Dosavadní jazykové předpisy zůstanouv platnosti pro všechny zeměpanské pokladnya úřady v království českém, které obstarávají agendu peněžní, pro vnitřní službu ve všech zá- ležitostech dopravních a výkonných, pro vnitřní službu a manipulaci při úřadech poštovních a telegrafních, pro vnitřní službu v erárních průmyslových podnicích, podřízených bezpro- středně ústřední správě, dále ve vzájemných sty- cích dotyčných orgánů a úřadů. O jazykové způsobilosti úřadníků určuje § 27, že při úřadech v obvodech jednojazyč- ných smějí býti zaměstnáni jen úřadníci, kteří vládnou úplně úřadním jazykem ústně i písemně. Aby pak bylo lze použíti i druhého jazyka zemského při úřadech jednojazyčných, jest po- užívati, kde toho potřeba služby vyžaduje, úřadníků dotyčných odborů extra statum, kteří mocni jsou obou jazyků zemských ústně i pí- semně a jichž počet dle potřeby má býti napřed stanoven. Lze připustiti, aby jeden úřadník i při ně kolika úřadech stejnorodých a sousedících fun- goval. Při úřadech dvojjazyčných jest se posta- rati o dostatečný, potřebám vyhovující počet úřadnictva, obou zemských jazyků mocného. V závěrečných odstavcích (§§ 28—30) ná- vrhu zákona jest vysloveno, že zákon tento platí o úřadech soudních, státních zastupitel- stvích, dále o úřadech podřízených ministeriím vnitra, financí, obchodu a orby v království českém. Pro ředitelství policejní a veškeré úřady zeměpanské I. instance v Praze platí předpisy stanovené pro obvody dvojjazyčné.

Zákon nabude platnosti za 3 měsíce po pro- hlášení. Veškeré, dříve vydané předpisy o po- užívání zemských jazyků při úřadech zeměpan- ských, jež v zákonu tomto obsaženy nejsou, pozbývají tímto platnosti. K návrhu zákona jsou připojeny obsáhlé poznámky a vysvětlivky, jakož i tabulka, zná- zorňující nynější stav politických i soudních okresů v Čechách a poměry zalidnění. Dále připojen svrchu uvedený obšírný elaborát o ja- zykovém ohraničení v Čechách. Lze z něho vypozorovati, že při vypracování návrhu o ja- zykovém ohraničení hlavní zásadou bylo co nejúplnější odloučení jednotlivých obvodů dle jazyka většiny obyvatelstva, a že při tom ne- stranně brán ohled na obě národnosti, jakož i na oprávněné nároky a zájmy obyvatelstva, Dle tohoto operátu byly celkem 233 soudy okresní, mezi těmi 94 ryze německých, 133 ryze českých, 6 dvojjazyčných. Nově zřídilo by se 14 okresních soudů a sice 7 jednojazyčných českých (v Bohušovi- cích, Čermné, Zlaté Koruně, Husinci, Stankově, Velešíně a Velkém Ždikově), 6 jednojazyčných německých v Opatově, Č. Radiměři, Kysiblu, Hradišti, Kuřích Vodách a Outerý) a smíšený okresní soud v Dobřanech.

Úřadovalo by dále 103 okresních hejtman- ství (31 jednojazyčných německých, 58 jedno- jaz. českých a 4 smíšená.) Znova by se zří- dilo 5 jednojazyčných okresních hejtmanství če- ských a to v Hluboké, Jaroměři, Libochovicích, Nepomuku (nebo v Blovicích) a v Netolicích,4 jednojazyčná německá (v Králikách, Nýrsku, Mimoni a Vimperku.) K tomuto operátu přiloženy jsou tři se- znamy a to: 1. seznam okresů, jež mají býti zřízeny, jakož oněch, jež mají buď odloučením nebo přidělením býti změněny; 2. seznam všech obcí v Čechách, které skládají se z několika míst a kde v tom neb onom místě většina oby- vatelstva s většinou obyvatelstva v obci samé v ohledu jazykovém se různí; 3. seznam míst od soudních sídel nejvzdálenějších a to jak dle dosavadního, tak dle chystaného soudního rozdělení.

Osnova zákona ve příčině krajských úřadů ustanovuje, že za příčinou usnadnění agendy politické správy v Čechách zřídí se 10 krajských úřadů. V čele každého bude státi krajský hejtman (V. hodnostní třída) s místo- držitelským radou, jako svým náměstkem s potřebným personálem. Krajští hejtmané jsou podřízeni přímo místodržiteli. Z 10 krajských úřadí jsou 3 jednojazyčné německé se sídlem v Chebu, Litoměřicích a Liberci, 5 jednojazyčných českých se sídlem v Chrudimi, Jičíně, Hradci Králové, Praze a Táboře, dva smíšené se sídlem v Budějovicích a Plzni. Kompetence těchto krajských úřadů týče se zásadně oněch záležitostí krajského, jim přikázaného obvodu 1. a 2. instance, jež náležely dosud v obor působnosti c. k. místo- držitelství. Tomuto vyhraženy budou záležitosti, jež buď dotýkají se celé země nebo obvod ně- kterého kraje překročují. Krajským úřadům mohou býti také přikázány záležitosti, jež do- sud obstarávány byly okresními hejtmanstvími. Z opatření a rozhodnutí krajských úřadů možno odvolati se, pokud to zákonem vůbec přípustno, prostřednictvím místodržitelstva přímo k úřadu centrálnímu.

