21. dubna 1903.

Přiloha „Národních List

k číslu 1o9.

Strana 9

Řeč dra. Bedřicha Pacáka (19. dubna t. r. ve schůzi voličů na Horáck Kutných). Velectění pánové ! Svoji řeč v klubu svobodomyslném dne 31. ledna t. r. ukončil jsem slovy: »Situace v Vídni je zlá — o tom není pochybností. — Ale víte, co jest horší? — To, že nejsme úplně solidárními, že žurnalisticky i ústně veřejně se potíráme, že se poškozujeme nahoru i dolů, místo co bychom své názory vyměňovali ve svých klubech, rozhodnuti většiny se podrobovalia v zájmu národa pracovali společně na jeho prospěch. Prolo volám po solidaritě všech, kdož chtějí dobro národa. — Dohodnéme se upřímně na prostředcích a krocích, ale pak jděme tou ce stou jako jeden muž. — Jen tak zvítězíme.

A těmito slovy zahajuji dnešní svoji řeč — Ničím, velectění pánové, nepracujeme tak do rukou svých nepřátel, jako když vzájemně se potíráme a k radosti vlád vídeňských se tříštíme ve strany, které snadněji mohou býti povaleny. než jednolitý národ. — A proč se zahajuje nyn boj proti nám — a to v době, kdy čeští i ně- mečtí nepřátelé strany svobodomyslné nemohou se dočkat jejího úpadku, v době, kdy vešker nepřátelé národa českého na to přímo čekají? Opustili snad poslancové čeští program státo právní, program rovnoprávnosti, změnili snad frontu proti systému centralistickému a stali snad se vládní stranou? — Ani jedno, ani druhé. — Nedivil bych se tomu, kdyby nastala v Čechách bouře, kdyby jedna neb druhá, mnou naznačená eventualita byla nastala. — Ale když tomu tak není — pak tu bouři nepochopuji. Co se stalo? Pustili jsme po prvním čtení rakousko-uherské vyrovnání do výboru, jak jsme to také byli učinili hned po zrušení jazykových nařízení za Clara. Při tom však vyhradili jsme si plnou vol- nost pro výboridruhé čtení. — Tím ovšem nechci nikterak říci, co ve vý- boru a co při druhém čtení budeme dělat. To jest věcí budoucnosti a utváření se poměrů; ale jistě učiníme svoji povinnost vůč svému národu. Známý jest průběh tehdejšt naší taktiky vůči Clarovi a pád jeho. — Já nechci říci, že bude dnes postup tentýž.

Ale, pánové, viděli jste nedávno ve výboru vyrov- návacím, jak na mále ku pádu měly předlohy o rakousko-uherském vyrovnání. Nemohu zde za- mlčet, že také tehda za Clara vystoupil z téže příčiny, jako nyní p. dr. Fořt z klubu a když Clary padl, zase mlěky v klubu zůstal. Proč pustili jsme první čtení rakousko-uher ského vyrovnání? Především nechtěli jsme tak příliš usnadnit p Körbrovi, aby si dle čl. 14. všecky ty před- lohy sám snadno vyřídil, a k tomu ještě některé Němcům na vděk a nám na škodu; my nechtěli německým poslancům usnadnit věc, aby oni svým voličům nemohli vymlouvat se, že pro naši obstrukci nebyli s to, opraviti, jak prý chtěli, vyrovnání; ale my poskytli také vládě času k de- finitivnímu rozhodnutí, abychom pak prot ní při dalším postupu mohli zacho- vatisetak, jakonasezachovák nám. „Nynější vedoucí poslancové prohráli n celé čáře — opustili program i odpor proti cen- tralismu a zatáhli celou káru do bláta“ — fak se o nás mluví. Pánové, těžká — velmi těžká jsou to ob vinění. Ale navzdor tomu nepředstupuji před vás s nějakým těžkým srdcem aneb skroušeně, nýbrž u vědomi poctivě a dobře vykonané práce s do brým svědomím. — Opakuil, že jsou to těžké obžaloby, jež n nás se uvrhují.

