2
masthead
V Praze, v sobotu dne 27. července 1901.
Praha
4
masthead
Na ranní a odnol. Iisty
o přilomi („Naudný Ohsor““ ve
střeis a „Lisorární Hlidka
v pátuk) předplšcí se:
Praze v zdnlnistrai
na měsía
SK -
ns čtvrt leta . . . . .
s drojí čonášken
a měsí
živí jeta . .
Praha
Lisorární Hlidek
SK
Naudný Ohsor
5
masthead
ve filalkácho
na něsle . . .
Peštont
čivr jef. . . .
s drojí zšsilkou
na meěsíe
na tiosk hrie
7
masthead
V drobném prodejt:
renní čtslo o sobě . . . za 8h
vdpolední . . . . . . . za 2b
Va flialkách na venkově
ran číslo. . . . . . . . 10h
odpolodní . . . . . . . . Sb
Inserát
platí se hotevé sapěs8.
Přeěrlsceni a insnrty přijímá zdminl
strace v Mazianské ulici č. a.
Tam nacházejí sn t4ž redakoe
tlskárna a ezprdica „ Národnich Lista
Rlukopisy ze nevraesji.
Národnich List
Mazianský ulice
8
title
Pozoruhodná polsko-ruská
10
article
Nedávno obsazeno bylo v Rusku několik
uprázdněných míst vysokých hierarchův ka-
tolických, což samo o sobě jest známkou
nového nazírání na poměr rusko-polský jak
v kruzích ruských a vatikánských, tak i mezi
ruskými Poláky.
Jmenování svého sestřence hr. Šembek
biskupem plockým použil známý publicista
polský hr. Jiří Mošinský ku projevu o poměru
Polákův a Rusů, jenž svou rázovitosti se vy-
myká z rámce obyčejného příležitostného
blahopřání.
Projev hr. Mošinského založen jest n
idei široce pochopeného křesťanství a úkolu,
jakýž tu připadá Slovanstvu, zvláště pak
Polákům a Rusům. Úkol ten jest dle hraběte
Mošinského dvojí: vnitřní obrana ideálů kře-
sťanských, stejně potřebná oběma církvím.
při čemž hr. Mošinský připojuje se k odpůr-
cům učení hr. Tolstého, kteroužto část vý-
kladu jeho prozatím pomíjíme, připomínajíce
pouze, že po této stránce katolictví na Rusi
dle všeho se odhodlalo postupovati společně
s pravoslavím. Tato část výkladu zároveň se
zdá tomu nasvědčovati, že projev hr. Mošin
ského má širší, ne pouze osobní pozad
a že jest komentářem dohody, jež předchá-
zela vzpomenuté jmenování několika polských
biskupův a katolického metropolity.
Polák
Mošinský
Polákův
Rus
Tolstý
Rusko
11
article
Druhá část projevu zabývá se vnějším
poměrem Polákův a Rusů v říši ruskéa
způsobila neobyčejný rozruch v časopisech
ruských i polských. Této části hodlámes
tuto dnes blíže povšimnouti. Hned předem
vyznačuje hr. Mošinský ostře svůj způsob
nazírání na poměr rusko-polský, navazuje na
minulost svých vlastních předků. »Tři čtvrte
století uplynuly od okamžiku, kdy tu v Petro-
hradě stál před vojenským soudem můj otec
a Tvůj (biskupův) děd. Nebyl geniálním poli-
tikem, jenž by byl dovedl se vybíti ze za-
čarovaného kruhu tehdejších pochybených
politických kombinací, ale za to byl to člo-
věk, jehož všecek život byl naplněn nepře-
tržitým úsilím dospěti k pravdě a spravedl-
nosti; jenž spojoval křesťanskou lásku s bez-
mezným obětováním sebe sama. Dosáhl-li js
Ty nyní apoštolského poslání, tedy jest to vy-
nikající zásluhou jeho, s nímž jsi ztrávi
veškeré své mládí a jenž položil pevné zá-
klady Tvého katolického vychování. Nezapo-
mínejme, že nesmí se ohlížeti nazpět ten,
kdo přiložil ruky k rádlu; a proto, kdo ideály
své klade za sebe a za plece své, nedo
vede dnes ukázati národu jiné dráhy, než
dráhu živoření a zoufalství a zejtra ne-
bude s to postaviti jiný sloup, jenž by na-
značoval směr, než pochybování o budou-
cnosti. Nám stačí ideály věčné pravdy, jež
hlásají lásku ke všem národům a uznání je-
jich práv, kteréž se projevilo apoštolským
darem jazyků, tak aby každý člověk mohl
poučen býti o nich vlastním jazykem svým.
