Strana 4..

Číslo 296

KATOLIOKÍ LrY

Dne 28. října 1900.

Svědek: Ne do města, do Březiny. Měl zelený klobouk. S Hilsnerem sešel jsem se až na Veliký pátek, když šel s jedním vojákem z Jihlavi. Oni šli do jisté cha- lupy k ševci, já se vrátil do rynku. Hilsner koupil si od svědka nůž 15—16 cm. dlouhý s černou střenkou. To bylo as 14 dní před vraždou Anežky Hrůzové. Byla ještě zima. Svědek vzpomíná si dále, že byl s Hilsnerem také u hrobky Volencovy. Pak se rozešli. Ženských tam neviděl, byli tam pouze zedníci. Odpoledne viděl svědek Hilsnera na náměstí polenském ve společnosti nějakého as 21letého žida. Tehdy mu Hilsner povídal, že poslali toho žida ze Znojma do Polné. Hilsner vyprávěl o holce, ptal se svědka na cosi. Ve společnosti Hilsnerově viděl onoho žida as 14 dní před vraždou Hrůzové. Rada Danzer: Kudy šel Hilsner, když se s vámi tehdy rozloučil? Svědek: K Božím mukám, kde později nalezena mrtvola. Než odešel, řekl Hilsner: „Pojďte jeden se mnou!“ Viděl jsem Hilsnera až na Veliký pátek.

Státní zástupce: Hilsner tvrdí, že s vámi chodil do Březiny Svědek: Ne, jen na ten kopec Kateřinský. Státní zástupce: Měl rád holky? Svědek: Ano, to byl náruživec, nenechal žádnou děvečku. — Kdyby byl šel Hilsner k městu tehdy, měl by delší cestu. Dr. Auředníček: Je od místa, kde jste hrál karty, vidět? Svědek: Až k lávce. Na Kateřinském vrchu byli tehdy Lajxner, Dvořáček, Sobotka, Varhánek a Brožek zedník — u té kaple. — Svědek šel pak domů, kde ve- čeřel ve světnici. Dr. Auředníček: Uslyšíte, že to není pravda. Chtěl jste tehdy nějakou teplou vodu? Švědek: Ten den ne, ani příští den ne. Dr. Vodička: Šel jste tehdy také domů s Var- hánkem, nebo ne? Svědek: Ne. Šel jsem buď s Dvořáčkem nebo s Varhánkem. O tom mytí vypráví svědek, že myl se teplou vodou až před odvodem, před vraždou. Dále uvádí, že mluvil 29. března s Hilsnerem a že si to pamatoval dobře.

Předseda: Pamatujete si, jak býval Hilsner oblečen? Svědek: Obyčejně; měl asi 4 obleky. Kabát byl zimní zelenavý, černé šaty, popelavé kalhoty a vestu. V těch viděl jsem Hilsnera asi 4 dni před vraždou. Měl také zelené šaty. (Svědek s určitostí šaty poznává.) Předseda: Viděl jste na něm také kabát po- dobné barvy (šedivý, bělavý)? Svědek: To jsem neviděl. Nejvíc chodil v zele- ných šatech; šedivé kalkoty nosil Hilsner málo kdy, jednou za měsíc. Rada Danzer: Může se jít s Kateřinského kopce do jeho bytu (Hilsnerova)? Svědek: Může, ale je to dál, musil by jíti polma 15—20 minut. Tehdy šel Hilsner rovnou k lávce. Byl-li u místa činu, nevím, ale tehdy šel tam rovnou. K dotazu jednoho z porotců odpovídá, že Hilsner no- síval hůl, již prodávají dráteníci po 6 kr. Ten' den ji neměl. Dr. Auředníček: Navrhuji k illustraci svědka a že některé vysoce důležité okolnosti popřel, aby před- voláni byli za svědky: Jan Zima, kloboučnický pomocník v Polné, který tehdy, 29. března, sdílel se svědkem spo- lečnou světnici, jsa nemocen, v obecním domě, a ten uvádí, že tehdy Žellinger domů nepřišel. Zel- linger příšel tehdy domů po 9. hod. večer, ráno prý žádal teplou vodu a když ji nedostal, strašně klel.

