Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

onr

3

V Praze, v pátek 23. července 1909.

Praha

4

se otin

5

nii lobosio

6

nodtla

7

vnr

8

nebad sn ol

9

rom ptodet a

10

Číslo 20l.

11 article

Na ranní avečerní liety předplácí se v Praze v administraci na měsic. . . . . na čtvat leta . . . . 6 KK — s dvoji donáškou na měsie. . . . . . p na čtvrt leta . . . . 7 K E2k ve fliálkáchí na měsio. . . . . . 2 K 30 h Poštou: na měsle- na čtvrt leta . . . . 9 K 6 s dvoji zdsilkou na čtvrt ieta rek na měsi

Praha

12 article Němci chtějí mir?

Němci chtějí mir? Politická veřejnost v naší zemi, jak česká, tak zajisté většinou i německá, byla tento týden opravdově překvapena: řadou úvah »Prager Tagblattu« o nastávajícím za- sedání sněmu království českého a situač ním jeho rozvoji. Tento orgán pražského kasina dokazoval Němcům, proč je třeba, by upustili od své obstrukce, loňské zase- dání sněmu zničivší; politickým kruhům če- ským vykládá pak nutnost, aby byli uznali a Němcům projevili dobrou vůli Oba tyto požadavky byly rozvedeny ve svoje hlavní složky. Ža koho »Prager Tagblatt« mluví? Na tuto otázku není dosud odpovědi. S přípust- nou pravděpodobností lze však souditi, že německo-pokrokový denník pana cís. rady Mercya nevykládá mínění jenom své vlastní. nýbrž že koná povinnost dobrého muže ve prospěch politiky, jejímž sídlem je v Praze kasino a ve Vídni příslušná část německo nacionálního svazu. Neboť ve chvili, kdy úvahy pražského »Tagblattu« byly již vše obecně známy — snad dokonce následkem preludií těch — dali také poslanci němečtí, mezi nimi i předseda svazu německých po- slanců zemských, přísedící zemského výboru dr. Eppinger, vytisknouti plným jmenem svým svoje úsudky o očekávaném zasedání sněmu království českého, a projevy jejich se v podstatě neliší od myšlenek a výkladů »Prager Tagblattu«, nýbrž v nejhlavnější věci se s ním shodují, ačkoli na oko si jich nevšímají. »Prager Tagblati« tedy najisto nepřekvapil vůdčí muže německé politiky zemské, ani jich nezaskočil.

Němec Prager doktor Eppinger Praha Vídeň svaz německý po Tagblatt

13 article

A tento orgán hlásá teď již po čtvrté v tomto týdnu: Němci chtějí mír! Z motivů dosud nevysvětlených a průměrnému pomyslu lidskému jistě nejasných nikdo ani v naší zemi, ani v bezejmenném státě, k němuž katastrofy minulosti přikovaly českou vlast. nechce slouti kazimírem. I nedivno, že ted opět, jakož se déje pořád, organ kasina vo- laje po míru, zahrnuje výtkami neústupnosti stranu českou, shledávaje u ní nedostatek dobré vůle pro urovnání národního sporu česko-německého. Česká dobrá vůle ma se projeviti ochotou, odhodlanou a způsobilou, by Němcům podola ruku ko omíru a ku po- kojnému dalšímu životu. Česká věc je ode dávna zvyklá takovým řečem, ale čeští politikové zajisté dosud jsou sobě vědomi fakta, že od let osmdesatycu minulého století, že od chvíle, kdy kníže Jirí z Lobkovic nabídl Němcům narovnání, do- stala česká politika na svůj obraz rámec — slabosti a ústupnosti vždy, kdykoli chtěla smír s Němci. Ať se tedy nikdo nediví, že tento bistorický proces má své účinky i na děje přítomnosti. Dějiny vyrovnacích snah česko-německých mimo to mají ve svých li- stech záznamy, kterak aktivní v té které chvíli státníci vídeňští — vesměs Němci — vybírali z českých výkladů při dorozumíva- cích rozpravách bezdůvodný prejudic prot snahám českým; prejudicem pro Němce, pro vlády i pro činitele nad ně ještě stojící staly se také punktace z roku 1890 — na trvalou škodu českého národa. Tak ne českým lidem a nikoli českou politikou pohacen byl politický axiom dobre

