Číslo 196.

V Praze, dne 19. července 1900.

Ročník IV.

Rodakce, admintstraceu expedice Prana, Pětrossova vlice, číslo 200—I Natrankované dopisy s nepřijímají, rukopisy sa nevracejí Hexapečetěné reklamace jeou porta prosty Inserty účtujeme levně s při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h.

KAl Telefen redakce č. 1125. Slunce vychází ve 4 hodiny 13 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 59 minut večer.

JLK

Čtvrtek:

Sv. Vincence z Pauly.

LlS Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u Kapucínů na Hradčanech od 16.—19. t. m. Předplatné pre Pzeku s donáškou do čomu: měsíčně. . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 83.60 Pro tuxemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně ... K 8.— celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cixozem- ska: Kěmecka a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Předplatné do Amoriky, Francie, Svýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . .. K 18.20 celoročně ... K 52.80. Telef, administrace 1126.

Společenské hospodaření ve Francii. —a. Francie má rozlohy 536.474 čtver. kilo- metrů; z toho je 49 procent rolí, 11 procent luk a pastvin, 18 proc. lesů. Vzdělavatelná půda Fran- cie odhadnuta jest na 78 miliard, zařízení hospo- dářů na 8 miliard franků. R 1892 bylo ve Francii 5,703.000 hospodářství; výměrou pod 1 hektar 2,235.000, od 1 do 10 hektarů 2,618.000, od 10 do 40 hektarů 711.000, přes 40 hektarů 139.000 usedlostí. Francie jest tedy zemí chalupníků, střed- ního rolnictva je tu poměrně velmi málo. Ze 381/2 milionů obyvatel Francie zabývá se zemědělstvím 6,660.000 osob, a to: 2,200.000 vlastníků, 1,400.000 nájemců a podílníků, 3,060.000 čeledínů a náden- níků. Ve Francii panuje od nepaměti zvláštní způsob smlouvy o společenském hospodaření. Pa- nuje hlavně v oněch krajích Francie, kde není továren a kde převládá zemědělství Na příklad v departementu Haute-Vienne jest ze všech sel- ských usedlostí 15 procent v rukou a hospodaření vlastníka, 6 procent nájemců na smlouvu peněžní dle způsobu u nás vládnoucího a 79 procent v ru- kou společenských hospodářů, podílníků (métayage). Společenská smlouva takovýchto podílníků má ná- sledující základy: Majitel hospodářství a hospodář- ství samé obdělávající podílník dělí se o sklizeň na polovic. Smlouva je na rok, uzavírá se ústně, podmínky se smlouvají soukromně beze svědků bez advokáta, nevede se o nich žádný protokol.

Když vlastník nebo podílník 3 měsíce napřed smlouvu nevypoví, platí smlouva mlčky na další rok. Uspořádání parcel a pořad výsevu děje se na základě obapolného dohodnutí majitele a podíl- níka. Většina podílnických usedlostí má výměry 30—75 hektarů. Vlastník přenechává veškerou půdu a celý fundus živý i mrtvý podílníkovi, který na vespolné nebezpečí a užitek koná veškeré práce Jest to tedy sloučení kapitálu a dělnické síly v pra- vém slova smyslu, zrovna tak, jako když jde děl- ník do továrny ke stroji. Továrník jest majitelem továrny, stroje a suroviny, dělník pak pouze pá- nem pracovní své síly. Pokud zkušenost dosvěd- čuje, vynáší majiteli usedlosti za smlouvy podíl- nické jeden hektar 40—100 franků ročně. Podíl- nickou usedlost (métairii) obdělává nájemce-podíl- ník se svou rodinou a čeledí. Čeleď většinou se najímá na celý rok. Čeleď a nádenníky platí ná- jemce-podílník. Někde zahostil se obyčej, že vlast- ník dá všecku půdu a stavení, polovinu fundu živého a hospodářského náčiní, podílník-nájemce musí dáti druhou polovinu fundu. Majitel usedlosti

platí daň pozemkovou, musí na vlastní vrub sta- rati se o všecky opravy budov a pozemků. Pouze nákup umělých hnojiv děje se na spo- lečné útraty obou. Majitel usedlosti bere polovinu sklizně přirozené, bere to, co se skutečně urodí, nic v penězích. Tím ovšem jest jeho užitek menší, není však nikdy v nebezpečí, že mu nájemce práskne do bot a nedá mu nic. Nájemce podílník má ohromnou výhodu, že nemusí míti starost o pe- níze a že se jednoduše s pánem rozdělí o to, co Bůh po svědomité práci oběma uštědřil. Pěkně se to čte, ale život a skutečnost vypadají jinak. Jsou případy, že podílní nájemci mají usedlost v držení nájemném po celá desítiletí, že vnuk sklizí z ná- mahy děda, ba i od nepaměti po celá století jsou podílníci na jednom statku. V nejnovější pak době stává se často, že sy- nové podílníků přijdou na vojnu, slouží u armády 3 roky a když se domů vrátí, dlouho zde nevy- drží, jdou do města hledat živobytí jiného, lehčího, zemědělská práce se jim po tuto dobu znechutila. Tím se nyní častěji, než dříve tomu bylo, stává, že podílníci se střídají. Aby pak vlastník přišel ku své polovině, jest jeho starostí, aby podílníka nabádal k řádnému hospodaření, aby půda náležitě byla propracovaná. Krátce aby se co možno intensivně hospodařilo.

