2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
17. dubna 1908. Císlo 107.
4
article
tuce, aby parlamenty zdělávaly zákony přes
hlavy vlád. Nejlepší zákony vycházejí z harmo-
nie pokrokových vlád a pokrokových parl
mentů.
Kdy hlavní samosprávná Komise Bude se
svým úkolem hotova, není ještě možno před
vídat. Práce její je klopotná a nesmírně ob
širná i složitá, protože každá končina ohromné
říše má jiné podmínky. Až hlavní komise do-
spěje k vypracování povšechných zásad samo-
správy, budou k poradám ještě přizváni rozličn
obyvatelé, aby komise slyšela mínění samorost
lých praktiků z národa.
Myslí se, že tyto práce budou skončeny
v 3—5 letach, načež by přišly na řadu projekty
ssmosprávy polské.
evodenn
Slovanské zbližení.
5
article
„Novoje Vremja“ praví, že Němei svým
útiskem kovají pevné úvazky slovanské jednoty
a vypočitává jejich zásluhy o slovanskou my
šlenku, získané v nejposlednější době. Jsou to
vyhlazovací boj Prušáků proti poznafíským Po
lákům; nespravedlivý volební zákon v Rakou
sku, jenž je horší starého, protože je falešnů
založen na krásných deměkratických zásadách;
útisk, kterým uherské Slovany tlačí Maďaři, uče-
liví žáci, spojenci a napodobitelé Prušáků; ra-
kousko-německé projekty balkánských drah;
poslední německá obchodní smlouva s Ruskem
jež mu je stále nesnositelnějším břemenem atd
Němci urychlují proces slovanského zblížent.
dávajíce Slovanům společný zájem, čímž se slo-
vanská myšlenka dostává z mihavých hlubin
theorií na jasný den praxe.
List potom vypočílává známky slovanského
zbližování, mezi nimiž zaznamenává také posel
ství gen. Volodimirova do Prahy. Zvláště potěšli
vé jest, žo dle slov „Nov. Vr.“ i rušti Poláe
se rozohřávají pro slovanskou myšlenku až
se vůdcové jejich v hosudarstvenně dumě pre-
hlašují pro svolání slovanského sjezdu bez vý-
hrady.
Prušák
Maďar
Němec
Polá
Rusko
Praha
Novoj Vremja
6
article
Rumunská vláda proti Židům.
Rumunsko podle ustanovení berlínského
kongresu musilo pojmouti do své konstituee
čl. 5., jímž zůstavena úplná rovnoprávnost všem
rumunským občanům bez ohledu na jejich ná-
rodní původ a vyznání. Ustanovení toto bylo dí-
lem anglického delegáta na berlínském kongre-
zu, lorda Beaconsfielda, jenž při každé příleži
tosti se zasazoval o prospěch svých souvěrců
Čl. 5. byl Rumunsku vnucen, neboť ani vlády.
ani lid nikdy tam Židům nebyl nakloněn. Pomét
tonto k Židům spatřuje se v Rumunsku dosud.
Žid
Beaconsfield
Rumunsko
7
article
Vláda se v té příčině opírá na soublas jak země-
dělské většiny národa, tak i národní intoligence
Úřady velmi nerady zůstavují Židům plná ob-
čanská práva a zejména jim překážejí, chtějí-l
nabýti nemovitostí a usazovati se po vesnicích
Zákonodárstvo, t. j. vláda a sněmovny, neohll-
žejí se při tom přiliš na čl. 5. ústavy, vykláda-
jíce jej tak, že se v něm rozumějí jen ti Židé,
kteří byli v Rumunsku osedli již před tureckým
panstvím a ne pozdější a noví přilezlíci. Žídé jsou
tedy pořád v Rumunsku považováni za cizinee
a v každém jednotlivém případě musejí se uchá-
zeti u vlády i parlamentů o přijmutí do svazku
státního občanstva. Mnozí o to žádají, ale málo-
kterým bývá vyhověno. Obyčejně bývají od
mrštěni z toho důvodu, že nedokázali svou stara.
usedlost a nejsou občansky bezúhonní, při čemž
se hledí také na jejich veřejné působení. Ale
Židé i po svém odmrštění zůstali v zemi, pro
vozovali své obvyklé živnosti obvyklými způsoby
a brali útočiště k obcházení zákona a podplá-
cení úřadů.
Na tyto nešvary obrátila vláda přísnou po-
zornost a vydala ke všem prefektům okružník,
v kterém jim připomíná, že čl. 5. ústavy dlužno
vykládati tak, jak dosud byl vykládán a prakti-
kován, a že jsou z něho vyňati pozdější přišelci.
nejsoucí rumunskými státními občany. Žide
v okružníku výslovně jmenováni nejsou, ale
každý vI, koho vláda má na mysli, když naři-
zuje, aby „eizozemci, kteří se proti všemu prá-
vu v zemi usadili, byli vyhnáni.“ Jen krátká
Žid
Rumunsko
8
article
lhůta se jim popřává, aby své záležitosti uspořá-
dali, ale již ode dne vyhlášení tohoto příkazu
„eizí přilozlíci“ pozbývají práva uzavírati jaké-
koli kontrakty a smlouvy s rumunskými státním
občany.
9
article
Štvanice Německa proti Italil.
Štvanice Německa proti Italil.
(Sensační odhalení.)
Oproti lichotkám, jimiž Bülow teď v Římě
zahrnuje Italii, uveřejňuje »Corriere d' Ilaliae
sensační odhalení. V třísloupeovém článku tento
list, inspirovaný Vatikánem, podává zprávu
o neslýchaných intrikách Německa
v Tripolisu proti Italii. Německo štve
tam za kulisami mohamedánské oby-
vatelstvo s úspěchem proti svému
spojenci a to rozněcuje i nejnižší jeho pudy.
