1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 18. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na rnnní a odpol. HIsty
předp lásl sei
v Praze v almninistraci
ra měsle
něivrt kua . . . . 6 K —h
s drojí donáške
a miě
oi
n ěivit leta.
za něíe . . . . . . 2 K 30 h
Poštont
a něsíe. . . . . .
nčint leta . . . . 9 k oo
s drojí záa llkon
ns nií
nčt lda . . . .11 K 8ok
Poštont
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 17. listopadu. V 8 hod
40 minut večer. (Původní telegram zvláštního
zpravodaje »Národních Listů«.) Torpédovk
»Rastoropný«, přibyvší, jak již sdě-
leno, do Čifu, donesla tam pro cara
velice důležitá sděljení o lod-
stvu japonském.
Dopisovatel »Birževých Vědomo-
stí« sděluje z Mukdenu, že japonská
blokáda Port Arturu jest nyní méně
přísná. Džonky čínské snadno jí pro-
niknjí, dovážejíce Port Arturu zásob
potravin i munice válečné. Křižá ky
a torpédovky japonskě vy-
pluly s tajnými rozkazy
vstříc baltickému loďstvu.
Z Londýna, 17. listopadu. (C.-B) »Daily
Telegraph« sděluje ze 16. listopadu z Čifu
Dle úřadního prohlášení, nepřivezl
torpédoborec »Rastoropny« žádné tele-
gramy, ale jeho kapitán telegrafova
caru Mikuláši, že japonské útoky n
Port Artur byly všude odraženy a ani
jediná z hlavních tvrzí, že nebyla
dobyta.
Z Londýna, 17. listopadu. (C.- B.) »Reu-
terova kanceláře sděluje ze Šanchaje z
včerejška: Povstalci odra zi li
císařské vojsko u Liučnfn
v provineii Kvansu a dobyl
pět hlavních městprovincie-
Kupci a bankéři uprchli z měst, místo-
král obdržel rozkaz, aby vrátil se na
své místo, by povstání potlačil.
Birževý
Artur
Mikuláš
Port
Petrohrad
Mukden
Londýn
Čif
Daily Telegraph
7
article
Z Londýna, 17. listopadu. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« sděluje z Čiťu: »Nový
Kraje podává zprávu o zničen
japonské torpédové lodi, je
byla o čtyřech komínech. Dle zprávy
té vypravil se poručík lodní Dimitrov
se šesti dobrovolníky s malou parní
Jachtou, jež byla šesti rourami k me-
tání torpédopatřena, proti japonským
torpědovkám a torpédoborcům, které
v zátoce Takhe odstraňovaly miny
Dne 3. listopadu provedl Dimitrov pod
ochranou temnoty plán svůj a poto-
pil torpédem jednoho tor-
pédoboree japonského. Dimi-
trov vrátil se s mužstvem do Port
Arturu. Japonci soudili, že terpédo-
borec jejich byl narazil na minu.
Z Petrohradu, 17. listopadu. (C. - B)
[Úřadní zpráva.] Generál Stesselj telegra-
foval earu z dne 28. října: Mám čest
Vašemu Veličenstvu sděliti, že Japonei
25. října naše tvrze a okopy na severní
a severovýchodní straně prudce bom-
bardovali. Příští den podnikli útoky
proti jednomu okopu a jedné tvrzi na
severní frontě, ale palba našeho dělo-
střelectva a našich šrapnelů roze-
hnala zálohy jejich a útol
byl odražen. Ztráty naše obnášely
1 důstojníka a 70 vojáků mrtvy ch.
8 důstojníkův a asi 400 mužův raně-
ných. Včera zemřel ženijní setník
Sacharov, bývalý prefekt Dalného.