Podivejme se jim do očí. Abychom to uči- niti mohli, prohlédněmež si kursoricky minulost — jděme zpět až k době Badenově. — Známo, že Badeni, chtěje nás usmířiti, vydal jako most smíru jazykové nařízení, kterým za dlouhá sto- letí zase českému jazyku u vnitřní službě — ač ne úplně — přece u značné míře zjednán prů- chod a zlomen tím stoletý odpor proti zavedení vnitřního jazyka českého. Není vás, pánové tajno, že také tehda opposice v klubu, nazý vala toto jazykové nařízení věe bezcennou, za kterou se „proda nesmime“. Známo, že jednalo se tehda Badenovi o spl- nění různých požadavků českého národa; známo. že postaveno a slíbeno splnění 26 požadavků jež pak dle zásady, „buď všecko nebo nic“, na šimi, frondery i nefrondery, doplněny na 130 a dosažena pak ta druhá eventualita — ovšem loyálně musím doznati, tentokráte ne vinou fron- dérů — ač při dalším trvání ministra Badena by se to jistě bylo stalo — ale vinou pádu Ba- denova. Přejdeme ministerstvo Gautschovo, jenž bez našeho souhlasu vydal změnu jazykových na- řízení, i ministerstvo Thunovo, jež bylo rázu jen defensivního — a jsme u ministerstva Cla- rova. Pamatujte se, pánové, že jsme za tohoto ministerstva šli toutéž cestou jako nyní, že jste také tehda v celých Čechách hubovali a že jste pak, když jsme Clara tak zvanou „suchou ce- stou“ porazili — byli nad míru spokojeni a ne- vzpomněli si ani na frondéry, kteří vám také tehda prorokovali Sodomu a Gomorhu.

Přišel Körber — obratný a chytrý člověk — to mu nikdo, ani nepřítel, neupře. A jestli kdy tedy za toho ministerstva uká- zalo se, že dvojakost naší politiky — jež ať z Staročechů, ať za nás ve Vídni se provozovala, nedá se udržeti, že musíme nutně učiniti revisi svých programů postupních, nemáme-li se svojí politikou ocitnouti se v rozporech často — jako právě nyní.. — V čem shledávám dvojakost naší politiky. — V tom, že na jedné straně se káže ostrý boj za naši svézákonnost a za boj proti centralismu, n druhé straně ale se vidí nutnost i v době, kdy neporazili jsme centralismus, domáhati se roz- hedně vyhovění našim hospodár- ským, kulturnímafinančním potře- bám. — Tomu poslednímu absolutně nedá se vyhnouti. A také by to byl nerozum, vzdávati se toho, co státní správa jest povinna dle naší daně penězy i krví pro nás činit. Ale na jedné straně všecko potírati, na druhé straně všecko žádati — to se mně zdá, že vede nás k oné dvojakosti, jež pak našimi volič sším právem se nám vytýká. —

A přece dají se věci dobře spojit. — Není třeba od našeho programu ani puntík upustit. ale třeba jest náš postupní program rozdělitv program věcí hned dosažitelných a v program věcí, teprve v budoucnosti dosažitelných. Tím uvarujeme té zdánlivé dvojakosti, ale do- sáhneme také věci, jichž nutně potřebujeme jako základu k našim ideálům. — Svých ideálů do sáhneme — o tom není pochybnosti, v dobách anormálních; v dobách normálních musíme k nim klásti základy. — A přihlédneme-li z tohoto dvojitého nazírán na náš politický postup za dob ministerstva Körbrova, vidíme tytéž příčiny, tytéž účinky jako v dobách minulých. Na jedné straně nutnost po- tírání systému centralistického, na druhé nutnost opatření našich kulturních, národních a hospo- dářských potřeb a konečný výsledek, nalézti re- sultantu, jak při trvajícím jednotném postupném programu vyjíti z těchto odporů ku prospěchu našeho národa. A tato resultanta, jež konečně velkou ná- mahou a sebezapřením se nalezne, nazývá se pak doma slabosti. A příčina toho přirozeně v tom, že nemáme postupní program aktuální a program budoue nosti. — Přiložme toto měřítko na dobu Körbrovu.

— Já bych rozdělil tu dobu až do zahájení le- tošní rady říšské, ve tři periody: 1. První perioda, tak zvaná investiční, kde jednalo se o kanalisování našich řek, o regulaei řek a celou řadu meliorací. — Při tom ani ne- vzpomínám předloh o sirotčích pokladnách, li- hové dani, jež zemským našim financím přinesly značnou pomoc. 2. Periodu druhou, kde šlo o první parla metní zabezpečení české techniky Brně; o první parlamentní zabezpečení če- ského gymnasia v Opavě a o 16 millionů pro Prahu. 3. Třetí periodu bych označil onu, kde z dob projednání tak zvané daně z jízdních lístků. jednalo se o zabezpečení řady zeměděl- ských výhod, zrušení erárních mýt, do- plnění zákona o odepisování nehod elementár ních a j. v.