Polákův
Rus
Mošinský
Petra
hradit
12
article
Polska svázána jest nyní s Rusí nejenom
mechanickými páskami administrativy a po-
litiky, ne pouze silou bodákův, ale i, a to
mnohem silněji, nesčetnými tepnami
života, spojujícími polský národ ja ko žto
Slovany s národem, kterýž samojediny
jest představitelem Slovanstva v areopagu
evropských států; vždyť samojediný národ
ruský dovedl vytvořiti politickou sílu a za-
bezpečiti si skutečnou samostatnost.«
Přešed pak k polemice s učením hr. Lva
Tolstého, jenž neuznává nijaké organisované
moci ani státní ani církevní, pokračuje hr
Mošinský: »Zajisté žijeme v dobách těžkých,
v dobách, v nichž hrozi potopa materialismem
Tolstý
Polsko
Rus
Slovan
13
article
a kdy na všech stranách pozvedají hlavy t.
o nichž před 300 lety pravil kazatel Petr
Skarga, že »rozoumky svými potřeli moc
duchovní a oslabili moc světskou.« A zatím
nadešla doba pro Slovanstvo i pro Rusko
jakožto jeho representanta, aby pochopili, že
síla státu nikterak nezávisí pouze na vojen-
ském a administrativním, více méně dobrém
či špatném zařízení, nezávisí na hrobové
jednotvárnosti národní jednoty, nezávisí na
všemohoucnosti vládnoucí třídy nebo byro-
kracie, ale jedině na množství zásob du-
chovních sil, na míře citu pro spravedlnost
na věrnosti k nehynoucím pravdám, na
stupni přiblížení se ideálů křesťanských po-
spolitému životu.
Osud Ruska a s ním i příští osudy
Slovanstva ocitly se nyní na rozcestí dějin
lidstva. Není nyní hlavní otázkou existence
anebo hegemonie toho či onoho slovanského
státu. Nyní, kdy křížením zájmův evropských
a asijských probouzí se z věkového sna obr
čínský — dříve snad, než jsme ochotní při-
pustiti, může se octnouti na jednacím pořadu
otázka, není li pro zdravý, křesťanský vývoh
lidstva nezbytná neodvislost slo-
vanská?
Zapomenemeli, že nejsme jenom Poláci,
ale i Slované, snadno mohou se spl-
niti hrozby, jež před třemi sty lety Petr
Skarga vrhal proti tehdejší Polsce jakožto
státu, kterýž neklonil se ještě k úpadku a
měl za sebou vítězství u Grünwaldu a na
Velikých Lukách, kterýž tehdy sahal po
žezlu carů moskevských a jehožpřízně vyhle-
dávali nejmocnější tehdejší panovníci ! Hrozby
ony platily vládnoucí šlechtické třídě, kteráž
vykořisťovala všecky zdroje práce, a kteráz
ničila vše, co nechtělo se poddati jejímu so-
bectví.
Skarga
Polák
Slovan
Rusko
Grünwald
Luka
14
article
Této třídě řekl tehdy Skarga: Hospodin
jest k pyšným pln hněvu a přísnosti; on je
poniží a na jejich místo postaví pokorné.
Odejme od nás moc a statky, jimiž hovíme
rozkošem, a vydá je v ruce nevěřících, ale
lepších než jsme my. Zůstanete nejen bez
voleného krále, ale i bez vlasti a státu
svého, a stanete se psanci a nuzáky . , .«
Ozvěna, kterouž tento projev hr. Mošin-
ského způsobil, není ovšem všude stejná.
»Petrohradské Vědomosti«, jež projev tento
uveřejnily v původním znění, jak jim byl
zaslán v ruském překladu hr. Mošinského,
provázejí jej obsáhlým článkem, v němž
charakterisují hr. Mošinského takto: Autor
tohoto projevu jest upřímný Polák, ale spolu
i muž neobyčejně obsáhlý a neohrožený bo-
jovník za pravdu, a proto jest mu i vše
slovanské blízké a jasné. A v tom spočívá
cena jeho projevu pro zdokonalení a ozdra-
vení ruského života.
Každé panství, každá státní převaha.
má-li býti mravní a pevná, musí spočívat
na základech křesťanských pravd a lidskosti.
