2
masthead
V Praze, v sobotu dne 2. listopadu 1901
Praha
4
article
Na ranní a odnpl. list
přilohámi (. Nauev ror v
středu a „Lilbrárnl Hlidka
v pátek) předplátí seu
Pvaze v aduainistraei
na nění
.. . . 2K —
nn čtvrt lnta . . . . .
sK —
s dvojí donáškou
na něsle
na čtvt lets
ki
ve silsikšct:
za něile .
2 K 30m
P'eštont
a něale
51e
nčtrrý leia ,
s dvojí zšeilkoe
ma mřele
řtvrt vote
P eštont
Lilbrárnl Hlidek
5
article
Maďaři a Rusové.
Maďaři a Rusové.
Vídeňské časopisy, kteréž jindy i udá
lostem menšího významu věnují dlouhé, ně-
kolikasloupcové úvahy, zachovaly se tento-
kráte při návštěvě nejstaršího ruského velko-
knížete Michajla Nikolajeviče v hlavním městě
uherském, návštěvě zajisté kromobyčejně,
nápadně zamikle, obmezivše se pouhým oti-
štěním zpráv z Pešti došlých.
Pochopujeme ovšem tuto zamlklost, jež
jest plodem žárlivého vědomí, že Vídeň ne-
jen v otázkách vnitřních, ale i v důležitých
poměrech mezinárodních pozbývá významu.
A není to snad jenom následek dualismu.
Vídeň, pokud se týče politika Němeů
cislajtánských, zadala si v posledních letech
na všech stranách, a osvědčila tolik nesnáše-
livosti a sobeckosti, jak ve věcech národních.
tak i hospodářských a politických, že osamo
tila se ve své obmezenosti a politické krátko-
zrakosti jak doma, tak proti Uhrám a ne-
méně i na venek.
Koho také má navnaditi uvnitř hlásaná
politika národního nadpráví, na venek pak
nezastřená touha po hospodářském přičle-
nění této poloviny říše k Německu?
Účinky vnitřní této politiky cislajtánského
němectví jeví se především: v rostoucím
rozkladu, jehož nejpatrnějším dokladem jest
rozháranost parlamentní a přirozený úpadel
rovnováhy této poloviny říše k Uhrám, na
venek pak jsou pronikavou výstrahou všem
národům, v jejichž zájmu to není, aby stromy
německé rostly až do nebe, upozorňujíce je.
aby v čas učinily svá opatření.
Maďar
Rus
Michajl Nikolajevič
Pešť
Vídeň
Uhry
Německo
6
article
Neváháme tvrditi, že bezprostředním
následkem vítězství velkoněmecké politiky
hospodářské v Cislajtanii by musil býti útok
na hospodářskou existenci Uher — jakožto
nejbližší překážky dalšímu postupu němectv
na Východ. Na tom by nic neměnilo, že by
se zápas tento počal jmenem hospodářských
zájmů cislajtánských, hlavně ovšem vídeň
ských. Cislajtanie v hospodářském podruz
Německa nemohla by býti pokládána v za
pase tom leč za nástroj velkoněmeckého
rozmachu.
Tyto okolnosti jsou však pro národy
ohrožené německým pudem na Východ otáz
kami životními, jež opětně dle svědectví
dějin vedly již k účtování mezí svě-
tem západním a východním, a jež
by ani tentokráte nemohly vésti k jiným
koncům, kdyby se jim v čas nečelilo.
A sotva se klameme, máme-li za to, že
z takovýchto úvah vznikla potřeba nového
směru politiky balkánské, v níž za tuto říši
největší účasť dávali vždy na jevo Maďaři,
takže se zdálo býti nemožným, nalezti tam
východiště mezi různícími se zájmy Rusk
a Rakousko- Uherska.
A přece vidíme, že od r. 1897 takovéto
východiště za souhlasu Uher bylo nalezeno,
a jak výše vzpomenutá návštěva ruského
velkoknížete ukazuje, dohoda ona v účincích
svých dosud nejen neochabla, ale spíše sílí.
