3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
title
V Praze, ve středu dne 16. prosince.
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Recept na obstrukci a Maďary.
Z Vídně, 16. prosince. Vnitřní politika se
úplně odmlčela, jakoby nalezala se v zimním
spánku. Všechen zájem věnován je delega-
cím. Přes to zasluhuje zmínky řeč, kterou
měl včera přísedící dolnorakouského výboru
zemského monsign. Scheicher, professor
bohosloví ve Sv. Hyppolitu. Tento křesťanský
sociál vytáhl z domácí lékárny samé drastické
prostředky: »Nynější krise — pravil — může
býti uklizena jenom energií. Gordický uzel musí
býti rozťat silnou ranou. Rakouský parlament
dávno již by mohl býti rozehnán.
S jednacím řádem nynějším nebude nic
zpomoženo, protože dle něho rozhodují ve sně-
movně jen elementy nejneslušnější. Má-li být
odvrácena zhouba, hrozící státu, musí přijíti
rakouský Bismark, který by řešil spor
krví a železem. Rozpuštění sněmovny po-
slanecké by prospělo, kdyby se pro ni zároveň
vydal nový jednací řád. Kdyby se vy-
hradila předsedovi některá práva a kdyby kři-
klouni byli ohroženi ztrátou mandátů,
Inastal by pokoj.
Maďar
Hyppolit
Vídeň
6
article
Všeobecné se tvrdí, že dr. Körber požívá
důvěry koruny. Je-li to pravda, ať za-
kročí. Stačil by úplně kraťounký manifest
tohoto znění: »Dal jsem ústavu ke blahua
prospěchu nářodů. Práva ústavní však nemohou
býti vykonávána, poněvadž zásada většiny jest
zlomena a tím zájmy národů poškozeny. P roto
přidávám k ústavě, která zůstává zcela
nedotčenou, ještě tato ustano v en
jednacího řádu« (demonstrativní pochvala).
Z Chlopů — pokračoval řečník — zaznělo jed
noho dne silné »Stůj l«.
Však po dvou nedělích se ustoupilo. Po
dobá se, že Maďaři dostanou svou vlastní a
mádu. Pak at si ji sami platí. Kdybychom
příště my na ni připláceli, nezasluhovali by
chom tvořit vlastní stát. Maďaři mají drzost
mluviti jenom o maďarském národě v Uhrách
Ale jejich stromy také neporostou do nebe.
Kdybychom s naší strany poněkud tlačili a
kdybychom Chorvatům poněkud přáli, Maďaři
poznali by svou slabost. Následník trůnu pravil
kdysi: »Tlaké maďarská otázka bud
rozřešena, dámeli se na pochod.«
ser
doktor
Körber
Maďar
Chorvat
Uhry
7
article
Také já myslím, že najde-li se pevná ruka,
bude celá otázka rozřešena.«
Z delegací.
Z Vídně, 16. prosince. Do té chvíle není
ještě jisto, bude-li hr. Goluchowski dnes ve vý-
boru maďarské delegace přednášet svůj výklad
o zahraniční politice
K situaci v uherském parlamentu.
Z Vídně, 16. prosince. Uherský poli-
tik, zde meškající na delegacích, pravil našemu
korrespondentu: Myslím, že poslanci zastaví
obstrukci. Nikoliv proto, že by se báli povolání
záložníků — neboť u nás jsou v té věci po-
měry jiné, než v Cislajtanii. U nás jsou totiž
zemědělci, kteří v zimě nemají skoro co dělat.
Však soudím, že v posledních dnech tohoto
měsíce zastaví skupina Szederkényova a její
přátelé obstrukci, protože bude celému světu
maďarskému patrno, že kdyby chtěla, byla by
silnou dost, všechny práce parlamentní mařiti.
Dále, poněvadž podala důkaz, že jenom ona,
nikoliv strana neodvislosti (Košutova), je stranou
na všechen způsob neodvislou.
Výprava z německé říše na Moravu.
Z Vídně, 16. prosince. »Zelit« oznamuje-
»V sobotu konala se ve Vratislavi valná hro-
mada slezského svazu německého
(v říši) šulvereinu. Jednohlasně vysloveno,
že hlavní činnost má býti soustředěna teď na
Moravu, zvláště na severní Moravu.
Goluchowský
Košutův
Vídeň
Morava
Szederkényov
8
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Pešti, 15. prosince. (C.-B.) Obchodnía
živnostenská komora usnesla se velkou většinou
požádati ministra obchodu, aby neudélil
koncesi k projektované elektrické dráze z Vídně
do Prešpurku.
Z Bukurešti, 15. prosince. (C.-B.) Sně-
movna pokračovala dnes v rokovánío
a d re se.