V ruské pravoslavné církvi, v ruském zá-
konodárství, v ruské moci carské, v obyče-
jích a mravech ruských ničeho není, co by
směřovalo k zůmyslnému odnárodňování,a
tím se může především pyšniti
každý osvícený Rus! Dle ruského
názoru světového všecky národy jsou pod
ochranou zákonův, a Rusové mohou za-
chovati své prvenství, jen když bu-
dou nejvzdělanějším, nejvíce umravněným,
nejvíce střízlivým, nejvíce přičinlivýma
skromným t. j. budou-li duševně nejvíce vy-
nikájícím plemenem mezi všemi národy, jež
obývají Rus. A také co jest lepší pro vla-
stenectví ruské: zda-li to, aby všickni náro-
dové říše ruské každý svým jazykem
žehnali jmeno Ruska — či aby roztrpčovali
Mošinský
Polák
Rus
Rus
Rusko
15
article
se ruskou jednostranností a všemu ruskému
zlořečili jazykem ruský m?
»Mosk. Vědomosti«, otiskujíce obšírny
výklad hr. Mošinského připomínají, že úplně
se srovnávají s úvodem, kterýž ku projevu
hr. Mošinského v »Pet. Věd.« napsal hrab
Goleniščev-Kutuzov.
Hlasy časopisecké Polákův haličských
tentokráte se rozcházejí. Některé, jako »Czase
a »Przeglad« otiskujíč bez pozná m ky
nejvýznačnější místa jak z projevu hr. Mo
šinského, tak z průvodního článku »Petr
Věd.« k němu; jiné listy, činí taktéž, ale
viní hr. Mošinského z pronověry, ač jinal
uznávají stanovisko »Petr. Vědomostí«. Dost
zajímavá jest poznámka »Nové Reformy«
kteráž rovněž se staví proti hr. Mošinskému.
ale přece jen připouští, že »jsou nečetné
duchem mu spřízněné osoby, které všal
nemají tolik smělosti jako hr. Mošinský
aby veřejně prohlásily své ná
zor y.«
Podivno jest ovšem u četných časopisů
haličských, že nikdy nejeví tolik rozčilení.
když některý z politiků polských slouž
zájmům Poláky bezohledně odmítající státn
résony německé, jako když některý z Pe
láků ruských promluví slovo na prospěch
potřeby sblížení polsko-ruského. A přece jes
jádro polského národa a jeho nejdůležitějš
a nejvýznamnější část v Rusku.
Mošinský
Goleniščev
Kutuzov
Polákův
Czas
Petr věda
Petr
Peto
Rusko
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. července. (Nová mini-
sterstva.) Pověsť o brzkém zřízení nového
rakouského ministerstva veřejných
staveb neschází s jednacího pořadu. Tento-
kráte setkáváme se s ní v libereckém »Volks
zeitungu«, který otázku ministerstva veřejných
staveb prohlašuje za zralou. Obor činnosti mi
nisterstva vnitra, obchodu a orby byl přijelím
předloh o vodních dráhách tak rozšířen, že ná-
sledkem přetížení pracemi jeví se nutným, roz
děliti účelněji pracovní obory a zříditi nové mi
nisterstvo pro veřejné stavby. Novému minister
stvu, jež prý má vstoupiti v život 1. lednem
r. 1903, mají se odevzdati veškery věci, týka
jící se staveb silničních, jež obstarává dosu
ministerstvo vnitra, pak stavby přístavní, spada
jící nyní v obor působnosti ministerstva ob-
chodu. Také rozličná stavební oddělení, pokud
se netýkají staveb železničných, mají býti pře-
nesena do nového ministerstva, jemuž budou
svěřeny ovšem také stavby průplavní a jiné
stavby vodní.
Praha
17
article
Také na požadavku, aby se zřídilo v kab-
netě místo německého ministra kra-
jana, trvají Němci dosud. Aktuálnou slanes
ta otázka ovšem až po svolání říšské rady.
