Ročník XXXXV

V Praze, v pátek dne 29. záři 1905.

Číslo 268.

Na ranní a odpel. Histr předeláct se v Praze v aiministraai Ba čívrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáko“ 2 K n0 na poř o na čivit leta . . . . 7 k 50h ve úlialkáchi 2Ksh na nišsíe . . Pošitou: na porela“ . . .. ei s drojí zlsilkos na nie a čtost lta. . . K oon

Boj o odborovou organisaci. Od té doby, co psal Engels svou slavnou Enihu o poměrech angliekého dělnictva, uply nulo šest desetiletí. Dojem této knihy, založené na výsledcích anglické ankety dělnické z lei třicátých, byl veliký. Obraz plný stínůa chmur podávala její data a vypravování, kon- trastující tak tísnivě s rozvojem anglického průmyslu, dobývajicího zahraniční odbytiště a posilujícího mocenské postavení vlasti v cizině.

Dnes studie Engelsova má již jen historickou cenu — stav anglického dělníka se podstatn změnil. Nebyla to cesta revolucí a výbuchů odboje, kterou vývoj tento se ubíral. Anglický dělník není revolucionářem a myšlenky revo- luční nedovedou ho rozehřáti. Život a zkuše- nosti jeho učinily ho střízlivým obehodníkem který počítá nejen, jak by své zboží, práci, co nejlépe prodal, který má ale zároveň pochopení pro to, aby anglický průmysl uhájil své silne postavení světové. Jako si dovede za dob skvělé konjunktury vynutiti pronikavé zlepšení pod- mínek pracovních, tak odhodlává se k redukei mzdy za dob tísně a depresse. Splynul se zá- jmy průmyslu a slouží jím. Léta zápasů přešla. než dán dnešní stav. Odborová organisace byla nejúčinnější a hlavní zbraní. Myšlenku, která se ozvala již ve francouzské revoluci, že ne- může býti politické rovnosti při nerovném ho- spodářském postavení, pojal svým způsobem: usiloval o překlenuti mocenských rozporů při pracovní smlouvě. Není zásada svobodné pra- covní smlouvy pouhým slovem tam, kde oproti zaměstnavateli stojí dělník, jenž pro připad odmítnuti smlouvy vysazen nebezpečí hladu? A tak vyrostla moderní odborová organisace anglického cvičeného dělnictva (necvičené děl- nictvo v Anglii dosud se nalézá v postavení mnohem horším stavu dělnictva skupiny, o níž píšeme), ktorá oproti zaměstnavateli postavila dělníka, opírajícího se o prostředky spolku a která nabyla v celé skupině průmyslů rozhodu- jícího slova při stanovení pracovní smlouvy.

Vývoj anglický stal se typickým. Přinesl děl- níku pronikavé zlepšení, aniž by otřásl základy průmyslu. Dnes odborová organisace anglická. všeobecně uznaná, jest moeným faktorem brit ským. Na pevnině evropské myšlenka talo zvolna jen razila si cestu. Když r. 1862 vyslal Napo- leen III. delegaci francouzského dělnictva na londýnskou výstavu svělovou, zřeli francouzšt dělnici poprvé krásné výsledky organisačníeh snah svých britských soudruhů. Pochopili je ale svým způsobem. Jim imponovaly úspěchyo při jichž dosažení začasté stávka hrála hlavní úlohu, a při své sklonnosti k revolučním ideám, které vtiskly ráz historii francouzských snah socjalistních, pojali ideu všeobecné stáv- ky, kterou by rázem a od kořene byly odstra- něny nespravedlnosti dnešního společenského řádu a kterou by vytvořen byl nový svět. Ani nezdary náběhů k této stávce neoslabily kouzla myšlenky této pro francouzskéhc dělníka, který v ní i při poslední uhlářské stávee zřel jedinou svou možnou zbraň, která ovšem i tentokráte již od základu selhala protože v ostatních obo- rech průmyslových nebylo chuti jíti cestou tout

