k zájmům Rakouska.
Albánoe
Turek
Albánec
Rusko
Balkán
Turecko
Nen
Rakousko
14
article
My Rusové úplaě uznávám
leho obchodní zájmy na Balkán-
ském poloostrově. Balkáneké ze-
mějsoutržiště Rakocska. Obchod-
ní zálmy jeho na Balkáně všichn
uznávají, jimnehrozížádnénebez
pečí. S Rakouskem na Balkáně může soutě
žíti pouze Rusko, zle ta soutěž je věcí dalek
budoucnosti, až se na jihu Ruska rozvine silný
a rozmanitý průmysl. Kdyby podmínky vývozu
a dovozu byly ruským továrníkům sebe přízní-
vější, s továrníky rakouskými soutěžití ne-
mohou již pro ohromný rozdíl ve vzdálenost
Z Balkánu nemáme ani čeho dovážeti. Srbsko.
Bulharsko a Rumunsko vyrábějí obilí a maso;
a Rakousko potřebuje těchto produktů dílem
pro sebe, dílem pro další vývoz do Němec. Ve
vývozu obilí a vepřového masa Rusko nemůže
Srbsku nahraditi Rakousko. Ale jiných
zájmů Rakousko na Balkáně nemá.
Rakousko-Uhersko je stát němocko-maďarský
a ani Němci, ani Maďaři nemají na Balkáně
soukmenovců. Nemá tam ani zájmů nábožen-
ských, protože je většinou státem katolickým
a na Balkáně jsou katolíci v mlzivé menčíně
Nemá tedy Rakousko-Uhorsko na Balkáně po
litických zájmů vůbec, neboť zájmy politicko
vždycky jsou spojením zájmů národních a ná
boženských.
Rus
Němec
Maďar
Balkán
Rakousko
Rusko
Srbsko
Bulharsko
Rumunsko
Uhersko
15
article
Při nadcházejícím novém rozhraničení Bal
kánského poloostrova my Rusové musíme vše
cko učiniti, aby ochráněny byly zájmy pokra
čovatelů našeho díla na Belkáně, našich sou
věrců a soukmenovců, ale nesmíme zapomí
nati, že naše zájmy jsou poblíž Balkánu
Tyto zájmy se nerozcházejí se zájmy balkán
ských národů, naopak je podporují a posilují
jsou to životné zájmy ruského jíhu
V článku A. Sobolevského všeobecno
vážnost má výrok, že „Rusové jsou vzdáleni
panslavismu i panrusismu.“ Snahy tyto ode
dávna jsou Evropou podsunovány Rusům
mezí nimí zvláště slavjanotilům. Nemují-li
těchto snah slavjanofilové, nemohou jich mít
ani ostatní Rusové, slovem, nemá jich v Rusku
nikdo. To třeba jednou pro vždy vzíti na vě-
domí a neopakovatí věčně starou, falešnou
písničky.
Druhé, co z článku prof. Sobolovského vy-
svítá, jest, že by Rakousko nemělo na Balkán-
ském poloostrově žádné překášky ani se stra-
ny jeho balkánských chráněncá, kdyby sí - tam
hledělo pouze zájmů obchodních. Na tom poli
by se Rakousko spíše střetlo s každým evrop-
ským státem a především s Německem, nel
s Ruskem. Kdyby se tedy Rakousko omezilo
na zájmy reálné a zájmy kdešlná — ochranu
víry a národnosti balkánských Slovanů — po-
nechalo Rusku, jeden druhému by nepřekáželi.
naopak doplňovali by se ku prospěchu svému
1 balkánských národů.
Vidíme, jak snadno by se daly v úplnou
harmonií uvésti zájmy Rakouska a Ruska n
Balkáně. Ale vidíme také, že vina rozladu není
na Rusku, nýbrž na těch nešťastných politicích
rakousko-uherských, jichž jménem působí Ta-
hyové a Prochaskové. Zde je třeba změny
nápravy — změny myšlení, změny soustavy
změny osob, a to rychle, dokud je časl
Rus
A Sobolevský
profesor
Sobolovský
Balkán
Evropa
Rusko
Rakousko
Německo
Bala
16
article
N. A. Maklakov.
N. A. Maklakov.
N. A. Maklakov, nový ruský minístr vni-
tra, narodil se v Moskvě, kde byl jeho ote
znamenitým očním lékařem. Manželka Jeho
rodilá kněžna Obolenská, je vnučkou L.. N
Toletého. Gymnasium i universitu studoval
Moskvě. Po absolvování filosofické lakuliy
vstoupil v státní službu při ministerstvě finan-
cí. V Tambově, kde byl berním inepektorem.
