2
masthead
V Praze, v pátek 17. dubna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hist
přadpldaf set
v Prazo v adiulninfraal
na měsír . . . . . . 2 K
ne čtvrt leta . . . . B K —b
s dvolí čenšikoe
na měste
ns čivit 1ta . . . . 7 K 50h
ve Alialkách
na nžle . . . . . . 2 K Bo
Pošreur
a mněsíe
n vr . . . . 9 k o0
s drojí sksilko
n. . ke
5
article
A další vývoj?
A další vývoj?
Velký pátek — dnešní den — hodí se
velmi dobře k stručnému přehledu součas-
ných, anebo okamžikových politických okol-
ností, skličujících taktické postavení říšského
poselstva českého. Nikoli pro symbolický ně-
jaký vztah mezi pašijemi církevními a utrpe
ním české věci, která má býti přece, ne-
klamou-li všechny příznaky, teprve ukřižo-
vána jazykovým zákonem Beckovým, k jehož
co možná nejpříznivějšímu znění pro český
lid povolání byli do kabinetu dva »dobří na-
šinci«. Ale proto, že vývoj věcí dospěl těsně
před letošními jarními svátky křesťanstva
takového překypělého vyvrcholení, že umož-
ňuje, ano vyzývá k jakémus určitějšímu zá-
věru o politickém předvětí prvního a ktu
prvního kusu Beckova vyrovnání mezi ná
rodnostmi v Čechách.
Dik svěžím faktům a událostem nejpo-
slednějšího data stojí před očima užaslé.
ano bezdeché naší veřejnosti politické skupi-
nový obraz, představující »Národní klub«
v tak výmluvných rysech, že všecka další
práce na něm byla by jenom kaženímté
jeho spanilosti.
Stoupací raketa »tajného paktu mez
mladočeskými vůdci a Němci«, vypuštěná z
redakce ministersko-agrárního žurnálu, roz-
prskla se sice naprosto v niveč, ale světlo,
kterýmž ozářila své okolí, především
pak místo, z něhož vypálena, do
přálo krátký sic ale velmi poučný pohled do
nejnitrnějších — snad bude hnedle možno
říci — rozvalin českého vládního bloku.
Neboť kdyby ještě i po předvčerejší události
agrárnického odhalení o mladočeských spo-
jencích aliance mezi poslanci agrárními
mladočeskými vydržela k dalším vládním
otročinám oslepeného českého Simsona
ve filištínské Vídni, potom bychom měli co
činiti s příkladem nejtěžšího politického kom
promitování, přihodivšího se mezi dvěma
politickými stranami — bez vzájemných ná-
sledků pro další součinnost obou stran.
Beckův
Němec
Čechy
Vídeň
národní klub
6
article
Jak se věci mají dnes, nutno vzíti za za-
jištěno, že odhalení »Venkovovo« jest napro-
stým výmyslem. Ale pravda i nepravda tvrzení
Práškova orgánu, samého ministra tak těžce
pohmožďujícího, může míti na politické spo-
jenectví českých vládních stran a tudiž také
Národního klubu jen účinek dynamitový.
Jestliže totiž dopadne všechno dle výpočtů
mezi karakterními politiky obvyklých. Možno
jest ovšem všechno, a pohříchu ani v této
sítuaci, která podle všech pravidel slušné
čestné logiky by měla míti jenom jedno ře
šení, nelze býti neomylným prorokem. Jestiiže
strany seskupené v Národním klubu daly
si líbiti od vlády takové pohromy na českých
právech, ale otrly a zůstaly ve službovlád-
ním poměru k Beckovi, není vyloučeno, že
dají si jedna ode druhé líbiti i obvinění
velmi podobné, ne-li totožné se — »zrád
cováním« (oblíbeně slovo vládního tisku
českého, zvláště »Venkova«) a zůstanou
v témže vládněslužebném svazku nadale
Krutý úsudek, ale oprávněný!
Avšak kdyby řešení dopadlo logicky
snad i podle úmyslu tajem zahalených
strůjců »odhalení«, shledalo by se ve chvíl
předložení spásy jazykového zákona vlád
ního, že není více na světě — »Národního
klubu«, nebo aspoň nikoli již celistvého,
dosavadní jeho podobě. Neboť není vylou
čeno ani to, že intrika, která není české re
presentaci na říšské radě k valné prestiži
a již podle politického i úřadního postavení
patrona agrárního listu vyžaduje nejzevrub
nějšího vysvětlení, jest namířena i jen —
ku početnímu zmenšení Nár. klubu! Leč
tyto kombinace neuberou palčivosti trap
nému případu. Máli nějakou dobrou stránku
je to naděje ve — zmar jazykovéh
zákona, prvního kusu posloup
ného vyrovnání mezi Čechy
Němci vládou podnikaného po konferen
cích se zástupci obou stran.
