2
masthead
V Praze, v pátek dne 15. února 190l.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
před, lácí zor
v Praze v alninkstrael
za měste . . . . . . 2 K —
na čtvrt lsta . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na něnl
tnt lta . . . . 7 K oi
vo slialkáchi
za něste .. . . 2 K 30h
Poštoui
na něsíe
n čtní lela . . . . 9 K e0h
s dvojí zásllkou
na měsíc . . . .
na čtvrt leta
Němý parlament — ale naši
v něm promluvili!
»Sněmovna, která by na tak obšírnou
a podrobnou trůnní řeč neměla čeho odpo-
vědít, dala by si sama nejhorší vy
svědčení své politické nesch op
nosti, podávajíc tím důkaz, že není žád-
ným organickým celkem, žadným z astu-
pitelstvem národů, nýbrž pouhým
shromažděním lidí běz účelu a cíle.«
Tak napsal před několiká dny orgán kol
polského krakovský »Czas«, nemoha ani slu
chu svému uvěřit, že němečtí ústavácí kře
čovitě se namahají, aby poslanecká sněmovna
rady říšské vůči programu vládnímu, slože-
nému v trůnní řeči, zůstala němou.
A hle, neuvěřitelný ten skandál je dnes
skutkem. Cislajtánský » parlament« jako takový
odsoudil se včera k ubohému losu němé
tváře. Zástupci obou nejčelnějšíeh národů
slovanských, českého a polského, přálisi
a navrhovali adresu, ale nemajíce ani s ostat-
ními Slovany, ani s německými autonomisty
a Vlachy potřebné dvoutřetinové většíny, ne-
mohli překonati odpor německých ústaváků
a nacionalů, kteří u vědomí špatno-
sti věci své a ze strachu, aby napo-
sled neshledala se většina pro adresu volající
po antonomii zemí a rovnoprávnosti všech
národů, raději chtěli připravit parlamentu to
pokoření a tu hanbu, aby stál před světem
jako politické nemluvně.
Vlach
Praha
Poštoui
poslanecký sněmovna
Slovan
5
article
Nuž, toho konečně dosáhli; avšak šlo-li
jim záreveň o to, aby před světem a vůči
koruně umlčeli naší českou pravdu a naše
dobré právo, šlo-li jim o to, aby vzbudili na
rozhodujících místech domnění, že jsou
Němcilevičáci pány a vládci tohoto nového
parlamentu Cislajtanie, pak dvoudenní debata
adresní krutě zhatila tento jejich obmysl, při-
pravivši jim blamáži a pořážku dokonalou
Orgány jejich plny mrzutosti to dozná
vají. Kvílí a hořekují, že se strany pravice
za této příležitosti znovu shledaly a shlukly
ve svém vzdoru proti levici »jako kuličky
rtuťově«. »Toliko výkonný výbor pravice pře-
stal existovat, nikoli všák pravice sama!«
soptí včerejší »Bohemie«, kdežto »Neue Freie
Presse« doznává: »Nebýti jednacího řádu,
jenž přo pilné návrhy vyžaduje většiny dvou-
třetinové, parlament byl by nucen pokusiti
se o adresu. Neboť Poláci a kl'eri-
kální centrum, ba i Vlachové se
spolčili s Čechy, což dalo jim
většinu 175 hlasů pro návrhy dra
Pacáka a Jaworského proti 150 hlasům ně-
meckým, jako v nejkrásnějších dnech auto-
nomistické většiny. Nebýti vzpomenutého
pravidla jednacího řádu, byli by Něme
včera podlehli.«
»Deutsche Zeitung« ale přímo doznává-
»Výsledek včerejšího zápasu mezi pravicía
levici, jenž byl s největším napjetím oče-
káván, znamená — eklatantní po
rážku Němců. Centrum ukázalo, žeje
jazýčkem na váze, že na něm závisí útvar
majority a ono šlo — se Slovanya
Vlachy « A »N. Wiener Tagblatt« sténá
»Staré svazky srdce a smýšlení obapínaj
dosud Poláky, Čechy a katolickou stranu
lidovou.«
Všechna spekulace na osamocenía
bovkotování nás Čechův všemi ostatními
stranami parlamentu tedy hned při první
Polák
Vlach
Pacák
Jaworský
Němec
Slovanya Vlach
A N
Wiener
Čechův
Čechy
Bohemia
Neue Frei Presse
Deutsche Zeitung
6
article
ostré srážce bídně selhala. Ale ještě hůře
pochodili němečti násilníci se svým obmyslem
zardousiti náš hlas, zaškrtiti náš protest
český proti celému tomu germänskému hospo-
dářství svému, s nímž se v této říši počínají
znova roztahovati.
