1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 343. ze dne 16. prosince 1903.
4
article
= Záhuba důstojnické rodiny. Z Berlína se ozna-
muje: Rozmařilý život zavinil opět důstojnickou
tragedii. Vojenský soud páté divise ve Frankfurtu
nad Odrou odsoudil posavadního podplukovníka šl.
Goetza Schönfliessa, tělesného granátnického pluku
krále Bedřicha Viléma III., pro těžké padělání listin
na dvě léta a tři měsíce do žaláře, s kterýmžto tre-
stem jest zároveň spojeno vyloučení z armády. Zá-
stupce žaloby navrhoval čtyry léta žaláře. Při líčení
samém byla veřejnost vyloučena. Odsouzený jest
manželem Španělky, jež má značné nemovitosti na
Kubě a z nichž prý dostávala ročně důchod více než
50.000 marek. Následkem války španělsko-americké
pozbyly nemovitosti na ceně, důchod se zmenšil a ko-
nečně docela odpadl. Těmto naprosto změněným po-
měrům nedovedla se rodina přizpůsobiti, zejmena
matka a dcera nechtěly se vzdáti posavadních útrat
drahých zvyků, rodina dostávala se do hmotných po-
měrů stále tísnivějších, jež již před několika lety
byly v tak beznadějném stavu, že několik soudruhů
podplukovníkových složilo se na uhražení dluhů.
Avšak rodina uvázla v nových dluzích a odsouzený
pokusil se konečně o osudný prostředek, vydávati
směnky s padělanými podpisy svých soudruhů a je-
jich manželek. Mezi svědky bylo několik berlínských
lichvářů. Odsouzený byl prý velmi dobrý důstojník
a byl majitelem několika německých a cizích řádů.
Goetza Schönfliessa
Bedřich
Vilém
Berlín
Frankfurt nad Odra
Kuba
5
article
= Únos dívky s veselým koncem. Přítel našeho
listu píše nám z Athén: Únos dívek není v Řecku
zvláštností, ano v některých krajinách se stává velmi
často. Zvyk ten udržel se od starověku a jest nejen
Řekům, ale i jiným národům vlastní a kde byl civi-
lisací nebo křesťanstvím potlačen, zanechal po sobě
stopy ve svatebních obřadech. Homerovi sloužil za
podklad velkolepé básně, která dala archaeologům pří-
ležitost vyhledávati místa, jichž básník sám neznala
spekulantům možnost obohatiti se. Tak se pokoušeji
Němci naleznouti na Leukadě palác Odysseův, tvrdíce.
že Leukada jest stará Ithaka a vskutku se jim poda-
řilo objeviti několik starých zdí, o kterých krátce
tvrdí, že jsou zbytky Odysseova paláce. Zábavu tu
si mohou dovoliti, poněvadž útraty nese jakýs bohstý
Řek
Homer
Němec
Odysseův
Leukada
Atény
Řecko
6
article
Holanďan. Krásné Heleny nalezneme i dnes v Řecku,
ač velmi zřídka, ale nedostane se jim slávy jako
sestře Dioskurů a musí se uspokojiti oslavou nebo
posměchem novin, když se dají unesti. Jejich milen-
cům nevede se při tom lépe a Giorgi, bohatý syn
velkostatkáře v Kostanici musil zažíti před několika
dny takový osud. Zamiloval se do krásné Mariky,
která jeho lásku neopětovala, poněvadž šilhá a jest
zrzavý, ale nucena jsouc rodiči, musila svoliti ke
sňatku, zřeknuvši se svého milence Christa. Každý
to věděl a měl s milenci soustrast a proto, když
měl Giorgi slaviti před několika dny svatbu, předse-
vzali si příznivci Christovi zmařiti ji a zahráti že-
nichu šeredný kousek. Marika vidouc se před zlobou
rodičů a příbuzných ženichových přízní přátel chrá-
něna, svolila mileráda, by ji její milenec unesl a aby
si ze ženicha stropili šašky. V noci před svatbou, ke
které ženich konal velké přípravy, přišel mladý
Christo se dvěma přáteli a sebrav připravené věci
k svatbě a svatební hostině, utekl s Marikou do
vzdáleného údolí, kde jest malá kaple, v níž je oče-
kával pop. Bez velkých ceremonií spojil pop oba
milence přede dvěma svědky pro celý jejich život,
načež novomanželé s oběma přáteli připravili
na zemi hostinu, jako by očekávali celou vesnici
k ní. Netrvalo dlouho a dostavilo se množství ne-
zvaných a lzvaných hostů. Když totiž ženich ráno
přišel, by si odvedl svou nevěstu a viděl, že zmi-
zela, svolal přátele, by ji s ním pronásledovali a
Holanďan
Helena
Dioskur
Marik
Giorgi
Marika
Řecko
Christo
7
article
Christu potrestali. Přátelé byli na to připravenia
nebylo Christu třeba, je o to žádati, věděli, kde na-
leznou milence a proto je brzo zastihli. Avšak jaké
bylo překvapení ženicha, když všichni na místo, by
potrestali Christu, blahopřáti novomanželům, kteří
Giorgia pozvali k hostině, kterou sám zaplatil. Po-
zvání toho arci nepřijal, nýbrž odlehčil si nadávka-
mi za všeobecného smíchu a odešel s dvěma věrný
mi příbuznými. K večeru vrátila se celá společnost
za jásotu a střelby do vesnice, kde ostatní přátelé
novomanželů rodiče nevěsty s osudem usmířili.