Velectění pánové! A jaké bylo v těchto pe riodách naše postavení! — Politický postup volal ostře ku předu; pro spěch lidu velel zastavit na čas ostrý po- stup a zabezpečiti lidu, co se za- bezpečiti dá. A to jsme učinili. A velectění pánové, kdož by na našem místě byl jednal ji nak? Ten nechť zvedne kámen a hodí jej po nás A pánové, já nemohu zapřít, že při první periodě v našich prsou a rozumu ostrý veden byl boj mezi oběma názory. A pamatuji se velm dobře, že v první periodě, kdy s přítelem, bohu- žel, záhy zesnulým drem. Kalzlem, odeházel jsme od ujednání s ministerským předsedou. řekli jsme si: Čtyřicet let už národ náš bojuje za rogulace řek a meliorace a zde jednou ranou se vše do jisté míry zabezpečuje — my to máme zahodit? — Na jedné straně boj s časově ne- jistým výsledkem — na druhé straně řada vý- hod pro náš lid, aniž bychom boje, jakýmkoliv způsobem trvale se musili vzdát. — Rozhodl jsme se pro přijetí a jsem přesvědčen, že bu- doucnost nám dá z plna za pravdu. — Nemohu zamlčet, že ve všech třech perio- dách řada kulturních požadavků Čech i Moravy doznala svého splnění, ale hlavně že ohledy na Moravu a Slezsko byly a jsou u nás rozhodnými. a také namnoze že ohledy na Mo- ravu na náš taktický postup byly rozhodujícími.

Poměry na Moravě vyžadují také z české strany veškerého ohledu; aby v boji bez- ohledném Morava a Slezsko nebylo vydáno na pospas našim nepřáte- lům. Tam na nivách moravských, sesílením če- ského života rozhodne se boj o českou samo- statnost! Praví se: »Vy jste měli bezohlednou obstrukcí jíti ku předu a kdyby jste znemožnil veškeré jednání v říšské radě, dospěli byste konečně k rozhodujícímu momentu prospěšnému Velectění pánové! Ze strany téhož na- mítatele doznalo se nejednou, že politika jes věcí kalkulace. Při kalkulaci i obchodní, tm více politické, zejmena tam, kde se jedná o osud celého národa, nesmí se sázet všechno na jednu kartu. Kdybych měl garancii, že při postupu na- značeném dopadne vše na náš prospěch. ani půl minuty bych se nerozpakoval, jíti touto cestou. Ale té garancie nikde není a pravdě podobnost mluví proti. Tu při kalkulaci politické musím voliti cestu, která pravděpodobněji vede k dobru lidu a užíti prostředků, které ná- rodu získají nutné jemu kulturní. hospodářské a národní prospěchy ale také zamezí uvalení na náro náš překážek, jichž po desítiletí pak neodvalíme. pro nás.«

Nemáme, pánové, zkušeností z dob nešťast- ného passivního odporu, co vše na nás bylo uvaleno, aniž bychom to dosud byli odčinili, na př. přímé volby do rady říšské? Tím nechci nikterak říci — jak se pravilo — »abychom se plazili jako červi«, nýbrž abycho m užili vždy vhodného prostředku dle po- měrů nevyhýbajíce se ani toh nejostřejšího, ale toho, jež je nej- účinnější. Obstrukce přece není programem. nýbrž jen prostředkem k dosažení téhož, může některé chvíle prospěti, jindy ale náramně uško- diti. Užívejme ji jenom tehdy, když prospěje — a ne, když uškodí. Náš klub žádným prohlášením se ani této zbraně nevzda! — an užiti chce a musí každé zbraně, jež nutnou se bude jevit. »Prohráli jste na celé čáře jazykovou věc!« se nám praví. Co jsme prohráli? Je jazykový stav horší, než byl před Badenem? Není. — Toho jsme nedopustili, ač se to zamýšlelo. — Vnitřní česká řeč nám byla dle zákonů platných provedenaa zase násilím vzata a my ji novůtně nedobyli. Když nám fundamentální články vi majori, silou vyšší byly vzaty, říkalo se také tehdy, že po- slanci prohráli? Ale, pánové, český vnitřní jazyk po dvě léta trval, výborně se osvědčil a dnes tento fakt má takovou sílu, že se neopováží nikdo sice tvrditi, že český vnitřní jazyk jest nepřípustný ano každý myslící — i nepřítel — vidí, že mocí a silou se v budoucnosti pro tlačí a protlačiti mu sí.

