1
masthead
12. ledna 1901. Císlo 12.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4
article
závodě pana A. B. Stýbla na Václavském náměstía
zničil řadu škatul různého zboží. Pražská městská
pojišťovna, u níž jest závod pojištěn, nahradila škodu
obnosem 3000 K. — Hasičská stráž staroměstak
byla včera několikráte povolána k zamezení nebez-
pečí požáru. V poledne byl tažen automat na Spálene
ulici a když tam hasiči přijeli, shledali, že v komíně
domu č. 63 vzňaly se saze. Nebezpečí bylo záhy od-
straněno. — V domě knihkupce a obecního staršího
p. Urbánka na Ferdinandově třídě včera vzniklo dva-
kráte nebezpečí ohně. Při opravě zamrzlých rour
vzňal se obal rour a poněvadž obeň se šířil se
značnou rychlostí, byli povoláni hasiči, kteří oheů
uhasili. Aby nebyla způsobena větší škoda, neod-
bourána zeď, v níž obalené roury byly umístěny, a
vyslovena ihned obava, že obal bude dále doutnati
O 5. hod. odpol. množství dýmu nasvědčovalo tomu,
že se oheň šířil. Proto opět povoláni hasiči a tento
kráte zeď odbourali a dalšímu nebezpečí zabránili.
A B
Stýblo
Urbánek
Ferdinandův
Spálen ulice
městský pojišťovna
5
article
— Oheň v dětské nemocnici. Včera po 10
hod. vypukl v německé dětské nemocnici na Karlově
náměstí oheň. Od komína chytly trámy a záhy šířily
se plameny v sini ve III. poschodí se nalezající
zvláště když drtiny, jimiž obklopen byl reservoir, aby
nezamrzl, poskytly jim vydatnou stravu. Počal hořet
strop síně té mezi III. poschodím a půdou. K obni
vypravili se hasiči se stříkačkami z pražské centrály
z pobočky novoměstské, vyšehradské a ze stanice
nuselské a smíchovské. Po nějaké době byl oheň ob
mezen a uhašen.
— Nehody a úrazy. Václav Hochimann, 29lele
úřadník, včera na náledí sklouzl a pádem značné
poranil se na pravé noze. Byl v ambulančním voze
záchranné stanice převezen do nemocnice. — Aloisa
Svobodu, dělníka při stavbě nového mostu na král
Vyšehradě, včera odpoledne roztočená klika jeřábu
zasáhla do obličeje a roztříštila mu bradu. Zraněný
odvezen rovněž do nemocnice. — Tamtéž byl do-
praven 38letý rolník Karel Knap ze Zberazu u Sedlčan
jejž zachytil žentour a způsobil mu těžké poranění
na pravé ruce.
Nehoda
Hochimann
Svoboda
Knap
Karlov náměstí
Vyšehrad
Zberaz
Sedlčany
6
article
— K odvážlivé krádeži koní v Čimicích
u Karlina se nám sdělaje popis jednoho z pacha
telů, který se za svým soudrahiem poněkuď opozdi
a tím poskyti stíhajícím příležitost k částečnému
prohlédnutí. Zloděj jest as 40—50 let starý, prostřední
velkosti, štihlého těla, s kaštanovými, krátce při-
střiženými vlasy a hnědým knírem, jejž si nepo
chybně teď dal oholit. Dále má tupý nos, šilhavé
oči a oděn byl v krátký zimník (kalmuk) kávov
barvy, na nohou měl vysoké boty. Dle zručnosti.
s jakou krádež provedli, soudí se, že lupiči byi
cikáni. Stopování byli téměř k česko-saským hra-
nicím, kde veškeré známky po nich zanikly.
— K vraždě hajného Hamerníka. Z Brna.
11. ledna. (Pův. zpr. »Nár. Listů«.) Vyšetřování pro
vraždu tuto jest ukončeno. Vrah hajného Paviíček
jenž se byl již přiznal, dodán k zemskému soudu
v Brně, kdež postaven bude před porotu.
Karlin
Cikán
Hamerník
Čimice
Brno
7
article
— Zo Smíchova. (Damský odbor Národní
jednoty pošumavské na Smichově) pořádá letos svů
první čajový večírek v sále akciového pivovaru v
středu dne 16. ledna. Pečliv toho, aby získanou do-
brou pověsť svým zábavám i na dále zachoval, před-
stupuje odbor v tomto svém pívním večírku před
veřejnost se zvláště pečlivě voleným programem.
získav k tomu damské oktetto Hlaholu pražského.
dámy: sl. Mak. Svobodovu, ředitelku oktetta, pan
T. Doležalovou, L. Homolovou, O. Chodounskou
B. Mrázkovou, sl. O. Čelakovskou, A. Kaslovon
R. Potůčkovu a J. Rybovu, které přednesou Rubli-
čovy písně »Pod ořechem« a »Písnička« a Malátov
»Našim ženám«. Mimo to účinkuje kvarteto pánové
A. Mikoláš, R. Černý, J. Novák a A. Svojsík a Fr
Lábek, český deklamátor a humorista. Začátek jes
o 1/28. hod. Po programu podáván bude čaj damam
odboru, načež zábavu ukončí tanec. Všechny dosa-
vadní večírky damským odborem Národní jednoty
pošumavské na Smíchově pořádané byly vždy obe-
censtvem přečetně navštíveny. Vstupné: v předpro-
deji za osobu 30 kr., rodina 80 kr., u pokladny 35 kr
a 1 zl. Lístky k dostání jsou v předprodejí v knih-
kupectví p. Kotíka na Smíchově a v úřadnickém sklad
ve Vodičkově ulici v Praze.
Mak
Svobodův
T Doležalův
L Homolův
B Mrázkův
O Čelakovská
A Kaslovon
R Potůčkův
J Rybův
R Černá
J Novák
A Svojsík
Kotík
Smíchov
Vodičkův ulice
Praha
zo Smíchov
Francie Lábek
8
article
— Z Mladé Boleslavi. (Všeobecná ve-
řejná okresní nemocnice v Mladé Bole
slavi.) Minulého roku 1900 ošetřováno bylo v této
nemocnici, která z větší části nemocnými chirurgi-
ckými jest vyhledávána, 2273 osob se 4.619 ošetřo-
vacími dny. Mezi nimi bylo 26 osob operovaných
se 464 ošetřovacími dny, kteří dle 1. třídy stravo-
vání byli. Dle příslušnosti patřilo 509 osob do
okresu mladoboleslavského, ostatních 1764 nemoc-
ných bylo přijato ze sousedních i vzdálenějších
okresů. Větších chirurgických operací provedeno
celkem 884. Řídicím lékařem a zároveň primárním
chirurgem nemocnice jest bývalý první assisten
chirurgické kliníky prof. K. Maydla, pan MUDr.