Oklamaný ženich odebral se do Athén, by unikl po-
směchu a zotavil se tak z velké morální porážky.
= O zavraždění presidenta Lincolna. Z Nového
Yorku se oznamuje: Kazatel methodistů Th. Bow-
man, jenž onehdy slavil svoje 86leté narozeniny, vy-
pravoval při té příležitosti některé doposud neznámé
podrobnosti o tragické smrti presidenta Abrahama
Lincolna. Pět dnů před vraždou pravil Bowman pre-
sidentovi, ukazuje na J. Wilkesa Bootha: »Střežte se
tohoto muže, obmýšlí attentát na vás.« Bowman byl
tehdáž kazatelem senátu Spojených států a jednoho
dne, když odříkával obvyklou úvodní modlitbu, zpo-
zoroval Bootha, vcházejícího do síně. Později vídal
jej několikráte v okolí Bílého domu, residence pre-
sidentovy. To bylo kazateli nápadno, vyptal se na
Botha a odebral se pak ku presidentovi, aby ho va-
roval. Lincoln se pousmál, zavrtěl nedůvěřivě hla
vou a odpověděl kazateli: »Jen se upokojte, mu
milý, můj život nechce nikdo zkrátit.« — Dva dny
potom musil Bowman odcestovat. Když se vrátil, do-
věděl se, že president byl zavražděn mužem, na nějž
měl podezření.
Christus
Giorgio
Lincoln
Abraham Lincoln
Bowman
J Booth
Booth
Both
Christo
Atény
Nový York
Bow
spojený stát
Christo
bílý dom
8
article
= Zápas v železničním kupé. Z Londýna se
oznamuje: V jednom tunelu dráhy north staffordshir-
ské udál se onehdy v kupé druhé třídy prudký zápas
mezi mladou dámou a jakýms mužem. Mladá dáma.
dcera továrníkova, zpozorovala krátce před vjezdem
vlaku do tunelu na stupátku kupé, v němž seděla sa-
motna, jakéhos muže. Tunel jest dlouhý as anglickou
míli. Neznámý dostal se do kupé a dáma pokoušela
se zatáhnout poplašný signál, při čemž strhl se mezi
ní a vetřelcem hrozný zápas. Mladá dáma nadarmo
prosila útočníka, aby ji pustil. Vetřelec jí vyhrožoval,
že ji vyhodí z vlaku, nebude-li mu po vůli. Mezi zá-
pasem podařilo se dámě, chopit se šátku, jejž útoč
ník měl na krku a silně jej sevřít. Utržila však ně
kolik prudkých ran pěstí do hlavy a pozorujíc, že j
síly mizí, nabídla útočníku své peníze a šperky. Ve
třelec poznávaje bezpochyby, že jízda tunelem blížt
se ke konci, zanechal svého úmyslu, vytrhl dámě
peněženku a zmizel. Na nejbližší zastávce shledáno.
že topič a strojvedoucí zpozorovali, že byl dán po-
plašný signál, přes to však jeli dále, poněvadž se
domnívali, že v tunelu nesmějí zastavit. Avšak neza-
stavili ani na první stanici za tunelem a umožnili
tak zločinci útěk. Dáma nalezala se ve stavu zbědo
vaném. Šaty její byly rozedrány a tvář poškrábána.