Pokud jim o to běželo — a kdož by
pochyboval, že na tom jim především za
leželo — připravila jim ze dvoudenníte
debaty bdělá a ostražitá naše delegace sta
tečným vystoupením svým překvapení ještě
bolestnější, mravní porážku ještě eklatant
nější.
Nenadáli se asi protivníci naši, že najdou
nás tak připravenými a pohotovými k bitvě
rozhodné, jako jsme se jim ukázali.
Takých velikých a mohutných filipik
jakými na ně udeřili oba naši řečníci, dr.
Stránský a dr. Krlamář, na ráz hned
prvního dne neočekávali. Zmatený jejich
hluk, zuřivé jejich pokřiky, slabost polemiky
jejich prozrazovaly toho. Naše opposice řeč-
nieky i věcně opanovala pole, stojíc na výši
politické situace, demaskujíc batterie nepřátel
jako posici vlády a promlouvajíc ku od-
povědným ředitelům a strážeům tohot
státu nejúchvatnějšími výstrahami vlaste-
necké pravdy a celou mohutností mluvy
v právu a citu svém těžce uraženého histo-
riekého národa.
Stránský
doktor
Krlamář
7
article
Avšak delegace naše nepřestala pouze
na těchto silných a pamálných řečích obou
svých tribunův, nýbrž následujícího dne do-
tvrdila obsah jich formou ještě význačnější
a lapidárnější: hotovým to návrhem
české adresy k trůnu, jíž překvap
včera poslanec dr. Plaček ku konci řeči sv
sněmý parlament«. Tento ji mohl sic
přehlasovat, ale z fora veřejnosti, z pozoru
rozhodujících kruhů, ze soudu národůva
dějin tohoto soustátí ji odstraniti nemůže : a
nám na ní záleží mnoho, ba všechno.
Neboť tato adresní osnova jest a zů-
stane výmluvným a památným do-
kumentem o svrchované sprave-
dbivosti, poctivosti a rozumne
pravdě naší české věci, doku-
mentem o slušnosti a skrom no st
všeho našeho politického sna-
žení, dokumentem ryzosti če-
ského vlastemectví, které netouží
nebaží po ničí újmě a škodě, po žádném
nadprávi pro národ svůj na útraty právaa
svobody Němců, nebo na újmu moci, pro-
spěchu a sily říše, nýbrž praví prostě k to-
muto Rakousku: Buď ke všem svým
národům stejně spravedlivoa
příznivo, dej všem poctivou ústavní
svobodu, aby se mohli ve svých vlastech rod-
ných volné vyvíjet; dej všem jejich jazykům
rovné právo v úřadech, ve školách a životě
veřejném, vrať historickým jich vlastem tu
míru svézákonnosti a samosprávy, která jim
rozumně náleží, aby si mohli své záležitosti
upravovati sami a uhlídáš, kterak rázem
pomine těžká, ba děsná ta choroba, kterou
všechen veřejný národní, politický a hospo-
dářský život dnes hyne, kterak osvobození
národové naučí se na vzájem snášelivostia
ochotně dají říši, což říše jest. Tak jedině
lze Rakousko uzdravit, vrátí li se ono k prvot-
nímu vlastnímu svému účelu státnímu, aby
bylo obranným týnem svobody, práva a ži-
vota všech svých národů, kteří jedině k to-
muto účelu po bitvě mohačské zvolili sobě
doktor
Plaček
Němec
Rakousko
8
article
společnou dynastii a založili si tento pospo
litý svůj byt a stát, zvaný Rakouskem.«
To jest smysl a duch adresy naší, kte
rou včera většina parlamentu cislajtánského
— zamítla, jejíž správnost však nedovedla
vyvrátit ani jedinou věcnou námitku, prot
níž nedovedla postavit žádné jiné protiadresy
žádného argumentu, praničeho, jen to sve
hrubé ne, jen tu svou nahodílou číselnou
hrubou většinu hlasů. Je to nějaký argu
ment proti pravdě a právu?