Václav Kopfstein, Sekundárními lékaři jsou t.č.
pp. dr. Josef Číž a dr. VI. Havlík. Počtem léčených
osob a počiem provedených chirurgických operaci
palří tato nemocnice po pražských klinikách k nej-
frekventovanějším nemocnicím v Čechách a její vý-
znam pro obecenstvo venkovské dlužno hledativ
tom, že zde chirurgické operace i nejtěžšího druhu
odborně se provádějí. Nemocnice před člyřmi lety
byla otevřena a roku minulého pak usnesením okres-
nlho zastupitelstva pro operativní chirurgií patřičně
rozšířena a moderně upravena.
K Maydl
MUDr
Kopfstein
doktor
Josef Číž
VI
Havlík
Mladá Boleslav
Čechy
9
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Sňatek bývalého kanovníka. Z Pešt
telegrafují: Kanovník dr. Karel Boschmann, jenž ne
dávno přestoupil z katolické víry k reformovanému
vyznání, oženil se včera ve Velkém Varadu s dcerou
předsedy tamního soudu Delicaya.
= Souboj poslance s plukovníkem. Z Če
novic v Bukovině telegrafují: Včera dopoledne konal
se zde na bambitky souboj plukovníka zdejšího hu
sarského pluku Gemmingena s říšským a zemským
poslancem Vasilkem. Každý ze soupeřů vystřelil
jednou: raněn nebyl z nich nikdo. Sokové rozešli
se nesmíření. Pohnutka souboje se neuvádí.
= Sebovražda jodnoročního dobrovol
níka. Z Kološe telegrafují: Jednoroční dobrovolní
zdejšího husarského pluku baron Andor Jozika za-
střelil se z pohnutky dosud neznámé.
=K zavraždění gymnaslety Wintorá
Z Chojnice telegrafují: Oděv gymnasisty Wintera by
tyto dny nalezen nedaleko města pohozen vojáky
Nalezen v oděvu tom i kapesní šátek písmenam-
»E. W.« znamenaný. Z nálezu šatu jest viděti, že
vrah gymnasisty zdržuje se napořád v Chojnici nebo
na blízku.
doktor
Boschmann
Vasilko
Winter
E W
Peštátný
Bukovina
Kološ
Andorra
Chojnice
Delicaya
10
article
= Na mořl. Z Faramonu, 11. ledna. (C B.) Cel u
noc pracovalo se, aby se dostalo »Russii« pomoci
ale marně, neboť byla bouře. Když k ránu bouře
ochabla, spuštěn na moře člun, jenž po rozčilujícím
zápase s vinami, dorazil k parníku. Cestující a po
sádka jásali. Záhy vypravena druhá loďka. Za svítán
odrazil první člun plný ženských. Když dostaly se
na pevninu, došlo k dojemným výstupům. Byly hned
dopraveny do majáku, kde se jim dostalo všemožného
ošetření. Brzo potom přistála druhá loďka. Jiné loďky
prostředkovaly spojení mezi vrakem a pobřežím.
kam převezly ponenáhlu všecky lidi z parníku. Za-
chraňovatelé vyznamenali se neobyčejnou odvahou
a obětavosti. — Z Faramanu 11. listopadu. (C.- B.
Když první záchranný člon přirazil k »Russii«, vy
stoupily nejprvé ženské — 12 —. Zachraňován
ostatních cestujících provedlo se v úplném pořádku.
O 7. hodině byli všichni v bezpečnosti. Velitel
parníku »Russie« Douvé opustil loď poslední.
Douvá
11
article
Z literatury.
Z literatury.
Věda.
52— Účty minulého století jsou uzavřeny.
sakov jeho přistavena k ostatním osmnácti —
nečítaje předchozí — do krypty Času, jedná se
teď jen o nápis na jeho sargofag, o nápis, jenž
by jedním charakteristickým slovem vystihl jeho
přednosti a vady, jeho poměr k předchůdcům
— i k následníkům. Našlo se již dosti poeti-
ekých i vědeckých hrobníků, kteří se zabývali
touto otázkou, a křtili je před smrtí stoletím
páry a elektřiny, stoletím osvíceným, stoletím
vynálezů, osvěty atd. a pro každý titul měl
hojnost dokladů, právě tak jako jejich odpůre
snesli hojnost důkazů, jak nesprávná jsou jieh
označení. Nevím, proč bychom nemohli roz-
množit tu řadu titulů vědou. Ne snad, že by
století předešlá nebyla přispěla ve všech oborech
k rozvoji vědy, ale proto, že věda stala se
v století devatenáctém metou, k níž tíhlo veškeré
snažení, stala se formálním štítem, jenž často
i šarlatánské práci sloužil za ochranu. A na
druhé straně ve všech téměř odvětvích lidské
práce vědecké zkoumání, vědecký podklad, vě-
decký cíl a vědecká methoda měla získati lid-
skému duchu pevnou oporu a vymýtiti vše
nevědecké, od víry až po nesoustavné praktické
namáhání.
12
article
Rozumí se, že ani literatura nezůstala vědou
ušetřena, a snad právě na literatuře ten vědecký
charakter minulého století byl nejvýznačnější
na literatuře, jež ještě na sklonku osmnáetého
století považována za »umění baviti a osvěžo
vati« a měla za účel »potěšiti mysl v době od
dechu«. Celá vědecká práce spočívala v tom
že robeny předpisy pro vyrábění veršů, vedeny
učené hádky o způsobnosti mluvy, stanovena
přesná pravidla pro tragédii a komedii atd. Naše
stoleli rozbořilo tuto zábavnou vědu a počalo
stavěti znova od základů. Historie, filosofie, psycho
logie, přírodověda posloužily svými methodami
svými poznatky, síla literární pitvána po stránce
formální, látkové i ideové, autoři podrobováni od
bornému vědeckému studiu, a brzy rojila se litera
tura theoriemi literární kritiky a lilerárního sludia
návrhy různých vědeckých melhod a hlubokým
analysami literárního tvoření. Nastal pravý shou
po pevném měřitku pro cenění uměleckého díla,
vymýšleny systémy, klassifikace, vývojové, socio-
logické i filosofické methody na vystižení a roz
třídění jevů duševních ve tvorbě literární,
otázky o volnosti genia, o poměru tvořícího in
dividua ke společnosti a prostředí, problém při
činnosti, zákonnosti atd. nastoupily místo dřívěj-
ších hádek o slova a formu.