Němec Jirí Lobkovic

14 article

vůle; ale český lid a česká politika jsou je prodchnuti pořád ještě. Němci teď chtějí, by jim osvědčena byla tím způsobem, že poslanci našeho národa přijmou za podklad parlamentní činnesti na sněmu království českého řadu osnov nezná- mého dosud obsahu, rozsahu ani dosahu, osnov, jichž znění prý ani Němci dosud ne znají, jichž národně politické zásady však jsou jim povědomy. Více jest již napověděno jsou to osnovy, jichž uzákoněním doufají Němci získati nové a veliké pevnosti pro svoje postavení v celé zemi. Zásady jedně z nich byly již vysloveny pouhým názvem jejím: je to osnova o zří zení správních krajů, národnostně rozhrani čených. Nedostatek dobré vůle české byl prý už tím projeven, že tisk český ji zamítá, ne znaje obsahu jejího Věru, zna; ví přece, co se stalo dosud! Cela politická obec česká přece zná t. zv. jazykové osnovy Biene thovy, jichž jednou podstatnou součástíje právě krajské rozdělení správní na základě nejpodrobnějšího národnostního rozhraničení. Všecky příslušně politicko-národní kruhy če ské zamitly vládní ty předlohy jako nepřija- telně a nemožně. Když německé kasin pražské tiskem sobě přístupným mluví nyní o potřebě dobré vůle, tedy: je úkazem vůle naprosto nedobré, když ten, kdo volá po smíru, vkladá do smírčí akce osnovy nepři- jatelné a druhým součinitelem dříve již za- mítnuté na celé čáře tak důvodně, důkladné a naprosto, jako celý český národ zamitl rozhraničovací osnovy Bienerthovy. A tento ministr? Své vůle má prý celkem málo — prozradil to právě jeden z lěch, kdož jej politicky vydržují, německo-radikální poslanee dr. šl. Mühlwerlh — ale dobré vůle k Če chům dojisla ještě měně. Jeho jméno je tedy těžce slučitelno s ujišťováním dobré vůle!

Němec Bienerthův

15 article

Němci — stojí psáno v »Pr. Tagblattu« — chtějí mír, chtějí dorozumění, chtějí vy- rovnávací rozpravy, a to po etapách. Jestliže první etapou mají býti takové narodnostní kraje, jaké narýsovány jsou v jazykových předlobách Bienerthových, pak tato etapa bude krátká, bůde rychle absolvována,a bilance její už předem je jista. Budou li Němci miti dobrou vůli, tož sami se přesvědčí a uznají, proč: poněvadz Bienerthova krajská osnova je nejenom ne- přijatelna, nýbrž také neproveditelna, i kdyby pro le tormá vyseniužito i2 sli su ideu krajského zřízeni zdiskreditovala ba zhanobila tak, že jí zkazila budoučnost. Tato etapa tedy je dědičně zatížena vinou svých rodičů, kteří jsou za ni zodpovědní jichž duch a — — dobra vůle k českému národu zplodila krajskou osnovu, doporuče nou říšské radě. A Němci pro ni agituj pořad, ještě dnes; proto i Čechové musej ji vesti v evidenci dále a musejí svůj úsudek o ní obnovovati. Němci mají ještě vic etap, zatím pr celkem tři. Vedle krajské osnovy má místo etapa osnovy o právech národních menšin Orgánem pražského kasína byla vyslavena v ten smysl: kolik práva budou míti ně- mecké menšiny mezi Čechy, stejně mnoho jich dostanou české menšiny mezi Němci To je však etapa nikoli v před, nýbrz v zad.

Němec Bienerthův Čecho Čechy

16 article

Theoreticky mají všichni občané v cel zemi národní práva stejná, fakticky je Němci mají mezi Čechy úplně, ale fakticky nepožívají skoro žádných práv Čechové mezi Němci. Tento stav v uzavíraném uzemí je souvislým, nepřetržitým projevem — — dobré vůle německých našich krajanů, té dobré vůle, která v Žatci boura české domy která v Ústí n. L. drancuje české živnosti která vyhazuje české dělníky z práce hlásí li se o právo české školy! Toje dobrá vůle, která zplodila chebskou revoltn soudcovskou. A na vzpružení paměti: koli- kráte již zamílli Němci každý český podně na úpravu práv menšin! Tolikráte osvědčil — snad dobrou vůli? Kde je třetí etapa, naznačil právě d Eppinger v »Neue Freie Presse«, dav se vy- rušiti ve svém zátiší. Němci chtěji zvětšen počtu německých přísedíeích a tak rozmno žení své moci ve správě země, chtějí, aby jim zákon dal jakožto Němcům místa v správě zemských ústavů, vůbec ehtějí novou úpravu právních poměrů v zemi ve smyslu pokud možno největšího národního sebe- určení a samosprávy. Zajisté se dr. Eppinger zarazil, když tato slova napsal: také Čechové přece chtějí svéprávnost a svézákonnost: cestou ústavních změn. Co dr. Eppinger žádá, značí taktéz změny ústavní. Rozdíl mezi oběma dr Eppinger hned zachytil: chce jen to, oo může provésti sněm zemský v oboru ústav- ním, t. j dr. Eppinger chce, aby celý obor ůstavy státní zůstal nedotčen. Dobrá vůle německá je tedy taková: zemská ústava ae se změní jak chtějí Němci, ale státní ústava ať zůstane netknuta se všemi křivdami, jich se dopustila a které udržuje ve faktické platnosti správou politickou, soudem i mocí ozbrojenou.