Práškův
Beck
Čecho
Němec
národní klub
7
article
A tím i naděj v konec nejméně chlubné
ano řekněme přímým slovem nejpotupnější
éry českých parlamentních dějin za dvace
osm let, éry, která započala pod názvem
který se již nikdo pronésti neodváží, názvem
»vlivu a moci« a vedena byla pod heslem
positivní politiky, negativními výsledky a
absurdum uvedeně.
Na Golgotu nepůjde, nedá se přibíti na
kříž národnostních dohodovacích konferenci
a podobných snah, tak prohlásil bar. Beck
v rozpočtovém výboru dne 29. ledna. MMa
příliš mnoho lásky k životu, než aby prý
chtěl zemříti tak bolestnou smrlí. Nuže leccos
nasvědčuje tomu, že bude od tohoto spasitele
národa českého odňat takový hořký kalich
a že bude odňat i on narodu českému su-
chou, nekrvavou cestou »modré« smrti všech
bývalých ministrů Bylo by k tomu zapotřeb
jenom jedné věci. Pokání a dobrého před-
sevzetí, dokonalé a úplně lítosti všech na-
šich českých mužů v Narodním klubu shro-
mážděných nad hříchy, spáchanými na české
věci až dotud. Stale ještě nejsou to hříchy
smrtelné, neboť stále ještě lze je napravit
stále ještě nepodmiňují neodvolatelně věčnou
smrt českého práva jazykového a nena
vratný konec jednoty a celistvosti naš
vlasti
Zapotřebí k tomu rozpomenuti před po
sledním činem a jeho skutečným dosahem,
a zmařen bude úklad nejosudnějšího démona.
jenž kdy v rukou třímal politické osudy ná
roda, »ano« a »ne« české politické budou
enosti, bar. Becka, největšího požitníka dů
věry českého říšského poselstva mezi všem
dosavadními premiéry vídeňských vlád.
Beck
Stale
Golgota
8
article
Přihoda s agrárně ministerským »odha
lením« jest zároveň karakteristikou i me-
mentem hloubky, do níž svezl se politický
vývoj český na svém spádu. Je to, abychom
tak řekli, jakostná známka ovzduší, v jakém
zraje osud nejdražších a nejsvětějších všem
Čechům zájmů. Zdá se, že opravdu není za-
potřebí dalších ukázek z dnešní dílny státni-
ckého umění, jež má uvésti český národ ke
splnění podmínek, za jakých teprve hodla
započíti život volného a svým určením vlád-
noucího národa. Odtud může býti jenom
jedna cesta, nemá-li se národ minouti s tě-
mito podmínkami, od nichž doufá svému
trvání se všemi ostatními národy kulturními
A ta může věsti jenom vzhůru, neboť níže —
ani nelze.
Hořkost z této smutné pravdy počíná s
rozmáhati i v kruzích, od jichž rozhodnui
závisí obrat. Situace se stává nesnesitelnou
Čecho
9
article
a rozčarování ze sebeklamu vlivu a moci
ano i positivní politiky mezi českými poslanci
všech zbraní a strun nabývá stále na šiř
i hloubce.
Předvídá se konec sjednocení českých
klubů, kteréž nemělo dosud jiných výsledků.
než ztráty českých posic. Již jsme zazna-
menali z kruhů poslaneckých i hlas, z něhož
by se mohla čerpati naděje, že není vše
ztraceno, že na troskách vládního klub
jednoty české možno zbudovati novou jed-
notu říšských zástupců českých za účelem zí-
skávání posic, nikoli jich obětování pro dva
ministry Čechy a za české hlasy pro státn
nezbytnosti
Nechť však nejbližší politické příběhy
české za parlamentní prázdně utváří se jak
koli, jedna věc nesmí z mysli aktivních po
litiků českých puštěna býti. Ziracené posice
mohou býti nazpět dobyty jenom v tom pří
padě, nebude-li vzdána ústřední pevnost
Celý svět vidí, že pevnost základních práv
jazykové rovnosti ve správě státní v Čechach
lze držeti proti všem útokům naprosto a ne
zdolně.
Vydání její závisí od vůle jejich ve
litelů Jazykový zákon Beckův podle zpráv.
kteréž mu předcházejí, jest jenom návrhem
na kapitulaci.
