3
masthead
19. listopadu 1908.
5
article
ka. A ten má — duhy! Od Nového roku dluh bul-
harských sedláků v zemědělské bance vzrostl o
milionů franků. Dluhy u lichvářů, jichž v Buibarsku
je jako kobylek, a kteří své oběti vydírají i 609
lichvou, představují ohromný kapitál. Úřadníci jsou
placeni mizerně a při nebývalé drahotě (cena po-
travin se zvýšila asi o 50%) sotva uhájí nejnutnější
potřeby života. Což divu, že zprávy o požadavku
Turecka na zaplacení půl miliardy výkupu za bul-
harskou nezávislost, rozechvívají mysl každého bul-
harského člověka. Tento požadavek nejmírněji ra-
zvati můžeme neomaleností. On na konec Bulharsko
vyprovokuje k válce!
Turecko zapomíná, že „nová země“ jeho vydě-
račnou správou po válce rusko-turecké zůstala cže-
bračenou. Nezbylo ničeho. Jen bezpříkladná spoři-
vost bulharského člověka umožnila, že Bulharsko
kulturně se pozvedlo. Je nesprávno žalovali na l ul-
harského sedláka, že po 30 letech osvobození dosud
svou půdu primitivně vzdělává a neuznati, že mu
k tomu schází pomůcka nejpotřebnější — kapitál.
Turecko
Bulharsko
6
article
Uvalení břemena půl miliardy franků bylo by
zločinem, spáchaným na ubožácích, kteří žijí bez-
radoslný život, zbavený všech požitků. Pochopujeme
rozechvění bulharského lidu, jenž nemůže srovnati
se svým zdravým rozumem, aby místo dosud ročně
placených 2,900.000 franků zaplatil půl miliardy na-
jednou a proto naléhá na vládu, by se raději opřela
o půl milionu svých bodáků, než aby dopustila uvalit
na zemi hospodářské jeřmo
V tom smyslu i v sohrání vyznívají řeči všech
řečníků — i vládních! Marně svolal ministr Malinov
tajnou schůzi většiny a marně v ní apeloval na roz-
vahu řečníků, že jim situace ukládá, aby o Turecku
mluvili zdrželivě: jeho hlas vyzní na licho. Tím spl-
še, že se pociťuje zůmyslnost, již Turecko zbytsčně
prodlužuje „pregovory“ dohody, jen aby získalo času
pro případ války s Bulharskem.
Nervové rozechvění zachvacuje už i řečníky
vládní, i ty, kteří neochvějně podporují ministry. Úž
se jeví i rozkol v demokralické straně. Ve smyslu
rozkolu mluvil i Kalinkov (delegát slovanského kon-
gresu v Praze). Vytknul vládě, že dosud nesplnila ani
jednoho ze svých četných slibů a varoval ji, aby
sama sobě nekopala hrob. Odsoudil ji i proto, že
do Cařihradu, k prvním pokusům o dohodu, vyslala
poštovního dřadníka a zkostnatělého diplomata. Od-
soudil ji i proto, že na místech konsulů trpí lídi ne-
schopné. Odmílá výtky Daneva. Bulharsko prohláše-
ním své nezávistasti neurazilo nikoho-
Turecko
Bulharsko
Praha
Cařihrad
7
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 18. listopadu. (Volba místo-
předsedů poslanecké sněmovny.
Na jednacím pořadu poslanecké sněmovny, jež
se sejde dne 26. t. m., nachází se jako druhý
bod volba čtyř mistopřodsedů. Jedno
místo se uprázdnilo odchodem dra. Jana Žáčka,
jenž jmenován ministrem; další tři místa jsou
nová a byla zřízena v minulém zasedání říšské
rady, ale obsazena nebyla pro neshodu mezi
malými parlamentními stranami. V předsednictvu
jsou po Žáčkově odchodu zastoupeni jen kře-
stanští sociálové předsedou drem. Weiss-
kirchnerem a Poláci drem. Starzyň-
ským. Třetí místo bylo v držení českého Ná-
rodního klubu. Aby se poskytlo v presidiu za-
stupení také ostatním parlamentním skupinám,
bylo usnosent zřiditi tři nová místopředsednická
másta, z nichž jedno mělo připadnouti liberálným
Němeům, druhé sociálným demokratům a třelí
Jihoslovanům. V poslední schůzi před letním
prázdninami dne 17. července měly se provésti
volby. Němci jmenovali svým kandidátem dra
Žáček
Žáčkův
Weiss
Polák
Jihoslovan
Němec
Praha
poslanecký sněmovna
8
article
Steinwendra, socialisté dra. Perner st or-
fra a Jihoslované posl. Pogačnika. Ale
proti kandidatuřo slovinského poslance Pogně-
nika vznikl odpor v druhých malých skupinátehi
parlamentních, neboť kluby ukrajinský, vlašský
a rumunský ohlásily také svůj nárok na zastou-
pení v prosidiu a žádaly, aby se dřívo, než se
přikročí k volbě pátého místopřodsedy, stanovil
pořad, dle něhož by se zástupci výše jmenova-
ných klubů měli v předsednietvu v určitých ča-
sových lhůtách střídati. Poněvadž na dohodu
před lelními prázdninami nedošlo, byla volba
nových místopředsedů vůbec odročena. Nyní
před prvou sněmovní schůzí bude tedy třeba
o takovou dohodu mezi malými sněmovními klu-
by se postarati, aby volba nevzbudila odpor na
žádné straně.
