ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8121e420-78e8-11dc-9211-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 32, person 61, org 6, work 1
1 masthead
Ročník XXXXV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 7. května 1905.
Praha
3 masthead
Číslo 124.
4 article
Fa ronní a odpol. líst předps läcí sei Praze v admnini n. . . . . 8 k- s 40 des elike n slnk n eu- v ; » K o sa nbo k Pešlous ri k drojí zili r2i ra
Praha
5 article NARC
NARC V drobném prodejíi ranní číslo o sobě . . . za s h odpoladní . . Ve slialkách na venkorš: cápsledaí . . . . . . . Inserat, plati ze hotově napřel Předplaconi a inserty přijímná zdmini- stracs v Mazianské ulici č.a. Tam nacházají se též redakne tiskárna a expedšce a Národnich Liistů“ Rukopiiy se nevrassji.
Rukopiia Mazianský ulice Národnich Liistus
6 title
NIi
7 article
Dršsí říslo pre Prahu je o 22 stranách. L. Z Petrohradu, 6. května. V 9 hod. rečer. (Původní telégram zvláštního dopiso- valele »Nár. Listů«.) Ředitelství divadel carských dalo rozkaz, aby divadelní představení zakončena byla již 29. dubna z obavy před nepokoji na 1. května (dle starého kalendáře). Dopisovatelé listů zaznamenávají zimničnou činnost japonské armády Vyskytnutí se četných zvědů pokládá se rovněž za známku blizké akce japonské. Z Tokia, 6. května. (C.-B.) Čtyry torpédové lodi ruského loďstva vladivostockého objevily se včera západně od Jessa a za- jaly proti Sueu (Sueu leží na západ- ním pobřeží nejsevernějšího z velikých ostrovů japonských, Jessa Pozn. red) malou plachetní loď, kterouž spá- lily. Kapitán lodi byl zajat. Torpé- dové lodi zmizely potom v severozá- padním směru. Vrátily se nepochybně do Vladivostoku. Mužstvu plachetní lodi podařilo se uniknouti na souši a uak se zachrániti. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 5.)
Sueu Praha Petrohrad Tokio Vladivostok
8 article Německá předehra ke Gautscho- vým „smiřovačkám“ v Čechách.
Německá předehra ke Gautscho- vým „smiřovačkám“ v Čechách. Zapomenutí dnes již skoro »Meiningenštie a jejich rušné sbory patrně ve zdejším táboře německo-centralistických »artistů« zůstavili po sobě školu velice chápavých aranžerů hlučných scén »hlubokého lidového rozčiloní a rozhořčenle. korybantského hluku a vzbouření německéh furoru na závolání. — Po desítileti již provozují na újmu míru blaha vlasti naší tuto komedii dravou, jakmile se jim uzdá za vhodné a prospěšné jejich spe- kulaci. Tak i dnes. Bezpochyby zdá se jim být cena, jakou jim vláda Gautschova za jejieh upuštění od obstrukce na sněmu českém a za dočasný klid zbraní vůči krisi uherské nabízí — nedostatečnou a doufají hodným oppo- sičním rámusem a terrorem, jako již tolikráte, 1 rozhodujících kruhů vídeňských »duši vy- strašit« — zkrálka, naši mili a vezdy dobří nsúsedé« již opět — hrají. Jak známo nechtěl po pěkném příkladu libereckých a rumburských furibundů okresní výbor chebský přijímati českých písem- ných podání, nýbrž vracel je s poznámkou, že mu »nelze vyřizovati podání, sepsaná jazykem jemu nesrozumitelným«. Marně zemský výbor, k němuž se česká odmítnutá strana obrátila o zastání právní, dokazoval Chebským, že dl zemského řádu jazyk český požívá jakožto jazyk zemský rovného práva s německým v celé zemi české, k níž patří též okres chebský. Irovi a Schönererovi Chebáni vedli si stížnost k nejvyššímu správnímu dvor vídeňskému, spolehajíce v jeho německo- byrokratického ducha. Avšak, nastojte, o přeli- čení 11. března t. r. provedeném tento nejvyššl
Gautschův Ir Čechy
9 article
správní soud svými pěti soudci odmrštil stížnost Chebských a dal za právo stanovisku zemského výboru, že podle zákona oba jazyky, český jako německý, jsou v Čechách jazyky zemskými a tudíž ja z v kv v celé veřejné správě země česke stejně oprávněnými, následkem čehož v celém objemu země české úřadové veřejní, zeměpanšti jako zemští a samosprávní, povinni jsou přijímatin stejně podání česká jako německá Měsíc na to, 17. dubna t. r., rozhodoval opět c. k. říšský soud ve sporu české strany (advokáta dra. Hliňáka) s magi- strátem libereckým, který stejně opo- vážil se odmrštit a limine českou stlž- nost, »poněvadž je sepsána v j a zy ku (libereckému magistrátu) nesrozumitel- ném«. Jelikož ani místodržitelství, ani mini- sterstvo netroufaly si toto drzé porušení rovného práva zemského jazyka českého zkárati, obrátil se dr. Hliňák stížně na říšský so ud tento po zákonu zcela správně rozhodl, že magistrát liberecký je povinen česká podání nejen přijímati, ale i vyříditi, »poněvadž Čechy jso zemí se dvěma rovnopráv ný mi jazyky zemskými a úřady tamní jsou tudiž povinny, vyřizovati po- dání, učiněná tím neb onim jazy kem v zemi obvyklým.« — Nuže pro tyto dva rozsudky správního říšského soudu rozdmychují nyní, po několika- nedělním všeněmeckém bubnování, ve- škeři němečtí poslanci z Čech — pp.