13
article
A jako literární studium, tak laké literatur
sama neunikla vlivu vědy. Zmizely pastýřské
romány, pracně vysoustruhované oslavné básně.
laškovné novelly, pikantní historky, těžkopádne
ódy, aby ustoupily na čas hloubavému roman-
tismu, zmitajícímu se v nejasných projevech
nezažitých problémech, silnému však po stránce
umělecké. Netrvalo dlouho a i romantismus se
přežil a věda naplno slavila svůj vjezd do tvůrčí
literatury. Život studován pravidelně jako objekt
anatomický a pathologický, nemocnice, bída,
společnost, hostince, herny, průmyslově závody
atd. skýtaly materiál vědychlivým poetům, již
k tvorbě svě vyzbrojovali se spoustou vědeckých
detailů. Stará esthetika dávno zapadla mezi staré
haraburdi, tvořivá síla nespoutaná nijakými pra-
vidly zkoušela se na plnosti žívota, z níž, časlo
jen modním vkusem vedena, se zálibou vybírala
si nejchoulostivější vědecké problémy a řešila
je hravě pomocí trochy zbylé fantasie a trochy
násilí.
14
article
Přes všechny výstřelky, jež toto úsili tak
hojnou měrou způsobilo v tvorbě literární, přece
vědecká žízeň v jednom plně prospěla tvůrčí sile
autorů. Naučila je hlouběji, soustavnějí a váž
něji pohlížeti na život, svedla literaturu s mo-
derním, současným žilím a otevřela literátům
nové, netknuté a bohaté lány. Změna ta nepro-
vedla se bez obětí a ještě dnes spousty literár
ního pseudovědeckého zboží chtějí býti literárně
ceny proto, že mají nátěr vědeckého názoru na
život. Byl čas, kdy tento nátěr stačil, aby na-
hradil tu nevystihlou, kriticky, nevyměřitelnou
tvůrčí sílu, jíž geniové stvořili svá nesmrtelná
díla. Ale čas ten minul, a dnes tvůrčí síla duše.
tvoříci na novém, vědou zjednaném podkladě.
opět přichází k platnosti a zatlačuje do pozadí
modní sice, zdánlivě vědecké, ale umělecky
chudé literáty.
České spisy.
* Edvard Aiberl: »Na nebí a na zemi«
Básně. V Praze, nákl. F. Šimáčka. 1900. Za K 1.60
Věru, kniha, kterou s uctivou dychlivostí otví-
ráme, a s povznešenou myslí, s radostnou a silnou,
opojivou náladou a s vděčným srdcem zavíráme.
abychom ji uložili k nejvybranějším a nejčastěji po
třebovaným poesiím svých svátečních okamžiků.
Jaká to vzácnost! Tolik přesné, exaktní vědy
a to vědy, která prý zřídka duši nalezá a bol
z jeho sídel vypuzuje, a zde poesie, živé, z nitra
hloubi prýštící a v ní tolik ideálnosti a vzietu, po-
cházejícího nikoli z blouznivosti citové, ale ze vzne-
šenosti poznatků rozumových.
Jak patrno, byla zde věda tvůrčí, pracující právě
v týchž báních obrazotvornosti, v nichž pracuje
kutí všecko pravé umění. Proto byl slavný autor
tolik oddán přátelským poměrům a činným stykům
s věcmí i osobami uměleckými.
Aiberl
F Šimáček
Věra
Praha
15
article
Tolik se zabýval poesiemi. Snad tedy zde více
jakési ohlasy? Ani zdání, právě naopak. Hned na-
poprvé zajme čtenáře zvláštní nový, originální způ
sob výrazu, svědek to síly zcela samostatné. A samo -
statný, zcela osobitý názor na život a svět, jak
čteme, stále víc a více se šíří v přeďstavě naší, až
oba svěly v lom se soustavně rozloží.
Právě nejbohatší kořisť představují ty básně.
v nichž uloženy součásti aulorovy povahy a jeho
přesvědčení.
Jaká podivná, zcela individnálního rázu kompa-
race na konci prvé básně! Autor vnimal bezpro
středně a tak i popisuje. Ale to ho pak uvrhlo
rozjímání, z toho přešel v abstrakci, a z té pocházi
na půdě české krajiny ryze antická ona stafáž.
Rychlé stýkání se konkretního, bezprostředního
vjemu života s abstraklním nazíráním, je tu velmi
časté, jako u Vrchlického. Vizme: Poledne. Čas letí.
Zeměkoule letí. (Hvězdář !) Ujíždí loď plná otroků
Jaké to zajímavé, originální sdružování a míchání
představ
Hvězdář: loď plná otroků = zeměkoule! T
sdružení svědčí o přítomnosti a účastenství moe-
ného soucitu se vším.
Večery v Alpách méně zajímají. Ale za to
»Sněženka a havran«. Jak nové, situace i kompa-
race i cítění!
Nejen takto idealisticky, ale i realisticky umě
chápati i reprodukovati svět. Jak mocně ho pouta
svět český a to hlavně zdravý svět venkovský. V t
příčině vyniká »V sobotu« originalitou a silou pravdy
i zdravé prostoty nade vše tak, že báseň tu zařa-
díme ke klassickým obrázkům poetickým z vesni-
ckého života. Výborné sloučení pravdy i poesie.
Zvláště nás mile jímá nenucený výraz zdravé smysl
nosti a suverenní humor.
Vrchlický
Hvězdář
Alpy
T sdružený
16
article
Elegicky povznešenou a očisťující náladou pů
sobí všechny básně, v nichž se antor tak neodola
telně mužně, při tom jemně a spanilomyslně dotýká
posledních konců člověka, a svého vlastního záhrobí
Filosof a básník, jak obojí nerozeznatelně sloučeno
Jak mírný, smířlivý, skoro optimistický a zbožný
názor! Jak se těch jeho veršů chytá jiná duše ustra-
šená, jako vůdce na cestu. Kde se tu octl úkol poesi
jinde, než na hranicích přirozeného náboženství?
Pohled na věrného psa ho vede k myšlení o
vyšších bytostech, jichž by člověk potřeboval, aby
se dle své schopnosti zušlechtil. Pohledy na chrám,
na slavnosti kolem něho, na přírodu, jaké hymny
mu všechno vyluzuje. Víra i přesvědčení o pokroku
lidstva, důvěra v přítomnost dobra, vůbec zname
nitý smysl života sálá ze všech těch básní, že
bych si přál, aby všechna naše mládež se s tou
poesií dost a dost seznámila. Ano, to je ona poesie,
která silí a pozvedá, i když obrazy bídy cit a rozum
člověka porážejí. Ta poesie nese nadšení, lásku.
radost, obdiv, zdravou nenucenost a přírozenost, t
nese — lék ! Díky za nil
Vbk.