Z Krakova, 26. července. (Za saho
vání do národnostních sporů.) Dnešn
»Czas« zabývá se otázkou, proč se zmařily snahy
o německo-vlaský smír v Tyrolsku a domnív
se, že příčinou zmarn byla okolnost, že do
sporu vložila se též vláda. Kde se vláda do
národnostních sporů nevměšuje, výsledky bývají
příznívější, jak učí případ česko-nělnecký. »Se-
slabení sporu česko-německého a jakési sblížen
zástupců obou národnosti — píše »Czas« —
připisuje se hospodářské politice Körbrově
O tom nelze pochybovati. Ale Čechové i Němei
zabavili se otázkami hospodářskými proto, že je
přestali nutiti do otázek národnostních, žeje
přestali »smiřovati«. Možno směle říci, že jednou
z největších zásluh Körbrových jest, že na léto
nesvolal žádné smiřovací konference. Svědčí to
o správném psychologickém ocenění otázek ná-
rodnostních . . . Vláda nech ať vládne a náro-
dové buď ať se sváří neb smiřují. Čím bude
vláda lépe vládnouti, tím méně budou škodlivy
národnostní sváry. Vyhýbati se jim v takovém
Němec
Körbrův
Čecho
Körbrový
Krakov
Tyrolsko
18
article
státě, jako jest habsburská říše, nelze; o úplném
národnostním klidu dalo by se říci, co Moltke
pověděl o věčném míru na zemi.: Jest to sen,
a ani ne pěkný sen! O idyle mezi národy ra
kouskými mohou sníti byrokratě neb naivní po
litikové; pro duši národa byla by taková se
lanka marasmem. Proto právem hájí se protin
zdravý národní instinkt; neboť nejen u jedno-
tlivee, i u národů žíti znamená zápasit !«
Ze Lvova, 24. července. (Z volebního
ruchu.) Orgán umírněné strany ruské
»Ruslan«, vyvrací pověsti, jakoby se poslanei
Barviňský a Vachňanin chtěli vzdáti politického
života a uchýliti se do soukromí. Oba poslanei
budou se tedy opětně ucházeti o zemské man-
dáty; jak se při tom zachovají k volebnímu
programu spojených stran opposičných, nen
ještě známo.
Z Turč. sv. Martina, 25. července.
Moltke
Ruslan
Barviňský
Martino
Lvov
19
article
Přípravy k volbám.) »Národnie Noviny«
projevují naději, že se při příštích uherských
volbách nebude již opakovati hnusné násilí,
jaké se páchalo na voličích nemaďarských za
vlády Banífa a jeho předchůdců. V nedávných
doplňovacích volbách vidí skutečně známky, že
slova o čistých volbách, jež si přeje
Kolom. Szell, nejsou veskrze prázdna. Pisatel
doufá, že čistota voleb bude se jeviti nejen na
volebním místě, odkudž zmizí úplatky, nýbrž
také v kuriálním soudě, jenž má dle nového
zákona rozhodovati o platnosti voleb. Celkem
tedy předvolební vzduch je nyní zdravější, než
býval v minulých letech. Proto se Slováci od-
hodlali, vstoupiti opět aktivně do volebního zá-
pasu. Běží ovšem o to, aby výsledky tohoto
zápasu nebyly jen theoretické, nýbrž i praktické.
Praktickým výsledkem může býti jen zvoleni
Slováků, kteří by se po dlouhé době mohl
opět ozvati v »slavné sněmovně«. Mnoho si ne
slibují ani pro případ šťastného výsledku voleb
hlas Slováků může býti i ve sněmovně ukřičen,
ale zníti bude přece, a nedojde-li ohlasu v
sněmovně, bude aspoň slyšán v celé zemí. Pr
ponejprv chtěji Slováci s vlastními kandidáty
vystoupiti jen ve dvou okrosích—
v Turčansku; více svých okresů prý zalím ne-
mají. A i tam bude to jen pokus. Zdaři-li se.
půjdou dále. Třeba však vystupovati všude
rozhodně, směle a určitě: předvolební vzduch
opravňuje nás k nadějím — končí »Nár
Slovák
Národnie novina
20
article
Noviny“.
Noviny“.
Z Rěky, 23. července. (Ústup vla-
ských autonomistů před Maďary.)
Tříletý zápas rěckých Vlachů s uherskou vládou
ukončen tyto dni úplnou kapitulací Vlachů, kteř
se podali Kolom. Szellovi na milost a nemilost
Szell ze zdvořilosti vyslechl všechna přání vůdce
rěckých autonomistů dra. Mayländra, ale pod-
mínky míru diktoval sám dle své vůle a réčte
Vlachové je přijali bez podmínky. Dne 19. t. m.
přečell dr. Mayländer ve schůzi městské rady
dopis guvernéra hr. Szapára, jímž se podává
zpráva o zřízení zvláštní rady při guvernérovi,
kterou jmenuje přímo císař. V přípise se praví,
že vláda dbala přání města Rěky, pokud bylo
možno jim vyhověti. Ve skutečnosti veškera
politická činnost bude nyní vyhražena guber-
nátorské radě a městské radě zbude právo.
rozhodovati o domácích otázkách hospodářských
O zákenodárně činnosti, na niž Rěka jako samo
statné území koruny uherské činila nároky, ne
bude už ani řeči. Rěka sestoupila na úrover
provineiálního města uherského.
