1
masthead
Ročník XXXXYIII.
2
masthead
V Praze, v sobotu 18. dubna 1909.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přelělkeí se
v Poare v ažininíslra
ns čivrt léta . . . 6 K —k
s dojí doněsk2 K
a. . : K o0k
va filalv ěebe
, 2 K n0
na měsíc . .
Pošlost
mě síe
na trr lia . . . . 9 K eo
s dvojí zlsllkou
na měsle
ne čtrrt ta . . . . 11 K co
5
article
V trudných chvílích.
V trudných chvílích.
Pocit všeobecné nejistoty, s nímž ode
brala se říšská rada na prázdpiny veliko-
noční, ovládl již i široké kruhy veřejnosti
dostává se mu denně dalších popudů. Po
slové říšští, kteří po nedlouhém zasedání
jemuž předcházel více než čtvriletní oddych
nebudou nikterak s to vnéstí utěšující náladu
mezi své rozčarované voličstvo, nemajíce
sami pevného podkladu, o nějž by se mohli
opříti.
Přesvědčiliť se ve Vídni, že ani vláda
ani lidový parlament nejsou nikterak pány
situace, vždyť i nejnalehavější státní nezbyt
nost, jako zákon o nováčcích, musil být
projednán mimořádně, jako nutný návrh
Odtud se vyvozuje, že lidový parlament, jenz
před Vánocemi došel zvláštní pochvaly před
sedy ministerstva za svou pracovitost, nadále
s těží bude schopen pravidelné práce.
A spadá vina toho opraydu na lidový
parlament?
Kdo vlastně připravil mu v době čtvr
letního odpočinku situaci tak málo nadějnou
Kdo vůbec způsobil tento jeho dlouhý od
počinek?
Na otázky tyto jest jen jedna a to ne
pochybná odpověď. Byli to ti, kdož uspořá
daly výbojné vpády do české právní državy
byla to dále vláda, kteráž proti násilí tomu
nedovedla s plnou energií hajiti platný zákon
a ustálenou praxi jeho používání.
Na novo takto rozpoutaný zápas národ
nostní projevil se ve svých účincích pociten
všeobecné nejistoty mezi poslanci rady říšské
podlomil činnost a sebevědomí lidového par
lamentu a vnesl rozkladný jed do jeho ústrojí
Avšak ani vládě neprospěla její slabos
vůči útokům německým; pozbylať způsobi
losti říditi parlament a pokračovati ve své
výchovné práci v něm, od níž si předseda
ministerstva bar. Beck tolik sliboval před
Vánocemi.
Beck
Vánoce
Vídeň
6
article
Ale tato nezpůsobilost výchovná opustila
vládu i v jině, než otázce národního smiřo-
vání. Ona couvala i před klerikalismem
házela chtivosti křesťanských sociálů sousto
za soustem, až odhodlala se i k nedost
ústavnímu zřízení nového ministerstva pro
ně, což se jí povedlo prozatím pouze v lidové
sněmovně, protože panská sněmovna tento
další nutný návrh před Velikonocemi nevy-
řídila.
Takto zpříkřila vláda v krátké poměrně
době zápasy národnostní a vzájemný pomě
dvou největších skupin v lidovém parlamentě.
křesťansko-sociální a sociálně demokratické
To stačí nejen na otřesení existence sně
movny, ale i na dohospodaření nynějšího
ministerstva.
Avšak strana křesťansko-sociální ješte
jinak vehnala vládu do těžké tísně známým
návrhem na upravení vojenských platů.
Návrhem tím pro odpor uherské del
gace připraven spor ve věci neobyčejně
choulostivé, v otázce armádní, pro niž, jak
známo, jsou kruhy rozhodující zvláště citlivé.
Spor takto započatý působil asi mnohem
více k pocitu všeobecné nejistoty mezi po
slanci, protože zápas o záležitosti vojenské
provázen byl před dvěma lety nejtěžšími kri-
semi, jejichž obnovení je tím pravděpodob
nější, čím rozháranější jsou poměry v této
polovině říše a čím obrátněji si vede Košut.
jenž nynější svou akci za uvedení strany
neodvislé ve výhradní vládnoucí stranu
v Uhrách obratně založil nejen na podnětu
Košut
Uhry
7
article
křesťanských sociálů, ale i na povážlivém
stavu otázek vnějších, najmě balkánských.