Rusové již po delší dobu ohlašují, že
poměry balkánské budou se na dále vyvíjet
vlastní silou tamních, domácích činitelů, a
ve příčině Rakousko. Uherska se podobá, že
opírá se o tytéž zásady, ovšem že politika
obou velmocí dle zájmu vlastního snaží se
domácí síly balkánské seskupiti způsobem
pro sebe co nejvýhodnějším. Proto objevila
se tam skupina bulharská, srbská a černo-
horská na straně jedné, jíž za stranu druhou
má čeliti sblížení Rumunska a Řecka a snad
i dalších sil balkánských, jakými jsou na př-
Albánci, Kucovlaši, nemluvíme-li již o Tu
recku samém.
Maďar
Rusk
Rus
Albánec
Uhry
Německo
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Rumunsko
Řecko
7
article
Tato nová politika ukládá ovšem domá-
cím balkánským silám těžké úkoly, ale po-
kládá se za politiku zabezpečující mír.
Jest proto pozoruhodno, že Maďaři ná-
vštěvu velkoknížete ruského uvádějí v pří-
mou souvislost s mírumilovnými snahami
cara Mikuláše, a že kladou ji do tétéž řady
s ostatními kroky, jež car již byl vykona
od konference hágské až po poslední na
vštěvy v Gdansku a v Compiěgni
Tato mírumilovná politika ruská dosáhla
však i jiných ještě úspěchů.
Teprve tyto dny způsobil značnou po-
zornost článek předního anglického časopisu
»Timesů« o potřebě sblížení Anglie s Ru-
skem, článek, jenž zvláště v Německu došel
povšimnutí, tak že někdejší orgán Bismarkův
výstražně zvolal: Německo se může samo
uvésti v podezření u Ruska, bude-li překá-
žeti dosažení takových cílů politiky ruské.
jež jsou životními otázkami carské říše —
ale článek »Timesů« dokazuje prý zároveň,
že »Angličané nikoho tak nenávidí, a ne-
snaží se poškoditi jako — Němce.«
V Uhrách mírumilovná politika ruská.
soudě dle zpráv časopisů peštských, způso-
bila však pravý zázrak; přivodilať úplny
obrat v nazírání Maďarů na Rusy. Tak píše
na př. list strany liberální, jenž doposudse
choval k Rusům co nejupjatěji: »Nejdůleži-
tější jest poznání, jež uzrálo za pobytu velko-
knížete Michaila Nikolajeviče v Pešti. Histo-
rické události, ještě přiliš nedávné, abyse
bylo dalo na ně zapomenouti, nedopustily
dosud nikdy, aby náklonnost k Rusům v ny-
nějším pokolení maďarského národa vzky-
pěla. A tak zůstával ještě do nedávna v ná-
ladě národa trpký zbytek, jenž nedal vznik
nouti srdečnějším pocitům pro Rusy
Maďar
Mikuláš
Angličan
Němec
Rus
Nikolajevič
Anglie
Německo
Rusko
Uhry
Pešť
Timesy
8
article
Až když car Mikuláš II. ve svém manifestu
míru promluvil k srdcím národů, na stal
obrat. Ideální názory tyto získaly i srdce
uherská, a to v míře, jež se právě nyní uká-
zala. Obyvatelstvo hlavního města uvítalo
velkoknížete s nadšením, jež se naprosto růz-
nilo od pathosu, jaký jinak zaznívá z dola
v ústrety korunovaným hlavám a členům
panujících rodin. Mohutné projevy plné sym-
patie to byly, jimiž byl velkokníže vítán na
své jízdě královským hlavním městem uher-
ským a byť i z valné části platily osvědče-
nému příteli našeho krále, přece jim dodá
valo zvláštní vřelosti a síly vědomí, že jes
poslem cara míru. Byla to tedy sympati
s mírumilovnou politikou Mikuláše II., jejíz
akkordy spolu vyznívaly z nadšení lidu.
A toto poznání za návštěvy velkoknížete
Michaila Nikolajeviče nesmí býti podceňo-
váno.
My jsme rozpoznání uherského listu do
plnili již z předu, upozornivše na bližší ony
zájmy, kteréž dovedou překlenouti i sporna
stanoviska, zdánlivě neslučitelná, naskytnou-i
se úkoly důležitější, než byly příčiny dosa
vadních sporů.
Mikuláš II
Nikolajevič
9
article
Vyjasnění.
Vyjasnění.
Ve Vídni, 31. října.