17
article
* Björnstjerne Björnson: Nad našl
sílu. I. Hra o dvou dějstvích. Přeložil Jaroslav
Kvapil. S úvodem F. V. Krejčího. V Ottově Svět
knih. č. 185—186. 1900.
Jest nepochybno, že je to dílo velice významné
výraz ducha smělého, revolučního, odvážný pokus
rozřešiti zoufalou jednu záhadu přechodního věku
prostředky neočekávanými, ježto totiž čerpanými ze
silné — skopse, ale bylo tomu dílu tolik chvály ode-
všad dopřáno, že bude pravdě jistě zdravěji, když
se mu ukáže také to, co ukazuje ono světu, totiž
tvář skeptickou.
Dnio to má předně jisté filosofické jádro, návrh
totiž, jak řešiti bolestnou otázku lidské touhy po
vyšším, pak základní myšlénky, these, z nichž lo-
gika jeho vychází, a konečně fabuli dle potřeby
ustrojenou.
Kvapil
F V Krejčí
Björnstjerne Björnson
Ottův Svět
18
article
Žákladní these jsou:
»Co je křesťanství, které spočívá na zázrakua
které ztratilo během času sílu zázraku? Nic, led
morální předpisy.« (Str. 109.)
A nejvyšší morální předpis, obět?
»Žít a umírat za to, ce milujem? To není žádná
podstata křesťanství, to bylo před ním, a jest posu
vedle něho.« (Str. 110.)
»Jsme (= my křestané) žebráky bez zázraků
bez odvahy zázraků se dožadovát.« (Str. 107.)
»Co se církev zřekla zázraků, zbyly jí jen ne
dostatečné doktriny a výklady. (Str. 106.)
»Buďto je křesťanství život v bohu, nad svě
a jeho všechny předpisy, anebo není vůbec. Buď je
víc, než obětování se nějaké ideji, tedy nový svět
zázrak — anebo není.« (Str. 111.)
Tato these je nejhlavnější ze všech, obsahuje
podmínku člověku nějvyáší a nejtěžší.
Síla lidská je (praví autor) rozličná. Jsou snad
nější předpisy a přece jsou často »nad sílu naši-
Tak na př. pravdu ve všech okolnostech života za-
chovávati je nad sílu světáckého člověka, i je-li kně
zem (str. 104).
»Lépe dělati (= zcela věřiti), než jen pracovat
a důvěřovati« je nad síly náše. Připad Klářmn (str. 53)
A ujímati sobě a svým dětem a dávati cizím, za jine
se obětovati, je mnohým lidem nad sílu. Opět Klářin
případ.
Nehledati víry bojem, ale věřiti bez důkazu, bez
zázraku — nad síly naše, dí rozpálený Bratt.
A býti nad svět a jeho předpisy, je nad sílu (d
autor) křesťanstva. Ten nový svět, zázrakem otví
raný, je člověku nepřístupen, ježto je zázračná víra
(zázrak sám) nad lidské síly. To je případ hlavn
osoby hry, jíž jest pastor Sang.
Všecky osoby ostatní mají se k požadavku kře
sťanství chabě a nedůsledně. Jejich život nijak ne
splňuje kčesťanského ideálu. Tedy je lu nedokonalost
povrchnost a lež. Jenom Sang se staví ku křesťanstv
přísně a důsledně. Z něho se děje vývoj hry.
Klářmn
Klářin
Sang
19
article
Farář Sang viděl, »že se křesťanství tiskn
k zemi vystříhajíc se opatrně všelikého vzepjetí-
(t. j. určitě řečeno: křesťané nežijí nad svět a jeho
předpisy všecky, ale kompromisně, a neodvažujís
ani důslednosti ve víře, toliž neodvažují se ani chtí
silou víry dělat zázraky a žádati splnění slov Páně
Budete-li míti víru jako zrno hořčičné, díte k hoře
této: Přejdi odsud tam, i přejde. A nebude vám nic
nemožného).
Ptal se sebe, proč to? Snad že by to »všechny
věci« (jaká prázdná slova uourčilá l) vyvrátilo z jejich
řádu«? Kdyhy se jediný člověk odvážil důslednost
víry, a stal by se zázrak, odvážili by se pak fisícové.
A tehdy mi vysvitlo, dí Sang, že se musím po-
kusit, abych byl tím jediným.
Odvážil se, a hlei počal uzdravovat a dělat
zázraky. Jeho pokusy s důsledností víry se tedy
dařily.
Tento začátek je neobyčejný a prapodivný. Hra
chce vésti Sanga na kuňec k nezdaru jeho pokusu
s důslednosti víry, a napřed mu dává udělati množství
zázrakůl
O jakou moc praktickou (morální) mají Sangovy
zázraky? Těměř žádnou. Všickni zde vědí o nich.
a přece neuvěřili. Žena jeho Klára leží po léla na
loži nemohouc na nohy, nuže proč ji neuzdraví
zázračný její muž? ptá se sestra Ifanna zcela vhod
To je prý »zcela zvláštní okolnost«. Která ? Abyji
mohl zázračně uzdraviti, musila by se také ona
uměti s vírou modliti. A toho ona nedovede. Ona je
(prý) ze starého, nervósního pokolení pochybovačů,
a tedy, ač jí dělá muž dojem »nadpřirozenosti« (l
aě cítí vůni jasmínu z daleka, když on vchá
(protivná mystika l), ač se údům její vždy polehní.
jak se on přiblíží, ač slyšela o stu (1)e jeho zázraků.
a viděla sama, jak mrtvou vzkřísil (1). ač ho miluje
tak, že jím jen žije, — přece tím vším víry nenabyla.
a z té příčiny nemohouc se dobře modliti, nemůže
býti uzdravena.
Sang
Sangův
Ifann
20
article
Nu, dramatik si může nadělati výhrad a pod
mínek a překážek dle libosti. Ale kam se poděje
pravda? Ta Klára není ani poesie ani pravda. D
vadelní kostra všude přiliš vyniká.
Bratt se dělá svým zápalem a prudkostí mnohem
pravdivějším. Ale brzo chuť jeho nám zhořkne. Ho
roucně rád by věřil. Ala to by musil viděti zázrak.
aby se na něm spinilo slovo, že »kdo uvidůli
uvěřili« Ale jaké podmínky zas! To nesmí býti jen
tak zázrak. Pochodil už všecka zázračná mnísta
v Evropě a marně. Vše ho zklamalo. Přišel do Norska.