Němec Čecho doktor Eppinger Čechy Žatec Neue Frei Presse

17 article

Skoro nic není nového z toho, co ted Němci dávají na pořad politické rozpravy. Ale něco přece: spěch, s jakým se má kvapiti ku předu a dál. Ku podivu: čtyřicei let promrhali Němci zamíláním všeho, co bylo do opravdy způsobilé, zjednati národně- politickou nápravů v našť zemi a teď na- jednou spěchají. Dr. Eppinger diktuje: nez se sejde sněm, musí oba národní tabory vyměniti své názory. Němei musejí vědět, co a jak bude chtěji závaznou přípověď, že většina sněmu hude bešitzabiko m vaěbeuvcemNar k nim zásadně svoluje. Bez těchto přípovědí prý sněm dělným nebude. Němci tedy chtěj nějakou dorozumívací konferenci. Když jí za Badena zamítli, mají Čechové za Bienertha ji odeslat? Dle dra. Eppingra musejí, chtějí-li mít sněm dělným. Ale »nová úprava právníc poměrů v Čechách« — tak se vyslovuje d Eppinger — nesměla by se spojovat s otá- zkou dělnosti říšské rady; takový požadavel by se na straně německé setkal s nejrozhod nějším odporem. Kdo čteš, rozuměj: dr. Eppinger chrání a bájí drahou hlavu barona Bienertha, dra. Schreinera, Hochenburgra, Stürgkha. Zapemněl, k čemu české Němee svedl před lety dr. Körber: aby na českou obstrukci na říšské radě odpověděti něme- ckou obstrukcí na sněmu českém, a zapomněl též, co současně řekl včera sam: že nynějsí

Němec doktor Eppinger Baden Čecho Bienerth Schreiner Hochenburgr Stürgkh Körber Čechy

18 article

česká obstrukce v poslanecké sněmovně pů sobila v německém lidu nepříznivě na otázku dělnosti sněmu českého. To vše jsou zase jen ukázky dobré vůle — — německé, ape- lující na dobrou vůli českou. Dru. Eppingrovi byl asi nepříjemným výklad »Pr. Tagblattu« o finaněně politi ckých důsledcích další německé obstrukce na sněmě českém. I prohlásil, že obavyty nepřimějí Němce, aby upustili od obstrukce sněmovní, nebude-li vyhověno jejich poza davkům národněpolitickým. Kdož ví? Ti Němci, v jejichž střed působí dr. Eppinger, jsou jedním z hlavních pilířů nynější vlády. A tato vlada podal říšské radě finanční osnovy a mezi nimi též osnovu o zvýšení daně z přijmů. Tato před- loha je ztracena a příslušná část finančního plánu vládního rovněž, nebude li daň z pří jmu prosta přirážek. A ona nebude, jestlize se na tom sněm český neusnese a ons neusnese, zatarásíli jej Němci svou ob strukci. Mimo to: dr. Eppinger náleží ke kapitalistickým vrstvám německým, a ty at nezapomínají, že podrobení daně z příjmu přirážkám je touhou všech širokých, nezá možných vrstev lidových a také tábora Sgrárníbo.

Němec doktor Eppinger

19 article

Onehdejší resoluce českého odboru země- dělské rady, žádající, by daň z příjmů byla přirážkám podrobena, může velmi lákavé působiti na německé agrárníky, u nich přece — jak se v německém odboru země- dělské rady ukázalo — agrární rytíř Hohen blum i v Čechách platí více než agrární ně mecký ministr krajan dr. Schreiner. Takový asi je přehled dosavadní novi nářské rozpravy o dělnosti nebo nedělnosti letošního podzimního sněmu českého. Jestliže nic více, tedy aspoň tolik je z ní patrno to, co Němci dosud řekli, naprosto nestn k odstranění nynějšího vnitropolitického roz- vratu, trvajícího v době, za jejiž obsah státu i koruně ručí vláda nynější, vláda obnove ného německého liberalismu a jeho německé kohorty z Čech.