Pamatujme na to, až se nám naskytne
příležitost pozorovati statečnost obhájců če-
ské pevnosti ve chvíli dané tím, jestlize
chod událostí neučiní do té doby všechný
obavy zbytečnými . ..
Beckův
Čechy
10
article
Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl.
V Praze, 16. dubna. (Společný roz
počet.) V Pešti bylo smluvenc, že společní
ministerská porada kabinetu rakouského a uher
ského, v niž se má rozhodnouti o společnén
rozpočtu říšském na r. 1909 a mimo jiné tedy
také o zvýšení důstojnických platů, má se ko-
nati dne 23. t. m. Ale i s tohoto terminu sešlo
a porada odložena až do 30. t. m. a sice na ža-
dost rakouské vlády, klerá prý pro jiné běžno
věci neměla času, aby společný rozpočet vzal-
v úvahu.
V Praze, 16. dubna. (Jazykový zt
kon.) Vystupování německých stran všech o
stínů proti právům českého jazyka v královstv
českém a zvláště chomutovský němocký sjez
opravňovaly domněnku že bar. Beck upustí
marné snahy upraviti zakonem jazykové poměry
v naší vlasti, poněvadž nový spravedli vý
zákon nepřipustí Němci, my pak nového zákona
nepotřebujeme, ježto naše práva jsou jasnými
zákony zaručena a jest jen třeba, aby jich vlád
a úřadové dbali. Ve vídeňských poslaneckýeh
kruzích kolovala tyto dni pověst, že vládní ja
zyková akce je odročena. Dnes však vláda p
věsti takové popirá s podotknutím, že na návrhu
jazykového zákona se pracuje nepřetržitěa
práce ty se blíží už ke konci, takže expertí obo
národních táborů budou ještě během tohoto mě
síce vyzváni, aby přijeli do Vídně na poradu
o vládním elaborátu.
V Praze, 16. dubna. (Nepevné post-
vení bar. AehrentkalaKošutovský „Egye
těrtés“ zabývá se ještě nedávnou pešťskou ná
vštěvou bar. Aehrenthala a zamítá vůbec my-
šlenku že by zvýšení důstojnických platů bylo
možno vytrhnouti z celého komplexu sporných
Beck
Němec
Praha
Pešť
Vídeň
11
article
vojenských otázek, tyto však dle dosud platné
úmluvy nynější koaličné vlády s panovníkem
možno řešiti teprve tehdy, až bude proveden
oprava volební. Vezmeme-li — píše dál
„Egyet.“ — v úvahu také dojem, jejž v Uhrách
způsobila bezdůvodná Aehrenthalova výtka, ž
se po zemi toulají emisaři různých zahraničnýeh
států, mohou společné ministerské konference
položené do Vídně koncem tohoto měsíce, mí
ten výsledek, že se bar. Aehrenthal odebere n
zasleužený odpočinek.
V Praze, 16. dubna. (Národno stn
otázka v Uhrách.) Nedávno „Pest. Ll.
otiskl úvahu býv. ministra bar. Banffa o náro
nostní otázče v Uhrách. V úvaze tohoto známéh-
maďarského šovéna a horlitele pro pomaďařen
všech uherských Slovanů a Rumunů byl nový
pouze apel k dynastii, aby podporovala pomada-
řovací akci, poněvadž pouze jednolitý maďarský
národ v Uhrách může jí býti bezpečnou oporou
v budoucnosti. V témž listě píše dnes o téže
otázce vůdce uherských liberálných Srbů, dr
Mich. Polit. Jest přirozeno, že se s baronem
Banffem neshoduje, až na jediný požadavek, že
národnostní zákon v Uhrách potřebuje opravy
ovšem nikoli opravy in pejus, jak si přeje
Banffy, nýbrž in melius. Nikdy jsem nepo-
píral, píše dr. Polit, a všechny národnosti jso
v tom se mnou za jedno, že madarskému kmenu
náleží v Uhrách hegemonie, vůdcovství, nikoli
však neobmezené vrchni panství nad ostatnímn
kmeny. Toto vůdcovství Maďarů má se projevo-
vati všude tam, kde běží o zabozpočení jednoty
uhorského stálu; proto maďarský jazyk má bez-
podmínečně vládnouti ve všech ústředních úřa
dech. Na periferii ve správě má však nabýt
platností národní moment různých národností
Aehrenthalův
Rumun
Srba
Mich
Maďar
Uhry
Vídeň
Praha
Banff
12
article
Jednotě uherského státu nehrozilo by tím n
jaké nebezpečí. Do rukou národností nepřesl
by nijaká státní moc, poněvadž by zůstala z
jištěna ústředním úřadům. Také nemá smyslu
viniti národnosti z odstředivých snah; nemaji
k něčemu takovému dosti síly a zvláště všichn
Nemadaři v Uhrách cítí se dobrými uherskými
vlastenci. Uhrám však hrozí nebezpočí, jestliže
spravedlivé nároky národnostní nebudou uko-
jeny; Nemadaři nejsou osadníci, roztroušenít
a tam mezi obyvatelstvem, nýbrž tvoří polovinu
všeho obyvatelstva. Bude-li se státní správa
k národnostem chovati stále tím způsobem, jejž
nebožtík bar. Senney nazval asijským hospodá?