Ze Sofie, 15. prosince. (C.-B.) Plukovník
Lešjanin byl jmenován na místě Pauno-
viče srbským vojenským attaché v Sofii av
Cařihradě.
Z Paříže, 15. prosince. (C.-B.) V se nátě
interpelloval Chamillard (pravice) ministra
námořnietví Pelletana pro zničení jistéli-
stiny, týkající se toulonského odsouzení jednoho
Lešjanin
Chamillard
Pelletan
Pešť
Vídeň
Prešpurk
Bukurešť
Sofie
Cařihrad
Paříž
9
article
K číslu 343
Čislo v Praze za 2
a na ve hkově za 3h
Předplaceni
a il tseráty
přijímá a dministrace
v Maria nské ulici,
čísto 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
nský ulice
10
article
námořníka a káral jednání ministrovo. Pelle-
tan opakoval své prohlášení, učiněné už dne
1. prosince ve sněmovně poslanecké, rže rozsu-
dek nad oním námořníkem byl jím znušen, po-
něvadž toulonský soud nebyl příslušným. Li-
stina ta nebyla však zničena. (Souhlas.) Ministr
ji pak senátu předložil. (Souhlas.) Senát schválil
pak jednoduchý jednací pořad, navržený Pelle-
tanem 154 hlasy proti 94.
Ze Santiaga de Chile, 15. prosince. (C. -B.)
Vláda předloží sněmovně osnovu zákona ve pří-
čině zřízení doků ve Valparaisu. Bude žádáno
za tím účelem o úvěr 11 millionů pesů.
Nový velevyslanec pro Paříž.
Z Vídně, 15. prosince. (C.-B.) „Wiener
Zeitung“ oznamuje: Císař zbavil dosavad-
ního mimořádného a zplnomocněného vele-
vyslance u francouzské republiky, Antonína hr.
Wolkensteina-Trostburga, na jeho
vlastní žádost úřadu, povolil mu odchod na
trvalý odpočinek a udělil mu velkokříž řádu sv.
Štěpána s prominutím tax. Císař jmenoval mimo-
řádného vyslance a zplnomocněného ministrav
příkaznosti Rudolfa hr. Khevenhillera-
Metsche mimořádným a zplnomocněným
velevyslancem u francouzské re-
publiky.
Antonín
svatý . Štěpán
Rudolf
Pella
Santiago jít Chile
Valparaiso
Paříž
Vídeň
Khevenhiller
Wiener Zeitung
11
article
Z chorvatského sněmu.
12
article
Ze Záhřeha, 15. prosince. Zemský
sněm. (Pokračování.) Bán hrabě Pejačevič
pokračuje: Když jsem ve vážné chvíli z milosti
Jeho Veličenstva hodnost chorvatského bána
převzal, neměl jsem nic jiného na zřeteli, než
věnovati všechny své síly národu. Přeju si, aby
mi pravá láska k vlasti a ryzí vlastenectví ukazo-
valy cestu, kterou kráčeti mám. Naše práva spo-
čívají na článku I. a XXX. zákona z roku 1868.
Tyto články považuju za pevný základ našeho
rozvoje všelikým směrem. Proto bude mým úko-
lem, hájiti zákona toho proti všelikému útoku,
nechť by odkudkoli byl učiněn. Dalším pevným
základem trvalého rozvoje jsou klid a po-
řádek. Proto naplňuje mne srdečnou radostí,
že ve vlasti naší zase pokoj a pořádek zavládly.
Prosím všechny povolané činitele, aby tento stav
zachovati hleděli. Byl jsem vždy přítelem kon-
stituční svobody a přeju si, abych vždy mohl
ji chránit a k jejímu rozvoji přispívat. Přechá-
zím nyní ke třem odvětvím naší samo-
Pejačevič
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Po bitvě uSedanu.
Stefan Žeromski.
Po šest dnů eskadrona pruských dragonů
stíhala poslední zbytky našeho batailonu. Prchali
jsme hladoví, bděním vysílení, utíkali jsme na
slepo, jako stádo ovcí. K našemu neštěstí bez
ustání pršelo: — v lese spát nebylo možno.
Pödešve našich kamaší staly se vzpomínkoua
my v nedostatku jich běželi jsme bosí po jehličí.
přes. kořeny stromů, po kamení a písku. Nohy
opuchly od ran — ten i onen zastavil se v lese
odpočinout — a kdo ví, jaký osud ho potkal.
Konečně unikli jsme Prušákům na dosti vel-
kou vzdálenost a s večerem zapadli jsme do osa-
mělého dvora, ukrytého mezi kopcem a lesem.