doktor Schreiner Němec Čechy český odbor země

20 article

Pád francouzského ministerstva Ciemenceauova, Náhlé sřícení se kabinetu Clemenceaueva ve chvili, kdy se zdál silným a kdy se m věštilo ještě dlouhé trvání, je událostí lak př čila do pozad kzznidlbosmrán2llsu bnděke. Starý zápasni byl poražen po tolika alaa lui mentu se vtipem. Ve chvilich obližnecl a t bezpečných našel obyčejně břtké slovo pre zasmání a vždy měl smíšky na své straně V Paříži koluje jeho poslední minidlerský vtip Jako ministr ponechal si svůj soukromý by v ulici Franklinově. Do ministeria vnitra na ná městí Beauveau chodil jako do kanceláře. Veče 20. t. m. shromáždilo se v ministeriu množ stvi žurnalistů, aby viděli odchod Clemenceaunv Svižného státníka ani v této chvili neopusti humor. Pravil: »Zde vidite, pánové, jak je dobře, když člověk nepřivezl žádný nábytek Přišel jsem s deštníkem a odebázím s hůlkou. Tím jsem ušetřil útraty za stěhování. Upozor- nění pro mé nástupcel« Starý Clemenceau byl pravý typ Franconze Tvář výrazná, oči ohnivé a pronikavé, bílé svislé kníry, dodávající jeho tváři výraz bo-

Franklinův Beauveau Clemenceau Paříž

21 article

V úrobném prodejii ranní čislo o sobě . . za večerni . . . . za 4h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . le večerní . . . . . . . . 5h lnseráty platí se hotově napřed. Předpleceni a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 5. Tam nacházejí se táš redakce, tiskárna a oxp edice „Národnich Listů“ Rukopisy se novraceji.

22 article

jovné energis, eleganlní vystoupení. Jeho verva řečnieká, kterou si zachoval do vysokého stáří, ostrost a ráznost jeho slova, jeho vtipné riposly připomínaly pisateli těchto řádků, jenž vidél Clemenceaua na tribuně, stařičkého dra. Eduarda Grégra, který též do vysokého věku vyníkal svě- žestí a ohnivostí své úchvatné výmluvnosti. Dojem pádu Clemenceanova. Jak již z telegrafiekých zpráv známo, způ- sobilo zakončení sněmovní schůze úterní vše- obecný úžas. Ihned začly vášnivé debaty o tom, kdo bude nástupcem Clemencea uo- vý m. V první řadě byl označován Leon Bourgeois jako přiští chef vlády, ale soudí se, že nepřijme toto poslání. Mnoho naděje se klade na Brianda. Pichon zachová si porlefeuille zahraniční politiky a Delca s sé, jenž nejvíce přispěl ku pádu Clemenceauové, má dostati námořnictví. Veškeré žurnály píší obširné nekrology vlády Clemenceauovy. Velký zármutek není po- zorovati. Gentálni politik nebyl populární a pro svou bezohlednost a sarkasmus osobně nenávi- děn. To se zračí i v žurnálech. »Radlca!« píše »Ministerstvo zmízelo, právě když provádělo svůj reformační pregram. Značnější část byla provedena. V zahraniční politice Francie je silná.

Clemenceau Grégr Clemence vý Bourgeois Briand Pichon Clemenceauův Radlca Francie

23 article

Nepatrná událost, náhoda v hlasování, učinila konec lomulo skvělému dílu.« Mnoké žurnály radikální vytýkají Clemenceanovi, že svou bezuzdnou řečí urazil Delcassěa a sněmovnu. »A urore«, list založený Clemen- coauem, píše: »To šlo příliš daleko! Starý zá- pasnik, který lak často srážel své odpůrce k zemi, překročil tentokráte všecku míru. Nerozpočíta si svůj divoký rozběh a sřitil se do propasti »Action« plše: »Clemenceau padl jak vládl, v nesouvislosti a v nepopulárnosti.« »Republigue Francaise« vídí v úter- ním převratu odvetu Julesa Ferryho- Ovšem trochu opozděnou. List progressistů ostře odsuzuje vládu Clemenceauovu. Nacionalista Judet v »Eelairu« ovšem netruchlí též nad pádem velkého republikána. Vytýká mu, že utvořil svou drzostí a neomaleno st vládu, pro niž nebylo jména. Jeho nástupce nebude mit pohodlné místo. Clemenceau po- škodil celý státní organismus. Jaurěs píše v »Humanitá«: »Nad celou sněmovnou zavládl stroulý, tragický úžas, jakoby byla svédkem náhlého pro- puknuti 3llenství. Muž, který se včera dopustil těch nealýchaných drzostl, zavřel si navždy cestu k opštnému nabyti moci.