Ministr-krajan dr. Rezek nedostavilse
ani do druhé schůze debaty rozpočtové. Tlm
situace drasticky označena. Místo jeho zůstalo
prázdné, jakoby na doklad, jak prázdné a ne-
upřímné bylo všechno Körbrovo ujišťování, že
jeho pevnou vůlí je, zasaditi se o to, aby ná
rodu našemu dostalo se práva a spravedlnosti
Den dnešní stal se vůbec významným v h
storií zápasů, jež národ náš od té doby, ce
připoutal svůj osud k této monarchii, svád-
s nepřátelským živlem německým.
Rozptýlily se mlhy, jimiž tomu, kdo nebyl
u věc zasvěcen, zdál se býti zastřen poměr
náš ke vládě, snad následkem kanonády řeč
níků českých, jejichž včerejši parlamentní vý
kony vysoko se povznesly nad pronesené reč
se stran ostatních.
Dr. Kramář, jehož řeč byla snad nej
lepší ze všech, které kdy byl promluvil, za
nechal tentokrát hladkého diplomatisování, v němž
druhdy si liboval a mluvil akcenty vroucími.
aniž by byl při tom na okamžik vybočil z cesty
řečnické elegance. Řeč jeho působila následkem
toho tím mocněji.
Byl to také vysoce ctěný poslanec za město
Tábor, jak pan Körber dra. Kramáře důsledně
označoval, který s vytrvalostí náruživosti proste
pana chefa vlády vyburcoval, tak že týž se
zvedl, aby v delším proslovení pokusil se ob-
hájit vládu proti útokům dra. Kramáře a podě-
koval zejmena panu Jaworskému a hr. Taroue-
covi za ochotu, kterou tito dva stateční vládn
doktor
Rezek
Körbrův
Kramář
Körber
Jaworský
Vídeň
Tábor
10
article
halapartníci z bývalé většiny nabízeli mu sve
služby.
Po slovech Kramářových »A my ohla
šujeme vládě, že nedáme se zmást
její taktikou, otázkami hospodár
skými ubiti snažení po náro
nostní rovnoprávnosti, nýbrž ž
všude a vždy snahy j ejí budeme po
tírati,« zvedl se pan Körber a rozechvěn vy
běhl ven ze sněmovny do svého appartementu
aby tam koncipoval odpověd.
A odpověď ta nasvědčovala tomu, že o
svých nejmilejších přátel na lavicích všeněme-
ckých lecčemus již se přiučil. Mluvil tentokrá
ne hrdě a sebevědomě, nýbrž s urážlivou smě
lostí a jizlivostí. A věru, že byl to spíše před-
nes praobyčejných frásí, než jejich obsah, kter
rozčiloval. Kdybychom souditi měli z tónu,
kterým mluvil a v tomto případě snad skutečno
dělal zvuk muziku, pak ovšem seděl by pevně
Co do obsahu je Körbrova odpověď v
dvou směrech zajímavá: v tom, co obsahovala
a v tom, o čem se ani slovem nezmínila. Dr
Körber trval na tom, že vláda jeho je dosud
»neutrální« a odmítl velmi důrazně od sebe
»podezření« že by byl chefem vlády strannické
a měl vůbec něco společného s programem ně-
které strany. Panu Körbrovi chvěl se při tom
hlas, když to vykládal, na doklad, že sám
svému tvrzení nevěři. A věru, že nikdy nebylo
s takovou troufalostí tvrzeno, o čem celý svě
ví, že to nepravdou a klamem. Kdo viděl vče-
řejší scenerii, nemusil ani sledovati páně Kör-
brova slova.
Kramářův
Körber
Körbrův
Körbr
11
article
Nezůstalť ani okamžik v pochybnosti o tom,
čí jest jeho vláda, zdali to vláda levice, neb kloni-li
se v pravo. Což skutečně se domnívá pan
Körber, že vláda, která po zrušení jazykových
nařízení prohlásila, že v jazykových otázkách
zůstati chce neutrální — může býti jinou než
německou? »Neutralita«, kterou honosi se vláda
není nic jiného, než špatný vtip. Kdo se zalo-
ženýma rukama na to se divá, jak silnější uti-
skovatel žáhu panovačnosti na slabším si schla-
zuje, není neutrálním, nýbrž utiskovatele spo-
jencem, i kdyby třeba ani prstem nehnul. Však
to se o panu Körbrovi říci nedá.