Hliňák doktor Čechy
10 article
Baernreither jako Bareuther, Per- gelt jako Iro, Funke jako Wolf, Prade jako Pacher, Peschka jako Schalk ve Vídni — novou válečnou štvanici »na obranu« ohroženého prý Němectv v Čechách, volají znova o »velikém znepokojení« lidu německého v Čechách, vyzvou jej provo- láním, aby těchto rozhodnutí a roz- sudků nejvyšších soudních dvor pranic nedbal, nýbrž na dále všechna če- ská podání docházející obel a okresních výboro německých bez vyřízení jako nesroz- umitelné zhurta odmítal — a zároveň vy- zvou vládu, aby děle neotálela před- ložiti řišské radě návrh zákona, kterým by němčína byla ustanovena za jedinou s tá tn řeč všech království a zemí na říšské radě zastoupených, stejně jako Maďaři uzákonili svou maďarštinu za jedinou státní řeč v Uhrách. Z tohoto usnesení všech německých po- slancův, jež učinili dne 5. května 1905 ve Vídni, proráží obmysl jejich z daleka. Oni vědí tak dobře jako každý vrabec, že u záko- něni němčiny jako státního jazyka parla- mentem je holou nemožností, poně- vadž je to změnou 4. základního zá- kona ústavy, kterou nelze provést než dvoutřetinovou většinou. Tuto ale nelze sehnati Němcům potud, pokud slovanšt národové této říše nebudou ochotni k vůli je- jich krásným očím spáchat na sobě harakiri.
Baernreither Bareuther Funke Wolf Prade Pacher Peschek Schalk Maďar Němec Vídeň Čechy Uhry
11 article
Kdyby však některá vláda se odvážila zavést absolutism a oktrojovat násilně vět- šině národů slovanských jařmo státní němčiny, byl by den narození této brutality zároveň dnem záhuby a konce této říše, o čemž neklamal se ani dr. Körber, pročež sám odbyl tuto šílo- nou choutku německých Furibundů v parla- mentě dne 11. listopadu 1902, schladiv je těmito slovy: »Rakousko není do- konce žádný jednotně národnl stát a nemůže tedy míti žádné h národního, žádného státního ja- zy ka.e Co chtějí tedy pánové s tím svým vyzvá- ním vlády, aby neotálela déle s předlohou zá- kona o povýšení němčiny na svrchovaný samo- panující jazyk státní? Proč vyhrabují znovu ze zasutých šachet ty staré, zpráchnivělé návrhy Wurmbrandův a Scharschmiedův z osmdesátých let minulého století? Patrně jen, aby pan Baern- reither vypadal tak chrabrým a rázným chau- vinem německým jako Schönererovee Bareuther, aby Funke nezůstal za Irem a Prade za Wol- fem, alebrž všickni svorně předstihovali se v urážení, dráždění a pohoršování slovanské většiny národů a zvláště nás Čechův. — Den před tmto štváčským usnesením všech něme- ekých poslancův, měl vůdce německých po- krokářů z Čech dr. Eppinger ve Vídni ve- řejnou přednášku, v níž neváhal takto pravdě biti v tvář a křivdit sočivě snahám národa našeho.