Každý nep llatý sledovatel dvoudenní
té adresní debaty musí uznati, že vyšla zn
věc národa našeho mravně vítězna
silnější než kdy jindy, že se odpůrcům
jejím nepodařilo ji poškoditi a pochroumat
střelami vážných námitek právních. Dovedli
jen spílati a zuřiti, dhvedli jen pošklebkya
calumniemi svého vztěku nám odpovídati
ale jest to nějaká odpověď? Všechen soudný
svět odnáší sobě zajisté z této dvoudenn
debaty dojem, že pravo a pravda není n
straně těch, kdož nechtěli živou mocí dopu
stit, aby parlament ztlumočil koruně tužby
stížnosti národův této říše, nýbrž zůstal
této chvíli němým.
Rakousko
9
article
Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna.
Sehůze šestá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 14. února.
Česká adresa.
Nevíme, zdali jej mají také jinde, ale m
nahoře na galerii máme dojem, že slavná sno
movna poslanecká, které jsou teprve dvě neděle.
jeví fysiognomii náramně stařeckou.
Jak praveno, není nám povědomo, zdali to
vidí a jsou si toho vědomi též páni dole pod
námi. Ale stará válečná zkušenost učí, že situne
na bojišti vystihují líp, kdo stojí mimo ně nebo
nad ním, nežli bojovníci sami.
Taková nuda, jaká se zahostila, bývá jindy
na konci šestileti, kdy vše je znaveno a zmo-
řeno pracemi již vykonanými, kdy nikdo nevl
co bude a kdy všeobecným je strach před ne
určitosti a nejasnosti, ve které zahalena je doba
nejblíže příští. Je však věcí neslýchanou a ne
bývalou, aby svěží parlament ukazoval rysy ta-
kové zvadlosti a mdloby, jakou pozorujeme
nyní. Parlament podle jmena svého mluví. Ale
je to mluvení na prázdno. Ne samým řečněním
sbor zákonodárný žíti může. A není také jen
školou oralorskou. Bez positivních výkonůe
planým štěpem, odsouzeným k neplodnosti.
Vídeň
poslanecký sněmovna
10
article
Ne, ne — nevidíme žádné dělnosti, nevi-
díme ani čák pro ni. Věři-li v ni kde, nepocho-
pujeme, je nám to záhadou, odkud víru tu čer-
pají. Z usnesení, by se sešlo s adresy ? Kte-
roužto snahu při včerejším hlasování o návrhu
polském a českém na zodpovědění trůnní řeči
politickým a programovým projevem sněmovny
podporovali také pp. Baltazzi a Skene, nejbližší
přátelé předsedy hr. Vettera. Postavili se po
boku levice a demaskovali, ne tak sebe, jako
svého kollegu na křesle předsednickém, jehož
autorita je zviklána třetí den, co je v úřadě.
Či snad očekávání, že dojde k normálním
poměrům, prýšui z přečelných pilných návrhů.
které zahrazují cestu k dennímu pořádku a je-
jichžto většína je podána »Všeněmeckým sva-
zem?« Či snad z hladkosti, kterouž odbývají se
formálnosti volby a ustaveni výborů? Kde je
nějaký věcný důvod a podklad pro sankvinism
Skene
Vetter
11
article
a optimism oficiosů, hlásajících, že bouře mi
nuly a zajištěna je jasná pohoda, že překonány
jsou všechny svízely, těžkosti a přskážky a že
volnou je dráha pro úspěšnou činnost.?. Kde
jest atmosféra, která je takové působnosti ne-
zbytnou podmínkou? Není jí nikde. Strana
straně nevěří a všechny dohromady nevěří vládě.
