ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7c150660-7631-11dc-b740-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 53, person 71, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
eil 1
3 masthead
V Praze, ve čtvrtek 19. listopadu 1908.
Praha
4 masthead
sa vda vlenoni
5 article
Na ranní a odpol. IIsty přod-lácí se n v Praze v admlnistran na měsíe na čtvrt lota . . 6 R — s dvojí donáškeu kvt 14 . . . . 7 K 50 ve sakáshi „ K 9o na mřsíe Pošton? nu něsle n. . . . o s drojí zisllkos za naěsí ke na žtvrt al
Praha
6 title
Dnešní čisle pra Prahu la o 10 stranácb.
Praha
7 article Mezihra.
Mezihra. Ačkoliv hodlá prozatímní úřadnická vláda Bienerthova teprv parlamentu, ke dni 26. t. m. svolanému, zjevit své politické credo, tož mluví se nicméně již od pondělka o jejím poslání jako o věci všeohecně známé. Úkolem krátkého (?) jejiho života jest prý pouze dvojí 1. aby vymohla na parlamentu pro- zatímní rozpočet na r. 1909 a schvá- lení záboru Bosny a Hercego viny; 2 aby pokračovala ve snaze po smírném urovnání sporu česko německého a po znovuzřízen rozbité koaliční většiny vládní. Nuže, prozatímní rozpočet dostane as v tomto parlamentě bez značných obtíží. Zdali však rovně hladce půjde to se schvá- lením annexe Bosny, o tom bychom si trou- fali vzhledem ke strašidelným mračnům vá lečným, kupícím se na celém jihovýchode přece jen — pochybovat. Myslícím a svědo- mitým zástupcům lidu nebude asi tak snadno říci tu prostě své »amen« — nýbrž budou vůči dočasné hrozivé situaci evropské jistě zrale uvážovati, nebylo-li by pravé m prospěchu Rakouska lépe poslouženo kdyby se s parlamentním schválením annexe snad poshovělo, až by jednak lid bosensko hercegovský sám svobodně projevil svou vůl a jednak mocnosti evropské, podepsavší r. 1878 smlouvu berlínskou, osvědčily svů souhlas, zkrátka, až by nadešlo na Balkáně i po Evropě klidnější povětří než dosud panuje. Avšak možno-li ještě svízelnější bude páně Bienerihova smiřovací akce v Čechách, bez jejíhož úspěchu a zdaru nelze logicky na sroubení nové koaliční vlády a vělšiny prostě pomyslit.
Bienerthův Bienerihův Bosna Rakousko Balkán Evropa Čechy
8 article
Sám orgán J. E dra. Žáčka, jejž by panovník tak vřele vítal na křesle českého ministra krajana jakožto svědomitého a osvěd- čeného smiřovatele, sama ta »Moravská Orlice« považuje za věc samozřejmou, že se spor tak starý a hluboký, jako jest národní spor v Čechách, nedá vypáčiti z kořenův přes noc. Avšak slyšme radu Žáčkova or- gánu: »S dosazením nové parlamentní vlády nelze čekati, až národnostn spory budou odlstraněny, ale mus býti vyslovena a zaručena do br vůle ke spravedlivé dohodě. .. Jinými slovy mst pyti uan, ple poklady, kteréž jmenovali zástu po českých stran v posledních konfe rencích.« — Zmíněně konference se však rozbily právě o to, že Němci těch »předpokladů nám naprosto poskytnouti ne chtěli, že jejich Schreinerové a Grossové neukázali nám ani stín dobré vůle a sluš nosti, alébrž urputně odmítali stejně spra- vedlivé jako skrovné naše požadavky životn — po rovném právu našeho jazýka na úřa dech a soudech v zemi české a po české universitě v hlavním městě země moravské Tohoto arcinepřítele našeho, dra Schrelnera, pak vyžádali si zrovna za svého německého ministra krajana v kabinetě Bienerthově a včera se »Moravská Orlice« mohla dočísti. jaký úkol neslýchaný sobě tento rakouský ministr vytknu!: Chee býti organisátorem vojevůdcem nejbojovnějších německo nacionál- ních spolků a jednot proti námu — Z toho vyzírá věru pěkný »předpoklad« pro roubení
Žáčkův Němec Schreiner Gross Schrelner Bienerthův Chee Čechy moravský Orlice moravský Orlice