Clemenceau Ferry Clemenceauův Judet Humanitý Republigue Francaise

24 article

Okázal příliš zřéjmě, jakým nebezpečím Franci rise praví, že Clemenceau svým výsloupenri vznitil rozhorlení národuí hrdosti sněmovny. Jeho pád dává bývalému ministru zahraničných věcí Delcasséo v úplné zadostučiněnl. »Gaulois« po- znamenává škodolibě, že Clemenceau vynutil z bouře potlesku, že mu radostně tleskali na rozloučenou i jeho přivrženci. Takový byl všeobecný pocit ulehčení, když ho viděli odcházeti. Veřejnost jásá nad svržením s trůnu tyrana nedůslednosti. .. V Anglii jest ovšem pád Clemencesuův živě komenlován. »Times« píše: »Tento schopný a energický, tento obratný a statečný státník v dobrých i zlých časech věrně loyálně stál při entente s Anglil. Pra- coval vždy pro jeji posílení a k jejímu uper-

Franek Clemenceau Clemencesuův Anglie Times

25 title

FEUILLETON.

26 article Literatura.

Literatura. Ze slovanského písemnictví. * Cnera Topa. Hancno oax Cana Xu vanrapan. C opmanana y pyouncy peseo T'jyp IIImsé, upoeecop v 6eorpajeké rysnacyje. Bělehrad 1898. Str. 327, s mapou Sv. Hory Athonské (1 : 250 000) za 2 dinary. Pobyv loni týden na Mont Athonu (sv. Hoře) navštívil jsem v srbském klášteře Chilandarci kra- jana, p. Biänera z Kutné Hory, známého v plsem- nictví našem jménem řeholním Savy Chilandarce. Od něho dověděl jsem se, že prostřednictvím p. dra. Kalouska nabídl Matici České k vytištění svůj spis o Sv. Hoře Athonské, avšak marně dosud čeká vyří- zení svého podání: snad p. dr. Kalousek zapomněl spis předložili, snad Matice nemá peněz nebo chut jej vydati, snad na řadě je kniha jiná. Zatím origi nál dávno přeložen byl do srbštiny a ve státní knih tiskárně bělehradské vytištěn. Rukopis český jes však proti srbskému překladu obšírnéjší, některé ka- pitoly jeho přepracovány a doplněny, data rázu nej novějšího ..

T jyp Hora Chilandarec Biäner Sava Chilandarec Kalousek doktor Bělehrad Kutná Hora Mont Athon Cner Topa

27 article

Opatřiv si překlad, pročetl jsem jej se zájmem. vzbuzeným přirozeně již pobytem na Sv. Hoře. Ale sotva jsem se do knihy dal, poznal jsem, že mám v rukou publikaci vzácnou, životní práci nevšedního člověka, spis psaný nejen s neobyčejnou znalostí osob a věcí, ale také s chutí, ba láskou. Přednosti spisu Savova tím více vynikly, když jsem jej srovnal s ruským »Putěvoditěijem po Sv. Afonskoj Gorěe rene o C. Acol Top, Moskva 1903, VIII. vyd., 237, 31 obr. za 1 rubl). Nejen že »Putě- voditěl« nemá důkladnosti Savovy, jímavého jeho způsobu podání, ale kulturní jeho úroveň je hluboko pod knibou Savovou. Ruský spis pln je mythua mysticismu (a to čiře šablonovitého), kdežto z knihy Savovy mluví střízlivý názor filosofický, mnich v ní nikde nepotlačil rozumujícího člověka, jak nejlépe poznáme z akkordu závěrečného: »vždy najdou se lidé, kteří přednost dají životu osamělému, samotář- skému (byť se i neřídili řebolí klášterní), aby, obklo- pení velikolepou přírodov, zpytovali taje života, uží- vajíce spolu pravé radosti, důstojné lidského bytí.« Kniha Savova rozdělena jest na pěl částí: 1. Fy- sikální zeměpis polonostrova, 2. historický přehled ve- likých bratrstev (vyšel doplněný samostatně v bul- harském překladu pod názvem »H oepK na Cn.-pa Aroca«), 3. mniši mezi sebou, 4. popis monastýrů (klášterů), 5. Kareja a Dafina (Dafni).

Savův Acol Moskva liký bratrstvo H oepK Dafina

28 article

Proti tomuto rozdělení nelze níc namitati, ale přáti si jest, aby provedeno bylo náležité podělenění těchto oddílů a kapitoly, čímž by knize přibylo pře- blednosti. Zvláště oddíl třetí, pro kulturní hlstoriia sthnografii nejdůležitější, patřičným rozčleněním for- málně velice by získal. Aby bobalost a vše strannost jeho vysvitla, uvedeme stručný jeho obsah: T y p monastýrů, typy chrámů, národnos mnichů, jejich množství a viastnosti. pohřby, posty, oděv, služba, str a v plaly, domácí řád, bdění noční, pr- vody, přijímání mnichů do kláštera. život ve skylech a kelijích, kniha klá- šlerní, zpěv, siužební lidě, řeme slníe kláštetní, poutníci, příjmy kl á štern na penězích, z pozemků, zvířat domá- cích, rybolovu, poplalky, trhy, školy- soudy, lodi, budoucnosl, klášter ů . . Kdo by však čekal intimnosti ze života mnišského. zklamal by se, v oddílu smujši mezi sebou« vypisuje se prostě způsob jejich života, aniž by se přihli žeio ke vzájemným vzlahům jednotiivec. Velice cenný je také oddíl prvý (lysikální zamě pis), výsledek to na mnoze samostatného pozorováno a bádšní Savova, který byl řadu lst strážcem arsany (přístavu a jeho skladišť) na Egejakém (BIlém) moři.

