1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 234. ze dne 26. srpna 1905.
3
article
Ukázky amerického humoru.
Mark Twain, pravým jménem Samuel Longforne,
navštívil před nedávnem známého finančníka v No-
vém Yorku, Henryho Rogersa. Boháč ukazoval mimo
jiné také bohatou knihovnu, kdež na podstavci umí-
stěna byla socha, znázorňující česající se dívku. —
»Není to krásné umělecké dílo?« ptal se Rogers.
Twain chvíli neodpovídal, až konečně řekl: »Ano,
ale není dosti přirozeným...« »Jak to?« tázal se
udivený hostitel. »Už jsem řekl,« zněla odpověď, » ne-
boť děvče nedrží v ústech žádných vlásenek ...«
Před několika týdny zavítal Mark Twain do men-
šího městečka, aby tam konal přednášku, k níž jej
pozvali. Před tím, nežli se odebral do místnosti, kde
se přednáška měla konati, vešel do holírny, aby si
dal upravit vous. Mnohomluvný lazebník, o něž za
oceánem také není nouze, spustil při tom, když
Twainovi namydlil bradu, různé řeči o »časových«
záležitostech. Pojednou dotkl se přednášky Twainovy
a upozorňoval na ni neznámého hostě. »Přijdete asi
také poslechnout, není-liž pravda?« ptal se ho mimo
jiné. »Myslím, že ano,« zněla odpověď. »Máte již
vstupenku?« pokračoval holič. »Dosud nemám,« pra-
vil mistr. »Pak už se musíte spokojit jen s nějakým
místem k stání, sedadla se již neprodávají,« upozor-
ňoval horlivý šlechtitel básníkova úboru. »Aby to
das — —« zahřměl namydlený host, »pokaždé, sly-
ším-li Marka Twaina přednášeti, musím u toho
Twain
Longforne
Rogersa
Boháč
Rogers
Twainův
vý York
4
article
A. »Jak dopadl tvůj proces o dědictví?« B. »Vy-
brál jsem ve všech instancích.« A. »A nepodnikneš
nějakou delší cestu kolem světa?« B. »Já ne, ale
můj právní přítel.«
»Byl jste již v bleším cirkusu?« — »Ne, Bojím
se, že bych mohl odnést některou z umělkyň . . .«
Otec: »Pro živého boha, můj syn spolkl dol-
far!« Sluha: »Mám běžet pro lékaře?« Otec
Zbláznil jsi se? To by stálo ještě dva dollary
k tomu . . .«
Dáma (v divadle): »Nepřekážím vám, pane.
svým kloboukem v podívané?« Pán: »Ano, ne-
vidím, co se děje na jevišti.« Dáma: »Toho není
potřebí. Pozorujte jen bedlivě, co budu dělat. Až se
budu smát, smějte se též . . .«
Dr. A.: »Proč se ptáte vždy svých pacientů, co
jedí? Usnadňuje vám to snad podání diagnosy ?e
Dr. B.: »Nikoliv, ale upravuji dle toho své účty.«
Nenapravitelný piják stižen byl prudkou zimnice
i poslal si pro lékaře. Pan doktor prohlédl jej dů-
kladně a pak mu radil, aby pil jen vodu. Ale pacient
se rozzlobil a zvolal: »Starejte se o mou zimnicia
ne o mou žízeň!«
A.: »Můj bratr dopraven byl do káznice.« B.
»Proč?« A.: »Protože půjčoval peníze.« B.: »Půjčuje-l
někdo peníze, není ještě posílán do káznice.« A.“
»Ovšem, ale můj bratr musil vždy dlužníka zabít, nežl
od něho dostal úroky ...«
X.: »Oznámil jsi svému synovi, že jej vydědíš.
neupustí-li od své lásky ?« Y.: »Tak hloupým nejsem
doktor
6
article
abych mu oznamoval, že jej vydědím, neboť vím.
že by mi to nevěřil. Ale řekl jsem to jeho holce.«
Jack: »Dej mi hubičku.« Klára: »Optej se dříve
matinky...« Jack: »To jsem již včera učinil a ma
tinka sama nastavila ústa . . .«
(V americké škole.) Žáček: »Pane učiteli, tatí-
nek mi nařídil, abych se vás optal, jíte-li rád uzené.