V Praze, 18. listopadu. (Výsledek z em-
ských voleb v Istrii.) Pondělními volba-
mi v městských okresech istrijských jest roz-
hodnuto složení nového sněmu istrijského. Zbý-
vají sice ještě volby v obchodní komoře a v
velkostatku, ale poněvadž je jisto, že obě tyto
kurie zvolí Vlachy, jest tedy už nyní známo, že
v přištím sněmě bude 26 poslanců vlašskýcha
pouze 18 chorvatských a slovinských, nepočítaje
virilisty. Výsledek voleb překvapuje tím, že je
pro Slovany méně výhodný, než měl býti dl
kempromisu, přijatého za posledního sněmování
Perner
Jihoslovan
Pogn
Vlach
Praha
Istria
9
article
neboť Vlachové měli obdržeti jen 25 mandátů,
Slované 19. Újma stala se Chorvatům tím, že
v třetím okrese pulském, který v kompromisu
označen za bezpečně chorvatský, zvolen 189
hlasy kandidát vlašský Frank proti chorvat-
skému kandidátu dru. Mat. Laginjovi, jenž
obdržel pouze 183 hlasy, tedy o šest hlasů
móně. Jihoslovanské časopisy byly velice pobou-
řeny zprávou, že Vlachové staví svého kandi-
dáta také ve třetím pulském okrese, který měl
býti dle kompromisu vyhražen Chorvatům. Kan
didaturu tu, ač Frank kandidoval samostatně,
nazvaly věrolomstvem. Zdá se nám však, že
istrijští Chorvaté sami si nebyli jisti tímto okre-
sem, který na papíře zapsán jako chorvatský,
ve skutečnosti je však silně smíšený. Proto ai
dr. Laginja z opatrnosti kandidoval také v měst-
ském okrese voloském, ve kterém byl zvolen
jednomyslně. Nehoda, jež Chorvaty stihla
v Pulji, nebude míti jinak nijakých následků pro
slovanskou sněmovní menšinu, poněvadž novým
zemským řádem je postaráno, aby nemohla býti
znásilněna ani ve sněmě, ani v zemském výboru.
Vlach
Slovan
Chorvat
Mat
Laginj
Laginja
Kanada
Franca
10
article
Nové politické komedie v Chorvatsku.
(Pův. dop. „Nár. Listů“.)
V Záhřebě, v listopadu.
Dnes v Chorvatsku zajímají zvláště dva
zjevy. Nastičovo špiclovství a denunciantství o
volkosrbské propagandě. Oba měly vzbuditi do
mnění, že by Rakousko Bosnu a Hercegovinu
mohlo ztratiti a zároveň měly býti podporou
bánu Rauchovi a jeho družině. A byly. Od tobo
momentu vyvíjely se poměry v Chorvatsku zcela
nenormálně. Na jedné straně zatýkání chorvat-
ských Srbů, jež se denně množí, a na druhé
straně denuneiantství, kterouužto úlohu převzala
strana dra. Josefa Franka. Každý den přinášeji
naše poměry nové svědectví, jak cynická lhostej-
nost tohoto člověka se zvláštním kramářským
smyslem lstivé diplomacie neostýchá se insceno-
vati události nejnekulturnější a chorvatské národ-
ní věci nejškodlivější. Nic mu není drahé, co
národ zaplalí svojí krví, aby se prospělo tyra-
nům a utlačovatelům. Tedy jen fakta: už tři
měsíce zatýkají se Srbové z Chorvatska. Skrana
dra. Josefa Franka měla úlohu, aby denunco-
vala. A pilně denuncovala. Tři měsíce a nikdo
ještě ani prstem nehnul, aby se přistoupilo k vy
šetřování, aby se dokázalo těm lidom, že se
provinili a čím se provinili a aby byli potrestáni.
Nastičův
Rauch
Srba
Franco
Chorvatsko
Záhřeb
Rakousko
Bosna a Hercegovina
11
article
Nechávají se v zoufalství vzdáleni od svých ro-
din a v chmurné neurčitosti, jak dlouho to po-
trvá. Pop Milič trápí se hladem, profesor Val-
rijan Pribičevič též a naši lidé krmí je uměle
a násilně. Chtějí, aby žili, jen aby je mohli mu-
čiti. Od 29. října nevzal jídla do úst pop Milič
a 6. t. m. přinesli jej do nemocnice. Pribičevičo
také. Hladoví, aby zemřeli. A všechny naše
soudní úřady dívají se klidně, jak několik lid-
ských existencí jde v náruč smrti. Měly by se
starati o život lidský a ony ignorují nejelemen-
tárnější a smysl zákona. Kde je tady sprave-
dlnost a humonnost, na které je přece založen
pojem „justicine“? Kde je etika celého životn
a těch zodpovědných faktorů, kteří etickou vůlí
národa povýšeni jsou, aby mu sloužili a jej za-
stupovali? Kde mají oni Gajové, Kurlioxé,
— enně
šutiči a Araničtí lidský cit, že n
svou cynickou lhostejností k zdraví a životu
vězňů, nota bene politických, ignorovati nejpri
mitivnější bumanný moment spravodlnosti a
pravdy? A nejvyšší státní úřadník, represenlan
země a národa, mlčí. Zatím co soudci brutalisují
zákon a srbskou menšínu, bar. Rauch ignoruje
každý i nejzákladnější humanný požadavek, jen
aby mohl prodloužiti život sobě a svým. Jak
se mysli prospěti zemi, když se znásilňuje celý
jeden národ, když se jeho myšlenka a sympatie
podřizuje vůli národních ignorantů a tyranů,
když jednotlivci musejí hladem se domáhati
práva a to nejzákladnějšího a nejlidštějšího?