Vedle toho uvedeno jest v zákoně 28 dů- ležitých bodů, jimiž vyznačeny jsou záležitosti ve kterých je místodržitelství poslední instane odvolací. Hlavního města Prahy, jakož i záležitostí působnosti pražského policejního ředitelství tento zákon se netýče. Krajské úřady mají zahájiti svou činnost šest měsíců po prohlášení zákona. V dodatcích, jimiž zákon jest provázen, nalezáme přehled dějinného vývoje krajů v Če- chách, zejmena novějšího vývoje počínajíe r. 1848. Pak následují obšírné důvody pro znovuzřízení krajských úřadů. Náklad na jeden krajský úřad páčí se průměrně na 80.000 až 90.000 korun ročně. V příloze shledáváme též návrh na možné rozdělení země ve 14 krajů, z nichž 5 jednojazyčně německých: Cheb, Li- toměřice, Krumlov, Liberec, Žatec, 7 jednoja- zyčně českých: Chrudim, Jičín, Hradec Králové, Písek, Praha, Slané a Tábor a dva smíšené Budějovice a Plzeň.

Osnova zákona, týkající se Moravy, ob- sahuje 21 paragrafů a ustanovuje ve příčině úřadní řeči v zevní službě, že se má u země- panských úřadů na Moravě při zevním úřadním jednání, t. j. při jednání ústním a písemním se stranami jednati zásadně v jejich ja- zyku. Úřady tyto jsou tedy povinny podání ústní i písemní od stran přijímati v obou ja- zycích a vyřízení nebo rozhodnutí dodávati stranám v tom jazyku, ve kterém bylo podání ať ústní nebo písemní učiněno. V zevní úřadní řeči jest provedena úplná rovnost obou zem- ských jazyků. Ve vnitřní službě mají zeměpanské úřady užívati obou jazyků zemských dle těchto pravidel: V záležitostech stran, které byly pro- jednávány výhradně v jednom jazyku, budiž užito jazyka podavatele také ve vnitřní službě. Jsou-li při některé záležitosti zúčastněny strany, jež při svém vystupování neužívají jazyka jed- noho, má se ve vnitřní službě užíti jazyka, který jest přiměřený okolnostem a účelu úřadní korrespondence.

Zápisy do podacího protokolu a do rej- stříků sloužících k úřadnímu jednání anebo záznamy, jež jsou stranám dle platných před- pisů přístupny, nebo ze kterých se jim po je- jich žádosti vyhotovují opisy, mají se vyřizo- vati v jazyku žadatele anebo v jazyku, ve kte- rém byla záležitost projednána a vyřízena. Ostatně zůstanou ve vnitřní službě včetně s po- radami a s úřadní korrespondencí v platnosti dosavadní ustanovení. Totéž platí pro jednání s úřady mimo- moravskými. Dosavadní jazyková nařízení zůstanou pak v platnosti na dále: 1. ve příčině platnosti vojenské služební řeči pro jednání s vojenskými úřady a pro jich služebné poža- davky, 2. pro zeměpanské pokladny a pro úřady peněžní na Moravě, 3. pro záležitosti do- pravní ve vnitřní službě a v manipnlaci služby poštovní a telegrafní, pro vnitřní službu erárních průmyslových závodů, jež jsou podřízeny bez- prostředně správě centrální, jakož i pro vzá- jemné styky dotyčných orgánů a úřadů.