V okolí projevuje se názor, že snad spáchal útok ší-
lenec, uprchlý z blízkého blázince. Policie o tom
soudí jinak. Událot se již minulé zimy několik po-
dobných případů a nikdy se nepodařilo pachatele po-
lapit, ačkoliv policie provedla důkladnou obhlídku na
trati. Následkem toho byla policie v Northstrafford-
shiru sesílena. Otec napadené dámy vypsal cenu 100
l. st. na polapení zločince.
Londýn
Northstrafford
9
article
= Starcegyplští advokáti. Zvláštní postavení za-
ujímají právní zástupci v zaslíbené zemi byrokracie,
v říši Ptolomeovců. Pěkný doklad k tomu podává ná-
sledující případ, obsažený v papyrovém dokumentu
ze sbírky lorda Amhersta. Pět královských sedláků
v Soknopain Neru podalo žalobu na svého okresního
náčelníka (komarcha), jejž viní z vydírání při vy-
máhání daní, poněvadž žádal větší dávky obilí a ji-
ných plodin než byl oprávněn. Jžž byla ustanovena
lhůta ku projednání pře u královského finančníhoa
civilního soudu „chrematistů“, když se žalobci do-
věděli, že obviněný se chce hájiti advokátem. Ihned
podali žádost králi Ptolomeu Filometorovi (zemřel
r. 146) a královně Kleopatře II., aby soudu bylo na-
řízeno, by obviněnému Tesenofirovi v tomto případě
byl advokát odňat. Aby odůvodnili tuto podivnou žá-
dost, uvádějí v žádosti nařízení z dřívější doby, jež
zní následovně: „Král Ptolomeus vzkazuje Apolloniovi
pozdrav. Poněvadž někteří z níže vyjmenovaných
právních zástupců přijímají procesy ve všech berních
na újmu fisku, nařizuji, aby tito právní zástupci za-
platili dvojnásob újmu, způsobenou tím státu a kromě
toho ještě desetinu královské pokladně a aby jim
byla odňata koncese ku provozování advokatury. Pro-
vozuje-li advokát, jemuž byla koncese odňata, přece na
dále svoji činnost, budiž stráží přiveden ke mně a
jmění jeho budiž zabaveno na prospěch královské
pokladny.“ — V Egyptě tudíž král vskutku v určitých
případech zakazoval přispění advokátů. Kde šlo
o berní pokladnu, nerozuměli egyptští králové žertům
a nepřipouštěli vměšování se advokátů.
Ptolomeu Filometor
Apollonios
Amherst
Soknopain Ner
Egypt
královna Kleopatra II
10
article
Zemřelí v Praze
Praha
11
article
Dne 10. prosince 1903: Freund David, sou-
kromník, 70 r., 1076—II. Ježek Karel, syn kočího, 14
dní, 1135—II. Horna Hynek, učitel hudby, 69 roků,
373—III. Vrabcova Anna, dcera obuvníka, 9 měsíců,
30—V. Hůsa Alois, obuvník, 27 roků, 602—VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Havelka Josef, dílo-
vedoucí, 55 roků. Krch Vojtěch, dělník, 45 roků. Špa-
ček Josef, truhlář, 70 roků. Štěrbová Barbora, poslu-
hovačka, 34 roky. — U Milosrdných bratří:
Páska Matěj, dělník, 54 roky. Slavík Jan, zedník, 58
roků. — U Milosrdných sester: Marxgutová
Kateřina, posluhovačka, 61 rok. Matějková Kateřina,
vdova po řezníku, 84 roky. — V městském cho-
robinci: Zárubová Anna, býv. služka, 58 roků. —
Vměstskémchudobinci: Mikšovský Matěj, ná-
denník, 66 roků.
Dne 11. prosince 1903: Kotlín Václav, syn
řezbáře, 11 týdnů, 229—I. Steinberger Jan, zámečník,
64 roky, 1497—II. Rosenstein Antonín, syn dělníka,
8 měsíců, 63—VIII. Berglova Karolina, dcera dělníka,
1 rok, 127—VIII. PhDr. Hattala Martin, c. k. univer-
sitní professor, 83 roky, 9—II. Janda František, slévač,
68 roků, 232—VII. Lehnerová Anna, vdova, 70 roků,
244—VII. Kloudová Marie, manželka strojníka, 32 r.,
98—VIII. Stibalova Růžena, dcera dělníka, 3 roky,
127—VIII. Víldova Johanna, dcera dělnice, 8 měsíců,
451—VIII. Kalina František, zlatnický pomocník, 58 r.