Milič
Rauch
profesor Val
12
article
A teď nová komedie: dr. Josef Frank se
svým od dávných časů nerozlučným přítelem,
Khuenovým radou a maďarisátorem chor vatských
škol, drem. Isou Kršnjavým, organisoval národní
vojsko t. zv. „národní legii“, aby pomohlo bánu
Rauchovi brutalisovati srbskou menšinu. Tím
chtěl Josef Frank ukázati, že ti, kdož se opírají
cizí nadvládě jako členové chorvatsko-srbské
koalice, jsou obyčejní zrádci. Úmysl dra. Jos.
Franka je asi takový: Srbové budou vyšetřo-
váni, snad se jim nic nedokáže; ale nutno jim
připomenouti, že jsou v zemi v menšině a jako
každá menšina mají jíti s vládou. Je nutno tedy.
abychom je vyzvali. Národní vojsko! Přes mi-
lion vojáků má Rakousko, nepočítajíc Frankaa
Kršnjavého. Nač tedy národní vojsko? Aby bratr
táhl na bratra? Pak ovšem zůstal dr. J. Fran
důsledný ve svých protinárodních ideálech
svých Raucho-maďaronských sympatiích.
doktor
Josef Frank
Rauch
Franco
Srba
J Fran
Rakousko
Khuenův rada
Isa Kršnjavý
13
title
Shnilý kompromis v Německu.
Německo
14
article
(»Vilém II se nezmění-)
(»Vilém II se nezmění-)
Dojem včerejšího »vyřízení« krise, ovšem
prozatímního, jest u všech stran německých
kromě konservativní a klerikalní, v šeo becn
nespokojenost. Postrádá se naprosto zá
ruky, že se aspoň výstřelky osobního režimu
Vilémova opakovati nebudou. Dojem ten zaleh
i do Pařiže, kdež ve sněmovně poukazováno
k tomu, že se císař, byť i stesk lidu byl uznal
všemožně všelikým zárukám vyhnul. Diplo-
maté francouzští vidí v rozhodnutí též jen do
časný kompromis.
V interviewech »Zeitu« dal výraz nespo-
kojenosti té i svobodomyslný poslanec říšského
sněmu německého Fraeger, kterýž děl zpravo
daji: »Vše zůstalo při starém. « — Jiný
svobodomyslný poslanec, Barth, pravil: »Če-
kal jsem takové rozhodnutí, poněvadž něme
cký lid jest teprve v počátcích poli-
tické výchovy: na osobním režimu
se nic nezmění. Císař bude na čas o něco
opatrnější, jako ten, kdo ocitne se jednou
v blátě, na čas nosí gumové přezůvky. Císař
nemůže se změniti, jeho povaha není dle
toho. Mluvil-li i sněm ostře o císaři, byloto
na plano. Sněm má se držeti prostě kancléře.
aby konal vůli jeho nebo aby odstoupil.« Barth
praví, že by tu neprospěl ani zákon o mini-
sterské zodpovědnosti. To jest tuze hubený
zajíc, za nímž se sněm honí. V Anglii není
žádného takového zákona a přece tam vládne
od nepaměti sněm a ne král, poněvadž tam
na sněmu nemluví se sice tuze ostře, ale z
to sněm anglický musí býti rozhodným ve
skuteích. Tento soud Barthův o vlastním
sněmu není ovšem pěkný, ale zasloužený. Po-
čínal-li si Vilém II. upřílišněně, aspoň tím upo-
zorňoval lid na škodlivost osobního režimu.
Barth
Barthův
Vilém II
Anglie
Vilém II
15
article
Nyní ale — končil Barth — dá se německý
lid opět uspati, zvláště nebude-li dbáno na dále
o jeho politickou výchovu.
Z hlasů německého tisku uvádíme: Mírně
liberální »Vossische Zig.« píše: Více ne-
může říci mocnář, chceli na dál
nositi korunu. Nebylo tu ponižujícíh
způsobu, jakého by se žádný kaneléř nemohl
domýšleti do svého císaře. Co však se dalo
řici, aniž by panovník byl prošel kaudinským
jhem, bylo řečeno. Ukáže se, jaké sk utky
budou následovati po vážných slovech. Císar
popřál především sluchu projevům národní vůle.
Čeho třeba dále žádati, nechť žádá národ o
kaneléře.«
Nemastný a neslaný jest za to pln chvály
byzantinské »Lokalanzeiger«: »Rozmlu
zřešenl. jaké většina národa
vou stalo
ekavta ridku kd vcin eiovr ve svon vrn
populárnější skutek než téntokráte. Řišskému
kaneléři nelze upřiti uznání, že dovedl stejné
hájiti zájmy koruny jako země.«
Socialistický »Vorwärts« píše: Politi-
cké krise v Německu mají svůj zvláštní ráz.
Začínají skaudálem, vedou k velkému
rozbořčení a končí shnitým kompro-
misem. — -
Ještě ostřejí vyjadřuje se orgán porýnských
velkoprůmyslníků »Rheinisch Westfal
Ztg.« Praví: »Císařská odpověď je pří-
krým odmítnutím vůle národa, řiš-
ského sněmu i spolkové rady. Cí sat
nechce se dohodnouti s nimi, chee
s nimi boj. Rkavička je vrženaa
musí býti přijata, byť se srdcem
krvácejícím. Běží o bytí neb nebyti
německé říše, o hospodářské zájmy
naše, o vážnost a čest naši — v
světě. Kdo stojí výše, okamžitý
nositel koruny neb rod panovnický —
rod panovnický neb ústavní forma — ústavni
forma neb lid a jeho vůle. Jdeme zlým
Barth
Císar
Německo
Vossische Big
Vorwärts
Rheinisch Westfal Ztg
16
article
dobám vstříc, strašlivé zmatky ná
čekají, ale lid nesmí se lekati boje toho,
chce li konečně vyváznouti ze situace neudrži
telné. Čekáme od sněmu určitě, že
zahájí boj ihned a že provede jej všem
ústavními prostředky až k vítěznému jeho
konci.«
Chefredaktoru novoyorských »Tim e se.
kterýž od července má rukopis Holeových roz-
hovorů s Vilémem II., nabídnuty byly tyto dny
z Paříže obrovské obnosy za rukopis rozhovorů
těch, ale on prohlásil, že ho neprodáz
žádnou cenu.