nevěří nikomu, ničemu a v nic. Nihilism, nin
vana, skepse, pessimism všude. A z těch se má
zroditi něco kloudného, zdatného, živného? —
Suěmovna poslanecká nepodá panovníkov
nižádné adresy, nýbrž pošle pouze po svém
presidiu vzkaz oddlanosti. Sama odňala si právo
proti programu a mínění vlády, vyhlášeným
trůnu, položiti program svůj a mínění svoje,
Ale český klub adresu podal. Dnes byla pře
čtena. Jakkoli nebyla schválena, protokolována
jest a vejde v obecnou známosť. Všechny kruhy
politické a parlamentní, všichni činitelé státní
zvědí, jak poselstvo naše nazírá na jednotlivost
a na tendenci trůnní řeči, jak na nejaktuálnější
otázky vnitřní politiky, jak na hlavní problémy
celého státu, jak na podmínky a záruky jeho
existence a jeho zachování, jeho zdárný vývoj,
na jeho lepší budoucnost.
12
article
Zároveň však pověděno zcola nepokrytě,
byť formou, která sluší takovým listínám, jak
soudí český lid a jeho zástupcově o veškerém
vývoji veřejných věcí v Rakousku od počátku
ústavnosti pro naše dny, o právech národůva
zemí, o událostach v parlamentě vídeňském za
prošlých let posledních, o nynější situaci tam
o všech stránkách a částech otázky české,
Adresa česká je českým programem ná-
rodním, jazykovým, autonomistickým a státo-
právním. Veškoré požadavky našeho snažení
jsou v listině té obsaženy a llumočeny, která
není pouhou polemikou proti trůnní řeči, nýbrž
positivním ukazatelem na jiné, nové cesty poli
tiky státu rakouskému dle jeho minulosti, jeho
složení a jeho podání svědčící a hovící, třebae
i ton a mluva spisu toho jsou tlumeny, co do
věci a podstaty zní akcenty určitými. Není po-
nořena do přílmí nebo mlhavosti, ve kterých
skrývají se bezpráví nebo křivda. Naopak přes
celou rozlito je plné světlo, kterého netřeba se
báti těm, kdož volají po revindikaci práv ná-
rodních a po splnění práv nezadaných a neza-
datelných.
Rakousko
13
article
Strany levice vystoupily proti adrese, prot
že byly na rozpacích, co by v ní pověděly e
proto že věděly, že se neshodnou o společ
ných heslech, ani kdyby se jim dopřálo ke
smlouvání o ní celého měsíce. Čeští poslanei
byli samojedině parátními. Přišli s hotovou
adresou hned do plena; řkouce: »Tak smý-
šlíme, to chceme, toho se domáháme, to za-
vrhujeme«. Politické cíle české delegace jsou
tedy na novo touto adresou slavně dokumento-
vány. Je nyní věcí stran, vlády a kruhů roz-
hodujících, vzíti je na vědomí a zaujati k nim
postavení kterékoli bude, ti, jichžto kredem
manifestací je tato adresa — vyšla z pěra
dra. Kaizla — zůstanou na posici své. O tom
nezůstavuje tento dokument nižádných pochyb
Nikdo nemůže mu vytýkati, že je čirou
negací. Je negací, ale jen toho, co je ve státu
rakouském přežilo, co je nezdrávo a škodlivo,
co je křivdou na zemích a národech, ať si
křivdou třicet let starou, či křivdou teprve o
půldruha roku.
Adresa česká není pouze prostestem pro
praeterito, čelí zároveň jednostranným snahám
na prospěch privilejí jednoho nárona v trůnní
řeči ne sice vypověděným, ale napověděným.
Čeli jim neprodieně a varuje před jejich usku-
Kaizl
15
article
V drobném predejí:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . . . za 2h
Ve slialkách na veskovét
rauní česlo, . . . . . . . 10
odpoloduí . . . . . . . . Bh
Insera ty
platí sehotové napřea
Přečplacení a innerty přijímá dmini-
strnce v Mlarianské ulici č. 3.
Tam zachárejí se tež rečakee
tiskárna a ezpedice „Národních Listů“
Rukopisy se nevraceji
Mlarianský ulice
16
article
tečněním. Dvakráte vysloven v českém pro-
nunciamentu zdreující ortel nad žalostnou ka-
pitulací státní autority před německou revoltou
a česká obstrukce prohlašuje se důsledkem a
pendantem k vítěznému odboji levice.