»Zatáhli jste českou politiku do bahna,- praví se dále. Velectění pánové, ani právu stát nímu ani rovnému právu jsme ničím nezadali aniž kterémukoliv jinému požadavku našemu hájíce jich úsilovně. A já jsem přesvědčen, že až za čas bude se moci učiniti bilance, co vše se získalo za nás pro náš národ v kulturnim a hospodářském ohledu, že to bude bi lance aktivní. Škoda, že se nemůže uči niti bilance politiky opačně. Jsem přesvědčen že již dnes by říkal český národ : »To jste měl předvídat.« Ostatně, porovnáme-li řeč kolínskou a česko brodskou pana dra. Fořta, nenalézáme v po slední již tak ostré pointování té obstrukce jako v první, ano i přiznání, »že obstrukce perma nentní čili trvalá není radna.« Přicházíme k nynějšímu období rady řišské či abych se řídil systematickým rozdělenín mnou svrchu uvedeným, ku IV. periodě, př níž musím se poněkud pozdržet. Především vypustili jsme z obstrukce cu kerní předlohu a projednali ji a lím jednak ochránili jsme cukrovarství a zemědělství pře hrozicím nebezpečím následků konvece brusselské a kontigentním zákonem ochranu malých cukro- varů a tím také malého rolníka.

Spolu jsme my to byli, kteří předlohuo zákazu rayonu abych tak řekl vynutili a také ji bohda ke konečnému vyřízení prospěšnému přivedeme. O tom nebudu mnoho mluviti, dos o tom bylo napsáno. Jen snad abych podotknu — a vám také jest známo — že jsme za t měli »pěkný vděk«. »Ale brannou předlohu neměli jste pustite — tak se nám praví. My jsme uvedli důvody, jež nás k tomu vedly. Brannou předlohu jsme neobstruovali an za Clara, ovšem hlasovali jsme proti ní, ale neobstruovali jsme ji nikdy. Já nebudu k těm důvodům, které jsme na řišské radě udali, žádný přičiňovat. Ale řeknu to poctivě. Obstruovat brannou předlohu, to nemá žádný rozum. Vláda odroči říšskou radu na krátkou dobu a dle článku 14. si udělá bran- nou předlohu, a sice ještě nezměněnou. My ale dosáhli parlam. projednáním změny prospěšné, že odpadlo přitažení šesti tisíců re- servistů atd. »Podívejťe se na Uhry,« se nám odpovídá. Ah, prosím, to je něco jiného. Tam nemaj čl. 14. a nemají také žádný konec debaty.

Rozpočet a rakousko uherské vyrovnán jsme pustili. — Rozpočet, jenž je povolen d konce června letošního roku, nemá žádné aktuality nyní, nebude letos ani projednán — a na něm si vylamovat zuby bylo by věru více než zbytečno. Vždyť vidíte, že ve výboru odpočívá. Aktuálním se stane teprve provisorium rozpočtové na druhou polovici 1903. — Atu teprve — vzhledem k poměrům, jaké potom budou — klub učiní kroky, jakých uzná zájmu národa za potřebí. »Ale rakousko-uherské vyrovnání se nemělo žádným způsobem pustit do výboru. Bud jste neměli vyhrožovat, aneb jste měli obstruovat,« namitá se nám. Prosím, tak nestojí věc. My jsme pustili první čtení, vyhra divše si úplnou volnost pro výbo a druhé čtení, pravím plnou volnost, nevy- loučivše ani obstrukci, čímž nechici říci, že ji hrozíme neb nehrozíme, než pravím — vy- hradivše si úplnou volno st. Rekl jsem již svrchu důvody, že nechtěl jsme usnadnit vládě učinit hned celé rakousko- uherské vyrovnání čl. 14. — ale také ne usnadnit odpůrcům jich postavení a neusnadni projednání předlohy, jež výborovým jednáním prodělati musí trpkou cestu a může tu s onde narazit na překážky, jak jsme již jednou viděli A dle politických poměrů máme dru h čtení plně v rukou. Tak vypadá věc. — Není tedy pravda, že tímto rozhodnutím je všecko u rakousko uher ského vyrovnání rozhodnuto. Divím se tomu, že člen klubu, jenž p rozhodování parlamentní komise a klubu seděl ve veřejné schůzi o tomto usnešení může říci »Já- tomu nevěřím.« To stanovisko potvrdili: Herold, dr. I Dvořák, Pantůček, data manifestu, Fiedler. Kramář a já. Nejlepším dokladem toho je pro tokol o jednání parlamentní komise.