stvím, pak ovšem hrozi Uhrám nebezpečí, že
Evropa v poměrech, ve kterých národnosti žij
v Uhrách, bude znenáhla spatřovati novou M
kodonii.
Z Vídně, 15. dubna. (Návšťěva rakou-
ských universit.) Dle stavu koncem roku
1907 byle dle úřadní zprávy ministerstva osvěty
na rakouských universitách posluchačů a po-
sluchaček, řádných, mimořádných i hospilanta
na pražské české 3911, na lvovske
polské 3710, na krakovské polské 2791.
na německých ve Vídni 8690, v Inšpru ku
1106, ve Štyrském Hradci 2028, na ně-
mecké v Praze 1718 a v Černoveích
Dle fakult bylo na české universitě pražské
126 bohoslovců; 1724 právníci, 551 mediků
(z nichž 8 řádných posluchaček), 1510 filosof
(z nichž 22 řádných a 99 mimořádných poslu
chaček).
Uhry
Evropa
Vídeň
Inšpr
Štyrský Hradec
Praha
český 3911
13
article
V drobném prodejít
rmní čísle o sobě . . . za e
odpolerdlní .
. . . na zh
Ve llislkách na vezkovs
raaní čialo. . . . . . . . 10k
sdpolední . . . . . . . . 4k
1nserát
plati se hotově hapřei.
Předplaeani a Inserty přijímá sdminl-
strace v Marinnské ulici č s
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna n expedica „Národních Listě“
Bukopiny se novracsji
Marinnský ulice
14
title
Politické zprávy zahraničné.
15
article
V Praze, 16. dubna
Praha
16
article
Černohorský kníže Nikola v Petrohradě.
Petrohrad
Nikola
17
article
Veliký kníže Nikolaj Nikolajevič vystroji
Veliký kníže Nikolaj Nikolajevič vystroji
k poctě černohorského knížete hostinu, na níž
byli také: ministr vojenství gen. Rediger, jeho
pomocník gen. Polivanov, náčelník hlavního
štábu Evert a j.
Hostitel pronesl zdravici: „Vaše královská
Výsosti, jsem sevýslovně šťasten, že jsem shro-
máždil pod svým krovem téměř všechny nejvyšší
představitele ruské armády a mohu uvítati u seb
vás, gospodaru, vůdce junáckého černohorského
lidu, jejž jste vodili k vítězstvím, ověnčivším vás
i vaše Černohorce nehynoucí slávou. Jménem
všech zde přítomných piju na zdraví vaše, vaší
rodiny i bratrského lidu černohorské ha,
odvěků našeho spojenee.
Kníže Nikola odpověděl: „Vaše imperator-
ská Výsosti, mezi šťastné dni svého života budu
počítat i den dnešní, jenž mne pod vaším kr-
vem a za vaším stolem sjedinil se slavným
sborem nejstarších představitelů ruského vojska
Den tento dává mně, vezdy věrnému spo-
jenci Ruska, šťastnou příležitost, vyslovit
před vámi, veliké kníže, a skrze vás, pánové
bratrský pozdrav mé malé družiny veškeré moe-
né armádě ruské. Mezi shromážděnými náčel-
níky vojsk vidím i souratníky nezapomenutel-
ného roditele vašeho, naučené vítěziti
a tvořiti veliká junáctví tam, , na
slovanském jihu, kde od nepamět-
na moje malá Černá Hora nezvral.
ně stála na stráži Slovanstva. Vaše
imperátorská Výsosti i vy, pánové, tovařiši moji
ve zbrani, budme věčně pamětlivi odkazů svých
předků a sjednoceni ve společném
díle, bodře vykonejme své na slá-
vu naší veliké slovanské rodinya
na radost hosudárovu! Ať žije hosu-
dar imperátor, hosudaryně imperatrice, jejich
nejvyšší rodina a ruské chrabré vojsko! Ať ži-
jete i vy, veliké kníže, a rovněž i vy, chrabří
představitelé ruské vojenské služby!“
Nikolajevič
Polivanov
Evert
Černohorec
Nikola
Rusko
18
article
Otázka samosprávy království polského.