doktor Körber Wurmbrandův Scharschmiedův Baern Bareuther Funke Irma Čechův Čo Eppinger Rakousko Vídeň
12 article
Pravil v ní. dle referátů německých do- slovně: »Cile Čechů jsou známy. Oni chtěj státní právo a rovnoprávnost, t.j. vícecennost českého jazyka v Če- chách ... Oni by nás, chtěli v českém státu stlačit do stálé menšiny a na jakýs pouhý ornament českého pozadí. Oni staví formuli: Každý Čech musí býti v celých Čechách, i tam, kde se nikdo nebo jen nepa- trný zlomek obyvatel k obcorací češtině zná. býti v úřadě, ve škole a ve veřejném životě obsloužen svým mateřským jazykem, ať sije toho praktická potřeba nebo není. Z toho ná- sleduje, že bezmála všichni veřejní státní nebo zemští úřadníci musejí býti obou zemských ja- zyků mocni, čímž pak se také ospravedlňuje houfný dovoz českých úřadníků do něme- ckých krajin. Proti tomu nemůžeme my Němei ničeho jiného činiti, než na obranu se po- stavit a to všemi prostředky, jež máme po ruce.«
Čecho Čechy
13 article
Nalhav pak ještě Vídeňákům ignorantům, kterak prý obec pražská co nejmén ě ol německé školství pečuje, tak že prý v Praze vidíme ně mecké třidy přeplněny a zdravotně co nejhůře zanedbány, — ctihodný ten německý příse díei a vůdce Němců v Čechách končil svou řeč do- slovně: »Myslite, že by bylo lépe, kdybychom ustali v nepřátelství proti Čechům a v po- koji s nimi žili chtěli? Nikoliv! Bů uchovej. Pravý opak by nastal: Každákoli naše povolnost byla by vykládána za neklamn znamení naší slabošti a za důkáz, ne že jsme mírumilovní, nýbrž že uznáváme české n ad- práví. Brzy by se konstatovalo, že my uznávám Čechy za domácí pány a sebe jen za pouhe nájemníky. Ne, tak to nejde !... Proto poža- dujeme změnu zřizení zemského, abychom jak ve sněmu zemském, tak i v zem- ských ústavech a v zemských úřadech domohli se té platnosti, jaká nám náleží; prolo žádáme upravení jazykového práva samosprávných i státních úřadech za neroz- lučné v souvislosti s národním roz- hraničením a konečně zákonodárství o mi- noritních školách. Otázka volební reformy nad- chází: nehodláme dále žiti z milosti velkostat- kářů ani z milosti svých českých protivníků!« Jak viděti, umi gentleman Eppi nge ušlechtile s pravdou hrát! On nepoví neukým Vídeňákům, že fo r mul e rovnoprávnosti, jak
Vídeňák Němec Čecho Praha Čechy
14 article
my jí rozumíme, poctivě zní: Každý oby vatel země české, Němec jako Čech, nalezniž u všech veřejných úřadů v celé zemi právo své stejně a rovně jazy kem svým, nýbrž on jim namduví, že my právo to pouze pro sebe žádáme, i tam, kde prý se ho- nejeví nejmenší praktická potřeba. A zatím se jeví v zemi, kde pospolu žijí 4 milliony Čechův a 2 milliony Němcův, prak- tická ta potřeba denině a bezvýminečně všěude, tak že sam předchůdce Eppingrův, vůdce Němeů dr. Herbst ve zvláštním memorandu jako ministr již r. 1869 dovozoval nez byt- nou toho potřebu a nutnost, aby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v zájmu státní správy voškeří státní úřadníci znali oba jazyky zemské. A nyní k tomu hroznému znásilnění Němeův vůřadech samosprávných, následkem výše vzpomenutých rozhodnutí správního i řlš- ského soudu. Dnešní »Neue Freie Presse « ne- ostýchá se lži, že prý jsme my Češí kdysi již přisvědčovali ke stanovisku Němců, že německé obce a německá okresní zastupitelstva nepotře- bují přijímat a vyřizovat českých podání. Jak- živi čeští politikové na toto stanovisko brutálni a k nezťizenému zmatku a nepořádku v zemi vedoucí nepřistoupili, nýbrž vždy na tom trvali, že sice každé obeení a okresní zastupitelstvo má svobodu zvoliti si ten neb onen jazyk zem- ský za svůj jazyk jednací, avšak že musí při- jímati a vyříditi všeliké přípisy došlé v druhém zemském jazyku. Ale za to můžeme do- kázat, že druhdy sami němečtí vůdcové s timto rozumným jako spravedlivým stanoviskem naším se spřátelili, a že tepry nyní je- jich epigoni svévolně se prot němu vzpíra jí.