Berlínská »Germania«, orgán středu
pochvaluje si, že v poslední době byly úřady
pruské velmi shovívavy k tisku. Byly psány
o císaři věci, zvláště v satyriekých a humori-
stických listech, za něž se jindy udilela léta
vězení. A úřady pochopily prý, že jistě
v nejloyálnějších kruzích soudí se o jednání
císařově ještě ostřeji než v tisku samém. Kdyby
císař byl četl jen čtvrtinu úsudků těch, míní
»Germania«, byl by musil tento soud lidí
učiniti na něj přece aspoň nějaký dojem. Pře
to ale list pochybuje, že bude jinak. Když
císař Vilém II. četl jednou Limannovu knihu
»Císař« zvolal: »Člověk ten má ve mnohém
docela pravdu, ale já se nezměníma !«
Holeový
Vilém II
Limannův
Císař
Paříž
Tim e
17
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze. 18. listopadu.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze. 18. listopadu.
Slovanský ruch v Rusku.
Slovanský ruch v Rusku utěšeně se zmáhá
a znchvacuje všechny vrstvy inteligence, jež je
v té příčině nyní sjednocenější, než byla roku
1876. Massa ruského národa nynějším slovan-
ským ruchem ještě není dotknuta. Jí se tu do-
sud nedostává motivu tak poputarného, jaký
měla před velkou válkou za svobodu balkán-
ských Slovanů.
Přátelé Slovanů staré i nové školy závod
spolu v projevech slovanské vzájemnosti a vý-
kladech svých názorů, jež značně sobě přibli-
žilo, že někteří „novoslovaně“ letos procestoval
slovanské země Rakouska a Balkánu a naučil
se dívati na věci slovanské z blízka. Tím do-
spěli k společnému se starými slovjanofily na-
zíráni na slovanské věci, tak že se nyní obě
školy liší skoro jen methodou, s kterou jedn
i druzí ke slovanské otázce přistupují.
Praha
Rusko
Rakousko
Balkán
Slovan
18
article
V „politickém klubě“ petrohradském b:
Vladimír Bobrinsk) přednášel o svých zkušeno-
stech, nabytých mezi rakousko-uherskými a bal-
kánskými Slovany. Začal líčením boje, který
vede již řadu let slovinská obec Riemaně v Istri
se státem i katolickou církví za svobodu svě-
domí. Zeela správně na své cestě vypozoroval.
ža zákony v Rakousku a v Uhrách dávají sice
občanům úp'nou svobodu svědomí, že však
v praxi jest jim této svobody dopřáno jen potud,
pokud přestupují na víru luteránskou, starokato-
lickou, židovskou, nebo pokud se každého vy-
znáni vzdávají, ale mají po svobodě, chtějí-l
přestoupiti na pravoslaví, anebo zasazují-li se
o slovanský obřad, jako se právě stalo v Ric-
maňci. Riemaňei před lety prosili svého bískupa,
aby jim dovelil užívati slovanského bohoslužeb-
darmové, aby zůstali v obci, až by občané svůj
úmysl změnili. Ale Ricmaňci tak neučinili,
když jim biskup vzal kněze a zavřel kostel, sta-
tečný obecní starosta Berdon od té doby všecky
obřady koná sám, sám křtí, oddává i pohřbívá.
Bobrinsk
Ricmaňce
Rakousko
Uhry
Istri
19
article
V Haliči, Bukovině a Uhrách plno je pří-
padů, kde jsou jednotlivci i obce týrání pr
pravoslaví. Uniatská ves v Ilaliči, Zálučí, prohlá-
sila, že přejde na pravoslaví, bude-li jí odňa
oblíbený duchovní. Za to obdržela vojenskou po
sádku a když oblíbený kněz přece byl suspen
dován a obec jej vyprovázela, bylo 78 oso
zatčeno a po šest neděl vězněno v době nej
pilnější selské práce.
Vypočítav řadu podobných případů, hrab
Bobrinský konstatoval, že v Rakousku i v Uhrácl
ústava je pouze na papíře, ve skutečnosti alej
není, aneho jí není aspoň v oblasti nejsvětějšíel
lídských práv.
Po hr. Bobrinském ujal se slova M. V. Kra
sovský a mluvil o sympatiích, které ruský
národ nyní projevuje Srbsku a Černé Hoře pro
zábor Bosny a Horcegoviny. Stanovisko novo-
slovanů v té otázce vyjádřil tak: Nepřejeme si
Bobrinský
Halič
Bukovina
Uhry
Ilalič
Zálučí
Rakousko
Srbsko
Černá hoře
Bosna
20
article
nikterak, aby se Rusko pro zábor Bosny a Herce-
goviny vrhlo do války s Rakouskem a Něme-
ckem, ale spolu s tím pokládali bychom za těž-
kou chybu, kdyby ruská diplomacie vystoupila
jako pomocnice Rakousko-Uherska při díle tak
bezprávném a libovolném, jako je zábor. Novo-
skvané zrazují od války i Srbsko a Černou Horu
a jsou jim tou radou, aby vyčkaly rozhodnut
evropské konference, na níž Rusko bude zastu-
povati právo jejich i právo zabraných zemí, jimž
může býti vyhověno opravou berlínské smlouvy.
