Dne 19. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 196. Strana 5.

Školská hlídka.

— K Podpůrnému spolku diecésního konviktu v MI. Boleslavi přistoupili: Za na- datele: (Vklad 200 K) Monsig. Jos. Némečsk, čest. kanovník v Loukově, dp. Fr. Dvořák, děkan v Rejšicích. dp. J. Vavrouš, farář v Lobkovicích, dp. Štěp. Šťastný, farář na Loučeni, dp. Augustin Turek, kaplan v Hořením Litvínově; za zaklá- datele (vklad 100 K): dp. Václav Mikolášek, farář v Markvarticích, dp. Ant. Dédeček, zámecký kaplan ve Svijanech; za činné členy (vklad 5 K): dpp. Josef Lexa, farář v Libuni, Josef No- votný, farář v Šemanovicích, Bedř. Mokráček, kaplan v Ml. Boleslavi, p. Jos. Mudroch, soukromník v Bra- tronicích; za přispívající členy (vklad 2 K): dp. dr. Ant. Ondroušek, katecheta v Bílině, Josef Pažout, def. v Markvarticích. — Kromě toho se sešlo ze sbírek vikariátních 1000 K. O další přihlášky a příspěvky prosí řiditelství diecésního konviktu v Ml. Boleslavi. — Studentská pout na Bezděz chovauců bisk. konviktu v Ml. Bole- slavi se jak náleží vydařila. Ač bylo počasí nepříz- nivé, přidal se k studující mládeži značný počet poutníků. Slavné mši sv. a slavnostnímu kázání u Panny Marie Montserratské v chrámu Páně dokském byli přítomni též členové hraběcí rodiny Waldštýnské. Při kolektě ku znovuzřízení starobylé kaple na Bezdězi se ihned sebralo 40 K. Na pa- mátku této pouti studentské a na důkaz ústy k na- šemu Spasiteli bude postaven na výšinách Bezděze veliký dřevěný kříž.

— Zpráva konviktu katolických cho- vanců c. k. vyššího státního gymnasia ve Val. Meziříčí. Nad očekávání radostně byl ukon- čen letošní školní rok. Přičinliví hoši vesele spěli domů s dobrým vysvědčením, neboť »dobře dopadli«. V druhém pololetí bylo v konviktě 31 chovanců, z nichž 7 obdrželo vysvědčení s vyznamenáním (tedy skoro 23 proc. chovanců). A není divu, že žáci pro- spívají, neboť, ve všem mohouce býti spokojeni, s chutí a láskou lnou ku knize. Místnosti ústavu jsou nově vystavěné, světlé, suché, čisté, zvlášť zřízeny místnosti pro studování, zvlášť pro spánek; hoši jsou drženi v kázni, po dobu »studírky« (jež však déle 2 hodin netrvá) jest jim při »pultech« zaměstnávati se pří- pravou pro školu. Když pak něčeho nechápají, mohou o pomoc a radu tázati se svého »praefecta« jenž při nich dohlíží a denně látku ve škole probranou s nimi opakuje, tak že i žáci slabšího nadání mohou pro školu se připraviti a obstojně odpovídati. Než, ve volné chvíli jest chovancům k disposici veliký dvůr ku hrám, aby tělo tužili. Hoši provozují téměř všecky povolené hry. A že k zbožnosti jsou vedeni, o tom se nedá pochybovati. Zlého příkladu v ústavě nevidí, a duchovní otcové pečlivě dbají, aby mladá duše je- dnoho každého chovance zkázy nevzala. V tomto škol- ním roce na místo P. Matěje Bezděka, do Říma se odebravšího, jakožto praefect studujících nastoupil Fr. Botvidus Douda, absolvent filosofie, avšak, poněvadž tento, zotaviv se, hodlá pokračovati ve studiu theolo- gickém, generál řádu P. Jerdan poslal pro příští rok novosvěcence P. Caeciliana Šrollera, pocházejícího od Litovle.