V Německu až dotud myšlenka odborových organisaci činila znamenité pokroky. Německý dělník, střízlivější svého francouzského sou- druha a propracovavší se k dnešnímu svému politickému významu v ovzduší tak odlišném od prostředí republiky, zvyklý disciplině a od- hodlávající se jen nerad ke krokům, které od- porují jeho celému nazírání dosavadnímu, po- jal myšlenku odborové organisace více v duchu velkobritském. Čím více pak na druhé straně mezi zaměstnavateli nabývala půdy myšlenka moderní organisace průmyslové, nechť se již zove kartelem, syndikátem, trustem a p., tím více zakotvovala idea odborové organisace mezi dělnictvem. Ale současně nabývaly veliké zá- pasy obou skupin formy klidnější a kdo vzpo- mene průběhu rýnsko-vestfálské stávky uhlář- ské, tomu zřejmo, jak vědomí nutného koneč- ného úspěchu dovedlo disciplinovati massy př

velikých obětech stávky. Tento fakt rynutil děl- nictvu sympatie na všech stranách a co ne- přinesl výsledek zápasu, tol dostalo se děl- nictvu alespoň z části formou bezpečnější do- časných smluv, formou zákonnou. Není po- chyby: důvěra dělnictva německého v poslání odborových organisací rosle, vývoj anglický na- lézá tu analogii. Že sjezd německé sociální demokracie v Jeně přijímá podněty Bebelovy. který zůstal věren švé staré taktice, a schva- luje resoluci, hrozící generální stávkou, z mo- tivů politických, nemění na věci ničeho. Stano- visko odhorářů v této otázce je příliš jasné a není nejmenší pochyby o tom, že odborové spolky nebudou obětovati k vůli politické gene rální stávce, jejíž úspěch jest ostatně proble- matický, své fondy, které určeny k dobývání zlepšení pracovní smlouvy a vůbec postavení dělníkova. Myšlenka odborové organisace jako prostředku soeiálního pokroku, zapustila v ně- meckém dělnictvu příliš hluboké kořeny, než aby neměla i vlivu na celkové nazírání jeho

Chápe význam silného. průmyslu své vlasti, cití a hojuje s ním, žádá si ale poctivý podil na výsledcích této práce. Jeho revoluční sny za- padají, aby pracováno bylo soustavně za so- ciálním pokrokem pomocí pronikavé reformy. podmínky to kulturního rozvoje vůbec. Million německých odborově organisovaných dělníků jest nejúčinnější negací Bebelovy resoluce. Zatím co tedy sjezd německé sociální demokracie oživuje v době, kdy vývoj jde ji- ným směrem, myšlenku generální stávky, kterou dle daného stavu provésti nelze, staví se něme- cký spolek pro sociální politiku, kde soustře- děny nejlepší hlavy Německa, rozhodně na sta- novisko, které si zjednává čím dále tím více stoupenců. Professor Brentano, který svým spi- sem o odborových organisacích anglických do- vedl myšlence této získati tolik stoupenců, jak referent o otázce postavení dělnictva ve veli- kých závodecb žádal důrazně uznání odboro- vých organisací jakožto zástupců dělnictva př sjednávání pracovní smlouvy a odstranění všech ustanovení, která tomu brání. Je mnoho pravdy v jeho vývodech, že začasté zařízení ku pro- spěchu dělnictva určená, slouží vlastně k zne užívání jeho, že dávají možnost zaměstnavatel vychovati si mezi délnictvem gardu, kterou libo volně disponuje. Jde o stanovení nových zá- kladů pracovní smlouvy, specielně pak o to, aby zásada t. zv. svobodné smlouvy pracovní, kde dělník jedinec stojí oproti zaměstnavateli sám byla vystřídána smlouvou kollektivní, pracovni smlouvou, sjednanou organisací dělnickou se zaměstnavatelem nebo organisací zaměslnava- telů. Jest to jediné výchedisk:, aby konec koneů nebyl stát nucen stanoviti podmínky pracovní sám.