tyfem. Bylo by obtížno, činit
mezi statečnými obran e
Port Arturu rozdílu. Druhý
telegram z 30. října praví: Od mého
telegramu z 28. října pokračuje
se rozhořčeně v bombardo-
Dále telegrafoval generál Stessel
caru 3. listopadu: Veliký hosudare
Dimitrov
Japonec
Stesselj
Sacharov
Dalný
Artur
Stessel
Londýn
Port Artur
Petrohrad
28 . říjen
8
article
Dnes v slavnostní den celé vlasti
naší modlíme se k bohu a z daleka
znícím urá! blahopř jeme caru! Na
kolenou vzýváme boha, aby Va-
šemu Veličenstvu, Jejím Veličenstvům
oběma cařicím a velkoknížeti ná-
sledníku zdraví dopřál! Naše radost
jest tím větší, že veškeré od
dnův podnikané nepřátel-
ské útoky byly námi odra-
ženy. Tak slavíme slavný výroční
den vstupu Vašeho Veličenstva n
trůn, týž den, ve kterýž naši ne-
přátelé, Japonci, slaví narozeniny
mikada a ve kterýž oni přísahali vůči
nám, že pevnost dobudou! Bůh s námi.
(Jsou to po delší době opět první ú ř a d n
depeše z Port Arturu sama, tedy prvn
autentické zprávy o posledních bojích. Doka-
zují, jak vidno, prolhanost posledních japon-
ských zpráv o jejich úspěších před Port Artu
rem. Pozn. red.)
Z Libavy, 17. listopadu. (C.- B.) Ruská
telegrafní kancelář sděluje: Včera
vyplul doplňovací oddíl bal-
tického loďstva, kterýž sestává z 25
křižáků a osmi torpédový ch
1odí.
Z Allenge, 17. listopadu. (C.-B.) Dva
obrnění křižáci ruští a tři pomocní
křižáci, jakož i pět torpédových lodí
minulo včera severní hrot ostrov
Bornholmu,
Z Petrohradu, 17. listopadu. (C. - B
Úřadní zpráva. Generál Kuropatkin
telegrafoval ze včerejška: Japonei
zahájili včera o 8. hodině večerní
ofensivu proti našim postavením
u Liušipu, byli ale odraženi
z Petrohradu, 17. listopadu. (C.-B.
Ruská telegrafní kancelář sděluje
z Mukdenu ze dneška: Jak se pro-
slýchá, bylo v Inkou a Picevu vysa-
zeno na břeh po 30.000 japonských
vojáků.
Soudí se, že Japouci pokusí se
Artur
Allenge
Kuropatkin
Virginie
Doka
Libava
Bornholm
Petrohrad
Japouc
9
article
vání.
obejíti pravé rnské křídlo, aby ruskou
armádu odřízli od Telina.
Pověsť o smrti generá l
Kurokia se udržuje.
(Ostatní telefonické a lelegrafické zprávy via
na straně 4.)
10
article
Körbrův parný den.
Körbrův parný den.
Hned první den nového zasedání cislajtán-
ské sněmovny poslanecké, jemuž offierosové
Körbrovi včera troubili slavnostní fanfáry, jako
šťastnému dni radostného znovuvzkříšení parla
mentu ze sedmiletého hrobu obstrukce — hned
první ten den skončil pro Körbra velmi — ne
příjemně a pro budoucí dělnost parlamentu zpro-
padeně málo slibně.
Rusové tvrdi, že japonští vojáci opatřen
jsou jakýmis tajemnými pilulkami, jichž požilek
dráždí a rozněcuje jejich mysl téměř k šílené
bojovnosti. Dnes by se podobně u Němeů
zdejších mohli hledat podobné jakés rulí
kové pilulky: tak jsou rozdrážděni, tak roz
kohoutěni pro tu trošku Opavy a Inšpruku proti
samému svému Körbrovi, že už opět upadaj
ve staré své šíleni, jakoby politika rakouských
vlád nenáviděla Němce a němectví na kreva
pracovala důsledně ve prospčch Slovanův, ku
poslovanštěni Rakouska. Co vyčítali druhdy
Beleredovi a Hohenwartovi — potom Taaffovi.