upozornil na své státnické vlohy Hlechtické
kruhy. V Petrohradě naň P. A. Stolyplna upo-
zornil kníže N. P. Urusov, nyní senátor, jeni
N. A. Maklakova poznal, byv gubernátoren
v Poltavě. Stolypin jej povolal do mlnisterstv
vnitra, jenž ho jmenoval gubernátorem v Čer-
nigově. Po zavraždění Stolypina car Jal x Ky-
jeva na Černigov, kde se zdržel den. Guber-
nátor Maklakov ukázal tu, jak výborně roz-
umí organisačné práci policie. Vlecko žle
jako na drátkách. Služba orgánů bezpečnost
byla vzorná a lid při tom nebyl zatlačován.
nýbrž puštěn na blízko carovi. Carovi se t
zalíbilo tak, že z Petrohradu Maklakovu po-
děkoval zvláštním telegramem. Nyní padl
naň volba, aby byl nástupcem pro chorobu
odstoupivšího ministra vnitra A. A. Makarova
Maklakov
Dolna
Urusov
Stolypin
Makarův
Moskva
N Toletý
Tambov
Petrohrad
Poltava
Čer
Černigov
Guber
Jal x Ka
17
article
Pro zavraždění P. A. Stolypína.
Pro zavraždění P. A. Stolypína.
Státní rada ruská po odůvodnění sená-
tora Šulgina rozhodla, aby soudu vydání byl
plukovník Kuljabko, Spiridovič, Verigln
Kurlov pro zanedbání úřadní povinnosti, je-
hož se dopustili, když v Kyjevě Bogrovým za-
vražděn předseda ministerstva P. A. Stolypin
Senátor Šulgin podal podrobný obrax vraždy
jenž se jen málo lišil od obrazu, kterého na-
byl vyšetřováním krvavé událostí senátor
Trusevič, jenž prvý byl vládou vyslán, aby
vyšetřil. Mnoho pozornosti ve svém odůvod
nění senátor Šulgin věnoval býv. náčelníku ky.
jevské policie plukovníku Kulfabkovi. Poměr
Bogrova k tajné policií a jeho přáteletví ku
plukovníku Kuljabkovi, jež mu dalo možnost
volného vstupu do kyjevského divadla ke
slavnému představení před carem a carským
dvorem, vyjasnil senátor Šulgin ve vřech po-
drobnostech.
Kuljabko byl již odsouzen pro „neopatrn
ochraňování peněz telné politické policie“
Kyjevě. Ze 40.000 rublů ztratilo se mu 8000
o nichž nemohl vykázati, kam se dšly. Sou
mu za to přiřkl 16 měsíců žaláře na pevnosti
ale vyloučil zpronevěru v úřadě.
Stolypín
Šulgin
Kuljabko
Spiridovič
Verigln
Kurlov
Bogrův
Trusevič
Kulfabk
Kuljabk
Kyjev
ministerstvo P . A
18
article
Nový kablneť ve Španělsku.
Nový kablneť ve Španělsku.
Hrabě Römanones předložil v úterý král
demisi ministérstva. Krise se předvídala, ježto
kabinet, jemuž předsedal Canalejas a po něm
hr. Romanones, převzal úkol, dáti v kortesích
odhlasovati rozpočet a francouzsko-španěl-
nělskou smlouvu, načež musil zmizeti, aby
koruna mohla volně ryzhodnouti, maji-li se
liberálové vzdáti vlády říve než provedli ce-
lý svůj program, nebo mají-li býti nahraženi
konservativci.
Král přijal demisí kabinetu, ale pověřil
hr. Romanonesa, aby utvořil nový kabinet.
v němž budou zastoupeny všechny skupiny li-
berální strany. Toto rozřešení bylo jedině
možné, neboť jak v tisku, tak i na četných
veřejných schůzích, jež se konaly v poslad-
ních dnech, se projevilo rozhodně, že veřejne
mínění sí nepřeje, aby se konservativel vrátil
k mocl. Je-li nyní vůdce konservativců ura-
žen, že král se s ním neradil o řešení krise
a vzdávají-li se konservativní poslanci a se-
nátoři mandátů, je to demonstrace, jaká by
mohla míti nějaký účínek na zemi, jen kdyby
byla skutečně morálně odůvodněna a nevzni-
kala jen ze strannické řevnivosti.