9 article
vilnn zilěmua olllav n ol sa lma bl el
10 article
ár ob oler
11 article
a ono
12 article
koaliční většiny a vlády, pěkná čáka pro rovnání cesty k národnímu smíru v Čechách. V době, kde ve zněmčených krajích vlasti naší tak vysoko šlehají plameny fana- tické přímo nevraživosti proti národu na- šemu, jako za dob Knotzových a Pickerto- vých, kteří našli v Tittovi, Irovi a Wolfovi své nejvášnivější následovníky; v době, kdy po Peschkovi a Pradovi odpovídá nám Němectvo zdejší — Schreinerem: v době neulevujících bumlů buršáckých po pražském Příkopě a za ryku »pomsty německé« z Chebska: jest věru pěkná nálada a dis- posice ku pletení věnečků míru v Čechách. Nechť se orgán ministra Žáčka varuje bláho vých »předpokladův«, jimž skutečnost ne poskytuje ani pídě půdy bytelné! — Stačí, aby si přečetl toliko dnešní člá nek brněnského »Tagesbote aus Mähren und Schlesien« (čís. 541.) a sezná, je-li s Němci řeč. Zabývaje se řečí dra.
Ir Wolf Peschek Němec Čechy Chebsko Tagesbote aus Mähr und Schlesien
13 article
Fořta, v níž žádáno, aby přede vším jiným bylo nám vráceno naše dobré rovné právo v úřadech zemí českých, které nám násilím bylo uloupeno, »Tagesbote« vyhrožuje nám v odvetu — násilnou svépomoc Němectva! Pamětihodná ta hrozba Gros- sova orgánu zní doslovně takto: »Na zřízení koaličního ministerstva nelze dříve pomy slit, dokud nebudou aspoň nejdůležitější sporné otázky německo české rozřešeny do čista ve smyslu zásady národní autonomie.« A jestliže prý my Češi na tento požadavek Němců nepřistoupíme — pak . . . »Nuže, pak vysáhnou německ Čechy (Deutschböhmen) ku svépomoe a jednoho dne bude českému panstvu pre- sentována hotová událost (»fait accompli«), která jim zavdá hojné příčiny. aby své tvrdohlavosti hořce želeli. Němei v Čechách jsou pevně odhodláni zjednati svému právu na samostatnou správu svého dělného území za všech okol- ností platnost. Neochvějná jest vůle je- jich, přivésti veškeré, ze zásady národní autonomie plynoucí požadavky, ke splnění.
Gros Čech Němec Čechy Deutschböhmen
14 article
A oni učiní to tím rychleji, čím tvrdší bude proti tomu odpor Čechů. V osvobozu- jícím () tomto boji, jejž Němci v Čechach vedou, není pro ně žádného »zpět !« Ne- uleví a neustanou dříve, až svou národn državu úplně sprosti vlivův a vpádů ná- rodního protivníka a pevnými valy ohradí 9blasth zsjmýe faji vaestr iáioet, ail Němcům zamezili cestu k jejich národní autonomii. Hospodářsky tak silný a kulturiě tak vysoko stojící lid, jako německý lid v Čechách nedá si svůj osud určovati cizím národem a nejméně svým národním protiv- níkem. Chtějí-li Češi tomu zabránit, aby země česká nebyla roztržena ve dvě úplnč samostatné provincie, pak musejí se, ať rádi neradi k tomu uvolit, aby vzdali právu Němců na autonomní správu jejich zájmového území patřičný respekt. Zadržei se národní autonomie německých Čech více nedá. Čím dříve se Češi k tomu uvolí, tím lépe pro ně a tím snáze bude panu Bienerthovi ukončiti nynější svou mezihru a zjednati půdu pro koaliční vládu.s Tím zná orgán pana ministra Žáčk »předpoklady« Němeů v Čechách, k nimz by musil dříve schýliti český národ, nežli by mu kolega dr Schreinel podal ruky ke smíru a koalici. To věříme, že by pak p Bienerth mě s pořízením »koalice v parlamentě« snadnou bru. Ale ten osud další Čecha Rakouska, až by tu ruce české popu stily, až by národ český kapituloval a tisíci- letá jednota země české praskla. — Pak by toho praskání bylo brzy až běda
Čecho Němec Čech Bienerth Schreinel Čechy Rakousko
15 article Nebezpečí války na Balkáně.