Stanovisko Brentanovo, sdílené zástupe dělniekými, nalezlo- mocný odpor v řadách za- městnavatelů. Byly to známé důvody, kter kolikráte opakovány za velikých stávek posled ních dob, důvody autority zaměstnavatelovy důvody t. zv. svobody smluvní a p. Jednání sjezdu spolku pro sociální poli- tiku je význačno. Kdo sledoval děje velikýei stávek v posledních létech, kdo stopoval příčimy výluk se strany zaměsinavatelů, tomu nemoh ujíti fakt, že otázkám organisačním připadalo tu veliké slovo. V ameriekých a německých stávkách uhlářských dohoda třištila se zvláště o moment, že zaměstnavatelé nechtěli uznat opáávněnost organisace dělnické k jednánío nové smlouvě pracovní a na druhé straně ne- řídkým byl zjev, že zaměstnavatelé odmítali přijímati dělnictvo odborově organisované. Čín dělnictvo důrazněji trvá na uznání organisace jakožto svého zástupce při sjednání pracovní smlouvy, tím více bliží se konflikt, který je ne- odvratný a ke kterému také dojde. Stojíme před velikými zápasy, které nebudou vedeny o zvý- šení mzdy nebo snížení pracovní doby, ale kte- rými bude se dělnictve domáhati toho, aby jeho organisace byly jeho representanty oproti za- městnavatelům, aby byla opuštěna stará zásada svobodné pracovní smlouvy, jednotlivci sjedná- vané a aby nahražena byla smlouvou kollektivní

Čím mohutnější pokroky činí organisační snahy průmyslu, tím mocnější bude úsilí dělnictva. Organisace vyrůstá proti organisaci — v tomto zápasu, který se ohlašuje tolika známkami, ne bude dělnictvo konec konců slabším. Velik trusty a kartely právě svým postupem mu usnadní úspěch. A jako některé průmysly an glické přijímají pouze dělníky organisované plati i za ně příspěvek spolku, jest otázkou, ne- vyroste-li i na pevnině myšlenka povinné orga nisace dělnické stejně, jako mohutní myšlenk organisace rolnické, živnostenské a p. Odborove organisace osvědčily ze dosud prostředkem se- ciální reformy a jich úspěchy jsou hojně p žehnány. A tak tvoří se nové a nové formace sociál- ního pokroku, čím mocnější jest rozvoj prů- myslu, tím naléhavěji se ohlašují. Jest dobř uvažovati o znamení doby a specielně u ná roda, který má tak mocné dělnické vrstvy a kde reforma sociální nemůže míti než blahodárný vliv na povznesení váhy a významu národa sama. To je konečným eílem všech, kdož sn o lepším budouenu, aby mobilisovány byly ve- škery síly ku práci o pokrok další, aby nebyly udušeny tíhou hospodářských poměrů nejlepší hlavy — my Čechové máme eminentní zájem na tom, aby veliké ideje doby nezastihly nás nepřipraveny. —

V neděli dne 1. října t r. do Brna Kdykoliv v posledních padesáti letech prou politického života slovanských národů počal do- rážeti na bašty násilné nadvlády německé, za- hájena byla všeněmecká komedie o ohrožených svatých zájmech rakouské odnože matky Ger manie. Podobné manifestování všeněmecké roz kazující vůle smluvili si moravští Němci za ve- dení bur. d'Elverta na neděli dne 1. října do Brna. O půl 12. hod. dopolední v ně- meckém domě brněnském bude zahájen »Volks- tag« všech Němců z Rakouska, aby prý vláda bar. Gautsche na počátku nového parlamentního období byla co nejdůrazněji varována, by se neodvážila k jakémukoliv samostatnému rozhod- nutí v otázce moravské univorsity. Vůdcové to- hoto podniku brněnského napjalí všechny své síly, aby chystaná nedélní manifestace zevněj ším hlomozem a křiklavostí svou co nejvíce za- kryla násilnické, protiústavní a lživé své vnitřni jádro. Od zatuhlé »Neue Freie Presse«, která ve večerníku 25. září směle flaguje zprávu z Brna, že v neděli 1. října dojde v hlavním městě markrabství k národnímu projevu něme- ckému, jaký byl dosud málokdy v Rakousku spatřen a v Brně dosud nikdy, až po nejzapad- lejší okresní lístek ve Vorarlberku, slovem všechna německá žurnalistika v území této říše vykřikuje do světa sensační zvěsti o nastávajíe velkoleposti chyslané německé komedie brněn ské, která má zachvěti přímo základy Rakouska a pronésti důrazné veto proti jakémukoliv ústupku vlády nenáviděným Slovanům a nejnenáviděněj- ším Čechům. Hotové stohy zvacích dopisů roz- váží v posledních třech týdnech pošta z Brna do všech korunních zemí, kde jen žije nějaký

