Strana 2. Číslo 256.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 18. září 1900

Ministr honvédů, baron Fejerváry dle všeho odstoupí. Jako jeho nástupce jmenuje se od- borový náčelník ve společném ministerstvu Jekel- falussy, oblíbenec říšského ministra vojenství bar Krieghammera. Rumunsko-bulharský spor přestane, bohdá již co nevidět strašiti ve sloupcích časopiseckých. Hlavně zásluhou bulharské vlády, která za každou cenu chce smírně jej vyrovati. Také vláda rumunská pracuje k témuž cíli. Vyvrací proto rozhodně zprávy zahraničních časopisů, že dala již část armády mobi- lisovati, ano hodlá domácí rozšiřovatele nepravých vo- jenských zpráv i stihati. Naproti tomu popírá se, že by ohlášená cesta rumunského ministra Načeviče do Vídně byla s bulharsko-rumunským sporem v nějaké příčinné souvislosti. Nová amnestie v Srbsku. Dne 24. t. m., t. j. v den narozenin královny Dragy, udělena byla amnestie všem osobám, kteréž od přelíčení pro atentát na krále Milana úpí dosud v žaláři. Jest mezi nimi také hlavní obžalovaný, plukovník Nikolič. Německé dluhy na válečnou výpravu. Německo potřebuje na válečnou výpravu do Činy pě- kného kapitálu asi 120 milionů marek. Finanční mi- nistr německý zaklepal u finančních baronů v New- Yorku a hned obdržel 80 milionů marek ve zlatě k disposici na 4 procenta. Židovské německé noviny hlavně orgán Bleichrö dra v Berlíně,!známá »Vossische Zeitung«, přímo zuří, že by finanční židovští milionáři v Berlíně měli přijíti o rebach. Zajímavo je, že polní baráky pro čínské německé pluky staví 2 židovské firmy. Žid má rebach, a křesťan může se nechat na bojišti postřílet. Tak vypadá líc a rub dnešních válek.

Sociální demokracie v Německu zahájila včera v Mohuči svůj sjezd, na kterémž bude podle všeho rozhodnuto, na jaké stanovisko budoucně po- staví se soc. demokracie v Německu a kterak upraví své příští poměry k ostatním politickým stranám. Šjezd bude zabývati se tentokráte jen prakticko-taktickými otázkami. Bude jednati především o tom, má-li strana súčastniti se voleb do zemských sněmů čili nic, o kte- réžto otázce bude zpravodajem sám Bebel. Vyskytují se mnohé známky, že sjezd prohlásí se tentokráte pro súčastnění se sněmovních voleb. Sjezd, konaný roku 1890 v Kolíně nad Rýnem, vyslovil se, jak známo, ve smyslu docela opáčném. Kromě toho rokovati bude sjezd také o nové organisaci strany, za kterýmžto úče- lem byl mu předložen nový, zvláště vypracovaný or- ganisační statut. Hlavním jeho cílem a účelem jest posilniti v různých směrech vliv vedení strany. Nový předseda švédského ministerstva, admirál svob. pán F. W. Otter, není na politickém poli již žádným nováčkem, jakž prvotně bylo rez- hlašováno. Naopak byl již v letech 1873—1880 mi- nistrem námořnictví a byl opět a opět členem říš- ského sněmu. R. 1892 zvolen byv do první, jest nyní členem druhé sněmovny. V politickém ohledu považován jest nový ministr za umírněného prote- kcionistu a že hoví skutečně názorům umírněným, možno souditi hlavně z toho, že když před několika lety učiněn byl v říšském sněmu návrh, aby za úče- iem zbudování nových lodí povolil říšský sněm asi o 14 mil. marků více, než-li žádala vláda, Otter vy- slovil se proti tomuto návrhu, protože nepovažoval za věc prospěšnou a účelnou, aby loďstvo švédské bylo tak rychle a nákladně rozmnožováno.