Dr. Mayländer, ač dosud tvrdí, že vyrov-
nání s Uhrami jest výhodno Rěce, cití asi dobře
význam své kapitulace, a jak sděluje » Nov
List«, ohlásil právě, že se hodlá »ze zdravot-
ních příčin« vzdáti hodnosti podesty (starosty)
Jeho nástupcem má býti dr. Fr. Vla. O samém
dru. Mayländrovi se proslýchá, že bude jme-
nován ministerským radou v Pešti.
Maďar
Vlach
doktor
Mayländer
Rěk
Vl
Rěky
Uhry
Pešť
Vlach
21
title
Politické zprávy zahraničně.
22
article
V Praze, 26. července.
Praha
23
article
Cesty ruských ministrů. Před několika
dny se sdělovalo, že ruský ministr financí Vítte
hodlá se vyduti na cesty do Německa a do
Anglie, aby vstoupil ve styk s tamějším finan-
čním světem stran opatření kapitálů pro různé
místní potřeby ruských měst. Nyní sděluje
»Agence Russe«, že také ministr zahraničných
věcí hrabě Lambsdorf odjede do ciziny, aby
především oplatil návštěvu panu Delcasséovi,
který byl u něho v Petrohradě a při té přileži-
tosti se představil presidentu republiky. Doba
cesty není ještě přesně ustanovena, padne však
asi do doby, kdy také cař Mikuláš se bude
zdržovati v cizině, tedy asi do září. Jest prý
pravděpodobno, že hrabě Lambsdorf po své pa-
řížské návštěvě navštíví ze zdvořilosti také ně-
meckého kaneléře hr. Bülowa a rakouského
ministra zahraničných věcí hr. Goluchovského.
K poměrům ruskotureckým. »Novostie
jsou přesvědčeny, že návštěvou velkoknížet
Aleksandra Michajloviče v Cařihradě končí se
perioda tak zváné makedonské krise.
Činily se pokusy rozdmýchati makedonské po-
vstání a strhnouti Rusko do nové války turecké.
Ruská diplomacie však nedopustíla, aby k po-
vstání makedonskému došlo. Tím dosáhlo Rusko
toho, že mohlo zachovati své přátelské poměry
k Turecku. Milovníkům effektních válek a zvláště
takovým, kteří rádi užívají pro sebo plodů ci-
zích válek, nebyl tento směr ruské politiky při-
jemný. Ale Rusko stanulo pevně na půdě svých
vlastních zájmů, jež vyžadují zachování mírua
statu quo na Balkáně. Tato ruská politika opírá
se o přesvědčení, že makedonská otázka dá se
ukliditi bez krveprolití cestou diplomatickou.
Russ
Lambsdorf
Delcassé
Bülow
Aleksandra Michajlovič
Německo
Anglie
Petrohrad
Cařihrad
Rusko
Turecko
Balkán
24
article
K tomu však je třeba udržeti přátelské styky
s Tureckem, ježto přátelskou cestou Turecko
snáze se dá přiměti k ústupkům a reformám
v Makedonii, než vojnou, která by mohla mii
osudné následky nejen pro balkánský poloostrov,
nýbrž i pro celou Evropu. Další trhání turecké
říše nemůže býti v zájmu Ruska; reformy
v Makedonii a v Arménsku dají se provésti
cestou mírnou a jinak je pro Rusko výhod-
nější chrániti další existenci Turecka, než do-
pustiti, aby se o ně rozdělilo Německo s jinými
státy .. . »Nemocný človék« není Rusku nebez-
pečný; nebezpečny jsou jen státy, které čekajl
na turecké dědictví. .. Návštěva velkoknížele
u sultána upevní zajisté přátelské poměry mezi
Ruskem a Tureckem a zároveň také postavení
Turecka mezi státy evropskými, jestliže se Oto-
manská Porta přesvědčí, že jest už na nejvýš
nezbytno provésti důkladné změny ve správé
Ota
Turecko
Makedonie
Evropa
Rusko
Německo
25
article
Makedonie, Starého Srbska a Arměnska a bude
dbáti závazků, jež převzala různými smlouvam
s ovropskými stály-
V některých zprávách z Cařihradu se sdě
lovalo, že velkokníže Alexandr Michajlovič
přímo se u sultána přimlouval za rychlé pro-
vedení nutných reform v Makedonii a Starém
Srbsku. Dnes se sděluje z Cařihradu telegraficky.
