1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 193. ze dne 15. července 1908.
2
article
Z kulturní ciziny.
Z kulturní ciziny.
7. července zemřel v Drážďanech bývalý
ředitel petrohradské konservatoře August Rudolfovič
Bernhart. Opustil toto město před třemí lety.
když tam začaly různice, souvisící s revolučním
hnutím ruským. Byl více Němec, než Rus a jeho
uměleckou pověst v Německu založily jeho překlady
libret »Májové noci« i »Sněguro čky
Rimského Korsakova, »Eugenija Oně-
gina« a »Pikové dámy« Čajkovského,
1 »Kamenného hosta« Dargomyžského
Divadelní censura ruská povolila k provo-
zování tyto novinky dramatické: drama K. Baran-
ceviče »Skazki žizni« (Pohádky života), ve-
selohru O. Notoviče »Co hleda?«, a společ-
nou práci A. Kuprina i A. Svirského
»V míru.«
Adolf Frey, biograf německo-švýcarského
básníka a novelisty Conrada Ferd. Meye ra
vydá ve dvou svazcích soubor dopisů basníkových
v Haesselově nakladatelství v Lipsku Mnobé z nich
slibují být pozoruhodné literární zajímavosti, zvlášt
korrespondence Mayerova s Gottfriedem
Kellerem, dosud jenom z několika půvabných
drobných úryvků známá, pak i dopisy Meyerovy
adresované Paul Heysovi, Hermannu Linggovi
Spittelerovi i jeho životopisci Freyovi samot-
nému.
August
Rudolfovič
Bernhart
Němec
Rus
Rimskij Korsakův
oň
Čajkovský
Dargomyžský
K Baran
O Notovič
A Kuprin
A Svirský
Frey
Conrad Ferd
Mayerův
Keller
Meyerův
Heys
Hermann Lingg
samota
Drážďany
Německo
Lipsko
3
article
V Moskvě vznikla myšlenka založiti nový
literárně-umělecký orgán, který převezme staré jméno
zaniklého před několika lety vynikajícího časopisu
»Mir iskusstva« (Svět umění), zvučné pověsti
Nový časopis chce věnovati soustavnou pozornos
především literárnímu, divadelnímu a výtvarnému
ruchu evropskému a jeho vlivu na kultur n
prostředí ruské.
V Charlottenburgu u Berlína zemřel 14.
července známý německý literát Leo Berg, jeden
z vůdců německé moderny literární, stár teprve
46 let. Jeho kritické essaye o Henriku Ibsenovi,
Friedrichu Nietzscheovi a Emilu Zolo v
zjednaly mu všeobecné uznání v německém světě
literarním. Hojně polemik vzbudila před několika
lety jeho studie o Heinrichu Heineovi. Leo Berg
byl vydavatelem a pořadatelem známé sbírky »Kul-
turprobleme der Gegenwart«.
Moderní galerie vídeňská získala koupí
jeden z posledních obrazů geniálního Arnol da
Böcklina, triptychon »Venus Genetrixe.
Kupní cena obnáší 80. 00 K; obraz nalezal se dosud
v soukromém majetku v Německu.
Berg
Ibsen
Nietzscheův
Zola
Heine
Arnol Böcklin
Venus Genetrix
Moskva
Charlottenburg
Berlín
Kula
Německo
der Gegenwarta
Mir
5
article
Lékař podivín.
Lékař podivín.