Badenovi a Thunovi: z toho podezřívají dnes
již šťastně opět svěho Arnošta Körbra-
ze zrady na Němectvu a z protežováni Slovanův
i Vlachův na úkor a zkázu Němcův. Zvláště
němečti nacionálové si tenfokrátez
číšky rulíkové notně přihnuli, jak svědčí dnešní
článek Pradecva libereckého „Deutsche
Volkszeilung“, nadepsaný „Blut und Eisen“,
v němž se dovozuje, kterak prý je to od Sedanu
trvalým systémem rakouské politiky: niči
zdejší Němectvo jednak ničením jeho něme-
ckého školství, jednak vyhlazovacím bojem prot
jeho troufalejším obrancům „krví a železem
Věru, zde by mohl Körber trpce zvolati: „Ettu
Körbrův
Rus
Němec
Slovanův
Taaff
Baden
Thun
Körbr
Vlachův
Němcův
Věra
Körber
Opava
Rakousko
Sedan
Pradecv liberecký
Deutsche Volkszeilung
Blut und Eisen
11
article
Prade?!“
Ze však i oslatní německo-centralistick
strany jsou dnes touto zaboudlinou velkoněme-
ckého furoru nemálo zpity, toho dokladem re
soluce jejich pospolitého výkonného vý-
boru, v níž si rovně stěžují do vlády Körbrovy.
že prý je klame, že proti svým slibům přes
hlavy jejich podniká věci ve prospěch nás Če-
chův a Vlachův, které prý se citelně dotýkají
německé državy a musejí tudíž všecky Němee
naplňovati největší úzkostí a nedůvěrou. Nuže.
toto německé napjetí elektrické prasklo ke konci
včerejší první schůze sněmovny cislajtánské, jen
te zajiskřilo. Nechť se Körber v první své řeči
všemožně vynasnažoval, aby ani slovem nepo-
hněval drahých svých milcův, s nimiž po pět
let v takově důvěrnosti žil a pro něž věru více
učinil, než sama ta Götheova Markétka pro
Fausta — nadarmo: všeněmecká pračata, ze-
jmena Malik a Wolf, stále jej vyrušovala a drá-
ždila impertinentními poznámkami, až ho také
Wolf přivedl z duševní rovnováhy. Ten druhdy
tak klidný Körber pojednou se rozčilil a rozkřikl
jako — Tisza; z miliusa stal se rázem roz
pálený hrubián. Proti takovému „mravo-
kárci“, jako je K. H. Wolf, měl ovšem snadnou
hru. Avšak hůře bylo, když potom spustil proti
němu svou filipiku známý německo-nacionáln
štváč inšprucký Erler a počav jako Shakes
pearův Antonius oplákavati zabitéhe německého
Pezzeje, vrhl se pak na „Bruta“ Körbra za po
tlesku německých nacionálů i po-
krokářův nejprudšími žalobami jako na
hlavního prý vinníka celé inšpruck
Körbrův
Vlachův
Körber
Markétka
Faust
Malik
Wolf
Erler
Shakes
Antonius
Brutus
Körbr
Tisza
12
article
Nejen že hleděl jej učinit směšným, jako
so sobivého, svůj význam daleko přeceňují-
eího ministrapresidenla«, který prý si chce hrál
na tyrolského Albu, s nímž prý ale Tyroláe
budou tak hotovi, jako byli hotovi s Napoleo-
nem a Francouzi, nejen že otřel Körbrovi jeho
»slavomam, v němž troufá si hrát na kuratora
říše, zatím co se může mu přihodit, že sám
přijde pod kuratelu« — — ale německými
nacionály povznesený kravalista Erler mohl
za okázalé pochvaly celé německ
levíce svou filipiku proti Körbrovi takto do
hřímat: »Nedodržel žádného ze svých slibů
Na místě vůle lidu postavil byrokracii. I ptám
se, prostý poslanec, všech vás poslanců: Jak
dlouho chcete ještě snášeti toto jho ? Jak dlouho
chcete se ještě nechat šálit lesklými, avšak
falešnými slovy jeho? Je-li tento parla-
ment ještě čeho schopen, pak nechať o
klidí tohoto muže! Z ministerských
lavic vystupují miasmy, otravující morově
vzduch. Očisíme od nich vzduch, snad se po-
tom parlament uzdraví !«
Všeobecný potlesk německých poslanců-
provázal demagoga Erlera a hojně mu hlaho
přáno k tomuto neslýchaně prudkému jeho ná-
jezdu na — dosavadního prokonsula a patrona
Němeův. Tak svět odplácí. »Čiň čertu dobře
peklem se ti odmění.« Vše bylo napjato a zvě
davo, jak Körber k této ostrě střelbě ze řad
starých přátel a chráněncův svých odpovl?
