V Praze, ve čtvrtek dne 3l. října.

K číslu 301. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Paštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Česká krise. Z Vídně, 31. října. Očekává se, že dneškem v české krisi, pokud se týká poměru českýeh skupin navzájem i pokud se týká vespolného postavení jich všech k vládě a jejím nejdůleži- tějším úkolům, stane se podstatný kr ok. Myslíme totiž odhodlaný čin. Jest skutečné již svrchovaný čas, aby se stal. Mluví se, jedná se a rokuje se do nekonečna. Klubovních schůzí, konferencí předsedů klubů, rozmluv je- jich s bar. Beckem bylo již bez počtu. My- slíme, že česká veřejnost má právo viděti skutek. který přece podle povahy věci nemůže způsobiti takové obtíže. Neboť soudíme, že čeští poslanci a jejich vůdcové vědí, co mohou, co mají a co musí udělati v zájmu národa. Vyložili jsme již. myslíme, jasně a zřetelně dost, že jsou možny jenom věci dvě: buď oposice poslanců všech, nebo takový rozdílný postup českých skupin, aby některé, řekněme tři, provozovaly politiku vládě přátelskou, jedna setrvala však v oposici. Dodáváme však: v oposici takové, která by ne- byla namířena proti českým skupinám ostatním, nýbrž je podporovala rozhodnějším vystu- pováním a radikálnějšími poža dav ky.

Dosud, žel, veškeré jednání poslanců českých od nových voleb na radě říšské způsobilo ne- blahý dojem, že nic jiného se neděje, nežli že na jedné straně české frakce se potí- rají, na druhé straně vedou závody o porte- feuille ministerský. Toto zdání jest nebezpečné dvéma směry: dolů do Čech, poněvadž národ český neposlal zástupce své do Vídně, aby tam bojovali spolu a proti sobě, nýbrž aby v šiku jednotném, pokud možno a ne-li možno, aspoň podle účelného plánu zápasili o práva če- ská s vládou a Němci. Ve Vídni však toto zdání způsobuje dojem neméně horší, poněvadž veškeré síly české spotřebují se zápasy vnitřními do té míry, že na nějakou činnost nezbývá ani času, ani mohutnosti. Zkrátka: veškerá působ- nost poslanců českých jest ochromena domácím věcmi. Tyto mohly se odbýt dávno již v Praze, ve Vídni jsou poslanci čeští k něčemu jinému, než aby urovnávali spory mezi sebou. O vyrovnání česko-německém. Z Vídně, 31. října. Stal se div a zázrak »N. F. P.« píše poprve o Češích a dru, Kra- mářovi a nečiní tak způsobem obvyklým nenávistným, pohrdavým a urážlivým vůči celému českému národu a jeho zastancům. Zabývá se včerejší řečí dra. Kramáře, pronesenou při prvním čtení vyrovnacích předloh a praví »Snad uzraje myšlenka míru na ná- rodním bojišti v Čechách. Když včera poslanec Kramář vyslovil přání po nových konferen- cích s Němci, slovo to nepadlo beze s topy do půdy, nýbrž učinilo dojem, jakoby tenkráte proneseno bylo důrazně a hlo ub Co poslanec Kramář včera řekl, bude zníti dále ve veřejnosti a nebude bez účinku.

Poslanec Kramář odmítal stanovisko, že národní otázky nedají se řešit přízní vlády a moci většin, nýbrž vlídným rozkladem národů stejně oprávněných. Česká universita na Moravě a vnitřní če- ština nemohou býti povoleny Němci usnesením majority, nýbrž musí, mají-li se provésti dů- sledky dle slov poslance Kramáře, býti vý- sledkem vyrovnání mezi oběma národy, V tom spočívá veliký pokrok a tu jeví se zásady, kterým skutečně může být mínění a smýšlení podloženo. Také poslane Masaryk s vroucností srdce svého žádal rozpravy (česko-německé) a tak rozestřel se záblesk naděje a dech vzájemné blahovůle nad celou sněmovnou. Byl to dobrý jeden konec prvního čtení vyrov- nacích předloh. Mohou-li se Čechové odhodlati přinésti malou a nepatrnou oběť, aby jejich ně- mečtí krajané na domáci půdě odděle né ho území jazykového spravováni byli německými úřadníky, souzeni ně- meckými soudci a žili v národní svo- bodě, pak by právě pro ně (Čechy) za vlivu upokojení a jistoty nastal teprve veliký roz- mach národní jejich kultury. Dobré vůle nebude se nedostávat Němcům a ohl as řeči Masarykovy a Kramářo v bude silným a jasným. Napřed uher- ské vyrovnání, potom volby do českého sněmu a petom národní dorozumění, které Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