Lucien Drescaves vypravuje ve „Figaru“ o
zvláštním podivínu, lékaři, jenž byl v letech čtyři-
cátých v Paříži proslulým. Byl to dr. Gruby, prý
rodem z Uher. Společnost živě se zajímala o muže,
jenž se stal populárním nejen svými úspěchy, nýbrž
i drastickým způsobem svého léčení. Emile Ollivier,
Dumas syn, Ambroise Thomas náleželi k jeho klien-
tům a také Heine Bsl s ním spřátelen a často jei
Drescaves
doktor
Grub
Ollivier
Dumas
Ambroise Thomas
Hein
Bsl
Paříž
Uhry
6
article
žádal o radu. Dr. Gruby rozpoznal nejprve chorobu
míchy, které básník později podlehl. Když byl o dva-
náct let později povolán k loži Heineovu, měl smutné
zadostučinění, že předpověď jeho byla správna. Aby
básníku nedal znáti zoufalý jeho stav, tázal se: „Mů-
žete ještě pískat?“ — „Ach bože,“ pravil Heine, „už
ani na nejtepší kus Scribeův ne, milý doktore.“ —
„Nu, budete to dělat ještě dlouho.“ — „Jen tohle ne-
říkejte mé paní,“ zabručel Heine, jehož ani v bole-
stech neopouštěl jeho sarkastický humor.
Gruhy přišel do Paříže r. 1840 a jeho podivné
recepty vzbudily ve vznešeném světě nemalé vzru-
šení. Jako specialista pro žaludeční nemoci radíval
svým svěřencům nejen aby pořádně jedli, nýbrž
naproti ostatním lékařům, kteří vždycky vyžadoval
přísnou dietu, doporučoval, aby se nikdo neobme-
zoval a jedl podle chuti. Jeho zvláštní povaha, pří-
slovečná hrubost a často komický způsob léčení drá-
ždily fantasii jeho pacientů a Gruby dovedl zvláště
u nervosních žen využiti znamenitě této víry v sebe
na prospěch nemocných.
Jisté známé dámě z pařížské společnosti přede-
psal jednou: „Sníte každého rána při procházce na
Elysejských polích jablko a sice první půlku na cestě
k rondelu, druhou později.“ Jiné prostě přikázal-
„Ode dneška budete každé noci od dvou do čtyř ho-
din z rána choditi na procházku.“ Tyto podivně před-
pisy se brzy rozhlásily; bylo to právě v zimě, Alex-
andr Dumas slyšel o lékařsky přikázaných nočních
procházkách ubohé dámy, kura zdála se mu příliš
krutou a poněvadž měla trvati tři léta, otázal se lé-
kaře na vlastní důvod tohoto dra onického předpisu.
doktor
Grub
bůh
Hein
Gruha
Alex
Dumas
Paříž
7
article
„Nemám žádného jiného prostředku, abych ji před
snídaní dostal na procházku,“ odvětil dr. Gruby
lakonicky.
Klientce, která jej přijala, ležíc vysíleně na
chaise-longue a prohlásila, že nemůže vstáti, neradil
nikdy: „Zkuste to,“ nýbrž užil jiného prostředku.
Vytáhl z kapsy malou láhvičku s olejem, kterou pro
podobné případy u sebe nosil a zdánlivě bez úmyslu
vylil několik kepek na skvostný koberec nebo ná-
dhernou pokrývku stolu. Obyčejně dostavil se vý-
sledek, že „ochrnulá“ rychle vyskočila, chopila jej
za ruku a zapomněla na nemoc.
Dr. Gruby napsal ostatně mnoho vážných
lékařských prací, zúčastnil se jako lékař války ně-
mecko-francouzské a nabyl značného jmění, rozdal
však většinu opět na dobročinné účely, podporoval
přátele a žil velmi prostě. Sám přijímal svou pra-
dlenu, dbal přísně, aby se za jídlo nevydalo denně
více než 5 franků a často jezdil ulicemi pařížskými
pro obveselení všech chodců ve starém povoze, do
něhož byla zapřažena herka, která přímo strašila.
Roku 1893 nalezli jej za chladného podzimního jitra
mrtvého v jeho sanktuariu, pokoji, do něhož po mno-
ho let nesměla kromě něho vkročiti žádná lidská
bytost.
= Předpotopní nálezy v Haliči. Velká ložiska
skalního vosku či ozokeritu v Haliči budí nyní zvlášt-
ní zájem nedávnými palaeontologicklými nálezy.