Přede dvěma lety, před dohodou vídeň-
skou s koalicí uherskou, mohlo se ještě ve
Vídni na to poukázati, že všichni národové
této poloviny soustátí jsou za jedno.
Jest tomu tak i nyní po vzpomenutých
udůlostech zdejších ve sněmovně lidové
i mimo ni? Bude vláda vídeňská vůbec s to,
seřaditi ještě jedenkráte lidový parlameno
v jednotný a jediný šik, kdyžtě sama k jeho
zmalátnělosti tak vydatně spoluúčinkovala
A přece na nátlak křesťanských sociálů
v delegaci zavázali se určitými sliby jak mi
nistr vojenství Schönaich, tak ministr věcí
vnějších bar. Aehrenthal. Budou tito ochotni
obětovati se proto, že zatím v Uhrách do-
vedli příležitosti této použiti k akci, jež snad
na okamžik se zastaví nějakým formálním
kompromisem o době svolání delegací, kteráž
však věcně nemůže býti vyřízena jinak, než
změřením vzájemných sil, kteréž jakožto
nejmenší zlo nutně přivodí krisi v jednom,
ne-li ve dvou ministerstvech, ať již uherském
a společném, neb v tomto a vídeňském.
Vídeň
Uhry
Schönaich
8
article
Některé časopisy vídeňské mají za to.
že věc ani jinak skončiti nemůže, než pádem
koaličního ministerstva uherského. Ale bude
případný pád ten zárukou, že — podlehne
Košut? Bude pak vůči vládě strany neodvis-
lých posice vídeňské vlády výhodnější?
A což ukáže-li se, že rozervané Před
litavsko vůbec nedovede čeliti akci uherské.
pokud se povede v mezích ústavních ? Bude
potom možná, aby strana křesťansko sociální
jakožto podněcovatel otázky tak kritické, zů
stala ještě ve svazu stran, kteréž »podpo
rují« ministerstvo bar. Becka?
Či oslabování lidového parlamentu v ta
kovéto choulostivé situaci děje se jen a je
za tím účelem, aby byla pohotově záminka
pro další a ještě delší odpočinek jeho, a aby
se mohlo přikročiti k řešení sporu s Uhrami
prostředky, jež se naleznou mimo postup
pořadim ústavním?
Košut
Beck
Uhry
9
article
Ani takovéto konce otázky upravení
platů vojenských nejsou vyloučeny, ba po-
věsti, kteréz se navazují na nedávnou jízdu
ministra zahraničních záležitostí do Pešti
mluví o jakýchsi stopách cizí agitace
Uhrách, kteráž prý snaži se způsobiti proti
trojspolkovou náladu ve věcech balkánských
ať už jsou podstatné či vymyšlené, nasvěd-
čují tomu, že účinky situace mezinárodní
mohou se naskytnouti i při pokusu řešiti
vzniklý spor mezi stanoviskem obou delegaeí
k úpravě platů vojenských.
V této souvislosti jsou aspoň velice po
dezřelé pokusy uherských politiků čeliti po
věstem oněm šířením zpráv, jakoby v ze-
mích jihoslovanských existovala nebezpečná
propaganda, kteréžto obvinění mimo jiné do-
vedlo až k vyzvání na souboj bánem Rau-
chem předsedy chorvatského sněmu Medako
viče. Podobné poslání připisuje se i přítom-
nosti bělehradského vyslance hr. Forgáche
při peštských poradách s bar. Aehrenthalem
a zájezdu jeho až do Vídně
S pocitem všeobecné nejistoty rozešli se
poslanci říšští na velikonoční prázdniny,a
příčiny této nejistoty se denně zhušťují.
Maďaři i Němci zatím postupují bez-
ohledně, kujíce železo, dokud jsou poměry
plné nejistoty.
Jenom my Čechové, jakobychom postrá-
dali smyslu pro kvačící události, my pokra
čujeme doma ve vojně ovšem veselé pouze
pro naše národní odpůrce. A přece není
národa, kterýž by nyní bděleji si měl počí
nati, než národ náš, který by co nejpevněj
měl semknouti řady své.