Oprava berlínské smlouvy upokojila by i Rusko,
Jménem přítomných srbských delegátů pro
hlásil prof. Bělič, že taková oprava berifnské
smlouvy, jak si ji myslí p. Krasovský, byla by
uvítána obyvatelstvem zemí nyní zabraných,
Srbskem a Černou Horou, a nebezpečí války
bylo by zažehnáno.
Na to N. I. Maximo v referoval o něme-
ckém buntu v Čechách, o zbíjení Čechů
v Karlových Varech, v Kašperských Horách,
v Ústi nad Labem, v Úsově, Olomouci a jinde.
„Pražský kroužek“ v Petrohradě.
Při spolku „Slovanské vzájemnosti“ v Pe-
trohradě utvořil se „Pražský kroužek“, jehoz
jádro tveří ruští a polští politikové, kteří byli
na slovanské konferenci v Praze. Členy jsou:
M. V. Krasovský, hr. Vl. A. Bobrinský, A. S.
Gižický, I. S. Kljužev, P. G. Dopelmajer, M. A
lskrický, N. N. Lvov, V. A. Maklakov, hrabě
I. E. Olizar, hr. G. R. Potocký, R. V. Dmovský.
G. I. Svěnčický, I. S. Montvill, I. V. Sněřinský,
V. M. Bechtěrev, E. M. Demenťjev, I. P. Filevič,
I. Ch. Ozerov, V. M. Volodimirov, V. A. Fran-
cev, N. D. Vajdak, A. A. Stolypin, G. V. Koma-
rcv, D. N. Vergun, A. A. Stachovič, V. p.
profesor
Bělič
Krasovský
Čecho
M V Krasovský
A Bobrinský
A S Gižický
Kljužev
P G Dopelmajer
N N
Maklakov
I E Olizar
Potocká
R V Dmovský
I Svěnčický
Montvill
Sněřinský
V M Bechtěrev
E M Demenťjev
I P Filevič
Ozerov
Volodimirov
Fran
Vajdak
Stolypin
D N Vergun
Stachovič
Rusko
Bosna
Rakousko
Uhersko
Srbsko
Černá Hora
Čechy
Karlová Vary
kašperský hora
ústit nad Labe
Úsov
Olomouc
Petrohrad
Praha
Lvov
N . D
21
article
Svatkovský, F. Ja. Gej. I. A. Sobolev, V. N. Ko-
rablev, L. Straševič, Z. Balický, I. Stecký, v.
Konic a V. Lapacevič.
Jak vidno, členy „Pražského kroužku“ jsou
staroslavjanofilové i novoslav janofilové, což je
potěšitelno. Kroužek si zvolil 14členný výkonný
výbor.
Aby přispěl ke zblížení slovanské společ-
nosti s ruskou, kroužek uspořádá počátkem při-
štího roku v Petrohradě obrovský slovanský ples
pod protektorátem člena carské rodiny; patro-
nessami budou dámy z poslaneckých kruhů.
Ples má býti živým slovanským národo-
pisem. Páni i dámy budou povinní dostaviti se
ve svých národních krojích. Tančiti se budou
samé slovanské tance, mezi nimi česká „be-
seda“, moravský „troják“, slovenský „čardaš“,
srbsko-chorvatské „kolo“, bulharské „horo“,
polský „mazur“ a haličsko-ruská „kolomyjka“ .
Na plese budou se přidržovati staroslovanského
coremonialu. Přípravy již zahájeny.
Češi v Rusku.
V Moskvě tvoří se „Rusko-česko-slovenský
spolek“, jenž si staví za úkol pracovati ke sblí-
žení Čechoslovanů s Rusy. Myšlenka nové orga-
nisace slovanské vzájemnosti přináleží p. Svato-
pluku Koničkovi v Moskvě, neunavnému pra-
covníku na tom poli.
Mulej Hafid a Abdul Aziz.
lislý landýnský list ohdržel z Tangeru
sensační zprávu, že oba soupeřícl sultánove
vítěz Mulej Hafid a poražený Abdul
Aziz učinili vyrovnání. Dohodli se v tom
smyslu, že Abdul Azizovi bude vrácen
jeho soukromý majetek, obdrží
pensi 7000 liber šterlinků a bud-
bydleti v Tangeru. Dlužno vyčkati potvrzení
této zprávy z pramene anglického.
Svatkovský
Sobolev
ko
L Straševič
Balická
V Lapacevič
Čech
Čechoslovan
Rus
Svata
Aziz
Konice
Petrohrad
Rusko
Moskva
Tanger
23
article
Rozvoj francouzských kolonií
V debatě o koloniích mluvil zpravodaj
o rozvoji francouzských kolonií za
republiky. Území kolonií je dvacetkrát větší nežli
Francie. Obyvatelstva je v koloniích 36 milionů.
Řečník vyslovil se proti názoru, že kolonie
jsou příčinou oslabeni Francie.
Jsou bájeny vojskem domorodým, jež může
dokonce poskytnouti mužstvo mateřské zemi.
Koloniální politika dosáhla šťastných výsledků.
Události v Marokku.
Podle zpráv »Tempsu« z Tangeru jest
finanční situace Muleje Hafida velmí
Temps
Francie
Maroko
Tanger
24
article
Dvacet pět let Národního divadla.
Dvacet pět let Národního divadla.