Němec, po moravských městech, pokud jsou ještě v područí vládnoucích německých menšin. se chystají obrněné projevy nadšeného souhlasu s jednáním »Volkstagu«, ba z několika ml vypraveny budou zvláštní vlaky do Brna. Ko- nečná agitace, udržující v činnosti celý zástu lidí, pracuje dnem i nocí na zevnějším lesku imposantnosti brněnského sjezdu rakouského Němectva. A v Brně samém? Již celý týden vlajou před německým domem brněnským velkoněmecké prapory, pod nimiž zahajoval Gautschův ministn orby hr. Buquoy ovocnářskou výstavu něme- ckou; mezi stožáry velkoněmeckých praporůa po obou stranach až k okraji nyní ohraženého parku denně večer planou guirlandy barevných žárovek; kapela v německém domě každého večera naplňuje okolní ulice nacionálními pí- němi a rozněcuje mysli brněnských Němců brněnská nároží jsou polepena provoláními, která zpravují německý lid štváčským textem a velko- německou obrubou o pravém rázu chystan

manifestace; elektrický reflektor z novostavhy pověstného Rohrera ozařuje již celý týden kaž dého večera pomník císaře Josefa II., postavený před německým domem — zkrátka, brněnská radnice s ostatními svými pomahači připravuje v Brně náladu pro »Volkstag« co nejnadšenější A přece každému, kdo jen třeba zběžně nahlédl ve vnitřní život v Rakousku, je patrno na první pohled, že brněnský »Volks tag« nemá vůbec obranného účelu, nýbrž na- opak cíle čistě provokativní. Několik le moravští Němci otázku české university na Mo- ravě prohlašovali za výslovnou otázku zemskou. k jejímuž rozhodnuti je příslušný moravský vy- rovnavací výbor. Když si však nyní v posledn době uvědomili, že jejich důvody proti zřízení české university v Brně jsou postaveny na příliš vratké půdě a když universitní otázka moravská byla učiněna vlastní věcí celého národa česko- slovanského, zvolili si moravští Němci novou taktiku. Prvním jejím projevem má býti brněn- ský »Volkstag«. »Všichni Němci celého R - kouska musí býti s námi na stráži a hájie apolečně s námi posvátnou državu německou v Brně a na celé Moravě !« »Všichni se musíme sjeti, abychom dokázali, že zřízení české uni- versily v Brně je urážkou všeho Němectva v Rakousku!« zní hlas, který zaléhů z Brn do všech německých koutů říše. Morav ští Čechové se mají zaleknout něme- ckého terroru a proti veškeré při rozenosti a právu mají se dáti vy- strčiti přede zdi moravského hlav- ního města. To jsou konce wieserovských statistik a d'elvertovské logiky! 600.000 morav- ských »obcovacích« Němeů, renegátů a žido má býti více než 1,700.000 moravského lidu českého; není-li možna taková eskamotáž mlu- vou čísel a za denního světla, provede se v roz- ruchu všerakouské štvanice a nejpodlejší lží!

