Strana 2. Číslo 296

KATOLICK

LrY.

Dne 28. října 1900.

podnětům, usilujících o zrušení zá- kona protijesuitského naprosto za- mítavě. »Berl. N. Nachr.«, jež jsou »orgánem pro průmysl«, polotýkají k tomu: »Můžeme tuto informaci z naší strany potvrditi a doplniti tím, že kníže Hohenlohe na- lézal se v tom nejúplnějším souhlasu s názory císaře a krále.« O nynějších názorech J. Vel. císaře ohledně otázky zrušení zákona proti- jesuitského — dokládá k tomá »Germanie« — ne- jsme poučeni, následkem čehož, třeba že upomínka na r. 1893 v tomto okamžiku činí zprávu »Berl. N. Nachr.« pochybnou, zdržujeme se všeliké poznámky. Co však se týká kn. Hohenloha, víme z pramene při nejmenším rovněž tak spolehlivého, jako jest pra- men »Nat. Ztgu.«, že týž ještě během tohoto leta ve své vlastnosti jako říšský kancléř považo v al to za politickou nutnost a potřebua následkem toho se vyslovil, že zákon protije- suitský má býti v Německu zrušen.

»Pryč od Říma!« Ukázali jsme již vícekráte, že toto heslo, vnášené do německého katolického lidu v Rakousku jest rázu mnohem více politického, než v pravém slova smyslu náboženského. Nejnověji to bylo prokázáno ve valné schůzi odvětného stutigart- ského sdružení Evangelického spolku, konané ve Stuttgartě. Hlavní slovo tam vedl superintendent Meyer ze Cvikova, jenž veřejně konstatoval, že v ná- rodním hnutí, vzbuzeném heslem »Pryč od Říma !«, kteréž od prvopočátku mělo ráz politický, nikdo ne- hledal hlubšího momentu náboženského. Že na to došlo, o to smutných zásluh si dobyl teprve Evan- gelický spolek. »Naše vlast, Němec ko totiž — pravil řečník — musí zásobovati Ra- kousko theology. Za půl druhého roku bylo vysláno z Německa do Rakouska přes čtyřicet boho- slovců. Nejdůležitějším výsledkem hnutí zdá se býti ten, že Bůh rán (?) donucuje tento lid k rozhodnutí, projednávajíť se veřejně spory náboženské a vzduchem proletují protestantské myšlénky . . , Nejvíce a nej- mohutněji hoří plamen tohoto hnutí v Čechách

Ve Štýrsku rozšiřuje se protestanství zvolna, ale stále; apoštolem jeho jest katolík Ro- segger. Pozvolněji šíří se toto hnutí v Koru- tanech. Zde jest potřebí, náboženský smysl teprve probeuzeti, ale první záře zvěstuje, že zapo- číná hořeti již i v Korutanech. Také na Mora vě vzrůstá (?) touha po evangeliu. V Tyrolsku doutná jiskra pod popelem. »Huttenův spolek« nám koná tam tytéž služby, jakéž Hutten prokázal jednou reformaci. V Horních a v Dolních Ra- kousích objevují se malé počátky. Také Solno- hradsko není nepřístupno. Setba potřebuje arcit, aby vyrostla, trochu času . . . Celé hnutí nedojde klidu dotud, dokud od Severního moře až po Adrii uvol- něna nebude světlá dráha evangelia. Ve společné práci pro Rakousko spojují se v Něme- cku theologické i církevní strany. Tato jednomyslnost v duchu znamená silný vzrůst moci protestantismu. »Evangelický spolek« a »Spolek Gu- stava Adolfa« podporují, každý svým způsobem, věe Rakouska. (Ba ne věc Rakouska, nýbrž věc