Lze aspoň doufati, že sjezd poslaneu
zemských ke konci t. m. do Prahy svolany
postihne plnou vážnost dané situace a od
činí, pokud se týče naší české domácnosti
ne již jen pocit, ale skutečnou všeobecnou
nejistotu, v níž jsme my Čechové se octli
Rau
Maďar
Němec
Čecho
Pešť
Uhry
Vídeň
Praha
10
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 17. dubna. (Dr. Chiari o n
rodnostní otázee.) Posl. dr. Chiar
jenž spolu s Prademuž před dvěma lety vy
stoupil s návrhom, aby se každý rakouský ná-
rod o své osvětové potřeby staral sám a ze svě
kapsy je platil, otiskuje v „něm. nacion. kore
spondenci“ novou úvahu o národnostní otáze
v Rakousku. Vychází, jako všichni Němei
z předpokladu, že vedení ústředních úřadů mus
býti jednotné, že pojímání práva, vojenství, vše-
obecné zásady, školství, dopravy a pod. musejí
se upraviti jednotně. Všechny takové úřady
ústavy potřebují jazyka a tím ovšem dle názorů
německých nemůže býti žádný jiný než něm-
čina jakožto společný jednací
sprostředkovací jazyk rakouský.
Prohlášení němčiny za slátní jazyk nesmí se
však pokládati za nějakou koncesi ve prospěeh
Němeů, nýbrž musí se to státi z důvodů státn
potřeby.
Chiari
Posl
doktor
Chiara
Prademuž
Praha
Rakousko
11
article
Mimo obor těchto ústředních státních po
třeb může se jednotlivým národům poskytnout
možnost volného rozvoje. Bylo by jen třeba ři
diti se takovýmito zásadami: 1. koruna a kom
petentní činitelé musili by přesně vytknouti cen-
tralistické, pro všechny národy závazné a pro
slát nezbytné požadavky a takovým způsobem
utvořiti určitý kruh společných věcí. 2. V rám
království a zemí, jichž kompotence by se
uznala, musilo by se provésti přesné rozhrani-
čení dle národností, jež by vedlosk utvoření čistě
národních i jazykově smíšených krajů. Národní
rozhraničení mělo by zejména ten účel, aby se
vytknula platnost různých jazyků v úřadech
ve vzájemných stycích národů. 3. Příslušníei
každého národa, nehledě k teritoriálnímu roz-
dělení, byli by zapsáni v katastru a tvořili by
samostatné národní těleso, pro něž by se mu-
sily zřiditi zvláštní národní, samosprávně úřady
a instiluce, jejichž kompetonce by se však vzla-
hovala pouze na otázky osvřlové a národní
mohla by míti z počátku jen ráz poradný. Pro
středky na národní účely musily by se opatr
vati zvlástními dávkami, rozvrženými přiměřeně
dle národního katastru.
12
article
Zde máme stručnými slovy vyjádřená vše
chna blahá přání rakouských Němců. Němčina
budiž prohlášena za státní jazyk, státní správa
budiz eo nejvíce scentralisována, budíž prove-
deno národní rozhraničení a až se rozhruničen
provede, dovolí se z milosti neněmockým ná
rodům, aby si stavěli na svém čistě národním
území nové školy a jiné ústavy ze svých peněz
při čemž stát by ovšem nebyl povinen přispěti
jim ani haléřem. Němci beztoho mají už ny
škol a jiných ústavů, státem bohatě vyprave-
ných, více než mohou stráviti, a proto se
mohou sátní podpory do budouena klidně zříci.
Chiarův výklad je na všechen způsob opět za-
jímavý příspěvek, abychom poznali, na jaký ja-
zykový zákon pro království české by přistoupili
Němei.
V Praze, 17. dubna. (O příštím halič-
ském místodržiteli.) V časopisech vy-
skytla se již celá řada jmén různých kandidátů
na místodržitelský stolec, uprázdněný v Hali
násilnou smrtí hr. Potockého. V „N. W. Journ.
Němec
Chiarův
Potocki
V N W Journ
Praha
13
article
rozpisuje se o téže věci „vynikající polský pol
tik“, patrně přívrženěc strany demokrašické
který si přeje, aby přestala stará výsada kon-
sorvativné šlechty na hodnost místodržitelskou.