že slyšel o zázračném faráři. Jeho hotovým zázrakům
nemůže se nevěra jeho vzdáti, proč? Protože jichje
tuze mnoho! On chce zázrak jediný, ale to takový,
»aby ho nedovedly rozebrat ani nejostřejší přístroje
pochybnosti«, t. j. hledá zázrak, který by ho k víře
donulil, ať by chlěl nebo nechtěl. (Nemožnost čirá.)
Bratlem představuje se duch jiný, než snad autor
zamýšlel. Tak, jak je, nikdy ničím nemůže býti upo-
kojen: vědou ne, protože má potřebu víry, a věrou
ne, protože chce býti evidentně přesvědčen. Vždy se
zmítá mezi strachem srdce a pochybnostmi rozumu.
až to s ním špatně skoncí. Trpí nedostatkem vůle
zdravé přirozenosti.
Bratt je dekadent vlastně, druhu dnes velice roz-
šířeného. I kdyby se Sangovi jeho poslední »velký
zázrak úplně povedl, nemohlo by to Bratta uzdravili
To je jeho illuse jen. Lék takovému dekadentství uka-
zuje sám na sobě Tolstoj a jiné přísné melhody
nikdy však mystika tohoto druhu.
Klár
Bratt
Al
Tolstoj
Evropa
Norsko
Sang
21
article
Jeden výjev je znamenitě podařený a jedině také
cenný, ten, kde jedná biskup a jeho duchovní, a kde
pomocí pastora Kröjera mluví bezpochyby sám auto
Seéna zvonění, řícení se hory, příchodu faráře
Sanga a slledání jeho s chotí, zdánlivě uzdravenou
jsou mocné divadelní efekty, mysticky děsné, al
hloubka poesie tu není žádná. Drama to vůbec není.
je to prostě divadelní hra, znázorňující autorovo pře-
svědčení, že škodí, co je nad sílu naši, že je dobr
slovo ono starodávné »Nic příliš!«, a hlavně, že
dnes už nemůže býti panující ideou náboženství.
neboť nikdo, kdo by to bájil, nemůže se zmoci na
platný důkaz — na zázrak.
Ibsenův Brand vede o tom z morálky důkaz a
absurdum, Björnsonův Sang opět z věrouky. Předmě
jistě veliký a slavný, ale ptáme se duše, rozřešení
nějakého žádost vé, »nuže, jak je ti nyní?« Obdiv.
úžas ano, závěr? žádný. Samo drama se k řešení
nadsmyslného nehodí, když totiž běži především o lo-
giku a rozum, jako zde.
Sang
Ibsenův Brand
Björnsonův Sang
Drama
22
article
Sang má prý takovou a takovou víru. Ti lidé to
povídají. Ale co je nám do toho, když my sami s
o tom máme a musíme přesvědčiti, má-li effekt zá-
zraku býti hlubší. A to je právě naprosto nemožné.
umění nepřístupné. Jaká jest víra néčí, to není vidi-
telno žádhému člověku. Všickni hlásají, že je Sang
muž nejdokonalejší a že má víru prý obrovskou, nu,
a hle! svou ženu se bojí uzdravovati, a když to
přece podnikne, způsobí jí tím smrt, a sobě tk
hrozné překvapení, že z toho sám smrt má. Nadělal
zázraků přes sto, a že se mu jeden nepovedl, padá
jeho víra? Jak to možno? A vůbec, vždyť je patrno,
že je při tomto posledním činu jeho víra jasnáa
bezpochybností. On zvoní, zvoní, žena trpíci nespa-
vostí rázem usne, a hora na kostel se říticí uhne se
stranou. Ejhle, víra jeho je snad silna dosti? Proč
nevstane paní jeho po vyspání z lože zdráva? Pro
přichází »ztrnulá«? Jako magnetickou silou z dáli ta-
také.
Sang
23
article
žená? Proč? Proč? Otázek valný dav, odpovědi
žádné. S otázkou na rtech umírá Sang, s otázkou na
rtech zhyne snad poslední člověk. Tento nedostalek
smíru, tyto pochybnosti jsou význačny u všeho mo
derního.
Tou tedy moderností vítězí, ale i byna Björnso
nova báseň. Opírajíc se o rozum a logiku, řeší zá
hady, vězící v citu a obraznosti. Nabírá z věčného
vyšetřuje časovým. Otrockou morálku s křesťanstvím
snad zamítá, ale panskou zdá se rovněž nepřijme.
jak ukazují řeči Bratlovy.
Hlavní akt Sangův je založen na rozporu a ne-
shodě. Nemá prý žádné moci zázračné, dokud se
chorý nemodlí s ním. A proto ty obšírné, ryze středo-
věké a pověrečné přípravy, to zřizování »řetězu mo-
dliteb« kol nemocné paní. Ale vdovu po faráři, která
už byla — jak aspoň všickni soudili, mrtva, tu vzkří-
sil prostou svou mocí, bez jejího modlení. Ostatně
by tento právě zázrak, vzkříšení z mrtvých, měl býti
hlavním, a ne uzdravení hysterické ženy, každým
přiblížením se mužovým napolo uzdravené.
Budiž českému rozumu i to říci dovoleno, že je
velice pochybno, zdali je správna základní myšlenka
filosofická, že je totíž náboženský ideal dnes už od-
stavitelný, protože důsledky jeho jsou nad sílu naši.
že je možno budoucnost řešiti bez něho; zdali je
správná definice života křesťanského a náhled o pře-
svědčivé moci zázraku a o potřebě zázraku duším
moderního svěla nevěreckého.
O všech těch »zdali« možno míti velice vážné
pochybnosti.
Vbk.
Sang
Bratlův
Sangův
24
article
*Fr. X. Svoboda, Přiběhy a obrázky. Po-
vídky. Laciná knihovna národní. Serie XXIII. Nakl.
J. Otto. Objemný svazek, obsahující třináct po-
vídek, delších i kratších. Svoboda dovede v ždycky
zajímavě vypravovat, má vždy poutavou látku, názon
i konflikt. Každá z povídek jeví příznačný rys auto
rův, zálibu ve psychologickém rozboru, v kresbě
povah mnohdy bizarrních, ale nepostrádajících vni-
terné pravdivosti. Také rozuzlení bývá mnohdy dosk
neočekávané, ale vždy zdůvodněné z povah osob.