Jsou dva projekty samosprávy královstei
polského. Prvý vypracoval člen generál-guberná-
torské správy varšavské, p. Podgorodnikov; je
to tody projekt úřadní. Druhý vypracoval par
Adolf Suligowski; vychází tedy z lůna polskéh
národa.
Prvý projekt, jakž přirozeno, směřuje k to-
mu, aby úřadům zachováno bylo co nejvíce
moci, druhému pak jest ideálem široká samo-
správa lidová.
Oba projekty prozatím odpočívají a odpočí-
vati budou, až k otázce samosprávy v královstv
polském dospěje hlavní komise pro rozšířent
zemské samosprávy, zřízená při ministerstvu
vnitra. Komise tato pracuje o návrzích na zlep
šení a rozšíření zemské (gubernské) samosprávy
ve vlastním Rusku. Hlavní komisi je pomocn
několik podkomisí, složených z rozličných stát.
ních úřadníků a z delegátů gubernských zem-
Hlavní samosprávná komise nelíbí se mno-
hým poslancům hosudarstvenné dumy, kteří
žárlivě patří na to, že vláda se chápe počinu
v díle tak vážném a populárném; al ovšem
nutno se uklidniti, neboť není účelem konsti-
stev.
Suligowski
Rusko
20
article
Literatura.
Literatura.
Naše knihy.
21
article
Karel Rožek: Deset povidek o manžel
ství a milování. Vilímkovy knihovny sv. 5.—7
Cena 3 K. V Praze 1908.
Rožkova jména bude vždy vděčně vzpomí
náno mladou literární generaci. Podařiloť se mu
jím založeným a vedeným časopisem „Srdce“
v krátké době soustřediti skoro všechny mlad
pracovníky, jichž umělecké potence došly
v „Srdci“ zajímavého zobrazení svých kvasicíel
snah i prvních, skutečných úspěchů. Teprve
dnes, po letech, kdy „Srdce“ (i pozdější „Mo
derní život“) zanikly, dovedeme plně ocenit vy-
znam podobné mladé, seriosní revue. Dnešní
mladá generace, poněvadž postrádá vlastního
svého účelného orgánu, neprojevuje se již s ta-
kovou uměleckou ukázněností, ba zdá se často.
že jí není vůbec; a kde přece hlásí se ke
slovu, její výraz je nepřiléhavý, daleký, hluchý
a falešný. S odvahou, hodnou zdárnějšího díla.
opovthuje důsledně vším, co patří minulosti, vy-
smívá se odcházející generací, znehodnocuje
i práce vlastních svých souvěkoveů. Při své měl-
ké, nadmuté nekritičnosti, která postrádá na
prosté znalosti české literární historie, zapo-
míná se tak dalece, že „trhá“ vše, co stvořila
domácí literatura, uspokojujíe se pošetile modla-
řením a koketováním s cizinou. Není souvisle
linie mezi starší generací a mladými předbojov-
níky, není také valných, šťastných produktů, ji
miž tyto nezkušené vrstvy obohatily naše písem-
nictví.,
Rožek
Vilímkův
Rožkův
Praha
22
article
Jest přirozeno, že nepožívají ani čelně př-
zně mezi čtenářstvem. Není právě příjemno ml
sto hodnostných, opravdových děl spokojit se
s nezáživnými polemikami, vždy plnými osobní
novraživosti, jimž věnují naše pokrokové listy
největší čásť svých kritických sloupců.
A je to zároveň smutný dokument doby, jej
umělecké nehospodárnosti a pochybené quality
vnitřní, že ani v těchto osobních projevech ne-
zůstáváme v domácích mezích, nýbrž přenášíme
je beze sludu i za hranice, takže dík našim lite
rárním hyperkritikům cizina sice dobře ví
ašech našich myších zápasech a osobním, spi
23
article
navém prádle, ale nie o positivní práci a oprav
dových krásných jejich vyvrcholeních.
Všeoběcné znechucení jest jen přímým dů
sledkem této podryvné činnosti. Mnozí ze spiso
vatelů zřekli se vůbec veřejných projevů, mnoz
odmlčeli se na delší dobu.
Mezi poslední patří i Karel Rožek. P
zániku „Srdce“ jen zřídka kdy sešli jsme se
v listech s jeho tvorbou, zvláště prosovanou. Ale
nová kniha „Deset povídek“ dokazuje, že
spisovatél neodpočíval. Studoval tiše život, ne
chal sesíliti svcu vlohu a to, co viděl a prožil
uložil do své poslední knihy.
