1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek 19. listopadu 1908.
Praha
4
masthead
sa vda vlenoni
5
article
Na ranní a odpol. IIsty
přod-lácí se
n v Praze v admlnistran
na měsíe
na čtvrt lota . . 6 R —
s dvojí donáškeu
kvt 14 . . . . 7 K 50
ve sakáshi „ K 9o
na mřsíe
Pošton?
nu něsle
n. . . . o
s drojí zisllkos
za naěsí
ke
na žtvrt al
Praha
6
title
Dnešní čisle pra Prahu la o 10 stranácb.
Praha
7
article
Mezihra.
Mezihra.
Ačkoliv hodlá prozatímní úřadnická vláda
Bienerthova teprv parlamentu, ke dni 26. t. m.
svolanému, zjevit své politické credo, tož
mluví se nicméně již od pondělka o jejím
poslání jako o věci všeohecně známé. Úkolem
krátkého (?) jejiho života jest prý pouze dvojí
1. aby vymohla na parlamentu pro-
zatímní rozpočet na r. 1909 a schvá-
lení záboru Bosny a Hercego
viny; 2 aby pokračovala ve snaze po
smírném urovnání sporu česko
německého a po znovuzřízen
rozbité koaliční většiny vládní.
Nuže, prozatímní rozpočet dostane as
v tomto parlamentě bez značných obtíží.
Zdali však rovně hladce půjde to se schvá-
lením annexe Bosny, o tom bychom si trou-
fali vzhledem ke strašidelným mračnům vá
lečným, kupícím se na celém jihovýchode
přece jen — pochybovat. Myslícím a svědo-
mitým zástupcům lidu nebude asi tak snadno
říci tu prostě své »amen« — nýbrž budou
vůči dočasné hrozivé situaci evropské jistě
zrale uvážovati, nebylo-li by pravé m
prospěchu Rakouska lépe poslouženo
kdyby se s parlamentním schválením annexe
snad poshovělo, až by jednak lid bosensko
hercegovský sám svobodně projevil svou vůl
a jednak mocnosti evropské, podepsavší
r. 1878 smlouvu berlínskou, osvědčily svů
souhlas, zkrátka, až by nadešlo na Balkáně
i po Evropě klidnější povětří než dosud
panuje. Avšak možno-li ještě svízelnější bude
páně Bienerihova smiřovací akce v Čechách,
bez jejíhož úspěchu a zdaru nelze logicky
na sroubení nové koaliční vlády a vělšiny
prostě pomyslit.
Bienerthův
Bienerihův
Bosna
Rakousko
Balkán
Evropa
Čechy
8
article
Sám orgán J. E dra. Žáčka, jejž by
panovník tak vřele vítal na křesle českého
ministra krajana jakožto svědomitého a osvěd-
čeného smiřovatele, sama ta »Moravská
Orlice« považuje za věc samozřejmou, že se
spor tak starý a hluboký, jako jest národní
spor v Čechách, nedá vypáčiti z kořenův
přes noc. Avšak slyšme radu Žáčkova or-
gánu: »S dosazením nové parlamentní vlády
nelze čekati, až národnostn
spory budou odlstraněny, ale mus
býti vyslovena a zaručena do br
vůle ke spravedlivé dohodě. ..
Jinými slovy mst pyti uan, ple
poklady, kteréž jmenovali zástu po
českých stran v posledních konfe
rencích.« —
Zmíněně konference se však rozbily
právě o to, že Němci těch »předpokladů
nám naprosto poskytnouti ne
chtěli, že jejich Schreinerové a Grossové
neukázali nám ani stín dobré vůle a sluš
nosti, alébrž urputně odmítali stejně spra-
vedlivé jako skrovné naše požadavky životn
— po rovném právu našeho jazýka na úřa
dech a soudech v zemi české a po české
universitě v hlavním městě země moravské
Tohoto arcinepřítele našeho, dra Schrelnera,
pak vyžádali si zrovna za svého německého
ministra krajana v kabinetě Bienerthově a
včera se »Moravská Orlice« mohla dočísti.
jaký úkol neslýchaný sobě tento rakouský
ministr vytknu!: Chee býti organisátorem
vojevůdcem nejbojovnějších německo nacionál-
ních spolků a jednot proti námu — Z toho
vyzírá věru pěkný »předpoklad« pro roubení
Žáčkův
Němec
Schreiner
Gross
Schrelner
Bienerthův
Chee
Čechy
moravský Orlice
moravský Orlice
9
article
vilnn zilěmua olllav n
ol sa lma bl el
12
article
koaliční většiny a vlády, pěkná čáka pro
rovnání cesty k národnímu smíru v Čechách.