Nebezpečí války na Balkáně. Přinesli jsme ve včerejším ranním listě několik telegramů našeho D korrespondenta z Koteru o vojenských přípravách Černé Hory, zejmena o vyvežení děl na Lovčen a obrá cení jich na Kotor a rakouské pev nosti, ve skalách proti Lovčenu rozložené Z téhož pramene dodána nám telegrafická zpráva o ůtěku rodin rakouských důstojníků a úřadníků z Kotoru o převezení arehivu a kostelních devo tionálií, dále o uzavření telegraf ního spojení mezi Kotorem Cetyní a konečně oobsazení prů smyku Dugy u Nikšiče 8000 Černo- horci. Všechny tyto naše zprávy vzbudily ve vídeňském tisku přirozenou pozornost, jakoz i dotazy u příslušných úřadů, jsou-li pravdi vými. Zprávy naše v plném znění byly úřady potvrzeny a dodáno, že rovné jsou již známy vojenským kru- hům, že však prozatím nezpůsobily závažných změn v celé situaci Večerní list »Neue Fr. Presse«, za bývaje se na úvodním místě našimi kotorským zprávami, připojuje k nim tuto — patrně mimo- redakční — úvahu: »Zprávy »Nár. Listů« — dotvrzené úřadně — dokazují, že Černohorci válečné výbrůžky ženou do takových krajnosli, že mohou jim býti velmi nebezpečnými. Tato válečná bra může přivodíti důsledky, daleko sahající za zá měry Černé Hory.
Neue Černohorec Balkán Černá Hora Lovčen Kotor Francie . Presse
16 article
Bude dlužno učiniti vládu černohorskou za vše zodpovědnou, neboť také veliká shoví- vavost rakouské politiky má své meze a přání nepřekročiti meze nutné obrany, stane se přiro- zeně závislým od toho, co druzí budou činiti Olázkou jest, jak dlouho ještě můžeme přihlí- žeti, bez ohledu na vlastní bezpečnost a ochranu naších zájmů k tomu, aby nepřátelé zbrojili vyváželi déla, jichž jíonu miří na koe vojenská býti příčinou k zněpokojení. Při nuln ubezřelosti, kterou vojenská naše správa ješt má, bude za lehiko přinutiti Černou Horu k úcl před národním právem. Černohorský kníže, který již leccos zažil, vi asi, kde jsou branice, ježb mohly změníti demonstrativní žerty v trpkou vážnost. V oficiálních kruzích bylo počínání Černe Hory jistě již dříve známo, ale nieméné ještě včera ujisťováno, že není žádných příčin k oba- vám. Z toho lze usuzovati, že záměry a jednání Černě Horý nepřekročí onu míru, kue by konči musila trpělivost a šetření.« Polud večerní list »Neue Fr. Presse«, jenž uváděje překlad našich telegramů, pod názvem »Potvrzení těchto zpráv z auteuti- ekého pramene- zaznamenává dále: »Správnost Jšehto zpráv z Kotoru, z autentického pramene se potrr zuje; ujišťuje se však, že fakt »Nár. Listy« oznámená jsou již p nějaký čas známa na mlstech úřad ních, že zprávami těmi nepřičiňuje se žádný nový moment k politickému stavu věci a že tedy se jimi také situace, jak byla v posledních dnecb, nikterak nemění. Politická situace se posuzuje přes tyto události na hranicích ra- kousko-černoliorských trvale klidně,
Černe Neue Francie . Presse Kotor
17 article
Naše zprávy. Sp. Z Bělehradu, 18. listopadu. (Původní telegram »Národních Listů«.) Srbským ry- bářům na Sávě a Dunaji bylo zapo- vězeno při rybolovu přibllžiti se k ra kouskěmu břehu. — Dnes konala se schůze zdejšího obchodnictva, na které bylo jednomyslně usneseno o 1. ledna 1909 neobjednávati nie u rakouských a uherských továre neb firom. — Po otevření tureckéh parlamentu odebere se deputace 20 po slaneů skupštiny do Cařihradu aby tam učinila návštévu tureckým parla ment- níkům. Sp. Z Bělehradu, 18. listopadu. (Zvl. tel »N. L.«) Skupština svolána jest ne zítřek k tajně schůzi, na které Ml- lovanovič podá zprávu o svém poslání Zbrojení na všech stranách! Z Cařihradu, 18. listopadu. (K. k.) »S - bah« se dovídá, že Bulharsko činí ne- obyčejné přípravy v krajích sofij- ském, küstendžilském a samako ském. Berlínský »Lokal Anz.« od svého ca- řihradského zpravodaje k dotazu posi tuaci se dovídá, že »Turecko energicky zbrojíe. Z Bělehradu se oznamuje, že objednane strojově pušky byly tam včera dodány Zpráva neuvádí odkud.