Útočník Sipido. Když soud v Brusselu pro- pustil Sipida na svobodu, odevzdán byl, nejsa ještě tenkráte plnoletým, belgické vládě, aby jej bedlivě dala stříci. Brzy na to Sipido zmizel. Ale když v Monze spáchána byla známá kralovražda, považo- vali v Belgii za nutné, aby Sipido přece jen byl střežen nebo ještě spíše dán do některé polepšovny. V Belgii měli za to, že Sipido uchýlil se nejspíše do Švýcarska. Aby mohl Belgii snáze vydán, učinila belgická vláda švýcarské spolkové vládě návrh na uzavření smlouvy, na základě jejímž byly by vzá- jemně vydávány osoby neplnoleté, které z jedné země utekly do druhé. Spolková švýcarská rada přijala tento návrh a oznámila to kantonálním vládám zvláštním oběžníkem. Hned potom dožádány byly kantony spolkovou vládou, aby ihned oznámily spol- kovému zástupci v Bernu, jemuž přisluší vykonávání cizinenké policie, vědí-li, kde Sipido se zdržuje. Ale protože to dosud neznámo, zavedeno právě po Švý- carsko úsilovné šetření, kteréž by vedlo k vypátrání pobytu Sipidova. Dozvuky slovinského sjezdu. (Pův. zpráva »K. L.«) dr. Jakub Missia z Gorice, Jejich kní- žecí Milosti ndpp. biskupové dr. Anto- nín Bonav. Jeglič z Lublaně a dr. Mi- chal Napotnik z Mariboru, aby tak osvědčili svoji solidaritu s intelli- gencí a prostým lide m. Po levé straně církevních hodnostářů seděl před- seda sjezdu dr. Ivan Šusterčič, po pravé pak nejzasloužilejší slovínský poslanec řiditel František Povše. Naproti církevním hodnostářům bylo pak vykázáno čestné místo českým hostům, kteří byli předmětem nemalé pozornosti; byliť tam vsdp. ka- novník a farář Vincenc Švehla ze Smíchova, vsdp. universitní profesor dr. Josef Tumpach, po- slanec dr. Aut. Stojan, nadučitel Kadlčáka red František Žundálek.

První přípítek proslovil předseda dr. Ivan Šu- sterčič sv. Otci, jehož vlastnosti velebl, druhý pak dr. Janez Flis Jeho Veličenstvu, místopředseda po- slanec Ivan Vencajz knížatům biskupům dru. Jegličovi a Napotnikovi, což vse bylo bouř- livým potleskem a voláním »Živio!« přijato. Zaslou- žilý poslanec řiditel Fran Povše pak za všeobecné pozornosti připil Jeho Eminencí kardinálu M is- siovi, jemuž vyslovil jménem přítomných a slovin- ského lidu nemalou vděčnost za čest, kterou sjezdu i banketu svojí přítomností dal na jevo a vítal jej jako prvního slovinského člena kardinálského sboru římského, kamž byl pro svoje vynikající zásluhy po- volán. Nadšený potlesk byl odměnou vzn šenému hodnostáři. Jménem Jeho kníž. Milosti ndp. arcibi kupa Lva svob. pána Skrbenského promluvil vdp. prof. dr. Jos. Tumpach, který uváděl slova vznešeného mandanta, aby se odebral k národu slovinskému, jenž vyniká zbožností a oddaností ke svým vrchním pastý- řům. Vzpomínal svých styků se slovinskými přísluš- níky ve Vídni jako dr. Krekem a jinými a dal na jevo svoji úctu a lásku k bratřím Slovincům. (Živio Potlesk.) Jménem Čechů, kteří přišli z daleké vlasti Čech a Moravy poděkoval slovinsky red. Fr. Žundálek za nadšené přijetí, které se českým krajanům dostalo v bílé Lublani. Prohlásil, že tento sjezd také v ze- mích česko-moravských bude míti nemalý užitek, nebot účastníci jeho budou doma hlásati, kterak náboženské přesvědčení mezi bratry jihoslovanskými vzkvétá a že jest jejich přáním, aby také v Čechách a na Moravě ustavila se pevná orgánisace, která by se přidružila se svými poslanci na říšské radé ke katolickým zá stupcům ostatních zemí; tak by stalo se jistě Rakou- sko katolickým nejen dle obyvatelstva, nýbrž i dle zá- konodárství. Banket byl o 12. hod. skončen.