Savův Egejaký

29 article

Přali bychom si jediné, aby rozepsal se o přírodě athonské ještě podrobněji a obšírněji odhalil nán veškery jeji taje. Popis klášlerů, skylův a kelijí Sava pořídil tak mistrně, že, ač opskují se jisté věci zá kladní, udežuje nás až do poslední chvíle v napjaté pozornosti, kdežlo nad ruským »Patěvoditěljem« zí váme. Ale jedno má »Putěvoditěl«, čeho se knize Savově nedostává — illustrace, a to nejen obrazy monastýrů, krajin, ale také překrásné dřeveryty, zná- zorňující zajímavé ikony athonské, Bez vhodných obrazů kuiba Savova zůstane kusá, čtenář nikdy si správně nepředslaví veliko lepých, středověkým hradům podobných monastýrů. zavěšených nad bouřícím mořem na propastných stěnách anebo ukrylých ve hvozdech kaštanových a nevmyslí se v nádheru východních chrámů s ta- jemnými, zázračnými, umělecky interesantními je- jich ikonami, jejichž věrně vyobrazení podává n př. »Bimni noponz nad Aeonoxz, «. ) Odbývám ještě poslední (u nás tak obvyklou) výtku, že Mont Athos je neslovanský, nám cizí. Z 7522 mnichů (kteří tu žili r. 1902) bylo 3615 Rusd 340 Bulharů, 18 Srbů a 3 Češi, tedy skoro 400 Slovanů. Je tedy M. Athos převahou slovanský ba v ruském klášteře Pantelejmonském vznikla celá (myslická) literatura ruská. Končím apelem na Matici Českou, aby knihu Savovu co nejdřive vydala. Tak jako Sava napsal svůj spis krví a duchem svého života, měli bychom my cestopisci všichni psáti. Napsali bychom ovšem málo, ale díla naše měla by cenu trvalou, kdežto zatím litáme jako motýli s květiny na květinua plody ducha našeho podobny jsou lehkokřidlým je- Karel Dro ž. picím, které rodíce se umírají.

Putěvoditět Savův Srba Čech Sava Dro Sava Aeonoxz Mont Athos Bulhar Slovan

30 article

Naše knihy. * Kare! Čeryinka: Rodina. Oltova laciná knihovna národní. Číslo 229. Nový román p. Karla Červinky uvádí nát do středu četné rodiny českého lesníka. Široký prou *) Moskva 1902, str. 168, obr. 41 za 2 rubl (se zásilkon). povídky plyne přirozeným tokem beze vzrušujícíet momentů a stén a přice román vyznačuje se ne- všední poutavostí! Příčina toho je ve výborně za- chycených povahopisech. Spisovalel nelušti svým románem žádné problémy blubeké, jeho umění ome- zilo se jen na vytvoření karakterů a to se panu au- torovi podářilo měrou velikou, ad v jeho povídce jsou nakresleny povahy velikého počlu osob. Pevná ruka autorova drží od počátku do konce všechny nilě složitého románového pletiva a tvoří figury již svojí mluvou velmi svérazné a životně pravdivé. Máme v knize p. Červinky zase kus zdravé če- ské četby, v níž uloženo mn ho lásky k českémi venkovu, mnoho citu pro přlrodní krásy a mnoho poetivé snahy. Povídkou jakoby vanul vonný dach českých doubrav a smtčin a sympatický život v české my slivně jeví se zde v nových barvách a odstínech. K. W.

