Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 233. ze dne 25. srpna 1905.

Různé zprávy

Loupežník mnichem. Historky, zasílané nám stálým zpravodajem na- ším z řeckých krajin, vyznívají někdy trochu podivně a zdává se mnohdykráte, že zavánějí dávkou fan- tasie. Nicméně však spočívají na pravdě a vyjímaj se toliko tak prazvláštně, poněvadž by jinde prostě byly nemyslitelny. Tak i historka dnešní. Již několikráte — píše nám náš zpravodaj — vzpomenuto bylo na těchto místech zlořádů v řeckých iklášteřích i možno tvrdit, že nemine týdne, by jejich obyvatelé nedali podnět k nějakému škandálu. Tento- kráte se vyznamenali na ostrově Euboei. Asi před osmi léty, když nebylo v Řecku tolik loupežníků jako dnes, panoval v okolí Marathonu loupežník Pappajany. Mimo jiné vraždy, loupeže zločiny utratil hrozným způsobem u Marathonu život mladého vesničana a probodl patnáctkrát jeho otce nožem, který přišel synovi na pomoc. Pat- náct let jej hledali četníci marně, neboť jeho řemeslo bylo velmi výnosné a lupič se ukázal vždy štědrým, uznal li to za dobré. Dotyčná vražda vyvolala ve veřejnosti tehda hrozný dojem a ministerstvo vidělo se nuceno vy- psati na hlavu loupežníkovu značnou odměnu. Tu nahlédl Pappajany, že není více jist ani před nejlepšími přáteli a že dříve či později některý z těchto bude hleděti zbohatnouti na jeho útraty. Proto zmizel náhle před osmi léty. Po dlouhém čase upadl v zapomenutí a každý myslil, že buď zemřel nebo že přeložil pole působnosti do Makedonie, jak to bývá v modě.

Před několika dny však přišel k podporučíku Rygovi, komisaři policie v Chalkidě, vesničan Posu- kos a nabídl mu, že mu vyzradí úkryt Pappajanyho, pojistí-li mu připovězenou odměnu za hlavu lupičovu. Důstojník, dorozuměv se s ministerstvem, pojistil mu před notářem odměnu a sledoval, provázen dvěma poddůstojníky, vesničana. K nemalému překvapení zavedl je vesničan do kláštera, ležícího nedaleko vesnice Partheni a žádal, aby byl předveden nmnich Agapios. Mniši tvrdili, že nikdo toho jména není v klášteře. Tím se však nedal vesničan zmásti a prohledav s důstojníkem místnost, nalezl mnicha Agapia v jedné z podzemních skrýší, odkud jej vytáhli na světlo boží, aniž by jim odpo- roval. Vida, že by se lží nespasil, přiznal se bez vá- hání, že jest pověstným loupežníkem Pappajanym a že před osmi lety vstoupil do kláštera — maje pa- desát tisíc drachem. Od té doby žil pobožně, takže považován byl v celém okolí za svatouška, zvláště když věnoval pe- níze k dobročinným účelům. Z kláštera odebral se důstojník do sousední budovy, neboť se dověděl, že se tam zdržuje jiný dareba a zatkl i jej. Tak lapii párek dravých ptáků, jež spoutané provazem odvésti dal do Chalkidy. = Vzteklý vlk způsobil hrozné neštěstí u ves- nice Lompety. Když minulou středu pracovali vesni- čané ve vinohradech v údolí Volu, objevil se náhle vzteklý vlk, který se vrhl zuřivě na ženu dělníka Xurgia a trhal a kousal ji tak dlouho, až omdlela

klesla krví zbrocena na zem. Ku pomoci nemohl při- spěti nikdo, neboť nebylo po ruce zbraně ani ná- stroje. Všichni spíše hleděli se spasiti útěkem, zane- chavše nešťastnou ženu v drápech rozlícené bestie. Dravec, nasytiv se, nechal na krátko ležeti rozsápa- nou ženu a pronásledoval utíkající, z nichž. tři ob- čany dohonil a pokousal. Vlk byl by způsobil ještě jiné neštěstí, ale první z vesničanů, kteří přiběhli do obce, ozbrojili se puškami a když se zvíře chtělo vrhnouti na ně, zastřelili je. Všichni ranění tonou v největším nebezpečí života a byli odesláni do Pa- steurova ústavu v Athénách. V celém okolí Pyrgu panují obavy, že vlk pokousal i některé ovce, kozy a ovčácké psy, zdržující se v horách s pasáky. = Tenorista unesl dceru millionáře. Z Říma se telegrafuje: Románek znamého tenoristy Boncia, který před několika dny unesl z Valombrosy dcerku millionáře Berteldia, zdá se býti u konce. Právnímu zástupci millionářovu Colsechimu se podařilo, přiblí- žiti se k signoře Berteldiově a přemluviti ji k tomu, aby se vrátila do otcovského domu. Colsechi včera telegrafoval millionáři do Florencie, že dcera jeho Boncia již opustila a že již dnes vrátí se k otci. = Odhalené spiknutí ve Smyrně. Minulý pátek bylo slyšeti z jednoho domu v ulici Hadži-Gevu v arménské čtvrti výstřely z revolveru a současně vyběhl z něho neznámý člověk, držící v ruce revolver.