»Neměli jste dávat prohlášení z 23. května 1902« — dí se dále. Pravím, týká se to pro hlášení prvního čtení a je tím rakousko uherské vyrovnání vyřízeno? — Nebylo naše prohlášen za určitých podmínek? A já tvrdím, že historie jednou dosvědčí. že naše připuštění prvního čtení s výhradou plné volnosti při čtení druhém nestalo s jen tak ledabyle. Prohlášení z 23. května 1902 stalo se n základě jednohlasného usnešení klubu — já je, prostě prohlásil — mohl bych se na to odvolat Ale beru zaň plnou zodpovědnost. Podobná prohlášení měla před Sylvestrem kde vše kolisalo, svůj účel a svůj důvod. Po Sylvestru a po ujednání, že rakousko-uherské narovnání čl. 14. se nejsnadněji udělá, pozbyl svého účelu a své aktuality. A proto za změ- něných poměrů musí se také změnit taktika. — Důslednost je pěkná věc. Ale politika se musí řídit dle změněných poměrů. sice pohoří. V Rakousku při té klikatině v politice chtíti proti ní dělat přimočarn o politiku — je ohromný blud. Největší křivda se mně ale činí s misdroy ským listem. Co jsem tam řekl? Jeden kolleg vykřikl: »musíme dělat obstrukci«. A já odpo věděl: Takové a takové usnešení jsme učinil a klub rozhodne teprv, co učiníme — a n jednotlivei, chtěl jsem tím říci. Vídeňský »Neues Wiener Tagblatt« dal tomu měmu listu zeela správný výklad. C z toho jiné listy učinily, za to já nemohu. Ne- chtěl jsem v ničem předbíhati usnesení klubu Řekl jsem již, že zvolili jsme na čas při prvním čtení tentýž taktický postup, jako za Clara a jaký Němci prováděli za Thuna, opu- stivše bouřlivou obstrukci ve výboru a přece porazili Thuna. Věc tedy dnes stojí tak, že my se zachováme k vládě tak, jak zachová se ona k nám, že neodlo- žili jsme žádnou zbraň, ale uži- jemeté, kterou uznáme za v ho- nou, jestli vláda zůstane na stanovisku na- prosto odporném

»Čím to,« volá se nám vatříc, »že dřive jste vší silou vynucovali vnitřní českou řeč nyní jste v tom jaksi ustali ?« Ne, pánové, neustali, ale řeknu to poctivě Myslili jsme, že rakouská vláda bude tak roz umná, za cenu obnovení vnitřního českého ja zyka a za zřízení moravské české universily zjednati upokojení českého národa. Vždyť cent zavedení vnitřního českého jazyka a česká uni versita na Moravě byla by bývala cenou laci nější než ony milliardy na úpravy toků a ka- nalisace. Ale když jsme viděli, že tato vláda by věc jen v jisté obmezené formě poskytla za to ale zavésti chtěla současně jazykové změny na prospěch Němců, jež by nás poško- dily: když jsme uvážili, že tato vláda nebude míli přece věčného trvání a že vnitřní jazyk český svojí vlastní silou v budoucnosti přijde a přijíti musí k platnosti, aniž by třeba bylo dáti za něj takové kompensace, jaké se za něj dosíci usilovaly. Konečně viděli jsme, že celá řada stejně vážných důležitosti našeho národa vyžaduje svého ukojení a nechtěli věšet vše na jediný hřebík jazykové otázky. To pravím z plna pře- svědčení, ač jestli kdo, jsem to já, jenž eit váhu a závažnost této otázky. Ale vidím-li ted že hnaním té otázky ji spíše poškodím, zařídím dle toho své kroky. Domáhati se toho neusta- neme nikdy, až korunována bude naše práce vítězstvím a nasadíme vždy v pravý čas pravou zbraň a pravý prostředek. Chci ještě pronésti několik slov o poměr poslanců k voličům. Tu není žádné pochyb nosti, že poslanec jednati má ve smyslu přání většiny svého voličstva. Ale voličové zvolivše poslance voli jist muže, kteří dle své intelligence i povahy dávají mu záruku, že správně hájit budou jeho zájmů.