Tato německá taktika není nám ovšem no- vinkou. Vídeňská ulice, vítězně řvoucí své: »Pryč s Badenem!« pod okny dvorního hradu a inšprucká ulice, na níž se prolévala krev, jsou nejvýraznějšími články z řetězu ústavních zločinů německých v posledních několika letech. Nyní má se ozvati ulice brněnská a pomoci svaté ně- mecké věcí. Jaký je však rub těchto chystaných provokací? Povykem uměle sehnaným chtějí brněnšti Němci přehlušiti svůj zoufalý stracha děs před zdreujícím pro ně faktem, že při 8 proc. přírostku německého obyvatelstva v Brně a 33 proc. vzrůstu českého živlu, jak jej vy- kazuje úřadní statistika za posledních deset let, nemohou si Němci v Brně vyměřiti pro svou nadvládu více než 25—30 let! V tomto ne- zvratném faktu leží nejmocnější a hlavní důvod všech německých protestů proti zřízení české university v Brně a všech německých výkřiků na poplach a pro podporu již dnes umělé ně mecké državy brněnské.

Jaký bude úspěch německé štvanice a pro vokace? Můžeme směle říci, že odpověď na tuto otázku spočívá v naší moci. Budeme-l my Čechové vůbec a zvláště naš bratři v markrabství stále ještě mlčet a mlčet na nejopovážlivějš německé provokace v kulturních a zcela vnitřních svých národních otázkách, bude úspěch nedělníh brněnského Volkstagu úplný, Nebo zajisté nikdo nemohl Němcům bezprostředně před Volkstagem vyjíti více vstříc, než to učiníl v zahajovací schůzi poslanecké sněmovny bar Gautsch svým prohlášením o »předloze 25 mill. úvěru na zřizování vysokých škol za blahovolné pozornosti parlamentu.« Ale právě v této chvíli kdy vedoucí instance tohoto státu upravují půdu pro černočervenožluté německé provokace, mu- síme se pozvednouti my jako jeden muž a v zájmu své národní a lidské cti nestrpěti, aby se o vyložených na- šich potřebách a právech čachrovalo mezi vídeňskými a brněnskými ba- rony ! Kulturní a politická vyspělost našeho národa v zemích české koruny, národní naše síla a vědomí nevyvratitelné spravedlnosti na- šich požadavků na poli vzdělanosti přikazuj V drobném prodejin rnaní číslo o sobě . . . za S odpolední nk 2 Ve filialkách na vankověa ranní číslo. . . . . . . . p0. odpolední . . . . . . . . 3k Inseráty platí ze hotově napřed Předplaconí a Inserty přijímá adminl- strace v Karianské ulikci č. z Tam nacházejí se též rodakee tiskárna s ezpedica „Národnich Lista Bukopisy se nevracsji

nám, aby byl slyšán také hlas náš a má-li s tedy v přílomné době svésti o zřízení české vy- soké školy v Brně rozhodný boj mezi námi Němci, abychom v hoji tom zůstali vítězi my! Německý teror tentokráte musí vyzněti na prázdno. Dle výzvy našich poslanců moravských, Národní rady moravské a ústředí starostenských sborů k lidu českému shromáždíme se téhož 1. října o 11. hodině dopoledne ve velké dvoraně brněnského besed- ního domu a tam promluveno bude o našich požadavcích hlasem tak sil- ným, jak jen může býti silna pravda a právo. A chystajíli si brněnští Němci velko- německé orgie na brněnských ulicích cestou z nádraží k německému domu, potom jim za- hlaholí volání českého lidu brněnského a okol- ního tak hřímavě do duší na těchže ulicích, že více se neodváží opakovati mimobrněnským Němcům neslýchanou lež o ryze německé, -e- zdolné državé v Brně!