Potřebujeme v Haliči místodržitele — praví s
v „N. W. J.“ — který by nebyl už předem
u Malorusů nenáviděn a podezírán a byl by sou
časně člověk moderní, chápající moderní svět
Potrebujeme místodežitele, který se spokojí tím
že je místodržitelem a nebude si hráti na míst
krále. Jest veřejné tajemství, že ministersk
předseda, ministři vnitra a spravedinosti mj
potiže s haličskými úřady. Vláda žádala, aby
se s Malorusy jednalo spravedlivě, ale ve Lvov
ji poslouchali jen na půl ucha. Ve Vídni viděl
jasně, ale ve Lvově byli slepi ke všem přízna
kům bouře. Takový system se musí změniti. N
to je třeha spolehlivého místodržitele, jenž by
Halič spravoval ve smyslu spravedlivých a sná
šelivých idei ústřední vlády a své instrukce při
jímal z Vídně, nikoli však od polské šlechtick
koterie. Tím samým jest už řečeno, že kandida
tury, jako Badenova a Bobrzyňského, jsou v
loučeny.
Malorus
Badenův
Bobrzyňský
Halič
Lvov
Vídeň
14
article
Podobný smysl má úvaha „Nov. Reformy
I tento list připouští pouze takového místo
držitele, jehož politické vyznání by neohnožoval
směr demokratický, jenž při posledních volbáe!
sněmovních nabyl vrchu. Halič se fakticky de
mokratisuje. Toho musejí dbáti i rozhodujíe
kruhy. Nový místodržítel musí rozřošiti spo
rusko-polský, ale může to učiniti jen na základ-
demokrátickém, musí míti o demokratické či
nitele porozumění a nesmí už předem v dom
kratických kruzích buditi nedůvěru ke své osob
Vzhledem k pověstem, že kandidátem míst
držitelství jest také býv. zemský maršálek, h
Stanislav Badeni, krakovský „Czas“ má dnes
ze Lvova zprávu, dle níž hr. Badení bude ji
v nejbližších dnech jmenován opět z emský
maršálkem, čím samo sebou odpadne pode
zření, že by se ucházel o stolec místodržitelský
Baden
Halič
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 17. dubna.
Praha
17
article
Židé a třoti hosudarstvenná duma,
Ruští Židé zavalili poslance hosudarstvenn
dumy brožurami a pamětnými soisy o položen
Židů v Rusku, o židovské, rovnoprávnosti atd
Počátek učiněn před měsícem brožurou „Trage
die šestimilonového národa“. Od té doby ne
mine dne, aby všichni dumští poslanci neob-
deželi poštou nějaky tiskopis, určený k agitae
pro věc židovskou v Rusku. V tiskopisech s
dokazuje, že Židé jsou nejnadanější, nejčilejší
nejosvícenější, nejčestnější, nejnezištnějšíz
všech národů, a že všechny pohromy jen prote
Rusko stíhají, že ruský národ nechce této pravdy
uznati a Židům dáti právo, aby se rozšířili p
celém prostranství ruské země. V jedné z těc
brožur, nazvané „O pravě žiteljstva jevrejev“
dokazuje se, že všichní ruští caro v
zasazovali se o zrušení židovsk
resevace, ale nemohli to provésti pro ol
por národa; nyní ale prý, když národ si zvoli
do zákonodárného sboru nejlepší vé muže, jsou
tilo mužové povoláni, aby rozhodli při obou
národů, židovského a ruského, a oni, chlějí-
slouti lidmi vzdělanými, nemohou jinak, než
dáti za pravdu národu židovskému. A jakmil
mu za pravdu dají a „ěrtu židovské osedlosti“
zruší, hned nastoupí v Rusku nová era, epoch
všeobecného blaha, rozkvětu obchodu, průmyslu.
věd, umění atd.
Tato agitace je známkou, že židovská otáz
ka brzy bude hosudarstvennou dumou vzale
na přetřes.
Žid
Rusko
18
article
V drobném prodejii
za 9
rnul dalo o sobě . .
odpelsdni .
. . . aa zl
Ve sillalkách na venkovšt
ranní čisla. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4 l
Inseráev
plati se hotovd napřel
Předplscení s lnserty plijímá sdmlsi
strace v Marianské slici č. a
Tam nacházejí se též redakne
Giskirna zerpečise „Nirodnich Listi“
Eakoplsy se novraesjl.