143—II., — Ve všeob. nemocnici: Faukner Fr,
kočí, 46 roků. Kaiser Leopold, pekarský mistr, 53 roky.
Ježek
Karel
Horn
Vrabcův
Anna
V Hůsa
Alois
Krch
Josef
Štěrbová
Slavík
Jan
Matějková
Kateřina
I Steinberger
Rosenstein
Antonín
Berglův
PhDr
Hattala
Martin
Janda
František
Kloudová
Marie
Stibalův
Růžena
Víldův
Johann
Kalina
Kaiser
Leopold
Špa
Kotlín Václav
Freund David
obuvník
Havelka Josef
Pásek Matěj
Marxgutová Kateřina
Zárubová Anno
Mikšovský Matěj
Faukner Francie
12
article
I nechal muže popojíti asi třicet kroků, vztýčil se
pak a pospíšil za ním a díky měkké obuvi své doběhl až
k němu, aniž ho muž ten slyšel.
Když byl již jen dva kroky od něho, skočil po
něm, chytil ho za šíji pravou rukou, kdežto rukou druhou
chopil se ho zhurta za levou ruku. Zároveň pronesl
polohlasně:
»Jménem zákona zatýkám vás!«
Učinkem prudkého a nenadálého útoku muž upustil vak
Nový náraz agentův porazil ho k zemi.
Pud sebezachování a obrana vnucená dodaly však
muži přepadenému opět síly.
Cítil, že jest nepochybně ztracen, jestli že se nevy-
prostí z moci útočníkovy a tu vlivem nejvyššího napjetí
nervů, jež ztrojnásobilo síly jeho, obrátil se rychle a vy-
trhl agentu vak.
Současně popadl v kapse zimníku svého americký
zabiják a zasadil jím Rochemondovi strašlivou ránu do
spánku. Agentu nezbylo ani času již zahlédnouti obličej
protivníkův.
Sotva že jen měl sílu ještě vzkřiknouti slovo
jediné :
»Ničemo !«
A hned potom klesl k zemi bez vědomí a s čelem
rozraženým, z něhož krev se řinula. Muž zděšen vztýčil
se opět ..
Slyšel v dáli jeti po cestě vůz zelenářek.
Odvlekl bezvládné tělo do přikopu, vzal vak svůj
a prchl.
To bylo dílem jedné minuty!
Čtvrt hodiny na to vstoupil neznámý tento mužv
Courbevoie do vlaku, kterýž odjíždí odtud sedm minut
Učink
13
article
Nepravý kočí dokončil právě prohlížení listin; roz-
ložil potom plány a zkoumal jeden po druhém. Rty jeho
se při tom zlomyslně usmívaly. Rochemond přitlačiv ucho
až k mříži okna, zadržoval dech, naslouchal a hleděl po-
chytiti smysl slov. Avšak ševel hlasů, tlumený záclonou,
pronikal k němu jenom nedokonale a úryvkovitě. Agent
pochopil jenom, že muž přestrojený za kočího a druhým
»pane hrabě« oslovený, dává tomuto rozkazy v příčině
fotografování plánů.
Agent zaujal původní svou polohu pozorovacía
spatřil, jak »pan hrabě« rozžehl lampu zvláštního tvaru,
v níž hořel závitek proužků magnesiových. Světlo zazářilo
a osvětlilo podzemní síň oslňujícím jasem, stokrát jsouc
sesileno reflektorem stříbrným, lilo své paprsky na stojan
k fotografování.
Herr Siegfried připevnil jeden z plánů na stojan,
vrátil se k přístroji fotografickému, pořídil fotografický
snímek a odnesl plotnu do jizby sousední.
Tak učinil i s každým ze sedmi plánů ostatních.
Když práce tato byla skončena, »pan hrabě« složil
a srovnal opět všechna akta a vložil je do žlutého kufru,
načež zhasl lampu magnesiovou.
Potom »pan hrabě«, před nímž kráčel pan Siegfried,
jenž nesl vak, vyšel z podzemní síňky.
Rochemond vztýčil se a prohlížel si okna přízemí
a prvního poschodí.
Ani světélka v nich.
Okna byla zřejmě pevně uzavřena a uvnitř bedlivě
něčím zakryta. Agent po vteřinu přemýšlel.
Zůstati tam, bylo tolik, jako vydati se v nebezpečí
býti objevenu.
Zaprodání nopřitoli.
Siegfried