Ze soudní síně. V dobách zoufalství. Jediný nerozvážný po- klesek, jediná úchylka od poctivého živobytí stala se pohromou pro celý život 18letého číšníka K arla Janouška z Třeboratic u Karlína. Vyučil se číšníkem a zaměstnán byl naposledy u restauratéra ve »dvorním pivovaře« ve Štěpánské ulici p. Mináříka. A tu v březnu chybil — ukradl číšníku Moravci ně- jaký šat, načež v březnu pro zločin krádeže odsouzen byl do těžkého žaláře na 14 dnů. A to bylo stopněm k dalšímu. Na místě nápravy spáchal nový zločin nedlouho po svém vyjití z kriminálu. Neměl služební knížky, byl bez místa, necitelný Minářík vyhnal ho, když hlásil se o svůj doplatek mzdy a o služební knížku, ctec — obuvník — rozzuřeně vyhnal ho z domova, žil o hladu a trudu, ježto nemohl se uchy- titi v poctivé práci — nežebral však. Prvý trest jakby ho pronásledoval; jako Kain se vpáleným zna- mením zločince putoval Janoušek světem po svém propuštění z trestnice od 4. května do 29. června — bez bydliště, bez pomoci téměř. Ve dne cloumal se po ulicích, v noci spával ve stohu rolníka p. Frant.

Pluhaře u Malešic. A když umdlen a utrmácen nikde neviděl spásy, když vše ho opustilo, když hlada beznaděje ho přepadly, tu v naději — že aspoň v kriminále bude zaopatřen — spáchal zločin — zapálil stoh — své bydlištěo půlnoci dne 28. června a uprchl. Stoh shořel, škoda činí 480 K, neboť to byla pšeničná sláma. A štvanec žhář druhého dne se udal sám. Včera dopoledne po- staven byl Janoušek před zdejší porotní soud, jemuž předsedal rada vrchního zem. soudu p. Babor a tu odsouzen pro zločin žhářství a pro přestupek tuláctví do těžkéh o žaláře na 4 roky, zostřeného čtvrtletně postem a dne 28. června každého roku tmavou komůrkou, tvrdým ložem a postem. Žalobcem byl substitut p. Haller, obhajcem radní tajemník p. Scheidler. — Na nakloněné ploše; snad napravil by se v káznici.

Povstání v Číně. Veškerý vzdělaný svět žasne a trne hrůzou nad událostmi v Pekingu, ačkoliv teprve nyní a dosti spoře jen docházejí podrobné zprávy o strašném povraždění všech cizinců v Pekingu. Ne- váháme proto věci již známé doplniti následujícími jednotlivostmi. Dne 14. t. m. žádal Šeng, taotaj v Šangaji za slyšení u celého sboru tamních konsulů a oznámil jim s patrným prý pohnutím, že kolem 30. června (pravosl. kalend.) byli všichni cizinci v brit- ském vyslanectví v Pekingu povraždění. Cizí vyslanci a legační stráže, kteří s manželkami i dětmi mučeni byli hladem, poněvadž po mnoho dnů byli beze všech potravin, usnesli se, že v noci na den 30. června učiní výpad. Útok nadešel neočeká- vaně. Legační stráže pobily 200 mužů čínského vojska. Vojsko Tungfunsiangovo, kteréž obsadilo vrata vyslanectví, bránilo se boxerům, kteří se pokusili o ztečení vyslanectví. Boxerové narazili na tak prudký odpor, že jim nezbylo, nežli ustoupiti. Rozzuřen byv tímto odporem a ztrátou svých vojsk, dal generál Tung rozestaviti těžká děla a stříleti z nich na vy- slanectví tak dlouho, až bylo sbořeno a stálo v pla- menech. Všichni cizinei, kteří nebyli zabiti bud dělostřelbou neb od vojska Tungova neb od boxerů, zahynuli v plamenech. Tuan dal vyslanectví obklíčiti a znemožniti dovážení potravin, maje za to, že vyslanci, aby zachránili jak život svůj, tak ži- voty svých manželek a dětí, vzdají se bez podmínky, on pak sám že následkem toho bude moci zahájiti pro zničení tvrzí v Taku s mocnostmi vyjednávání.