Bělehrad Sáva Dunaj Cařihrad Bulharsko Turecko Anza
18 article
Vojenští přeběhlíci. Sp Z Bělehradu, 18 listopadu. (Zvl. telegr. »Nár. L..«) Přes sávský most deser- tovalo do Bělebradu 28 rakousko-uherských vojínů. Co do národnosti byli Srbové, Češi, Slovinci a Maďaři. Byli jako jiní rak.-uh. zběhové dopraveni do Kragujev ce. Vukotič o černohorském zbrojeni Z Cařihradu, 17. listopadu. Italský li- »Turchias uveřejňuje interview s černo- horským generálem Vukotič arm nou akei. Nynější jeho poslání je prý m n hem delikálnější a nemůže nie o něm říci. Vukotič vyvrátil zprávu o vojen ských připravách Srbska a Černé Hory naprot Turecku. Nejlepším důkazem, že není neprá telských úmyslů vůči Turecku, j ozbrojení Mohamedánů Černo- horci. Rušti dobrovolníci pro Srbsko. Z Petrohradu, 18. listopadu. Ústřední kance lář pro najímání dobrovolníků do Srbska byl otevřena na Litevském prospektu. Docházej četné přihlášky. Důstojníci, studenti, dělníci také děvčata se hlásí. V Moskvě řídí akci bý valý srbský generální konsul v Moskvě Spíri- dovič. Jak rozřešiti nový problém bal- kánský? (Pův. dopis „Nár. Listů“.) Zahajuje se vyjednávání o svolání konferenc k úpravě balkánských záležitestí. Jest to nejvýznam nější moment v nynější krisi, neboť na tom, jak se
Srba Čech Slovinec Maďar Vukotič Černo Bělehrad Cařihrad Srbsko Turecko Petrohrad Moskva
19 article Čísto 319.
Čísto 319. V drobném prodejt: raaní číslo o sobě . . . za8 oůpolední . . za 2k Ve flialkách na venkově ranní čnslo. . . . . . . . 10b odpolední . . . . . . . . 4u Iuser átr platise hotově napřel. Fřečplacení a inserty přišímá namlel- strace v Mlariauské ulici č.s. Tam nscházejí se též redakoe tiskirns a etpečíce „ Národnich Listá“. Eukopisy se nevraceji
Národnich Mlariauský ulice
20 article
tato vyjednávání povedou, záleží i jejich konečný výsledek. Jaká jest nyní siluace? Nejvělší obtíže působí otázka Bosny a Ilercegoviny, nebot při té jest rozdn v názorech a nebezpečí války mnohem větší, než u ostatních. Kromě toho také různé požadavky ne- směřují vůči státu jako Turecko, jež následkem po- měrné vojenské slabosti a zvyku, oškubávati je, by nepůsobilo velkých obav, nýbrž vůči evropské vel- moci, jejíž výpad by byl signálem ke všeobecné vál- ce. Všechny velmoci však si přejí, aby se všeobecně válce zabránilo. Mohlo by k ní dojíti buď následkem konfliktu dvou velmocí, nebo také následkem války na Bolkáně, která by učiníla nutným zakročení jedné nelo několika velmnocí Jaké požadavky se nyní kladou? Rakousko chce. aby byla uznána annexe Bosny a Hercegoviny, od- mítajíc jakoukoli territoriální kompensuci. Jisto jest, že od tohoto stanoviska neustoupí, jsouc odhodláno pustiti se radějí do války. Nutiti je k ústupku v tom- to bodu znamenalo by, hnáti se do všeobecné války
Bolkáň Bosna Turecko Rakousko Bosna a Hercegovina
21 article
Naproti tomu nehodlá se Srbsko podrobiti uznání an- nexe bez territoriální kompensace a jakkoli se vel- moci zdají býti nyní odhodány, zachovati se klidně vůči válce srbsko-rakouské, není vyloučeno nebez- pečí války v době jednání o mír. Jest tody nutno, přihlížeti stejně ku požadavkům srbským, jako ku požadavkům rakousko-uherským, má-li se zabrániti válce, jak jest skulečnou snahou, Jedinou možností, která se tu naskytuje, jest ne- uznati annexi Bosny a Hercegoviny, nikoli přímým činem ve formě protestu, což by Rakousko pokládalo za provokaci, nýbrž mlčky, tím že se otázka ponechá evropským areopagem nerozřešena. Srbsko, chtějíc dokázati přátelským velmocem, které mu zároveň radí, aby zachovalo mír, že respektuje jejich přání, stejně jako očekává, že bude přihlíženo k jeho poža- davkům, spokojilo by se po případě tímto rozře- šením.
