1
masthead
V Praze, ve středu dne 15. července.
Praha
2
masthead
K číslu 193.
Číslo v Praze za zh
a na venkově za 4h
Praha
3
article
Na »Národní
ranní a odpo
předplácí s
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
1a měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Postátnění soukromých drah.
Z Vídně, 15. července. O půl 12. hodině
noční podepsali v konferenční síni ministerského
předsednictva ministerský předseda bar. Beck,
ministr železnic dr. Derschatta a ministr financí
dr. Korytowski za vládu a řed. ryt. Taussig za
společnost státní dráhy, za společnost dráhy
severozápadní a za společnost dráby spojovací
jihoseveroněmecké smlouvu, kterou se trati
těchto společností postátňují počínaje dnem
1. ledna 1908. Tímto postátňovacím aktem
vzrostla síť státní dráhy na 14.000 km., kromě
4000 km. místních drah, na kterých stát pro-
vozuje vozbu, takže stát bude míti i s postát-
něnou Českou dráhou severní přes 18.000 km.
železničních tratí ve svých rukou, to jest 839
veškerých železnic předlitavských. V době po-
měrně nedlouhé převzal stát do své správy pět
velikých drah. Za bar. Gautsche postátněna byla
Severní dráha císaře Ferdinanda, za bar. Becka Se-
verní dráha česká, severozápadní, společnost
státní dráhy a jihoseveroněmecká spojovací
Beck
Derschatt
doktor
Korytowski
Taussig
Gautsch
Ferdinand
Vídeň
státní dráha
km
6
article
Vládní »Fremdenblatt« ve stati, ve které
se vykládá význam postátňovací akce, o půlnoci
skoncované, považuje nutným utišiti Němce
zakončuje svoji úvahu takto: »Jest pravděpo-
dobno, že nastanou starosti a obavy národní.
V Rakousku není žádná věc tak hospodářskou,
aby současně nebyla také politickou. Také nové
akce postátňovací neujdou tomuto všeobecnému
zákonu (l!) a bude nutno zjednati záruky, že
rozšířením sítí drah nebudou posunuty hranice
národní državy (? ?). Takové záruky byly dány
při postátnění dráhy severní, takové záruky bude
dlužno hledati a najíti také při postátnění spo-
lečnosti státní dráhy, dráhy severozápadnía
jihoseveroněmecké spojovací.«
Zdali splněny budou požadavky české při
tomto postátnění, zdali zjednána bude napro-
stá rovnoprávnost jazykačeského
s jazykem německým na postátněných
drahách, o to se vládní oficiosus nestará. Jeho
jedinou myšlenkou, jeho první starostí, jeho je-
diným strachem je spokojenost Němců.
dráha.
Němec
Rakousko
7
article
Před znovnobsazením krajanského ministerstva
Před znovnobsazením krajanského ministerstva
německého.
Z Vídně, 15. července. »N. Wr. Tgblt.«
sděluje: Mezi alpskými poslanci německými jest
nyní silný proud, směřující k tomu, by porte-
feuille německého ministra-krajana, který v po-
slední době považován byl za državu Němců
z Čech, svěřen byl nyní osobě politicky neutrál-
nější. V těchto kruzích ukazuje se zejmena
vzhledem na poslední protestní tábory Němců
v Čechách k tomu, že Němci z království
českého, stejně jako ministr-krajan z jejich řad,
jsou národním vírům v německých částech krá-
lovství českého přespříliš dujícím vydáni tak
že i nový německý ministr krajan z Čech,
sotva by se zapracoval do záležitostí svého
portefeuillu, mohl by býti ze středu svých
plánů a svých snah náhle nějakým rozmachem
vytržen. Zkušený politik — patrně jest to mi-
nisterský předseda sám — vyslovil se včera,
že německý ministr krajan nesmí býti speciali-
stou pro určité nemoci, nýbrž praktickým léka-
řem pro všechny poměry národní a že, bude-li
vzat z krajiny, ve které jsou časté národní
bouře, jest nad míru vydán nepohodám politi-
cké meteorologie.
N Wr
Němec
Vídeň
Čechy
8
article
Dodatečné zprávy o »německé« neděli.
Z Vídně, 15. července. »Arbeiterztg.« sdě-
luje zajímavé podrobnosti o nedělních protest-
ních schůzích německých v království českém.