Dojmy, kterých jsme mezi Jihoslovany nabyli, jsou pro ně v každé příčině nemálo lichotivé. Tam pracuje s nadšením biskup, kněz, intelligence i rolník svorně za určitým cílem, aby lidu zachována byla víra a národnost. J. M. ndp. kníže-biskup dr. Jeglič teprve dvě leta působí na stolci biskupském, avšak již jeho působnost pozoruje se v každé příčině — v or- ganisaci života náboženského i politického. Podporuje missie, spolky, katolický tisk, jehož jest nadšeným přítelem. Při hostině, k níž byl ve čtvrtek pozván red. Žundálek, připil vsdp. kníže-biskup české katolické žurnalistice, jako den před tím českému katolickému učitelstvu. Mladého kněze doktora pošle do Prahy do naší redakce, aby tak seznámil se s žurnalistickou prací, pak do Vídně, Berlína a jiných měst, kde vy- cházejí veliké katolické listy, aby nabyl rozhledu a vzdělání, což jest myšlénka zajisté nemalá. Kněží, kteří pracují veřejně, povzbuzuje, uděluje jim místa příhodná, povyšuje za kanovníky, aby se mohli věno- vati práci veřejné. Kněžstvo jest obětavé a bratrské.

Kanovníci věnují větší část svých příjmů dobročin- ným účelům, zvláště zamýšleným biskupovým ústa- vům, katol. gymnasiu a konviktu. Mezi vyšším a niž- ším duchovenstvem převláda srdečná shoda. Faráři starší i mladší navzájem si tykají, kanovníka oslovuje pravidelně každý kněz »gospód kanovnik« (pane ka- novníku), biskupa pak »prevzišeni«. K vrchnímu pa- stýři má každý přístup: kněz i žebrák, tak že není divu, že lid lne k němu láskou nemalou. Že liberální intelligence tomuto hnutí není příznivou, nikterak se nedivíme, poněvadž její panství se tím nemálo boří. Voláním »Na svidenje pri tretjem katoliškem shodu v Ljubljani — na shledanou při třetím kato- lickém sjezdu v Lublani« jsme se rozloučili se svými upřímnými pobratimy, kteří za tak četnou účast ze severních krajin byli nemálo vděčni.

a světnici nemocných. Byv nějakou dobu dvorním kazatelem císaře Karla V., byl jmenován arcibisku- pem ve Valencii a hájil práv církve i proti císaři. Každodenně živil 500 chudých a před svou smrtí rozdal vše, co měl, i svoji postel s prosbou, aby mu ji zapůjčili až do smrti, která následovala r. 1555. Eucharistický sjezd v Lublani. Piše s nám: O tří čtvrtích na 10. hod. zahájil vsdp. vikář dr. Flis první eucharistický sjezd všech slovinských kněží v kcíž. biskupském paláci za přítomnosti J M. ndp. knížete biskupa dra. Ant. Jegliče a přivítal přítomné upřímnými slovy a dovozoval důležitosta význam sjezdu. Jest potřebí co nejvíce ctíti nejsv. Télo Páně. Dr. Krek prohlásil, že středem veškeré veřejné i soukromé působnosti má býti nejsv. Tělo Páně. Spoléháme-li na svůj rozum, nebudeme míti požehnání. Každý kněz, který půeobí politicky a so- ciálně, musí býti ctitelem nejsv. Svátosti Oltářní. Všecka moc a síla přichází od nejsv. Svátosti, po- něvadž jen tak má každá činnost také vyšší účel. Když se povede zle na světě, nezachrání ho ani mi- nistr, ani vladař, ani poslanec říšský nebo zemský, nýbrž můžeme doufati pomoci od Ježíše Krista.

Kněží mají býti apoštoly vzývání nejsv. Těla. Necht tam hledají světla u svatostánku, pak budou kněží světlem světa. Všech kněží adoratorů jest 60.000 na celém světě, v lublaňském biskupství 260, kteří však ustali v horlivosti. Přes 90.000 v ténž. bi- skupství je úlů bratrstva nejsv. Těla. Po té přihlásil se k slovu red. Fr. Zundálek, který jazy kem slovinským v delší řeči vysvětloval poměry této otázky v Čechách a na Moravě. Před 14 dny konal se český eucharistický sjezd v Praze, který byl četně navštíven a trval dva dny. Také pro lid bylo pořá- dáno kázání, aby tak také lid měl podíl na úctě Ježíšově. Pro kněze má organisace svůj vlastní ča- sopis »Ss. Eacharistia«, pro lid pak »Poklad vě- řících«, které oba velmi dobře působí k větší ctia slávě Boží. Navrhuje, aby každý rok se konal sjezd eucharistický, a to střídavě v Lublani, Gorici, Terstu, Mariboru, Čelovci, aby tak veškero duchovenstvo se přidružilo této úctě. Vyzývá přítomné, aby lid při- vedli ke vzývání sv. svátosti, a aby se to stále ší- řilo. My Čechové budeme se radovati, když tato organisace ve slovinských krajích bude pokračovati.