Nejzajímavější z povídek jsou »Bouřes, »Povídka r-
vírníka v R. o přiteli Vitovi,« »Tušení hříchu a
ulrpení« a »Těžiště«
* Prof. dr. K. Chodounský, O příčinách
chorob vnitřních. Lidové rozpravy lékařské, red.
MUDr. L. Haškovec č. 13. Nakl. J. Otto.
Autor pojednává spůsobem snadno srozumitelným
o předmětu, rozděluje jej na nemoci infekční a cizo-
pasné, otravy prudké i vleklé jedy organickými i mor
ganickými, sebeotravy látkami, jež vznikly pochodem
životním, nemoci z nedostatku určitých látek anor-
mální výměny a nemoci místné, na základě výsledku
objevů moderního bádání. Snaží se poučiti čtenáře
o pravé podstatě příčin chorob a vyvrátiti panující
předsudky, pojednává o příčinách a poměrech ve-
doucích k náchylnosti k chorobám a o příčinách
chorob nezávislých na vrozenosti.
Svoboda
Přiběha
Otta
Bouřes
profesor
doktor
K Chodounská
MUDr
L Haškovec
Francie
Seria
25
article
* Gabriela Preissova, Jerla. Povídka
z Korutan. Nakl. F. Šimáček. Pěkný obrázek vý-
voje povahy dívčí, dost podivínské, samorostlé, jejíž
srdce teprve po dlouhém bloudění nalezne toho, je-
muž náleží. Vzplanuvši láskou nejprvé ke šlechet-
nému duchovnímu, jenž ji nemohl přijmout, pak
k chudému studentu, jemuž sama dá výhost, po-
znavši podlou jeho povahu, věnuje svoji läsku by
valému svému učiteli, k němuž hned v mládí při-
Inula náklonností. Povídka jest znamenitě vypravo-
vána, vývoj dívčího srdce od let dětských až takořka
ke staropanenství vylíčen tu poutavě nejen pouhými
analysami, nýbrž i skutky hrdinky. A pří tom vý-
borně zachycen místní kolorit slovanského venkova
korutanského.
* Antal Stašek, Nedokončený obraz.
Román. Druhé vydání. Libuše, ročník XXXI. číslo 1.
Nakl. F. Šimáče k.
Román, vydaný před více než dvaceti lety ja-
kožto první obsáhlejší práce autora, jenž se později
na dlouhá léta odmlčel, jeví již charakteristické
známky jeho umělecké letory. Práce tato bude mít
větší účinek u nás nyní, než před léty, kdy čtenář-
stvo ještě lpělo na obvyklé šabloně. Byla sice již
tehdáž chválena pro svůj napínavý a bohatý dě
i uměleckou formu, ale rázovitost její, pravdivé
a správně líčení prostého lidu, jež tehdáž nebylo
ceněno ani u Nerudy, nalezne nyní spíše plného
porozumění. A i ti neklidní rozumní intelligentové,
jimž osud nedopřál, aby se plně vyžili, naleznou
u nynějšího čtenářstva plných sympathií.
Preissův
Jerla
F Šimáček
Stašek
Libuše
Korutany
26
article
* Vácslav Beneš-Třebízský, V záři
kalicha. Pořadí druhé. Třetí vydání. Nakl. F. Topič
V těchto třech historiích »V podvečer pětilisté růže«.
»Masopust na Karlštejně« a »Ušlapán« líči miláček
českého lidu dobu zevní slávy a vnitřního úpadku
ve druhé polovici šestnáctého století. Jako dovedl
vyličiti nadšeně a přece jen pravdivě a bez nadsázek
heroickou dobu husitskou, tak líčí pravdivě i dobu
počínajícího úpadku, kdy na místě péče o věci zem-
ské naštoupil shon po vlastním sobeckém prospěchu,
k vůli němuž ochotně dopřáváno sluchu cizím pleti-
chářům, až na konec věc národa, jedněmi zrazována,
jinými chabě a netečně hájena, musila podlehnout.
* K. J. Erben, Kytice. Illustroval St. Hu-
deček. Knihovna Malého Čtenáře. Nakl. J. R. Ví-
límek. Knihovna tato v poslední době jeví chvali-
tebný směr podávati naší mládeži četbu co možná
nejlepší, zejmena pak seznamovati ji s dějinami do-
mácími a s bájemi ostatních slovanských národů
Přitomné vydání Erbenovy »Kytice«, jež pro mládež
k tisku připravil a úvodem opatřil básník Fr. S. Pro-
cházka, ješt zajisté vhodným obohacením četby naší
mládeže. Úhledná knížka v pěkné úpravě bude víta-
ným obohacením knihovniček našeho drobného čte-
nařstva.
Beneš
Třebízský
Erben
Erbenův
Karlštejn
Francie
Illustrovat St . Hu
27
article
Z českých listů.
28
article
* Františkovo museum v Brně stalo se ústavem
zemským, oběma národnostem v zemi rovnoprávným
a proto, jak praví provolání Čechů moravských, » jest
nyní naší povinností, abychom také se přičinilio
zdokonalení tohoto musea«. Pěkným výsledkem to-
hoto českého úsilí je »Časopis moravskéh
musea zemského«, jenž právě počal vycházeti
a věnován je vědecké práci všech oborů. Nalezáme
v něm pěkné články z praehistorie moravské, z archiv-
ních a historických prací na Moravě, a rovněž lite-
raturu lidopisnou, zastoupenou podrobnou studií Ja-
náčkovou o lašských tancích a referátem o lidských
dokumentech A. Šebestové. Čilé hnutí na prospěch
studií o Komenském zastupuje článek F. Rypáčkao
nových dvou písemných památkách po Komenském
Obsah vykazuje vesměs články popisné, materialové
a referující; těšíme se, že rozšíří se časem i na stu-
die programní a theoretické.