Aby toho vlastník dosáhl, musí na svém statku spolu s podílníkem nájemcem stále bydleti. Kdežto na př. polští a jiní velkostatkáři pronajmou dvory židovi za pevnou smluvenou sumu peněz, kterou žid ročně platit má, mohou velkostatkáři ti žíti někde v Nizze a statky mají někde u Sandenči v Haliči. Velkostatkář takový se nestará, jak žid na dvoře hospodaří, jen když mu platí nájemné, které mu umožní příjemný a bezstarostný život v residencích ve světových lázních. Stanovisko to jest přímo nemravné. Majetek ukládá před Bohem povinnosti, a kdo jich nedbá a chce jen příjemně užívati a jiným ponechati starosti, jedná nesprave- dlivě, ba dokonce i nemravně. Jaký obrovský so- ciální převrat by nastal ve všech slovanských ze- mích, kde je na tisíce židovských nájemců velko- statkářkých dvorů, kdyby velkostatkáři dávali vše- cky své dvory v nájem podílný křesťanům! Možnost tu je, jen kdyby bylo dobré vůle. O financování potřebného živého a mrtvého fundu nebylo by zle, k čemu jsou hypoteční a zemské banky? Také uherská vláda za úřadování ministra orby dra. Daranyiho činí v tom směru veliké pokusy. Par- celuje státní pozemky, staví hospodářská stavení, dává je kolonistům na 50 let v nájem a současně na splátky, aby se staly za 50 let vlastnictvím kolonistů. Ze soukromých majitelů učinil na rozsáhlých pozemcích v Uhrách počátek hrabě Schönborna někteří katoličtí biskupové. Kéž by jejich příkladu následovali velkostatkáři v zemích slovanských, hlavně u nás v Čechách.

Zprávy politické. K situaci. Předseda ministerstva dr. šl. Körber vrátil se z Išlu zas již do Vídně, ale o povaze a vý- sledku jeho slyšení u císaře neproslýchá se dosud určitého nic. Pouze »D. Volksztg.« nepovídá, že císař úplně schválil návrhy páně Körbrovy a přivolil také k jejich pro vedení. Týž list napovídá dále, že dr. Körber vyslovil se prý k několika osobám, že konečně učinila vláda již všecky přípravy, kteréž by vedly k ozdravění rozháraných poměrů ve vídeňském párlamentě. Současně prý si stěžoval na to, že levi- čáci chovají k němu nedůvěru, protože prý ničeho neučinil, následkem čehož by jí byl pozbyl. V tom ohledu má předseda ministerstva úplnou pravdu, nebot neublíživ Němcům ani za mák, na prospěch Čechů nehnul ani prstem. Jinak tvrdí »N. W. Journal «, že dr. Körber zahájí co nejdříve nové vyjednávání s pře- dáky německých a českých poslanců za tím účslem, aby ještě jednou pokusil se s nimi o smírné upra- vení jazykové otázky. Vláda jeho totiž není prý proti tomu, aby osnovy jejich jazykových zákonů byly pozměněny tak, jak shodnou se o tom zástupci obou rozvaděných národů. Kdyby nepodařil se však ani tento poslední pokus, učinila prý vláda již všecka opatření, kterýmiž by zjednala opět spořádané ústavní poměry. Slyšíme sice krásnou zvěst, ale nevěříme. Lze totiž dosíci ústavních spořádaných poměrů v naší polovici říše jen provedením úplné rovnoprávnostia rovnocennosti rakouských národů, ale k tomu vláda p. Körbrova asi se neodhodlá. Dolnorakouský místodržitel hr. Kiel- mansegg zůstane na svém místě i na dále. Všecky zprávy, mluvící o jeho odstoupení, prohlásila právě »Wiener Abendpost« za vymyšlené.

Dolnorakouský sněm sejde se k několika- týdennímu zasedání v druhé polovici měsíce září. Zemský tyrolský poslanec De Preti složil následkem usnesení italských zemských po- slanců, že budou provozovati na inšpruckém sněmě obstrukci, mandát. Istrijský sněm svolán je císařským patentem na den 23. července do Kopru. Jestliže slovinští po- V Praze, 18. července.

FEUILLETON.