Němec Čechův Němcův doktor Herbst Němův Čechy Morava Neue Frei Presse
15 article
Dne 29. listopadu 1887 nejvyšší maršálek zemský kníže Jiři Lobkovic učinil tehdejšímu vůdci Němců v Čechách dru. Fr. Schmey- klalovi toto smírné nabídnuti. »U obecnlch a okresních zastupi- telstev v Čechách budiž jazyková otázka upra- vena dle těchto zásad: 1. Obec i zastupitelstvo okresní ustanoví si samy svůj jazyk jednací. 2. Příjímají podání a připi sy i v jiném jazy ku došlé, ale vyřizují je jazykem svým. 3. K jazyku národní menšiny v obei neb v okresu má se bráti přiměřený ohled, dosahu- je-li menšina jisté zákonem určené síly. 4. Města s vlastními statuty, P'raha Liberec vyřizují podání učiněná v obou zem- ských jazycích. Na tyto nabidky knížele Lobkovice o d po- věděli Němci zdejší vlastním listem dra. Sehmeykala ze dne 19. prosince 1887 opět doslovně: »Návrhy tímto učiněné považujeme za možný podkl ad jednání s tou změnou, aby odstave 3. obmezen byl na hlavní mě sto Prahu.« Ejhle, tenkráte tedy nepovažovalito ještě Němci za žádný český altentát na živo svůj, když by veškeré německé obce, a veškerá německá okresní zastupitelstva přijímaly české přípisy, ničeho neměli proli tomu, aby liberecký magistrát na roveň pražskému musil vyřizovat podání v obou zemských jazycích. Na to v červenci roku 1897 ně- mečtí universitní professoři dr. U l b r i c ha poslanec Přersche výslovně konstatovali, že jak s české tak i s německé strany bylo v osnovách zákonův a jednáních opětn uznáno, že podání učiněná v zemském jazyku, třeba nebyla jednací řečí obce, neb okresního zastupitelstva, mus! býti ode v šech samo- správných úřadů přijímána, ale že mají se vy- řídit prostředkem překladův.« — A proto ať žijl dnešní — »Meiningenšti !«
Lobkovic Němec František Schmey doktor Přersch Meiningenšť Čechy Liberec Praha
16 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna- 328. schůze. Z Vídně, 6. května. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listůe.) Pan dr. Mansvet Kosel, jenž avancoval 26. října m. r. z ředitele poštovních spořitolen na kaneléře státního pokladu, mě při projedná- vání celního tanifu poslaneckou sněmovnou skvělé živobytí. Baron Call a hr. Buquoy poslou- chají pozorně a vytrvale každého řečníka, jeho není vidět. Jakoby se příjem z dávek dovozních finančního eráru ani dost málo netýkal. Ab- stinence jeho jest ovšem vysvětlitelna. Předně a hlavně nerozumí celé záležitosti, za druhé si patrně mysli: „Proč bych se namáhal? Jsem beztoho na Vystrkově a stejně rychle i nehlučně, jako jsem přišel, zas odejdu. Jsou ovšem lidé, myslící, že měl pan dr. Kosel odplavati se svým protektorem a spolu- žákem drem. Körbrem. Že měl alespoň on býti s ním solidárním, ani druzí členové kabinetu- zůstali v úřadě, když jim pohlavára vzali. Vzá- jemnost a věrnost — zastaralé to pojmy, jejichž realita ve světě, ve kterém rodí se u zmírají, slavně i neslavně, ministři, nikdy nebyla, nikde není, ani jindy, ani jinde, ani v Rakousku. Vždyt byli jsme svědky divadla, při ktorém lidé, 10. října r. 1893 „solidární“ s hr. Taaffem při podání jeho volební reformy, po patnácti dnech byli solidárními s poslanci, na ministry pasova- nými, kteří povalili tvůrce i dílo. Si hic, si ille, cur tu nom, Mansuele !?