Učitel: »Ovšem že a jak rád.« Žáček (za týden
na to): »Už nedostanete nic... Náš čuník přestal
stonat . ..«
= V těžkém podezření. Když zasypán byl hrob
státního senátora W. Cobba, který zastřelen byl na
verandě svého domu těchto dnů, přistoupil zřízenec
policie ke vdově senátorově a prohlásil ji za zatče-
nou, na obžalobu — že zavraždila svého muže. Paní
Cobbová přijala zatčení chladně a popírá, že by byla
vinnou vraždy, avšak připouští — že manžela svého
zastřelila... Dle jejího vypravování vzbuzena byla
šramotem u okna své ložnice; vyhlédnouc spatřila
neznámého muže, o němž se domnívala, že je to
zloděj a dvakráte po něm vystřelila. Muž padl a tu
teprve seznala, že zabila svého manžela. Údala zá-
roveň, že manžel její byl — náměsíčníkem a že se
domnívá, že se ociťoval v tomto stavu, když jej za-
střelila. Avšak naproti tomuto vypravování vyšlo na
jevo, že senátor Cobb nebyl doma osudné nocia
přibyl tam krátce před osudným činem. Byl varován,
aby střežil domov, který za jeho nepřítomnosti na-
vštěvován jest škůdcem jeho cti. Proto odjel zdánlivě
do Atlanty, avšak sdělil důvěrnému příteli, že se
vrátí neočekávaně domů, aby se přesvědčil, co pravdy
jest na pověstech o onom návštěvníkovi. Cobb při-
byl několik minut před půlnocí, odebral se do svého
domova a byl zabit na stupni u okna ložnice své
manželky. Jméno cizího muže nebylo zjištěno. Paní
Cobbová jest velice sličnou ženou.
Jack
Klár
W Cobb
Cobbová
Cobb
Atlanta
7
article
= Udržovali sňatek svůj v tajnosti. Po čtrnácti-
měsíčním tajení vyšel na jevo sňatek Florence Chur-
chovy, 18leté dcery osadníka v Grand Army a Josefa
Kugela, syna bohatého pekaře v Chesteru. Párek
oddán byl v »malém kostelíku za rohem« v Novém
Yorku 4. června minulého roku. Mladí lidé znali se
již od dětství. Vzdor tomu, že spolu chodili do školy,
rodiče jejich neměli ani tušení, že existuje mezi
nimi něco důvěrnějšího než přátelství. Po svatebních
obřadech vrátil se párek do domu svých rodičů. Ví-
dali se jenom občasně a ubránili se podezření, že
jsou ženichem a nevěstou. Za důvod k tajení sňatku
mimo příjemnou romantiku udávali, že Kugel vyčkati
chtěl své zletilosti, aby sňatek mohl veřejně ohlásiti
Před týdnem byl den jeho narozenin, který oslavil
tím způsobem, že přivedl svou žínku k rodičům.
Tito, ač z počátku velice překvapeni, smířili se záhy
se stavem věcí a požehnali dítkám
= Co všechno limonáda nezaviní. Celá vesnice
v Annandale jest nemálo rozrušena nad skandálem,
vyvolaným několika mladíky a dívčinami, kteří
»otravné« nápoje z duše nenávidí. Prapodivnýa
nezvyklý způsob opilých lidiček při kostelní slavnosti
vyvolal zardění na tvářích starých mužů a žen a
skandál, způsobený přimísením starého, silného ja-
blečného moštu do limonády, která společně byla
pita, jest každým obyvatelem zbožné vsi přetřásán.
Kugel
Chester
Nový York
Annandale
Florenc Chur
Grand Arm
8
article
Kdo smíchal limonádu s »apple-jackem«, jest tajem-
stvím, které kostelní komité, slavnost zmíněnou po-
řádající, již přes týden snaží se marně vyzkoumati.