Ale za každým taktickým krokem volat: »Ten je špatný, ten je dobrý« — to po mém náhledu není snesitelno. Vždyť mnohý taktický krok, jenž tu chvili zdá se býti špatným, po výsled- cích objeví se dobrým, leckdy mnohý taktický krok, aby se vše nevyzradilo nepřiteli, nemůže tak z plna voličstvu se vyložit, jak skutečně je A proto míním, že poslancům má se dopřáti času k jich akcím po dobu práce, vždyť volic má v ruce zbraň, kdyby jeho poslanec seše s cesty, proto jej nevolit. Tento poměr jest při- rozený. Neboť prospěch či neprospěch toho kte rého taktického kroku lépe může posoudil poslanec na bojišti, než voliči ve vzdáleném místě. V taktice musí býti poslan cům ponechána volnost. Velectění pánové ! Přečell jsem pilně řeč dra. Fořta v Českém Brodě. Jsem totiž, řeknu upřímně, takový, kdybych nalezl v jeho řeč pravou cestu, okamžitě bych jako poctivý Čech řekl: ta cesta je pravá, jdu po ni. A co jsem nalezl? Sestavím, co radí pa dr. Fořt pro budoucnost: 1. Abychom se pokusili o nové seřaděn všech pokroku milovných a pro politické cíle hořicích Čechů kolem zásad, na nichž vznikla strana mladočeská. — Kdo pak ty zásady ruš a kdo jednotu rozviklává? 2. Vrátit se k my šlénkovým zásadám strany mladočeské. — Kdo se od nich odvrací? 3. Dosažení politické svéprávnosti v rámei Rakouska. — Kdo pak pro bůh proti ní bo juje? Když Kaizl a já v jedné ze sýých řeč jsme pro tutéž myšlénku pod heslem autonomi sace bojovali, byli jsme prohlášeni za zrádee státního práva. 4. Návrat k demokratickým a lidovým zá kladům. — Kdo se od nich odýrací? 5. Obráliti se k dalšímu co nejvýdatněj šímu hospodářskému a kulturnímu sesilování českého lidu. Prosím, nepracujeme v té příčině plno- silou, až se nám to zazlivá? 6. Konečné cíle své účinně propagovati.

Ve všech těch návrzích nevidím žádnéh reelního podkladu pro nějaký nový postup, a le rozpory o taktiku nemohou být ta- kového druhu, aby boj v celém ná rodě rozvířily na stupeň varu. Pan dr. Fořt staví další požadavek: »Poctivý smír s Němci, však dosažený zabezpečený přeměnou ústavy ve směru decen- tralisace zákonodárství a správy.« Tomu nemůže přece věřit! Pan dr. Foř seděl přece v česko-německých konferencích. viděl, jak jsou nyní Němci nakloněni uzavři smír a jak chce s centralistickými Němci uzavři smír o decentralisaci? Ten smír Němci nikdy neuzavrou. — Zásada zdali centralisace nebo decentralisace musí bý vybojována. — Já také jsem po poctivý smí s Němei, neboť vím, že tu leží pravý předmě sporů a bojů, ale já se neklamu, že dnes nen ta chvile, kde by věc byla možna. O »osobních ambicích« poslanců, o nichz pan dr. Fořt mluvil, v této chvili mluvit ne budu, učiním to na jiném místě, jenom jako předseda klubu v zájmu klubu jej žádám přá telsky, aby uvedl určitá jména, může-li. Přicházím ke konci.

Ptáte se mne, pro jakou jsem politiku v budouenosti? Já jsem pro politi k volné ruky na všecky strany, i prot stranám parlamentním i proti vládě. To byla polítika, jež nám něco vynesl Za pravice jsme ztratili, čeho za politiky volne ruky jsme dobyli. Pokud naše národní poža davky nebudou urovnány, není ani většina s nám možna. Na pravo ne, poněvadž při každé ná rodní otázce se nám vymkne centrum. Nám svědčí na ten čas jenom politika volné ruky. Setrvejme co do programu politického z plna při svém starém programu politickém, státopráv ním a rovnoprávnostním, co do postupního pro- gramu rozdělme si celý program v program aktuální čili program nejbližších úkolů a v pro gram budoucnosti, to jest, co dá se dosíci hned a co později. Tím tu dvojakost svojí politiky aspoň z části odklidíme. Co do prostředků nedávejme poslancům svým žádnou direktivu ani pro ob strukci ani proti obstrukei ani pro opportunismus ani proti opportunismu, ale dejme jim direktivu, aby vždy užili toho prostředku, jenž dle daných poměrů národu našemu nejvíce prospěje.