Ideový klíč k eyklu „Deseti povídek o man
želství a milování“, nacházíme v poslední, nej
půvabnější a nejrozkošnější ze všech, v pří
běhu o lilifch, který je plný svěžího, muse
tovského rozmaru a něžné psychologie. Autor
jak sám doznává, ohce ve svých povídkách ře
šiti nebo dokumentovati určité formy, jež vyvi
nuly se z poměru muže a ženy, těchto dvou
životorodých elementů, z nichž každý je plný ni
čivé sily, nízkosti, zlých vášní, povznešení
obětavosti, ale jichž svazek, požehnaný harmo
nickými city, vytvořuje to nejsvětější, nejkru
tější, ale i nejvyšší v životě — život sám
Široká scenerie cyklu, v nichž všechny záhadne
vztahy lidského srdce, zvířecích pudů i rostlmn
ného vydráždění nacházejí vroucího a přilna
vého projevu, zvyšuje jen umělecký účin knihy
Rožkovy a pietní dedikace mistru Arbesovi v do
slovu, ozařuje ji velikým slitováním básníkovy
duše se všemi trpícimi, k nimž se sklání s lask
vou účastí.
Rožek
Rožkův
Arbes
24
article
Různé názory o lásce, jíž kupčí i posvě-
cuje se naše společnost, jsou tu promitnuty s do
konalou uměleckou jemností, vysloveny pr
stě a poctivě. A již tento požadavek, ktert
u dnešních knih není bohužel samozřejmý, při-
bližuje knihu čtenáři, nechává zahloubat se
její ušlechtilý názor vplynout do našeho nilra
Kniha Rožkova je uměleckým projevem oprar
dové lásky k životu, její hloubky a její pravdy
která odpouštějíc, dožaduje se sama též odpu
V našem praktickém životě, v němž mnohdy
se obchoduje s lidským srdcem, je i rozhodným
protestem proti svatokrádeži nejniternějších eitt
a znesvěcení duševní hodnoty člověka.
Povídky, které třeba všechny nejsou stejn
výše, nesou všude zřejmou snahu autorovu po
štění.
jeviti svůj názor způsobem přesvědčivým
Poukazuji jen na jemnou psychomalbun
v povídce „Dobré přítelkyně“, vřelost
v příběhu „Za vzpominkou“, lehkou
účinnou satyru v „Piačím motivu“ a ide-
ově nejhlubší „O no“. „Plavby po větru“ i při
provedení velmi opatrném nesou v sobě mnoho
románovitého. Stylový ráz cyklu je čistý, ne
umělkovaný, líčení hutné a přiléhavé. Některá
zevní nedopatření bylo možno lehce odstraniti.
Kniha vyšla v elegantní knihovně Vilím-
kově, která do svého desátého ročníku zařadila
již pět českých autorů. Tento potěšující fakt
neměl by zůslati nedoceněn naší čtenářskou
obcí. Snad potom spíše vedle anglické, ruské.
orientální a bůh milý ví jaké ještě, dočkali by
chom se i českéknihovny, která by mohla
přinášeti též rozměrná díla domácího písem
nictví, a jež našim kruhům literárním zůstává
dosud dalekým, vytouženým ideáleml
Quido M. Vyskočil.
Rožkův
M Vyskočil
25
article
* Vilém Mrštík: A. F. Pisemskij. (Světova
knihovha sv. 639.—640. Rediguje Jaroslav Kvapil
Za 40 hal. Nákladem J. Otty v Praze.
Mrštíkova obsažná studie i životopis Pisemskéh
odhaluje nám teprve v pravém světle velikost
hloubku románů a dramat tohoto tak málo až do-
posud v Evropě uznávaného autora ruského. V kníž
ce přítomné ne bez pohnutí dočteme se o krutých
osudech a o stálém zápasení o existenci, bytí své
jež byly Pisemskému údělem, Jak jeho práce nej-
prvé nenalezly porozumění ni nejmenšího ani n
Rusi, ani kdež jinde: byloť v nich snad příliš hloub-
ky a přiliš skutečného pojetí života lidského, nez
aby se mohly ihned ujali, aby se jim mohlo záhy
ponozuměti. Až teprve ve století dvacátém protíra
přední kritikové velkých národů evropských oči
prohlašují práce Pisemského za pravé skvosty lite
ratury ruské, stavíce je i nad díla hýčkaného obecen-
stvem i kritikou Gorkého. Toť ovšem skorem ob-
vyklý osud skkutečně velikých mužů! Naše kruhy
literární dnes rovněž vzdivají hold realistickým,
snad právě proto tak úchvatným dojímajícím romá-
nům, z nichž zvláště „Tisíc duší“ otřese svým tónem
heznadějným duší i velmi otrlého čtenáře, vzdávjí
hold i dramatům Pisemského — „Baalu“ a nejnověji
„Holkému osudu“. Hokl jistě zasloužený!