Nirodnich List
19
article
F. I. Bulgakov.
„Novému Vremeni“ zemřel hlavní redakto
F. I. Bulgakov. Zesnulý nar. se r. 1852 v Timé
v kurské gubernii. V Kursku studoval gymna-
sium. Záhy se oddal žurnalistice a literatuře. Na
universitu se odebral do Petrohradu. Poslouchal
nejprve klasickou filologii, potom se věnoval vý-
chodním jazykům. Ještě na universitě stal se
sekretářem při zahraničném oddělení censurya
sekretářem společnosti milovníků starých ja-
zyků. Současně se zabýval pedagogikou, poli-
tikou a bibliografií. O bibliografických jeho pra-
cích pochvalně se vyjádřil Vatroslav Jagič.
Roku 1880 byl v Charkově souzen jeden
z jeho druhů v letech studentských, obžalován
z nihilismu. Obžalovaný před tím žil v cizině
na pas F. I. Bulgakova, na nějž padlo pode-
zření, že jest účastníkem revolučního ruchu ni-
hilistů. Bulgakov byl následkem toho nucen
vzdáti se úřadu při censuře i druhého sekre-
tářství, a zůstal s rodinou na boličkách. Tehdy
ho „Novoje Vremja“ příjalo mezi své spolu-
pracovníky, v jejichž kruhu setrval až do sve
smrti.
Turecká universita pro Makedonii.
Hilmi paša loni založil v Solunu tureckou
universitu. Počátek učinil otevřením právnické
fekulty, aby z ní vyšli moderně vzdělaní úřad-
níci, kteří by se uchopili makedonské správya
seudnictví a zreformovali je za podpory turecké
vlády dříve, než se velmoci o návrbu makedon-
ských reforem dohodnou. Čin Hilmi paše zdál
se ubohým pokusem, jejž nic neočekává kromě
fiaska.
Bulgakov
Vatroslav Jagič
Hilmi paša
Hilmi
Timý
Kursk
Petrohrad
Charkov
Makedonie
Novoj Vremja
20
article
Profesory právnické fakulty makedonsk
ustanoveni vesměs Turei, počtem osm. Všiehni
nabyli odborného vzdělání v západní Evropě.
hlavně v Paříži. Studentů je prvý rok zapsán
361, z nich je 308 moslemů rozličných národ-
ností, dále 18 Řeků, 16 Židů, 9 Sebů, 7 Bul-
harů, 1 Assyrec (Turek křesťanské víry), 1 Ar-
mén a 1 Kucovlach. Mimořádní posluchači se
nepřijímají. Kdo chce býti přijat, musí se po-
drobiti přijímací zkoušce z tureckého jazyka,
literatury a ještě některých předmětů.
V prvém semestru šlo všecko dobře. Ale
v druhém už bylo zpozorováno, že profesoři vnu-
kají posluchačům idey, o kterých se konserva-
tivným vyznovačům koranu nikdy nezdálo. Zá-
padoevropské idey nejživěji působí na Arnauty.
Na fakultu dalo se zapsati také dosti mnoho dn-
stojníků solunské posádky. Ani oni neodolali
novým ideám, a tak se stalo, že se mozi mladou
tureckou inteligenci, občanskou i vojenskou,
objevilo hnuti, které si obralo za ell zreformo-
vati tureckou říši podle vzeru evropských států.
Hnutí nezůstalo dlouho utajeno, a když se
prozradilo, nastalo zatýkání, vylučování, vypoví-
dání, Hlavně jsou postiženi důstojníci a studenti
arnautské národnosli.
Žid
Turek
Evropa
Paříž
profesor právnický
1 Ara
1 Kucovlach
Řek
Seb
Assyrec
21
article
Vatikán ve službách Berlina.
S velikým zájmem sleduje návštěvu Bůlowa
ve Vatikánu tisk francouzský. »Eelair« proje-
vuje mínění, že návštěva Viléma II. na Korfu
a Bülowa v Kvirinále a Vatikáně má za účel
sesíliti vliv německý na Východě
na moři středozemním na úkor vlivu
anglického. Římský dopisovate! »Echa de
Paris«, který má také styky s Vatikánem, tvrdí
že Bülow hleděl zjednati souhlasu papežov
k osamostatnění německých katolických missi
na Východě a zvláště v Čině oproti dosavad-
nímu francouzskému poručenství nad missiemi
vůbec. Bülow stěžoval prý si, ač nepřimo, na
útoky katolického tisku v Německu proti jeho
osobě, ale ubezpečil prý papeže, že roztržka
Vilém II
Korf
Bülow
Kvirinála
Paris
Vatikán
Berlín
Německo
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
met
V Praze, dne 17. dubna 1908.