Kare Oltův Červinka Spisovalet K W Moskva

31 article

* Kare! Babánek: Kniha písní. Nakladate Jaroslav Pospišil v Praze. Stejnou notou, prostou, zádumčivou, někdy at plíliš naivni, jako v dlivějších svých verších, zpívt básník v »Knize písnl«. Ala vřelý eit, který hár v jednoduchých jeho slokách, zůstal mu věren. Pří- roda a lidské srdce, ty jsou básnikoví světem. Z nieh čerpá svoje motivy, v nich jeho poesie nalezů hlu- boký pramen podnětě. Jak svrchu řečeno, p. Babánek vyjadřujes prostě, avšak pod tou prostou rouškou jeho veršt skrývá se často zdravý, silný názor životní a někdy i kus svérázné filosufie, která ovšem skoro všude vyznívá v res gnovaný pessimismus. V písni 4. na př. evokuje básník poetický svět rusalek a vodníků na březích Labe. A báseň koně slokou: Náhle vlak na náspu zahřměl, stroje hvizd, šílený tet — rusalky, starý i vodník, rázem vše zmizelo hned. Není-li zde jemná obžaloba proti pokračujíc lidské kultuře, která ubijí velikou poesii lidovon Podobnou pointu má i číslo 2. Jinde tvoři p. spiso vatel krajinářské drobnomalby. I v těch dobře se mu daří. V jiných spisovatel se zastavil nad lidskou bídou a utrpením. Verše sem patřící jsou plny hořké revolty a ponurých obrazů. Pozoruhodno u p. Babánka je faktum, že z stal — nedotěen všemožnými směry a impulsy mo derníbo písemnictví — plně věten své prvotní prosté písni, ač je zřejmo, že by mohl psáti ve formách složitých, kdyby se mu zlibile. S ědčí to o pevném zakotvení a individuálním K. W ucelení. * Kafkův ilnatrovaný průvodce po král. českém. Dr. Edv. Grégr a syn v Praze. Dil XIl.: Českomo- ravská vysočina. Dil XIII.: Žele zné a Ždárské hory- Dil XIV.: Orlické hory. Za dnů těchto, když rozlévá se po vlastech našich proud turistů, vnimavých pro krásy přírodn a nadšených památkami historickými, zvláště za

Kare Pospišil Al Babánek Kafkův doktor Edv Grégr XIl Praha Labe Ždárský hora Dila Dila XIII kniha píseň Orlický hora

32 article

mlouvají se malé zelené svazečky Kafkova »Průvodce« jichž právě vydané tři knižečky provádějí krajem přírodně, historicky i národně zajimavým od pra- menů Malše až po skalní svět Abršpašský. Jen ten. kdo obírá se zevrubně vlastivědou českou, jest s to- aby ocenil, jaká nesmírná práce ovocem svým ulo žena jest ve skromných svazečeích. Kolik lu auto- psle, kolik hlubokého sludia knižního! Kafkův »Prů- vodce« vhodně řadí se k Otlovým »Čechám«. Any vto hledí vystibnouti především malebnost, Kafka podává ve formě turistovi přihodné, řídě se dra hami, silnicemi, řekami, údolími, všechno vědění potř bné k seznání fysiografie vlasti naší a ku po drobnému historickému orientování, při tom pak podniká zájezdy i do zemí sousedních, které přirodně 1 historicky souvisí s pomeznimi kraji českým Z oblasti Železných a Žďárských hor uvádí nás po říčím řeky Svratky do »Českomoravského Švýcarska«, význačného rázovit stí svého českého obyvatelstva a odlud dále do Moravského Krasu, do světa pa mátných propasti a jeskvň. Na druhé straně údol Tiché nebo Větší Orlice pobízí k návšlěvě Králického Sněžníka a Vysokého Jeseníka. Způsobem zkušeného a všestranně iuformovaného praklika provádí spi so vatel turistu každým koutem českých těchto krajů bystří pozornost jeho snímky i mapami a budí tak smysl pro krásy vlasti naší a vzpomínky k nim s nesouci * Svět před stvořením člověka. Spisy Ca- milla Flammariona. Sv. IX. Nákladem Hejdy a Tučka v Praze. K 3.30. S mnoha illustracemi.

Kafkův Pr Ana Kafka Flammarion Hejda Tuček Otlův Čechy Žďárský hora Svratka Švýcarsko Sněžník Ca Praha Vysoký Jeseník

33 article

Nová kniha známého astronoma francouzskéh vypravuje lehkým, neznavujícím slohem o evoluc naší soustavy sluneční, vývoji Země a na konee o vývojí organického života na Zemi. Styl autorův je jak známo velmi zábavný a poutavý a mluví- o věcech nesnadnějších, dovede se přes ně hrav přenésti a zájem členářův tím neochabuje. Nemáme dosud v češtině spisu, jenž by způso- b m tak plastickým a zároveň populárním vyli čoval dávné doby naší Země a prvotního jejího ži vota. Flammarion opírá se tu ovšem jednak o evoluční theorii Darwinovu, jednak o nejnovější geologické palaeontologické výzkumy, avšak tu a tam probleskuj jeho vlastní názory, jež staví se ponejvice proti ma- terialistickým theoriím Haecklovým. Kapitoly o »zrození země«, o vzniku druhů zví řecích, o vzniku různých složitých orgánů, na míste jednoduchých u zvířat, jsou nejzajímavější. Knihu lze vřele doporučiti jak mládeži tak i do spělým: oběma poskytne zábavu i poučení. K. W. * Prof. dr. Jarosla v J. Jahn: Přednášky o geologil. Čásť I. Uvod, fyslografie, geologie dyna mická, tektonika. Vydal Fr. Drahný. Nákladem Spolkt posluchačů inženýrství v Brně 1909, 432 stran, pře 400 obr., 4°. Cena K 9.50. Autor podjal se oblížného úkolu, knižně vydat svoje přednášky, které nejenom že úplně vybovuj svému účelu jako učebnice, ale ony namnoze dopl ňují obsahově poznatky starších odborných příruček čímž je vědecký význam knihy jen sesílen.