Srbsko Bosna a Hercegovina Rakousko
22 article
Namilati by se mohlo zvláště, že tato kombinace neodstraňuje nebezpečí války v Evropě. Tato obava se značně zmenší, ba zmizí, uváží-li se následující okolnosti: Kdyby mocnosti přijaly a provedly tolo stancvisko srbské, jest téměř jisto, že by se Srbsko se své strany zavázalo nerušiti mír. S druhé strany Rakousko vždy trvalo na tom, že skutečnost annexe nemůže býti předmětem diskuse a nežádalo také u- znání velmoci, spokojivši se tím, že prostě oznámilo „fnit accompli“. Spokojilo by se dle všeho odpověd- m panovníků na listy císaře Františka Josefa. Prolo není žádé překážky, aby otázka Bosny a Hercego- viny byla vyloučena z programu konference. Jak vi- děti, nebyla by to příliš velká oběť a učinila by rá- zem konec znepokojení. Tento způsob ovšem by se málo srovnával se zásadumi mezinárodního práva, jež přiměly některé velmoci, aby naléhaly na svolání evropské konfe- rence a vypracovaly seznam olázek, které jí mají býti předloženy. Stanoviskem těchto velmocí bylo, že změna smlouvy není možna bez souhlasu všech kon- trahentů. Kterak srovnati tuto zásadu s mlčením vůči bosonsko-hordegovskému fnit accompli? Jev tom sice oblíž, ale snad nikoli nepřekonatelná.
František Josef Evropa Rakousko Bosna
23 article
Jiná oblíž, ale méně závažná, záleží v tom, že elenoviny, lze očekávati, že by Rakousko nedo- pustilo, aby se jednalo o sandžaku, nýbrž by chtělo, aby tatc olazka zůstala rovněž nerozřešena. Je prav- da, že prohlásilo svůj neodvolatelný úmysl, vykliditi sandžak a také to provedlo, ale poněvadž smlouva nabyla uzavřena mezi ním a Tureckem, pokud kon- ference nezmění příslušný článek borlínské smlou- vy, právo Rakouska, vtrhnouti do sandžagu a jiti až za Mitrovici, formálně trvá. Mocnosti, nechávajíce nerozíešenou otázku Bosny a Hercegoviny, byly by nuceny nechati nerozřešenou také otázku sandžaku a mnozí Srbové soudí, že by bylo skoro výhodnější, uznati annexi a zavříti zároveň diplomatickými zá- rukami a dohodami Rakousku ceslu do sandžaku, nežli spokojiti se platonickým zadestučiněním, že se nechá otázka Bosny a Hercegoviny nerozřešena zároveň však zůstamne Rakousku otovřena cesta do sandžaku. Taková je nyní diplomatická sifvace. Jak viděll, náskyluje se východisko z nynějších oblíží, ale jsou ještě pochyby o jeho vhodnosti. Neutěšená perspektiva Bulharska. Š. Přes lo, že Bulharsko je země, přirodním bahatstvím obdařená, jeho finanční stav je neuspo- kojivý. Úroky ze státního dluhu ročně pohlcují téměř 25 milionů franků. Mnohem větší obnos se utrácí za vydržování velkého vojska. Země j. čistě země- dělská a tiha berní spočívá zvláště na plecích sediá-
Mitrovic Srba Rakousko Turecko Bosna a Hercegovina Bulharsko