Na sám kořen veškerého zla v Rakousku
sáhá autor této deklarace: na centralismus
na vše, co z něho vyplynulo, co s ním souvisí,
zvláště na národnostní politiku, jejížto úsilim
nebyla spokojenost všech, nýbrž jen výsady jed-
něch. A tam, kde mluví o přetíženosti říšské
rady, sama sebou je vyslovena náprava a roz-
hojnění kompetence sněmů zemských.
V české adrese je, čeho v trůnní řeči ne-
bylo: jsou tam politické myšlenky, je tam úplný
program a k tomu program nikoli utopický, ni-
koli romantický, nýbrž program jasný, konkretní,
reelní, snadno splnitelný, při dobré vůli usku-
tečnitelný program, který nezalétá do transcen
dentální výše, ale neopouští půdu daných po-
měrů a skutečnosti.
Rakousko
17
article
Boj o adresu v parlamentě zakončili Če-
chové předložením své adresy. Ta je tu, vylo-
žena věcně, krátce. Faktum samo, že byla po-
dána, že byla přečtena a že byla profokolována,
že ve statisicích exemplářích novin je rozhlá-
šena, je cenným, positivním úspěchem dvou-
denní rozpravy, která bý jinak rozplynula se
niveč, jako se tratí praméhek v písečné půdě.
Česká adresa, pro jejíž přijetí hlasovali také
konservátivní velkostatkáři, Slovinči a Chorvaté,
jest jediným positivním renultátem jazykové této
debaty.
Pěkným, účinným a důkladným proslovem
k adrese té byla řeč posl. dra. Plačka.
Založena byla zvláště polemicky, jednak proti
včerejší řečí posl. dra. Bärnreithra, jinak proti
trůnní řečí samé, ke které podal jmenovaný
řečník účinný relief a komentář, nikoli ovšem v
smyslu a podle přání vlády. Řečí poslance z
městskou skupinu lilomyšlskou doplněny byly
nejen velmi vydatně, ale také velmi výhodně
výklady poslanců dra. Stránského a dra.
Kramáře.
Chorvat
Pěkná
Plaček
Stránský
18
article
Skoro celou hodinu nalezala se sněmovna
ve velkém rozechvění a ve větším ještě zmatku.
Prodělala novou afféru. Tu způsobil hr. Vetter.
Škrtl o své újmě z interpellace posl. Hannicha,
sociálního demokrata, dvě místa, týkající se
polského důstojníka, který byl pro své politické
smýšleni trestán, nežli byl dotaz dodán státní
tiskárně.
President osprávedlňoval, co se om lu-
viti nedá. K takové svévolné censuře nemá
prosident pražádného práva. Nejméně měl jed-
nati tak rytmistr hr. Vetter. Již proto, by
se vyhnul výčitce: »Nemo arbiter in sua causa«.
Věc je tím křiklavější, že podání toto bylo při-
jato presidiem bez námitky a teprve ex post
v něm vykonány korrektury. Zdál-li se dosa-
vadním presidentům nějaký dotaz povážlivým
z jakékoliv příčiny, dali jej přečísti v tajné
schůzi. Nynější president prostě nedal do tisku,
co se mu nelíbilo. To je zvůle. První odezva
proti ní se ozvala z českých lavic.
Posl. dr. Brzorád ohradil se proti tako-
vému samovolnému výkladu jednacího řádu a
navrhl o plaidoyeru, kterým se hr. Vetter bránil,
rokování ve schůzi nejbližší. Posl. Wolf, chtěje
ho patrně předstihnouti, navrhl rozprávu pro
dnešek. Při hlasování neobratností předsedy,
který byl povinen dáti rozhodnouti napřed o de-
batě a pak teprve o terminu, nedbalostí a ne-
pozorností levice padly návrhly oba. Všechny
pokusy, nehodu napraviti — a bylo jich hodné
Vetter
Hannich
Posl
doktor
Brzorád
Wolf
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mecenáš.
K 70tým narozeninám presidenta České akademie
Josefa Hlávky.
Úroveň života národního vlní se a zvedá
jednak pohyby davů, více však činnosti silných
jednotlivců.