I známé zavraždění patera Giudinn
přičítá list Německu. Ač zná Německo
dobře prastaré zámysly Ilalie na Tripolis, hledi
z této země africké, rozkládající se přímo proti
Sicilii, učiniti novou vlastní Bizerlu. Těmto sen-
sačním odhalením budou v Římě jistě spíše
věřiti nežli šalmajím Bülowa o totožnosti zájmů
italsko-německých.
Povážlivý stav východní olázky a Bulow
v Římě.
Kancléř německý měl rozmluvu s řím-
ským zpravodajem »Berl. Tagblattuz, kteráž lis
se úplně jistým pessimismem svým o
optimismu, projevovaného v dosavadních hlu-
hých zprávách slepých oficiosů, pokud užo
»skvěté dohodě« v Římě doaažené psali
Sděliv, že měl porady i s Rudinem, Luzzatem
a Visconti-Venostou, bývalými a snad i příštími
ministry, Bülow dodal: »Všuďe uznávána
vážnost problemu východního, ale
myslí se, že shoda mocí zůstane zachorána
i oproti těžkým otázkám Shoda mocí jest
důležitější než některý detail reformní akce ma-
kedonské a naleznou se snad i prostředky.
uvésti v soulad ruský i anglický projekt.« P -
tom obrátil se Bülow — na diplomata až
příliš jasně dost — proti Anglii; děl, že ne-
chce proti siru Greyovi polemisovati, ale ovšem
že prý od Německa nelze očekávat
nadšení pro projekty, kteréž chovají
v sobě nebezpečí. Sblížení anglo-německé
jemuž oficiosové dělali v poslední době tak
hlučnou reklamu, idyly původní, vyklubalose
tedy v novém vydání svém jako pouhá báje
pro velké děti.
Bülow
Berl
Rudin
Luzzat
Visconti
Venosta
Grey
Německo
Italit
Řím
Italia
Vatikán
Tripolis
Sicílie
Anglie
Corriere d ' Ilaliae
10
article
Bůlow, Vatikán a střed.
Bülow měl včera s papežem rozmluvu celo
hodinnou, choť jeho rozmlouvala s Piem X.
dvacet minut. Potvrzuje se dnes poznovu, že
se v rozmluvě oné o polskou otázku ani neza-
vadilo. Někdejší »Maie la Pologne ?« (»A což
Polska?«) kardinála Merya del Val nedošlo nyní
vůbec ohlasu. Za to vzali prý diplomat prote-
stantský a diplomat katolický na paškál katol-
ckou stranu německou »střed«. Ale i tu uznal
prý Pius X. otázku tuto za čisté vnitřní olázku
německou, do níž nelze se mu mísiti. Přes to
odsoudil prý i on výstřelky »středu«, zvláště
mladého jeho křídla. Ovšem jest známo, že
tato největši katolická strana politická na nej-
méně dbá pokynů a povelův hlavy katolické
církve a na nejméně bude dbáti pokynův, kte-
réž jí dá přes Řím — Berlin. Mezi Bülowem
a Plem uznáno prý též, že již události ve
ve Francii a Rakousku vyžadují, aby
dobrý poměr mezi Vatikánem a Berlinem neby
zkalen.
Očišťování policie.
Důsledkem škaredých odhalení z procesu
Rullova jmenovala vláda madridská st. zástupce
procesu toho Guyarra profektem policejním
v Barceloně. Uložila mu, aby vyčistil Augiášův
chlév tamní policie. Pravá to ovšem práce
Sisyfova, kdyžtě každá polície politická, zvlástě
ve službách politiekých stran, již od zrozen
svého mívá v sobě zárodky nezhojitelné cho
Bülow
Pius
Pl
Augiášův
Sisyfův
Vatikán
Polsko
Řím
Berlín
Francie
Rakousko
Barcelona
Maia le Pologne
Merya del Val
11
article
robnosti. K smrti odsouzení bratří Rul-
lové pokusili se ve vězení o sebe-
vraždu. Střeženi jsou teď dnem i nocí. Vy-
konání trojnásobného rozsudku
smrti odloženo ale na měsíce, protože vrchní
soud musí akta zkoumati. Nežli bude prolit
krev, rozleje se ještě veřejností hodně špíny
a kalu, jimiž proces ten překypoval.
12
article
Plamen vítěni l
Plamen vítěni l
Pod názvem tím projevují německé listy
liberální živé zadostučinění nad ohlášeným zave
dením fakultativního spalování mrtvol v Prusku,
ostatně reforma ta v Německu postupuje. Take
vláda reuszká po delším odporu ji nyn
schválila.
V Pebrohraďě a v Berlině.
Potvrzuje se nyní z Berlina, že ještě
v dubnu budou podepsány smlouvy o zacho
vání statu quo na Baltickém a Severním moři
První v Petrohradě Ruskem, Německem, Švád-
skem a Dánskem, druhá v Berlině Německem,
Anglií, Francil, Hollandskem, Dánskem a Švěd-
skem (nikoliv i Norskem, jehož neutralita jes
chráněna již zvláštní smlouvou).
Vilém II. a snltán
Turchan paša odevzdá německému císal
vlasinoruční list zultánův teprve na jeho zpá-
teční cestě z Korfu. Vilém II. prohlédne si též
v Puljř válečný přístav — rakouský. Kniže
Fürstenberg, kterýž má i ve vnitřní politice ra-
kouské vlivný hlas, odjede z Korfu dříve,
aby se při známém společném holdu představil
císaři Františku Josefu jako kníže němechého
»buntu«.