Jeden ale jim dejte mandáta to imperativní, aby jediným jejich voditkem byl prospěch a dobro národa a vlasti a ne popularita o sobní. Po skončené, hlučným potleskem odměněné řeči, rozvinula se delší debata. Náměstek okres- ního starosty pan Macháček promluvil o tisku strany, nájemce dvora pan Batí k toužil pak po lepších poměrech v poslaneckém klubu. U vchodu do této památné síně Vlašského dvora je upevněna tabulka z r. 1595, na níž před- kové naši dali tento nápis: »Kdo jsu v radě, sem za úřadem svým vstupuješ, před těmito dveřmi odlož hněv, záští, pochlebenství, nebot jakou měrou Ty jiným měřiti budeš spravedli- vostí neb křivdou, tou i Tobě na soudě božím odplatu očekávati a snášeti budet« Taková ta- bulka, pánové, měla by být i na dveřích klubu poslaneckého. Pan Truhlář žádal p. poslance, aby veške- rým vlivem svým působil, aby záležitost rayonu dopadla ve prospěch rolnictva, zvláště pak, aby zákaz rayonování byl opřen trestem. Řečníi dotýká se rozvášněných poměrů v Čechách nepokládá za správné, že prvním heslem je vždy: »Hri na poslance.« Vždyť všichni jsme vedeni láskou k vlasti a úsilím prospěti věci národa. Když byl ještě dr. Pacák vytkl své stano- visko v zákazu rayonů a slíbil všestrannou pod- poru klubu, navrhl starosta Malešova p Vepřek ku přijeti resoluci, včera již oznámenou, klerá přijata byla jednomyslně, což zjištěno zkouškou opačnou, načež srdečným doslovem pana před- sedajícího Č. Truhláře schůze skončena

Národní hospodář. Z trhů cukerních. V Praze, 19. dubna. (Pův. zpráva »Nár. Listů «.) Ačkoli v minulém právě týdnu cukerní trhy jevily většinou smýšlení ustálenější a ceny poněku získaly, nelze o nějaké změně vlastní situace dosu mluviti. Dva momenty měly vliv na tento dosud nepa- trný obrat k lepšímu: Prvním z nich byla úsilov- nější poplávka anglického konsumu po pohotovém granulatedu. Opatrní Angličané nečekají, až po úpl- ném vyčerpání domácích zasob nebo po rozhodnutí celní otázky nastane všeobecný shon po bílém zboží. při němž ceny pravděpodobně musí stoupati, a proto hledí již předem se zásobiti zbužím pro malou po- ptávku dosud levnějším. Vymiňují si sice, že kou- pený cukr nesmí býti vypraven před 25. t. m., ale trhy, jejichž pozornost v dlouhé době vnuceného klidu se zostřila a jež co den čekají na výdatnějši nákupy Anglie, uvitaly s povděkem i tento předvoj jejich. Kontinentální rafinerie, které části svých zásoh bílého zboží se zbavily, hledaly na to úhrady na trhu terminovém, takže z poptávky Anglie vytěžil i cukr surový.

Druhým momentem, nikoliv sice v pravém smyslu přímo přiznivým, jako spíše uklidňujícím, bylo zvýšení amerických záznamů cukerních. Pro evropské trhy ztratila Amerika ovšem již dávno ve- škeru přítažlivost, takže na nějaký větší odbyt řepo- vého cukru do Spojených států se nepočítá. Smiřo- valy-li se již trhy s tímto stavem věci, na kterém nedalo se z jejich vůle ničeho měniti, musila je tím více rozladiti zpráva o prodejích kubánského cukru do Evropy, jež v předposledním týdnu se staly. V pravdé však nebylo na ten čas vážnějšího důvodu k obavám, neboť celé ty prodeje do Evropy nebyly ničím jiným, nežli demonstrací proti americkému trustu, od něhož Kubánci také již různým manévrům se přiučili. Svými prodeji do Anglie chtěli zabrániti dalšímu neoprávněnému snižování cen, což také plnou měrou se jim podařilo. Americký trust ovšem by velice nerad přišel o nejbližší a jaksi »spřizněný« cukr a proto nej-n že další snižování záznamu za- razil, ale tytu dokonce o jednu osminu ct zvýšil.

