1
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. dubna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Čerkézští dobrovolníci.
Z Irkutska, 8. dubna. (C.-B.) Včera odešlo
25 čerkézských dobrovolníků na vlastní útraty
do Liaojanu. V nejbližší době odejde tam
ještě tisíc dobrovolníků.
Klamné zprávy.
Z Petrohradu, 8. dubna. (C.-B.) Dopisova-
tel ruské telegrafické agentury oznamujez
Liaojanu z dneška, že zprávy lon-
dýnských listů o útoku čunchuz
na Liaojan a o poškození telegra-
fického a železničního spojen
jsou bezdůvodnv.
Dopisův
Irkutsk
Petrohrad
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Goluchowski a Tittoni.
Z Vídně, 9. dubna. Dle souhlasných zpráv
z Opatije došlých, koná se schůze hr. Golu-
chowského s italským ministrem zahraničním
Tittonem dnes o 10. hod. dopol. Připomíná
se, že od časů hr. Andrássa stalo se poprvé,
že oba ministři zahraničných věcí v království
italském a císařství rakouském vcházejí ve styk
osobní. Italský host zůstane do zejtra večer.
Ministr obchodu bar. Call, který meškal
v Lovranu, přibyl včera do Opatije a měl tam
poradu s hr. Goluchowským. Oznamuje se od-
tud, že snad zúčastní se porad obou ministrů.
Proti tomu však budiž konstatováno, že dnes
odpoledne koná se ministerská rada, ke které
asi bar. Call přijde.
Prino Walesský do Vídně a Pešti.
Z Vídně, 9. dubna. Dne 19. dubna při-
bude sem prine Walesský s chotí. Jim
na počest budou pořádány četné slavnosti dvor-
ské. Dne 25. dubna odjede k několika neděl-
nímu pobytu v Uhrách.
Poláci a dorozumění Čechů s Němci.
Z Vídně, 9. dubna. Dnešní ranní »Neue
Freie Presse« přináší ze Lvova dlouhý dopis,
ve kterémž se na základě prý bezpečných in-
formací o stanovisku polského klubu na říšské
radě ke vládě a parlamentní krisi různé prý
omyly a nesprávné předpoklady opravují.
Goluchowský
Tittoni
Gola
Call
Jim
Polák
Čecho
Němec
Vídeň
Opatije
Pešť
Uhry
Lvov
Neue Frei Presse
7
article
Především není prý správno mínění, že by
polský klub vzdáti se chtěl politiky volné
ruky, kterouž za Körbrovy vlády zahájil a že
by chtěl pracovati ke sražení všech opposičních
skupin pravice v jednu velkou stranu. Polští
poslanci ujišťují prý zcela rozhodně, že na
žádnou změnu svého dřívějšího
stanoviska oproti vládě a parla-
mentu ani nepomyslili.
Co pak se týče zahájeného dorozumívacího
pokusu, prohlašují prý polští poslanci za ne-
pochopitelnou mýlku, považuje-li mi-
nisterský předseda dr. Körber polský prostředni-
cký pokus za akci sobě nepřátelsko u. Po-
láci učinili prý pokus ten jenom v zájmu parla-
mentarismu, jejž zachovati si přejou, a byli prý
si hned od počátku vědomi, že se věc be
spolupůsobení vlády prové st
nedá. Šlo prý o to, aby Čechové, kteří vše-
liké spojení s vládou byli přerušili, pro nové
smírné vyjednávání byli získán i. Jenom aby
tuto žádoucí akci zachránili, odhodlali prý se
Poláci podporovati úsilí Čechů, aby se volba
do delegace konala až po Velikonocích. Ale
jednání to nemělo prý žádného ostří
proti dru. Körbrovi, nýbrž mělo jenom
za účel, zbaviti parlament, bude-li možná, české
obstrukce.
Také nepotřebují prý se Něme
obávati obnovení bývalého želez-
ného kruhu pravice, ježto se slovanská
většina v poslanecké sněmovně nemožnou jeví a
Čisle v Praze za 2h
a na venkově za 3h
doktor
Körber
Čecho
Polák
Praha
8
article
PTI
PTI
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
na německou stranu lidovou žádného spolehnuti
už není. Polákům prý ani nenapadá, aby místo
české obstrukce přivodili obstrukci německou.
Co prý by tím získali? Jest prý ovšem v pol-
ském klubu skupina, která pro myšlenku
koalice horuje, ale ani tato skupina ne-
pomýšli prý na vyloučení dra. Körbra a ještě
méně na vyloučení Němců.