že následkem energického zakročení ruského
posla Zinovjeva byl z Jildiz- Kiosku zaslán
rozkaz místní správě v Starém Srbsku, aby za-
kročila proti Alháncým a nespravedlivě uvězněné
Srby propustila na svohodu. Mimo to učiněna
prý opatření, aby se v Starém Srbsku obnovil
pořádek. Osvědčí-li se tato zpráva a vláda tu-
recká nezůstane, jak obyčejně, jen při slibech,
byl by to pěkný úspěch velkoknížeci návštévy
v Cařihradě.
Hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj se dl
zpráv ruských listů znenáhla pozdravu je.
V určení jeho nemoci se lékaři značně rozešli.
Jední tvrdí, že má plouritidu, stíženou ochablosti
srdeční činností; druzí, že trpí malarií, stíženou
Alexandr Michajlovič
Zinovjev
Srba
Nikolajevič Tolstoj
Makedonie
Srbsko
Cařihrad
Jildizstán
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z alpských potulek.
Črta Karla Drože.
Vracím se s Vysokých Tůr.
Na nádraží v Lienci poprvé pozdravila mne
po cestě Alpami zase slovinština, jejíž poutuchlé
stopy odkrýval jsem ve zněmčených jménech
údoli, řek a ledovců na Vysokých Túrách.
»Zdravišče Lesce Bled,« doporučovalo se
velikým plakátem, ozdobeným pohledy krajin-
nými. Ohlašoval, že »Blejsko jezero ima naj-
dalšo kopeljsko sezono med vsemi avstrijskimi
planinskimi (horskými) jezeri.« Jaký nadbytel
požitků.
Na perroně popíjí malá společnost. Před
sedá jí pruský turista, dobrý můj známý. Před
čtyřmi dny nocoval jsem ve tvrzi Františkověa
tam jsem se s ním seznámil za zvláštních okol-
nosti. Ve propastném těsném údolí, které skoro
celý den stíny příšeřím svým halí. Nad pevnou,
z kvádrů tesanou tvrzí v zákouti jednopatrový
hostinec. Na milou pohostinnost obyvatelů jeho
s vděkem vzpomínám. A přece způsobil jsem
hostitelům svým velikou nepříjemnost. Vykázali
mi nejlepší pokoj svůj a zavedli mne do pří-
zemního pokoje, kde seděl obstárlejší již tu-
rista, »ein viel bewanderter Preusse aus
Schlessien«, jak se mi skromné představil.
Shovořili jsme se. Vyprávěl o partiích alpských,
jež prodělal, a čím více pil, tím divočejší byly
tury: průvodčí lámali nohy, ruce, vazy, uráželi
nosy, ba jemu samému při krkolomné partii na
Schmittenhöhe (kam se tlusté osoby dávaji vy-
nášeti anebo vyvážeti !) zlomil se troubel u
dýmky. Vytáhl jej z náprsní kapsy jako corpus
delicti.
V odvetu také jsem vypravoval, jen svoji
slabou němčinu omlouvaje. Ale »bergfex« uji-
šťoval, že mluvím »nejvyšší« němčinou«, že
bych mohl přednášeti na universitě vratislavské.
Drož
Schmittenhöhe
Zdravišč Leska Bled
27
article
Po zábavě odcházím ve svůj pokoj. Jake
překvapeni! Pokoj zamčen! Žádám klíč, domáe
ho nemají. Podívám se dirkou kliční — v pokoji
hoří svíčka na stole. Domácí rozpaky přešlapují.
Co se to stalo? Asi služka omylem některého
hostě zavedla do mého pokoje. Klepáme . .
Marně! Cizinec spí jako kus dřeva. Konečn
nabídnut mi jiný pokoj. Dceruška hostinských,
sličné děvčátko, vede mne tmavou chodbou za
ruku s takovou naivností, že by ani Donjuanov
nenapadlo zneužiti chvíle. Otevřeny dvéře ja-
kéhosi pokoje. S postele s hrozným kvikotem
vyletěla nějaká ženská postava. Opět jsme ve
tmavé chodbě. Překvapením tiskneme se k sobě.