Nový kabinet je složen takto: předsední-
etvo hr. Romanones, vnitro Alba, zahraniční
záležítosti Navarro-Reverter, spravodlnos
Barroso, vojenství generál Luque, námořni
etvo Amalio Jimeno, veřejné práce Víllanu
va, vyučování Lopez-Munoz, finance Suarez
Inclan.
Römanones
Barroso
Luque
Lopez
Munoz
Suarez Inclan
Španělsko
Navarra
Reverter
Amalio Jimena
19
article
Panrusismus či panslavismus!
Panrusismus či panslavismus!
(Původní dopla „Nár. Listů“)
20
article
Moskva, v proslncl.
Moskva
21
article
Tylo dny vyšla v Moskvě knižka P. Pereoy
pod mnoboslibným názvemi Panrusismus
panslavismu s? P. Percov je člnný jažso lite
cární a nmělecký kritik a je blizký kruhu Novéh
Vremene. U nén je poněkud známa jeho nathol -
sická studie o ruských básnících: Fllosclakija teče-
nija (proudy) ruskoj poezií. Svému Biterárním
sklonu zústal Percov věrným i v nejnovější knle
takže ten, kdo by hledal v ní hlubě politick
osvětlení slovanských sporů, byl by zklamnán. Kníh
dokazuje hlavně neskutečnost a neuskeutečnite
nost panrusismu. Stojí rozhodně za přečtění a pov
leceos zajímavého o vnitřním vývojí ruskoé. inteli
gence a o její poměru ke slovanské otánzoe. Bobat
ruská literatura, tento zvláštní a samostatný svět.
dává bojně podnětů k úvahám na dané thěma.
V prvé statí zastavuje se Percov nad Puškla
ským proroctvími „slovansíé-li ručsje vlelí
v ruské moře, ono-li vyscha«, to je otárkoul“
příznává, že Puškinova formulace byla nešťastno
a osudnou, poněvadž mnohým dávala podnět k ne-
dávěře vůči Rusku, a k podezřivání, že Rusko chee
všechny Stovany pohltit. Jen sltuace r. 1831 omlou-
vá Puškina, že tak promluvil. Tehdy ještž nebylo
srožno předvídat rozkvět slovanských národů
XIX. věku, tehdy Slované kromě Rusů a Potaků
práví ne orazivších v rozhodném bojl, skore ani ne-
projevovalí svě kulturní a politiclé samočínností
Ale dnes třeba býti slepým, abychom neviděl
změny.
P Pereoy
Puškinův
Ruska
Puškin
Slovan
Moskva
Rusko
Fllosclakija téci
22
article
Ruské moře změlklo a zatichlo, ale slovuanskě
ručeje se rozšířily v celé řeky a pomalu utvok
samostatné vodní systémy. Stále je nřejměj5sí, ž
slovanská otázku nemůže být řešena ve směru
zájmu jednoho, kteréhokolí ze slovanských států
byť i největšího z nich, alovem, že je to otázk
věe slovanská. Řešit ji poukým panrusle m em
není patrně dáno Rusku právě tak, jako se sve
doby Polsku nepodařil panpolonismus, Řešení po
způsobu sonexe je cizí, „rakonské“ a dlatm třebs
je nechat. My, podle slov básníkových, zkusíme
spojovat láskou a vvidíme, co je trvalejší. Jedno
třeba si pamatovat: není dilemmatu — austrosla-
visnuas či panruismua, poněvadů panrusismus ne
možný, nýbrž jesi dílemma — austrosla vismus
panslavismus.