A Šebesta
Komenský
F Rypáčkao
Brno
Morava
Františkův muzeum
29
article
* Ve Slovanském Přehledu referuje L
Niederle o návrzích na reformu studia slavistiky n
Rusi, opíraje se o nový spisek Grotův stejného ob-
sahu. Z referátu Niederlova patrno, že slavistika na
ruských universitách nepěstuje se s takovým úsilím,
jak bychom v největším slovanském státě očekávali
Stav, ve kterém se nachází slavistika na universilách
ruských, naznačuje jako dávno překonaný. Stolice
slavistiky jsou tam velmi nedostatečně opatřeny, pra-
videlně jeden professor má obsáhnouti všechen ten
nesmírný materiál, jenž dnes je pojmem slavistiky
zahrnut a nikterak není přihlíženo k specialisaci a
k vědám jednotlivým, slavistiky se týkajícím, z nichž
každá sama o sobě již vyžaduje celého člověka. Rte-
ferent přijímá s povděkem opravné návrhy Grolovy,
jimiž slavistika má býti vybavena z podruží filologie
a rozdělena na tři stolice: filologie, historie literatur
a historie politické se slovanskými starožitnostmia
národopisem. Připomíná však správně, že třeba ještě
třetí stolici rozdělit na dvě a osamostatnit jednak po-
litické dějiny, jednak starožitnosti s ethnologií. Po-
zoruhodna je poznámka, jíž vzdává chválu české uni-
versitě, má celou řadu docentů pro jednotlivá odvětví
slavistiky a je po té stránce ze slovanských universit
nejlépe opatřena. Praví správně na konec: »Česká
universita měla by si přímo postaviti za jeden ze
svých speciálních cílů, aby docílila v sobě co nejvše
strannějšího rozvoje studií slavistických. V Čechách
a speciálně v Praze je už skoro historická půda pro
takovouto koncentraci.«
Čtenát.
Niederle
Grotův
Niederlův
Rus
Čechy
Praha
30
article
Ze slovanských listů.
* V literárních kruzích ruských vzbudila živé
účastenství volba nových členů petro-
hradské akademie. Padla na zasloužilé pra-
covníky v ruském písemnictví: na věhlasného publi-
cistu Konstantina Konstantinoviče Arsenjeva, na pro-
slulého romanopisce Petra Dmitrijevice Boborykina.
jenž nedávno slavil 40leté jubileum své spisovatel
ské činnosti, Sergěje Vasiljeviče Maksimova, pře
ního záslupce národopisné nanky ruské a obratného
belletristu a známého uměleckého kritika Vladimíra
Vasiljeviče Stasova. Arvenjev znám jesl 23lelou pu-
blicistickou činností při měsíčníku: »Bierns
Espou«, kde obstarával rubriku »Buyrpennee
O6ospžuie« a »O6mecrensa xponma«. Literárni
činnost zahájil v »Pyccgoa Bicramsa«. Pěstoval těž
literární kritiku a vyníkl i jako odborný spisovatel
právník. Maksimov jest autorem velmi populárních
knih »Toa na chnea«, »Ha nocrokh«, »Cabaps
Karopra«, »Bposa Pycs xpucra pazii« a j.
v nichž projevil nejen důkladnou znalost národního
života, ale i nevšední talent umělecký. Pokud se
týká Stasova, jmeno jeho jest těsně spojeno s vý-
vojem novějšího ruského umění, jmenovitě s roz-
vojem talentu Musorgského, Rimského-Korsakova,
Rěpina, Antokolského aj.
Konstantinos Konstantinovič Arsenjev
Petro Boborykin
Vasiljevič Maksimův
Vasiljevič Stasov
Maksimov
Stasov
Musorgský
Rimskij
Korsakův
Rěpin
Antokolský
Biern Espa
Pyccgoa Bicramsa
Cabaps Karopra
31
article
* Známý publicista ruský Old Gentleman
prohlédl si důkladněji strašidlo panslavismu a dojmy
své sděluje v časopise »Poccis«“ Podnět k tomu za-
vdala mu známá řeč dra. Riegra na banketě »Slo-
vanského klubu«. Ruský publicista nechce rozuměti
pouze kulturnímu panslavismu, neboť na západě jest
prý kultura starší a vyvinutější a slovanští národové
vždy v potřebách kulturních budou se obraceti spíše
na západ. Pouze politický panslavismus má půdu a
smysl. Ale ti. kdo by toužili uvésti slovanské kmeny
pod vládu Ruska, nejsou panslavisty, jako vůbec se
zdá, že podobný panslavismus jest pouhým mylhem,
jest strašákem, utvořeným katolickým kněžstvem a
polskou šlechtou. Slovanská politika Ruska projevila
se přece ve stycích s Jihoslovany. Rusové nemají
potřebí hledali pro sebe nového Polska. Ještě jedno
Polsko — a Rusko bylo by ztruceno. Programem
panslavismu musí býli utvoření slovanské federace,
v níž Ruško hrálo by úlohu jako Prusko v Německu
a jaku Rakousko kdysi v říši římské. Ale to jest po-
sunuto do daleké budoucnosti, o které dnes možno
jenom sníti. Nejbližším úkolem panslavismu jest
sjednotiti Srby a působiti ke konečnému zorganiso-
vání Bulharska, jakož i odstraniti spor polsko ruský,
který je strašnou koulí vězňovou, uvázanou na nohou
panslavismu. Rusové nikomu nechtějí oblékati cho-
mout, prostě toho ani neumějí. Neučinili tak ani
s Bulhary, ani se Srby, ani s Rumuny, ani s Reky
a pokus s Poláky Rusku jen uškodil.
Riegr
Jihoslovan
Rus
Srba
Bulhar
Rumun
Rusko
Polsko
Německo
Rakousko
Bulharsko
Reka
Ruško
32
article
Pokud se týká převahy literalury a jazyka, jest
na biledni, že literatura, která vydala Gogola, Pu-
škina, L. Tolstého, Dostojevského, má převahu nad
literaturami slabšími. Ale až se zrodí český Tolstoj.
srbský Puškin, bulharský Gogol, pak přirozeně pře-
nese se tam těžisko slovanských literatur. Bude-li
na jedné straně Sienkiewicz a na druhé Boborykin.
tedy převaha zůstane na straně polské. Ale vidíme-li
v čele literatury ruské L. Tolstého, rozumí se, že
vážka skloní se k Rusům. Povinností těchto jest pe-
čovati, aby znalost ruského jazyka stala se pro
ostatní Slovany potřebou. Umělé rozšíření znalosti
jazyka nevede k cíli. Proto zbytečným jest spor,
který jazyk má se státi všeslovanským. Bude jím
ten, jenž v ohledu kulturním stane se nezbytným
pro všechny.
Slavjanin.
Gogol
L Tolstý
Dostojevský
Puškin
Sienkiewicz
Rus
Puškina
33
article
Z cizích revui.