se může stokrát rozbit a které přece zase musí býti vymáháno.« Pokřik k vůli úpravě ambulanční služby poštovní. Z Vídně, 31. října. Kdykoli rakouská exeku- tiva odhodlá se konečně dáti Čechům kousek rovného práva buď národního nebo materiálního, vyličuje se skutek ten jako počeštění, jako bohopustá křivda na Němcích. Tak děje se i nyní dru. Fořtovi, protože chce rozděliti poštovní službu na vlacích dráhy Františkovy, severo-západní, se- verní a společnosti státní dráhy tak, aby službu poštovní nezastávali po uze vídeňští úřadníci poštovní z 95% ně- mečtí, nýbrž aby, pokud možno, služba ta převzata byla na hranicích zem koruny české poštovními úřad- níky ze zemí těch, částečně ovšem českými.

»N. F. Pl«, která na první straně ladí strunu smíru česko-německého, na straně 4. v olá Němce do boje proti ministrovia ministerstvu obchodu pro věc tu, kteráž prý bude míti za následek, že »němečtí poslanci, jak se urovná jmenování soudcovské pro krá- lovství české, všechnu svoji pozornost a roz- hodnost obráti ku poměrům v českém poštovnictví. Tam nastaly poměry přímo nesnesitelné, praví. Poštovní správa v Čechách jest podřízena pražskému poštovnímu ředitelství jednak, ministerstvu obchodu jinak — a tu Če- chovi.« (Že ta ruka nezdřevěněla, která takovou neštoudnou lež napsala! Pozn. zpr.) »Toto čisté české vedení a řízeni má pro Němce v království českém důsledek ten, který bude na dlouho nesnesitelným a který také již dal německému ministru krajanovi podnět k be- dlivému šetření a studiu. Požadavkem německým jest, aby pražské poštovní ředitel- ství buď národně se rozdělilo, nebo rozložilo na několik malých poštovních ředitelstev. Splnění po- žadavku toho vymáháno bude s největším důrazem a nejnovější plán odstupujícího mi- nistra obchodu podá Němcům novou pobudku a nový argument.«

FEUILLETON. Výprava ke Křovákům.

V nejbližších dnech vydá se dr. Poech s pod- porou vídeňské akademie věd do jižní Afriky do pou- ště Kalahari, aby tam studoval roztroušené zbytky kmene Křováků, kteří ponenáhlu vymírají. Po výzku- mech dra. Holuba je to první větší výprava vě- decká z Rakouska do Afriky. Dr. Poech hodlá stu- dovati fysické vlastnosti Křováků, jejich zvyky mravy, základní náboženské pojmy a řeč chce žachy- titi fonografem. Podnik jest vzhledem k povaze pouště Kalahari neobyčejně obtížný. Passarge musil přejíti „ží- znivé dráhy“ 50 až 60 kilometrů, kde bylo nutno pronikati hrozným pískem a sice za žhavých větrů, které karavanu zasypávaly pískem. Šest dní a nocí byl na cestě a nenalezl vody. Také holandští osad- níci, Trekburové, zde kdysi hromadně hynuli a za- nechali v poušti na tucty vozů. Vodní poměry Kala- hari nejsou ostatně ještě prozkoumány. Výprava bude ovšem vzhledem k těmto obtížím náležitě opatřena.

Křováci, jichž studium je cílem výpravy, obý- vali spolu s Hottentoty v době prvního osazení Evro- panů největší čásť dnešního Kapska. Tělesně podo- bají se velice Hottentotům, takže lze souditi na spo- lečný původ obou národů, ačkoli se řeč jejich pod- statně liší. Dle všeho byli oba národové Kafry, pro- niknuvšími na jih, zatlačeni do jihozápadní část pevniny, odkudž pak před evropskými osadníky mu- sili ustoupiti ještě dále do nejpustších krajů. Plati to zejména o Křovácích, kteří sídlí v pouštích severo- západně a severně od Oranje, zcela ojediněle na je- zeře Ngami a v území Ovamho a Bečuanů až k sedm- náctému stupni šířky, nikde však netvoří větších cel- ků. Bydlí ve skalních rozsedlinách nebo jeskynich, jen pořídku v otevřených chatrčích ze třtiny, oby- čejně však spávají pod křovím, jehož větve ohý bají dolů. Oděv jejich pozůstává obyčejně jen z kožené zástěry a kůže, přehozené přes ramena. Kromě toho mažou si tělo tukem, masti nebo popelem, takže bývá