Dle § 17. má se požadavek jazykové zna- losti úřadníků při obsazování jednotlivých slu- žebních míst posuzovati dle skutečné potřeby. Každý úřadník musí míti tolik jazykové zna- losti, kolik služba jeho při dotýčném úřadě skutečně vyžaduje. V § 18. vyslovuje se možnost jazy ko- vého ohraničení v jednotlivých úze- mích země. Závěrečná ustanovení jsou v podstatě sou- hlasná s oněmi, jež jsou obsažena v osnově pro království české. K osnově jest připojena krátká zpráva dů- vodová. Dále jsou k ní přidány dvě přílohy, z nichž jedna podává přehled administrativního territorialního rozdělení Moravy na základě sčí- tání lidu v r. 1890 a druhá obsahuje abecední seznam všech goudních okresů na Moravě s udáním počtu jich obyvatelstva a poměrů národnostních. Dle toho jest ze 77 okresních soudů na Moravě čistě českých (menšina pod 10%) 39, převahou českých (menšina nad 10%) 20, čistě německých (menšina pod 10%) 10, převahou němecsých (menšina nad 10%) 8. »Ano, ano, toto vše zastanu také — v plné míře,« pravil u sebe a vědomí to zmírnilo jeho muky. V okamžiku tom zapomenul na hlad, ží zeň, únavu. Vztýčil se a spěchal ku kancelář udané v ofertě. Byl puštěn k chefovi, který si příchozího, když přednesl svou záležitost, pátravě prohlédl. Kladl mu četné otázky i zdálo se, že byl s od- povědmi spokojen. »Kde bydlíte?« tázal se prácedajce ucházeče. Otázka tato zdála se strhnouti mladého muže, jenž počal doufati v lepší osud, v pro- pasť. Nyní jest přece bez přístřeší! Lháti ne- chtěl. Chéf pohlédl již na něho nedůvěřivě. Ne- bohý mladík zpozoroval nebezpečí. Vzmužil se a výprávěl vše pravdivě a dosti obšírně. Obličej starého pána opět se vyjasnil. »Jděte a přineste mi vysvědčení a doporu- čení,« dodal pak vlídně.

Mladík odešel. Viděl, že hvězda jeho štěstí zase mu svítí. Chtěl spěchati — ale nohy jeho zdály se býti zatíženy ohromným břemeném — nedostávalo se mu dechu. Byla to pravá cesta křížová. — Nyní však kyne mu opět spása, nyní, kdy se již obíral myšlenkami sebevražed- nými. Jak podivné to řízení osudu! Když sám, jsa na hranicích zonfalství, hledal pomocí časo pisů zaměstnání, nepodal mu nikdo ruky po- mocné — spasné! A nyní ztratí jiný, šťastný muž, jednu z četných ofert, která šnad bude základem štěstí pro celý jeho život. Pán ten jest zajisté pravý lidumil, pohlížel na něho tak soustrastně, tak vlídně. Musím pracovat a vyna- ložím vše, bych získal jeho přízen. Krásné tyto úmysle posilnily jej. Vešel do svého bývalého bytu uspokojen. Vyprávěl své štěstí. Hodná paní mu blahopřála. Podala mu jeho tlumok, jejž byla dobře uschovala. Mladý muž vybral si potřebné papíry, při slíbil, že co nejdříve přijde zase, aby sev rovnal a nastoupil zpáteční cestu. Přišel v pravý čas. Chef hotovil se právě k odchodu. Spatřiv však zemdleného mladého muže, pokynul mu na stolici a pravil laskavě: »Posaďte se a dejte mi dokumenty.« Mladík podával je pokorně. Pán je bystře přehlédl a pravil: »Dobře. Na prvního nastoupíte místos sto korunami měsíčního platu.« Tváře šťastného muže zrudly blahem. »Vašnosti, budu pilně, svědomitě pracovati a modliti se za vás po celý život,« namáhavě vypravil ze sebe. — Jeho ramenem bylo prudce zatřeseno. Mladý muž otevřel zšíroka oči a díval se udiveně kolem sebe- »V parku nesmíte přece spáti, pravil k němu strážník, »ještě by vám mohl někdo něco od ciziti.« »Hahaha!« zazněl hysterický smích z úst probuzeného muže. »Mě nelze přece ničeho od- ciziti !« A zdvihl se prudce z místa, kde šťastn — snil ! — —

Zákon ze dne . . . . . . týkající se úpravy jazykových poměrů při zeměpan- ských úřadech v království českém. Se svolením obou sněmoven říšské rady vidí se mi naříditi:

Jazyková území.

V království českém rozeznávají se pro úpravu užívání jazyků při zeměpanských úřadech tři jazy- ková území 1. jednojazyčné české, 2. jednojazyčné německé, 3. území jazykově smíšené. Které okrsky okresních soudů až do provedení jazykového ohraničení náležejí k jednotlivým jazy- kovým územím, je patrno z přiložené vložky. Dále platí pro tuto dobu úřady, jichž působnost se vzta- huje na několik okrsků okresních soudů, za jazykově smíšené, je-li jeden z těchto okrsků jinojazyčným. Nejpozději do konce r. 1901 jest, hledě k usta- novením zákonů ze dne 11. června 1868 ř. z. č. 59 a ze dne 26. dubna 1873 ř. z. č. 62, okrsky okres- ních a krajských soudů přetvořiti dak, aby okrsky pravidlem pojímaly jen jednojazé obce. Právě tak jest také politické okresy se zřefelem na úkoly správy ohraničiti tak, aby pokud možno nejvíce od- povídaly jazyku obyvatelů. V obou případech jest co možná míti zření ke přáním obyvatelstva, jakož na poměry komunikační a dopravní. Při tomto ohraničení platiž za jazykově smíšený každý soudní okres, ve kterém menšina jinojazyč-