V Liberci bylo prý na schůzi, na které mluvil
dr. Ant. Schubert, všeho všudy 150 lidí. Mě-
šťanstvo nedostavilo se vůbec, za průmyslníky
nebyl přítomen pranikdo. Byli tam jedině ně-
mečtí výrostkové a členové feriálních buršá-
ekých spolků. Ještě pozoruhodnější je z práva
z Bíliny, dle níž tam bylo na schůzi příto mno
celkem 30, slovy: třicet lidí. Ve vedlejší míst-
nosti konala se současně slavnost veteránská,
které zúčastnil se také starosta města a když
viděl slabou návštěvu schůze protestní, pravi
k ostatním: »Pojďme též nahoru, aby jich tam
bylo více !«.
Rozvrat v Persii.
Z Berlína, 15. července. Z Petrohradu
sděluje se, že v Tabrizu v) Persii ukradeny
Arbeiterztg
Schubert
Vídeň
Liberec
Bílina
Persie
Berlín
Petrohrad
9
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
10
article
byly z arsenálu veškeré zbraně a veškeré
střelivo.
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Zákonodárný sbor v Číně.
Z Pekina, 14. července. (K. k.) (Reuter.) Dnes
byl vydán císařský výnos, kterým stanoveny jsou
podmínky pro dosažení členství zamýšleného zákono-
dárného sboru. Ustanovení tato mají sice do jistá
míry podklad demokratický, jsou však obmezenaa
obsahují výjimky. Moc zůstane v rukou cí-
sařových
Čína
Pekina
Reuter
12
article
Obrovský požár v rafinerii petroleje
Obrovský požár v rafinerii petroleje
v Pardubicích-
(Od vlast. zprav. »Národních Listů«.)
(Telefonická zpráva.)
... Rozsah požární katastrofy v rafinerii petro-
leje v Pardubicích vylíčili jsme v hlavních ry-
sech již v ranním vydání tohoto listu.
Prvé dojmy, kterých zpravodaj náš nabyl po pří-
jezdu svém do Pardubic za noci, dlužno ještě dopl-
niti obrazem, jaký devastace východni časti to-
várny skýtá při světle denním.
Než dříve ještě zvláštního vylíčení zasluhujesi
zřídka — bohudík — vídaný zjev tak velké po-
žárové katastrofy za noci —
Od soumraku večerního až do ranních úsvitů oheň
v zachvácené části továrny zuřil. Nemohlo tomu ani ji-
nak býti při nesmírném množství potravy,
jaké se rozkácenému živlu dostávalo a při nedo-
statečných prostředcích k hašení vznětlivé
a těžko tlumitelné hořlavé látky, jakou jest petrolej,
benzin, minerální oleje, parafin a pod. Hrůznéa
úchvatné bylo podívání na obrovskou rudou
illuminaci, v jaké ocital se celý kraj a velká
část oblohy ztemnělé těžkými černými mračny dýmu,
na jehož obláčcích zachycoval se odlesk ohně. Svě-
telné reflexy šly do takové dálky, že i kontury Ku-
nětické hory, rýsující se markantním způsobem
do tmavomodré oblohy, vroubeny byly zrůžovělou
září ..
Při všem stísňujícím dojmu, jaký vyvolává každý
požár, nezvyklostí působila za noci zvláštní
malebná a zajímavá hra barev, kterou jednak způso-
bovaly mohutné a intensivní plameny, jednak ú plněk
měsíce, jehož bledý stříbrný svit dodával příšer-
nému obrazu nevylíčitelné scenerie.
Zvědavost a jistá, pochopitelná přitažlivost říd-
kého obrazu udržovaly po celou noc v okolí hořících
objektů veliké zástupy diváctva. Tak zejmena na
náspech železničních tratí drah v Pardubicích křižu-
jících stály po celou téměř noc větší shluky živě
hovořících a vykládajících.
Pardubice
Ku
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jako na jiném světě.
Ba, jako bych na jiném světě se byla ocitla
tak mi bylo, když jsem se dnes po poledn
strmou stezičkou vyšplhala na stráň, která se
mi dosud zdála nedostupnou.
Nad kamenitou, neširokou cestou podle
řeky příkře vystupují kolmá skaliska smělých
útvarů, tak smělých, že se vám zdá, jakoby se
co chvíli některý z přečnívajících balvanů musil
sřítiti dolů na vás.
Ve skulinách a trhlinách skalních místy z
chytil se smrček, rozložily široké keře šípků
své ostnaté větvičky nikým neznepokojovány
zde i onde rozlezla se vonná mateřídouškaa
nad ní pyšně vztýčila hlavu nádherná divizna.
Zdá se nemožným, aby po příkrých těch
skalních útesech lidská bytost došplhala se te-
mene — a já dnes přece našla jsem cestu
vzhůru. Ukázal mi ji, nenápadnou a skrytou,
pramen, jenž úžlabinou mezi dvěma skalami
z neznámých těch končin řine se dolů, přímo
do řeky.