Jake
28
article
Co teď! Všechno je obsazeno. Chci svůj pokoj
Stávám se netrpělivým, nevybirám slov. Hostinský
se omlouvá, prosí za odpuštění, posléze posllá
kamsi daleko pro zámečníka, aby dvéře mého
pokoje otevřel. V tom prolétne mi mozkem
vzpomínka na plášť. Kde pak mám plášť? Měl
jsem ho dole ve svělnici. Zapomněl jsem ho asi
v hovoru při zábavě s Prušákem. Skáču přes
dva schody dolů do nálevny. Tu sedí Prušák
vínem narudlý, před ním troubel leží zlomený,
na stěně plášť a v něm — klíč od měho pokoje,
kde hoři sviéka za budoucí klid mé duše . . ..
A hodní Tyroláci, místo aby mi pevěděli co
proto, jen mne ubezpečují, že zamluveného po-
koje dosud nikdy cizinci nepředali . .
A nyní zpět zase na liencské nádražíl
Můj milý Prušák mne nezpozoroval. Sedí
ke mné zády obrácen. S potěšením pozoruji,
že mluví o mně. »V Čechách — vypravuje —
jsou poměry děsné, znalosť němčiny poklesla,
jsou i mezi intelligencí lidé, kteří německy ne-
umějí. Před čtyřmi dny seznámil jsem se ve
tvrzi Františkově s českým professorem. Pánové,
jak ten němčinu bídně lámal, násilnil, ohavil,
prznil, těžko vypovědět! . ..
V tom se vypravující obrátil. Vidím ještě
dnes vypoulené ty vodnaté oči a otevřená ústa,
z nichž vylézal masitý chundel zlolajného jeho
jazyka . ..
Prušák
Tyrolák
Čechy
Františkov
29
article
Do nádraží právě přiburácel vlak, můj vlak
K melancholické náladě mé dobře hodil se déšť
který provázel mne po celou cestu do Beljaku
Do města přibyl jsem před desátou noční za
bouře a hrozného lijavce. Na štěstí není do
Tarmanova hostince daleko. Za několik minu
byl jsem v suchu.
Po zištném vykořisťování na horách alp
ských v Beljaku turista z hloubí duše si od
dechne a počlná zase věřiti Leibnitzovi, že svě
je krásen a lidé dobří. Město útulné, pěkně sta
věno, čisto a má krásnou polohu. Zevní rázje
německý, jen z četných firem slovinskými a če-
skými jmeny zdobených souditi lze, že zde žije
přece více než 30 Slovanů, které Germaní zdejš
při ačítání lidu velikomyslně propustili. V krá
mech znají prý všude slovinsky, ježto odkázáni
jsou zejmena na nákup lidu venkovského, a ten
jižně ode Drávy je slovinský. V celém městě
nalezl jsem jedinou vyhlášku slovenskou na dve-
řích nového gothického kostelíka blíže hötelu.
»Pot (cesta) v nebesa« ali življenje udov
tretjega reda sv. Frančiška Seraf., ke med svetom
živijo, leže na porti v ogled.
Za deště prohlížel jsem město. Na novén
železném mostě drávském kupili se lidé, pohlí
žejíce na kalné vody, které vzedmuvše se o 113m
nad normál, unášely na zčeřených hřbeteeh
klády, stromy s kořáním vytržené, štěpiny a roz
ličnou smeť. Předměty cennější rybácí pod mo
stem lovili. Partie nad levým břehem drávským
kde ze zahrad bělají se pěkné domy a villy
vyniká lepotou.
Branou na úzké hlavní náměstí. Nad nin
trůni gothický farní chrám, největší památnost bel-
jacká. Založen byl téhož roku 1348, kdy strašné
zemětřesení město z kořen vyvrátilo. Kolen
chrámu i v nitru jeho 80 pomníků pamatuje na
vyhaslou šlechtu korutanskou. Náhrobky převahou
ze XVI. stoleti. Nápisy výhradně německé. Sl
Tarmanův
Leibnitz
Frančiška
Beljako
Dráva
Slovan
30
article
vinská šlechta záhy zanikla, vzbujela přistěho
valá z říše franské a německé.
Nevím, najdeme-li od dob, kdy Korošsk
stalo se vévodstvím německým, mimo Krajíře
z Krajku, kterýžto staročeský rod kořeny své
v Kraňsku měl, domácích rodů šlechtických
v Korutansku. Zoufalé vzpoury ujařmeného lidu
slovinského nejvýmluvněji svědčí o tom, jak
hrabiví cizáci v zemi hospodařili. A protoni
stín smutku nepadne v duši, když prohlížíme
rovy těch, po nichž nikdo netruchlí.