Vojt. Frey, 70letý soukennický pomocník v Polné, v obecním domě, a Fr. Varhánková, hospodyně v obecním domě v Polné, která má dokázati, že svědek Zellinger onoho dne domů nepřišel a o tom, že dne 30. března ráno vyžádal si teplou vodu k mytí způsobem hrubým. Všem to bylo nápadné, ježto byl Zellinger ušpiněnec, který se nikdy před tím nemyl. Ba před odvodem musila ho hospodyně sama umýti (Zellinger je prý toho všeho schopný — dle udání Freyova). Obhájce p. dr. Auředníček uvádí, že se spokojí se čtením protokolů oněch svědků, souhlasí-li s tím pan státní zástupce. Za souhlasu stran protokoly se čtou. Hilsner k otázce předsedově, kudy tehdy šel, uvádí, že chodil se Zellingerem k 6. hod. Zellinger popírá. Předseda: Kdy to bylo s tím vojákem Hilsner: To bylo po 29. březnu. To byl Blažek. Dne 29. března jsem chodil určitě s V. Zel- lingrem. Svědek: To není pravda — to je lež Jak's tam byl na kopci, tojsme se neviděli, až na Velký pátek. Svědek viděl často Hilsnera, kterak chodil k pan- skému lesu — to bylo asi půl roku před vraždou. Sám Zellinger do »Březiny« nechodil — dle odpovědi své, již dal k dotazu dra. Auředníčka.

Svědek Ant. Dvořáček, svobodný truhlářský pomocník v Polné, vzat do přísahy. Mluví sotva slyšitelným hlasem. Kamarádil s Hilsnerem; r. 1899 nedělal nic, cho- díval na vrch hrát v karty. Dne 29. března přišel na Kate řinský kopec po poledni s Lajxnerem, Sobotkou, Žellingrem a j. — Hráli v karty. Asi ke 4. hod. tam přišel Hilsner. Předseda: Vy jste původně udal jinou hodinu. Kdy jste mluvil pravdu? Svědek: Tenkrát jsem mluvil pravdu. Hilsner šel pryč ke 4. hod. rovnou cestou do lesíka. Mohl se dostat do »Březiny« i nazpět do města Měl modré šaty, tmavě ze- lený klobouk (klobouk svědek nepoznává). Hilsner vyzval hrající, než odešel, aby šli do »Březiny« — oni však nešli. Šedivého kabátu na Hilsnerovi neviděl. Odpoledne i k ve- čeru chodil svědek s kamarády po rynku. Ten den Hilsnera již neviděl. K dotazu předsedově uvádí svědek, že Hilsner byl r. 1898 v červenci se Skálou na nějaké práci, kde ho potkala nehoda. — Na kopci tehdy Hilsne hůl neměl; toho večera s Hilsnerem po náměstí ne- chodil. Státní zástupce: Chodíval Hilsner často do «Březiny?« Svědek: Ano. — Hilsner chodíval do Blízkova za Benešovou. Za tou byl celý blázen. Hezké holky měl rád.

Dr. A u ředn'iček: Kde jste hráli tehdy v karty Svědek: Do polí u hrobky p. Volence. K lávce nové z toho místa vidět není. Ale na starou lávku vidět je! Hilsner nemá k uvedení ničeho. Rada Danzer: U hlavního přelíčení jste udal to správně. Předseda: Vyzval jste kamaráda (Lajxnera), aby šel do »Bře iny«, nebo do města? Hilsner: Do města Dr. Auředníček: Udejte pravdu, co na tom. Hilsner: Udal-li jsem to, udal jsem to tenkrát nesprávně. Svědek Václav Sobotka, 27letý krejčovský pomocník z Polné, nyní chodí s kolovrátkem — zná Hils- nera, s nímž nyní žije v nepřát lství, má na něho vztek, ne zášť, kterou by se svésti dal ke křivému svědectví. Vzat do přísahy. Úvádí, že šli tehdy na kopec po 2. hod. s kamarády. Přišel tam také Hilsner, odešel ke 4. hodině, když vybídl je, aby šli s ním do Březiny. Ale nešli. Hilsner nesedl si prý tehdy mezi ně proto, že prý by se pomazal. Měl tmavo- modré šaty. (Svědka není téměř slyšet.) Hilsner často prý se převlékal; v modrých šatech chodil ve svátek, jak chodil ve všední dny svědek neví. Mělli Hilsner šedivé kalhoty a podobný kabát — to se nepamatuje. Na kopci byli tehdy as do 4 hodin. Hilsner dal se tehdy směrem k Březině, po 20 krocích se ztratil. Od té strany se musí přijít do Březiny; do města se musí pro- tější cestou, zpět. Hilsnera ten den už neviděl, ač sám chodil po rynku s kamarády. Dr. A uředníček. Chodil někdy Zellinger s Hil- snerem do Březiny? Svědek: To nevím. Svědek Fr. Rocan, 21letý zedník z Polné. Přísahá. — Zná Hilsnera; chodíval s ním večer po rynku, na Kate- řinský kopec Předseda: Pamatujete se na den 29. března 1899?