V době, kde ve zněmčených krajích
vlasti naší tak vysoko šlehají plameny fana-
tické přímo nevraživosti proti národu na-
šemu, jako za dob Knotzových a Pickerto-
vých, kteří našli v Tittovi, Irovi a Wolfovi
své nejvášnivější následovníky; v době, kdy
po Peschkovi a Pradovi odpovídá nám
Němectvo zdejší — Schreinerem: v době
neulevujících bumlů buršáckých po pražském
Příkopě a za ryku »pomsty německé«
z Chebska: jest věru pěkná nálada a dis-
posice ku pletení věnečků míru v Čechách.
Nechť se orgán ministra Žáčka varuje bláho
vých »předpokladův«, jimž skutečnost ne
poskytuje ani pídě půdy bytelné! —
Stačí, aby si přečetl toliko dnešní člá
nek brněnského »Tagesbote aus
Mähren und Schlesien« (čís. 541.) a sezná,
je-li s Němci řeč. Zabývaje se řečí dra.
Ir
Wolf
Peschek
Němec
Čechy
Chebsko
Tagesbote aus Mähr und Schlesien
13
article
Fořta, v níž žádáno, aby přede vším jiným
bylo nám vráceno naše dobré rovné právo
v úřadech zemí českých, které nám násilím
bylo uloupeno, »Tagesbote« vyhrožuje nám
v odvetu — násilnou svépomoc
Němectva! Pamětihodná ta hrozba Gros-
sova orgánu zní doslovně takto: »Na zřízení
koaličního ministerstva nelze dříve pomy slit,
dokud nebudou aspoň nejdůležitější
sporné otázky německo české rozřešeny do
čista ve smyslu zásady národní
autonomie.« A jestliže prý my Češi na
tento požadavek Němců nepřistoupíme —
pak . . . »Nuže, pak vysáhnou německ
Čechy (Deutschböhmen) ku svépomoe
a jednoho dne bude českému panstvu pre-
sentována hotová událost (»fait
accompli«), která jim zavdá hojné příčiny.
aby své tvrdohlavosti hořce želeli. Němei
v Čechách jsou pevně odhodláni zjednati
svému právu na samostatnou správu
svého dělného území za všech okol-
ností platnost. Neochvějná jest vůle je-
jich, přivésti veškeré, ze zásady národní
autonomie plynoucí požadavky, ke splnění.
Gros
Čech
Němec
Čechy
Deutschböhmen
14
article
A oni učiní to tím rychleji, čím tvrdší
bude proti tomu odpor Čechů. V osvobozu-
jícím () tomto boji, jejž Němci v Čechach
vedou, není pro ně žádného »zpět !« Ne-
uleví a neustanou dříve, až svou národn
državu úplně sprosti vlivův a vpádů ná-
rodního protivníka a pevnými valy ohradí
9blasth zsjmýe faji vaestr iáioet, ail
Němcům zamezili cestu k jejich národní
autonomii. Hospodářsky tak silný a kulturiě
tak vysoko stojící lid, jako německý lid
v Čechách nedá si svůj osud určovati cizím
národem a nejméně svým národním protiv-
níkem. Chtějí-li Češi tomu zabránit, aby země
česká nebyla roztržena ve dvě úplnč
samostatné provincie, pak musejí
se, ať rádi neradi k tomu uvolit, aby vzdali
právu Němců na autonomní správu jejich
zájmového území patřičný respekt. Zadržei
se národní autonomie německých Čech více
nedá. Čím dříve se Češi k tomu uvolí, tím
lépe pro ně a tím snáze bude panu Bienerthovi
ukončiti nynější svou mezihru a zjednati půdu
pro koaliční vládu.s
Tím zná orgán pana ministra Žáčk
»předpoklady« Němeů v Čechách, k nimz
by musil dříve schýliti český
národ, nežli by mu kolega dr Schreinel
podal ruky ke smíru a koalici.
To věříme, že by pak p Bienerth mě
s pořízením »koalice v parlamentě« snadnou
bru. Ale ten osud další Čecha
Rakouska, až by tu ruce české popu
stily, až by národ český kapituloval a tisíci-
letá jednota země české praskla. —
Pak by toho praskání bylo brzy až běda
Čecho
Němec
Čech
Bienerth
Schreinel
Čechy
Rakousko
15
article
Nebezpečí války na Balkáně.