Hollandsk
Vilém
Turchan
Vilém II
Fürstenberg
František Josef
Prusko
Německo
Berlín
Petrohrad
Rusko
Dánsko
Anglie
Francil
Norsko
Korf
13
article
Roosevelt v Rakousku.
Roosevelt v Rakousku.
Roosevelt přištím rokem, po uplynutí svého
prosidentského úřadu, navštiví Evropu a zároveň
Rakousko. Tento někdejší »ostrý jezdee-
z Kubské výpravy a pozdější president p rvn
republiky světa chce si vyžádati též audienci
u hlavy státu, kterýž ve známém pořekadle latin-
ském nazván byl ve světě posledním (in orbe
ultima). Zvláště prý ale touží Roosevelt po chladu
alpských hor.
Roosevelt
Rakousko
Evropa
14
article
Bryan kandidátem presidentství.
Bryan kandidátem presidentství.
Dle zpráv amerických i dosavadní odpůr i
Bryanovi v demokratické straně rozhodli se při-
jmouti jeho vůdcovství, i bude prý tudíž národ-
ním sjezdem strany té v Denveru prohlášen za
jejího kandidáta proti kandidátu Roosevelta
republikánské strany Taftovi.
Dohoda oposice a vlády v Belgii.
Vláda belgická vyhověla nalehání oposice
a odložila definitivní projednání konžské před
lohy na dobu po volbách v červnu.
O nové vládě anglícké a její politice.
Noví členové dvacetičlenného ministerstva
anglického s Asquithem v čele čekají na uvu-
doní v úřad králem Eduardem v buckingham-
ském paláci. V politice je po většině klid, je
tedy dosti času i místa ke zprávám a úvahám
o obnovené liberální vládě anglické.
Změny v ministerstvu, jež Asquith provedl
uznávají se jako velice zdařilé: kabinetu daly
nové, zdatné pracovníky a zlepšily zároveň si
tuaci liberální strany, jíž prý hrozila už roz-
tržka. Ač radikalismu valně nepřeje, získal
Asqužth přece pro obnovenou vládu tři liberály
radikálního rázu, muže uznané síly, prokázanéh
vzdělání a osvědčené práce. O novém kancléři
pokladu Lloydu Goorgeovi se nyní zazname-
nává, že na ministenské místo, po předsednictv
nejdůležitější, vyšinul se vlastními silami. Na
rodil se zcela chud, záhy osiřel, u mistra obuv
níka byl vychován; dospěv, vybojoval si svoje
místo silou svého ducha a na zásadách demo
kratických.
Roosevelt
Taft
Asquith
Eduard
Asqužth
Goorge
Belgie
15
article
Druhým radikalně smýšlejícím a význačným
členem nového kabinetu je Winston Churchill
ministr obchodu. Churchill, muž toprve 34lety
slyne jako znamenitý řečník, který vždy má po
hotově všechny svoje bohaté vědomosti. P-
vodně byl důstojníkem, potom stal se žurnali
stou a jako novinářský zpravodaj zúčastnil se
bunské války. Vrátiv se, byl zvolen do dolní sně-
movny. Náleží mezi nejlepší její debntéry.
Trojici radikální doplňuje nový ministr ná
mořnictva Mae Kenna, mladý advokát, důvěrný
přítel Asquithův. Státním podsekretářem tohot
resortu jmenován byl Mac Namara, kdysi učite
obecné školy, potom redaktor učitelského listu,
nyní stane se tajným radou. Jak patrno, v Angli
si při sestavování ministerstva počínají mnohem
lidověji, nežli na př. v říši habsburské. Obnove-
nému právě ministerstvu angliekému věstí jeho
přátelé dobrou budoucnost.
Němcům v říši Vilémově nyní nejvíce zá-
leží na tom, jak se nynější vláda anglická chc-
vati bude v politice zahraniční a světové. „Voss.
Churchill
Asquithův
Mac Namar
Němec
Voss
Angl
Vilémov
Mae Kenn
16
article
Ztg.“ řeší si vlastní otázku, jak vláda anglická
bude počovati o zachování míru. Činí tak výkla-
dem, který vhodno je zaznamenali. „Země, tk
velice odkázaná na průmysl vývozní, jako An-
glie — čleme tam — trpí vždy válkou, při níž
jest zúčastněna. Každá země je zákazníkem
Anglie, Německo však, jímž se válečné fantasie
vždy zabývají, je nejlepším zákazníkem An-
glie. Zničení německého lodstva obchodního j
v dosahu možnosti; vyváží ztrátu takového zá-
kaznikn? Ještě blíže leží zničení německého lod-
stva válečného; ale to by se neprovedlo bez znač
ných obětí Anglie, bez obětí, které by zbylu
čásť anglického lodstva srazily z místa, na kte-
rém je nyní; rychle rostoucí lodstvo americké
mělo by z toho hlavní výhodu. Prostředkujíeí
postavení anglického obchodu by po pravdě-
podobných, ale pomíjejících úspěších utrpělo
škodu, největší pak anglický obchod bankovní.
To finančníci angličtí už projevili před třemi
roky. Nejvážnější banky a bankéři vyložili vláde
zvláštním spisem, že v případě války, třeba i ví
tězné, by ústřední prostřednické postavení lon
dýnského světového trhu na vždy zaniklo.“
Proto soudí berlínsky list, že dobrá shoda evrop
ských velmoci nebude Anglií porušena.
Anglie
Německo
17
article
Mobilisace anglického loďstva.