(II.) Opeře Národního divadla vévodí samo-
zřejmě Bedřich Smetana. Obliba všech
jeho děl nebyla vždycky stejná, ale je nepopíra-
telným dokladem stoupající úrovně vzdělání a
pochopení velikého mistra, že i ty z jeho oper
které kdysi považovány byly za „nepodařené“,
stále hojněji se objevují na repertoiru. Nejoblí-
benější ze všech jest arci „Prodaná ne-
věsta“, která za 25 let trvání Národného di-
vadla přešla přes jeho scénu (od roku 1883)
364krát. (Před tím hrána byla již 120krát, takže
úhrnný počet repris „Prodané nevěsty“ dosáhl
již 1. lodna 1903 čísla 400 a nyní jest jich
dohromady 484 — napřesrok dočkáme se tedy
najisto pětistého provozování). Po „Prodané
nevěstě“ nejpopulárnější jest „Dalibor“, ma-
jící tu (od r. 1886) 145 předslavení (před tí
14, tedy dohromady 159). „Hubička“ vyka-
zuje v Národním divadle (od r. 1883) 109 před-
stavení (dohromady s provozováním dřivějším
155). Následuje „Libuše“, jež (od r. 1883,
od otevření Národního divadla) měla tu 88 re-
pris (celkem 100). „Tajemství“ hrámo (o
r. 1885) 61krát, „Dvě vdovy“ (od r. 1884)
52krát, „Čertova stěna“ (od roku 1890)
40krát, „Braniboři v Čecháeh“ (od roku
1885) 1 8krát.
Smetan
Národný
Dalibor
Hubička
Libuše
národní divadlo
čertův stěna
25
article
Po Smetanovi nejčastěji hraným skladate-
lem jest Antonin Dvořák. Jeho „Dimitrijí
hrán tu (od r. 1883) 74krát, „Rusalka“ (po-
prvé r. 1901) 58 král, „Čerta Káča“ (1899)
54krát, „Jakobín“ (1889) 45krát, „Šelm
sedlák“ (1883) 31krát, „Tvrdé palice-
(1884) 25krát, oratorium „Sv. Ludmila
(později ve scénické úpravě, poprvé roku 1887
13krát. Rozkošná aktovka Vil. Blodku „V stud-
ni“ hrána (od r. 1883) 93krát.
Z oper Fibichových, jež se bohužel
dosud nezakotvily tak v repertoiru Národního
divadla, jak by zasloužily, nejčastěji provoze-
vána jeho „Hedy“ (premiéra v r.1896) 26krát.
„Šárka“ (poprvé r. 1898) 25krát, „Bouře
(1895) 14krát, „Pád Arkuna“ (1900) 10krát
Rozkošného „Popelka“ (od r. 1885) dávalo
se 61krát, téhož „Svatojanské prou dy
Smetan
Dvořák
Dimitrija
svazek . Ludmila
Blodek
Fibichův
Heda
Šárek
Rozkošný
Popelka
národní divadlo
26
article
(1885) 12krát, „Stoja“ (1894) 10krát.
Benllův „Starý žemich“ (1883) 16krát,
„Lejla“ (1891) 14 krát, „Karel Skréta
(1883) 10krát.
Ze skladatelů novějších poměrně největš
úspěchy měli J. Kaan z Albestu, jehož balet
„Bajaja“ hrán (od r. 1893) 41krát, „O l im
(1904) 17krát, Karel Kovařovic s „P sohlav-
ci“, kteří hráni (od r. 1898) 91krát, a „Na
starém bělidle“ (1901 24krát, a Oskan
Nedbal: „Pohádka o Honzovi“ dávána
(1902) 52krát, „Z pohádky do pohádky
(1908) 37krát.
Stoja
Benllův
Lejla
Karel Skréta
J Kaan
Albest
Bajaja
Kovařovic
Oskan Nedbal
Honz
27
article
Dodatkem ke včerejší hrstce čísel o čino
hře Národního divadla, která, jak jsme se již
zminili, nemůže činiti nároků na úplnost, třeb
uvésti ještě některé hry autorů, kteří — ča-
stěji hráli — ovládli více méně pati něji naa urči-
tou dobu jeho repertoir.
F. Šamberkův „Výlet p. Broučka
(1894) 48krát, J. Štolbovo „Vodní dr už
stvo“ hráno celkem (od r. 1886) 40krát.
Pippichova hra „Ve veřejném životě“
(1884) 32krát, J. Vrchlického „V sude
Diogena“ (1883) 27krát, F. J. Jeřábkův
„Služebnik svého pána“ (1885) 24krát,
Jar. Kvapilův „Sirotek“ (1906) 23krát, k
Zolenského „Tažní ptáci“ (1904) 19krát.
V. Štechovo „Třetí zvonění“ (1900) 1 9kr..
F. X. Svobodovy „Směry života“ (1892)
18krát, Zeyerova „Sulamit“ (1884) 15krát,
M. A. Šimáčkův „Svět malých lidí“
(1890) 14krát, Klieperova „Veselohra na
mostě“ (1889) 15krát, J. Zeyerova „Z do
růžového jitra“ (1896) 11krát, J. K. T
lova „Tvrdohlavá žena“ (1903) 10krát.
V. Štechova „O hnivá země“ (1898) 10krát.
Příznačné a pro zvýšenou úroveň činohry
Národního divadla velmi čestné jsou zejména
četně reprisy her Shakespearových,
jež zejména v posledních letech — zásluba
skvělých překladů Sládkových a nové režie ma
tu nesporně stejný podíl — stávají se nejpřitažli-
vějšími hrami činoherního repertoiru. Tak „S e
noci svatojanské“ hrán na Národním di-
vadle (od r. 1884) celkem 93krát (z toho na
F Šamberkův
Brouček
J Štolbův
Pippichův
J Vrchlický
Diogenés
F J Jeřábkův
Služebnik
Kvapilův
V Štechův
Svobodův
Zeyerův
Sulamit
Šimáčkův
J Zeyerův
T lův
Shakespearův
Svět
národní divadlo
národní divadle
e noc svatojánský
28
article
starý překlad Douchův připadá 60 repris, n
noový Sládkův již 33), „Hamlet“ (od r. 1886)
5Okrát (z čehož v novém překladě Sládkově
r. 1905 již 29krát), „Zimní pohádka“ (o
r. 1892) 35krát, „Mnoho povyku pr
nic“ (1884) 23krát, „Večer tříkrálo vý.