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Pětadvacet let české university.*) Jednou z nejdůležitějších kullurních ne zbytností každého národa je jistě dnes jeho vy soké školstvi, váhy tím větší u národa, jenž p- litickou správu nemá ve svých rukou. Kniho Gollova zvolilu si za svůj předmět zápas o hlav- ni naší vysokou školu — o universitu. Při pro čitání bezděky si všimneme, s jakou snadnost se Polákům dostalo dvou universit, snad tako snadnosti, s níž uherské university pomaďarště- ny. Možno říci v širším smyslu, že náš zápas o universitu začiná se dobou josefskou, dobou, která nám ji teprve vlastně vzala. Vůbec náš zápas o školství po r. 1620 počíná se (jak lze s jislým obmezením říci) Marií Terezií a Jose fem II. — tehdy stát přijal školu pro své účely z rukou církve a germanisoval, týž stát, který jak Goli v případné antithesi praví, prohlašovaí náboženskou toleranci. Za Josefa II. mrtvý jazj (latina) ustoupil na universitě živému (něměině — změna, která se dostavila pro náš vývoj příli
Gollův Polák Marie Terezia Jose Josef II
25 article
záhy. A tek, líči-li spisovatel zde všude i v ná- sledujíeích lelech až do r. 1848 historii českých přednášek na universitě v souvislosti s politický- mi poměry, je nucen tak činiti tím větší měro v periodě 1848—1908, kdy otázka univorsitn stává se přímo částí našeho politického programu a zápasu a hraje proto značnou úlohu v ději- nách české politiky. Podléhá-li vůbec cenění politické velikým změnám, na něž vedle různých jiných přičin — má veliký vliv současná situace národní, plutí to tím více, když se jedná o mi- nulost tak blizkou. A právě s hlediska, daného d sažením čoské university, máme o jednu přl- činu vice, vážiti si vymožeností české politiky r. 1848, o nichž se na první pohled zdává, že je následující reakce všechny pochovala. Ne- * Jaroslav Goll: Rozdělení prhžské uni versity Karlo-Ferdinandovy r. 1882 a po čátek samostatné university české (Rozšíroná installační přednáška. V Praze 1908. Na kladem Ilislorického klolu)
Goll Praha KarlaFerdinandův
26 article
mám tu na mysli jen tu okolnost, že ustanoven patenlu z 8. dubna 1848 o rovném právu češtiny s němčinou v úřadech stalo se cennou oporo naší v našem jazykovém zápase, nýbrž právě v olázce, o niž se nám jedná, ten důležit, fakt že r. 1848 byla universita úřadně zutrakvisována a takovou — de jure — zůstala i za Bachovy čry, která aspoň na tuto vymoženost (nepřiklá dajíe jí snad významu) nesáhla. A přece je ve lice pravdspodobně, že bez utrakvistické univer sity, poměrně záhy olablované — nebyli by chom měli českou universilu ještě r. 1882. z nové éry úslavní pak zněíná se již dělení univer sity, r. 1861 došlo na českém sněmu ku prvn větší debatě o universitě, v níž najdeme všechny momenty, jak je známe ze všech podobných debat s Němci — obsab je i dnes stejný, leda tón byl tehdy slušnější. Němci z pravidla všude tam, kde jsou v menšině, žádají, aby se většin s nimi rozdělila o moc rovným dílem, ale odpí rají i poměrný podíl na moci Slovanům i jiným národům tam, kde sami jsou ve většině. V de- batě z r. 1864 je zajímavý návrh Kuhův, aby se zřídila pro Čechy zvláštní universita, návrh, učiněný se strany německé v době, kdy česti vůdcové si přáli pouze rovnoprávné postavení češtiny na společné universitě; o návrhu Kuhově bylo na české straně přesvědčení, že není míněr upřímně — snad právem. Jediný český hlas který již tehdy žádal samostatnou českou uni- versitu, byl hlas Purkyňův — ba Purkyně již v l. 60tých mluvil o budoucnosti, v níž nám nebude stačiti universita jediná .