Nebezpečí války na Balkáně.
Přinesli jsme ve včerejším ranním
listě několik telegramů našeho D
korrespondenta z Koteru o vojenských
přípravách Černé Hory, zejmena
o vyvežení děl na Lovčen a obrá
cení jich na Kotor a rakouské pev
nosti, ve skalách proti Lovčenu rozložené
Z téhož pramene dodána nám telegrafická
zpráva o ůtěku rodin rakouských
důstojníků a úřadníků z Kotoru
o převezení arehivu a kostelních devo
tionálií, dále o uzavření telegraf
ního spojení mezi Kotorem
Cetyní a konečně oobsazení prů
smyku Dugy u Nikšiče 8000 Černo-
horci.
Všechny tyto naše zprávy vzbudily ve
vídeňském tisku přirozenou pozornost, jakoz
i dotazy u příslušných úřadů, jsou-li pravdi
vými.
Zprávy naše v plném znění byly
úřady potvrzeny a dodáno, že rovné
jsou již známy vojenským kru-
hům, že však prozatím nezpůsobily
závažných změn v celé situaci
Večerní list »Neue Fr. Presse«, za
bývaje se na úvodním místě našimi kotorským
zprávami, připojuje k nim tuto — patrně mimo-
redakční — úvahu:
»Zprávy »Nár. Listů« — dotvrzené úřadně
— dokazují, že Černohorci válečné výbrůžky
ženou do takových krajnosli, že mohou jim
býti velmi nebezpečnými. Tato válečná bra
může přivodíti důsledky, daleko sahající za zá
měry Černé Hory.
Neue
Černohorec
Balkán
Černá Hora
Lovčen
Kotor
Francie . Presse
16
article
Bude dlužno učiniti vládu černohorskou
za vše zodpovědnou, neboť také veliká shoví-
vavost rakouské politiky má své meze a přání
nepřekročiti meze nutné obrany, stane se přiro-
zeně závislým od toho, co druzí budou činiti
Olázkou jest, jak dlouho ještě můžeme přihlí-
žeti, bez ohledu na vlastní bezpečnost a ochranu
naších zájmů k tomu, aby nepřátelé zbrojili
vyváželi déla, jichž jíonu miří na koe
vojenská býti příčinou k zněpokojení. Při nuln
ubezřelosti, kterou vojenská naše správa ješt
má, bude za lehiko přinutiti Černou Horu k úcl
před národním právem. Černohorský kníže, který
již leccos zažil, vi asi, kde jsou branice, ježb
mohly změníti demonstrativní žerty v trpkou
vážnost.
V oficiálních kruzích bylo počínání Černe
Hory jistě již dříve známo, ale nieméné ještě
včera ujisťováno, že není žádných příčin k oba-
vám. Z toho lze usuzovati, že záměry a jednání
Černě Horý nepřekročí onu míru, kue by konči
musila trpělivost a šetření.«
Polud večerní list »Neue Fr. Presse«, jenž
uváděje překlad našich telegramů, pod názvem
»Potvrzení těchto zpráv z auteuti-
ekého pramene-
zaznamenává dále: »Správnost Jšehto zpráv
z Kotoru, z autentického pramene se potrr
zuje; ujišťuje se však, že fakt
»Nár. Listy« oznámená jsou již p
nějaký čas známa na mlstech úřad
ních, že zprávami těmi nepřičiňuje se žádný
nový moment k politickému stavu věci a že
tedy se jimi také situace, jak byla v posledních
dnecb, nikterak nemění. Politická situace se
posuzuje přes tyto události na hranicích ra-
kousko-černoliorských trvale klidně,
Černe
Neue
Francie . Presse
Kotor
17
article
Naše zprávy.
Sp. Z Bělehradu, 18. listopadu. (Původní
telegram »Národních Listů«.) Srbským ry-
bářům na Sávě a Dunaji bylo zapo-
vězeno při rybolovu přibllžiti se k ra
kouskěmu břehu. — Dnes konala se
schůze zdejšího obchodnictva, na
které bylo jednomyslně usneseno o
1. ledna 1909 neobjednávati nie
u rakouských a uherských továre
neb firom. — Po otevření tureckéh
parlamentu odebere se deputace 20 po
slaneů skupštiny do Cařihradu
aby tam učinila návštévu tureckým parla ment-
níkům.