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. září. (Z úřadních no- vin) Usnesením sněmu království českého změ- něný zákon o zastavení bystřin v okrese rakovnickém nabyl dne 19. t. m. schvá- lení panovníkova. Doplňovací volba do sněmu moravskéh v druhém velkostatkářském sboru na místo uprázdněné resignaci dra. Jos. P o sp íši la, vypsána na den 19. října. V Praza, 28. září. (Hlasy časopi s o řeči Gautschově.) Řeč Gautsechova ne- uspekojila uherského tisku, protestujícího proti tomu, aby se rakouský ministr vměšoval do vnitřních věci uherských. »Pester Lloyd« kon- statuje, že bar. Gautsch nezvíklal svou řeče přesvědčení, že měl vliv na rozhodnuti koruny proti úmyslu, zavésti v Uhrách všeobecné vo- lební právo. Naopak přímo doznal, že pokládá za nepopíratelné právo rakouské vlády, aby její hlas byl také vyslechnut za některých situací. Faktum je, že bar. Fejérvárovi byl odřeknut souhlas, aby všeobecné volební právo přijal do svého programu a na rozhodnutí panovníkovo nemohl miti vliv nikdo jiný, než státník, který se obává, že by zavedení této reformy v jedné části monarchie musilo vzbuditi touhu po po- dobné reformě také v druhé části. Že tímto státníkem mohl býti pouze bar. Gautsch, o tom nebude možno pochybovati jak a té, tak s oné strany Litavy dotud, dokud bar. Gantsch ne- nazve onu třetí osobu, která mohla míti na odmítnutí Fejérvárova programu takový zájem. jako bar. Gautsch. Z haličských listů »Czas« schva- luje ovšem řeč Gautschovu ve všech bodech bez podmínky. Pochopitelně; orgán polského kola chválí každého ministerského předzedu.

»Glos Narodu« nepochybuje sice, že baron Gautsch měl právo promluviti své slovo do pro- gramu Fejérvárova, ale okamžitá situace nemůže dle jeho soudu býti rozhodující při řešení tak zásadní otázky, jakou jest všeobecné volební právo a také nezdrží požadavku stále se šířících mass lidu. Slib, že volební právo do sněmu království českého bude rozšířeno, sotva uspo- kojí, neboť v šeobecné volební právo nedá se srovnati se systemem ku- riálním. »Nov. Reforma« potvrzuje, že se baron Gautsch neospravedinil z výtky, činěně mu listy uherskými stran všeobecného volebního práva Kdyby nebyl užil svého vlivu na panovníka, byl by to ve své řeči přímo řekl. Ale pak by se byl musil vysloviti pro všeobecné volební právo také v Rakousku a toho nemohl. Bar. Gautsch a všeobecné volební právo — jaká to šílená kombinace! dodává orgán polských demokratů. V Praze, 28. září. (Dr. Luege r o uherské krisi.) Dr. Lueger mluvi v úterý ve Vídní ve voličské sebůzi a dotknul se též krise uherské. S výsledkem sobotního slyšení jest ovšem úplně spokojen, o osobní unii dle jeho přesvědčení nemůže býti řeči pořádek obnovil by se nejsnáze, »kdyby se

FEUILLETON Muž starých tradic. Pamětní lístek.

Na romantickém hradě Hardeggu na Dyj prokázali jsme onehdy poslední poctu zesnu- lému knížeti Janu Khevenhüllerovi. Statisíce věnovány na restauraci staré památky, jež za- řízena za kryptu pro zesnulé z rodiny státníkůu a generálův. Ve skále vytesána koba pod zá- meckou kaplí. Sestupujeme po schodech do po- nurého podzemí. Prostý veliký kříž z dubo- vého dřeva zde prostírá svoje ramena. Po- chází z trámů „Novary“, korábu, na němž přivezena Tegetthofem do Evropy mrtvola ne- šťastného mewického Maximiliana. Starý svícen, podoby hradební věže, osvě- tluje kobu. Z venčí proniká sem poprsek me- lancholický začervenalým oknem, mihotaje po stěnách sarkofágů. Zde nyní odpočívá kníže Jan, majitel Ko- morního Hrádku nad Sázavou, nědejší „mexi- kán“ a nejbližší osobnost nešťastného císaře Maxa. V naší domácnosti národní nepronikalo v širší známost jméno knížete, ale muž sám rád se počítal za našince. Rekl-li „my“, roz- uměl českou šlechtu. Pamatoval ještě dobu starých „vlastinců“ (jak říkával) a s jistým za- nicením pronášíval osobní svůj názor: „Bu doucnost že patří Slovanům“, Bylo patrno, že na vychování jeho působil našinec z oné gene- race, která byla odkojena slovanskou myšlen- kou. Na Komorním Hrádku býval kaplanem sanskritista Vlček, známý překladatel Hloméra