34
article
* V poslední době mnoho se mluvilo o cenách,
vypsaných zesnulým švédským millionářem Nobelem
Alfréd Nobel pocházel z rodiny vynálezců a finan-
čníků (jeho otec jest vynálezcem nitroglycerinu)a
ňarodil se r. 1833. Za života proslavil se vynálezem
dynamitu, po smrti millionovým svým odkazem ná-
rodu. Odkázalť r. 1896 čelé své jmění — více jak
40 millionů franků! — národním fondům, z nichž
by rok za rokem vyplácely se premie tomu, kdo
roku toho největších lidstvu prokázal úsluh. Cen jest
pět a sice bude udělena jedna tomu, kdo učiní nej-
důležitější vynález ve fysice, druhá za vynález
v chemii, třelí za vynález ve fysiologii neb medi-
cině, čtvrtá za nejlepší dílo literární (směru ideali-
stického) a pátá za čin nejzáslužnější ve prospěch
světového míru. Tyto fondy dohromady nesou název
Nobel
Alfréd Nobel
národní fond
35
article
»Nobelova Instituce«, jejíž sídlo jest ve Štokholmu
a jež řizena bude vždy pěti členy národnosti švéd-
ské. První rozdělení cen bude 10. prosince r. 1901
(a potom rok za rokem vždy 10. prosince, v úmrtní
den Nobelův) a bude každá z cen obnášeti asi
200.000 franků. Desetina z úroků přiráží se každý
rok k jistíně, tak že se nejen na kapitál nesahá,
nýbrž tento i vzrůstá. Zajímavo jest ustanovenío
tom, kdo má právo ucházeti se o cenu! Jsou to: 1.
členové Akademie švédské, Acaděmie frangaisea
Real Academia Espaňola: 2. členové humanistických
tříd všech ostatních akademií a učených společností,
3. professoři aesthetiky, literárních dějin a dějin na
veškerých universitách nebo technikách. Lhůta k za-
slání své práce jest do února r. 1901 a může býti
práce podána v jazyku švédském, německém, fran-
couzském, anglickém a latinském. »Nobelův ústav«,
jehož úřadníky mohou býti i cizinci i dámy, bude
odvětvím švédské akademie a právě teď zřizuje se
v něm zvláštní »Nobelova knihovna«. Gigantický
podník ten budí oprávněné naděje pracovníků všech
národů ku prospěchu ideí humanituích.
Nobelův
Real Academia
Nobelův ústav
Nobelův knihovna
36
article
* O literárních proudech v Belgii rozhovořil se
A. Ruhemann v »Das litt. Echo«. Vlastně prý
v poslední době není v Belgii žádných literárníca
proudů. Na místo ruchu nastoupila stagnace. Prak-
lický duch Belgičanů nabyl zase převahy a proto se
již dnes Belgičan k vůli literárním otázkám neroz.
čiluje. Tím více obdivuhodno jest, že i při takových
poměrech naleznou se v Belgii literáti, ba i obětavy
nakladatel, jenž stále nevzdává se naděje, že lho-
stejnost belgickou k literatuře svojí vytrvalostí přece
jen zlomí. I jiné pokusy k oživení ruchu literárního
se dějí. Zvláštní výbor obírá se uspořádáním lite-
rární výstavy, jež by obsáhla produkci posledních
25 let, mimo to sbírku fotografií, autografů atd., jež
mají vztah k literatuře. Nedosti na tom! Muži du-
ševně vynikající (mimo jiné i bývalý bru sselský
purkmistr K. Buls) založili literární ligu, jejíž čle-
nové za 20 Ir. ročně dostanou knihy v oné ceně, dle
vlastního výboru. Tedy něco podobného, jako naše
Česká Matice.
Mr. Penn.
A Ruhemann
Belgičan
K Buls
Ir
Belgie
Český Matica
38
article
* Razor. Napsali dr. Karel Chodounskýa
prof. Ant. Dvořák. V Praze. Nákladem vlastním.
1901.
* Národ a škola. List věnovaný časovým
otázkám z oboru školství obacného a snahám novo-
dobého národního učitelstva. Orgán Ústřední jednoty
českých učitelů ve Slezsku. Vydává Klement David
ve Velkém Meziříči, nakládá a řídí Fr. J. Frg al.
Nový ročník XXII.
* Divadelní listy. Illustrovaný čtrnáctidenník
pro dramatické umění a literaturu. Rediguje Otto
Faster. Nákladem knihkupectví M. Knappa v Práze-
Karlíně. Z bohatého obsahu 3. sešitu uvádíme vedle
běžných rubrik zvláště články ze slovanského diva-
delního světa: Anton Pavlovič Čechov: Tragik a in-
formativní dopis ze Lvova.
* Slovenské Pohlady. Časopis zábavno-po-
učný. Redaktor a vydavatel Josef Škultéty. Roč.
XXI. Seš. 1. V Turčanskom Sv. Martine 1901.
* Hlas. Mesačník pre literaturu, politikua
otázku sociálnu. Roč. III. č. 6. Redaktor a nakladatel
dr. Pavel Blaho. V Uherské Skalici 1901.
* Chemické Listy. Orgán chemické společ-
nosti. Redigují dr. Ot. Šulc a prof. Josef Mašín.
doktor
Chodounský
profesor
Antonín
Dvořák
Klement David
J Frg
Faster
M Knapp
Škultéty
Martinus
Hlas
Pavel Blaha
Otakar
Šulc
Mašín
Praha
Slezsko
Francie
PrázeKarlín
Lvov
uherský Skalica
Pavlovič Čechov
slovenský Pohlady
39
article
Roč. XXV. č. 1. V Praze. Nákladem Spolku chemiků
českých 1901.
Časopis pro pěstování mathematikya
fysiky. Spolupůsobením odborniků rediguje prof.
Aug. Pánek. Roč. XXX. V Praze 1901. Nákladem
Jednoty matematiků.
* Slánský Obzor. Věstník musejního a liter.
spolku »Palacký«. Redaktor Petr Hrubý. Roč. VIII
V Slaném 1900.
*Dalibor. Hudební listy. Roč. XXIII. Č. 1. Na-
klad. a redaktor Mojmír Urbánek v Praze 1901.
* Časopis českých citeristů. Orgán všech
českých klubů. Majitel a redaktor J. M. M ádl. Roe.
VII. č. 12. V Praze 1900
* Slovník naučný. Seš. 372—373. Dílu XVII.
seš. 5. a 6. Majitel a nakladatel J. Otto v Praze.
* Český mechanik. Orgán strojníků a me-
chaniků. Redakcí Ant. Vorlíčka. Roč. XV. V Praze
* Český obuvník. Jakuba Spurného
ústřední noviny obuvnické »Česká práce«. První
český odborný list společenstev obuvnických v ze-
mich koruny české na hájení zájmů řemesla obuv-
nického. Nového ročníku XIX. číslo 1. se vzorkovou
přílohou. V Praze, Jungmannova tř. č. 41.
profesor
Aug
Pánek
Palacká
Hrubá
Dalibor
Urbánek
Otta
Antonín
Vorlíček
Spurný
Praha
Slaný
Jungmannův třída
Ichanik