Pan dr. Körber zavázal se poslancům če
ským svým čestným slovem, že v oboru veřejné
správy, v soudnictví a vůbec nikde, kam sahá
vliv vlády, ve stavu věcí, pokud jde o otázku
jazykovou, prozatím v ničem se zmény nestane
Však sotva že smlouva ratifikována, ve všech
oborech jakoby zúmyslně práva jazyka našeho
poškozována, ba tak daleko troufala si drzos
nepřátel našich, že odvážila se i za mez.
stanovenou jazykovými nařízeními Stremayero-
vými a že strany české oblěžovány byly něme-
ckými výnosy a rozhodnutími, jimž neroz
uměly.
Také se ví, jak nestranně a s jakou blaho-
volnosti k nám obsazována místa úřadnická,
jak třicet až i padesát kompetentů bylo pomi-
nuto, aby jedenatřicátý, jedenapadesátý Němec
urval místo. V ohledu tom Excellence Spena.
Böhm a Wittek pravé činili divy. Pan Wittek
na přiklad vysílá nyní do českých stanic extra
německé zuřivce, aby tam Čechy a »bující češ
ství« krotili. Tak počínala si »neutrální« vláda
o jejíž »nestrannosli« a chování se ve volbách
sněmovních ještě si promluvíme.
Körber
Körbr
doktor
Němec
Böhm
Wittek
Čechy
Stremayerový
12
article
Kdybychom byli Italiány
Zlomek tohoto národa, jenž v pěti zemich
roztroušen, representuje asi 500.000 duší, jinak
je na tom, než historický národ náš, jenž učinih
z Rakouska velestát a jehož země, v pravém
slova toho smyslu, stát tento živí. Jakou musíme
podstoupiti k vůli každé střední škole cestu kti-
žovou, jakých obětí z naší strany třeba, jdel
vůbec o nějakou kulfurní potřebu naši ! Mez
Italy a Němci došlo onehdy na inšprucké uni-
versitě ke rvačce a ejhle: pan Körber ve sve
řeči ihned prohlásil, že Vlachům zřídí univer-
situ. Bude dojista dříve hotova, než ta naše
česká na Moravě.
Pan Körber nechce sednouti si jako chel
vlády do pohodlného křesla politiky národnostní,
on zvolil si posici mnohem obtižnější a nepo-
hodlnější, on z bídy povznésti hodlá národy ra
kouské k blahobytu. A poněvadž ví, to že práce.
která nedá se jen tak sfouknouti, spekuluje, že
bude tak dlouho trvati to »povznášení«, až
zatím národové na své národní potřeby zapo-
menou. Pan Körber zná špatně národ český.
Tolik aspoň mohl by věděti, že právě u nás
jdou odchylné směry hospodářské ruku v ruce
s národním radikalismem. Jeli týž upřímný,
o tom nebudiž tu rozhodováno, však tolik je
jisto, že s touto spekulací u nás nepochodí.
Je vůbec podivno, že pan předseda mini-
sterstva jen nám imputuje, odložiti národní po-
žadavky až do vyřízení olázek hospodářských,
proti nám že se obrací vší svou žlnčí a svým
hněvem proto, že té jeho methodě roz-
uměti nechceme. Proč nezaklepá u Němců, pro
na ty se neobrátí? O, na ty si netroufá. Vždyo
dobře ví, co by mu národně přesycení naši o
půrci na to odpověděli.
Zlomek
Italos
Němec
Körber
Vlach
Rakousko
Morava
13
article
Nejvíce pana předsedu ministerské rady
podráždilo, že poslanci čeští o to se zasadí při
každé příležitosti, aby úmysly vlády zmařili.
To není prý nepřátelství vypovězené vládě,to
je prý válka vypovězená státu a nejvážnějším
interessům obyvatelstva.
Pan dr. Körber žádá ohledy na tom, jenž
je týrán a šlapán, po věky pronásledován, komu
odpírá se právo, jemuž těší se národové menší
a na samém počátku kulturního vývoje. Kdo
praci svou a svým potem živí stát, jenž pro
ného nemá než útočné řeči, jakou debutoval
včera pan dr. Körber, národu takovému aspoň
to právo musí býti ponecháno, aby bránil se
jak může. Nám není stát účelem sám sebou,
nám je toliko prostředkem, nám je institucí,
která za oběti, které jí přinášíme, má poctive
konati povinnosti převzaté — nečiní-li tak, potom
nám — není ničím.
