2
masthead
V Praze, dne 26. dubna 1900.
Praha
4
masthead
Reďzkce. z4míristracee
sxDedice
Przha, Pštrossovs altcs,
číslo 200—II.
Hefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Moxapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a pří častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlívé číslo za 8 b.
Telefon redarce č. 1128.
Pštrossovs
5
masthead
Slunce vychází ve 4 hodiny 48 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 9 minut večer.
Slunce vychází ve 4 hodiny 48 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 9 minut večer.
Ctvrtek:
Sv. Kletus I., papež a mučeník.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Mikuláše na Malé straně od 23.—26. t. m.
Přadplstné pro
Prakv
s donáškou do domu:
měsíčně. . . . . K 2.80
čtvrtletně . . . K 8.440
celoročně . . . . K 93.60
Pro tuzemsko poštou:
měsíčně. . . .. K 8.—
čtvrtletně . .. K 9.—
celoročně. . .. K 36.—
Předplatné do cízozem-
ska: Měmecka a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně.. . . K 48.—
po Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
gie, Anglie a Ruska:
čtyrtletně . .. K 13.20
celoročně . . . K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
Mikuláš
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Bela
Anglie
Rusko
Měmecko
svazek . Kletus I
Italia
6
masthead
Č. jedn. Pr. 26400
7
article
Jménem Jeho Veličenstva císaře!
C. k. zemský co tiskový soud v Praze uznal k ná-
vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 19. dubna 1900
čís. Ss. 268/00 takto právem
Obsah článku »Kdy již jednou prohlédneme« otištěného
v periodickém, v Praze tisknutém a vydávaném tiskopisu »Kato-
lické Listy« ze dne 17. dubna 1900 čís. 104. zakládá skut-
kovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle
§ 302. tr. z.
Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 104.
ze dne 17. dubna 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr, další
rozšiřování téhož čísla se rapovídá dle § 493. ř. tr. a naři-
zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku.
Důvody:
V závadném článku tom hledí se obyvatele státu k ne-
přátelskému strannictví proti sobě popuditi, c ž zakládá skut-
kovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle
§ 302. tr.z
Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno
jak shora uvedeno.
V Praze, dne 23. dubna 1900.
Dr. Woka u n.
Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru v Praze,
Pštrossova ulice č. 200—II.
Kato
doktor
Wok
Kratochvíl
Praha
Pštrossův ulice
8
article
Bez státní německé řeči žádné
Rakousko.
V Praze, dne 26. dubna.
Čím dále tím více shazují se sebe němečtí
nacionálové řízu rakouského patriotismu, pomalu
jim již nezbývá ani listu fíkového a oni objevují
se beze studu v naprosté nahotě velezrady nad
Rakouskem.
Předevčírem vyšly v zemském sněmě z ně-
meckých úst výkřiky: »Bez státní německé
řeči žádné Rakousko!« — Až do nedávna
volali: »Pryč od Říma!« a myslili si při tom:
»Pryč od Rakouska!« předevčírem však již křičeli
bez obalu: »Pryč od Rakouska!«
Výkřiky tyto opakují se teď v Rakousku
vždy častěji a začínají již býti majetkem šir-
ších davů.
V Čechách, jak známo, je mnoho tak zva-
ných hareských kanárků, k nimž bychom mohli
přirovnati ty kanáry prušácké, trojbarevné, kteří
německému lidu stále předzpěvují: »Pryč od Ra-
kouska!«, »Pryč od Rakouska!« a předzpěvuje-li
se to sto- a tisíckráte ve sněmích, ve schůzích
všeho druhu, pak není divu, ozývá-li se zpěv
prusko-německých kanárův vždy hlasitěji a častěji
z německého lidu. Vinu toho nese neuvěřitelná
Rakousko
Praha
Řím
Čechy
9
article
shovívavost, ba přímo lhostejnost vídeňských stát-
níků a benevolence jisté části byrokracie. Schö-
nerer, Wolf, Iro a celá ta kumpanie vlastizrádců
mají ku svým rejdům doposud volné pole.
Co v letech třicátých a čtyřicátých dělo se
od Mazziniho a Garibaldovců v zemích italských,
to děje se dnes na německém území, odkud udr-
žuje se čilé spojení s Německem, při čemž ně-
mecká marka na cestách hraje důležitou
roli. Dříve se říkalo, že rubl cestuje po Balkáně,
teď to v plné míře platí o německé marce, jejíž
úkolem je na smíšeném území zařizovati protestant-
sky prušácké stanice.
Toto řádění německých irredentistů na půdě
rakouské, měroupřirozenou musí buditi. odpor
všech rakouských Němců, kteří ještě podrželi si
kousek zdravého úsudku a s ním i rakouského
patriotismu. V postavení dosti kritickém ocitli se
ti Němci, kteří z jistého oportunismu a snadi
z bázně o své mandáty netroufali si oněm irre-
dentistům zjevně odpor klásti i když tito volali:
»Pryč od Říma!« Máme tu na zřeteli stranu
Lueger Scheicherovskou.