a pěstitel jazykové libovědy, jenž z textu Iliady snažil se dokazovati, kterak že veledílo staro- věku hellenského je vlastně psáno — po slo- vansku. V historickém zasedání panské sně- movny, kdy hrabě Taaffe se ujal vlády, kníže Jan proslovil vlastenecky prodehnutou řeč, ví- taje radostně českou delegaci po dlouhém, trp- ném odporu. Měl svůj samostatný, politický úsudek, jak svědčily příležitostné jeho proslovy v delegacích. Byl několikrát pověřen politickým posláním k evropským dvorům a není snad zcela bez souvislosti, že býval ordonaněním dů- stojníkem arciknížete Albrechta, téhož, jenž ve dvorských kruzích platil za vůdce strany t. zv. „slovanské“. Hlavní roli v životě zesnuléh knížete hrály ovšem vzpomínky mexické. By v průvodu císaře Maxa, k jehož osobnosti se zvláštní oddaností přilnul. Každá památka na nešťastného Maxmiliana byla mu svatou. V Mexiku strávil kníže číyři léta. Z vlastního měšce vydržoval zde pluk husarů, jakousi tě- lesnou stráž Maxmiliana. Přivezl si celé nové museum z Mexika, kamž několikráte za život z piety znovu zavítal. Paláe Khevenhüllerův ve Vídni byl jakýmsi centrem starých Mexi- kánův, obzvláště těeh, kteří potřebovali pod- V opraveném Hardeggu v rytířském sále umístěna pěkná sbírka mexických památek. Jsou tu přeskvostné pistole císařovy, bohatě ozdobené sedlo, dar mexických dam, na němž vykonal císař slavnostní svůj vjezd do hlav ního města, rukavičky, které měl při tragickém svém skonu, jízdecký bičík a jiné drobnůstky zají- mavé. Do rakve k tělesným ostatkům zesnu- lého přiložen mexický jeho řád a svice, po- svěcené v chrámě guadelupském. Na rakev pory.

položen jediný věnec, nádherný, od presidenta Diaze se španělským věnováním. Kníže napsal také měmoiry, prožité poli ticky romantické doby (1864—67), Spis je dů ležitým dokumeatem. Leda ko zvláštnímu vyzvání vypravováva kníže o svých vzpominkách anebo když se vrá til z nové mexické cesty. Býval vždy velmi po hnut. Při nějaké srážce byl těžce raněn a do- stal se pod koně. Indiáni drancovali mrtvé jeden, maje knižete za mrtvého, zasadil mu nohou ránu mezi žebra. Následky rány trpěl zesnulý skoro 20 let. Utkvěla mi v paměti dojímavá scéna. Koncem června r. 1898 bylo v Chocera- dech biřmování. Kardinál hr. Schönborn mě býti bostem na Komorním Hrádku. Také z ob- čanských kruhů přizváni byli hosté. Za cerklu počal kníže o Mexiku vypravovati. Mluvil velm živě. Rozčilení zmocnilo se posluchačů, jak vypravoval: „Shromáždil jsem důstojníky, předstoupím před císaře a pravím: Veličenstve, vousy dolů. ručím za to, prosekáme Vás.“ Ale císař zavrtě hlavou. „Děkuji Vám, není možno. Vím, e mne očekává, ale nemohu ustoupit, nepůjdu odtud — — — Vzpomínka rozčilila vypravujícího. Trvalo chvíli, nežli mohl opět pokračovati. Když císaře zajali, poslal ke mně Indiána Ve vyhloubeném zubu měl muž uschován zá vitek papíru, na němž bylo napsáno: Ani kapky krve k vůli mně neprolévejte. Vzdejte se!“ Nezbývalo než poslechnout, a projedna podmínky. Půldruhé hodiny plížil se nebez pečnou cestou pod viaduktem, s něhož crčela voda. Kayby byl býval padl do rukou po- vstalcům, byli by jej na místě rozsekali. Ko- nečně šťastně pronikl do tábora republikán- ského, kde se dohodl s Diazem c kapitulaci. O té doby si byli oba mužové přáteli.