jure Bachův Němec Kuhův Purkyňův Purkyně Čechy
27 article
Jak již bylo řečeno, na české straně nebyl požadováno rozdělení, nýbrž praktické, úplné, rovnoprávné zutrakvisování university, jež o r. 1848 právně byla utrakvistickou, jak to nej- výrazněji formuloval Rieger ve svém návrhu n sněmu r. 1866. Proč si čeští politikové (a s nimi jistě většina českých učitelů universitních) ne- přáli zřízení samostatné university české? Vedle obavy, že by Češi v té době stěží dovedli obsa- diti všechny hlavní obory, byla to touha, zache- vati plnou kontinuitu se starou univorsitou, dále asi — nevyslovovaná naděje — že při převaze českého studentstva, za rostoucího národního uvědomění českého obyvatelstva dostaví seče ská převaha na universitě, konečně snad půse bila i obava, že bychom při dělení špatně pocho- dili. U Němců, kteří naopak raději než rovno právný utrakvismus chtěli rozdělení, rozbodovala obava, že utrakvismus je uvede jednou do men šiny, kromě toho — jak Goll případně povídá — rovnoprávný utrakvismus jim připadal (a připadá namnoze dodnes) jako něco ponižujíeího, před čímž dávali přednost raději úplnému rozdělenl Ač v lélech 60tých věc české universiíy přímo nepokračovala, přece dostavovaly se zjevy, které jí byly jistě velice na prospěch byle to zejména úplně rovnoprávné rozdělen techníky zemským zákonem z r. 1863 (událosl ktorá je v knize Gollově, jak myslím, přílis stručně registrována) počeštění českého střed- ního školství, provedené zákonem, na němž se sněm usnesl r. 1861, ale který byl sankcionovár teprve r. 1866 za Boleredia. K rozřešení došlo však, jak známo, teprve r. 1882. Hlavní věe o niž šlo Čechům při rozdělení, když už na ně přistupovali, bylo, aby při rozdělení byla zacho vána kontinuita nové české university a star
Rieger Čech Němec Goll Gollův Čecho
28 article
Karlo-Ferdinandovy. Toho bylo sice dosaženo české universitě dostalo se kontinuity historické ale bez práva k většíně sbírek, ústavů, institucí spisovatel sám ovšem dobře ví, že dělení stejno- měrné nebylo by se obešlo bez obtíží, ale jak praví, při rozdělení tak jak fakticky provedeno byla příliš zřejmá snaha, aby jedna z univera (německá) se jevila jako dědička universální. T také čteme výtku, učiněnou poslancům, že se nepostarali, aby hned do zákona o zřízení české univorsity bylo pojato ustanovení o institutech jež má nová universita dostati za staré, pone- chané německé universitě. S jakými obtížemi setkávalo a selkává se dosud opatření české university náležitými vědeckými ústavy, líčeno na konci spisu velice lapidárně. Jak bylo řečeno, kniha Gollova líčí celou universitní otázku v jejím širším rámei, ze- jména v její souvislosti s politickými poměry poněvadž tu jde především o periodu, v níž ve- doucí stranou byli Staročeši, dočteme se v jeho knize několik kritických poznámek o této poli- tice, které při vší stručnosti ukazují na plné ovládnutí události. Tak so mu zdá, že Jireček.
Karla Ferdinandův Gollův Jireček
29 article
ministr vyučování v ministerstvu Hohenwartově mohl vykonati více pro českou universitu: „byle mu popřána krátká lhůta, ale nieméně měli jsme tehdy pocit, že se mohlo státi více, než se stalo“. O režimu Taafově (čteme hned na po- čátku kapitoly, v níž vypravuje, jak došlo k roz- dělení university) se soudí mimo jiné dnes pří znivějí také proto, že nám dal univorsitu, ale Goll myslí, že třeba bude ten soud rovidovati když se uzná, jakým způsobem se nám té uni versity dostalo — a skutečně následující líčen podává dostatečné doklady, jak při celé věci jež zvláštní shodou okolností na konec přece jen nám velice prospěla, vlastně postupováno valnou měrou podle přání Němeů.