Bude prý vážně usilováno, a b
způsobeno bylo dorozumění mezi
Čechy a Němci a polští poslanci nepova-
žují prý svůj pokus nikterak za
beznadějný, ježto prý se rozpoložení na
obou stranách jeví nyní příznivějším, než dříve.
Avšak musí prý se také v úvahu bráti možnost,
že se pokus nezdaří. Jednání bude
prý zahájeno teprv po sestoupeni
se říšské rady, ježto vedoucí osobnosti
nyní mimo Vídeň meškají. Rytíř Jaworski
projevil prý včera některým vynikajícím polským
poslancům ve Lvově naději, že se tentokráte
podaří způsobiti mezi Čechy a Němci nějaké do-
rozumění.
Především pochybujema, že nějaký čelný
člověk klubu polského vyslovil se k nějakému
člověku z »N. Fr. Presse« po sprostých ná-
jezdech, které učinil tento list před samým roz-
chodem poslanců na velikonoční prázdeň. Po-
chybujeme tím více, poněvadž v tomto listu po
skončené kampani předvelikonoční opakovaly se
ještě prudké nájezdy na polský klub a tento
vyličován jako perfidní a proradný.
Pokud jde o věc samu, jsme daleci
všeho úmyslu, jakkoli přeceňovati akci klubu
polského jak pokud jde o její vznik, tak pokud
jde o její účel. My v těchto listech zachovávali
jsme se k celému podniku pana Jaworskéhoa
soudruhů s naprostou reservou, do-
cela střízlivě a chladně. Ovšem máme
na mysli, kdyby polský klub vůbec a zvláště
jeho předseda rytíř Jaworski, byl se ukázal pe-
Polák
Němec
Rytíř Jaworský
Jaworského
Jaworský
Čechy
Vídeň
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Puntík.
Črta Ferdinanda Mačenky
Prosím, abyste mne nepodezřívali, že chei
psáti nějaké učené mluvnické pojednánío
tečkách! Nikoli. Puntík v tomto případě není
tečkou, ale roztomilým — pejskem pana adjunkta
Cvrčaly. Znáte-li pana Cvrčalu, pak znáte i jiste
jeho Puntíka.
Je to ale zvíře! Totiž ten Puntík!
Jak vám již jméno napovídá, je postavy
nalé, drobné. Za to však duch jeho povznáší se
vysoko nad úroveň jeho „kollegů“ a „kollegyň“
kteří, potkávajíce ho, uctivě dávají si líbiti hlu-
boké jeho opovržení, projevené zvláštním skrče-
ním čenichu.
Puntík je nerozlučným průvodčím svého
pána. Na procházce a doma, rozumí se samo
sebou. Leč Puntík provází svého pána i do ho-
stince, usedne si k jeho boku na lavici, dívá se
s ním do karet a projevuje zároveň s pánem svým
radost či nevoli, dle toho, jak se hra utváří. Hrát
sice ještě neumí, ale pan Cvrčala tvrdívá zcela
vážně svým známým, že Puntíkovi nic jiného
neschází než ruce a hrál by prý desetkrát lépe
než důchodní Kyžlinek, který není s to, abys
zapamatoval „trumfy“
Vzácné takové zvíře ovšem nemůže být
chováno snad způsobem takovým, jak bývá zvy
kem u výchově zvířat vůbec. Puntíkův pán pro
studoval kynologii důkladně a dovede vyhověti
každé potřebě svého miláčka.
V létě koupá ho ve vodě, v níž rozpuštěny
jsou soli se zvláštní směsí, panem Cvrčalou vy-
nalezené. Účinek koupele je zázračný! Všichni
nájemníci, mužského i ženského rodu, kteří se
bez povolení usadili v kožichu Puntíkově, prchají
zděšeně z „doupat“ svých a mrzce končí ko-
čovný svůj život ve „vlnách“ škopku páně
Cvrčalova.
V zimě obléká se Puntík v půvabný pláštík
Mačenka
Puntíkův
Cvrčalův
11
article
skořicové barvy, jejž ušila vlastnoručně dcera
pana domácího, Lotynka, v bláhové naději, že
tim obměkčí se zatvrzelé mládenecké srdce pana
adjunkta.
