1
masthead
V Praze, v úterý dne 22. března.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Rytmistr Ivkov — původcem prvního vítězstv
Japonců na moři.
»Standard« dostal zajímavou zprávu od
svého dopisovatele, jenž vzal si za úkol vy-
šetřiti, co jest pravdy na tom, že Japonci znají
dokonale signální řád ruského loďstva. Jak známo,
při prvém útoku na Port Artur použili ruských
signálů, je-li vjezd volný a bylo jim odpověděno
»všechno jasno«. Tu torpédové lodi se přiblížily
a vypustily torpéda. Zpravodaj vyzvěděl od ka-
pitána činné parolodi Wen-chaw, jenž přijel
do Čemulpa, že Japonci mají v rukou ruský
signální řád pro moře.
Rytmistr Ivkov při vyšetřování se přiznal
že odcizil jeden exemplář tajné
této instrukce v generálním štábu a pro-
dal ho japonské vládě. Byl tedy nepří
mým původcem prvého vítězstv
japonského u Port Arturu.
Baron Rosen na cestách.
Z Marseillu, 21. března. (C.-B.) Poštovní
parník »Yarra« připlul sem dnes na palub
s ruským vyslancem v Japonsku baronem Ro-
senem, s ruským generálním konsulemv
Yokohamě Sieverem a s konsulem v Na-
gasaki princem Gagarinem. Baron Rose
odepřel jakýkoliv interview. Siever líčil pro-
jevy, jež se staly dne 8. února v Yokoha-
mě, když tam došla zpráva o útoku na Port
Artur.
Ivkov
Japonec
Artur
Baron Rosen
Gagarin
Baron
Marseille
Yokoha
Port Artur
Yokohama Siever
Wenchaw
5
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 22. března. Nelze říci tou
chvíli, zdali říšská rada bez kontingentu nováčků
a bez vykonaných voleb do delegací odročí se
na velikonoční prázdeň již dnes. Dlužno ještě
skoncovati pilný návrh poslance dra. Ladislava
Dvořáka ve příčině vysokých škol;
kromě toho referováno bude sněmovně jmenem
výboru k úlevě nouze, způsobené živelními ka-
tastrofami.
Několikráte již ukázalo se, kterak dr.
Körber ovládá vídeňský tisk jako pře
ním žádný jiný ministerský předseda. Tento tisk
na jeho povel bouří, na jeho povel proměňuje
se v němou klaviaturu. Ale nikdy se to nejevilo
v míře tak očividné, jako dnes. Splnilo se, co
jsme předpovídali. Ve všech téměř novinách ví-
deňských vyličuje se stav věcí jako takový
dru. K örbrovi nezáleží na vykonání voleb
Dvořák
Körber
Vídeň
7
article
do delegací nic, pranic; proto není také proň
odklad voleb těch porážkou ani nepříjemností.
Zajímavým jest při tom úkaz tento. Hrabě
Goluchowski řekl — jak se ujišťuje —
Polákům, že vykonání voleb těch není věcí mi-
nistra zahraničních záležitostí, nýbrž věcí interní,
věcí cislajtánské vlády a cislajtánského parla-
mentu. Dr. Körber zase dává prohlašovativ
novinách sobě věrných: volba do delegací není
záležitostí, která se týká ministra vnitra, která
se týká parlamentu, to jest věcí, která se týká
ministra zahraničních záležitostí.
V »Neue Fr. Presse« napovídá s
mezi řádky, že hr. Goluchowski podra-
zil při této příležitosti dru. K örb-
rovi nohy.
»Reichswehr«, která nedávno, ne-
víme proč, ale myslíme, že nikoli z důvodů po-
litických bojuje proti hr. Goluchowskému, dnes
věnuje mu celou stať, ve které praví: »Svým
horlivým prohlašováním neutrality, svým důraz
ným prohlášením k vůdcům polským, že neplete
se do vniterně politických věcí hr. Goluchowski
nepřímo spáchal zasahování do věcí vniterně po-
litických. To zní, jakoby si to odporovalo, ale
je to přece pravda. Zodpovědnost za nesnáze,
které povstaly z jeho poslední nedůslednosti,
chce nyní hr. Goluchowski odmítnouti. Jeho
bude vina, budou-li delegace zasedati později.
O n samozřejmou formalitu, jakou volby do de-
legací jsou, nadul k akci vysoce politické. Hr.