A i pohyby davů, zevrubněli pozorováno
neznamenají než práci zúčastněných jednotlivců
neboť intellekt a účelná vůle vyvijejí se a pů
sobí jen pomoci vybraných indivídní, jednotliveů
a nikoli davu. Pokrok se děje silou intellektu
a silou morální. Jsou siláci rozumu, důmysln
vynálezci atd. a jsou siláci šlechetné vůle,
jsou také, kdož důmysl s morální silou spojují
v moc výbojnou, vespolek se doplňující a pod
porující. A ti působí nejvíce, těch je vývoj
nejvíce třeba. Jsou to kola vývoje.
Probuzení našeho národa se stalo společnou
prací takovýchto sil rozumových a nforálních
Všichni buditelé vynikali nad úroveň ostatní spo
lečnosti silou morální, hlavní vůdeové značnou
silou tou a znamenitým důmyslem.
Nad hlavami náčelníků probuzení národ
se vznášel vznešený Kantův příkaz absolutn
povinnosti. Ani ne tak Heglův mohutný indivi-
dualismus, jako nepodmíněný rozkaz Kantovy
filosofie plniti stůj co stůj povinnost svou, lid-
skou i národni, posvěcoval kroky buditelstva
posvěcuje je podnes, kdekoli ještě pracuje.
A ono pracuje, musí, neboť probuzeníje
sice dokonáno, obrození národa však ni-
koli. Na morálním poli národním zbývá práce
nejvíce. Aby však tu dílo nevázlo, je třeba.
aby hmota česká byla přemožena, ujař-
mena, zapřažena a pomáhala táhnouti vůz vl-
těznému duchu české práce.
»Ducha všemohoucího síla vždy jest a bude
vítězem,« ale sílu českého ducha příliš ještě
hněte a svírá odpor a nepřátelství hmoty, jinak
řečeno nedostatek prostředků.
Hlávek
Kantův
Heglův
Český akademie
20
article
Kolik nesnází poměli s tím buditelé, ač
konali jednotlivci díla, při nichž bylo překoná-
vati překážky nadlidské míry. Co šlechetných
plánů se propadlo, že nebylo dostatek výpomoci
hmotné. To byla vada malosti poměrů, opu-
štěnosti národa a chudoby probuzenců. Viděli.
že se snahami jejich budí v národě potřeby.
jež ukojiti obyčejnými prostředky nebylo lze.
Oni si tedy tvořili spolk
To byl začátek národní svépomoci.
Bylo sic od počátků něco šlechetných
dárců, ale soustavné mecenáštví začal si národ
sám. Dvojím způsobem: Předně sbírkami. Ta
svépomoc sice žije posud, ale je už ubohá
a dýchavičná, neboť tu vládne příliš málo spo-
řádané organisace a hospodářského ducha, je
tu pořád více jen horouenosti malinkého obzoru
lokálního a z toho tolik roztříštěnosti a zlomků,
Veliké podniky národní existenční důležitosti
(na př. Matice školská) se vznášejí nad vo
dami, lokální podniky jim odnímají po-
travu.
Za druhé si národ zavedl výchovu silných
jednolliveů ze svého středu. Soustředil sílu po-
vahy své, důmyslu svého a nezlomné, vytrvale
vůle v zdravých, nadšených jednotkách, jejichž
počet a míra vydlutnosti udává dnes už
hlouhku morálního fondu v národě, že se
tím teskné naděje vlasteneekých duší v bu-
douenost národa dost utěšeně zelenají.
21
article
»Lidstvo společnou prací vyrábí jednolky
vyšší dokonalosti.« Nietzsehe praví, že jen sily
sobecké, ale ostatní svět křesťanský celý,
dějiny naše praví, že ta vyšší dokon alos
záleži v jednání vznešené nesobeckém.
Jsou potopena jenom pro dálku a mnohos
v moři mlh ta jmena šlechetných jednotek, jimiž
se přiozdobil začátek novověku našeho národa,
ale z blízka jsou čitelna skoro všecka jmena
těch mecenášů, tu literatury, tam umění vůbee
vědy, škol, průmyslu, zdravotnictví atd. a ne
budou zapomenuta. Z tepla popele jejich opě
a opět se rozněeuji nové duše k obětem národ
ním a k důležitým službám zcela nezištným.