„Národní Listy“ uveřejnily onehdy telegr
fickou zprávu, že britská admirakita nařídila k
dni 25. června mobilisaci válečného loďstva an
glického. Mobilisace týká se loďstov Severního
moře a Atlantického oceánu, ostatních nikoli
rovněž neplatí pro množství lodí záložních a ná-
bradních, jež se namnoze rovnají lodím aktiv-
ním, ani pro loďstva v cizozemských přístavech.
Rozkazem admirality bude tody vlastně jen
čásť lodstva britského uvedena na stav válečný.
Mobilisováno bude: 38 řadových lodí, 32 pan-
céřových křížáků, 70 chráněných křížáků
obhlídkových lodí, 130 ničitelů lodí, 65 torpé-
dových lodic, 40 podmořských člunů a 26
pomocných lodí, celkem loďstvo více nežli 400
lodí čítající. Toto loďstvo, ačkoli neznamená ce-
lou námořní vojenskou moc britskou, je počtem
i válečnou silou větší nežli veškorá lodstva.
kterýchkoli dvou států, jež by své lodní slly
spojily. Mobilisací řečenou má se celému světu
dovoditi, že Anglie je na moři mocnější nežl
spojené síly kterýchkoli dvou velmocí, že An-
glie v posledních letech takovou myšlenku sle-
dovala a že ji také uskutečníla.
severní moře
Anglie
18
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Pro velikonoční číslo, jež vyjde
v neděli dne 19. dubna 1908 ráno,
přijímati bude administrace našeho
listu inseráty dnes v pátek po
celý den. V sobotu pak i v době
polední až do 4. hod. odpolední
Po velikonocích vyjdou „Nár.
Listy“ v úterý dne 21. dubna
v obvyklou hodinu polední.
19
article
— Starostátnický orgán brněnský, vlastně
jelo pražský depisovatel, pokračuje včera v po-
lemice s námi. Z toho, co povídá ku předmětu
sporu, nestojí ani jota za hovor, ale „M. O.“ ve
svém včerejším pražském dopisu o naší „meth -
dě“ napsala, že „odsuzuje methodu tuto také
proto, poněvadž ona to jest, jež zapří-
čiňuje (1!) vzrůst nevážnosti k žur-
nabistice a vyvolává snahy po je-
jím sesměšňování.“ To proto, že jsme
pražským dopisům „Mor. Drlice“ vytkli „měl-
kost“ a „domýšlivost“. Nemůžeme za to, že pro
obě tyto vlastnosti, jimiž nejen pražské dopisy
v „Mor. Orlici“ vynikají, není v jazyce českém
shovívavějších synonym. Své tvrzení však do-
kážeme, aspoň na dvou svěžích případech a do-
kážeme, že methoda „Moravské Orlice“ za-
sluhuje mnohem přiléhavějšího označení, než
jakého u nás bylo o ní užito. Jestliže list ně-
jaký užije o žurnalistických protivnících svých
vlastních názorů o positivní politice takových
obratů, jako „Mor. Orlice“ (v článku „Smutn
zjevy“ ze dne 29. února t. r.), že „házejí poli-
tické bestii na ulici zapáchlé dršťky a kus staré
koniny“, mluví-li o „nafouněné vzdělanosti a od-
bornosti“, „hašteřivosti a hulvátství“, o „ko-
ňařském politickém ostrovidu“, a jestliže týž list
potom mluví o vzrůstu novážnosti k žur-
nalistice, jakého označení zasluhuje — tato
M O
Mor
Orlik
moravský Orlice
Orlice
20
article
jeho methoda? Jestliže dále nějaký list, jak to
učinila „Mor. Orlice“ a právě její pražský dopí-
sovatel, poučuje někoho jiného o skloňování
vlastních jmén listů a sám užívá formy „s míe
místo „s mějí“ a tak hrubých germanismů,
jak „předpokládají“ „svou dobou“ anebo nejno-
věji také désného „zapříčiňuje“ (1!), ja-
kého označení zasluhuje methoda tohote — sit
venia — „Bartošovoe“, který není a to, ani
jednu větu po česku mysliti? Jestliže pak list,
který má žurnalisticky největší spoluvinu na mo-
ravských smiřovačkách, tomto proslulém, díle
míru moravského, odvažuje se nás, kteří jsme
mu po léto předpovídali všechny škodné náslod-
ky moravského paktu, mentorovati a kárati v na-
šem zápasu proti tomu, aby v Čechách nedošlo
ke kopii moravského vzoru, zdaž potom není
náš úsudek o tomto počínání jako „mělkém“a
„domýšlivém“ pomyslně nejmirnější?! Myslíme,
že „M. O.“ může míti dosti na tomlo vyřízení
sporu; nám aspoň nemůže býti její pražský do-
pis dosti znamenitým důvodem k polemickému
románu na pokračování!
— K odřeknutí vídeňských her. Ku po-
drobné informaci dává ředitelství Národního di-
vadla k disposici pragmatické vylíčení postupu
posledních udalostí: Dne 15. dubna došel ráno
ředitele Schoranze přípis ředitelství »Theater a.
d. Wien«, v němž obšírně a nalebavě bylo žá-
dáno, aby ředitelství Národního divadla uvážilo
situaci, do krajních mezí přiostřenou posledními
projevy se strany radikálních Němců. Bylo s
dovoláváno také známého výroku posl. Wolta
v Chomutově o krveprolit.
Na tento dopis odpověděl ředitel Schmoran
depeší následujícího znění:
Chcete-li tedy skutečně nechati lpěti na starém
rakouském císařském městě Vídní hanbu, že ovlá-
dána jest neurvalými Prusy z Čech, račte sami
laskavě převziti za to zodpovědnost vůči dějinám.