Vzhledem na preméru „Hořkého osudu“ na di-
vadle Národním i na vzrůstající u nás zájem o práce
Pisemského přichází informační knížka Mrstikova za-
jisté právě v čas a vhod.
* Hamuš Jelinek: Melancholikové. Studi
z dějin sensibility v literatuře francouzské. Za K 2.40
Nákladem J. Otty v Praze.
Autor této první větší české studie o sensibili-
tismu v hteratuře ličí na prvních stránkách knihy
svojí úpadek literatury jalešné senlimnentálnosti
Mrštík
A F Pisemskij
svatý . 639
Kvapil
J Ott
Mrštíkův
Pisemskij
Gorký
Baal
Praha
Evropa
Rus
Hamuš Jelinek
26
article
„krásných pastýřů a pastýřek“, který nastal v Hite
ratuře francouzské v XVIII. sloletí. Přechází pal
k objasnění vzniku „melancholiků literárních“, ktei
Fruncii i svět celý obohatili pracemi tak veliké ceny
umětecíé, literární. Stopujeme tu rozvoj talentu
velikého Rousseaua, zajímavé profily básníků spiso
vatelů jako A. Chěniera a Chateaubrianda. Banuš
Jelínkovi podařilo se prací svou znamenitě přispět
k poznání aměrů literatury francouzské před i ne
dlouho po Velké revoluci.
* Ant. Nečásek: Vločky. Povídky a humo-
resky. (Ottovy Laciné knihovny národní sv. 223.
Za K 1.60. Nákladem J. Otty v Praze.