Svědek: Ano. Bylo pošmourno. — Svědek vypo- vídá, jak předchozí svědci. Dne 29. března měl Hilsner modré šaty, černý klobouk. Viděl jednou Hilsnera s nějakým židem — to bylo po vraždě. Žid byl na nohy »marod«, veliké oči, plný obličej. To bylo všední den. Na kopec sv. Kateřiny chodí i jiní lidé; chodívaly tam slečny, P. Vlček a j. Šedých kalhot na Hilsnerovi neviděl. V karty hráli ve středu. Dr. Auředníček: V Kutné Hoře jste řekl, že hráli v úterý. Svědek: Hráli v karty ve středu, v úterý také. Předseda uvádí, že svědek při výslechu svém prvém udal, že Hilsner tehdy měl klobouk do zelena s pentlí — Dr. Vodička: Poznal byste toho žida. Svědek: Trochu bych poznal. Hilsner proti výpovědém nemá ničeho. Po malé přestavce v líčení pokračováno.

Svědek Ad. Muzikář, 30letý svobodný malíf po- kojů z Polné. Vzat do přísahy. Dne 29. března pracoval u horní brány a tu viděl Hilsnera v šedivém šatě jdou- cího k židovskému městu. Kalhoty byly snad od bláta, byly tmavé. Hilsner dne 29. března neměl sváteční šaty. Víděl ho as o půl 5. hodině. Svě- dek byl právě v právě s prací hotov. Proto si to tak pa- matuje. Den byl moc krásný, k večeru po 5. hodině za- čalo pršeti. Pršelo asi pět minut. Hilsnera viděl druhý den. Svědek bydli na Zabokrtech. Viděl Hilsnerajdoucího ještě s jedním k Bo- žím mukám. Tohodne mělmodré šaty. K otázce předsedově uvádí svědek, že z předlože- ných mu šatů nejsou to žadné. Svědek vypráví o tom, že Šic mu vyprávěl o své rozmluvě s bratrem Hilsnerovým, který pronesl domněnku, že Leopold Hilsner Hrůzovou zabil a dokladem toho uvedl, že dříve Polda spal s ním obličejem k němu obráceným, ale od 29. března byl prý roztržitým a modlil se hebrejsky. Svědek viděl Hilsnera 30. března s cizím židem okolo 8. hod. ranní. Došlo k renkontru mezi Hilsnerem a svědkem. Svě- dek uvadí, že ve středu měl Hilsuer šedý kabát, ve čtvr- tek modré šaty. Svědek k Hilsnerovi: Vy jste měl vícekráte šedé šaty. Dne 29. března jsem vás viděl u brány a ne na ná- městí, měl jste šedé šaty. Hilsner: To jste mě neviděl. Předseda k svědku: Snad jste se mohl mýlit. Svědek: Já ho viděl od půl 5. do 5. hodiny. měltmavékalhoty, šedý kabát, jež sil ně se od sebe odlišovaly. Na minutu to říci nemohu.