(Fariseové.) Celý velikonoční týden jes
naplněn tím slovem potupným, které přece
kdysi bylo přívlastkem velmi lichotným; fari
seové byli zajisté pravověrní Židé, Židé, kteř
věřili všemu a plnili vše, co jim zákon ukládal
Ale zapomněli arci uvésti v souhlas s tím svou
duši, zapomněli, že „ne člověk pro sobotu, ale
sobota pro člověka učiněna jest“.
A kulturní člověk doby moderní s lehce od
valeným rtem jde přes tyto fariseje pohrdave
a s jásáním k svých velikým cílům, jde za pra
dou a krásou, jde za svým posláním a koná kul
turní svou práci... tak pyšně mluví malíř, bá
ník.. o svém vysokém umění, jak hrdě staví s
novinál a literát do služeb přísné morálky, jak
každý z nás moderních je jenom pln snahy kul-
turní a osvětné!
A jaci jsme při tom fariseové! Fariseové
kterým staří fariseové židovští by se nebyli an
zdáli mohli rovnati! Když se tak ve dnech pa
šijových zahloubáte do svých myšlenek, nemů
žete než přispědčiti duchaplné knize Gorsově )
která právě nyní rozlélá se po světě.
Gorsův
Praha
23
article
Umění a krása! Velicí mistři a nesmrtelná
díla! Ve skutečnosti — ukazuje Gors — nej
větší čásť skutečně velikých lidí pro umění n
měla smyslu anebo se opájela výrobky tuze pod
prostředními. Co do nás učebnice aesthetik cpou
je lež: že toliž jen ten předmět je krásný
o němž lze něco významného říci a že nestně
jen stvořiti něco, co se libí, nýbrž že člověk
má si při tom také něco myslit. Oficiální litera
tura a noviny tuto lež opakují, šíkovní lidé vy
hledávají potom skrytý smysl obrazu a díla lite
rárního, lidé průměrní nechtějí platiti za bar
bary anebo nedouky, tedy vyjí s vlky —a odtud
chvála malovaných sedláků, vyhledávání duš
vv portrétech, stopování tajné myšlenky literár
ních děl — věci, jimž dnes už sotva kdo věří
*) Gors, Chladné úvahy o umění, vědě al
Gecb. Lipsko. 1908 (něm.)
Lipsko
24
article
jako věřili fariseové židovští, a věři-li, věří proti
svému přesvědčení. Gors ukazuje, jak lidé rádi
se dívají na dobré obrazy proto, že lehce v nich
vidí a se orientují — ale ne, že by se opájeli
jejich obsahem; ukazuje, jak každá skutečn
krajina, když ničím jiným již tím volným citem
třetího rozměru, nekonečně vyniká nad každý
sebe umělečtější obraz a jak také velicí malíř
tuto svou inferioritu velmi dobře cítili. Domnělá
pravda velikých krajinářů spočívá právě v je-
jich nepravdě; fotografie to ukazuje zcela bez-
pečně. Když chceme míti pěknou krajinu fot -
grafovánu, krajinu, jež by jako obraz dělala
jistě sensaci, vidíme, že má plno chyb: tu nám
zamezuje rozhled telegrafní tyč, tu nám vadí
větev stromu, tu stojí stromky na nepravém
místě, tu je zas veliká prázdnota atd. To vše-
chno obraz malířův retušuje — obraz není sice
pravdivý, ale za to krásný.
Umělec napodobuje přírodu ne proto, aby
se zbavil svých lyriekých a metafysických cito
nějakých, ne aby „něco řekl“ — jak si papou-
škujeme jeden po druhém — nýbrž z neodoli-
telného pudu, tak jako dítě a divoch. Chce napo-
dobit svůj model, přírodu a ti sentimentáln
umělci, kteři do svých obrazů vkládají ješte
svou emoci, inu ti právě — malují a kresl
špatně. Víme to všichni, ale neopovažujeme i
to říci navzájem.