Hohenwartův Goll
30 article
Goll mysli, že nebylo třeba té výlučnosti ja- zyka vyučovacího, výhradně českého na české a německého na německé, tak jak byla ustan- vena zákonem z r. 1882, podle něhož vláda ja- zyka vyučovacího obrací se po každé vlastne proti druhému jazyku zemskému s výlučnost téměř nepřátelskou. Spisovatel se zmiňuje př tom o ustanovení vyučovacího jazyka na pol- ských universitách, z nichž na lvovské učiněna odehylka ve prospěch druhého jazyka zemského na krakovské pak zůstal vyučovací jazyk něme- cký pro literaturu němeekou, potom přechází ku poměrům inšpruckým, jež by měly býti Němcům častěji připomínány naší žurnalistikou a našimi politiky. Citujeme zde několik vět z toboto krás- ného passu Gollovy knihy: „Univorsita inšpru- cká byla dvojjazyčná svými vlašskými předná škami na právnické fakultě. Není nezajímavé připomenouti v této souvislosti, jak byly kdysi zavedeny; jak odstraněny, zůstává v čerstvé p- měti. Zavedony byly va prospěch města Inšpru- ku ku přání sněmu tyrolského. Zní to skoro naivně idyllicky, když čteme v protokolech to hoto sněmu, že vlašské přednášky měly pozved- nouti pokleslou frekvenci university ve prospěch města.... V době nedávné měla býti z vlaš- ských kursů na právnické fakultě utvořen samostatná fakulta s vyučovací a jednací řeč vlašskou, klerá by se později přenesla do zátiší rovoredského. Než se to státi mohlo, byla zni- čena (ne bez viny také na druhé straně) aby nepoškozovala německý ráz města, které kdysi
Goll Němec Gollův Inšpr
31 article
vlašské přednášky bylo obdrželo darem. Byl t neblahý den v dějinách našeho slátu a bude jako takový vzpomínán. Město zvítězilo nad státem. odkryto arcanum imperii, hranice jeho autority a moci. Celá kniha Gollova, jak patrno, po politické stránce je příspěvkem k studiu otázky utrak- vismu, s hospodářským nejakutnějšího to na- šeho jazykového a kulturního problému v po- měru k Němcům. Známý vynikající český rene- gát Ant. Springer nadhodil v obšírné předmluv ku Protokollům ústavního výboru kroměřížské- ho, jež vydal tiskem r. 1885, ještě jeden pro- blém, který prý měli Češi řešiti při zřizování české university: problém svérázné české kul- tury. Praví tam (XLVI.), že prý u Čechů je sku- tečným článkem víry postradatelnost německé kultury, tvrdt prý, když už je třoba přimknutí se k cizí osvětě, že takovouto osvětou jest fran- couzská. Při tom prý ale budí podivení, že po slovech nenásledují činy. Založení nové české university mělo Čechům poskytnouti nejlepší příležitost, samostatnou národní kulturu opřiti přiměřenými zařízeními školskými. Dalo se če- kati, že kmen, který teprve v přílsomnosti více se vzmohl, pojme v sebe kulturní proudy přítomnosti a v duchu vládnoucího praktického a realistického směru zřídí si odborné školy, které více odpovídajíce potřebám přílomnosti, byly by také působily značnou konkurenci ško- lám německým, nehlědě k tomu, že by se byly při tom skutečně přiblížily francouzským ideá- lům. Na místo toho uvedena v život vysoká škola, která se prý jeví jako neobralný překlad z něměiny do češtiny. — Uvedl jsem tento hlas
Gollův Němec Springer Čech Čecho
32 article
Springerův, poněvadž může vésti ku přemýšlení. ač jak patrno, mluví z něho neobyčejná zlomysl- nost — Springer byl tak dobře obeznámen s ra- kouskými poměry, aby nevěděl, že takovou uni- versitu (kdyby se byl o ni dál pokus) by byla prostě nedovolila správa vyučovaci, při nejmen- ším byla by na ni neposkytla prostředků finan- čních — vždyť i tak první rozpočet na českou universitu činil celých — 25.000 zlatýehl Jul. Glücklich.
Springerův Springer Glücklich