Sp. Z Bělehradu, 18. listopadu. (Zvl. tel
»N. L.«) Skupština svolána jest ne
zítřek k tajně schůzi, na které Ml-
lovanovič podá zprávu o svém
poslání
Zbrojení na všech stranách!
Z Cařihradu, 18. listopadu. (K. k.) »S -
bah« se dovídá, že Bulharsko činí ne-
obyčejné přípravy v krajích sofij-
ském, küstendžilském a samako
ském.
Berlínský »Lokal Anz.« od svého ca-
řihradského zpravodaje k dotazu posi
tuaci se dovídá, že »Turecko energicky
zbrojíe.
Z Bělehradu se oznamuje, že objednane
strojově pušky byly tam včera dodány
Zpráva neuvádí odkud.
Bělehrad
Sáva
Dunaj
Cařihrad
Bulharsko
Turecko
Anza
18
article
Vojenští přeběhlíci.
Sp Z Bělehradu, 18 listopadu. (Zvl.
telegr. »Nár. L..«) Přes sávský most deser-
tovalo do Bělebradu 28 rakousko-uherských
vojínů. Co do národnosti byli Srbové, Češi,
Slovinci a Maďaři. Byli jako jiní rak.-uh.
zběhové dopraveni do Kragujev ce.
Vukotič o černohorském zbrojeni
Z Cařihradu, 17. listopadu. Italský li-
»Turchias uveřejňuje interview s černo-
horským generálem Vukotič arm
nou akei. Nynější jeho poslání je prý m n
hem delikálnější a nemůže nie
o něm říci. Vukotič vyvrátil zprávu o vojen
ských připravách Srbska a Černé Hory naprot
Turecku. Nejlepším důkazem, že není neprá
telských úmyslů vůči Turecku, j
ozbrojení Mohamedánů Černo-
horci.
Rušti dobrovolníci pro Srbsko.
Z Petrohradu, 18. listopadu. Ústřední kance
lář pro najímání dobrovolníků do Srbska byl
otevřena na Litevském prospektu. Docházej
četné přihlášky. Důstojníci, studenti, dělníci
také děvčata se hlásí. V Moskvě řídí akci bý
valý srbský generální konsul v Moskvě Spíri-
dovič.
Jak rozřešiti nový problém bal-
kánský?
(Pův. dopis „Nár. Listů“.)
Zahajuje se vyjednávání o svolání konferenc
k úpravě balkánských záležitestí. Jest to nejvýznam
nější moment v nynější krisi, neboť na tom, jak se
Srba
Čech
Slovinec
Maďar
Vukotič
Černo
Bělehrad
Cařihrad
Srbsko
Turecko
Petrohrad
Moskva
19
article
Čísto 319.
Čísto 319.
V drobném prodejt:
raaní číslo o sobě . . . za8
oůpolední
. . za 2k
Ve flialkách na venkově
ranní čnslo. . . . . . . .
10b
odpolední . . . . . . . . 4u
Iuser átr
platise hotově napřel.
Fřečplacení a inserty přišímá namlel-
strace v Mlariauské ulici č.s.
Tam nscházejí se též redakoe
tiskirns a etpečíce „ Národnich Listá“.
Eukopisy se nevraceji
Národnich
Mlariauský ulice
20
article
tato vyjednávání povedou, záleží i jejich konečný
výsledek.
Jaká jest nyní siluace? Nejvělší obtíže působí
otázka Bosny a Ilercegoviny, nebot při té jest rozdn
v názorech a nebezpečí války mnohem větší, než
u ostatních. Kromě toho také různé požadavky ne-
směřují vůči státu jako Turecko, jež následkem po-
měrné vojenské slabosti a zvyku, oškubávati je, by
nepůsobilo velkých obav, nýbrž vůči evropské vel-
moci, jejíž výpad by byl signálem ke všeobecné vál-
ce. Všechny velmoci však si přejí, aby se všeobecně
válce zabránilo. Mohlo by k ní dojíti buď následkem
konfliktu dvou velmocí, nebo také následkem
války na Bolkáně, která by učiníla nutným zakročení
jedné nelo několika velmnocí
Jaké požadavky se nyní kladou? Rakousko chce.