25
article
Normální člověk nedovede před obrazy
snít; to dovedou jen děti a básníci. Ale tu s
právě dostavují literáti; jejich výklady, patheti-
cké a povídavé, suggerují člověku normálnímu
to, co v něm, ani v díle pozorovaném není. Je
to suggesce, chválí-li se Goethe jako myslitel —
neboť sotva kdo zná a četl jeho prósu; obdiv
Bismarka je suggesce, neboť sotva kdo dovede
jeho výkon posoudit; chvála Rafaela — sug
gesce, neboť všichni jsou zklamáni, když vidí
potom skutečného Rafaela atd. Milý čtenáři.
ruku na srdce: kdo u nás nevelebí Kollára —
a kolik lidí z nás dnes ho skutečně čte? Obdiv
Komenského? Suggesce! Který čtenář průměrný
dovede jeho práci ocenit? Skvělé výkony naši
politiky? Suggosce!
Ale dost těch kacfřských myšlenek ...
Literatura! Co tu je farizejství! Normáln
člověk se nepřizná za nie na světě, že je mu
poutavá kniha mnohem milejší (třebas hloup
a nemožná) nežli pathetická a dionysická. „Sluš-
ný“ člověk čte „lehkou“ lekturu jen tehdy,
když ho nikdo nevidí, anebo když má nějakou
omluvu, nemoe, jízdu po železnici atd. " Ten
farizej! A člověk slušný se stydí, že nečetlto
a ono chválené dílo klasické: dá se tedy do
něho, přečte je namahavě a nerad a má pak po-
cit radosti, že se mu podařilo oklamat sebe
i jiné.
Goethe
Kollár
Komenský
Suggesec
Suggosec
26
article
Co jistě poutá každého, jsou vyprávění ne
slušná „píkantní“, ze sféry pohlavního života
Je to faktum — píše Gors — že takové pikan
nosti každý rád čte. Je to velmi zarmucující pr
moralistu, ale nieméně pravda. Vážní mužov
pokládají za svou povinnost, aby se nad tako
vým svinstvem (jestliže ho nenapsal Řek, Ri-
man nebo Boccaccio) mravně rozčilovali — ale
titíž vážní mužové, sedí-li v hospodě, poslou-
chají nejraději vtípy a anokdoty velmi dvoj-
smyslné, anebo vůbec nedvojsmyslné. A lidí
skutečně cudných je tak málo, že věru nemo
účelu, abychom se druh před druhem tak farisej
sky rozčilovali. Beztoho moralisté jsou jen protn
tak přísní, že závidí druhým jejich talent, jel
se dovedou bavit . ..
A baví nás dále — nikoli verše, poněvadž
nám je hrozně jedno, proč básník byl šťasten
čili nešťasten; my máme své starosti — dra
mata, romány a novelly. Baví proto, že všichni
si rádi stavíme povětrné zámky; nepřiznáme
se k tomu ovšem veřojně — neboť jsme lidé
kulturní. Ale skoro každý z nás si tak někly
pomyslí, co by dělal, kdyby měl milion; neb
kdyby byl císařem, nebo kdyby svedl cizí ženu
(„v myšlenkách“ — dodává jedovatě Gors)
nebo kdyby byl tím či oním... Každý z nás
má touhu vmýšletí se do situac, v nichž by
měl všechnu moc v rukou, anebo zas byl zne-
uznán a pronásledován. .. A romány a dramata
se nám právě proto líbí, že této naší fanta ii
podávají volné pole a hojnou látku — ale d
konce ne snad pro základní ideu anebo sličn
jamby ...
Řek
Ri
Boccaccio
27
article
Slávu dnes dělají noviny a knihy. A tenje
nejslavnější — pokládá se proto za nejvýznam
nějšího — o kom se nejvíc píše. Nejvice se piše
o básnících a umělcích vůbec, pak o politiefel
a státnících, mnohem méně o učencích a vůbe
ne o obchodnících a podnikatelích.