Mor
M O
Němec
Prus
Čechy
Chomutov
Vídeň
národní di
Schoranza přípis ředitelství » Theater a . d . Wien
národní divadlo
21
article
Schimoranz.
Po polednách došla z Vídně telegraficky
tato odpověd:
Máme na mysli stále jen uměleckou udalost.
Můžete převzíti plnou zodpovědnost, že náš starý
umělecký ústav bude ušetřen politických skandálů?
Věc stává se denně horší. Nutno učiniti konec.
Podnikněte tedy kroky. Srdečný pozdrav.
Divadlo na Vídeňce.
Další kroky ponechal ředitel Sehmoranz
rozhodnuti správního výboru Národního divadla,
který se sešel po prvém jednání večerního pře-
stavení »Maryše« a rozhodl se upustiti oa
pořádání her ve Vídni. Pozhodnutí toto ozná-
meno bylo ihned ředitelství »Theater a. d. Wiene
telegramem;
Nemáme a neměli jsme naprosto úmysl vysazo-
vati Váš starý umělecký ústav politickým skandá-
lům. Sledujeme pouze umělecké cíle a podvolu-
jeme se tedy Vašemu naléhání. S díkem a pozdra-
Schmoranz.
vem
Národní divadlo do poslední chvíle trvalo
na provedení smluvených představení, k nimž
Maryša
Schmoranz
Vídeň
Vídeňka
národní divadlo
Theater a . d . Wien
22
article
lidskost a pravé víry: to jsou mohutné základy jeho
děl, která vzrušují celý svět. Lze tudíž předpokládati.
že i česká veřejnost uvitá s nejvřelejšími sympa-
tiemi české vydání spisů Zolových, zvláště když vy-
cházejí v levném vydání (sešit pouze za 20 h).
* Boj o rukopisy Královědverský a Zelenohor-
ský není ještě ukončen a jak „Švanda dudák
ve svém dubnovém čísle podařenou povídkou uka-
zuje, bude trvat ještě v daleké budoucnosti; v témže
čísle, vedle mnohých jiných humoristických a satiri-
ckých článků dočiláme se satiricky miněné také vzpo-
mínky na Sv. Čecha, jež přichází právě v době, kdy
kde kde ve vzpomínkách na našeho slavného básník
hleděl urlatniti především svoji skromnou osobnost
„Švanda Dudák“, nyní měsíčník, vychází nákladem
P. Topiče v Praze. P'ředplatné na celý rok činí 10K
Sešit po 1 K.
* Setrané spisy velikýchi našich spisovatelá zá-
roveň vycházejí nákladem F. Topiče v Praze. Pová-
žíme li, že jsou to spisy autorů: Václava Beneše Tře-
bízského, Sv. Čecha, Jana Nerudy a Ignáta Herr-
manna, spisy, které nemají chyběti v zádné veřejné
knihovně českého inteligenta, můžeme právem mlu-
viti o vynikajícím kulturním. díle národním.
Zolův
Švanda
Čecho
Švanda Dudák
Setraný
Beneš
Neruda
Herr
Praha
23
article
* Sebrané spisy V. Beneše Třebízského v laci-
ném vydání pro nejširší vrstvy lidu dospívají zvolna
zvého zakončení, neboť vychází právě díl XII. (svazel
o 80 str po 20 hal.) a veškeré spisy obsahují díl
šestnácte. Přihlížíme-li k bohatým premiím, na ně
každý odběrntel Spisů má právo, můžeme směle tvr-
diti, že jest to nejlevnější vydání díla nejpopulárněj-
čího českého spisovatele. Právě vydaný 59. svazel
přináši sbírku povídek „Z různých dob“ (pořadí
šestě) a obsahuje z drobných prací Třebízského pra-
vé perličky prosaické tvorby původní
* Druhého vydání sebraných spisů Svatopluk
Čecha vyšel tento týden sešit 2. (po 32 hal.) a úči-
něn počátek básníkovými pamětmi z let jinošských
obestřených závojem belletristickým; dílo nese ná-
zev „Druhý květ“ a jezt z prací Čechových nej
méně dosud známo.
* Sebrané zpisy Jana Nerudy vycházejí zároveř
ve dvou řadách v sešitech o 2 arších po 32 hal. Rada
I. zaujímá belletrii tohoto slavného a dosud nedosti
oceněného spisovatele, řada II. přináší kritické jeho
práce, o nichž dr. Ot. Theer napsal, že „ukáží nám
autora Ballad a romanci v leckterém novém odstínu
a doplní jeho fysiognomii o nejeden charakleristický
rys.“ Teprve kritickými spisy budeme míti dokonalí
obraz tohoto fenomenálního a do jisté míry i epochál-
ního našeho spisovatele. Obě řady dospěly již k se
šitu 32. V řadě I. vycházejí „Arabesky“', v řado
II. „Divadlo“
* Sebraných spisů Ignáta Herrmanna, ohoto če-
ského Dickensa, pašeho to nejlepšího humoristy, vy-
šlo právě čís. 71. (dvouarch. sešit eleg. výpravy z
82 hal) Šestá kniha Herrmannových spinu
přináší obrázky ze života „přespočeiných“ a jmenují
se „Staří mládenci“. Že o dobrý a vzácný hu-
mor není tu právě nouze, rozumí se při jméně auto-
rově samo sebou. Časem k „Spisům“ vrátlme se d-
kladným a ocenivým článkem.