Budeme spát! Jaká to nadzemská rozkošt. . .l
Ta strašná potřeba, silnější strachu před smrtí
podrazila nám nohy, jakmile hospodář nastlal
nám slámy v prostranné síni stavení. Spali jsme,
aniž jsme pojedli po tak dlouhém postě, aniž
jsme převlekli deštěm hnijící pláště.
Já, ač spal jsem bohatýrsky, probudil jsem
se první a kuckal jsem se dýmem. Posadil jsem
se ve slámě a počal se rozhlížet: plameny ote-
vřely mně oči... Zvedl jsem se a počal jsem
za vlasy rvát svého souseda. Podpálili nás. Kouř,
hustý jako z komína, vnikal do naší jizby dveřmi
sousedící světnice, dvorec hořel a hukot s pra-
skotem vše přehlušovaly. Někteří ze sousedů,
které tloukl jsem přes tváře a tahal za vlasy,
sáhali po bajonetu, aby mě bodli, ale padali bez-
vládně. Probuzení počali mi pomáhat, vysadil
jsme okno a přivlekli k němu spící.
Žeromski
Noha
14
article
Vyskákali všichni.
Vrátil jsem se, vyhledal ve slámě svoji bel
giekou pušku, připásal bajonet a stanul u okna.
Hluchý třesk rozléhal se, rána za ranou
střileli do prchajících po cestě jako do koček
Vlasy vstávaly mně hrůzou na hlavě . ..
Skočil jsem ke dveřím, kterými se valil
dým, přeběhl jsem pustou jizbu, ozářenou čmou-
hami, krvavého světla, deroucího se výřezy oke-
nic, a dušen dýmem, vrazil jsem do jakési síně
Vyraziv okno, vytrhl jsem okenici a skoči
jsem v chumáč bezu, rostoucího pod oknem.
Za bezem blýštila se bahnitá cesta, sousedící
s rovinou, řídce jalovcem porostlou. Ukryl jsem
se v křoví a větřil po Němcích jako pes. Ale
zdálo se mi, že v tu stranu nikoho není.
— Skočím — pomyslil jsem si, celý se
chvěje, neboť padaly na mne ohnivé víchy hoříc
střechy — poplazím se mezi křovím a možno
že mne nedostihnou.
Jedno vymrštění a stál jsem uprostřed cesty
a sehnuv se, skrčen doplazil jsem se k prvnímu
křovisku . ..
Náhle — stanul jsem! Proti mně šla roz-
vinutou řadou kolona jízdy. A na cestě špendlí
by byl nalezl, jak byla ozářena zuřícím po-
žárem.
Stanul jsem uprostřed jako sloup — zdře-
věněl jsem... Kdyby se zdrželi, utekl bych
jistě, třeba ve svitu plamenů — ale kolona letem
blížila se přímo ke mně — cosi ve mně puklo.
Tváře vrahů, jejick koně, hlavice palašů ozářeny
Němec
15
article
byly červeným odleskem dopadajícího ohně.
Zvolna zvedl jsem ručnici a zamířil v čelo
eskadrony. Mířil jsem srdnatě asi tři vteřiny.
Rána padla. Důstojník vztáhl proti mně palaš,
zamával jím, nachýlil se ke hlavě koně a zvolna
se svalil k zemi. V témž okamžiku nasadil jsem
bajonet. S hulákáním řítilo se na mne dvě stě
žodnéřů, mihlo se na dvě stě šavlí. Probodl jsem
v sedle prvého, který mi přišel do rány, bodl
jsem bajonetem druhého, leč rána padla na
prázdno — a já náhle uslyšel, jakoby najednou
zazvoněno bylo asi v třiceti kostelích na všechny
zvony. Pak počal jsem letět: tu vzhůru, tu dolů,
nahoru, dolů a stále hloub a hloub .
Hlas zvonů utichal, jakoby se ztrácel v hlu-
binách země. Nevím, jak to dlouho trvalo.
Probudil jsem se za chvíli.
Pocítil jsem, jakoby se mi hlava rozlupo-
vala a v čele pálil mne strašný oheň.
Dotknul jsem se rukou čela a dva prsty vsu-
nuly se do hluboké rány. Krev, zalévající širo-
kým proudem oči, natékající do vlasů, úst a nosu
— tuhla.
Odloupl jsem ji s očí, zvedl jsem se na
kolena, vyhledal jsem hmatáním svoji puškua
kývaje se, počal jsem zvolna nabíjet, nabíjet . ..
nabíjet . .
Zdálo se mi, že jsem nabil, přiložil pažbu
k líci a střílel do nepřátel, kterých asi pravdě-
podobně nebylo . ..
Klesl jsem však opět v šerou mlhu, ve které
poletovaly červené jiskry dlouhé — jako krvavé
žíly .. .
Prel. Boleslav L. Černy.
L Černo
Boleslav