Mimo tyto hlavní dva momenty možno zazna- menati, že také francouzská spekulace občas podni- kala nákupy nové kampaně, čímž také se své strany přispivala k upevnění cen. Naproti tomu snižováním disparity pařížských cen vůči ceně světové vzrůsta stále nebezpečí, že při větší poptávce Anglie trh za- plaven bude zadrženým doposud zbožím francouz- ským, čímž by větší vzestup cen učiněn byl ne- možným. Přes výše uvedené příznivé momenty trvá zma- látněnost na trzích nadale, a nebyly ani anglické koupě s to podnítiti větší podnikavost jak obchodu tak i spekulace. Náš trh se surovinou byl po celý týden smý- šlení klidného až ustaleného, ačkoliv pohyb jeho cen nedál se vždy v souhlasu s cizinou. Zavinila to někdy větší zdrželivost surováren, jindy opět malá poptávka rafinerií, které s nákupy příliš nespěchaji.

Proto také nelze slyšeti valně o placených domácích prémiích, neboť povolen pouze v jednom známém případě příplatek 15 h. Ochotnějšími ku prodejům byly surovárny vzhledem k zadním výrobkům, jež tento týden objevovaly se v trhu četněji a také za slušné ceny ihned byly koupeny Učiněné závěrky obnášejí asi 20.000 q a lýden konči při klidném směru cenou K 22.75 za pohotový L. výrobek a K 20.— až 22.35 za zadní výrobky B 88% v paritě ústecké. Domácí trh s bílým zbožím jeví stál smýšlení zcela zvláštní, totiž roztrpčené, což způso beno organisací ústřední prodejny. Protesty proti tomu se napořád množí a co nejvážnějšího, počínají se ozývati také surovárny, které ve zvýšení ce bílého zboží mimo Prahu neshledávají nikterak pří pravu k budoucímu způsobu prodeje, ale obcházení kartelní smlouvy. Počitají při tom, že, obnáší-li do mácí zpotřeba v Rakousku v měsících dubnu ak červenci okrouhle asi 1 milfion metr. centů a zvýšení cen v průměru asi 2 K, rafinerie při tom vydělají asi 2 miiliony K, z nichž 60% náleželo by suro- várnám, kdyby rafinerie zvýšily stejně také ceny pro Prahu.

To ovšem se nestalo, a třeba že dle smyslu úmluv s rafineriemi surovárnám podíl na tomt větším zisku by příslušel, dle znění smlouvy ne může jim býti přiřknut, nanejvýše snad dobrovolně. V některých kruzích surováren přetřásá se prolo také myšlénka, vyhnati záznamy bílého zboží na pražské burse do výše, což by při stálém nedostatku zboží ovšem nebylo věcí nesnadnou, načež by rafinerie musily 60% z toho dáti surovárnám; naproti tomu však bylo by těžko vyvarovati se při tomto podniku dalšího přetěžování konsumenta Při klidném obchodu zůstávají ceny K 84.50 B. homolová I. rafináda loco Praha. Trh terstský ustálil se koncem týdne na příznivější zprávy z ciziny, jakož i na to, že nalé- bavější místní vybídka byla zastavena. Centrifugální pilé docilovalo včera pohotové K 23.50 až 24 50 a na duben červenec K 23.75 až 24.75. Na trhu londýnském větší poplávka gon- sumu po pohotovém bílém zboží jeví se také v cenách téhož, neboť rakouský granulated prodáván tam včera pohotový za sh. 9.934 a na kvělen srpen za sh. 10.044. Na trzích německých byla stejně jako u nás i v posledním týdnu patrna větší zdrželivost suro- váren, které zboží buď vůbec nenabízely, nebo žádaly za ně ceny vyšší. Toho použila ihned druhá ruka k větším odprodejům ze svých posavadních zásob. Kupci byly většinou domácí rafinerie; vývoz chová se dosud celkem nečinně. Zřejmé zásoby svělové obnášely tento týden: rozdí tun tun lun dle Lichta . . . . 3.140.673 3,229.680 (—— 89.007 dle Czarnikowa . 3,310.740 3,364.498 (— 53.758