V Beneš
Čecho
Čechův
Neruda
doktor
Otakar
Theer
Herrmann
Herrmannův
24
article
* Velký člověk. Dokud déjiny Řudou líčit jen ži
voty králů, dotud nebude pro přítomnou dobu pravdi-
vým heslo, že dějiny jsou učitelkou lidstva. Chee-
me-li z dějin čerpat poučení, jak nutno žít a vycho-
vávat dorost, abychom sílili a rostli, musíme svů
zřetel obraceti k minulosti a životu sice také králů
avšak nikoli jen králů, proslavivších se válkami a ví-
ce méně problematicky slavnými činy, ale králů prá
ce a velké duše. Učme se z dějin, z živolopisů našich
velikánů ducha, jak nutno se připravovat, učit, pra-
covat, aby nás život a doba nepřekvapily, nýbrž aby-
chom rostli nad ně. Takovou knihou, která má nám
otevříti všecky prameny, z nichž vyrost na příkla
náš nejslavnější básník Sv. Čech, slibuje býti kniha
prof. Ferd. Strejčka, která s prostinkým názvem
Čo
profesor
Ferd
Strejček
CheeI
25
article
„O Svatopluku Čechovi“ počala právě vycházeli
u F. Topiče v Praze. V prvém sešitě (sešit o 32 str
po 40 hal) vylíčena jest rodina, z níž Sv. Čech vy-
šel; s podivuhodnou citlivostí zachyceny jsou tu pře-
četné okolnosti a vztahy rodinné, jež byly přímo při-
pravenou a úrodnou prstí pro příští mohutný kmen
duchem a srdcem velikého člověka. V druhém sešitě
přistupuje autor k vylíčeni vlastního živola básní
kova. Oba přítomné sešily svým obsahem svědčí
o hluboca seriosním pojetí velkolepého díla, které do
jisté míry vzrostlo pod přímým spoluúčastenstvím
láaníkovým. Knihu nelze ani dosti doporučiti nejen
kruhům vychovatelským, ale rodičům vůbec; že n
mládež bude vylíčený život působit zářivým příkla
den, podněcujícím k následování, nelze pochybo-
* Vystavme pomník Sv. Čechovi, velíkému naše-
mu národ. básníku, vystavme mu pomník předovšín
ve svých srdcích a duších poznáním a pochopenín
Čecho
Čo
Praha
26
article
slavného jeho díla Takový pomník bude živým zdro-
jem našeho nadšení a opravdové, vřelé lásky k vla-
sti. Poznají-li všecky vrstvy našeho národa temnto ži-
votedárný pramen, není pochyby, že pak hravě
v nedlouhé době dojde i k velkolepému pomníku
z kovu a kamene. Nejprve však nutno dokonale po-
znat dílo básníka, porozumět mu a procitit je a pak
teprve možno stavět smělou apotheosu naší lásk
k našemu slavnému pěvci. Nyní naskytá se nej
vhodnější příležitost, aby splnilo se naše přání, výše
tlumočené, neboť nakladatelství F. Topiče v Praze
počalo po druhé vydivati spisy Sv. Čecha, tentokráte
sebrané, tedy obsahující veškerou jeho tvorbu. Sebra-
né srisy Sv. Čecha počaly vycházeti memoirovým
dílem jeho, nazvaným „Druhý květ“. Právě v-
šel druhý sešit tohoto vysoce zajímavého spisu (se-
šil po 32 hal), ale zároveň i dílo úplné za 2 K 40h
(Ve skvostné, eleg. vazbě za 3 K 80 h)
* „Knihovna sberniku věd právních a státních.
B. Rada státovědecká. Čís. XII. Doc. dr. Dra
chovský: „Rakouské účetnictví stát
ní.“ (Cursík a Kohout v Praze.)
Čecho
B Rada
docent
doktor
Praha
28
article
* Karel Horký: „Pátek. Prosy, feuilletony
zápisky.“ Tiskem a nákladem knihliskárny Ed. Le
schingra v Praze.
„Chřest“. Jeho ráeionální pěstění a konservo
vání. Úpravil Kar. Sousedík, okr. zahradník v Plzni
Nákladem vlastním, Tisk J. Strojila v Blatné.
Horká
Pátek
Prosa
Sousedík
J Strojil
Praha
úpravil Kara
Plzeň
Blatná
29
article
Vilímkova kiihovna: Felix Téver: „Du
Vilímkova kiihovna: Felix Téver: „Du
še nezakotvené“, díl
E. Sokol: „šlunce“. Román. Nákladema
Píší v Brně.
* Sbírka zákonů živňostenských čís. 2. „Prová
děcí předpisy a ministerská nařízení
jimiž se doplňují zákonem ze dne 5. února 1907 čís
26 f. z. upravený rak. řád živnostenský, jakož i zá-
kon o koncesofaných živnostech stavebních, daný
dne 26. pros. 1893 čís. 193 ř. z.“ Sestavil a upravi
Vít Pavlik, tajemník Zemské jednoty řem. a živ
spol. v král. českém. Tiskem a nákladem Eman. St
vína v Praze
* Dr. Friedrich S. Krauss: „Slavisch
Volkforschungen.“ Abhandlungen über Glauben, Ge-
wohnheitrechte, Sitten, Brauche und die Guslarenlie
der der Sudslaven. Verlag von Kilhelm Heim
Leipzig.
„Tiroler Verkelira. u. Hotolbuch“, herausgeber
von Landesverband für Fremdenverkeha in Tiro
Sechste Auflage 1908. Innsbruck
* „Vídeň.“ Praxtický rádce a průvodce. Naps
Ant. Záruba. Vydalo naklad. družstvo „Máje
Kniht. dra. Ed. Grégra a syna v Praze.