aby byla uznána annexe Bosny a Hercegoviny, od-
mítajíc jakoukoli territoriální kompensuci. Jisto jest,
že od tohoto stanoviska neustoupí, jsouc odhodláno
pustiti se radějí do války. Nutiti je k ústupku v tom-
to bodu znamenalo by, hnáti se do všeobecné války
Bolkáň
Bosna
Turecko
Rakousko
Bosna a Hercegovina
21
article
Naproti tomu nehodlá se Srbsko podrobiti uznání an-
nexe bez territoriální kompensace a jakkoli se vel-
moci zdají býti nyní odhodány, zachovati se klidně
vůči válce srbsko-rakouské, není vyloučeno nebez-
pečí války v době jednání o mír. Jest tody nutno,
přihlížeti stejně ku požadavkům srbským, jako ku
požadavkům rakousko-uherským, má-li se zabrániti
válce, jak jest skulečnou snahou,
Jedinou možností, která se tu naskytuje, jest ne-
uznati annexi Bosny a Hercegoviny, nikoli přímým
činem ve formě protestu, což by Rakousko pokládalo
za provokaci, nýbrž mlčky, tím že se otázka ponechá
evropským areopagem nerozřešena. Srbsko, chtějíc
dokázati přátelským velmocem, které mu zároveň
radí, aby zachovalo mír, že respektuje jejich přání,
stejně jako očekává, že bude přihlíženo k jeho poža-
davkům, spokojilo by se po případě tímto rozře-
šením.
Srbsko
Bosna a Hercegovina
Rakousko
22
article
Namilati by se mohlo zvláště, že tato kombinace
neodstraňuje nebezpečí války v Evropě. Tato obava
se značně zmenší, ba zmizí, uváží-li se následující
okolnosti: Kdyby mocnosti přijaly a provedly tolo
stancvisko srbské, jest téměř jisto, že by se Srbsko
se své strany zavázalo nerušiti mír. S druhé strany
Rakousko vždy trvalo na tom, že skutečnost annexe
nemůže býti předmětem diskuse a nežádalo také u-
znání velmoci, spokojivši se tím, že prostě oznámilo
„fnit accompli“. Spokojilo by se dle všeho odpověd-
m panovníků na listy císaře Františka Josefa. Prolo
není žádé překážky, aby otázka Bosny a Hercego-
viny byla vyloučena z programu konference. Jak vi-
děti, nebyla by to příliš velká oběť a učinila by rá-
zem konec znepokojení.
Tento způsob ovšem by se málo srovnával se
zásadumi mezinárodního práva, jež přiměly některé
velmoci, aby naléhaly na svolání evropské konfe-
rence a vypracovaly seznam olázek, které jí mají
býti předloženy. Stanoviskem těchto velmocí bylo, že
změna smlouvy není možna bez souhlasu všech kon-
trahentů. Kterak srovnati tuto zásadu s mlčením
vůči bosonsko-hordegovskému fnit accompli? Jev
tom sice oblíž, ale snad nikoli nepřekonatelná.
František Josef
Evropa
Rakousko
Bosna
23
article
Jiná oblíž, ale méně závažná, záleží v tom, že
elenoviny, lze očekávati, že by Rakousko nedo-
pustilo, aby se jednalo o sandžaku, nýbrž by chtělo,
aby tatc olazka zůstala rovněž nerozřešena. Je prav-
da, že prohlásilo svůj neodvolatelný úmysl, vykliditi
sandžak a také to provedlo, ale poněvadž smlouva
nabyla uzavřena mezi ním a Tureckem, pokud kon-
ference nezmění příslušný článek borlínské smlou-
vy, právo Rakouska, vtrhnouti do sandžagu a jiti až
za Mitrovici, formálně trvá. Mocnosti, nechávajíce
nerozíešenou otázku Bosny a Hercegoviny, byly by
nuceny nechati nerozřešenou také otázku sandžaku
a mnozí Srbové soudí, že by bylo skoro výhodnější,
uznati annexi a zavříti zároveň diplomatickými zá-
rukami a dohodami Rakousku ceslu do sandžaku,
nežli spokojiti se platonickým zadestučiněním, že
se nechá otázka Bosny a Hercegoviny nerozřešena
zároveň však zůstamne Rakousku otovřena cesta do
sandžaku.
Taková je nyní diplomatická sifvace. Jak viděll,
náskyluje se východisko z nynějších oblíží, ale jsou
ještě pochyby o jeho vhodnosti.
Neutěšená perspektiva Bulharska.