doktor Mansvet Kosel Buquoy Kosel Taaff Vídeň Vystrkov Rakousko poslanecký sněmovna Baron Call
17 article
Dr. Dunajewski, jeho předchůdce, když dělal se poslední celní tarif, takového pohodlíčka neměl. Na jeho bedrech spočívala celá tíž- obrany předlohy vládní nejen proti levici, nýbrž také proti vlastním krajanům, soukmenovcůma přátelům politickým, proti Polákům. Do palby nejprudčí musil sám a první. Pravda, on se nebál. Pravda také: měl dobré zbraně a dobrou zbroj. Něco věděl a uměl se ohánět. A pak říkal vždycky: „Víc nežli padnout, nomohu. A pad- nu-li, padnu čestně!“. A padle čestně. Měl karakter, politikou nezkažený. Když hr. Taaffe o 180° zahnul v levo, řekl: „Takhle já, starý voják pravice, točiti se nedovedu a — nechci“. Šel a podal demissi. V noci, kritické pro celní tarif, kritické pro dra. Dunajewského a celý kabinet, kritické pro celý systém ve vládě a v parlamentě, v noci, věnované rozhodnuti o nejspornější položce, o clu petrolejovém, došla do sněmovny pro kolo pelské Jobova zvěst, že při doplňovací volbě říšského poslance neprošel officiální kandidát klubovní, nýbrž odpůrce jeho, zároveň odpůrce položky té. Na levici jásali. Škodolibě a nadějně zúroveň. Doufali, že Poláci zaleknuti touto po- rážkou na půdě haličské, zaleknou se, zviklají se. Nezalekli se, nezviklali se. A vítěz onoho dne, velenadaný, ohnivý, po činnosti planoucía prahnoucí Szczepanowski ve Vídni stal se nej- spolehlivějším sloupem haličsko-polské delegace, její mluvčím, její referentem, a kdyby dnes žil,
doktor Dunajewski Polák Taaff Jobův Vídeň Šela
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 6. kvělna. 6— (Kronika.) Pan dr. Servác Hellen nám zde občas svým poutavým způsobem vy- pravuje vzpomínky ze svých mladých let. Ten- krát v Čechách a v Rakousku panovaly ješte staré zlaté časy ! Starý absolutism sice znenáhla čokonával v rudé záři solferinské, ale v Praze i po českém venkově bylo útulno, panovaly nravy patriarchálné a vojáci, aby v řadě vypa- dali martiálněji, malovali si černidlem pod nos veliké kiňáry. Zprávy o neúspěchu na italských bojištích vítali v Čechách pouliční odrhovačkou; »Pane Dulaj, co pak dělaj?« S uvědoměním národa stálo to ještě bledě. Je nám dnesdo úsměvu, jak málo smyslu pro veřejné záležilost jevili tehdy otcové naši, jak ledabylo si všímal národních potřebl Úsměv, známka spokojenoslil Jsme spokojeni. Citime se tak nesmírně p vznešeny nad poměry dob zapadlých !... Jsme-li, opravdu? Onehdy na procházce se známým po něk dejší »marianské šanci«! Staré hradby a příkopy ta srovnány se zemí, kolem veliké budovy nové c. a k. kadetky upraven rozsáhlý, pěkný sad Za nedlouho i s té strany bude se mít Prah veela moderně k světu U vchodu vojenské školy na zdi labulk pro obecenstvo: »Der Besuch ist dem Publikum den Siunden... gestattet.« — Co je s tím nápisem? — Jako u všech kasáren ! vykládá známý Armádní řeč !. Muž je velmi obezřelý v obecných záleži toslech, má mnoho styků, o všem dovede vho podati vysvětlení. — A co je obecenstvu po armádní řeči namitáte. Nebo smějí na návštévu k pánům ka- detům jenom Němci? Nemělo by se tu za kročin? Známý pokrčil rameny. — S vojanskými úřady těžko mluvit! Věc moci !. — Jak to — moci? Nápis na ulici, n budové veřejné! Do toho má přec slovo také— obee ?