Rusko
Polsko
23
article
Tak vyřizuje Percov spor mezi panrusismem
panslavismem a austroslovásmem. Jest důležité l-
to zřeknutí se panrusíemu, který strašil v někte
rých hlavách starých slavýmnofilů a ještě více
novinách germanofilů. Slavjanofilům věnován je
druhý článek „Slavjanolilstvo či novoslavísm?“ —
Je chyba, že mnozí nečíní rozdílu mezí slavjano
filstvem a novoslaviamem — panl Percov z. 190
na počštcích neoslavásna. — Slavjanofilí málo po
četalí a možností, ba s nutností nových hístorických
porspeltáv. Docela si nevžímall, že západní a te
i jižní Slovanstvo vyrostlo v podmínkách politick
svobody, tak odpovídajtcí psychologii no vodobéh
člověka, že vd její přítužlivosti možno ze chrání
jen neznalosti. Konee konců zlavjanofill byli ko
servativci, také konservutivol. Všechna koncepoe
slavjanofllstva jest typickou koncepcí „panrusisma
v podetatě shodující se s koncepeií Puškínsko
Oni vkládal v kualíurní obsah budoncího všesle
vanského organiemu prvky výlučně ruské, ba ve
— „istinnoruské“. Po té stránpe, jako to vždy bý
vá v „ochranitelů“, byll zbavení tvárčí achopnosti
Jlm stačilo vypůjčené hesler pravoslaví, pamoérž
ví, národnosti Nijak jo nemátlo, že jich šdesly
takové podobě nabývají příliž „mástního“ zabarve
ní, že tu přílil cititl „vůní Rusi“, nnopak odstí
„panrusiemu“ oni považovnlí za nejcennější stránk
svá theorie.
Slavjanolilstvo
Rus
24
article
Novoslavlam je předevšlm polštický
roslismus — tvrdí Percor — stlizlivost dospěléh
věku, raměňuící esthotlcké tažby a zálíby mle
„praktickým “ vzhlodem na věcá „jak v jádra
jpou“. V otázoe všeslovanská je tím vjsvem, že vedl
Ruska máme tu značné veličány s jinou nábožen-
dkou a polštickou historií prostě a jinou psycho-
lojií, a že ty složky celkové mmy musíme brát
v jich plné hodnotě, nechoeme-li, aby souhrn zt-
stal fiket. Uskutečnění věeslovanské kultury můž
dát jen výsledníce všech jednotlivých kultur
psychologit, vlávajících se do společného řečíšt
To vždy zapomínalí staří davjanofilové, kteří kone
konců nebylí tolik slavjanofily. kolík ruse-
fIly.
Rusko
25
article
Mánění Pescova o poměrn Slovanů k Němcům
a k Rakousku lze v stručností zhrnout v těchte
vštách: „Věude, kde Slovan — ať je to Velkoru
Ukrajínec, Polák, Srb. Bulhar — zrasuje Slovan
stvo, tam hned vedle něko vzrůstá v dloze Mefiste-
fela Šváb. přesvědčený, še dříve či později schorá
sí do kapsy novou koříst. „Apoštolská“ monarchl
jest nejostřejším, nejnůzornějším prolevem vasaí
skébo poměru Slovanstvz ka Germánstvu, a prote
„rakouský patriotismua“ západních Slovanů, aai
stuje-l, je projevem stejného politického ned
myžlení jako sustrofilstvo ruských »písovateln.
Vřenárodní nadšení, s jakým byl přijat převra
r. 1908 v Bulbarsku, nutí Percova zadumaž se na
ruskou společností, která je dnes neschopna p
dobného sjednocení ršech vrstev, podobné vůl
„dělat historii“. Nemyslí, že by toho příčinou by
nedostažek konstituce. Teď prý vž konstituce
Ruska jest, sle dřívější „všenárodní trorlsmus“ae
nevraci. Tento výklad bude snad možno opravi
v tom smyslu, že dlouhovšký útisk ruské společno-
sti, nenožnost zdčastnit se veřejné činnosti, ze.
nechal v prychologil ruské společností híuboke
stopy a allou setrvačnosti působí domud. Jinai
anslysa Percova je zejímavá.
Němec
Polák
Srb
Bulhar
Slovan
Šváb
Percův
Rakousko
Bulbarsko
Rusko
Slovan
Mefistofel
26
article
„Zdá se ml. že hr. Tolstoj je vtělením noe
vpochy. Vždyt od jeho tvorby začíná se pásm
výlučného přiznání lndividušlníbo „soukromného
života, hlubokého odclzení ode všeho „obecného
jakoby „vnějšího“. Každý seď sí ve svém kontě
obírej se svými „eoukromými“ záležl ostmi, milu
bližního, ale jako „roukromou“ osobu, spolčnjs
s nim, ale v „soukromém“ spolku, stát, národnos
— to je přízrsk, aneb nepřítelr““ Tolstého „ne-
dělání stalo se bezděčným heslem naší doby v
věentrodních úkolech. Lev Tolstcj ve „Vojně
míru“ a pohrdáním odvrací ze od „velkě politikoy
„Skutečný život plynul, jakoby nebylo Napoleonn.