Flammarion Darwinův Haecklův K W profesor doktor Jaroslo J Jahn Drahná Francie Brno

34 article

Z bohatého obsahu možno upozorniti toliko na stať o třídění útvarů, o horninách, na čásť astrono- micko ge fysikální, o geologické činnosti vzduchu vody, d zjevech původu nitrozemského, o geologické stavbě Evropy a j. Spisovatel byl si plně toho vě- dom, pro koho jsou jeho přednášky určeny. Vysvílá to zřejmě na př. z obráhlé důležité statí o vodních pramenech, o praktické důležilosti tektoniky, o geo- logckém mapování atd. Kniha je pnána s láskou k předmětu, neplýtvá se v ní zbylečnými slovy, za to množství zdařilých vyobrazení, na mnoze původ- ních, je výmluvnější než bývá často byť i sebe delší text. Přednášky Jahnovy, kniha, jakých je málo, budou výsokoškolským studujícím geoligie nezbytnou učeb- nicí, ale i inteligenti o zemězpyt se zajímající na- leznou v nich zdroj žádoucího poučení.

Jahnův Evropa

35 article

J. V. Želízko.

Želízko

37 article

* »Zlatá Praha«, velký obrazový týdenník v nakladatelství J. Ohty. Z bohatého obsahu dneš- ního čísla »Zlaté Prahy« jistě naše členářstvo zají- mati budou znamenité »Rakovnické obrázk « pro- slulého českého krajináře J. Krale, které jsou do- provázeny poulavým článkem z péra kulturního bí- storika Zikmunda Wintra. Slejně pozoruhodný je i další obsah dnešního čísla, do něhož přispěli zna- menití čeští i cizí omělci výlvarní. Z našich výtvar- níků je zde zastoupen Angelo Zeyer zdařilou krajinou »Augostinův most v Brugách« a žák slavného Bro- žíka Jan ryt. Skramlik nadberným obrazem »Laško- vání«. Z cizích umělců je tentokrát zastoupen Hans von Bartels úchvatnou krajinou »Holandské pobřeží«, Část slovesná vyniká přispěvky předních českých laterátů. Část časová reprodukuje obrázky ze slav- nosti odhalení pamětní desky na domku Sv. Čecha v Obřiství, dva obrázky největší bitevní ledi rakouské »Radecký«, která nedávno byla slavnostné spuštěna na moře a více jiných zajímavých obrázků, jakot i články z kruhů uměleckých, sportovních a spole- (enských. Redaktorem »Zlaté Praby« je Vingene Červinka, část obrazovou řídí Vikror Olfva. Čisla ukázková pošle admmnistrace zdarma, * Obrázkové dějiny národa českého. Dle dra. A Rezka napsal J. Dolenský. Pro nové 6. vydání upravil prot. dr. J. Kosina. Právě vyšel seš. 6.

J Ohta J Kral Winter Zeyer Jan Bartels Čecho Radecká Červinka Vikror Rezek J Dolenský doktor J Kosina Praha Laško Augostinův most zlatý Praba

38 article

* Hezky upřímně. Humoresky. Napsal L. Petr. S četnými rozmarnými illustracemi J. Ulricha, Seš. 9. * Vojna a mír. Román Lva N. Tolstého. Pře- ložil V. Mírštík. S četnými illustracemi St. Hude- čka, Seš, 38. *Sanin. Román M. P. Arcyhaševa. Přeložil . Mézl. „Sanin“ svým opojným, vzrušujícím dějem náleží nezi nejlepší díla mladé, nejvýš nadějné ruské literatury. „Sanin“ vychází ve sbírce „Slavní autoři literatur světových“ v sešitech o 32 str. po 2( hal Právě vyšel sešit e. * Nana. Román Emila Zoly. Přeložil dr. J. Pelřík. S illustr. HI. Němečka. Seš. 8. * Řska. Román F. X. S vobod y. Sešit 4l.

J Ulrich V Mírštík Hud Sanin Arcyhašev Mézl Nana Zola doktor J Pelřík Němeček Řska Lev N . Tolstý