Jestliže před chvili nedovedl přeslechnout belisu
diskreditovaného Wolfa, alebrž s největším roz-
horlením jej spražil a odrazil, — jakž by moh
spolknout nyní teprv takovéto nehorázné nájezdy
inšpruckého Erlera, když znamenal, jak zuřivos
jeho uchvacuje ostatní tábor německý?
Francouz
Erler
Körber
Wolf
13
article
Tu byla chvíle, kde mohl Körber ukázal
co v něm jest. Státník velkého slohu, státník
jdouci opravdově za pravou myšlenkou nového
Rakouska nemohl té příležilosti propásti, aby
se nevzpřímil v plné sebevědomé síle a nepo
věděl svým zběsilým žalobcům do pravdy.
jak požadují v říši takou většinou neněmeckým
národy osídleně na vládě její čirou nemožnost.
když chtějí, aby za forem ústavních nasto-
lila zde despocii německé men-
šiny. Takové důrazné »Quos ego !« bylo včera
pro spásu Rakouska svrchovaně na čase.
Ale státník Körber se na ně — nezmohl
Nýbrž volil odpovědít odpůrcům svým klidnou
t. j. byrokraticky mdlou a suchoparnou obhajbou
vládních opatření svých za bouří inšprackých.
obraňuje místodržitele i vojsko a žaluje na likna-
vost obeení policie a městské rady inšprucké, jakož
na předchozí agilace německé: — za normál
ních poměrů nebyly by se důkazy jim uváděné
minuly své přesvědčivé síly. Avšak v poměrech
tak abnormšlních padly na skálu a hloži. Jsa
obrněn takovým materiálem průvodním mohl
Körber, vládnoucí tak dokonale slovem, zajisté
zdrliti své prolivníky a státi zde dnes jako
vílěz nad nimi. Nuže, proč toho neučinil
Proč toho podniknouti nechtěl?
Nuž, poněvadž sám je především Němcem,
klerý raději snese od svých všelikou křivdu
a všeliké přikoři, než aby se s nimi měl na
dobro rozejíti. Rhetoricky slabá jeho odpově
znamená zajisté, že pořád ještě přeje si a doufá
svých rozhněvaných přátel německých udobřit
a s nimi opět v bývalém přátelství vlásti jak
dosud. Avšak, když se nit jednou přetrhla
možno ji sice znovu svázat, leč vždy zůstane
již — uzel.
Körber
Němec
Rakousko
14
article
V drobném prodnjt:
ranní číslo o sobě . . . za sb
odpolední
. . . . za 2h
Ve dlialkách na veskorša
raaní čelo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3
Inserát
platí se hetově zapř
Předplacení n inserty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nzchávejí ne též rodakes
tiskárna a ezpodice „Nárednich L.istá“
Rukopisy se novracsji.
16
article
Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna.
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 17. listopadu.
Parádní schůze. Dlouho již nebylo takové
v poslanecké sněmovně. Od ledna roku 1900.
Telda představil se první kabinet dra. Kör-
bra. Dnes druhý. Když vešel, několik Vše-
němců volalo naň: „fuj!
Z nových členů ministerstva největší po-
zornosti doznal d.. Randa, jehož choť seděla
v loží. Poslanci všech stran mu blahopřáli. Také
Němci z království.
K dnešní premiéře byl nával obecenstv
ohromný. Lože a galerie byly plny. Dostavil se
také japonský vyslanec. Viděn byl otec malířo
Pezzeje, v Inšpruku zavražděného.
Publikum stávalo se netrpělivým. Musilo
vyslechnouti šest nekrologů, pak skoro celo-
hodinnou řeč nového ministra financi dra
Kosla, který byl obklopen jen malým hlouč-
kem a jemuž na blízko nebylo rozumět. Byl oči-
vidně stísněn: nejen velikostí úkolu, ale také
prvním veřejným vystoupením.
Celá sněmovna shlukla se, když povstal dr.
Kö- ber. Sensací jeho dnešní proslov nebyl
a neleskl se též pestrými barvami, tak nanáše-
nými na jeho projevy dřívější. Ale přec: by
jeho debut pozoruhodným po leckteré stránce.