Pruska. Red.) První zkypřuje a zorává půdu, druhý ji vzdělává. »Evangelický spolek« zakládá obce, spolek »Gustava Adolfa« je přejímá ve svou péči. . . . Obětavost nesmí utuchati, jinak by toto mnohoslibné dílo uvázlo a zaniklo a vyscce nadaný bratrský kmen by zlomen byl Jesaity a Slovany a navždy byl by ztracen pro protestantismus a něme- ctví. To by však znamenalo finis Germanie. Na to nesmí však a nemůže dojíti, neboť naším štítem proti Římu jest Bůh « — Řádky tyto poučují nás o tom, že v Německu svorně a všemi prostředky usilují o poprotestantštění Rakouska. Úťéchou v této smutné době jest ovšem to, že všecka tato podvratná práce těší se pouze malému výsledku. Ale dlužno míti také při tom na zřeteli cíl a poslední úmysl a nikoliv dočasný úspěch. Vyslovme jenom zřejmě tu myšlénku, která vznáší se ve vzduchu již velmi dávno. Usilo- váno jest o zbudování veliké protestantské říše, ve kteréž by vše přináleželo jediné Hohenzollernům. Cslé hnutí jest jenom výsledkem snahy Hohenzollernov- cův, aby domohli se co největší moci a dům Habs- burský překáží mu v tom nejvíce. Kdo toto nechce chápati, ten prostě nechce viděti, slyšeti a rozuměti.

Nepřátelství soc. demokracie vůčí krá- lovství osvědčeno bylo poznovu drastickým příkla- dem v Italii, kde přece soc. demokracie mohla by býti »liberální« monarchii, kteráž rovněž děkuje svou existenci revoluci, nakloněna mnohem více, nežli kde- koliv jinde. Případ, o nějž se jedná, je tento: Ná- čelníkem socialistů v Neapoli byl od 20 let Petr Ca- silli, několika násobný milionář, kterýž přinesl ohromné oběti, aby vydupal soc. demokracii na této nepříznivé půdě. Byl také skutečně po třikráte zvolen do sněmovny a propadl teprve r. 1897. V září t. r. súčastnil se Casilli v jistém nepolitickém spolku smu- teční slavnosti, konané za zavražděného krále Hum- berta, V očích ostatních vůdců socialistické strany bylo to těžkým zločinem. Vedení strany vyzvalo ná- sledkem toho Casilliho co nejrozhodněji, aby během 48 hodin z onoho spolku vystoupil. Casilli se tím nad míru rozhořčil a nezůstal dlužen odpověď: nevy- stoupil z onoho spoku, za to však ze strany socialistické. Z téhož důvodu již dříve ocitlo se vedení socialistické strany v prudkém sporu se dvěma vynikajícími »soudruhy«. Byli to: poslanec de Marini a dr. Agliethi, městský radní ve Florencii. Také tito oba mužové vystoupili následkem toho ze strany sociálně demokratické. A cože vyplývá z toho? Nic dojista jiného, nežli že sociální demokracie netrpí ani tolik, aby vzdávána byla čest památce krále zavražděného. Pamatujeme se arciť, že také v Rakousku nebylo ničeho slyšáno o ně- jakých smutečních projevech, kteréž byla by uspořá- dala sociální demokracie, když císařovna Alžběta byla tak hrozně v Ženevě zavražděna. Také o jubilejní slavnosti císařově nepořádali »červení« žádných oslav.

Bylo by proto jen po právu a spravedlnosti, kdyby »červení« nazývali se »lidmi bez vlasti«. Berlínský »soudru« Liebknecht aspoň již na nich to žádal. Nová ministerská krise ve Španělsku. Admirál Mozo rozhodl se, maje na zřeteli oposici, jevící se v lůně vlády proti zvýšení vydání na vá- lečné loďstvo, že odstoupí z křesla ministra pro ná- mořnictví, že však bude prozatímně spravovati toto ministerstvo až do jmenování nového ministra. Z bojiště na Fllipinách. Oddíl, čítající 100 Američanů, napadl dne 25 t. m. povstalce blíže Nar- wiganu. Americký oddíl zastihl nepřítele v silném postavení, obsazeném 1400 povstalci. Sirhl se zou- falý boj. Američané byli vzhledem k obrovské pře- sile nepřítelově nuceni ustoupiti do Narwiganu. Byli z nich usmrceni 1 důstojník a 4 vojáci; 9 mužů je zraněno, 4 se pohřešují. Ztráty povstalců odhadují na 150 mužů. Nepokoje v Kanadě. »Reuterova kancelář« oznamuje z Montrealu ze dne 26. t. m.: Ve Valey- fieldu, městě asi 50 mil od Montrealu vzdáleném, zahájili dělníci, zaměstnaní při stavbě bavlněné přá- delny, stávku. Vzhledem ku hrozivému chování stáv- kářů, jichž počet obnáší na 3000, odesláno do Va- leyfriedu vojsko a milice. Dělníci jsou Kanaďané a Fraucouzi, Následkem panující plemenné zášti při- ostřila se poloha a přítomnost anglických vojáků k tomu napomáhá, aby se nepřátelské smýšlení ještě zvětšilo, 2500 tkalců přidalo se ku stávkářům, kteří si opatř li ručnice. Jsou obavy, že večer vypuknou nepokoje. — Jak známo, jest obyvatelstvo Kanady nej- méně z polovice francouzské a nikdy se nedovedlo s anglickou vládou spřáteliti. Není nemožno, že úspěchy Boerů dodaly také Kanaďanům odvahy uká- zati Angličanům zuby. Boerům by hnutí v Kanadě velmi pomohlo.