Goluchowský
Polák
doktor
Körber
Neue
Francie . Presse
Hradec
8
article
Goluchowski je nešťastný politik, který
těžkosti, jichž nemá Rakousko nedostatek, svou
kolísavostí a vrtkavostí ještě rozmnožuje. Neplete
se, má-li, a plete se, rovná-li se jeho nezasaho-
vání zasahování.
Pozoruhodno jest také, že proti Polá
kům v listech německých neděje se žádný
nájezd — patrně po přání dra. Körbra, jenž
dobře tuší, že v celé nynější akci kola
polského spočívá jakási záhada. Dr. Körbe
si může říci jen jedno: jemu že akce ta pří-
znivou býti nemůže ani ve svém počinu aniv
důsledcích. Pouze »Neue Fr. Presse« nedává si
říci. Ta sype na polský klub útoky nejhrubšího
zrna. Vláda sotva by prý se byla zřekla vyko-
nání voleb před Velikonocemi, kdyby Čechové
v poslední chvíli nebyli dostali pomoc se strany
jiné; touto stranou jsou Poláci. Ano, tito chrabří,
bodří, loyální a vždy císaři věrní, dělnosti parla
mentu tak horlivě dbalí Poláci! Nejstarší parla-
mentáři se nepamatují, kdykoli vláda žádala, aby
říšská rada konala ústavní svou povinnost
předsevzala volby, že by Poláci se byli ptali po
příčinách.
Jindy stačilo jim vědět, že ministr vojen-
ství a ministr zahraniční potřebují peněz pro
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
Goluchowský
Polá
Körbr
doktor
Körbe
Neue
Čecho
Polák
Rakousko
Francie . Presse
Praha
9
article
armádu a věci zahraniční; ustanoviti termin pro
volby delegační zůstavili vždycky vládě. Tento-
kráte však najednou měli námitky, než se od-
hodlali k volbě do delegací a považovali za ne-
zbytné optati se hr. Goluchovského, zda jest
skutečně třeba voliti delegace již teď a poněvadž
ministr zahraničních záležitostí, nechtěje buditi
nejhorší obavy a celou Evropu znepokojiti, ne-
mohl odpovědět jinak, než že není důvodů v
zahraniční politice, které by vyžadovaly urychlení
voleb do delegací, odhodlala se vláda ra-
kouská volby ty raději odložiti až po Velikono-
cích, než aby se pustila do dlouhatánských roz-
kladů, proč se mají volby delegační konati ted.
Podstatného zájmu, aby se volby vykonaly ted,
nelze najíti nikde. Neboť dr. Körber musil
by říšskou radu svolati po Velikonocích, poně-
vadž to slíbil.
Tím zjevnějším jest úmysl Poláků dru.
Körbrovi něco vyvést. Zdali tomu na volbách
něco záleží — on volbu tu chtěl a Poláci ji
zmařili. Proč? Poláci sami nemají interessu na
odročení voleb. Žádá-li vláda volby ty, potom
strana, jako Poláci, která si hraje ráda na po-
litickou gardu panovníkovu a dává se za to
chválit, nemá se ptát, proč mají býti konány,
nýbrž nanejvýš proč nemají býti konány (l).
Körber
Polák
Evropa
10
article
Zájem, aby se tyto volby nekonaly, měli jen
Čechové a tato strana, která v čelo svého pro-
gramu položila povalení dra. Körbra,
dostala teď pomoc Poláků.
Z Vídně, 22. března. »Zeit« uveřejňuje
rozmluvu s nějakým nejmenovaným konservativ-
ním velkostatkářem, který řekl: »Nechť patříme
na věci jakkoli, nelze říci než, že dr. Körber
zaznamenává porážku. Nastanou-liz
toho již v nejbližší době důsledky, nemyslím.
Není příčin pro rozpuštění sněmovny, byl by to
čin krajně neobratný, poněvadž by se
musily vyrovnací předlohy podat
znova, znova projednat a pak nejsou také
hotovy volby do delegací.
Také demissi kabinetu nepokládám pravdě-
podobnou. Dr. Körber dávno si navykl nenositi
z parlamentu domů vavříny a není již tak útlo-
citný jako dříve. Kdyby také na krásně de-
missi podal, císař nepovolí. Jest nalita hodně
horká kaše a panovník trvá na tom, aby dr.
Körber, který ji dal na stůl, také ji snědl«.