Z počátku učiněn byl pokus udržeti afféru pod po-
kličkou, avšak okolnost, že několik mladých žen
z osady dalo se následkem trochu hojnějšího požití
limonády do tance na kostelním trávníku, zatím co
ostatní zbožné ovečky mohly na křepčících oči po-
nechat, bylo více, než kostelní komité mohlo snésti
a proto pátrá se s velkou úsilovností po pachatelích,
kteří snažili se snížiti věřící ve vlastních očích je-
jich otrávením limonády v alkohol. Záhy prý bude
následovati několik zatčení ..
9
article
= Vyloučení Číňané na americké půdě. Případ
sedmi čínských námořníků, kteří byli z parníku
»Dordogne« dopraveni na pevninu a v Novém Yorku
uvězněni, jest den ke dni zmotanější. Když Číňané
byli předvedeni k policejnímu soudu a kapitán lodi
žaloval je pro vzpouru, prohlásil soudce, že není
oprávněn žalobu projednávati, že ale bude hledět vy-
šetřiti, bude-li lze žalobu změniti pro útok spáchaný
v přístavu. Poněvadž pak bylo poukazováno na to,
že Číňané vůbec neměli býti dopraveni na americkou
pevninu, byl další výslech odročen a případ zůstal
nevyřízen. Výpomocný státní žalobce Bacon jest ná-
hledu, že policie překročila práva, když Číňany do-
pravila na pevninu, poněvadž podobné jednání příčí
se předpisům zákona amerického v příčině vyloučení
Číňan
Bacon
Nový York
10
article
= Dvacet hasičů v nebezpečí života. Při požáru
továrny na mýdlo firmy Daggittovy v Novém Yorku
bylo částečně popáleno aneb kouřem a vunikajícími
plyny omámeno 20 hasičů. Práce jich byly“ značně
stěžovány výbuchy velkých kotlů v továrně. K do-
vršení zmatku bylo ze stájí vypuštěno 120 koní,
kteří vyděšeni plameny a kouřem, pobíhali divoce po
ulicích a trvalo dosti dlouho, nežli byli zase schy-
táni. Nejhůře zranění hasiči musili býti dopraveni
do hospitálu sv. Vincence. Ostatním hasičům poskytli
pomoci ambulanční lékaři, tak že se záhy zase zota-
vili. Hořící tuhy a lučebniny ve spojení s vlhkým
vzduchem způsobily takový dým, že hasiči nemohli
téměř dýchati. Celkem byly vyslány tři alarmy. Z po-
čátku se zdálo, že požár není tak nebezpečný a že.
bude snadno uhašen, avšak sotva že hasiči dali se
do práce, zachvátily plameny kotel, v kterém bylo
10.000 galonů mýdla a který vybuchl. V budově na-
lezalo se více podobných kotlů a v nich bylo celkem
70.000 galonů mýdla, tak že nebezpečí pro hasiče
bylo ohromné. Hořící dřevěné součásti budovy byly
snadno uhaseny, za to však při hořícím mýdle voda
spíše škodila, nežli pomáhala. Požár zpozoroval ráno
o 3. hodině policista Svenson, který ihned alarmoval
hasiče, načež za pomoci Alexandra vypustil ze stájí,
které se nalezaly vedle tovární budovy, 120 koní.
svatý . Vincenc
Svenson
Nový York
HOSPITÁLU
Daggittův
11
article
První výbuch následoval za dvě hodiny po vypuknutí
ohně. Poručík Knoth nalezal se s oddílem mužstva
stříkačky ve druhém poschodí, kde se nalezaly velké
kotle, když největší z nich náhle vybuchl ahořící
mýdlo rozlétlo se do všech směrů. Ohrožení hasiči
uprchli rychle na ulici, kde pohřešili hasiče O'Neila,
načež se pro něho vrátili; nebožáka nalezli ležícího
u schodů ve stavu bezvědomí a obličej a ruce měl
hrozně popáleny; na to jej rychle vynesli na ulici.
Továrna úplně vyhořela a škoda způsobená páčí se
na 50.000 dollarů. Byla postavena v roce 1858a
Knoth
13
article
byla to nejstarší továrna na mýdlo v Novém Yorku.