Po vítězství republikánů většina bojovník císařových vrátila se zpět do Evropy. Jen někteři zvláště lékaři, zůstali. Kníže o všech věděl Stálé styky udržoval se „seňorem“ dokt. Kaskou. majitelem největší lékárny v Mexiku, jenž po dlouhou dobu býval takřka rakouským vyslancem v Mexiku, dokud nebylo ještě diplomatického spojení mezi oběma státy. Doktor Kaska je vlivu- plná osobnost, v jehož pohostinném domě scház se přední společnost. Pochází z Plzně, ač mluve výtečně španělsky, nezapomíná na svůj původ na češtinu. Mexikáni říkají mu dnes „barun“ Přivezlť před dvěma léty do Vídně veledůležitou pozůstalost po pateru Fischerovi, bývalém zpo- vědníku císaře, který choval mimo jiné korre- spondenci císaře Maxe a Charlotty. Jen energi ckému zakročení osobnímu dra. Kasky podařilc se zachrániti vzácné dokumenty. Vyznamenár za to řádem železné koruny II. třídy a udělen mu baronství. Kaska má také jakési museum „Maximili aneum“. Jsou tu stolní náčiní, úplný porcelánový service s císařovým odznakem, hodinky, ozdoby z psacího stolku, také několik obrazů. Oba muž často spolu se stýkali. Kníže Khevenhüller byl muž světového ro hledu, obdivuhodné energie a iniciativy. V úsudku byl ostrý, vždy svůj, až podivínský. Na Ko- morním Hrádku je mnohá ekříně a police vlastn jeho práce; byl vyučený soustružník a každo denně sám sestavoval menu. Poznal očitě takřka celý svět a znal jedenáct jazyků. Krásným po- mnikem železné energie jeho je 12 velkých fol- antů obsahujících dějiny rodu Khevenhüllerů.

Sluší připomenouti, že vzácné nyní „Annales Fer- dinandei“ Fr. Krištofe hr. Khevenhüllera jsou nejdůležitějším pramenem 30leté války. Druhe jméno „Metsch“ („z Meče“) přejali Kheven- hüllerové podle českého rodu, který se z Čech vystěhoval. Nynější saský ministerský předseda z něho pochází. Knížete všichni přátelé zvali Karlem, ač se vlastně jmenoval Jan. Jméno Karel v křestním listě ani nepřichází. Ale matka ho zvala Karlem a to mu zůstalo. Měl jsem potěšení učiti češtině paní kněžnu a také nynějšího knížete. Kníže Antonín je synem zesnulého bratra knížete Karla Sigmunda, který jako adjutant oznámil první Benedekovi, že se blíži pruské vojsko korunního prince. Prušáci ihned na to pálili na náš generálm štáb, vedle něhož povstala známá „mrtvá batterie“. Když jsem roku 1897 onemocnél a po třináctinedělní horečce nemohl se vydati na delší cestu, pozvala mne šlechetná paní na Komorní Ilrádek, kde rodina již dlouhá léta nepobývala. Prodlel jsem na Komorním Hrádku skoro dva mě- síce. Knížecí rodina prokazovala nemocnému „zřízenci“ osobně největší pozornost. Když po několika nedělích nejvlídnějšího pohostinství chtěl se nemoený děkovati, kniže s laskavým vzkazem ujel, aby rekonvalescentu ušetřil po- hnutlivé scény. Byl to muž nejjemnějšího cítění, nechtěje nikdy, aby „věděla levice, co pěkného prokázala pravice“. Nazývali ho „podivínem“. ale byl „podivín“ ve smyslu slova nejušlechti- lejším. A v životě mnoho vytrpěl. Dr. Josef Karásek