Skutečný život pro něho jest jen intlmní, domáe
řívot jeho Plera, Levina a hlavně jeho žen. N
konci Anny Karenlny Toletoj odstrčil od sebe teh
dejší všecbecné nadžení pno osvobození slovan
ských bratří a řevnávě postavái proti němu své
samotářské „psobní zdolonalování“. Po třicet
letech v jeho téboře se ociíla ruská společnost
Percov ukaruje na postupné ubývání živelnéh
národního herolsmu v ruské literotuře, na přecho
k soukromému životu, k šadé skutečnosti, v ní
ndetru této epochy, Čechovu, zdál se život nudoe
a v dalším vývoji L.. Andrejovu přímo mrukou. Nel
mladěí Bteratara vyhoala toto zdůrazňování je
notlivce protí celku do zbožnění indivádua, poste
vža mirokosmos na místě markrokosma. A poně
vadí to nejde, končí hlástním konce — smrtí
Cesty od zájmů osobností k zájmům celku nemůt-
nalézti, té cesty, na která už kdysi bylo slaviane
Tolstoj
Tolstý
Levin
Toletoj
Čechův
Andrejův
Percov
27
article
Ba, po stopách nových badatelů slavjanoli
stva [Berdajev o Chomjakovu) vkazuje, jaké po
klady skrývá ještě dnes slavjanoillská theorl-
hřešící někdy zvláštním „dasllsmem“. Vellká prav
da Rusů podle Berdajeva je v tom, že oni nemohol
se amířát s „pozemskou obef“. Tím se radikaln
liší od západu. Slavjsnolilí hřešilí tím, že hledal
„obec boží“ v stané Rusl, že etotežňovaží svůj ui
versální církevní kdvšl a nedokonslým zřízenín
místní církve, že v záeadě připisovalí svámu „v
branému“ ruskému národu nezpůnobllost ku stát
nímu životu a současně urnával nejsllnější proje
státního posátivismu, samodržaví. Ale sllný byl
nich „sborový“ princip, jich vědomí souváslost
lndiváduálního života s koloktívním.
Percov dospává k závám, že všeslovanské kau
tí navyčerpává se politlekou stránkou, ovšen
také nutnou. Skutečným podnětem a konečný
cilem jest utvoření původní slovanská kultu
ry. Ať se sebe více eunopalzuje dnušní Slovanstv
podle svých doševních vlaotností jakožto kulturn
potenciáž není Evropou. Ale k plnčmu proleve
kulturních možností je nutnou podmínkou politíck
nezávislost a vtální síla. Dosnd tato podmnínle
byta pouze u východní polovány Slovanstve, alo
tato polovina netvoří samostatného oelkou a proceo
dbyčku herolemu“ v posledních desitiletích klad
cítelnou hranici její semostačné dloze. Doba vý
D. Pavl.
lučného „rusofretva“ mlnala.
Chomjakov
Rus
Berdajev
Slovanstv
D Pavl
Evropa
obec boží
29
article
Vánoce I. české lékařské
Vánoce I. české lékařské
expedice.
Vánoce I
30
article
V Soliji, 25. prosince 1912.
Solij
31
article
Bylo rušno celý den. Paní Stefanová, jež je
tu v Sofiji jakousí českou konsulkou, už v nec
pokla se al. lnstrumentářkou P. vánočky i koléče
a pak pustíly se do ryb i nezbytných českých
knedlíká. V nemocnici pak shon ještě větší: Váe
noce zlavíli Madaři, slavili je i Češl.
Ve dvoře v důně připravovali žárovky pro
stromek. Maďarům dvacst pět. Čechům sedmdesát.
— Pro Čechy to musí býti „čístá rabota““ —
upozorňoval elektrotechnik.
Ve vyprázdněném sále „Carigrad“ strojil se
stromek. Byl to vlastně strom — vysoký do stropu.
hustý, zelený smrček. Ozdob až na zbyt; i královna
Sich poslala hodně.