Nový York
14
article
»Myslím, že papež je nejvyšší v celém kněžském
povolání ?«
»Ach,« pronesl jsem, porozuměv již úplně jeho my-
šlénce. »Nu, ano, rozhodně nejvyšší.«
»Předstihne toho anglického? Arcibiskup — je to,
že? — z Canterbury? Přijde papež před ním ?«
»Jeho Svatost by vám to tak řekla, kdyby to ne-
řekla jeho Milost.«
Virgiňan se otočil napolo v sedle, aby mi viděl do
tváře — nejel jsem tu chvíli těsně po jeho boku — a
já jsem zahlédl, jak se mu zaleskly zuby pod kníry.
Zřídka kdy se mi podařilo, abych jej přinutil usmáti se,
byť i jen takto nepatrně. Avšak oči jeho při následujících
slovech vzdálily se opět do svých úvah.
»Jeho Svatost a jeho Milost. Nu, kdybych já měl
slyšet, jak mne takhle jmenují každičké ráno, tu bych
se asi sotva dostal ku práci.«
»Oh, zvykl byste si na tu hrdost.«
»To není hrdost. Smích by to byl, to by mne zni-
čilo. Vyžadovalo by to skoro všechnu mou pozornost,
abych zachoval vážnou tvář. Arcibiskup« — zde provedl
opět takový svůj velký duševní skok — »mohl býti vel-
kým mužem v těch Shakespearových hrách. Králové vy-
slechli od něho slova, jaká by nebyli snesli od nikoho
jiného; a mluvívá často pěkně. Tak na příklad o vče-
lách, když Jindřich se chystá válčiti s Francií. Říká mu,
že včelí úl se podobá království. Naučil jsem se z paměti
onomu odstavci.« Virgiňan asi netušil, že se začervená,
až pronese tato poslední slova. Věděl, že to náhlé zardění
mně musí prozraditi, z čí knihy se těm veršům naučil.
Což nebyl její výtisk »Kenilworthe« v jeho chráníci
Shakespearův
Jindřich
Canterbury
Francie
Kenilworth
15
article
pasovi? Bude to opětné intellektuální zkrušení, či to bude
tentokráte materiálnější — řekněme svaly nebo snad střelný
prach? A byl Scipio venkoncem neomylný? Nedomýšlel
jsem se, že znám Virgiňana; po několikaleté známosti
s ním zůstal mi úplně hádankou. Scipiova zkušenost ne-
byla však přec ani tři týdny stará. I nechal jsem ho na
pokoji, co se tohoto všeho týkalo a rokoval jsem s ním
o mnoha jiných věcech na světě — dobrých i zlých —a
byl jsem usvědčen z mnohé další naivnosti, neboť nepo-
čítaných dvacet let Scipiových bylo věru knihovnou ži-
vota. Nikdy jsem se nesetkal s lepším srdcem, se schy-
tralejším vtipem a volnějšími mravními zásadami a přece
s vrozeným smyslem pro slušnost a povinnost, kdesi hlu-
boko a pevně ukrytým.
Avšak po celou tu dobu jsem se divil Virgiňanovi:
ať jsem s ním jedl, či spal s ním (jenom že ne tak tvrdě
jako on), či jel vedle něho na koni po mnoho hodin.
Pokoušel jsem se začíti rozhovor — a nezdařilo se
mi, Zvláště jednoho dne, po náhlé bouřce s krupobitím,
jež zmrazila zemi až ztuhla a zbělela za patnáct minut jakov
zimě, když jsme seděli, sušíce se a hřejíce u rozdělaného
ohně, dotkl jsem se onoho thematu o rovnosti, o němž,
jak jsem věděl, měl právě tak pevné mínění jako já.
»Ach,« odpovídal a »Zajisté«; a když jsem se ho tázal,
co jest to v muži, co jej činí vůdcem lidí, potřásl hlavou
a vyfukoval si dýmku. I promluvil jsem tudíž o našem
americkém ponebí, pozoruje, jak slunéčko uvedlo zem v
půl hodině ze zimy opět do léta.
»Jest to důležitý lék pro milliony, jež ho denně
požívají.«
»Ano,« řekl, otíraje zarosenou svou winche-
strovku.
„Virgiňan?,
197 —
Scipio
Virgiňan
Scipiův