(1885) 18krát, „Julius Caesar“ (1885)
taktéž 18krát.
Z vynikajících cizích, zejména slovanských
hostů Národního divadla za uplynulá čtvrtstolet
třeba uvésti tyto: chorvatskou tragédku Ru
žičkovou—Strozziovou, Ljevan Šramovu a Vá-
vrovu, polskou tragédku Modrzejewskou a Sem
brichovu-Kochanskou, Rusky Gorevou, Savinou
sestry Christmannovy, Gorlenko-Dolinovu, Mu
romcevu, Srbku Velu Nigrinovu, dále Emmu Tu-
rollu, Adelinu Patti, Foehrstroemovu, Sáru Berr
hadtovu, Terézu Careňno, Indicovu, Hodingo-
vou, Charlottu Wiehe, G. Desprěsovu, B. Hen-
ningsovu, Češku Emmu Destinnovou. Ze slav-
ných skladatelů slovanských dirigovali tur Čaj-
kovskji a Safonov, ze slavných zpěvákův
umělců činoherních Lassalle, Mierzwiňski, Non
velli, Koczalski, Želazowski, Coquelinnové sta
ší i mladší, Jacconi, Fijan, Regumov, Naval, E
van Dyck, činohru krakovského městského di
vadla, polský balet a družina moskovského
„Uměleckého divadla“.
Douchův
Sládkův
Hamlet
Julius
Strozziův
Šramův
Modrzejewská
Sema
Christmannův
Gorlenko
Dolinův
Srbka
Nigrinův
Emma
Sára Berra
Teréza
Indicův
Wieh
G Desprěsův
Češka
Destinnová
Safonov
Lassalle
Mierzwiňski
Koczalski
Želazowski
Coquelinnová
Fijan
Regumov
E Dyck
Rusko
národní divadlo
Adelina Patt
Foehrstroemovo
Okrát
Hodingova
29
article
Hudba.
Hudba.
+ Koncerly. K usilovné činnosti vyzbrojil se
letos Český spolek pro komorní hudbu.
Vedle svých obvyklých koncertů řádných přikročil
totiž pro období zimní 1908—1909 k uskutečnění
čtyř koncertů mimořádných, jež by za levný penín
členům spolku skýtaly poslech vynikajících virtuosů
s programem příbuzným ensemblové budbě komorní.
věnovaným literatuře ušlechtilé a cenně, nehovíci
jen pudům virtuosní brillantnosti, ponejvíce tedy
sonatě, suitě a formám podobným. Myš enka jest
v jádru zajisté velice dobrá a tím včasná, že sku-
tečně vynikajících vírtuosů slyšíme v Praze rok za
rokem měně. Množství spolkových koncertů a jejicl
láce znemožnily téměř samostatné koncerty virtuosů
spojené a risikem a proto i stále dražší. Na pratech
bys umělce spočítal, kteří se ještě do Prahy odvažují
(vyjímaje ovšem začátečníky, kteří si sem jedou vy-
dobýt ostruh) a to ještě koncerty utrakvistick ými
de facto však s většinou obecenstva německého
dle toho i takového rázu. Hledá-li se odpomoc opět
v sdružení, jest to jaksi vytloukání klínu klínem.
Nejen láce takových koncertů, ale především přísný
výběr sil i skladeb jsou tu doporučující známkou
ochrannou. Počin Českého spolku pro ko-
morní hudbu lze tedy v zásadě schvalovati.
Praha
spolek pro komorní hudba
Český spolek pro ko
30
article
Jednoho však nemělo se zapomenovti, jak bobužel
stalo se při sestavování pořadu prvé serie. Ne
shledáváme se tu ani s jediným uměl-
cem českým neb slovanským, ani s je-
dinou skladbou českou a ze slovanských
jen v projektovaném večeru třetím s Chopinem. Do-
mácích umělců a skladeb, rovněž tak slovanských
virtuosů z tvorby nemělo se zapomenouti, ba mělo
se na ně pamatovati v prvé řadě. Ba i od cizích
hostí má se přímo podmínkou stanoviti vždy aspof
nějaké číslo české neb slovanské, jak činívalo svého
času pořadatelstvo Populárních koncertů Umělecké
besedv. Našemu umění má sloužiti vždy první naše
péče, veškero naše počínání. Naši uměici jsou po-
stíženi bypertrofil pražského koncertního života nej
hůře. Také mělo by se pamatovati, že pojme li cizt
umělec některé skladby naše ve svůj program, bude
jich zajisté hledět využitkovati též jinde, jako t
činil Bülow a jiní. Prospěl by tedy takový požadavek
i šíření české hudby za hranicemi. Mají-li nově
zavedené koncerty našemu hudebnímu životu opravdu
prospěti, musí v nich naše a slovanská tvorba i re-
produkce dojíti výrazu. A jenom potom může jim
veřejnost naše věnovati plné sympatie.