Na žebříku vznáší se student Věšín s Jedně
strany a al. K. Chranová s druhé. Dole pak pan
Goranová podává cukroví I ovoce a M. Stefanová
pozlátko a svíčičky. Rozděleny úlohy — vše jda
jak na drátkách. V žest hodin už hlásí Věšín dru.
Štěpánovli
— Pane chéfe, stromek stolí v plně paráděl
Zatím se scházejí milosrdné sestry. Jsou po-
zvány všechny — I cny, jež nemají právě službu.
Víděly záři žárovek z venku a teď by rády na-
koukly do Cařihradu“. Ale u dveří stojí voják
a nedá sni na krok. Nu což — třeba počkati. —
Za hodinu už je student Stefanov svolává pe po-
kolích.
Sál se plní. Uprostřed, trochu blíže k oknám,
stolí stromek; na pravo v hustém polokruhu řísnl
se milosrdné sestry, za nimi personál. Podivně se
vyjímají ty bílé zástěrky i šátky. Každá sestra mí
na praou českou znnčku červenobílou. Ony, jei
složily zkoušku arpoň z desíti českých slov, do-
staly ziuhy i na ramena. Dlouhý stůl je zarovnán
láhvemi, stohy zákusků a bonbonů. Dárky leží na
zvlážlním atola, vedle kterého seskupili se členové
šeské nhssle.
Stefanová
Maďar
Čecho
Sich
K Chranová
Goranová
M Stefanová
Stefanov
Sofija
Čechy
Věšín
Cařihrad
32
article
Přichází paní Keravelová, vdova po známém
mlnístru. Narývají jl právem mníkou všech zaně-
ných. tiž v nemocniel jsou. O všechno se stará
často zní nezdřímne: prostě — obětuje se.
Žárovky vzplanuly — stromek zahořel — slav-
nost zabflena. Paní Karavelová béře dárky a roz-
dává je členům nissler od carevny je tu žejí podo-
bízna s vlastnoručním podpísem, od sester nádher
ně národní bulharské výšivky, od raněných alba,
čutory a p. Řeční se, odpovšdá se.
Věšín končí — nechť pak pravoslavně Vánoce
přinesou mír i pokol Velkému Bulharskuí
Sálem nese ze vroucf: — Daj Božel
Pak vša širhne. Zástupem prodírá se raněný
voják Christo Vastljev z Lule Burgasu a zasfavuje
se před drem. Slavizýrem. Vžichní jsou zvědavi,
věichni Jsou překvapení raněný správnou češtinou
začíná
— My, ranění z Lale Burgasu, vzdáváme vím,
pane dnkiere, vřelé díky za to, že jste nás vyléčil.
Dr. Slavinýer je dolati nemůže pohnutím na-
lézti slova k poděkování a Jen plácá raněného po
zádech. Dojstí jsou ! ostatní a zvláště my Češí
Pak mluví dr. Orachovec, děkuje va jmučns
všech Bulharů české azpudici, mluví jeden medil
a konečně za sestry al. A. Urumová. Naží oplácojí
dárky naní Keravelově a dru. Kasogledovi, jenž
je naším lékařěm oeflepším sousedem i pomocní
kem — a první část slavností je skončena.
Přechází se v druhou. Koledy se ovšem ne-
zpívají, bolime se, „zrrzali“ bychom to — a tak
raději „Hej Slovaně“. „Kde domov můj“ a „Šunmí
Merlcs
Sastry — většinou studentky — vědí, že dr.
Keravelová
Karavelová
Vastljev
doktor
Slavinýer
Orachovec
Bulhar
A Urumová
Kasogled
Věšín
Lule Burgas
Lal Burgas
Šunmí Merlcs Sastr
33
article
Slavlnger má rád jodnu písničku — a už se sálen
nese národní píseň „Gorda, stara planina“.
Pak přinesen kaval.
— Slečno Sachudřijeva, slečno Vísokova, sleč-
ny Uremovy — nestějtel Do kolaí
— Mnofo mi e močno! — brání se Visokova.
— Jen do kola — tam zapomenetel
Tančí se choro, zpívé se — všichnl (sme veselí.
Třeha příznati pravdn: málokterý z nás si vzro-
mněi na domnov.
A chěl se spokojeaž usmívá. Česká expedice
neslaví znad poure Vánoce. Je tu I jakéní jubileum.