U Staruně bylo totiž v hloubce patnácti metrů nale-
zeno tělo mamuta. Dělníci ovšem nebyli na podobný
objev připraveni a proto byly pozůstatky značně po-
škozeny. Teprve když se poznala jejich neobyčejná
cena, dostalo se dělníkům poučení, aby si počínali
Grub
doktor
Staruna
Halič
8
article
co nejopatrněji a brzy na to nalezena o dva metry
hloub hlava a přední část těla nosorožce, jež byly
v dobrém stavu vyneseny. Nálezy těchto zvířat v oné
krajině prekvapuji. Zbytky mamuta s pozůstatky kůže
a masa byly posud nalezeny jen v sibiřském ledu.
Uchování těchto zvířat v ložiskách skalního rosku
lze vysvětliti tím, že se při tvoření těchto ložisek
probořila do bahna, nalézajícího se na povrchua
petrolejem i solemi byla konservována. Zbytky ma-
muta, mezi nimi i žebro se lpícími na něm posud
měkkými částmi byly koupeny pro soukromé mu-
seum ve Lvově. O pozůstatky nosorožce se posud
vyjednává a budou asi zakoupeny pro přírodovědecké
museum v Londýně. Nález nosorožce je dle úsudku
odborníků zvláště důležitý, poněvadž je to dle všeho
jiný druh, než jaký se vyskytuje v Sibíři společně
s mamutem. Kromě toho byly ve skalním vosku ob-
jeveny i zbytky jiných ssavců, ptáků, obojživelníků
a měkkýšů.
Lvov
Londýn
9
article
= Židé v anglické armádě. Vzhledem k učině-
nému návrhu, aby se v anglické territoriální armádě
utvořil zvláštní židovský oddíl, upozerňuje londýn-
ský rabín Adler, že židé jsou již silně zastoupeni ve
všech částech anglického vojska. Jest naprosto ne-
pravda, že židé nemají zájmu na vojenství. Ze zpráv
z roku 1907 vysvítá, že v námořnictvu a pravidelném
vojsku jest neméně než šedesát židovských důstoj-
níků a mezi yeomanry a volunteers více než sto dů-
stojníků a přes osm set mužů židovského nábožen-
ství. Židé dodávají armádě mnohem větší procento
příslušníků než ostatní obyvatelstvo. Jihoafrické vál-
ky zúčastnilo se tři tisíce židovských vojáků v pra-
videlném vojsku i pomocných sborech. V ústřední
synagoze byl odhalen pomník 116 židovským vojí-
nům, kteří zahynuli na bojišti. Návrh, aby byl v Lon-
dýně utvořen židovský pluk, setkává se u židů s
prudkým odporem, poněvadž si přejí, aby byli přijí-
máni do všech pluků a nesloužili ve zvláštním oddílu.
Anglický žid snaží se všemožně, praví Adler, míti
účastenství v právech i povinnostech říše, na jejíž
občanství jest hrdým.
Adler
10
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze soudu živnostenského.
Truhlářský pomocník Václav U. nepohodl se
s mistrem Josefem H., chtěje doplatek mzdy. Mistr
však odepřel mu doplatek tento zaplatiti, tvrdě, že
již dělníkovi zaplatil. Při tom rozčilil se mistr když
dělník trval na svém, tak, že poslal pro strážníka,
poněvadž má prý doma zloděje, který ho chce okrá-
sti. Strážník skutečně také přišel a dělníka odvedl
na komisařství, odkudž však byl dělník po výslechu
propuštěn, poněvadž službu konající úřadník seznal
na první pohled, že se nejedná o žádnou krádež,
nýbrž o pouhé nedorozumění stran mzdy. Dělník ná-
sledkem toho vystoupil okamžitě z práce, poněvadž
se cítil jednáním mistrovým hrubě na cti uražen a
žaloval mistra na zaplacení náhrady za čtrnácti-
denní lhůtu výpovědní, uváděje, že byl oprávněn
okamžitě přerušiti poměr pracovní, poněvadž byl
mistrem hrubě na cti uražen tím, že mistr ho dal
odvést strážníkem, čímž mohla mu také lehce škoda
býti způsobena, kdyby ho někdo ze známých mistrů
byl viděl. Soud, jemuž rada zemského soud p. M ul-
M ulice
12
article
Paní z Monterey již se netřásla, když druhého dne.
ráno brala do rukou noviny, jež líčily následky včerejší
konfrontace.