Tuan nemohl pochopiti, kterak mohli cizinci tak dlouho odporovati a dověděl se na konec od stráží, že je zásoboval potravinami a střelivem prine Čing. Rozkázal neprodleně, aby stříleno bylo na Čivgovo vojsko Mandžů. Toto bylo s velikými ztrátami zahnáno. Co se stalo s Čingem, jest ne- známo, ale praví se, že byl buď zabit nebo těžce zraněn. Útok na vyslanectví byl po prvních šesti nebo sedmi dnech, vždycky, když nadešla noc, pře- rušen, cizinci pak, jimž opatřoval Čing náboje pro jejich pušky, ne však pro strojová děla, domnívali se, že bude jim lze úspěšně přepadnouti v noci vojáky ve branách a probíti se. Výpad učiněn byl dne 1. července časně z rána. Všichni cizinci se ho súčastnili. Ženy a dítky nalé- zaly se ve čtverci, jejž utvořili vojáci. Všichni cizinci byli ozbrojeni revolvery. Četní boxerové byli zabiti, poněvadž neočekávali útoku a většina jich v tom oka- mžiku spala. Boxerové zpozorovavše, že cizinci je na- padli, chovali se pak jsko lité šelmy. Tung rozkázal páliti do cizinců z těžkých děl, jiná děla namířili na nejslabší místa ve zdi vyslanectví a vystříleli v nich průlom. Cizinci, pravil běhoun, jenž tuto zprávu do- nesl, počínali si také jako šílení a postříleli vše- cky své manželky a dítky koulemi ze svých revolverů, na místě aby stříleli na boxery. Vždy- cky, když byla těžká děla nabita, bylo z nich najednou vypáleno. Cizinci byli po- koseni jako tráva; boxerové vrhli se pak na padlé a rozsekávali živé i mrtvoly.

Mnozí cizinci prchali po vystřelení z děl nazpět do budovy, dovfajíce, že uniknou tomu vraždění, ale bo- xerové je pronásledovali. Cizinci nalézali se již poblíž budovy, když děla popojela v tom v před, budovu rozbořila a zapálila. Pronásledovaní i proná- sledovatelé uhořeli pak ve vyslanectví. Bo- xerové počínali si, jak vykládal běhoun, jako démoni. Když nebylo již žádných cizinců, kteréž mohli by vražditi, zmrzačovali kolkolem ležící mrtvoly, načež vrhli se na příbytky domorodých křesťanů a pobili všechny, kdož nechtěli se k nim přidru- žiti. Znásilnili také ženy a usmreovali malé děti pažbami svých pušek. V ulicích města Tatarů tekla krev proudy. Jiné soukromé zprávy tvrdí, že evropské ženy opatřily si pro nejhorší případ již dříve jed a nepo- chylují, že ho také použily.

V zahraničních listech zaznívá nyní opět volání po pomstě, ale nikdo nemůže udati, kterak by možno bylo ji uskutečniti. Jiné listy mluví jen opatrně o po- kutě a smíru a poukazují na četná nebezpečí, která by musila nadejíti, kdyby vůči. Číně bylo jednáno Z příslušníků rakousko-uherských byli v Pekingu kromě legačního tajemníka dra. A. Rosthorna ještě jeho mladá choť, velitel »Zenty« fregatní kapitán Ed. z Thomannů, praporečník Josef Kolář, námořní kadet svob. pán Boineburg Lengsfeld, sekretář rakousko- uherského konsulátu šangajského posledně k vyslane- slepě. ctví v Pekingu přidělený Čeněk Gottwald, druhý ná- mořní kadet a 25 mužů posádky »Zenty«. Má se za to, že byli všichni usmrceni. K osudu vyslanců. Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Daily Telegraph« oznamuje z Kantonu: Li- Hung Čang vy- slovil se v rozmluvě s konsuly, že má veliké obavy o cizí vyslance v Pekingu a prohlásil, že obdržel od lorda Salisburyho a francouzského ministra zahranič- ních záležitostí Delcasséa stejně znějící sdělení, v němž žádá se za ochranu vyslanců. Kdyby byli snad usmr- ceni, mělo by býti zodpovědným vysokým úředníkům pohroženo trestem smrti. Li-Hung- Čang doručil toto sdělení císařovně-vdově a nepochybuje prý, že mnoho přispěje k záchraně vyslanců. (»Ochrana« ta se po- hříchu neosvědčila. Red.) Z Vídně, 18. července. (T. k.) Dle telegra- fických zpráv z J. V. lodi »Zenta« oznamuje kurýr japonského vyslanectví v Pekingu, jenž odtamtud odešel 29. června, že se poměry zhoršily, že čínské vojsko nepřetržitě bombarduje anglické vyslanectví, ve kterém se nalézají veškeří cizinci a že spojenecké od- díly se hájí ze všech sil. Vyslancové doufají v osvo- bození.