Okolo jdoucí občan pohledl do domu a spatřil tam raněného a krví zbroceného člověka, který, když se ho ptal, co se stalo, mu odpověděl, že se ranil nahodou a že chce jíti do lékárny, by si dal ránu obvázati. Občan však běžel na policii a udal tam, co viděla slyšel. Velitel policie neotálel a dal obklíčiti dům strážníky a prohledal jej. Při tom nalezl v něm 150 dynamitových pum a různé třaskavé a výbušné látky, jakož i podobizny mnoha lidí ze Smyrny a z Caři- hradu. Následkem toho byl nejen majitel domu, ale i více než 150 Arménů a pět Řeků ve Smyrněa osmdesát Arménů v Cařihradě zatčeno. Jest zřejmo, že se jedná o přípravy k attentátu. Dle mínění ně- kterých lidí chtěli spiklenci vyhoditi do povětří Otto- manskou banku, poštu a řeckou nemocnici. Dle ná- hledu jiných hodlali spiklenci v den nastoupení sul- tána na trůn zničiti veřejné budovy. Někteří za to mají, že spiknutí souvisí s attentátem v Yidizu spáchaným a že odhalení povede na stopu pravých pachatelů. V celém městě panuje hrůzovláda a Said paša pro- hledává osobně domy podezřelých Arménů a zatýká každého, kdo stojí v domnělém spojení s osobami. jejichž podobizny byly nalezeny. Mezi nimi jest také bohatý arménský bankéř Poleozogles, který by uvězněn.

Zemřelí v Praze Dne 15. srpna 1905: Kaura Václav, žen. archi- tekt, 54 roky, 668—II. Slánský Ludvík, kapelník něm divadla v. v., 67 roků, 930—II. Šubovská Marie, vdova po řediteli škol, 79 roků, 39—IV. Šiklova Anna, dcera poštov. zřízence, 6 roků, 611—VII. Bartůněk Václav žen. podsudní, 57 roků, 24—VIII. — U Milosrd- ných sester: Stará Filoména, manželka dělníka. 39 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Jete- lova Josefa, svob. služka, 19 roků. Seidlová Anna. manželka zedníka, 64 roky. Dne 16. srpna 1905: Dewideies Adolf, sou- kromník, 78 roků, 815—II. Reissová Terezie, manželka kostelníka, 65 roků, 973—II. Stárková Bernardina, manželka c. k. setníka, 35 roků, 521—II. Stoner Joseí,

syn obchodníka, 11/2 hod., 526—III. Heidelberg Ant., obuvnický mistr, 49 roků, 242—VII. Hladíková Anna, majitelka domu, 53 roky, 276—VIII. Procházka Václ., dělník, 77 roků, 77—VIII. Skružný Josef, syn děl- níka, 1 rok, 409—VIII. — U Milosrdných se- ster: Švarz Emil, býv. dělník, 48 roků. — Ve vše- obecné nemocnici: Hejtmánková Marie, opa- trovnice, 56 roků. Houdek Stanislav, krejčí, 27 roků. Kosař Augustin, krejčí, 48 roků. Strakatý Jan, býv. správce, 54 roky. Dne 17. srpna 1905: Chvojková Magdalena; vdova po horníku, 89 roků, 1147—II. Kec Karel, žen. soukromník, 561/2 roku, 426—II. Čunat Jan, žen. soukr. úřadník, 83 roky, 515—III. Souček Augustin, syn kočího, 4 měs., 93—IV. Fuchs Ludvík, žen. býv. obchodník, 71 rok, 152—V. Boháček Václav, žen. tov. slévač, 29 roků, 650—VII. Domkář Josef, syn truhláře, 4 dni, 543—VII. Němečkova Terezie, svob. švadlena, 18 roků, 581—VII. Tesařova Josefa, dcera obchodníka, 6 měs., 235—VII. Vondrákova Anna, dcera strojníka, 15 roků, 145—VII. Zubrová Josefa vdova po kováři, 67 roků, 548—VII. Míšek František, syn zámečníka, 9 roků, 35—VIII. — U Milosrdných sester Mádlova Anna, svob. almužnice, 87 roků. Mašek Karel, žen. obuvník, 54 roky. — U Milosrdných bra- tří: Ouřada Jan, žen. dělník, 39 roků. — Ve vše- obecné nemocnici: Schulhofova Marie, svob. prodavačka, 23 roky.

Kráf. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 25. srpna. 256. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Námluvy Pelopovy. Melodram o 4 dějstvích. Napsal Jaroslav Vrchlický. Hudbu složil Zdeněk Fibich. Režisér Florentin Steins- berg. Dirigent Karel Kovařovic. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod.