Š. Přes lo, že Bulharsko je země, přirodním
bahatstvím obdařená, jeho finanční stav je neuspo-
kojivý. Úroky ze státního dluhu ročně pohlcují téměř
25 milionů franků. Mnohem větší obnos se utrácí
za vydržování velkého vojska. Země j. čistě země-
dělská a tiha berní spočívá zvláště na plecích sediá-
Mitrovic
Srba
Rakousko
Turecko
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pětadvacet let české university.*)
Jednou z nejdůležitějších kullurních ne
zbytností každého národa je jistě dnes jeho vy
soké školstvi, váhy tím větší u národa, jenž p-
litickou správu nemá ve svých rukou. Kniho
Gollova zvolilu si za svůj předmět zápas o hlav-
ni naší vysokou školu — o universitu. Při pro
čitání bezděky si všimneme, s jakou snadnost
se Polákům dostalo dvou universit, snad tako
snadnosti, s níž uherské university pomaďarště-
ny. Možno říci v širším smyslu, že náš zápas
o universitu začiná se dobou josefskou, dobou,
která nám ji teprve vlastně vzala. Vůbec náš
zápas o školství po r. 1620 počíná se (jak lze
s jislým obmezením říci) Marií Terezií a Jose
fem II. — tehdy stát přijal školu pro své účely
z rukou církve a germanisoval, týž stát, který
jak Goli v případné antithesi praví, prohlašovaí
náboženskou toleranci. Za Josefa II. mrtvý jazj
(latina) ustoupil na universitě živému (něměině
— změna, která se dostavila pro náš vývoj příli
Gollův
Polák
Marie Terezia
Jose
Josef II
25
article
záhy. A tek, líči-li spisovatel zde všude i v ná-
sledujíeích lelech až do r. 1848 historii českých
přednášek na universitě v souvislosti s politický-
mi poměry, je nucen tak činiti tím větší měro
v periodě 1848—1908, kdy otázka univorsitn
stává se přímo částí našeho politického programu
a zápasu a hraje proto značnou úlohu v ději-
nách české politiky. Podléhá-li vůbec cenění
politické velikým změnám, na něž vedle různých
jiných přičin — má veliký vliv současná situace
národní, plutí to tím více, když se jedná o mi-
nulost tak blizkou. A právě s hlediska, daného
d sažením čoské university, máme o jednu přl-
činu vice, vážiti si vymožeností české politiky
r. 1848, o nichž se na první pohled zdává, že
je následující reakce všechny pochovala. Ne-
* Jaroslav Goll: Rozdělení prhžské uni
versity Karlo-Ferdinandovy r. 1882 a po
čátek samostatné university české
(Rozšíroná installační přednáška. V Praze 1908. Na
kladem Ilislorického klolu)
Goll
Praha
KarlaFerdinandův
26
article
mám tu na mysli jen tu okolnost, že ustanoven
patenlu z 8. dubna 1848 o rovném právu češtiny
s němčinou v úřadech stalo se cennou oporo
naší v našem jazykovém zápase, nýbrž právě
v olázce, o niž se nám jedná, ten důležit, fakt
že r. 1848 byla universita úřadně zutrakvisována
a takovou — de jure — zůstala i za Bachovy
čry, která aspoň na tuto vymoženost (nepřiklá
dajíe jí snad významu) nesáhla. A přece je ve
lice pravdspodobně, že bez utrakvistické univer
sity, poměrně záhy olablované — nebyli by
chom měli českou universilu ještě r. 1882. z
nové éry úslavní pak zněíná se již dělení univer
sity, r. 1861 došlo na českém sněmu ku prvn
větší debatě o universitě, v níž najdeme všechny
momenty, jak je známe ze všech podobných
debat s Němci — obsab je i dnes stejný, leda
tón byl tehdy slušnější. Němci z pravidla všude
tam, kde jsou v menšině, žádají, aby se většin
s nimi rozdělila o moc rovným dílem, ale odpí
rají i poměrný podíl na moci Slovanům i jiným
národům tam, kde sami jsou ve většině. V de-
batě z r. 1864 je zajímavý návrh Kuhův, aby
se zřídila pro Čechy zvláštní universita, návrh,
učiněný se strany německé v době, kdy česti
vůdcové si přáli pouze rovnoprávné postavení
češtiny na společné universitě; o návrhu Kuhově
bylo na české straně přesvědčení, že není míněr
upřímně — snad právem. Jediný český hlas
který již tehdy žádal samostatnou českou uni-
versitu, byl hlas Purkyňův — ba Purkyně již
v l. 60tých mluvil o budoucnosti, v níž nám
nebude stačiti universita jediná .