3500 raněných vystřídalo se až dosu
v českých odděleních a len čtvři vyšli
odtud a knputovanými údy, zatím co jině míssle
v amputacích přímo závodíly. Může býti chěi sno-
kolen i sám a sehou i s personálem. O dru. Sla-
vlngfrovi netřeba se mnoho zmiňovati. teprve dvě
léta po promoci a ul tu vykonal práci ztarého
chlrurga.
Zasleulí sí zninky ! sludenti. Jsou tři: Věřín
Čech. Stefanov a Danoflov Bulhaří. Všíchni tři Jsou
studenií pražské techafky a přljelí sem z Praby,
přidělení už tum české expedici. Dnes byv
ních nikdo nehledaí techniků. Stává se, že
časlo zami medici přichážejí se k ním poraditi.
Zvláště Stefanov je mistr v obvazování. A při tom
všude pořádek, sloha, dísciplina.
Vánocel Štědrý duní Naše Vánocel České missii
nadělil Ježižek čtyřlcet raněných od Čataldže. Přišli
v hrozněm stavu. Byli už v Lozengradě ošetřován
Němci, ale neradi na ně vzpomfnají a jsou zťastnl.
že se dostali do rukou Čechům. Už se nemohou
dočkati — operace.
VI. Sis.
Gord
Sachudřijev
Vísokův
Třeh
Stefanov
Danoflov
Němec
Čecho
Sisa
Věřín Čechy
34
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Večerník „Národních Lístů“. Na ně-
které dotazy, z kruhů čtenářských učiněné,
opakujeme stručně svoje sdělení z vánočního
čísla „Nár. Listů“. Poněvadž většina našich
přátel a čtenářů, mezi námiž byli abonenti
20—30letí, se rozhodně vyslovila pro setr-
vání při dosavadním íormátu večer-
ního vydání „Nár. Listů“, a poněvadž I důle-
žitý ohled na vzrostlý v posledních letech
okruh našich stálých spolupracovníků a dopi-
sovatelů vyžaduje množství místa, bude večer-
ník „Nár. Listů“ vycházeti 1 nadále v ne-
změněném formátě dosavadní m,
a sice ve dvojím vydání, o 4. a o 5. hod. od-
polední. Vydání druhé [pětihodinové) přináší
úplný kursovní lístek burs pražské, vídeňské
a berlínské z téhož dne.
— Z Národního klubu. Zítra v sobotu4
ledna 1913 koná se obvyklý jour-fix. Na pro-
gramu jest rozhovor o politické situaci, jejž
zahájí posl. dr. K. Kramář. Pouze pro členyl
— Pražský krajinský odbor Ústředního
spolku českých prolesorů koná v sobotu 4.
ledna 1913 o 7. hod. več. v Obecním domě (čís.
místností 2) članskou schůzi, na níž promluví
o dosavadním stavu služební pragmatiky stát-
ního učitelstva říš. posl. prof. dr. František
Lukavaký, Hojná účast členů žádouci!
Večerník
K Kramář
profesor
doktor
František Lukavaký
národní Lístus
národní klub
obecní dům
35
article
Jmenování. Místodržitel jmenoval místo-
držitelského kuncelistu Emanucla Klimsu c. k.
okresním talemaíkem a stavební praktikanty Ar-
nošta Frendla, Artera Rudolfía, Karla K o-
tláře. Adolla Lisbache. Rudolfa Kostera,
Antonína Risplera, Josefa Kuliře. Františku
Denka. Ladizlava Zeltuammera. Václava
Šimka, Karla Křepínského a Františka
Kůhnla c. k. stavebnímí adjunkty pro státní
stavební službu v Čechách.
— Ze správní rady elektríckých podnšků praž-
ských. Ve včerejší ustavující schůzi, konané z
přodsednictví p. náměstka cís. r. J. Schröttra, byl
presidentem správní rady elektrických podníků na
lento rok zvolen opětně cis. rda Václav Warva-
žovský, mástopředsedou p. dr. Ant. Štych, inspek-
torem účtárny p. cís. rada J. Červený. Oslatn
funkce byly ponechény dosavadním člením sprá vn
rady.
Frendl
Arter Rudolfía
Adoll Lisbach
Kostera
Rispler
Josef Kulira
Denk
Šimek
Křepínský
Kůhnl
J Schröttra
Warv
doktor
Antonín
Štych
J Červená
Čechy
Ara
Ladizlava Zeltuammer
Emanucl Klims c