O Češích nemluvil nic. S dobrou se
polázal! Dal jen „ujištění“, že chtěl povoláním
dra. Randy d. kabinetu podat důkaz, že vláda
jeho nikdy nezamýšlela prý český národ utisko-
vat a že si přeje, aby účasten byl zákonodár-
ných aktů co nejvydatněji. Přání — je zboži
hodně laciné, jako naděje. Chtění je již dražším
a jednání ještě dražším. My pak trváme a trvati
musíme na tom, že čeho si vláda žádá, zjedná-
vati si musí skutky dosvědčujícími, že fak-
ticky je odhodlána, českému národu dáti, co mu
náleži jako rovnoprávnému a rovnocennému
činiteli ve státu.
Randa
Němec
Koslo
Kö
Čech
Vídeň
poslanecký sněmovna
17
article
Druhý pozoruhodný moment v prohlášen
chefa vlády byla pevnost, jakou zaujal a na jaké
zůstal v příčině vlašské fakulty právnické,
přes opětný a hlučný odpor Všeněmců a čet-
ných německých lidovců. Došlo mezi drem.
Körbrem a posl. Wolfem ke srážce nad
míru dramatické. Celý parlament sledovalji
s největším napjetím. Dr. Körber dvakráte
zdvihl hrozivě ruku proti poslanci městské sku-
piny trutnovské, jakoby ho odpuzoval, jakoby
odrážel dorážejícího a volal naň v největšín.
affektu: „Nepřibližujte se ke mně! Varuji vás!
Jaký byl ukryt smysl v této výstraze? Pouze
fysický? Či ještě jiný?
Vyjasnění do situace nepřinesl hovo
ministerského předsedy žádného. Ba nepři-
nesl ani světla. Bylo však zajímavo pozoro-
vati, kterak dru. Körbrovi, když odbyl Wolfa,
tleskáno demonstrativně — pravici!!! Strana
levice byla zamlklou.
Dr. Körber byl dnes poprvé rozechvěn, roz-
čilen, podrážděn. Špatné to znamení pro něj.
Jeho „vášně prostá vytrvalost“ úplně jej opu-
stila. Dnes ukázal se v pose, v jaké nebyl ještě
viděn.
Mimopolitickým částem jeho vyjádření ne-
byla věnována pozornost takořka žádná. Kdyz
domluvil, čekalo se, že navrženo bude s některé
strany rokování o programové deklaraci jeho.
Čekalo se však marně. Teprve, když přečteny
byly všechny došlé spisy, povstal předseda vlaš-
ského klubu bar. Malfatti a navrhl debatu
neprodlenou, která také přijata. Hned za-
hájena drem. Erlerem. Měl dvou a půl ho-
dinný sermón, velice pichlavý, bodavý, válečný.
Wolf
doktor
Körber
Erler
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dzieduszyckki.
Pokus povahopisný.
19
article
Říkají mu prostě, krátce, družně a srdečně
Wojeiech. Podle jeho jména křticího. To zní
měkčeji, vlídněji, laskavěji. Zvláště ve vokativu.
Zejmena při krásném zvyku polské delegace,
který je též ustálen v parlamentě maďarskéma
dle kterého si všichni poslanci tykají. V tomto
patriarchálně-familiárním styku je manifestac
bratrskosti, pospolitosti, vzájemnosti, spolubojov-
nietví a zvláště rovnosti.
Bezděky si tu vzpomínám na pozoruhodnou
příhodu. Je tomu již déle dvaceti let, co se udála.
Bylo to ještě ve staré prkenné budově poslaneck
sněmovny poblíže náměstí Skotského. Tuším, za
debaty o rozpočtu ministerstva justice. Oposiční
levice vysílala do ní pravidelně s malým roz-
umem a ještě menším taktem vídeňského advo-
káta, millionáře dra. Jaquesa, muže velikých
vědomostí, ale nezměrně marnivého, ješitného
bojovného, věcí neněmeckých úplně neznalého.