A měla pravdu. Čalouník byl zničen, již nezapíral.
Jeho celé chování, jakož i několik zoufalých slov, jež mu
z úst vyklouzla, podobaly se úplnému přiznání.
Gabriela se rozhodla, že zejtra odjedou. Podezření
její bylo nedůvodné, pouhým mámivým přeludem. Změna
vzduchu vysvobodí ji z tohoto nezdravého okolí, jež ne-
mocnou ji učinilo, zbaví ji záhubné té horečky, té věčné,
ducha i tělo sžírající úzkosti.
Gaston byl dnes něžným a laskavým manželem, jako
včera; při snídani byl opět velmi vesel. Ale dnes dávala
naň Gabriela pozor, aby tak mnoho nepil.
Když vstali od stolu, řekla Gabriela, že půjde n
návštěvu.
»Mám tě doprovoditi?« otázal se jí Gaston ga-
»Kdybych šla na procházku,« odpověděla Gabriela
smějíc se, »ničeho bych proti tomu nenamítala. Jdu však
na návštěvu, která tě dosud vždy jen nudila. Chci totiž
dojíti ku panu Henrionovi.«
»A nechtěla bys mi říci, proč k němu jdeš ?«
»Proč pak ne? Jdu ho požádat, aby nám zaopatřil
úvěrní listy pro Švýcarsko a třebas i pro Italii.«
»Odjedeme tedy brzo?«
lantně.
Gabriel
Gaston
Henrion
Švýcarsko
Italia
13
article
»Aj, ty's žárliva!« pravil Gaston, upřímně se
směje.
Gabriela stáhla obočí. Takové odpovědi neočekávala.
Což netušil Gaston, jaké podezření chováním svým v ní
vzbudil? Poví jí pravdu, či se bude vytáčeti? Má již vý-
mluvu připravenu?
»Což jsem ti to ještě nevypravoval?« dodal po
chvili klidně, urovnávaje si límec, jejž Gabriela objetím
svým poněkud pošinula.
»Ani slova jsi mi neřekl.«
»Nu, jest to věc velmi prostá. Když jsem tehdáž
v noci tolik peněz vyhrál, nešel jsem přímo domů, nýbrž
odebral jsem se do bytu přítele svého Alfréda des Arbois,
s nímž jsem se po večeři v oné restauraci rozloučil.
Bylo asi šesť hodin ráno, když jsem tam přišel. Vzbudil
jsem jej, zaplatil jsem mu svůj dluh a řekl jsem mu, že
bych u něho rád posnídal. To se také stalo a Alfřéd, je-
muž z počátku nebylo právě milo, že jsem jej ze spánku
vyburcoval, byl velmi vesel, když jsme se byli výtečným
Sherry poněkud posilnili. Nechtěl mne živou mocí pustiti
a žádal, abych s ním šel na procházku do Boulogneského
lesíka. Když jsem se zdráhal, řka, že musím jíti už domů,
vysmíval se mi, že jsem pod pantoflem a že se tě bojím.
Když to však nepomohlo, vzal mi moji hůlku a nechtěl
mi ji vrátiti. To mne pohněvalo, takže došlo mezi námi
k malé pračce, ovšem že jenom žertem a když jsem
náhle hůlka poněkud prudčeji uchopil, abych mu ji z ruky
vytrhl — hůlka se zlomila! Věru, raději bych ji byl
o jeho záda rozbil! Alfréd mi se smichem druhou polo-
lovici vrátil a chtěl se omlouvati, já jsem však zlostně
odešel a bouchl jsem za sebou dveřmi. Byl jsem velmi
rozěilen, protože jsem dosud ani oka nezamhouřil, snad
„Ocelové kladiv ko.-
165 —
Aj
Gaston
Gabriel
Alfréd
Arbois