* „Prou“. Roman von Jul. Kraus. Verla
Brůder Suschitzky. Wien
* Praktischa Grammatik dar serhisch-kroatischen
Sprache fir dan Selbsteunierrichl. Theoretisch- prakui
sche Anleitung zur tchnellen Erlernung durch Selbsl
unterricht. Von M. E. Muža. Vierte Auflage.
Vilímkův
Téver
E Sokol
Pavlik
Eman
doktor
Friedrich
Krauss
Heim Leipzig
Naps Antonín
Záruba
Grégr
Roman on Jula
Kraus
Muža
Brno
Praha
Sitten
Innsbruck
Vídeň
Wien
Slavisch Volkforschungen
Abhandlungen übry Glauben
Verlag on Kilhelm
Tiroler Verkeliro
Verla Brůder Suschitzky
Brauche und die Guslarenlie der der Sudslaven
Fremdenverkeh in Tiro Sechste Auflag
30
article
* Václav Soukup: „Chlest, nejjemnějš
jarní zelenina v kuchažské úpravě“. Vyzkoušen
předpisy ku přípravě rozmanitých pokrmů, poléveka
omáček ze chřestu, nakládání, sušení i úchovu chře
stu čerstvého. Nalezne v ní každá kuchařka i hospo-
dyně znemenité pokyny k úpravě chřestu, čímž za-
vděčí ze nejenom svým hostům u stolu, ale vyhoví
i labužníkům. Obsahuje též populárně p. Jos. Novým,
agronomem, psaný návod, jak se mají chřestovay
zakládati a chřost racionálně pěstovati. Knihkupectv
Hejdy a Tučka v Praze.
„Zlatá Praha“, velký illustrovaný týdenník
Nakladatelství J. Otty v Praze. Vyšlo 30. číslo z re-
produkcemi uměleckých děl mistrů světového jména
„Rouhání Kristu“ A. van Dyka, celostranný obraz J
B. Tiepola, italského malíře ze XVII. století „Cesta
na Kalvarii“. Textová část vyniká příspěvky před-
ních českých spisovatelů. Výslavní časopis „Zlat
Prahy“ přináší mimo informační články zdařilé i-
lustrace, zvláště velký obraz „Panorama výstavy“
dle obrazu arch. J. Skopalíka. Redaktory „Zlaté Pr-
hy jsou A. B. Dostál a V. Oliva. Výstavní časopi
pořádá Karel Vika
Soukup
Chlest
Jos
Nová
Hejda
Tuček
J Ott
Krist
A Dyk
Tiepolo
J Skopalík
A B
Dostál
V Oliva
Vic
Praha
J B
Zlata Praha
zlatý prha
31
article
Hudba.
Hudba.
+ Podora. Lyrická opera o 3 jednáních. Dle
Sardouova dramatu sepsal Arturo Colautti.
Přeložil F. Soldán. Hudbu složil Umberto G ier
dano. (Na Městském divadle Král. Vinohradů poprv
15. dubna 1908.)
Umberto Giordano není již u nás sklada-
telem zcela neznámým. Národní divadlo, které býval
velmi hbité s uváděním nových zjevů a proudů, po-
spíšilo si 5. května 1897 seznámit nás s timto skla
datelem, nastudovavši jeho zpěvohru »André Chenier
sotva rok po jejím značném úspechu v milánské
Scale. Tote dílo, dík výbornému librelu, založilo
vlastně jméno skladatelovo, neboť před tím Giordano.
který jest ovšem poměrně ještě mlád (nsrozen 186
ve Foggii) platí tedy dle pojmů cizího uměleckého
světa ještě za mladého autora, kdežto u nás odsuzo-
vala by jej mláď pomalu již do starého železa), ne-
měl valně štěstí. V soutěží Sonzognově 1889 podlehí
»Cavallerii« Mascagnia, na popud Sonzogoův složená
třlaktová »Mala víla« (v Římě 1892) přes první hluk
jenž se s ní dělal, zvláště s připitkem druhého děj
ství, brzy zanikla, dvojaktovka »Regina Diaz« ustou-
piti musila nešťastným sběhem okolností Donizettiově
opeře »Maria di Rohan«, jež má s ní stejnou látku.
Starý mistr a jeho slavný interpret Battistini zvítězili
v neapolském divadle San Carlo nad divadlem Mer-
cadante, jež po třech představeních nuceno vzdátis
nerovného zápasu (1894). Ani »Fedora«, s kterou
nyní seznamují nás vinohradští, neudělala mnoho
na milánském Teatro Lirico 1898. Teprve zase jeho
»Siberia«, ač v Italii dobyla jen úspěchu čestného
(1903), zachytila o dvě léta později v Paříži, kam
přinesla ji vlašská společnost na divadlo Sary
Bernhardtové.
Sardouův
Colautti
F Soldán
Umberto G
Umberto Giordano
Chenier
Giordano
Sonzogoův
Diaz
Rohan
Battistini
Fedora
Scala
Foggia
Mala
Řím
Paříž
divadlo Královský
národní divadlo
Donizettiov opera
Sana Carlo
divadlo Mer
Teatro Lirico
Sara Bernhardt
32
article
Střídavé osudy vidíme tedy provázeti díla skla-
datele, jenž v základu není o mnoho horší Mascagnia
Puccinia a Leoncavalla, v tvorbě své bere se timže
směrem a zajisté dle sil svých přispěl k vytvoření
se onoho bromadného pojmu, jejž známe pod etiketou
mladoitalské školy nebo verismu. S nimi spojuje bo
výběr látek, pathétických, vášnivých až do krutosti
a rafinovaných dramaticky. Spojuje rozvášnivělá
melodická linie, smyslná až do hrubosti a často
hluchá ve svém nabubřelém pathosu, a hned vedl
ní zase drobný detail, mosaika v píkantních kresbách
roztroušená, jejíž motivky zdají se býti velmi rozto-
milé na dálku, z blízka však podezřelou bývá jieh
originalita, nebo jsou to motivky skutečně tak křebké.