Nechť se pan Körber utiší, my před sou
dem historie dovedeme zodpověděti, čeho jsme
se na tomto státě dopustili, zda-li dovede ospra-
vedlniti se Rakousko z toho, čeho dopustilo se
a dopouští se na nás, je jiná otázka.
A o čem se pan Körber ve své řeči an
nezmínil? O svých stycích se Všeněmci a o agi-
taci této strany, klerá na divokém je postupu.
třeba to pan Körber popíral a jejichž heslo včera
slavnostně panem Bareutherem proklamované je.
že buď Rakousko německé neb —
žádné. Pan Körber popřel něžné city, které
jej poutají k panu Wolfovi, však s popíráním
tím pochodí jen u politických slepců.
Pan Körber mlčel, my ale jej vyzývám
co nejrozhodněji, aby zodpověděl otázku“: Je
pro to, aby bylo Rakousko ně
mecké, anebo je pro to, aby ne
byloe
Svým mlčením oproti kategorickému vy
zvání, aby odsoudil zeměz rád ne
pikle domácích Prušáků, pa
Körber sám se odsoudil-
Poměr mezi ním a námi je dne
jasný
doktor
Körber
Bareuther
Wolf
Rakousko
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 1. listopadu. (Krise.) O kri-
tickém stavu, v němž se ocitla vídeňská vláda
a z části i parlament, nabývají znenáhla pře-
svědčení i listy, jež se dosud přesvědčení tako-
vému uzavíraly. »Pester Lloyd« soudí na př.
v posledním čísle, že na ten čas nelze siee
mluviti o krisi ministerské neb parlamenlní
avšak že celá situace jest kritická, toho
popírati nelze. Podobně i krakovský »Czase
přiznává, že se v poslanecké sněmovně počlná
cosi hatit. Řeč dra. Kramáře a ostentativní ne-
přítomnost dra. Rezka ve sněmovně ukazují, ž
situace opravdu se zkalila. »Dnes už se ví —
sděluje »Czasu« jeho vídeňský zpravodaj — že
český klub žádá na dru. Körbrovi zřízení utra-
kvistické university na Moravě a pro případ od-
řeknuti hrozi obstrukcí . . . Signaturou dnešní
situace — končí »Czas« — jest vlastně to, že
nejčipernější politikové v parlamentě ji neroz-
umějí a jen tuší, že osud parlamentu nezávisí
od politické myšlénky, nýbrž často jen od osob-
ních choutek.«
Vídeňský dopis Ivovského »Předsvitu .
psaný ještě 29. řijna, mluví jíž o krisi celéh
kabinetu. »Věc započala skoro fraškou — píše
»Předsvit« — jejíž účelem bylo učiniti nátlak
na sněmovnu, aby upustila od pilných návrhů ..
Zatím však, jak se zdá, vmisili se do hry
jiní činitelé, stojíel mimo okruh specificky ra
Kris
Lloyd
Kramář
Rezek
Körbr
Praha
kvistický univerzita na Morava
15
article
V drobném prodejtr
sanní čtslo o sob5 . . . se 8 3
ndpolad
. . . . na 2h
o illalkéch na venhově
ranní čítle. . . .
v6polední . . . . . . . . 3h
Inserát v
platí se hetevě eaplel
Předplaeeni a inserty pžljieá ednalnl-
straca v Mínrianské ulicí č.s
Tam nacháneií se t55 rržakee
tiskárna s ozpedice „ Nlároidních L. istá“.
Bukopiny se nevrne-jl-
Mínrianský ulice
Tama
Nlároidne L
16
article
kouských parlamentních poměrů a právě fito
činitelé ohrožují postavení dra. Körbra a jeho
kabinetu opravdově. V prvé řadě je to vliv
uherský. Na programovou řeč Körbrovu odpo-
věděl »Pester Lloyd«, že Uhři neustoupí ani
o vlas od dosavadního vyrovnání, uzavřeného
za pomoci § 14. Zakládá-li se tato odpověd
peštského listu na určitém rozhodnutí směro-
datných kruhů, pak by vůbec nebylo naděje na
vyřízení uherského vyrovnání cestou parla-
mentní... S druhé strany jsou i důležíté ka-
tolické kruhy velice nespokojeny, protože před-
seda kabinetu notoricky koketuje se Všeněmei,
hlásajícími heslo »Pryč od Říma !« V těchto
kruzích činí se mu oprávněná výtka, že zhoubný
onen ruch nejen nepotírá, jak by se slušelo,
nýbrž, aby si Všeněmce naklonil, patří na jich
řádění skrze praty a dovoluje v Rukousku agi-
tovati i zahraničným emissarům profestantství.