Čtenáři budou příjemně překvapeni, sdělíme-li
s nimi, že právě v těchto dnech vyšla z péra dra.
Scheichera brožurka nadepsaná: »sterreich
im Jahre 1920.« Dr. Scheicher, jak známo,
často miliskoval se německými nacionály na říšské
radě, nyní však zdá se, že z té hříšné lásky již
vystřízlivěl. Dnes již poznává, že snáze spojí se
voda s ohněm, nežli německý radikál s Římema
to proto, že srdce jeho posedlá jo váční. Pr.
Wolf
Mazzini
Němec
Lueger Scheicherovska
doktor
Scheicher
Německo
Balkán
Řím
10
article
Scheicher ve svém spisku vdí tyto radikály inter-
nované v blázinci.
Naprostá změna ústavy jest obsa-
hem jeho snu o znovuzrozeném Rakousku r. 1920.
Příčinou k tomu je mu: nerozum
státní řeči se strany radikálů (Wurzel-
haften) a stlačení Neněmců rakouských
na nerovnocennost.
To prý byly ty dva hadry, kterými říšská rada
byla rozvášňována k takovým výbuchům zuřivosti,
že mnozí již chtěli cizí mocnosti k zakročení se
dožebrávati, nebo že konečně musilo býti trochu
ráznosti v Rakousku samém býti nalezeno. Toto
druhé nebylo však maličkostí, protože všecka mi-
nisterstva v Rakousku v sobě ani ždibec energie
(kromě na Čechy. Pozn. red.) nemívala.
Scheicher konečně našel muže energického
v osobě Luegra (?) Když říšská rada — tak popi-
suje Rakousko v budoucnosti — opět proměnila
se ve zvěřinec (Tollhaus), tu vydral se z úst pre-
sidenta výkřik: Což tu není muže, jenž by zde
udělal pořádek? S radostí mu své místo postou-
pím. Za dvě hodiny bude se díti volba.
A z urny vyšel dr. Lueger jako předseda
sněmu. Jeho prvním činem bylo, že dal ty koře-
náče (Wurzelheften) a socínky odvésti do blázince,
načež měl důraznou řeč o mocné proměně poměrů
v Rakousku a o bratrství všech národů. Přestati
mají spory jednotlivých zemí, konec všemu potla-
čování národů. Energicky postavil se Lueger na-
proti velikášství Němců a povýšil
žíznící ostatní národy prohlášením
němčiny za řeč dorozumívací ná-
rodů rakouských a přetvořením Ra-
kouska na federaci národů. Ničemný
centralismus došel svého konce a každý národ má
svou samosprávu ve své řeči. Ve Vídni je pouze
nejvyšší státní rada místo ministrů, složená z vy-
slanců všech národních států. Dorozumívací řečí
stala se sice němčina, ale každý Rakušan přiučil
se některé řeči slovanské.
Lueger
Němec
Rakušan
Rakousko
Čechy
Vídeň
11
article
Dr. Lueger je Scheichrovým Herkulem, jenž
má vykliditi ten ohromný byrokratický —
on ustanovil spravedlivé soudce, zmenšil armádu
úředníků, sezemštil velkoprůmysl. Především ale
vyčistil školy od politických zlořádů. Národové sami
vládli svými miliony a pro ty veliké a vysoké lu-
piče, kteří z potu a krve lidu bohatnou, nechal
nastavěti šibenice. Zle sice řádil Lueger proti
zidem vídehským, alo ještě kgř. p4: la.. ka
ličským. On Rakousko oblažil zničením židov-
ského tisku.
Toto své Rakousko budoucnosti nazývá dr.
Scheicher snem, bohužel, že jen snem. — Leč i
tento sen má pro nás něco útěšného, že se ko-
nečně začíná v hlavách křesťanských sociálů sví-
tati — až na hlavu P. Opitze.
Dr. Scheicher konečně dospěl k tomu, že
Rakousko i bez německé Staasssprache může exi-
stovati.
doktor
Lueger
Scheichrův Herkules
Scheicher
P Opitz
Rakousko
12
article
Zprávy politické.
Zprávy politické.
V Praze, 25. dubna.
K situaci. Skoro všecky německé vídeňské
listy prudce útočí na české poslance, kteří na sněmě
království českého pozvedli svého hlasu proti vládě
a rozvinuli na něm v plné síle celou otázku jazy-
kovou. V první řadě, jako obyčejně, stojí »N. Fr.
Praha
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zkušební kandidát.
Hra o 4 jednáních. Napsal Max Dreyer. Přeložil B. Ka-
minský.
Zkušební kandidát Dreyerův má svou
silnou, pronikavou tendenci. Boj mladých proti oko-
vům školního byrokratismu. Svoboda »vědy« a vol-
ného slova s katedry učitelské. A ať již se halí
v roucho posměšné satyry až do poloviny třetího
jednání, ať v další části osten svůj s realistickou
věrností vbodá do starých, po rozumu mladé gene-
race již přežilých tradic, právě pro svou netajenou
tendenci Zkušební kandidát mladé mysli na sebe
strhuje. Tomu ovšem děkuje kus za svůj úspěch, byt
jinak stavba jeho nikterak nevynikala nad prostřednost
novějších prací.