že nevydržely by na delší dech. Toť ony dva typy
ustálených výrazových prostledků celé školy, jež
mohli bychom označiti typ A a typ B.
Pro záliby mladoitalské školy není nepřiznačne
že ráda uchyluje se k látkám melodramatickým, ba
k takovým, jež mohli bychom nazvati divadelním
krvákem. Tim jsou »Sedlák kavalír«, »Komediant
»Toska«. A takovou tklivohrou s pozadím vražd
žalářů, svádění a udavačství je také Sardouova »Fe-
dora«. Kus virtuosně zkloubený, ale v jádru nic vle
než melodram.
Vladimír, snoubenec kněžny Fedory Romazovy.
zabit důvěrným přítelem svým, hrabětem Lorisem
Ipanovem. Vraždu zabaluje tajemný závoj, v prvním
okamžiku zdá se, že padl z politických důvodů, js
synem nenávíděného policejního ředitele. Vrahov
podařilo se uprchnouti do Paříže. Kněžna Fodora
následuje ho tam z Petrohradu, aby na něm pomstila
smrt Vladimírovu. Probudí v Lorisoví lásku, ab
Leoncavallo
Tim
Sedlák
Toska
Sardouův
Vladimíra
Romazův
Ipanov
Vrahov
Fodor
Vladimírův
Paříž
Petrohrad
33
article
v rozhodné chvíli mohla se ho zmocniti. Ale chytne
se do vlastní léčky. Ipanov vyjeví ji pravou příčinu,
proč zabil Vladimíra: přistihl ho u své ženy. Na
důkaz předloží Fedoře milostné dopisy Vladimírovy,
v nichž ujišťoval jeho manželku, že ani sňatek
s Fedorou, kterou bere si jen pro její bohatství, ni-
čeho nezmění na jeho lásce a jejich poměru. Takové
ponížení ovšem ženy neodpouštčjí. Fedora stane s
nyní opravdu milenkou Lorisovou. Štěsti prudké je-
jich lásky má však brzy býtí zkaleno. Fedora před
tím z pomstychtivosti udala vedle celé řady svých
krajanů také bratra Lorisova ruské policií z nihili-
stických rejdů. Je zatčen a utopí se v žaláři, kam
vnikla voda. Matka zemře bořem. O všem tom do-
vídá se Loris Ipanov, právě když došla ho do Svýcar
kde s Fedorou světí líbánky, zvěsť o amnestif,a
když doufal sejíti se opět na rodné půdě s drahou
matkou. Ipanov přísahá neznámé udavačce pomalu.
»Zabiju ji. — Odpustím jenom mrtvě!« Slyšic ta-
kový ortel, Fedora požije ihned jedu. Když dojde
psaní, které ji jmenuje tou udavaékou (původně byl
v podezření nevinný polský skladatel Boleslav La-
siúski), Ipanov chce ji v prvním návalu znškrtiti.
Ale jed již působí a předejde jeho pomstu. Fadora
klesá mrtva, marně Loris zveda ji do své náruce,
odpouštěje jí.
Libreitista, dramatik Colautti, z jehož původn
tvorby dosud nic k nám neproniklo, přejal drama
Sardouovo s nepatrnými zkratkami nebo zas pří-
davky z ohledů na hudebníka (tak plesové výjevy
druhého aktu). Ze čtyř jednání zůstala tři dosti
stručná a ráz na ráz klapavou mechaniku Sardouovu
sledující. Drama mívalo v dobách, kdy nehledalo
se ještě hlubší, vniternější umění, svou popularitu.
Vladimíra
Vladimírův
Fedora
Lorisův
Ipanov
Slyšic
Boleslav Le
Colautti
Sardouův
Drama
34
article
Bylo en vague i na českých prknech. Bezpečná
technika Sardouova, jíž neselže žádný effekt, slavila
svého času všude úspěchy pochopitejné. Co však o
té doby vyprchalo z její obliby, stává se dnes dílu
na ní založenému skoro osudným. Celé to složité
pásmo kriminálních příběhů neckává nás již chlad-
nými; jeho osnovatelé, nepopřávajíce nahlédnouti
hlouběji do svých duší, jsou nám lhostejnými
cizí, jako pouhé páky toho všeho bez hlubší po-
třeby v pohyb uvedeného, sebe virtuosněji zamota-
ného a odmotávaného děje.
Skladatel také mnoho ze svého nepřispívá ku
psychologickému prorážení postav. Jeho hudba také
popisuje a líčí spíše jen zevně. Svrchu zmíněná
patrona pro výbuchy vášně, náruživá, pathěticky
nabobtnalá melodie, kterou zpívá orchestr, při čemh
neskrblí se ani homofonií ani unisony, musí stačiti
na vše: ať milenci v blahu lásky tonou, ať titulní
rekyně soptí pomstou, nebo jen listinu nihilistů
sestavuje. Při tom jsou ty melodie čistě veristického
ražení tak málo od sebe odlišeny, že znajíce jednu
znáte všechny. Jsou si podobny jako vystřídávající
se vlny téhož příboje. Že v dobře volených oka-
mžicích nepostrádají jisté suggestivnosti, již poslu-
chač podichne, jak svědčí na př. finale druhého
jednání, nelze ovšem popříti. Účin jejich leží právě
v jejich pathětičnosti, kryje-li se tato s průběhem
děje na jevišti. To je možno ve výjevech Fedory
Sardouův
Fedora