Körbrův
Lloyd
Uher
Řím
17
article
Takovým způsobem — pokračuje »Přodsvit« —
bylo by postavení Körbrovo ohroženo se dvou
stran a sice mimo rakouský parla ment . . . Si-
tuace jest na všechen způsob taková, že ji
nelze bráti na lehkou váhu. Včera mohlo s
o ní mluviti humoristicky, dnes však včerejšl
pověsti nabývají pevného podkladu a tím s
stávají vážnými.«
Ze Lvova, 31. října. (Nové ruské
gymnasium v Bukovině.) Z Vídně bylo
tyto dni sděleno, že dr. Körber slíbíl ruským
poslancům brzké zřízení ruského gymnasia
v Stanislavově, jehož uskutečnění Poláci na
sněmu lvovském všemožně ztěžovali, což bylo
hlavní příčinou červencového odchodu Rusů z
sněmu. Nyní sděluje »Galičanin«, že velkostatkát
Rutkovský daroval obci města Vižnice v Buko-
vině rozsáhlý pozemek, na němž má býti vysta-
veno ruské gymnasium, jehož se severní Buko-
vina dávno už domáhá. Obec přijala dar a za-
vázala se vystavěti budovu, v níž má býti umí-
stěno gymnasium, které ovšem dle bukovinských
poměrů může býti jen utraquistické, t. j. rusko-
německé. Jde o to, aby také vláda promluvila
konečné své slovo a vyhověla dávno cítěné po-
třebě bukovinských Rusů.
doktor
Körber
Rus
Rutkovská
Lvov
Bukovina
Vídeň
Stanislavův
Vižnice
Buka
18
article
Ze Záhřeba, 30. října. (Voleb n
ruch.) Do počátku chorvatských voleb zbývá
už jen týden. Volební ruch jest ovšem v plném
proudu, pokud to dovolují poměry Chorvatska,
kde vláda proti výslovnému znění zákonů zne-
možňuje všemi prostředky styk opposičných
kandidátů s voliči. Národní (vládní) strana chor-
vatská jmenovala již 74 kandidáty, tak že zbývá
jen 14 volebních okresů (všech je 88), v nichž
nemá ještě svého kandidáta. Opposiční koalice
(strana »Obzoru« a »Hrvatské«) má již 41 kan-
didátů a dalších 24 bude jmenováno v nejbliž-
ších dnech. Mezi opposičními kandidáty jsou dr
Rubelič, rěcký vlastenec dr. Eram Barčič, který
je kandidován ve dvou okresích, dr. Banjavčič,
Modrušan, redaktor »Obzoru« Pasarič, redakton
»Hrvatské« dr. Harambašič, vůdce spojené oppo-
sice Brestěnský, předseda klubu strany práva
Tuškan, dr. Derenčin, Fr. Folnegovič atd. Jméno
dra. Šime Mazzury není mezí kandidáty; pravi
se, že nohodlá již přijati sněmovního mandátu.
Rubelič
doktor
Eram Barčič
Banjavčič
Modrušan
Harambašič
Derenčin
Folnegovič
Záhřeb
Chorvatsko
Francie
klub strana práv Tuškany
19
article
Také David Starčevič z čisté strany práva
hodlá se prý uchýliti v soukromí a nebude jiz
kandidovati. — Srbové chorvatští vydali k vol-
bám své samostatné provolání, v némž ukáznjí
na své nesplněné požadavky, týkající se hlavné
rovnoprávnosti srbského praporu a srbského
pí ma s chorvatským a samosprávy školní. Pro
východní volební okresy jmenovali již asi 10
kandidátů. — Pro poměry chorvatské charakte-
ristickým je vydané právě nařízení zemské
vlády, jímž se podřízeným politickým úřadům
dává poučení, že volné cestování po
volebním okrese je dovoleno pouze
kandidátům. Každá jiná osoba, jež by ve
věcech volebních v okrese vystoupila, má býti
ihned zatčena a postrkem poslána do
obce, k níž přísluší. K tomu ovšem
poznámky netřebal
Nový život v chorvatsko-slovinském
přímoří.