jure
Bachův
Němec
Kuhův
Purkyňův
Purkyně
Čechy
27
article
Jak již bylo řečeno, na české straně nebyl
požadováno rozdělení, nýbrž praktické, úplné,
rovnoprávné zutrakvisování university, jež o
r. 1848 právně byla utrakvistickou, jak to nej-
výrazněji formuloval Rieger ve svém návrhu n
sněmu r. 1866. Proč si čeští politikové (a s nimi
jistě většina českých učitelů universitních) ne-
přáli zřízení samostatné university české? Vedle
obavy, že by Češi v té době stěží dovedli obsa-
diti všechny hlavní obory, byla to touha, zache-
vati plnou kontinuitu se starou univorsitou, dále
asi — nevyslovovaná naděje — že při převaze
českého studentstva, za rostoucího národního
uvědomění českého obyvatelstva dostaví seče
ská převaha na universitě, konečně snad půse
bila i obava, že bychom při dělení špatně pocho-
dili. U Němců, kteří naopak raději než rovno
právný utrakvismus chtěli rozdělení, rozbodovala
obava, že utrakvismus je uvede jednou do men
šiny, kromě toho — jak Goll případně povídá —
rovnoprávný utrakvismus jim připadal (a připadá
namnoze dodnes) jako něco ponižujíeího, před
čímž dávali přednost raději úplnému rozdělenl
Ač v lélech 60tých věc české universiíy
přímo nepokračovala, přece dostavovaly se
zjevy, které jí byly jistě velice na prospěch
byle to zejména úplně rovnoprávné rozdělen
techníky zemským zákonem z r. 1863 (událosl
ktorá je v knize Gollově, jak myslím, přílis
stručně registrována) počeštění českého střed-
ního školství, provedené zákonem, na němž se
sněm usnesl r. 1861, ale který byl sankcionovár
teprve r. 1866 za Boleredia. K rozřešení došlo
však, jak známo, teprve r. 1882. Hlavní věe
o niž šlo Čechům při rozdělení, když už na ně
přistupovali, bylo, aby při rozdělení byla zacho
vána kontinuita nové české university a star
Rieger
Čech
Němec
Goll
Gollův
Čecho
28
article
Karlo-Ferdinandovy. Toho bylo sice dosaženo
české universitě dostalo se kontinuity historické
ale bez práva k většíně sbírek, ústavů, institucí
spisovatel sám ovšem dobře ví, že dělení stejno-
měrné nebylo by se obešlo bez obtíží, ale jak
praví, při rozdělení tak jak fakticky provedeno
byla příliš zřejmá snaha, aby jedna z univera
(německá) se jevila jako dědička universální. T
také čteme výtku, učiněnou poslancům, že se
nepostarali, aby hned do zákona o zřízení české
univorsity bylo pojato ustanovení o institutech
jež má nová universita dostati za staré, pone-
chané německé universitě. S jakými obtížemi
setkávalo a selkává se dosud opatření české
university náležitými vědeckými ústavy, líčeno
na konci spisu velice lapidárně.
Jak bylo řečeno, kniha Gollova líčí celou
universitní otázku v jejím širším rámei, ze-
jména v její souvislosti s politickými poměry
poněvadž tu jde především o periodu, v níž ve-
doucí stranou byli Staročeši, dočteme se v jeho
knize několik kritických poznámek o této poli-
tice, které při vší stručnosti ukazují na plné
ovládnutí události. Tak so mu zdá, že Jireček.
Karla
Ferdinandův
Gollův
Jireček
29
article
ministr vyučování v ministerstvu Hohenwartově
mohl vykonati více pro českou universitu: „byle
mu popřána krátká lhůta, ale nieméně měli jsme
tehdy pocit, že se mohlo státi více, než se
stalo“. O režimu Taafově (čteme hned na po-
čátku kapitoly, v níž vypravuje, jak došlo k roz-
dělení university) se soudí mimo jiné dnes pří
znivějí také proto, že nám dal univorsitu, ale
Goll myslí, že třeba bude ten soud rovidovati
když se uzná, jakým způsobem se nám té uni
versity dostalo — a skutečně následující líčen
podává dostatečné doklady, jak při celé věci
jež zvláštní shodou okolností na konec přece jen
nám velice prospěla, vlastně postupováno valnou
měrou podle přání Němeů.