Volební ruch. Výkonný výbor křesťansko-sociáhí strany pro království české konal ve středu, dne 24. října svoji řádnou schůzi. Jednáno o situaci povšechné a o po- stupu volební akce. Schválena zpráva delegátů z »Výboru pro společné záležitosti katolíků českých« a usneseno pak vypracovati zvláš ní provolání, jehož koncept navržený přijat a v orgánu strany »Lid. Listu« uveřejněn býti má. Jednáno pak o tisku plakátů a oběžníků, což příznivě bylo vyřízeno. Provolání ku sbírkám na fond volební znova se prohlásí. — Po té jednáno o kandidatuře v V. kurii pro Prahu, Karlín a Smíchov a odporučen byl na kandidáta Jos. Hová- dek, knihař v Praze 1250-II. Vzhledem ku přání vyslovenému několika místními organisacemi po delší debatě navržen za sčítacího kandidáta v okr. XIII. kurie V. též Jos. Hovádek, knihař v Praze, a sice pro místa Čáslav, Habry, Chotěboř, Humpolec, Polná, Štoky, Ledeč, Přibyslav, Něm. Brod, Dol. Kralovice, Hora Kutná, Uhl. Janovice a Přelouč. Po té jednáno o některých věcech taktických, načež schůze ukončena. Příští schůze dne 31. října o 8. hod. več. Již v prvních dnech téhodne vyjdou dvě agi- tační brožurky k volbám. První má název: »K volbám«; druhá: »Vzhůru k volebnímu boji!« Cena jednotlivé brožurky 2 kr. — u větším množství (aspoň 100) toliko 1 kr. Lze objednati buď v administraci »Slov pravdy«, Praha čís. 9)—VI., anebo u pana Jos. Hovádka, závod knihařský v Křemencové ulici—II. Jen proti hoto vému zaplacení.

Čechy. Němečtí radikálové v Čechách vydali dnes své volební provolání, kteréž jest jaksi korunou všech těch ricotných frasí, kterýmiž jejich strana až dosud se oháněla. Provolání vrcholí v tom, že nutnost sebezacho- vání německého lidu v Čechách »velitelským způsobem« vy- žaduje nezbytnost zavedení německé řeči jakožto státního jazyka, bez čehož prý umožněn nebude ani vnitřní mír, ani

fesor, nic než profesor, jemuž drobnohled, kousek ně- jakého mechu, vzácnější brouček a pod. milejší jsou, nežli jeho žena i s celou rodinou. Běda manželce, běda rodině, zapomíná-li vědátor, že je též manželem a případně i otcem! A což postaví-li si paní profesorová hlavičku a nedovede-li se vmysliti v duševní stav svého man- žela? Pak to chodívá často křivě. — Co jsem mu já? — běduje mnohá — věda je mu vším, já jsem jen jeho služkou, jeho ošlapkem. Proto bych myslil, aby i páni profesoři vyso- kých škol, když se hodlají ženiti, — chodili na ka- techismu s. — Již slyším spráskání rukou a volání: ten obme- zenec, ten klerikál a pod. Já bych na př. panu profesorovi při katechismu dal tu hlavní radu: pane profesore, chcete-li svého cíle ve svátosti manželské dosáhnouti, nechoďte nikdy v profesorském kabátě domů. Pokaždé ho svlékněte a zanechte v posluchárně. Doma pak oblékněte si pantátovský župan a manželské pantoflíčky a mluvte se svými miláčky jen o věcech, které by mohly ba- viti i je. Tak si zachováte štěstí manželské. Více bych mu neřekl, protože páni toho druhu neradi se dávají poučovati. A pak bych si troufal též raditi i nastávající paní profesorové: — Především vás, drahá slečno, — tak bych asi s ní ten katechismus začal — musím upozorniti, že váš nastávající pan manžel již jednu ženu má — jež ho drží pod hrozným pantoflem, tak že první místo u něho má ona, druhé zase ona a třetí opět ona, a pak teprve, zbývá-li ještě místečko nějaké, budete je míti vy.