Hezká hrstka drobnějších prací, někdy pravýc
románků, někdy pouhých episod z českého spole-
čenského života Skorem každá črtička tu kořeněne
více měně ostrou satirou, břitkým vtipem, kterým
zasahuje Nečásek právě nejbolavější místa v naší
společnosti, v našemm živobytí. Neschází tu na mno
hých místech ani určitého idyllického nádechu, ná-
ladovosti, procítěnosti. Jest tomu tak zvláště u ro-
mánové cpisody „Akáty“ i u historie zklamané tiché
dívěí lásky „Rosa“. Skorem humoristácky — nl
pravíme výslovně skorem, neboť u některých molivo
táto črty musíme se s dojmem hlubokým pozastavi
— působí „Skřivánci“. Následující práce „Kočár
jest skorem řelavou satirou na bezhlavost některých
„hlav“ našich okresů venkovských. Čistě humoristi-
ckým tónem. Nečáskovi nejpřirozenějším, vyzněly
črty „Piano“, „Kožich“, „Premiéra“ a j. drobnější
Rousseau
Chěnier
Chateaubriand
Banuš Jelínek
Nečásek
Ottův
J Ott
Rosa
Kočár
Praha
národní svatý . 223
27
article
Za to úvední povídka, vlastně romá nek — „Oči, kter
se smějí“ — nutká ku přemýšlení. Napsá no tu mno
ho trpkého, ale pravdivého; zde také nejostřeji bičuj
se poměry některých vrstev naší společnosti. Po-
stavy nejzajímavější, paní Danešové a Ronce n
jsou právé určité vykresleny
* HI. G. Wells: První lidé na Měsíci. Přeložil
F. B. Autorisované vydání. Anglická Knihovna. Ra-
da II. Sv. 25. Nakladatel J. Otto v Praze. Cena
2 K 60 h.
Skromný učenec, pan Cavor, vynajde látku, kte-
rá je neprostupna gravitaci, jako je dřevo nepro-
stupno světlu. Sestrojí pak dutou kouli, opatřenou
velmi komplikovaným mechanismem, vstoupí s
svým přítelem, panem Bedícrdem, do koule a vylet
na — Měsíc. Thema tedy známé, které již dávno
zprocoval Jules Verne ve svém románu. A přece
jak voliký rezdíl mezi oběma spisyl H. G. Wells do-
vede nejen výborně použíti všecky nejmodernější
objevy a výzkumy vědecké, ale i, nadán nesmírnou
fantasii, necbvyklým důmyslem a mistrovskou rou-
linou splsovatele-umělce, dokáže foho, že podlehnete
jeho suggescím a věříle — alespoň pro okamžik —
tomu, co jste četli. V přítomném románu líčí Měsíe
a jeho obyvatele do podrobností až neuvěřitelnýchí
Měsíc popisuje jako těleso duté a v jeho ohromných
propastech a jeskyních žijí tvorové, podobní velkým
mravencům. Tverové inteligentní, již mají svoji kul-
turu, státnické zřízení, sociální život, nejvýš doko-
nalý, obrovské stroje, předčící daleko pozemské vy
nálezy — ale žádné náboženství. Jedině otazce ná
boženské se aulor zůmyslně vyhnul. Jinak doved
Daneš
Ronec
G Wells
Otta
Cavor
Bedícrd
Jules Verne
Praha
Rada II
28
article
ve svém románu tak dokonale a poulavě vylíčiti ten-
to bizzarní svět, že čtenář po přečtení lituje, že čell
jen výmysl. — chiěl by, aby celek byl skutečností
Slohem konstatujícím, úsečným, trochu drsným
(tato drsnost se v anglickém originále dobře snese,
ale v překladě, příliš měrném, uráži) popisuje ne-
známé scenerie krajin s neznámou vegetací, v ne-
známém osvětlení. Všecko je opravdu nové, překva-
pující, nezvyklé a frapraniní. Způsobem nejserios-
nějším seznamuje nás s tvory nejpodivuhodnějšími
to tak, že je vidíme v celé jejich příšerně skutečnosti
Silná individualita Wellsova zračí se zvláště v tom
že jeho romány zanechávají mocné umělecké dojmy
a tim se právě liší od mnohých dourodružných
fantastických spisů moderních. H. G. Welis je síc
překládán do všech světových jazyků, ale mimo svoji
vlast. Anglii, není dosud tak oceňován, jak by toho
zasluhoval. — Překlady jeho děl vyžadují nejen dá-
kladnou znalost angličiny, neboť jeho styl je velmi
nepřístupný — ale i velikou zásobu běžných výrazů
technických. Té postrádáme v překladě přítomném.
kde čteme na př. na str. 82.: „znetvořena točitostí
skla“ (misto „vypouklosti“). Je zde mnoho podob-
ných míst a tyto nesprávně volené výrazy jsou vel-
mi na újmu srozumitelnosti. Také, jak shora po-
dolknuto, je překlad příliš věrný a tedy příliš drsný.
K. Weinfurter.
české mluvě neslušicí.
Wellsův
H G Welis
K Weinfurter
Anglie
30
article
* České vydání Zolových spisů. Polřeba myšlen-
kové hluboké četby jeví se u nás neobyčejně citelně
a proto dlužno vždy s největším zadostučiněním při-
jati zprávu, že i českému čtenářstvu dostane se pří-
ležitosti, seznámiti se s tím neb oním slavným auto-
rem jiného národa. Nakladalelství Jos. R. Vilimka
v Praze podjalo se chvályhodného úkolu, ve zvláštní
levné sbírce předvésti soustavně českému čtenářstvu
vše, co nejslavnějšího a nejzajímavějšího v oboru
belletrie chovají cizí národové a co znáti jesl povin-
ností každého myslícího člověka. Sbírka a případně
jest nazvána „Slavní autoři literatur svě-
tových“ a redakci její převzal prof. Fr. Seka-
nina. Počátek její zahájen spisy Zolovými a to jeho
velkolepým válečným románem „Rozvrat“, v němž
slavný autor svým geniálním způsobem líčí hroznou
a krvavou válku francouzsko-pruskou r. 1870-1
po ní následující rozvrat, jenž zasáhl zpustošenoua
prohnilou Francii. Zolův talent vyrostl za zvlášťních
porněrů, Vime, že v prvé polovici minulého stolet
vládl v umění všech národů romantismus Proti ně-
mu povstal v letech padesátých a šedesátých odpor
pod heslem realismu, jehož principem jest pravdi-
vost. Realismus chce, aby umění opíralo se o sku-
tečnost, aby působilo mocí pravdy. Realisté analy-
sují nízké vášně, jako ničemnost, lakotu a vilnost.
avšak ani lo nestačilo některým umělcům a proto
vyhnali tento realismus až k nejzazším krajnostem
pod heslem tak zv. naturalismu. A byl to právě
Emil Zola, jenž pro svá díla vybíral jen pravdy bru-
tálně příkré a ukrutné, čímž ziskal sobě nejenom
množství nadšených ctitelů, ale i -spoustu zavilých
nepřátel, kteří napjali veškeré síly, aby tohoto mo-
derního evangolistu umlčeli. Pravda, ideje pokroku.
Zolův
Nakladalelství Jos
R Vilimek
Zola
Praha
Francie . Seka
Francie