Hohenwartův
Goll
30
article
Goll mysli, že nebylo třeba té výlučnosti ja-
zyka vyučovacího, výhradně českého na české
a německého na německé, tak jak byla ustan-
vena zákonem z r. 1882, podle něhož vláda ja-
zyka vyučovacího obrací se po každé vlastne
proti druhému jazyku zemskému s výlučnost
téměř nepřátelskou. Spisovatel se zmiňuje př
tom o ustanovení vyučovacího jazyka na pol-
ských universitách, z nichž na lvovské učiněna
odehylka ve prospěch druhého jazyka zemského
na krakovské pak zůstal vyučovací jazyk něme-
cký pro literaturu němeekou, potom přechází ku
poměrům inšpruckým, jež by měly býti Němcům
častěji připomínány naší žurnalistikou a našimi
politiky. Citujeme zde několik vět z toboto krás-
ného passu Gollovy knihy: „Univorsita inšpru-
cká byla dvojjazyčná svými vlašskými předná
škami na právnické fakultě. Není nezajímavé
připomenouti v této souvislosti, jak byly kdysi
zavedeny; jak odstraněny, zůstává v čerstvé p-
měti. Zavedony byly va prospěch města Inšpru-
ku ku přání sněmu tyrolského. Zní to skoro
naivně idyllicky, když čteme v protokolech to
hoto sněmu, že vlašské přednášky měly pozved-
nouti pokleslou frekvenci university ve prospěch
města.... V době nedávné měla býti z vlaš-
ských kursů na právnické fakultě utvořen
samostatná fakulta s vyučovací a jednací řeč
vlašskou, klerá by se později přenesla do zátiší
rovoredského. Než se to státi mohlo, byla zni-
čena (ne bez viny také na druhé straně) aby
nepoškozovala německý ráz města, které kdysi
Goll
Němec
Gollův
Inšpr
31
article
vlašské přednášky bylo obdrželo darem. Byl t
neblahý den v dějinách našeho slátu a bude jako
takový vzpomínán. Město zvítězilo nad státem.
odkryto arcanum imperii, hranice jeho
autority a moci.
Celá kniha Gollova, jak patrno, po politické
stránce je příspěvkem k studiu otázky utrak-
vismu, s hospodářským nejakutnějšího to na-
šeho jazykového a kulturního problému v po-
měru k Němcům. Známý vynikající český rene-
gát Ant. Springer nadhodil v obšírné předmluv
ku Protokollům ústavního výboru kroměřížské-
ho, jež vydal tiskem r. 1885, ještě jeden pro-
blém, který prý měli Češi řešiti při zřizování
české university: problém svérázné české kul-
tury. Praví tam (XLVI.), že prý u Čechů je sku-
tečným článkem víry postradatelnost německé
kultury, tvrdt prý, když už je třoba přimknutí
se k cizí osvětě, že takovouto osvětou jest fran-
couzská. Při tom prý ale budí podivení, že po
slovech nenásledují činy. Založení nové české
university mělo Čechům poskytnouti nejlepší
příležitost, samostatnou národní kulturu opřiti
přiměřenými zařízeními školskými. Dalo se če-
kati, že kmen, který teprve v přílsomnosti
více se vzmohl, pojme v sebe kulturní proudy
přítomnosti a v duchu vládnoucího praktického
a realistického směru zřídí si odborné školy,
které více odpovídajíce potřebám přílomnosti,
byly by také působily značnou konkurenci ško-
lám německým, nehlědě k tomu, že by se byly
při tom skutečně přiblížily francouzským ideá-
lům. Na místo toho uvedena v život vysoká
škola, která se prý jeví jako neobralný překlad
z něměiny do češtiny. — Uvedl jsem tento hlas
Gollův
Němec
Springer
Čech
Čecho
32
article
Springerův, poněvadž může vésti ku přemýšlení.
ač jak patrno, mluví z něho neobyčejná zlomysl-
nost — Springer byl tak dobře obeznámen s ra-
kouskými poměry, aby nevěděl, že takovou uni-
versitu (kdyby se byl o ni dál pokus) by byla
prostě nedovolila správa vyučovaci, při nejmen-
ším byla by na ni neposkytla prostředků finan-
čních — vždyť i tak první rozpočet na českou
universitu činil celých — 25.000 zlatýehl
Jul. Glücklich.
Springerův
Springer
Glücklich