doktor Servác Hellen Dulaj Němec Praha Čechy Rakousko Besuch ist dema publikum den Siunden
19 article
— Má slovo, arci. Někde před deseti lety obec také dost živě se o věc zajímala. Bylz toho spor — A skončil? — Vidět, jak! Nápisy na kasárnách máme — všude stejny! — A loni nový ministr přece prohlásil, že armádní jazyk neplatí pro — nápisy. Někde na venkově také už dali na kasárna český ná- pis . .. — Nu, snad by to šlo konečně také Praze, ale . — Jaké ale? — Takový nápis, stojí-li pak za tolik — námahy? Snad by ani nebylo dost politické, s tuze čertit. Dali by nám konečně nápisy a věc vypadla by jako — koncesse. Řekne se, Češi chtějí jen nápisy! Dejme jim nápisy ! A my přec chceme v íc ! Nápis je hloupost. Nemyslíte Chceme vážnější věci. — Na příklad- — Jakéž dlouhé řeči ! Chceme své práv na život a je-li část života v branné síle, chceme svou brannou silu, své vojsko. Ne nápis n kasárna, ale celé svoje zřízení vojenské- — Nu, vélkolepé! Smělý obrat ! Sapr- ment! A jsou-li už tak pyšné záměry, jaké pak vlastně kroky podnikáme ? nalehli jste. Odpověď dopadla tuze — neurčitě. Nápis je vskutku hloupost, nestojí za vel- kou námahu. A celé zřízení vojenské? To zas by stálo námahy velice mnoho. Proto si odpou- štíme námahu v jednom 1 — v druhém směru. Rozvoj národní bytosti všemi směry a obor byla by starost národní politiky. Jak se stav k věci národní politika? Poslanec pan Václav Choc vydal spisek o vojenských úkolech české politiky«. Záslužný spisek !*) Poprvé tu shrnut dnešní současný názor český na věci vojenské. Politika národa má být »opravdově kulturná a hospodářsko-so- ciální«, proto shledává autor prvním úkolem v věcech vojenských »odboj a odpor proti milita- rismu vůbec«. A v dalším důsledku: snahu po odzbrojení a zavedení mezinárodního soudnictví. To pro »dalekou budoucnoste. ) Knihovna Samostatnosti sv. XVI. V. Praz
Čech Choc Praha samostatnost svatý . XVI
20 article Okamžité starosti ovšem jinak. Tu jevír
Okamžité starosti ovšem jinak. Tu jevír álná politika snahu »po zmírnění vojenského břemene«. A užší úkoly: obmezit počet stálého vojska, zkrátit činnou službu, usnadnit službu záložnickou, poskytovat náhrady rodinám, chu- dším cvičencům a pod. A pobočné úkoly : upra- vit řízení nákupné a dodávkové pro vojsko, u- snadnit dodávky domácí výrobě. A vyšší úkoly umravnit vojsko, zreformovat kárné řízení, pro- hloubit vzdělání vojska, mužstva i důstojnictva. odstranit souboj, zrušit pojem privilegovanosti atd. Vedle úkolů povšechně reálných hlavní úkol české politiky vojenské: znáro dn vojsko, vojenské školy, ústavy, službu atd. Všecky uvedené úkoly jsou spískem šíre rozvedeny, vyjasněny, zdůvodněny. Autor má širší rozhled, jeví smysl pro potřeby celku, má zřetelný, svižný sloh, snaží se zachovati věc- nost vývodů, není ani rozvláčný ani povrchí. Celkem pozoruhodný spisek. Podává věrný, reete úplný ob raz amýšlen í současného průměrného vzdělance českého »o věcech vojen- ských«.
21 article
Arci, současný průměrný vzdělanec nemus být ještě — praktickým politikeml A cil české politiky ve věcech vojenských Podle spisku náramně složitý: předně o stranit vojsko; a nemožno-li hned odstranit tedy aspoň o bmezit; potom všelijak upravi zreformovat, umravnit, prohloubit a konečno také znárodnit! Rejstřik úkolů! Je-li úkolů řada, žádá praktická politik bráti úkoly po řadě. Který tedy n apřed? — Žádný »napřed« ! Všecky co možná »zároveň«! soudí průměrný vzdělanec český. A politika česká vzala si věrně k srdci ná- zor »průměrného českého vzdělance«, háji hor- livě, aspoň slovem, všecka příslušná hlediska zároveň, kdekoli příležitost se naskytne. Česká po- litika horli, jak známo, pro myšlenku světového míru, pro všeobecné odzbrojení, pro obme- zení vojska, pro pokrokové reformy, pro umrav- nění vojska i pro jeho znárodnění. Pro všecko. A který z hlavních »vojenských postulátů« české politiky byl dosud — splněn? Není to žádné tajemství: žádný! Vojsk není ani odstraněno ani obmezeno, aniž vůbec jakkoli nad jiné naše výtky povzneseno.