Moučných pokrmů Puntík vůbec nejí. Ze zá-
sady. Ví, že pes je šelma, tedy zvíře, které se
živí masem. Že lidé cpou do psů i kůrky ples-
nivého chleba, nahnilé brambory a jiné věci, jest
dle mínění Puntíkova jen smutnou illustrac
zvrácené kultury lidské, která, když sama k vege-
tariánství nemá chuti, nutí v ně nebohé, maso-
žravé šelmy.
Je-li před prvním, pije Puntík také vodu.
Jinak pije však kávu, mléko, a večer z tácku
pivo, ovšem po předchozí slušné večeři masité
Vždy chodí svobodně se svým pánem, je
nom v čas, kdy horoucí plamen družné lásky za
chvátí i citlivá srdce psí, chodí uvázán na ze-
lené šňůrce, aby snad nějakou mesaliancí nepo
skvrnil lesklého štítu rodu svého.
12
article
Jde-li pan Cvrčala do kostela, což bývá tři-
krát za rok, jde Puntík s ním. U vrat hřbitova
usedne a s tichým smutkem vzpomíná svých ze-
mřelých známých, kterým sveřepost lidská vy-
kázala nejhorší kout daleko za obcí v „rasově
rokli““
Jde-li pán jeho do přednášky, jde Puntík
též, a přes všechny protesty pokladníka, pořa-
datele i přednášejícího ulehne pod lavici a mlčky
sleduje vývody řečníkovy Jen jednou pamatuji
že porušil ticho. Slovutný cestovatel jakýs
přednášel totiž o cizích zemích a živě vylíči
bědný stav psů na Východě.
„Psi, pánové,“ pravil mohutným hlasem
„užírají tam hlady samy sebe, a najdeme tam
proto častěji zdechlinu psa bez hlavy neb bez
jiné části těla, kterou si sám . hladu uhryzl.“
Z pod lavice, kde Puntík si hověl, ozvalo se
tak bolestné zaúpění, že slovutný cestovatel
ohlížel se bázlivě kolem sebe, není-li snad na
blízku nějaká ta šelma z Orientu, která jeho
slabé a neuvěřitelné tvrzení chce „ústně“ vyvra-
Jinak neporušil Puntík nikdy vážnosti si-
ceti.
Orient
13
article
tuace, leč byl-li snad provokován některým pří-
slušníkem falešného, kočičího plemene, jehož
zásadním nepřítelem již od „malička“ Pun-
tík jest.
Touha po krvi a mase bližního je Puntíkovi
téměř neznámou. Nemohu však zamlčeti vážné
příhody, která byla způsobilou, aby Puntíkův
věhlas zatemnila a pánu jeho posměch zjednala.
Stalo se takto:
Jednou sedípan Cvrčala ve své oblíbené
hospůdce „u dřevěné nohy“ a hraje s p. Kyžlin-
kem nevinnou hru „mariáš“. Pan Cvrčala chce
právě hlásit „čtyřicet červených“, když v tom
otevrou se kývadlové dvéře a do „šenkovny
potácí se — Puntík. Řekl jsem: potácí se. Ještě
hůře: Vrávoral, motal sebou jako pominulý, pak
zakvikl jako vepř, který se loučí se světem,a
bacil sebou, jak dlouhý, tak široký na zem. Při
tom vyvalil se mu z tlamy proud špinavě červené
„Puntíku, Puntíku!“ zalkal zoufale pan
Cvrčala a vrhl se skokem ke svému miláčku, aby
se naposledy snad zadíval v hasnoucí zrak ubo-
hého čtvernožce.
Puntík podíval se strhaným zrakém na svého
pána, hrud se mu náhle vypjala mocným tlakem
vnitřním a nový proud krve vychrlil se tlamou,
barvě podlahu rozplizlými skvrnami.
Teď se již pan Cvrčala neudržel. Objal
pejska oběma rukama a hlasitě štkal nad ztrátou
svého Puntíka. Přítomní také dojati nezvyklým
divadlem, klonili se k soustrasti a pan Kyžlinek
šňupl si pohnutím ze slánky místo se své černé
tabatěrky.
Avšak, jaký div! Puntík se zvedá, zvedá,
narovnává údy, staví se na přední nohy nějak
veseleji pohlíží do světa.
V tom vchází do dveří řezník Domlátil, po-
dívá se na psa, na krev a na podahu, a povídá se
smíchem:
„Dobře ti tak, mrcho, nebuď zlodějem!“
„A co ukradl?“ táže se pan Cvrčala poně-
kud uraženě.
„Krev z hrnka, který jsem na porážce ze-
krve.
Puntíkův
Kyžlinek