často úplně pokryto vrstvou špíny. Vlasy zdobí péry a šňůrami perel, kolem krku pak zavěšují si drápy, zuby a rohy zabitých zvířat. Domácího nářadí skor není. Maso upravují tím, že je kladou blízko ohně nebo do žhavého popela. Jedí také nižší živočichy. jako červy, housenky, hmyzy, dále ještěrky a hady ale také rostliny, hlízy a kořeny. Zbraně sestávají z luku, šípů a vrhací palice. Pro své otrávené šípy jsou Křováci postrachem pohraničních sousedů; útočí s šílenou odvahou a jsou také velmi ukrutni. Pode- zření z lidožroutství není u nich zcela bezdůvodným. Křovák neuznává také cizího práva na majetek. Tak vystupují Křováci již ode dávna v Kapské osadě jako lupiči, jimž byly krádeže dobytka pravým řemeslem. Křováci věří jako mnozí jiní afričtí národové v působení nadpozemských bytostí, zvláště zlých demonů, ale také dobrých, potravu opatřujících du- chů. Rovněž zdá se, že věří v posmrtný život, poně- vadž k mrtvolám kladou pokrmy a vodu a mají pří- sloví: „Smrí je jen spánek.“ Křováci mají mnoho pověstí, pohádek a bajek, často velmi originálních. Slunce, měsíc a hvězdy hrají v jejich představách vynikající úlohu, což při bezmračné obloze jejich stepí jest na snadě.

Průměrná výška těla jest u Křováků pouze 140 až 144 cm. Zvláštní jest, že ženy bývají stejně velké, ba snad větší než muži. Charakteristické známky jsou: štíhlá, suchá postava, vrásčitá kůže, hranaté údy a přičervenalá pleť. Celkem jsou oškliví, ale tělesnou výkonností překonají Hottentoty. Nepijí skoro nikdy vody, nýbrž požívají v náhradu vodnaté stepní plody, které rychle a čistě vykrajují a kůry pak používají za nádobu. Vedou věčnou vražednou válku s barevnými i bělochy, sami však jsou, jak že- čeno, na vymření a nová výprava má přesné vědecké dokumenty jejich života a zvláštností zachovati kul- turní historii . . . — Garderoba Gabriela d'Annunzic. Jest známo že Gabriele ď Annunzio, velký Gabriele, jako pravý esthetik provozuje pravý kult své drahocenné osoby Jak daleko jde tento kult, dokazuje seznam jeho gar- deroby, který nedávno uveřejnil jistý neapolský list košil 72, ponožek všech druhů 12 tuctů, klobouků.

večerních obleků, smokingů, loveckých kazajek — bez počtu, rukavic pro vycházku 48 párů, rukavic do společnosti 24 párů, deštníků (fialového odstínu) 8, slunečníků (zelených) 10, kapesníků 20 tuctů, kravat všech druhů 150, vest 10, střevíců 14 párů, trepek „měkkých, mlčenlivých a chvějných“ 2 páry. Když d'Annunzic cestoval do Egypta, obsahovala jeho zavazadla mezi jiným 48 nočních košil a 150 kravat a při tom vzal s sebou 10 zelených slunečníků a 8 fialových deštníků, To přece lze už nazvati zar- = Stanice ve skále. Město Nový York jest v pří- tomné době největším střediskem důležitých inženýr- ských prací na světě. Na důkaz toho stačí uvésti, že práce ve spojení se železničními nádražími, mosty, tunely a vodovody v městě a v blízkém jeho soused- ství representují celkové vydání přes šest set milionů dolarů, čili třikráte tolik, než bylo rozpočteno na dokončení panamského průplavu. Jednou z největších těchto veřejných prací jest výtečný system tunelů a nádraží, jež staví se hudsonskými společnostmia mají zaopatřiti lepší dopravní spojení mezi Jersey

City a ostrovem Manhattanem práce, jež po svém provedení bude nepochybně státi více než padesát milionů dolarů. Jedním z nejzajímavějších zjevů sy- stému hudsonských společností jest velká podzemní stanice, která byla vykopána pod nynějším nádražím pennsylvalnské dráhy v Jersey City. Tato stanice, jež jest 150 stop široká a se svými vjezdy skorem jeden tisíc stop dlouhá, vysekána byla v pevné skále ve hloubi pětaosmdesáti stop pod úrovní ulice a na- lézá se bezprostředně pod obrovskou kolnou penn- sylvanské dráhy. Stěny a strop jsou důkladně oblo- ženy silnou vrstvou betonu. Nádraží opatřeno bude čtyřmi a na některých místech až pěti kolejemi, dvoje pro lokální a dvoje pro expresní vlaky. Přístup zjed- nán býti může buď přímo z úrovně ulice podzemní drahou pod podlahou hořejší stanice anebo ze sta- niční podlahy samotné anebo pomocí šesti osobních zdviží. Dvě zdviže vedou přímo až k ulici a ostatní, jež všechny jsou neobyčejných rozměrů a mohou po- jmouti celý vůz pasažerů, vedou přímo z platforem tunelové stanice k platformám pennsylvanské sta- nice nad nimi.