Svědek Jos. Škareda, 38letý, ženatý mistr obuvni- cký v Polné — vzat do přísahy. Pamatuje se na Škaredou středu roku loňského, ale neví, kolikátého to bylo; bydlí za židovským městem v uličce, kudy se jde na Pátek, na Kandii i rovně k Březině. Uvádí, že Hilsnera vi- děltehdy v průvodu cizíhožida, Hils- nerměl šedý kabát, kouřil cigarety. Oba se mu kmitli kolem okna. Předseda: V Polné jste udal, že to bylo 22i března. Svědek: To jsem se zmýlil v kalendáři. Předseda konstatuje, že svědek vypovídal dne 27. dubna loni jinak — tehdy poznal Frieda, jak šel s Hilsnerem. Čte se tehdejší protokol. K dotazu p. státního zástupce uvádí svědek, že vi- děl Hilsnera tehdy po 5. hodině odpolední s oním člově- kem jíti. Dr. Vodička žádá, aby se četl protokol J. Vo- mely, K. Vomelové, B. Hadlové, Fr. Nápravníkové; aby se dále konststovalo, že Fried byl v té době v nemocnicí a dále že svědek Škareda jest dle svědectví starosty po- lenského Sadila oddán pití. Po přestávce tříčtvrtíhodinné v líčení pokračováno. Předseda dává k žádosti obhájců Hilsnerových čísti protokoly R. Sadila, Jos. Paulové, Fr. Nápravníka z Humpolce (Fried byl od 24. března do 4. dubna 1899 v humpolecké nemocnici). Hilsner uvádi, že 29. března uličkou, o níž Škareda se zmínil, nešel. Svědkyně Marie Hubrová, 57letá vdova po mistru zámečnickém v Polné. Vzata do přísahy. Živé rozkládá, že na den 29. března se dobře pamatuje. Byla Škaredá středa, svědkyně šla do kostela, pak na procházku.

Odpoledne byla doma. U nich vozili domů slámu. Vozil ji Cink; bylo k 5. hod. odpolední. Viděla v tom Hilsnera, za ním šli dva, jeden z nich polochromý. Všichni tři kou- říli. Ten poslední si oprašoval doutník poblíž slámy. Ví- děla, když se tomu chromému rozevřel kabát, že mu z kapsy koukala násadka dřevěná, jako kdyžjdekošerákna „šlachtu“ — tak to vy- padalo. Svědkyně to poznala, poněvadž je řezní- kov a dcera. Muž ten byl bledý, měl černý špičatý klobouk, jaký nosí ve Vídni demokraté — byl chromý jako pekař. Vousky měl černé pod nosem, oči černé, ve- liké, jako z jiné race. Druhý byl prostřední, s kabátem do modra. Hilsner měl světlé šaty. Svědkyně všem třem tehdy německy nadala, že kouřili poblíž slámy. U toho chromého viděla „fatrálek“ košerácký. Předseda: O tom jste dříve nevypravovala ničeho Svědkyně: No, Bože, co pak si člověk na vše musí vzpomenouti. Oni utíkali a na nadávku ani neodpo- věděli. Předseda: Vy jste udala starostovi v Polné, že jedním z těch mužů je B. Fried. S vědkyně: I Bože, to mi jich předvedli kolik, ale žádný to z nich nebyl. Předseda: Tak to není pravda, jak to pan purkmistr udal?

Svědkyně: Ne, ne, ne — to není tak pravda, tak jsem to neřekla. Viděla 29. března v lese „špacíro- vati“ dva neznámé židy. Hilsner s nimi nebyl tehdy. Po- zději je viděla s Hilsnerem kol. 5. hod. odpol Rada Smutný: Jeden ze židů měl kudrlinky, byl malý a zavalitý. Kam šli ti židé a kam vede ulička Svědkyne: Na Kandii, do „Březiny“. Rada Smutný: Jaké měl Hilscer šaty? Svědkyně: Hilsner měl světlé šaty. Já ho vi- děla jen přelítnout. Jeden ze židů měl řebíčkové šaty. Svědkyně uvádí, že když šla s jinými od líčení v Hoře Kutné, dohonil ji Fried a Brettis a tvrzeno Friedem, že to udělala matka se synem a když svědkyně řekla, že to udélali ti tři židé, uvedl Brettis, že to se ne- smí vyzradit, žeby z tohoměl nášnárod velikon škodu a byl potlačen. (Pohnutí.! Pak došlo ke křižovému výslechu svědkyně. Dotazy kladli státní zástupce i oba obhájci Hilsaerovi. Svědkyné uvádí že košerák má vždy nůž v pochvičce, s podepřenými boky rozhorleně odpovídá, že mluví pravdu. Dr. Vodička činí návrh, aby Brettis vyslechnut byl o tom, co uvedla svědkyně. Svědkyně: To může — (rychle) — já se ne- bojím, já pravdu mluvím a budu přísaňat. Hilsner: Jak to můžete tvrditi, že jste mne viděla 29. března?