Po třínedělním pobytu v Italii překročili jsme opět hranice italské a ocitli se v naší širší vlasti. Studeným, ledovým dechem nás přivítala zima, pro- jímala naše údy a nám bylo, jako když vrací se dítě z dálné ciziny a místo vřelého přijetí matčina ucítí na čele svém chladný polibek macechy. Italština ustupovala krok za krokem němčině — míjeli jsme Gorici, naposledy pozdravili moře, letem spatřili Mi- ramare, za zálivem zabělel se Terst a zase unášel nás vlak dále. Země stává se chudší, podnebí drsnějším, místo bohatých, nádherných krajin krásné Italie, místo sadů olivových a zahrad pomerančových vidíš chudý ubohý kraj, spousty kamení, neúrodné pastviny, holé stráně, jen tu a tam nepatrný kousek políčka vyrvaný téměř násilím lidskou prací nehostinné pří- rodě. Po těch skalách jen tu a tam spatříš příbytek lidský, chudičkou nepatrnou chatu. Z dálí kyne ti kostelíček jakoby ti vypravoval, že i v té chudobě žiji lidé dobří, křesťané upřímní, on že jest útočištěm, kam zanášejí boly své a velikou bídu svou. Okolo jedné hodiny odpoledne po celonoční cestě z královny moře, z Benátek, přijeli jsme k světoznámé Postojně kde zůstali jsme, abychom popatřili na tento div přírody. Chceš, čtenáři laskavý, abych ti popsal jesky i v Postojně. Vylič slepému hvězdnaté nebe za krásné

noci májové, znázorni hluchému krásu tvé řeči ma- teřské, tvých písní národních — to spíše podaří se tobě, než pérem, řečí neb štětcem vystihnouti veleb- nost jeskyně Postojny. Péro Byronovo, Chateaubrianovo, největších mistrů v líčení přírody, jest slabé, aby zná- zornilo krásu tu, již nahromadila zde ruka Všemo- houcího. Jeskyně tě překvapuje každým krokem. Tobě zdá se, že procházíš se v křišťálovém zámku, v po- hádce. Nádherný sál krápníkový, bohaté okrasy- hora Kalvarie — dole mocně hučící řeka Lublanica, po tři hodiny procházíš a oku tvému naskytují se obrazy vždy nové a velikolepé. Co jsou všechna díla rukou a ducha lidského, jež nahromaděna spatřili jsme v Italii proti tomuto dílu Všemohoucího. Můžeš-li, nelituj nákladu, jdi a viz sám! K šesté hodině vrátili jsme do národního hotelu. Aj tu opět zaradovalo se srdce naše, tu teprve cí- tili jsme, že jsme doma; tam zazníval k nám sladký zvuk řeči známé, sesterské řeči slovanské a z těch dobrých, modrých, upřímných očí, podle ochoty, upřím- nosti, dobrotivosti a pohostinnosti poznali jsme, že jsme mezi svými, mezi Slovany. Tam poprve to bylo, kde za každým slovem nevztahovali ruku, aby žádali odměnu, peníze. Krásný, nezapomenutelný to večer, jejž ztrávili jsme mezi Slovinci. Povečeřeli jsme zase po dlouhé době po domácku, než, hovor při jídle již vázl. Na všech účastnících viděti únavu, každý touží již, aby odpočinouti si mohl pod střechu v domově; než, cože

to srdce v těle zase poskočilo, cože jest toho příčinou, že oko se zajiskřilo, proč ta únavou mdlá hlava zase se vzpřímí, a nový život proudí v žilách? K uchu tvému zaznívá píseň. Nedoprovází ji sladký zvuk mandolíny, není to více Sancta Lucia, již do omrzení naposlouchal jsi se pod nebem italským — jest to píseň slovanská, plna ohně, plna citu, nadšení, vrouc- nosti, jak jenom zapěti devede srdce čisté, nezkažené. Tak nezpívají jenom ústa, tak zpívá srdce, duše. At jest to píseň milostná, dýšící něhou, ať píseň vlaste- necká, oboje působí mocně, až do oka vkrádá seti slza. U bratří Slovinců poznal jsem nejlépe, že Slo- vané jsou národ holubičí. Po největších bezprávích, jež páší se po staletí, v největších protivenstvích, v křivdách do nebe volajících, když jemu berou ru- kou svatokrádežnou nejdražší statek, Slovan sobě za- zpívá. Do té písně vkládá svůj bol, své zklamání, píseň jest mu po Bohu věcí nejdražší, jest mu druž- kou života. Písní jásá, naříká, lká, žaluje, sténá, v písni propukává dlouho tlumený hněv. Nazýváme se my Čechové národem hudebníků, národem zpěvným, než pro nás jest přívlastek ten již snad jen ironií, neboť zpěv po luzích českých umírá, píseň hlavně národní Čech odkládá se svým krojem, s bývalou zbožností, prostotou, staročeskými ovyky, za to pochlebují jemu, že jest pokročilý, zsvícený, civilisovaný. Zpívati v Čechách uslyšíš jen odrhovačky, každý rok přinese jednu, novoua stále sprostější, mnohý zpívá obyčejně tehdy jen,