A nejsou to jen nástupci směru starých
Pospíšilů a Kobrů, vděčné paměti, nejen veliké
a světové konkurenci čelící naše nakladatelské
podniky, jsou tu i drobné na oko důkazy nej
výmluvnější, jaká horoucí — že i zoufalá časem
nic nemění na věci! — síla svépomoci z kořenů
života českého národa vzhůru ke koruně ado
vělví prýštíl
Pospíšil
Kobr
vůbee věda
22
article
A jaká to uprostřed nich všech vážná.
důstojná postava, tu, jakoby se patriarcha zjevi
v rodině své?
Josef Hlávka, šlechetný Čech. Mecenáš.
Celý jeho život je potvrzení nauky, že
květem národního vývoje jsou povahy vznešené
obětavosti a sdílnosti. Život ten je vtělení zá-
sady, že je povinností každého člověka zlepšo-
vati přírodu lidskou a pomáhati Velikému
staviteli v dokonání věčného díla.
Narozen 15. února 1831, v době prvníeh
kroků České Matice a české vědy, v Přešticích
Zažil všech slastí německé kultury na školách
ale duch českého národa a svépomoci ho vedl
jako vodil buditele, jako starého Pelela, Dobrov
ského, Jungmanna atd., z malosti k velikosti
ze slabosti k síle. Tajemná jest to, téměř my-
sticky tajemná moc, která vodi české dět
vodami cizinského podsvěli a zásvětí a chrán
je a vychovává takto za akkumulatory nové
svěží, pružné síly národního života.
České jádro Hlávkovo nejen že ani v Kla-
tovech, ani ve Vidni, ani nikde v eizlně ne-
svadlo, ani český duch jeho necelladl, se ne
odcizil, ani se nezatoužil »přizpůsobiti« chytře
a vypočítavě »poměrům«, nýbrž uno vzrostlo
vzmohlo se na statný kmen užitečného a
úrodného, ale nepoddajného a vítězného Čecha.
Hlávek
Jungmann
Hlávkův
Čecho
Čechy
Přeštice
Český Matica
23
article
Duch jeho se sílil v boji s cizinou, až k úpl-
nému ovládnutí svých poměrů.
Rosti silou práce a sebovědomí, nabývanéh
ve vítězných zápasech konkurenčních, a pře-
svědčením, že silná jeho jednotka má důležitou
posici ve válečném plánu českého osudu.
Jeho životopis hlásá především chválu ne-
obyčejné vytrvalosti, houževnatosti a píle. Ale
vítězné konkursy jeho o plány staveb nádherných
a velikých přidávají k pili hlas velikého umě-
leckého nadání v oboru výtvarném (architektury).
a všecko dohromady svědčí svorně o uměn
silného chtění, o smyslu silně hospodářském
o daru veliké sebekázně, energie, o tvůrčím daru
praktičnosti, spořivosti, v práci zevrubnosti
přesnosti a správnosti.
Jak viděti, je tu řeč o podařeném cha
akteru českého muže umění a práce. Ideál
nost a praktičnost v harmonickém spojení
Praktický jest, ale praktičnost mu není účelem
vždy jen prostředkem k cíli, jak pověděl krásně
Zeyer o Náprstkovi: »Praktičnost byla mu pouze
nejvhodnějším používáním prostředků k cílům
vždy mnoho vyšším, a to byla moudrost. Tu
moudrost míval vždy« a proto uměl tak dobře
řiditi život svůj, na jehož povrchu se sice jeví
více rozumnost, ale v jehož hlubinách skryta
fantasie a idešl, jenž všecko řídi.
Tento technicko-umělecký duch český snad
nejrázněji umi střásati se sebe starý povlak
olročiny. Duch, jejž možno vystopovati v enersii
práce Hlávkovy, nejen neni ponižený duch
české malosti, naopak je to duch pano
vání, panování nad poměry, nad obtížemi
překážkami všeho druhu, nad bídou a temnotou
i nad světobolem. Silný duch práce Hlávkovy
se přidružil k vítézům, kteři přišli pomstít po
rážku a ponížení národa naseho.