Svědkyně. Já vás viděla! Vy jste cizí židy přived'! Hilsner: Já tam nebyl. Svědkyně: Hrom by do vás musil uhodit! (Vzrušení) Hilsner: Žádné cizí židy jste tam neviděla! Svědkyně: To nemůžu vystát, lhát mi do obli- čeje! Viděla jsem; ať mne tedy potřestají Viděl jei Předseda: Napomíná svědkyni, načež čteny její výpovědi od soudu kutnohorského. (Pohnutí v s í ni všeobecn é). S vědek Fr. Cink, povozník z Polné. Vzat byl do přísahy. Pamatuje se na den 29. března. Vozil odpol dne slámu paní Pojmonové na Zápeklí. Byly 4 hodiny odpoledne. Šel tam okolo Hilsner se dvěmi neznámými, kouřili cigarety. Když je svědek napomenul, obrátil se k nim Hilsner se slovy: »Dejte ty cigarety pryč !« Předseda: Může se jít tamtudy na »Březinu« ? Svědek: Může. Předseda: Jaké měl tehdy Hilsner šaty? Svědek: Šedivé. (Když mu ukázány zelenavé šaty uvádí: Takové to mohlo být.) Předseda: Určitě nemůžete říci, že to byly šedivé? Svědek: Ne. Já nemohu říci; zadní měl šedý svrchník, tmavé kalhoty. Jeden z nich měl do červena ka- bát. Poslednímu s olouhým šedivým kabátem viděl do obli- čeje; měl slabý vous, podlouhlý obličej; ke předu ústa. byl přes 20 roků stár, slabě na nohu napadával. Na hlavé měl klobouk, v obličeji byl bledý. Kabát měl ro ze- pjatý, vkapse měl cosi zabaleno v no- vlnách. Toho druhého se svědek nevšíml, neboť ten ubí- hal rychle s Hilsnerem.

Předseda: Udal jste, že jste toho jednoho viděl již dříve? Svědek: To bylo ráno, když šel přes náměstí, po 6. hodině. Pak jsem ho viděl znovu odpoledne s Friedem. Oba byli cizí židé; může býti že byli z Polné, ale já je ne- znal. V Polné jsem je neviděl nikdy, tak- hle aby tam bydleli. . . . Když ti židé přešli, skládal jsem slámu dál. V tom se ohlédl a viděl skrze stromy ňákou ženskou jíti k Božím mukám. Bylo to na vzdálenost malé čtvrt hodinky. Poprchávalo — ona měla červenou sukni, přehozenou přes záda, Předseda: Viděl jste toho cizího žida ještě jindy? Svědek: Ne; k dotazu uvádí svědek, že byl ten žid oblečen jako cestující a měl na očích »ovikr«. Předseda: Za jakých okolností viděl jste toho žida tenkráte ve Zhoři o pouti po sv. Markéě v r. 1898? Svědek: Prodával jsem tam pernikářce Viláčkové cukroví. Bylo krásně; pěkné odpoledne při ákalo mno. ství lidí. Viděl jsem tam Hilsnera kvečern k 5. hodině. S ním šel jeden člověk, dále jiný menší a dvě holky. Byla tam muzika, seprali se tam. Z holek měla větší bleděrůžové šaty, druhá červené; obě měly kabátce. Jaké měl šaty Hilsner, svědek neví. Ten cizí žíď měl šedivý ha- velok, bílé kostkové kalhoty a tvrdý klobouk. U krámku ku- poval Hilsner holkám cukroví a perníkové srdce, platil paní Viláčkové. Předseda: Jak vypadalo to menší děvče? Svědek: Ani jsem si nevšíml. K dotazu uvádí, že ta pranice byla v hostinci Ježkově, tekla krev. Hilsner sám mu vyprávěl, že bratr svědkův, muzikant byl zraněn. Pak uvádí, že Hilšner od něho kupo- val, totiž vybíral si sice, ale od něho nekoupil, ani mu neplatil. Koupil-li Hilsner od Viláčkové — neví. Dr. Auředníček shledává odpor v tom, že svědek vyprávěl o tom, jak se díval ještě s vozu za Hflsnerem a jeho společníky, kdežto dříve o tom nic nevěděl. Švědek tvrdí, že se nedíval za oněm