Zcela pěkně se stoupalo vzhůru podle jeho
koryta. Noha bořila se v trávu, uschlou jako na
stepi, tam, kam pramének přes léto sesláblý ne-
dosahoval. Časem sesulo se pod nohou několik
uvolněných kamenů a ruka chytala se mimodék
nízkého porostu, třeba se jí namanuly zrovna
pichlavé sněti jehličin. Šípek a ostružníky roz-
díraly šat, na nějž nachytalo se nepočítaných
plodů „lepůvky
Přece však se hezky stoupalo, stále výša
výše. Pramen zůstával v rokli, jež — stále
Noha
Šípek
14
article
hlubší a hlubší — mizela u nohou, až najednou
nevědouc ani jak, stála jsem na rovném pro-
stranství, na samém temeni hory. Hluboko pode
mnou rozevíralo se údolí, vinula se řeka, zele
naly se pokosené lučiny. Na železniční trati po-
dél řeky se vinoucí pracovali dělníci; zcela ma-
ličkými zdálí se odtud, ale údery kladiv jejich
zvonily až sem nahoru. Jinak bylo tu ticho —
tak ticho!
Rozprostřevši plášť svůj, usedla jsem na
a oddávala se plně kouzlu samoty.
Bylo mi pojednou tak divně, tajuplně, jako
kdysi před léty, když dětská obrazotvornost uná-
šela mne v říši pohádky, oné pohádky, v níž si-
rotek jeden, našed odvalený v lese kámen, pro-
šel skalním útesem do začarované jakési říše.
I já znala jsem dosud jenom cestu dol
podle skalin, jež — nevlídné — zdály se býti
stále připraveny na kolemjdoucího se vrhncuti
a jej rozdrtiti.
Neuvědomila jsem si dosud, že jsou to
pouze ňadra skály, prorvaná před věky, kdy
řeka nyní mírumilovná, mocí razila si cestu
v kraj. Kdož by mohl tušiti, že přes pustéa
dravé své vzezření dole má skála zde nahoře
svdj jiný, tichý svět?
Právě jako mnohdy člověk na pohled za-
tvrzelý a urputný chová v sobě celé bohatstv
dobroty a něhy.
Ticho kolem, ticho všude. Znova vkrádá se
mi na mysl ona pohádka z dětských let o sirotku
a čarodějově říši.
A hle, což nebyla ta břízka tam, tak lepě
urostlá a bílá, jako zakletá princezna v houfu
černých strážců — nízkých, vzpřímených sosen?
A vítr, jenž občas zavál přes temeno hory, byl jake
posel, jenž pomocí čarovného prstenu učinivse
tichý svět
15
article
neviditelným, přinášel jí pozdravy z domoviny;
proto se břízka, vánkem dotknuta, vždy tak za-
chvěla. A pak zašelestila jemně vždy také suchá
tráva a mateřídouška silnější vůní zadýchala.
A což, hle, onen hřib tam! Stojí přikrčen
pod větví, jako pidimužík, jenž právě vylezl
z podzemní říše, aby přehlédl, jak se věci zde
mají. Vykukuje zvědavě ze svého úkrytu a ja-
koby se usmíval. Víť asi, že každá pohádka na
konec dobře dopadá.
Neví však zatím chuděra, že jemu samot-
nému hrozí nebezpečí, a že za krátko zmizí
v kapse mého pláště. Sám je tím vinen, proč
tak svůdně nastrkuje hlavu!
Zapomínajíc na pohádku přemáhám tíseň,
kterou v tichu zde panujícím působí šustění
mých vlastních pohybů — vstávám a vztahuji
ruku po hřibu. Však ještě se ohlížím; jest mi.
jakby kdosi neviditelný se byl postavil vedle
„Nesmysl!“ dím polohlasně sama sobě, ale
tu — ó, leknutí! — zaharašilo cosi v houští,
prudce a nenadále; ruka mi klesla — hu, až
dech se mi zatajil — z křoví vyrazil veliký,
starý — zajíc a peláší pryč ani se neohlížeje.
Oddychla jsem si z hluboka. Znovu se
shýbám pro hřib, ale opět stahuji ruku zpět. Ne-
mám již stání na tomto prožluklém očarovaném
místě; všechny stromky i křoviny jakoby lid-
ských podob nabývaly a s tichým chechtotem se
po mne točily.
Byla jsem ráda, když jsem šťastně našla
cestu zpět.
A ještě když jsem dole podle skalin ubírala
se k domovu, několikráte jsem se ohlédla, zdali
mne.
po mne neznámý čaroděj nevztahuje kouzelný
proutek.