R. Kdyby jižní Slovanstvo bylo politick
tak vyspělým, jak jest ethnograficky jednotným.
byl by se Terst již dávno stal jihoslovanskýa
Petrohradem. Takto zůstává střediskem nejnebez
pečnějších protislovanských piklů, jejichž netaj
Starčevič
Srba
Terst
Petrohrad
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. Naše hroby. Přišel jsem pozdě
v noci domů. Zdržel jsem se neobyčejně dlouh
v politiekém spolku a vrátiv se, ulehl jsem po-
někud rozrušen do posťele.
Nespal jsem dlouho — tak aspoň měl jsem
za to — když kdosi políbil mne na čelo a z
šeptal: »Následuj mne e
Otevřel jsem oči, však nikoho jsem neviděl
jakkoli se mi zdálo, že větérek zvláštní jemnost
a teploty ovívá mé skráně.
»Pojď!« zaslechl jsem šepot po druhé.
»Kdo jsi a kam mne chceš véstí ?
»Genius tvého národa. Chci v tento vý
znamný den navštíviti s tebou hroby snův
nadějí, jež uložili jste v mateřskou zemi.«
Zdvihl jsem se a šel.
Jak podivně vypadalo to v té přírodě.
V dáli samá mlha, jako šedý závoj, do
něhož halila se příroda jakoby na znamení
smutku. Se stromů vůkol padalo s příšerným
šelestem, jenž zněl jako věštba smrti, zluté
listí a jasany, olše a buky vypadaly jako obrovští
kostlivci. Na pokrýtých jiním kvělinách, jež za-
hradník na pospas šlehavým zimním větrům
ponechal v sadě, leskly se krůpěje deště, ted
v slzy zmrzlé.
Šli jsme za město, až konečně jsme se
zastavili u veliké zdi, jež připomínala mi trosky
chrámu jerusalemského, na nichž čelem pode-
přeni, židě naříkají. Zeď před námi se roze-
stoupla a my vkročili do vnitř hřbitova, v jehož
středu do nedozírné výše čněl prostý dřevěný
kříž bez nápisu, beze zbraní a mučidel.
»Divíš se, že kříž tak vysoký ?«
Přisvěděil jsem.
21
article
»Roste s utrpením tvého národa. Věz, že
křivda na něm páchaná volá již do nebe.e
A pod křížem stařec bílý jako snih do
veliké knihy psal na jedné straně krvavým hrotem
na druhé perem z růžového dřeva.
»Kronikář. Na jednu stranu zanáší radostné
na druhou žalostné zprávy, Viz, jak málo jich
psáno růží. A nyní se ubírej za mnou.«
Šli jsme nekonečným stromořadím cypři-
šovým, v levo a v pravo samé mohyly a hroby
Malé i velké. Pokryty byly všechny polozmrzlou
myrtou a vyzdobeny trsy tvrdých, vzdorných
tuberos.
Pojednou jsme se zastavili.
»Zůstaňmež u hrobů nejnovějších« — z
šeptal můj průvodčí, »k tém dávným z minu-
losti cesta daleká.«
Zde odpočívá diplom řljnový.
O jaké radostné hnutí projelo tehdy jako
elektrická jiskra celým národem.
»Konec utrpení a bídy!« — volánose
všech stran, konec doby brutální libovůle, jež
skácena s prestolu, aby učinila místo právu
A poprvé zahlaholilo opět světem českým volné
slovo, poprvé rozezvučela se po českém luhu
nadšená píseň. O jak se prsa dmula každému
vědomím, že dožil se okamžiku osvobození
že otevřela se mu konečně brána štěstl.
»Viz tam ty hrozné zdi. To je Munkač
Komárno!«
»Viz, jak mučenníci dnů svatodušníc
s vavřínem na skráni vystupují z hrobu . . .
Zavři raději oči. Neminulo ani půl léta
naděje tvá v troud se proměnila, neboť slovo
pronesené 20. října 1860 prokláno bylo slovem
ze dne 26. února 1861.