Zejmen
Jaques
poslaneck sněmovna
20
article
Zpravodajem o ressortu tom byl dvorní rada Lien-
bacher, prator kaustický, jemuž úřadní postaveni
státního žalobce nebránilo, pronésti památný
výrok: „Rakousko je státem policejním.“ Víde
ňan a Salepurčan byli proti sobě jako dva ko-
houti. Tak jako byl dr. Schindler a P. Greuter
jako byl Carneri a Hausner. Protichůdci, proti-
nežci. Německý liberál vrhl německému konser
vativci výčitku, že je věčným židem školské no-
vely. Lienbachera jakoby tarantela byla ušikla.
Koule očima, sipaje hlasem a chvěje se na celém
těle, odvětil: „Věčného žida házím francouz-
skému Jakubovi (Jaques = Jakub), zástupci vni-
terního města residence, zpět, hodí se k jeho
obličeji lépe.“ Odpověď způsobíla nejen tónem,
ale také obsahem, nevylíčitelný rozruch. To bylo,
pravda, v době, kdy parlamnet nebyl ještě zne
švařen kalem německé obstrukce, v době, kdy
„fuj“ pokutováno bylo důtkou a stalo se histo-
riekou takořka sensací. Na presidiu zakročili ne-
prodleně. Starý demokrat dr. Smolka prohlásil,
že ve sněmovně je poslanec jako poslanec a že
roztřidování, jaké učinil referent, je nepřípustno
Schindler
P Greuter
Carneri
Hausner
Jakub
Jaques
Smolek
Rakousko
Lien
21
article
Polák tedy proklamoval lidské právo stejnocen-
nosti, kde jednalo se o moment konfesionální
Když však všeněmecký čahoun celý národ česk
nazval — nepravím ani: potupil, ani: pohanil
ani: urazil, protože český lid je vysoko po-
vznesen nad nízkosti takové — méně cenným, n
křesle předsednickém mlčeli.
V atmosféře, ve které působili vedle seb
representanti velkostatkářů a historické šlechty
a stoupenci práv občansko-lidových, vyrostl nový
president polské delegace na radě říšské. Je
doktorem filosofie, je hrabětem, jest excellencí
ale svým vnějškem, svým vystupováním, svojí
veřejnou působnosti, svojí literární a politicko-
parlamentní činností, svým karakterem jeví se
nám spíše směsí nežli sloučeninou elementů, ze
kterých záleží polsko-haličské poselstvo nynější
různých ba pestrých názorů, směrů, zájmů, které
v ní zápasí o převahu neb aspoň platnost, kter
vyrovnati, které smířiti, které spojiti tak, aby
měly jednu výslednici prospěšnou, je velikým
uměním.
Polák
občanskýlidový
22
article
Když nebožtík Jaworski, rozezlen odbojem
v klubu, pohrozil resignací a mluvilo se o ná-
stupci, řekl mně poslanec, vynikající „suchým
humorem“: „Předseda polského kola nepotřebuje
mnoho. Jen dvou věcí: malé trošky vrozené
chytrosti — komu není s hůry dáno, v apatyce
nekoupí — a notné dávky trpělivosti a vytrva-
losti.“ Doznávám: toto rozpoznáni je sice zlo-
myslným, ale pravdivým a správným.
Jeho Veličenstva skutečný tajný rada hrab
dr. Vojtěch Dzieduszycki, ode dneško vůdce
Kola polskiego, má obě ony vlastnosti. M
existenční minimum svým kollegou vyměřené.
Má však více, mnohem více. Mohu říci o něm
bez nadsázky a bez lichocení: Grocholski byl mo-
hutným, Jaworski byl pevným, Dzieduszycki jest
intelligentním předsedou. Stavím jeho hluboké
a všestranné vzdělání, jeho dary ducha, jeho
něžnou mysl, jeho spanilé smýšlení nade vše.
co jest predikátem, jejž dostal narozením anebo
korunou. Docela stručně shrnují svůj soud ve
slova: Dzieduszycki je kulturní člověk, je myslící
politik, osvícený muž.