Němci mají sto příčin, aby uvážili, zda
Poláci mohou býti poctivými makléry mezi nimi
a Čechy, Poláci, kteří tak horlivě snaží se pro-
kázati Čechům laskavost a zavázati si je, kteří
se nerozpakovali postaviti se do služeb obstrukce,
kterou nenávidí. Nejen na Poláky a jich poli-
tiku, také na celou budoucnost padá v té pří-
čině jasný paprsek. Podaří-li se spojeným sna-
Čecho
Körbr
Polák
doktor
Körber
Němec
Vídeň
spojený sen
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
aro.
Napsal Stanislav Minařík.
Přišlo jaro. Poslední zbytky sněhu, jež bí-
dými tkanicemi se vinuly po mezích a úvozech.
Hávno vodou sběhly do bystřin a bystřinami do
zelenavé Jizery.
Je slavno v přírodě.
Vlahým polibkem slunce vlhká, zahořklá
vůně v opojných vlnách stoupá do objetí modrých
výšin.
Na nejvyšších vrcholcích stromů houpají se
kovově lesklí špačci a celou dědinu naplňují ra-
dostným svým zpěvem. Bosé děti pronikavě vří-
skají, jak v klubíčku se kutálejí s kopce.
Všude život, radostný život, přeplněný touhou
to nějakém činu. I nabobtnalé větve a sněti se
tak divně chvějí, jakoby blahem plakaly, děkujíce
matce zemi za mléko, jímž nalévá jejich pupence.
Neznámá, jen v úsměvu jara pociťovaná síla
vstřebuje se i v lidské tělo a nítí v něm vášnivý
jakýsi pud, který je příčinou, že se vám chce
pojednou v tichu západem slunce rozteskněné
přírody zaplakat, nebo se rozběhnout a běžet až
do unavení, smát se, nebo zalézti do nepřístup-
ných skalin lesních a šeptat tam nesrozumitelné
věty. Jaro je jako silné víno, pil bych je stále
až do usnutí. Je to tak nevyslovitelné, co všechno
člověka přepadá v osamělé jarní chvíli.
Po příkrých stráních a dolinách zvolna, lou-
davě se trousí červení nebo strakatí volkové, bě
louši, vraníci. Každou chvíli doléhá k vám čímsi
tak mile prohřáté hí-í-í jé-é-é há-á-át.
Uleháte do stínu zlatou zelení nabíhajících
bříz a posloucháte. Jako z tajemné dálky slyšíte
ržát koně, zpívat skřivana, kukat žežulku, žblun-
kat stružku vody, v roztouženém nadšení jásat
špačky, neharmonicky čimčarovat vrabce, šumě
nad sebou třásnité břízy, bzučet mouchy, chrap-
tivě kokrhat kohouta. Někde v houští větvov
laškovně se prohání ptačí párek.
Minařík
zelenavý Jizera
íí jéé
12
article
Posloucháte chvíli upjatě a jednotlivých
hlasů a tónů již nerozeznáváte.
Jen ticho, ticho je kolem.
Ale přece slyšíte své srdce bušit stále silněj
a silněji. Milenka vzdálena a jaro po ní touží
Je smutno a tak krásně.
Za prořídlým smrčím vláčí hranatý mladík
červené hrudy. Jde zvolna klátivým krokem, čelo
zachmuřené, oči zabodnuté v zemi a jednotvárné
povely hrnou se mu z úst. Hejna špačků a třa-
sořitek vzlétají a opět usedají v rozvláčené hrudy.
Neviditelní skřivani o přítrž jásají a hřejivé
slunce stoupá k polední výši.
Z rokle přichvěla se vlna bledulové vůně.
Stařeček bílý chodí s loktuškou po poli a
seje, seje snad naposled. Se zbožnou úctou
kráčí, volným pohybem rozhazuje símě a duší
mu stále bloudí slova: Dej bože vzklíčení!
Loktuška je těžká, stará záda se hrbí, šediny
mu k zemi tíhnou. I odchází stařeček na meza
odpočívá. Dívá se dolů do kraje. Před několika
dny byl kraj ještě v tmavých barvách ponořen.
Dnes proskakuje zeleň se všech stran a slunce
je jasné a bílé.
Jizera se plazí jako smaragdový had, který
souká se mrštně do černé soutěsky dvou kolmých
Svítí okna po stráních rozlezlých baráků.
S křikem se vznesla vrána a zapadla namá-
havým letem do černého lesa.
Je jaro.... Stařečkovi je tak blaze, tak
smutno, divně smutno.
Za rok už bude možná síti syn, pak vnuk,
pravnuk. Takový je běh světa. Zrození, života
Bílá hlava klesá, stařeček usíná.
skal.
bůh vzklíčený