Zeyer
Náprstek
Hlávkův
24
article
Ovládaje »hmotu« a pronikaje v tajemstv
cest, jak popohnati vzrůst sily národní, začal
dlouhou a skvělou onu řadu bohatých svých
nadací, darů a věnování, jimiž proslul mece
nášem. »Vzděláním národa ke vzkvětu a sile«
jest jeho hěslem. Kdyby vše mlčelo, kuyb
vdék náteda a polomstva oněměl nadobro,t
spousta čísel, zobrazujících statisíce a tisíce
věnovaných peněz Hlávkových, počala by volali.
Ale toho není dosti. Hlávka není jen tk
dárcem. On by zachoval i úplnou anonymitu
při stotisícovém věnování, ale jen když by měl
zaručeno a zajištěno, že se věnování užije tak
přesně a užitečně, jak to minil, a jak přesná
a užitečná byla jeho práce, z které ty kapitály
vzešly.
V tom je příliš praktikem a hospodářem
příliš technikem rázu anglo-amerického, než aby
dal peníze a nestaral se, jak to s užitkem
jejich dál dopadne. Zde mu bylo konati vice
než tu jednu cnost štědroty. Zde bylo stejně po
třebí cnosti odvahy a vytrvalosti v dobrém
neboť — zakládati na př. Českou akademii —
to značilo předně dáti — pak prositi a ob
cházeti a přimlouvati a plány pracovati a zkrátka
ústavu pomáhati k životu.
Hospodářský smysl věnovatelův na vše vy
stačil. Postaral se i o to, aby jeho věnováním
nebyla vyzdvižena povinnost jiných orgánů. Jemu
šlo o mocnou iniciativu při věci, a jiní
jen ať pěkně pomáhají, kolik jim morálně pří-
sluší. Ale pak běželo i o to, aby se ústav tak
Hlávkův
Hlávek
25
article
rozsáhlého působení a téžko vytušitelně působ-
nosti v život národní organicky vpravil,
vžil, vrostl, aby nebyl jen přepychem a ná-
strojem dvojostrým.
O jedno se postaral: vložil do základu
akademie a ostatních svých podniků kapitaly
poctivé české práce, hmotu požehnanou,
a do začátků jejich působení šlechetno
ideu svou, podmínky to, bez nichž zdárné
mecenášství není možné. Konaje tu cnost, ne-
mohl se obejíti bez silného vyvinutí cnosti od-
vahy, neboť na cestách jeho se postavilo
mnoho zloby, nepřízně a závisti, mnoho utrhač-
ství a všeho, co naplňuje tolik trpkostí srdce
jiných dáreů.
Zde postavil svou sílu sebevědomí ryzího
a svůj povznešený názor na svět na obranu.
V názoru jeho je mnoho humoru, neboť prosel
krutou školou perné práce a celou vřavou di-
vého boje o živol, zvláště českého ducha na
závistné půdě cizinské. Světobol překonánu
něho úplně. V názoru jeho jsou naděje, jež ne-
jou všedního původu pozemykého.
26
article
Klidno a jasno jest u něho. Vždyť nemyslil
nikdy než na povinnost a na svůj úkol; vždyt
plnil ten úkol zdárně, miloval svou práci a
šťasten byl v životě rodinném i všem soukro-
mém. Darování svá provádí vždy za souhlasu
a spolupůsobení své choti, jak bývalo i za ne-
božky první jeho paní, a prátelství velikého
množtví upřimně oddaných duší, mezi nimiž
nejpřednějši básnici čeští, umělci a učenci bý-
vali a jsou, ozdobuje bílý květ sněhový jeho
úrodného života.
Filosofický význam tohoto muže pro nás
jest zkušenost životem jeho daná, že »práce —
jediná cesta k volnosti«.
»Hias nebem daného rozumu« znamenal
čínskému zákonodárci princip povinností ve skut-
cích života. Hlávka slyšel ten hlas a upo-
slechl ho.
Požebnaná byla jeho práce a činnost,a
proto jest nadějeplná budoucnost všech jeho
národních podniků.
Žehnání a vděk národa provázej ho v le-
tech zaslouženého odpočinut
Kdo v národ snahu svou velkává,
s národem se véčně zelenává ! —
Vbk
Hlávek