Starý kostel a klášter minoritský jsou
v ssutinách. Z pobořeného kláštera upraveny
pro chudinu chatrné byty a z tmavých kobel
klášterních dnes ozývá se veselý štěbot a křik
dětský, kovářská kladiva buší v refektáři, černý
tam skřípe měch a na výhni plápolá uhlí
A hned naproti moderní budova oběcné a mě-
šťanské divčí školy! Jaké kontrasty!
Odpoledne déšť ustal. Horní částí městskou
s rozsáhlým náměstím a sochou geniálního so-
chaře Hansa Gassera bral jsem se na silnici
tvrolskou, která nad vysokým břehem drávským
vede do Sv. Martina. Hledal jsem rozhled a
slovinštinu. Olesněné vrchy tisknou se však
příliš daleko v okolí beljacké, obzor je skrovný
rozhraní národnostní pak posunuto za Drávu.
Naproti kostelu v révoví tone pětitřídní škola
— německá. V celém Korošsku jsou tolik
čtyří slovinské školy. Slovinsky a německy
učí se v 81 škole.
K večeru vystoupil jsem na štihlou 95 m.
vysokou beljackou věž. S její galerie je
úchvatný pohled. Celé Korošsko od osněžených
Vysokých Tůr až k dlouhotáhlým, pod samými
oblaky šíroko nabubřelým Pecím (2114 m.) leží
u nohou tvých. Země vzácných vděků krajin-
ných, země běd a utrpení. Záplava Němectva
jako záhubná lavina valí se s Alp Norických ke
Karavankám! Noc, černá noc zháší světlo Slo
vanstva. Nadějná slova básníkova nejsou-li sku
tečně jen snem?
Krajíř
Gasser
Martino
Kraňsko
Korutansko
Dráva
Alpy
Karavanky
Hansa
31
article
Bukve:
Bukve:
Al zdí se mi, da za nočjó dan pride
Da moč postane, kjer se več jih snide
Da moč neznano zbuja (vzkřísí) le (zde)
potrése (zemětřesení)-
(Lovre Toman.)
Slunce kloní se k západu. Z šedomodrých
chmur světlo jeho krvavě rudé proráží av
ohnivé jeho záři plane nesmírná hradba Jul-
ských Alp od Manharta k Jalůzi. A Manhart,
ten »goli velikan, moli (vystrkuje) svoje sivo-
bélo glavó drzno čez (přes) oblake« jak obr k
boji připravený. Prostřed hradby skalný zámek
Žagice a na konci na stráži šišák Jalúze (Ja-
lovce). Triglava neviděťi. Ale odnož jeho Brat
vznáší se nad podnoží tmavozelených lesu.
Z Karavanek rázovitě vynáší se Kepa (Mittags-
kogel, 2144 m.). Skutečná kupa srázhých hoků
skoro až k temeni lesy porostlá. Za nl klikatá
zeď Karavanek náhle se snižuje.
Na západě spoustami lesů krýtý Dobrač
(2167 m.) nesmírnými liniemi se vyvršuje a pak
náhle k východu stěnou klesá, přes niž noha
lidská se nedostane. Malými, pravidelnými
obloučky zdvihá se Pliberk (Bleiberg, 1823 m).
až vyrůstá ve sličnou osamocenou horu s hlu-
bokým osedlením na vreholu. Na levém břehu
drávském okrouhlé, rozvalité kupy prahor odli-
šují se od strmých, divokých útvarů vápenco-
vých jižní čásli Korošska.
Smráká se. Slovinský kraj za Drávou, ne
široký, neveliký úže tulí se k hrudi pohaslých
Karavanek. Z mrákot nočních třepotají se rudá
světélka a prozrazují, že v mrtvé té hluši ne-
zanikl všechen život. Paprskové jejich vedou nás
k opuštěným chýším, kde zvučí stříbro slovi-
štiny v pohádce a národní písni.
, tichý, snivý večere pod uspalými Kara-
vankami! Vzbuď kouzly svými více láskyv
srdeích lidu slovinského ke krásnému Korošsku!
Bude-li té, bude i síly k dalším zápasůmza
starou vlasť a rodnou řeč.
Al
Lovre Toman
Jula
Jalůzi
Manhart
Triglava
Bleiberg
Karavanky
Kepa
Mittags
Dráva
Kara
národní píseň