22 article
A politika, ktorá ze svých postulátů nepro- vádí — žádný? Je-li to praktická politika Dnešní průměrný vzdělanec maďarský je snad méně zaujat pro ideje »opravdově kulturněa hospodářsko-sociální« nežli průměrný vzdělane český? Ale vojenský program maďarské praktické politiky? Jak zní? Znáte jej. Zní velmi krátce maďarské národní vojskol Odzbrojit či neodzbrojit? Otázka všelidská- Snad ji vzdělanost lidstva jednou rozřeší. Dou- fáme aspoň. A co jednou rozřešeno, je spo- lečno všem jako nový objev, nový vynález, nová síla. Kulturnost je bez hádek a smlouvaček spo- lečná věc. Je-li na vyšším stupni kultura obecná, nezůstane i vojenství nedotknulo. Evropská voj- ska mají jiný materiál, než koloniální vojska, jsou i kulturnější. Co se jednomu osvědčilo. osvojí si hned druhé, ať co do techniky vý- zbroje nebo jiného zřízení a hlediska. Věc po- kroku má svou vlastní šířivost a rozpinavost.
23 article
Česká politika nie s vého tu nespraví. Dříve, než možno věc zdokonalovat a re- formovat třeba ji — mít. Otázkou smírčích soudů obíral se v Čechách už před věky Jiří z Poděbrad. Byl tenkrát če- ský král vojensky dobře obut a měl svoje slov v evropském koncertu. A co je dnes s otáz- kou smírčích soudů? Číyři sta let — po Jiřikovi? Nezdá se, že by svět byl rozřešení otázkyo mnoho blíže. Co s ní bude za sto, za pě set let? Nevíme. Ale jedno víme ! Kde který národ chce po liticky vážit, je především pečliv své branné síly. Chceme sami politicky vážit? Politické »programy« vyrábíme horlivě Snad tedy chceme. Úkol diktují poměry. Celek národa žije, má-li všecky formy současného žití vyplněny svým tělem a duchem. Velká úloha připadá v současnosti branné síle národa. A tu jsme ještě tolik pozadu se svým — duchem. Arci v těch věcech nerozhodujeme sami. Jiní činitelé spolurozhodují. A s těmi praktická politika musí počítati.
Jiří Čechy Poděbrady
24 article
Jak tu stojí věci — Jaký je váš vojenský program ? plá se rozhodující činitel. A průměrný vzdělanec český odpovídá: — Můj program by byl: nejraději vojsko — odstranit. A ne-li hned, tedy — obmezit. A potom, možno-li — znárodnit! A činitel rozhodující? Co si vybere z od- povědi? Vybere si jedno. — Komu není jasno, co žádati dříve, jakoby nevěděl, co žádati v ůbec. Nedostane — nic. A to je prozatím praktický výsledek na- šich — programů. Ale český vzdělanec, který je náhodou po- slancem, se ohražuje. — Krilisovat programy je snadno ! Doved bych také postavit národní požadavek čistě vo- jenský, ale co — voličové? Můj protikandidát právem by se ozval: hleďte mililaristu, zpáleč- níka! Zradil požadavky pokroku! . . . A byl bych se svými voliči — - hotov. A muž má pravdu. Poslanec je volen do parlamentu. A parla- ment je orgán veřejné kontroly, diskusse, po- rady, kritiky, nikoli v orgán — praktické po- litiky. — A kdo má povinnost obstarávati poli- liku — praktickou? — Jiný orgánl — A kde má celek národní ten druhý svůj orgán, určený vedle kontroly a kritiky hledět si prakticky nejblížšich potřeb ? . — Národní celek takového orgánu — ne-
25 article
A všecko se vysvětluje l A pokročilost naše? Usmíváme se naivno- stem našich otců z doby absolutismu, jak sio národních potřebách kolem stolu v koutku povi- dali a spolehali jen ve všem na vysokou vládu Jak jsme dnes pokročilejší! Máme ústavnost spoleháme na svou parlamentní politiku! Máme oči, které vidí, ústa, která mluvi a těšíme se, že je tím už také postaráno o vše, co by měly dělat nějaké — ruce. Silou — spolehavosti nejsme věru daleko od svých otců z doby absolutismu.