Chopin
Bülow
31
article
Koncert prvý ukázal uměleckou vážnost a výši
na nichž koncerty jsou myšleny. Méně vhodnou byla
volba začátku se stanoviska přivábení obecenstva
Neboť pořadu pouze hrou na varbany vyplněnému
nelze zastříti jistou jednotvárnost, i když hrají se
skladby tak vybrané a provedou se tak mistrovsky
jako v tomto případě. Profesor Alfred Sittar
z Kolína n. R. je skutečným mistrem »nástroje ná-
strojů«. Ovládá jej s naprostou dokonalostí, přednes
jeho má plastiku a duševní hloubku. Sama pamět.
s jakou memoruje skladby tak polyfonně složité, jako
Bachovu toccatu a fugu d-moll, jeho passacagliu
c-moll, Lisztovo preludium a temperamentní fugu na
jméno »Bach«, nebo Middelschultovu passacagliu
d-moll. Virtuos mísí interessantně barvy restříků, dá-
vaje přednost barvám krytým, malbě šeď v šedi
lónům elegické lahody. Hlásily se již z chorálů Ba-
chových, největšího uplatnění však došly v poelickém
Lisztově »Angelus«. Tuto skladbu proti zvyku komor-
ních koncertů virtuos opakoval, patrně, aby napravil
omyl s hrčivým basem při rejstřikování prvé sehry
Možno vůbec říci, že dojem hry páně Sitlardovy byl
by ještě získal, kdyby mu bylo přáno hráti nebo
lépe, nám slyšeti jej na nástroji lepších kvalit, nežl
jsou varhany rudolfinské v dnešním svém stavu
Jednotlivé rejstřiky jejich, jmenuji na příklad vor
humana, znějí sice výborně, jiné však přiliš mocny
Sittar
Bachův
dmoll
Lisztův
Bach
Angelus
pán
Kolín
Middelschultovo passacaglio dmoll
cmoll
32
article
majíce přítok vzduchu, jako voix céleste, gamba, osmi-
stopý hlas hobojový, jsou pronikavější, než ráz jejich
žadá; některé kryty mají mečivý přídech. Neustále
slyšitelné šustění klaviatur a lomoz traktur také již
volá po opravě. Přes tyto nedostatky stroje, nemi-
nula-li se hra páně Sittardova účinem na mysli po-
sluchačstva, jest nejlepším průkazem vyspělosti jeho
umění. Z novější literatury francouzské vzpomenul
virtuos fantasie Saint-Saěnsovy Des-dur a uš echti-
lých dvou skladeb Césara Franka.
Předcházející večer řádný téhož sdružení postou-
pen byl kvartettu Ondříčkovu. Nedlouh
dosud působící toto kvartetto činí rychlé pokroky
v souhře, což nejlépe bylo pozorovati na Brahmsově
kvartetlu z a-moli op. 51, vyžadujícím stále se pod-
řizování hlasu jednoho hlasům ostatním. Že tech-
nicky nejzdatnější silou a duší celku jest ovšem vir-
tuos takových zvalit a vyslovené osobitosti, jakým
jest a jakým uvykl stále býti Frant. Ondříček
leží na biiedni. Stačí jen pozorovati, jak přímo ná-
silně musí krotiti svou virtuositu v malém Beetho-
venovi (A-dur op. 18), aby nezašel za komorní sloh.
Sittardův
Franco
Ondříčkův
Nedlouh
František
Ondříček
Brahmsův kvartetle z amol op
SaintSaěnsův
33
article
Ale když se může rozepěti, když celou duši může
vložiti do svých houslí, tu vyrůstá Ondříček a s ním
jeho sdružení do sdeálních výší. Mohutně na cit pů-
sobíci adagio z Dvořákova G-dur kvartettu cituji
korunním svědkem.
Že co se týče kvartetních sdružení jsme nyní
přímo Croesy, doložil koncertní večer Měšťanské be-
sedy, v němž účinkovalo Ševčíkovo kvartetto
(pp. Lhotský, Procházka, Moravec a Váška). Ti umělci
dohánějí dokonalost Českého kvartetta mílovými
kroky. Schumannův kvartet a-moli podali zvláště
v adagiu a italianisujícím finale skvěle. Hra jejich
jest plna detailů v barvě a síle zvuku, v předivu
prostupujících se hlasů, v rythmu; nástroje jejich
zpívají. V tom ohledu vyniká z nich p. Váška. No-
vinkou byl v jejich pořadu nedokončený kvartet
Griegův F-dur. Zbyly jen dvě věty: Allegro vivac
e grazioso s úvodním kratším sestenutem a jako
druhá Allegro scherzando. Věta prvá ukazuje hned
v plnozvukém začátku příbuznost co nejbližší s kvar
tetem Gmoll op. 27. Je to pravý Grieg, jenž se tu
vyslovuje a kterého hned poznáte z utočného jaře
náběhu k hlavní myšlence, kteráž passáže má melo-
dické kroky čistě griegovské. Jistá kapriocisnost, vrto-
šivá těkavost věty je také skladateli velmi příznačna.
Scberzo zrcadlí nám zase spíše tvář Griegovu, z ně-
kterých pittoreskních jeho obrázků klavírních, nebo
z jeho hudeb orchestrálních známou. Jest pikantně
rythmisováno, barvité ve zvuku, trochu bizarrní, jako
severská fantasie, bájící o troldech, drauzích a nor-
nách. Z díla trčí jen torso, ale i to hlásá mistra.
Velmi pěknými obrázky náladovými objevily se Ippo-
lita Ivanova kvartelní věty »Intermezzo« a »Scherzo
Také Nedbalův vděčný »Valse noble« vykonal opě
svou službu. Pěvkyní večera byla pl. Julie K v aa
Ondříček
Ševčíkův
Lhotská
Procházka
Moravec
Váška
Schumannův
Griegův
Grieg
Ivanov
Nedbalův
Vals
Julie
Gmoll op . 27
Fdur