Komárno
22
article
A šli jsme dále
Hrobeček druhý, malý sice, ale stačil, ab
v něm zahrabáno bylo, co skryto bylo v Belere
diových slovech:
»Volná dráhale
Znova zajásal lid český. Po čtyřech létech
svobody Schmerlingovy »jako v Anglii«, po čtyř
letém pronásledování a žalařování, po panství
bídné zvůle a hrubé nadvlády jednoho kmene
nad ostatními svraštil obočí bůh války a orkán
božího hněvu zaburácel touto zemí. Po kolikáté
již, pokud sahá paměť lidstva? A vy poznovu
jste krví srdce svého kropili tuto vlast a zmi-
rali ve válce, již vedli — bratři proti bratrům.
Běs války ničil životy vaše i statek váš, vy ale
ochotně na pospas dávali jste obé — aby p
válce, když z Berlina do Vidně sklenula se opět
duha míru, vydáni jste byli ve psí a vržen
v tyranii nejhorší: v tyranii zpupného národa.
jenž zapomenuv, co je poroba, sám hned v pout
jímal jiné.
A ubírali jsme se ještě dále
Schmerlingův
Anglie
Berlín
23
article
Hrob vysoký, obložený hrubými kameny.
z nichž vyrůstala sporá travinka a vinul se te
noučký prouteček břečťanu.
»Zakopali je důkladně, aby nikdy ji
z hrobu nevstaly.«
»Koho?« osmělil jsem se tázati.
»Fundamentálné články.«
Konečně, konečně zaplesal národ, když do-
šla velká zvěst, že vráceno mu býti má, co prů
během věků mu bylo odňato a že odčiněno bude
bezpráví na něm páchané již od roku 1620 ..
Jako zvěst spásy, jako vykoupení přijali jste
slavné poselství. Rozstoupily se černé mraky
nad trpitelem-národem sklenul se obrovský lazu
rový oblouk, jenž tvořil přechod do říše klidu,
spokojenosti a blaženosti.
Když nejvyšší maršálek četl královský re
skript a povzneseným hlasem pronesl slova
»... a uznávám milerád práva tohoto královstv
a jsem ochoten korunovační přísahou je stvr-
diti...« tu plakali jste všichni bez výminky
ať mladí či staří, ať vznešení či chudí. A prosti
jste byli všeho hněvu proti Němcům a veškeré
nenávisti, naopak, v čisté radosti své na svých
prsou jste jich postrádali. Proč nenapsali tehdy
na bílý arch, který jste jim podávali, vše, čeho
si přáli? Byli byste jim povolili všechno
všechno.
Proč? Proto, že jim ku blaženství nestač
míti vše, čeho si přejí, nýbrž oni mohou být
šťastni jen u vědomí, že druhý je nešťastný.
A jednoho krásného jitra došla zpráva, že
mrtvy jsou fundamentálky a že ustanoven již
Němec
24
article
kurátor, aby projednal jejich pozůstalost. a
opět v posledním okamžiku a před samým usku-
tečněním snův vašich zklamání. Nebyli jst
pouze zklamáni, to přilíš prázdné, slabé, suché
slovo: byli jste zdrcení a zničeni.
A vyštvání znovu do boje, sbírali jste roz-
ptýlené praporečky a hotovili se dále k odporu
Byla to těžká, krušná práce. Krvavý pot lil se
vám s čela a ruce vaše byly rozdrásány. Však
nic naplat, znovu do boje.
A v té nekonečné tmě zjevila se vám po
dlouhých letech opět na nebi hvězdička. Ne sice
první velikosti, ale zářivá. Hvězdička j a z y ko-
vých nařízení
Řeklo se vám: ne najednou, nýbrž po eta-
pách, za to ale bezpečně dobývali budete práva
svého.
A spravovali jste se dle toho.
Však sotva že citili jste v žilách opět te-
plejší proud krve, zaburácel divoký orkán ob-
strukce a hvězdička — shasla.
Zde její roveček.
Sedmnáctý říjen 1899
Pozoruješ, jak z hrobu zvedá se postava
příšerná, jak vystupuje druhá, třetí? Jak pěsti
svírají a hrozl?
Mstitelové
Vsak neřekl jsem nic. Jsou okamžiky, kdy
i genius nejlépe učiní, když mlčí
Jeho ale naučení si zapamatuj
Pracuj, bojuj, doufej, ale — nev čři