Dne 13. t. m. odpoledne podniklo 8000 mužů mezinárodního vojska všeobecný útok na čínské město v Tientsinu, kterého se účastnil také c. k. lodní oddíl. Po tuhém, nerozhodném boji bylo dne 14. t. m. o 2. hod. odpolední čínské město se všemi opavně- ními dobyto. Mezinárodní vojsko mělo 775 mrtvých a raněných. O ztrátách rakouského oddílu není zpráv. Z Berlína, 18. července. (T. k.) »Wolffova kancelář« oznamuje z Čífu ze dne 13. t. m.: Ja- ponský vyslanec v Pekingu psal dne 29. června, že čínští vojáci bombardují vyslanectví ve dne v noci, že obleženým dochází náboj a že nastává jejich záhuba, pakli že se strachem očezávaná pomoc nepřijde. Jak posel vyprávěl, byli v tu dobu v anglickém vysla- nectví 4 mrtví a 13 raněných. Ochranná stráž měla 16 mrtvých a 17 raněných.

Z Paříže, 17. července. (T. k.) Dle telegramu francouzského konsula v Hankau dne 11. t. m., bylo tam řečeného dne všecko klidno. Místokrál učinil všecka potřebná opatření, aby zabránil výtržnostem. Trať z Hankau do Pekingu jest až do 215 kilom. střežena evropským personálem. Jak apoštolský vikář z Honanu telegrafoval, byl na něj v jeho sídle v Nanjangfů učiněn útok. Apo- štolský vikář v severním Hupeji oznamuje, že mísstjní budova v Slangjangu byla zbo- řena. Zdá se, že povstalecké hnutí šíří se na jih. Francouzský konsul v Čung-kingu, telegrafoval dne 11. t. m., že v Set-švangu jest klid. Pro případ vý- tržnosti podrželi si tam konsulové loď, aby Evropané se mohli zachrániti. Z Bruselu, 16. července. (T. k.) Ministr za- hraničních záležitostí obdržel od prvního legačního tajemníka v Pekingu Cartiera následující, ze včerej- šího dne datovaný telegram ze Šangaje: Taotaj Šeng obdržel od guvernéra v Šantungu depeši, že běhoun, jenž odešel 9. července z Pekingu, tvrdil, že vysla- nectví ještě dobře se držela. Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Daily Mail« oznamuje včerejšího dne ze Šangaje: Podle došlých sem zpráv bylo dne 9. t. m. v Tay- urnu, hlavním městě provincie Tanojské, 40 cizinců a 100 čínských křesťanů zabito. Tisíc dobře ozbrojených Číňanů se nalézá ve vůkolí Šangaje.

Proticizinecké hnutí rychle se šíří ve střední a jižní Číně. Dopisovatel »Daily Mail« v Šangaji dovídá se dále, že prine Čung a jiní cizincům naklonění úřed- níci navrhli Robertu Hartovi, aby uprchl v přestro- jení, což by mu bylo, protože mluví čínsky, věcí snadnou. Ale Hart zdráhal se uprchnouti sám a opu- stiti ostatní cizozemce. Hart žádal dvakrát, a sice posledně dne 5. července, prince Tuana zvláštním dopisem, aby chránil cizince, ale neobdržel žádné od- povědi. Hart sám usmrcen byl dne 6. čer- vence. Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Reut. k.« oznamuje ze Šangaje ze dne 16. t. m.: Jest sotva pochybno, že do Avglie telegrafované zprávy o krve- prolití v Pekingu mohou býti považovány za pravdivé. V Šangaji byly tvrze vosungské sesíleny. V posled- ních dnech pozorovalo se, že malý čínský parník ča- stěji opustil tvrze, maje ve vleku nákladní lodi a na palubě vojsko pro arsenál v Šangaji, odkud se pak patrně s nábojem pro pevnůstky vracel. Cizí konsu- lové přejí si, aby čínské úřady jízdy parníku toho zapověděly. Loď plula však včera opět s těžkým ná- kladem. Konsulové sestoupili se dnes k poradě a usnesli se, aby prodej zbraní v cizinských osadách Číňanům byl zamezen. Následkem různých pověstí panuje zde znepokojení Z Washingtonu, 17. července. (Reiter.) Zpráva, jež došla zdejšího čínského vyslance od čínského vy- slance v Londýně, tvrdící, že vyslanci jsou ještě na živu, datována je ze dne 13. července dle čínského