LIdové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Původní novinka: MIsní kocouři. Výpravná fraška o 3 jednáních se zpěvy, evolucem a tanci. Napsal a ve scénu uvedl Fr. Hlavatý. Hudbu složil a diriguje E. Starý V pátek 25. srpna.

Aréna na Smíchově blíže Palackého mostu. Začátek o 7. hod.

V pátek 25. srpna.

Novinka. Po 23. Neviděli jste Bobeše? Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Quidneaua »Cache Cache« pročeské divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Pískáček. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vnehraacok na Krát V pátek 25. srpna. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Ztracená čest. Obraz ze života o 3 jednáních. Dle B. Riegena zpra- coval A.v.

1873

nasadil na uprázdněné místo a tuším, že je bezmála upo- kojen. Jako vůdce výpravy porazil Trampasa, který se po- stavil za opposičního vůdce. A výprava jest zajisté spo kojena, že to takto dopadlo a drží při něm; a on je ode- vzdá všechny v dobrém stavu, až na toho ztraceného kuchaře. Tak pro nynějšek jest jeho účel vyplněn, jak vidíte. Ale pohleďte trochu ku předu. Nebude vám ani třeba hle- děti příliš daleko ku předu. Vrátíme se na farmu. Tam již nebude předákem. Jeho zodpovědnost jest skončena. Bude opět prostě jedním z nás, přijímaje rozkazy od ho- spodářského, který prý, jak mi řekli, projevil Trampasovi v nemálo případech strannictví. Strannictví! Na to se Trampas zřejmě spoléhá! Spoléhá, že jej to upevní k lep- šímu a jeho nepřítele to usadí k horšímu. Jinak by se neodvážil tvářiti se stále tak kysele. Strannictví ! Myslíte, že by to zastrašilo odpůrce- ?« Scipio se zahleděl přes malou říčku, tam kde Vir- giňan pomáhal povaliti na zem sehnaný dobytek. »To je směšné« — ukázal pánví na Jižana — »snad jste si ne- myslil, že by to znamenalo něco pro takového muže, jako je on, když je Trampas pod ochranným křídlem hospodář- ského? On si zapamatuje mr. Trampasa a jeho odporný čin, i kdyby ho měl vytrhnouti z pod toho křídla a třeba by to křídlo utrhl při té operaci. A já bych radil vašim domácím,« skončil důkladný Scipio, »aby vás nenechávali tak příliš cestovati samotného, dokud byste více nepo- znal život.« Dal mi nade vši pochybnost pocítiti mou nezkuše- nost, usvědčil mne z mé prostoty; a já jsem po zbýva- jící dny cesty k němu již se neobracel o pomoc svým úvahám o zvláštní této otázce: Co udělá Virgiňan Tram- 196 —

— ona nálada, jež vám přináší ducha i mysl přítelovu ště- drým darem nebo výměnou — ta byla ukryta někde dole v temném sklepení jeho povahy. Snad snila, snad úplně odpočívala. Virgiňan byl jedním z oněch řídkých jedinců, kteří se dovedou osvěžovati po částech. Když měl něco na mysli, nevadilo to jeho tělu, aby si odpočalo. Za naší one- hdejší jízdy po dráze — teď již se to zdálo léta ! — když náš služební vůz na konci nákladního vlaku se ko- dreal nekonečně na západ, a výprava byla krajně znepo- kojena, jen na skoku k buřičství nebo snad k vraždě, viděl jsem, že spal jako dítě. Lovil okamžiky, jichž ne- bylo třeba pro bdělou hlídku. Viděl jsem ho také, jak seděl po celou noc, střeže svou zodpovědnosť, jsa hotov skočiti na ni a zatnouti do ní zuby. A teď, když je zničil jejich vlastní útočnou zbraní směšnosti, zdálo se, že jeho síly hluboce spaly. Onen rázně vedený boj vtipů učinil všechny tyto muže jeho zajatci a obdivovateli — všechny, kromě Trampasa. A jeho, zdálo se, jakoby Virgiňan ne- pozoroval. Ale Scipio le Moyne mi tu a tam říkával: »Kdybych byl Trampasem, sebral bych svých pět švestek.« A jednou dodal: »Sebral bych je jen tak nahodile, víte, jako že ani sám nepozoruji, že to činím.« »Ano,« hučel náš přítel Krátký důmyslně, upíraje zrak na tichého Virgiňana, »on jistě přemýšlí o pomstě.« »Přemýšlí o tobě, že's mladej zajíc,« řekl Scipio. »Vít, co udělá. Ještě nepřišel čas.« — Takto oni o tom smýšleli; a zcela přirozeně, přinutili i mne, nezkušeného Výchoďana, abych týmž způsobem o tom smýšlel. Že Trampas také něco takového pociťoval, bylo lehko poznati. „Virgiňan