Mladý Heitman, zkušební kandidát, se vším zá-
palem vkročil na stupně učitelské. Je nadšený vy-
chovatel. Chce býti apoštolem darvinismu. Pryč se
starým názorem světovým o stvoření světa. Pryč
s biblí a starou věrou v Stvořitele všehomíra.
Jak k svému názoru dospěl, jak neúprosnou
logikou, opíraje se o své výzkumy drobnohledné
přišel k závěrům »o věčném vývoji organismů«, to
ovšem nepovídá. Tuším, že sám to neví. Deklamuje
sice o tom, že rozdílu mezi bytostmi organickými a
neorganickými na nejnižších tvarech ani drobno-
hledem nelze přesně stanoviti, — a co dál? Dejme
tomu, že nelze tak stanoviti. Jest pak správna de-
dukce jeho, že rozdílu opravdu není? Má právo
ozum z toho, když tupé oko, byť bylo drobnohledem
Dreyer
Dreyerův
14
article
sebe lépe vyzbrojeno, něčeho neznamená, prostě vy-
voditi, že to neexistuje? Takový smělý škrt nepro-
vádí se s takovou ležerností, jako když svíčku sha-
sínáme. Ale už jest to tak na světě. Volejte
po klidu logiky, kde rozum i srdce hárá neklidem
svedené mladosti!
Ale Heitman již patří k těm, kteří se dušují,
že přišli již pravdě na kloub, jedva několik kroků po
cestách hledání učinili; že už ji drží v hrsti jako
lapenou mušku. A pak ovšem zcela přirozeno, že
chtějí býti jejími hlasateli po celém širém světě.
Heitmann mladým oktavanům již hodil kousek
svého světla. Dotekl se ve svém výkladě příro-
dopisném něčeo, co se skrývá v pyšné větě »o věč-
ném vývoji všehomíra«.
V mladých hlavách to zaburácelo. Mohli na
něm oči nechat. A to ovšem kandidáta profe-
sury blaží. Rozpaluje nadšení. My bychom spíše
řekli: lichotí ješitnosti.
Ale zpráva o prvém výkladu mladého učitele
donesla se k uším praeposita, evangelického inspek-
tora nad ústavem. Ten sdělí nemilou věc řiditeli
školy Ebrhardovi a řiditel chce celou aféru šikovně
urovnati. Pan kandidát ve formě zkušební přednášky,
jíž jsou přítomni sbor i pan praepositus, má věc
nějak otočiti, omluviti, zkrátka odvolati. Kandidát
slíbí. Ohledy na neutěšené finanční poměry v rodině,
na štěstí brzkého sňatku, mu tak velí.
Přijde rozhodující výstup. Ale pohled na mládež,
na to slibné pole duší, prahnoucích po pravdě, tak
jej nadchne, že neodvolá. Nechce přec lhát tam, kde
po svém názoru rozséval pravdu. Slova dřívější jen
Heitmann
15
article
znovu potvrzuje. A dávaje škole s Bohem, končí
okřídlenými slovy: »Kdo pravdu zná a ne-
poví, ten darebák je hotový.«
Silný charakter, že ano? Škoda, že zkušenost
nemohla jej poučiti, jak člověk další prací a stu-
diemi přesvědčení své uceluje a zaokrouhluje. Jak
mnohdy sezná, že to, co před lety měl za pravdu
pravdoucí, mění se lety v dým omylu.
Práce berlínského dramatika Dreyera náleží mezi
ony, jež nevynikajíce složitostí děje, libují si za to
v přesném detailování okolí, v podrobném líčení pro-
středí, v něž malý, ale pronikavý obraz jest zaramo-
ván. Tak již rodina Heitmanova se skládá z něko-
lika osobitých, ostře od sebe se odrážejících figur. Je
tu starý Heitmann, bývalý statkář, — zkra-
chovaná nicka. Karty a pitky dosavad jsou jeho nej-
slabší stránkou. A když není peněz, krátí si čas vy-
chováváním ježků. Učí je prý tancovati. Vtip jeho
jest ostrý, sarkastický. V pravdě šibeniční humor.-
Jeho žena živí lopotně rodinu modním obchodem.
Je pracovitá, spořivá, poctivá každým slovem. K nim
druží se jich příbuzná, učitelka Geisslerova.
Hořce nese, že v povolání svém musila tolik slevit
se svých ideálů, rovněž nějak darvinismem opřených.
A při tom tajně miluje mladého Heitmanna, vidouc
ho pevně stojícího na vrcholi »svobodné vědy a vol-
ného přesvědčení«. Připomíná ovšem celým svým zje-
vem Rebekku z Ibsenova Rosmersholmu.
Potrefná jest i skupina profesorského sboru;
většina jich potají brojí proti všemu ostudnému byro-
kratismu školnímu, — ale nechají to plavat. Jiný zase
stále jen se koří řiditeli i praepositovi. Patrně
Dreyer
Heitmann
Geisslerův
Rebekka
Ibsenův Rosmersholm
svobodný věda
profesorský sbor