— Nu, nelekejte se toho, poslyšte raději dále: Budete-li vy jeho favoritkou anebo jen tak ženou vedlejší, o n co více nežli kuchařkou, bude záležeti na vás, jak si to budete umět zařídit. Užívejte v plné míře té krásné vlastnosti, kterouž se Evino plémě od pradávna vyznamenává, totiž té pravé ženské opatr- nosti, řekneme třeba chytrosti. Ta jedna žena, jíž váš nastávající hned na za- čátku svých studií se zaslíbil, jmenuje se věda, která na něm neuprosně vymáhá všecky síly ducha. Ti vědci jsou přepodivní tvorové Boží. Nejsou sice anděly, nejsou však ani lidmi, jsou to slovem professoři na vysokých školách. A tu bude vaší úlohou, abyste si z tohoto prazvláštního tvora vytvo- řila člověka, a z člověka pak něžného manžela, pří- padně i otce.

Mnohá slečinka, zasnubuje-li se s professorem vysokých škol, představuje si příští manželské štěstí asi tak, že bude s ním chodit na procházky a že pak lidé budou vystrkovati hlavy a budou si povídati: — Koukejte se, tohle je paní toho světoznámého pro- fessora. Ta to chytila. — Ba, mnohá si dokonce myslí, že až bude jeho ženou, že pak bude ona jeho univer- sitou. V tom byste se mohla zklamati šeredně. A nedejž milostivé nebe, aby vám časem snad napadlo, ku svému choti říci: — Poslouchej, miláčku, když právě jsi na odchodu do university, mohl bys se zastaviti v tržnici a koupit tam na zítří pěknou husu a poslat ji pak po expressu, a když už tam budeš, přikup k tomu hlávku zelí, karfiolu, kapusty — podle toho, co rád jíš. — Jen tohle nedělejte! Neboť takový světoslavný vědátor mohl by snadno místo do tržnice zablouditi někam do obchodu se staro- žitnostmi a mohl by vám po expressu poslati nějakou kost z předpotopního mamuta a místo zelí pytel ně- jaké australské mechoviny! A také si musíte dáti pozor, vyjde-li s vámi jednou za uherský měsíc na procházku, na př. do

Chuchle, držte si ho dobře, neboť najednou by se vám mohl vytrhnouti a běžeti nahoru na skálu, víte, co tam má tabuli Barrande, to byl také takový vědec, a pachtiti se tam po zbytcích kamení z doby tercierní. Anebo by někde na bahně spatřil nějakou kytičku, a byl by s to, nechati vás na silnici a bě- žeti za ní třeba v bílých kalhotech do bahna. Tací páni bývají nevypočítatelní. Avšak nechme je stranou a poslyšme vážné slovo: Mějte na paměti, že váš nastávající svou vědou náleží národu, jehož cti a slávě slouží. Vy svým sňatkem berete na se povinnost, podle svých sil jej v jeho těžkém povolání podporovati, tak aby šťastně a spokojeně pracoval dále. Vy be- rete podílu na jeho slávě, berete podílu i na jeho námaze. Neboť on vydá jednou o vás svědectví, že jste spolupracovala na jeho slávě tím, že jste mu vy- tvořila spokojenou domácnost, z níž mu nebylo utíkati do učazené hospody. Dobře bude ovšem, vyznáte-li se dobře v ku- chyňském umění asi tak, abyste na něm vynutila při- znání, že něco tolik dobrého doposud nejedl v žádné hospodé. Avšak kromě toho je ještě jiné kuchyňské umění. Vy na něm často spozorujete, že se v něm něco vaří. A tu jen pro všecko na světě nepřiklá- dejte do kamen, nýbrž haste, rozhodně haste. Musíte věděti, že i na stolcích profesorských roste mnoho trní. Váš manžel napíše knihu, vydá spis, do něhož se naděje nových triumfů. Avšak mezi vědci panuje zhusta sprostá závist, jež neštítí se ani slov sprostých. Mezi vědci potuluje se osoba náramně drzá, jež si dává krásné jméno: kritika, jež ale často nebývá o nic lepší, nežli leckterá Pod- skalačka! Kromě toho posluchači nejsou dnes jací bývali, bývá mezi nimi i sebránka. Váš manžel vrátí s