Básnik dost nepatrný stane se beze všeh.
nesmrtelným; jeho dílo a život je registrová
v historiích literatury, každý slušný člověk mu
znát jeho jméno — a proto se pokládá za dů
ležitého muže, ač třebas nevykonal nic víc, než
že vydal svazek básní, které nikdo nečte. —
Jméno učence potlouká se asi 20 let v různých
bibliografiích a příručkách; pak ale zase zmizí
Jen největší zůstávají — ale i ty znají pravi
delně jen odborníci. — Naprosto neznámi všal
velikému publiku (a normálnímu vzdělanci) zů-
stávají velicí obchodníci a podnikatelé. Pro ně
není tak zvané nesmrtelnosti; neboť normální
vzdělanoc obchodní čásť novin a inseráty, kde
jejich jména jsou, nečte, nečte ze zásady. „Kul
turní člověk“ dneška neví, že je mnohem těžší
nějaký velik, podnik založiti a vésti, nežli dát
vytisknout několik knížek. Že veliký podnikatel
jako Carnegie nebo Krupp musí vynaložiti mno-
hem více rozumu, energie a práce, nežli několik
básníků, romancierů a malířů; že jejich výkony
mají mnohem větší vliv na běh světa, nežli tra-
gedie a obrazy — a že by na př. bez Goeth
bylo dnešní Německo v celku zrovna tak vy-
padalo, jako dnes, nikoli však bez Kruppa.
Carnegie
Krupp
Goeth
Německo
28
article
Tak se děje, že vzdělanec, moderní kul-
turní člověk, má naprosto převrácené míněn
o faktorech, jež jsou důležity pro kulturu. Lite
ráti a umělci si myslí a říkají to stále, jen
oni jsou nositelé kultury; noviny to po nich
opakují — normální člověk musí tomu věřiti
A ví přece, že to není pravda.
Neboť každý z nás má touhu, býti moe
ným, bohatým a ušlechtilým — ale skoro ni
kdo z nás, přiznáme-li se k tomu a jsme-l
upřímni, nikterak netouží po tom, aby četl vše
chna nesmrtelná díla literatur světových a vidě
všechna 'slavná díla umělecká. Aby byl člověl
pokládán za „vzdělance“, musí opravdu pro-
louskati veliké množství tádnícb knih. Ale to ae-
činí nikdo z touhy po kultuře, po „harmonickém
vytvoření csobnosti“, jak řikají fariseové, nýbrz
z toho prasprostého důvodu, že je to člověku
trapno, slyšet neustále něco chválit, čeho sám
nezná. Jako nikdo se nechová dobrovolně ne-
slušně, tak také se nikdo nepřizná rád ke sv
novědomosti. Člověk čte díla nesmrtelná, pro-
tože „musí“, protože by ho pokládali za bar-
bara. Ale jinak jsou mu přece mnohem před-
nější práce vlastní povinnosti nebo pro zábavu
a sport.
29
article
A co činí, činí většinou z pudu: rozený básník
básní, že musí, mathematik taktéž. A ne snad
z nějaké abstraktní touhy po pravdě nebo krás-
Obyčejný člověk nemá žádného zvláštního svě-
tového názoru — naopak, jeho názor na vě i
spočívá v tom, jak se chová k ostatním lidem,
je-li poctivý či ústupný nebo svéhlavý; v jeho
náklonnostech, v jeho energii, pracuje-li rád
hodně či je-li indolentní a jen lehce žije den
ode dne.
A vlastní cena člověka spočívá v tom,
vykoná a ne v sentimentálních a krasořečnických
úvahách o životě. Je docela jedno, věří-li v pa-
peže, anebo v Marxe; na jeho činy to nemá nej-
menšího vlivu, je-li jinak řádný muž. A kulura
moderního člověka záleží v tom, aby se dobře
choval a slušně oblékal, aby byl sám sebou jist,
aby věděl, kolik může vykonati a zač stojí,a
aby nikdy nezapomínal, že druzí lidé zase jiné
věci umějí lépe nežli on. Moderní člověk ne-
smí se rozplývati v omezených a přepjatých ci-
tech, má býti pravdivý k sobě a k jiným a stačí,
když ví, jak jiní lidé myslili a myslí, aby zby-
tečně sám nechtěl si ukládati a řešití nějaké
záhady světové. A naprosto nemusí člověk kul-
turní s líčenou rozkoší se pohroužeti do duše
nějakého hodného Fridolina. Neboť mysliti si
že jen umělec a učenec representují pravé vzdě-
lání — je farisejství
Tak píše Gors (a arci ještě mnoho jiného,
Řekl bych, že o tom ponechávám úsudek laska-
vému čtenáři; ale bojím se, aby ri tu větu ne
prohlásil také za — farisejství.
Gors
Marx