Dp. Škoba ze Štýrska pozdravuje sjezd jménem kněží štýrských. . V prosinci bude se konati sjezd eucharistický kněží slovinských. V Mariborské diecési je 20.000 věřících zapsáno k úctě nejsv. Svátosti. Zástupce gorického arcibiskupství vdp. Lukežič, děkan z Konina, uvádí resuluce prvního eucharisti- ckého sjezdu, který se konal před několika lety. Bylo ustanoveno, aby se konal sjezd co nejdříve. Vyzývá, aby kněží přesvědčovali lid o pravé pří- tomnosti Ježíšově v nejsv. Svátosti. S touto pravdou stojí a padá veškera víra. Kněz nejen slovem, nýbrž také příkladem nechť dává na jevo svoji úctu k této svátosti. Lid dává pozor žárlivě na jednání knězovo. Nechť věřící často jdou ke stolu Páně. Dp. quardián Aleš měl pak delší řeč o úctě nejsv. Svátosti. Dp. děkan Tolminský pak vykládal příhody že ži- vota kněží, kteří našli útěchu u svátostánku. Prof. dr. Marinko přednášel o tom, kterak máme po- moci očekávati pouze od nejsv. Svátosti. Odpoledne se ve schůzi pokračovalo, přednášel pak mimo jiné dp. Mrak o úctě vel. Švátosti. Posvěcení chrámu Páně ve Světté pod Ještědem. Den 23. července 1899 byl pro osadu naši dnem nanejvýše nešťastným a bolestným, nebot padl za oběť zuřivým plamenům náš farní chrám Páně sv. Mikuláše. Služby Boží povolením okrenní školní rady v Turnově byly prozatím odbývány v místnosti školní budovy, kteráž ovšem nemohla po- jmouti veliké množství zbožných věřících. Oprava chrámu Páně trvala přes rok. Než vše šťastně pře- trpěno a zármutek po dlouhé době obrátil se v radost.

Dne 9. září t. r. na den Jména Panny Marie ko- nečně jsme se dočekali onoho radostného okamžiku, kdy jsme mohli opustiti onu těsnou místnost školní a vrátiti se opět do svého stánku, jenž toho dne slavnostně odevzdán byl svému posvátnému účelu. Slavnost odbývána za ohromného návalu věřících, neboť naše Světlá leží na úpatí Ještěda a jest vděč- ným místem výletním, odkudž jest překrásná vyhlídka do šíré vlasti české. Dále naše vesnička, tak dobře známá všem upřímným Čechům, leží asi dvě hodiny od nedalekého Liberce, od něhož nás dělí »čínská zeď« — bašta Ještědská — a proto každé věrné srdce české odtamtud spěchá sem přes tu »zeď« aby se tu potěšil v útulném kostelíčku a s lidem českým. Odtud ten nával lidu při slavnosti posvěcení chrámu Páně ve Světlé pod Ještědem. Posvěcení vykonal vdp. Josef Fischer, děkan a sekretář vikariátu libereckého z Osečna, za asistence dp. Vinc. Drbo- hlava, kaplana v Loukově a místních duchovních. Této slavnosti súčastnil se také zástupce patrona ko- stela p. Al. Göbl, komisař patron. ze Sychrova. Případnou řeč pronesl vdp. světitel, jenž jsa sice ro- dem Němec, řeči české úplně schopen jest, a tak by V Lublani, dne 14. září. Ještě jen několik slov jest nám dodati k velko- lepým slavnostem, kterých jsme byli svědky minulého týdne v bílé Lublani. Chceme se zmíniti o banketu, který byl ke konci sjezdu uspořádán ve středu o 8. hodině ve »starém strelišči« akademickým spolkem »Danicí«. Účastnilo se ho 450 vynikajících osobností, mezi nimi též Jeho Eminencí kardinál

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes je s v. Tomáše z Villanovy, který po smrti svých rodičů proměnil otcovský dům ve velikou nemocnici a vstoupil do řádu augustinských poustevníků, ačkoli působil jako doktor a profesor na universitě v Salamance. V klá- šteře měl pět míst k pobytu: celu, kůr, oltář, knihovnu