Postavy je vysoké, hřmotné, hranaté, skoro
bych řekl: na první dojem nepěkné. Jakkoli mu
není ještě šedesát let, chodí nachýlen. Veliké
Jaworský
doktor
Dzieduszycký
24
article
trojhranná hlava je skloněna v před, jakoby
předstihovati chtěla všecky ostatní části těla. Čelo
vysoké, ale oči nevýrazné, mdlé, vodnaté. Oživ-
nou jen málo kdy za hovoru soukromého nebo
veřejného. Ještě řídčeji vzplanou. A přece nen
Dzieduszycki bez vervy, bez ohně, bez tempe
ramentu. Naopak, má vřelou letoru. Je ji slyšeti,
řeční-li z jeho povýšeného a stupňovaného, trochu
drsného, ale zvučného, pěkného portanda schop-
ného hlasu. Je vůbec oratorem velikého, zároveř
však ušlechtilého slohu. Forma jeho výkonů po
té stránce je pečlivě vzorná. Mluví hotově pro
tisk. Žádných oprav není třeba. Lidé určitě my-
slící určitě mluví, určitě píší. Tato precisnost je
svědectvím a důkazem nejen talentu, nýbrž též
vyspělosti a výeviku. Také zajisté ustálenostia
rovnováhy duševní, které jsou v životě politickém
ještě vzácnějšími nežli v občanském.
Dzieduszycký
25
article
Hrabě Dzieduszycki nemá žádných aristo-
kratických allur, manýr a pretensí. Všeho hrdo-
pychu prost, jakým naduti bývají jen prázdn
šlechticové, o kterých jsem v tomto listě r. 1885
napsal, že se u nich neleskne nic leč jejich la-
kované boty, je krajně skromným a prostým. Kdo
by posoudil jej dle oděvu, v příčině kterého
chová souverenní lhostejnost, ba nedbalost, kdo
by posoudil jej vůbec dle jeho vnějšku, kterého
si nehledí, kdo by posoudil jej na první pohled
a na první poslech, řekl by: „To není demokrat
to je ochlokrat“ a křivdil by mu.
Byl jednou zván, myslím, že to bylo r. 1896
za hr. Badena, s jinými poslanci všech stran ke
dvorní hostině. Přátelé z klubu strachovali se, že
přijde ve svých střevicích, ani barvou, ani fa-
conou ladných. Musil slíbiti hr. Pininskému, po-
tomnímu místodržiteli, že si vezme jiné. Sku-
tečně měl velmi pěkné. Dostalo se mu za ně
nelíčené pochvaly. Odmítl ji rozhodně, řka-
„Vždyť najsou moje, náležejí měmu Józkov
komorníku.
Na nějaký čas stal se stoupencem Tolstojo-
vým. Vzhledem na evangelium: žíti podle pří-
rody. Syn musil na statku Jezupolském chodit
po selsku a spáti v koňském chlévě. Ale mladý
hrabě nechal tohoto naturalismu. Stal se elegant-
ním a oženil se.
Soukromě je předseda klubu polského ve
selý, žertovný, ba šprýmovný pán a společník
Dzieduszycký
Baden
26
article
Má neobyčejný dar ridendo dicere verum. Anek
doty umi vypravovati znamenitě. Nejsou však
všechny salonní. Nejméně z vysoké hierarchie
pocházející
Stáli jsme jednou, skupina žurnalistů a po
slanců, v pravém couloiru poslanecké sněmovny
Bylo to v zahajovací schůzi podzimní kampaně
Dr. Körber pronesl v ní zase programové vy-
jádření. O tom jsme rozprávěli, an uvnitř bývalý
ministr financí dr. Böhm-Bawerk již přes hodinu
bavil neveliký kruh vytrvalých posluchačů po-
drobnostmi rozpočtu. Hr. Dzieduszycki přecházel
pokuřuje cigarety ze své višňovky. Pojednou
stanul a s nejvážnější tváří děl: „Nemohli byste
pánové, mi říci, co to pan Böhm vypravuje panu
Bawerkovi?“
Nesčetné jsou jeho aforismy, apergu, filoso-
fické sentence, paradoxa. Leckterý výrok are-
zarazí svojí nehorázností. Ale také v nejpodiv-
nějších zračí se bystré pozorování, zkušenost a
nadání, myšlenky odivati bodavými hroty
Nejrozšířenější je toto rčení: „Za nic nestojí
kdo nebyl do třicátého roku svého věku radi-
kálem, kdo však zůstal ještě po třicátém roee
radikálem, patří do blázince.“ Takové a po-
dobné názory hlásá nepokrytě, bez ohledu na
dojem, kterým účinkují na publikum.
Anka
doktor
Körber
Böhm
Bawerk
Hradec
27
article
Do politiky dostal se z literatury. By
nesthetikem, filosofem, literárním historikem.
romanopiscem historickým i sociálním. V bel-
letrii neměl štěsti. Historie jeho — uveřejňoval
je napřed v „Gazetě Narodowé“ a „Dzienniku
Polském“ a pak v knihách — měly dvě hlavní
vady: přílišnou epickou šířku a mnoho prostoru
pro reflexi. Ethické a filosofické práce jeho však
velmi se cení. Na sněmě haličském, který by
a jest jeho hlavním působištěm, založil sdru-
žení několika poslanců, kulturní jakousi frakci
Atenčíci zvanou. Je dosud professorem univer
sity Ivovské. Filosofické přednášky konal peripa
teticky. Vodil své posluchače na procházky, take
do mlékáren, a tam přednášel a konal rozhovory
Nyní je výlučně poslancem.
Na foru je seriosním, opravdovým, kriti-
ckým. Při tom obezřelým a také ve výtce, v ná
jezdu, v útoku, v obžalobě mírným ve formě
třeba rozhodným ve věci. Je všeobecně oblíben
Ráda se odpouští mu leckterá malice, leckteré
soltise, ať sebe osobnější. Cení se jeho široký
rozhled, jeho universalnost, jeho znalost poměrů
v zemi. Je Velkopolanem, ale nikoli ve smyslu
revolučním, nýbrž jen osvětovém. Není malým,
není malicherným, ani národně omezeným. Ne-
zve Rusy „Moskaly“ s příchutí nenávistnou, má
naopak přátelské styky s ruskými žurnalistya
nejeden již uveřejnil s ním interview. Je pol-
ským politikem, Rusům haličským nejbližším.
Rus
Moskal
Gazeta Narodowé
28
article
Když loni přiostřilo se napjetí mezi nimi a Po-
láky, šel do jejich schůze a jejich jazykem tam
mluvil. Bylo mu to zazlíváno jeho rodáky, ale
byl to čin netoliko odhodlaný, nýbrž také pro-
spěšný. Pokud svojí iniciativou přispěl k ukon-
čení boje o ruské gymnasium v Stanislavi —
zastupujeť na říšské radě stanislavský okres
velkostatkářský — pokud k zemské subvenci
ruskému divadlu ve Lvově, pokud ku přijetí zá-
kona, kterým zavádí se povinné učení se pol-
skému a ruskému jazyku, tudíž dvoujazyčnost,
jaká byla v království českém analogicky do
r. 1868, jest ještě v živé paměti.
Je nejčelnějším nositelem ideje smíru obou
národů, Halič obývajících. Mnoho již vykonal
ke smíru tomu dobrého po dobrém. Úkolem, jejž
dnes převzal, roste jeho zodpovědnost. Nabyv
největší hodnosti, kterouž uděluje sbor zástupeů
polského lidu v Rakousku, vzal na sebe úkol,
také s tohoto povýšeného místa působiti ku po-
kojnému soužití doma, k umenšení, ne-li k za-
stavení třenic a půtek nacionálních, které byly
a jsou jen povděkem a prospěchem národů ne-
německých. Netřeba nám prohlašovati, že akci
jeho provázíme upřímným přáním všeho
zdaru.
Dvakráte měl blízko k ministerskému
křeslu. Jediný krok pouze. Poprvé při nastolení
kabinetu Körbrova. V lednu 1. 1900. O jeho
kandidatuře rokovalo se v klubě. Tenkrát učini
výrok, jejž absolutně nelze uveřejnit, ačkoli pro-
nesen byl formou nejslavnostnější: přísahou.
V protivě tak hrozné byl obsah a ton, že dojem
byl jen jeden: potlačený smích a hrobové ticho.
Byla dána přednost dru. Pietakovi. Byl místo-
předsedou sněmovny a jeho křeslo musilo být
uprázdněno pro p. Prada. Po druhé za delegační
kampaně peštské téhož roku. Za ní přijel dr.
Körber do uherského hlavního města. Védělos
Körber
Stanislav
Lvov
Halič
Rakousko