Strana 2. Číslo 195.

KATOLICKÉ LISTY,

Dne 18. čeryence 1900.

bude s každou stranou zvlášť, aby ji získal pro své návrhy a postaral se o zjednání míru touto cestou. Ža předseda ministerstva je dobře zpraven o náhledech Čechův, o tom pochybovati nelze, nebot jest právě tato informace povinností ministra-krajana dra. Rezka. Pan šl. Körber má také jinak příležitost, slyšeti mínění českých vůdců a v ústech místopřed- sedy sněmovny dra. Žáčka ozvala se již opět vyrov- návací melodie. Zdali šl. Körber dorozuměl se již s Němci, o tom není zde zprávy žádné (?). Je-li však správné, že nadchází nový vyrovnávací pokus, potom dlužno považovati rozličné oktroyo- vací plány za předčasné, i mohou, ať již jsou takové nebo makové, považovány býti za po- slední a nejkrajnější reservu. Šl. Körher vrátí se do Vídně teprv v úterýa již tento neobyčejně dlouhý pobyt ukazuje, že konány byly důležité konference a že předseda ministerstva chce tu v Išlu vyčkati rozhodnutí koruny. V pora- dách těchto leží nyní těžiště politické situace. Byl to 30. června vtip, že Rakousko chce také míti svou formuli, protože prý byly již dvě formule, Banffyova a Szellova.

Nyní dojde snad ještě na Körbrovu for- muli, která se vztahuje na rozluštění jazykového sporu mezi Němci a Čechy. Körbrova formule změ- nila by přirozeně, kdyby skutečně potvrdily se tyto zprávy o politické situaci, jazykový, poslanecké sně- movně předložený zákon. Jest však přece pořád ještě možno, že jest ještě druhá Körbrova formule, kteráž nesouvisí s jazykovým zákonem, a kteréž bude po- užito, ukáže-li se, že sprostředkovací akce minister- ského předsedy nedá se provésti následkem odporu obou národů. Jest pochopitelno, že za takovýchto po- měrů vznikají kombinace o situaci vlády samé. Od několika roků dojíždí každého léta jiný president mi- nisterstva do Išlu. Pojede šl. Körber po dvoje léto do Išlu? Otázka tato jest nyní nezodpověditelna.

Není žádné pochybnosti, že »N. Fr. Pr.« neza- mýšlí těmito obmyslnými vývody nic jiného, než-li donutiti předsedu ministerstva, aby ukojil nezřízenou touhu levičáků prohlášením, jaké vlastně učinil návrhy Jeho Veličenstvu v Iělu. Lze doufati, že tentokráte ve svém výpočtu se zklamou. Zrovna tak, jako zkla- mali se ve svých plánech, na základě jejichž chtěli zbudovati novou pracovní většinu, jen aby zabránili znovuobnovení pravice, ačkoliv není ani toto dnes ještě jisté. Vyniká to hlavně z následujících vývodů dnešního »Linz. Volksblattu«. Všechny publikace na- šeho listu — píše — které se týkají utváření pra- covní majority, spočívaly na předpokládání, že stará majorita více se obnoviti nedá, poněvadž Mladočeši se vrátili k radikalismu. Jestliže se však nyní Mlado- češi jinak rozmyslili, což ostatně dosud není jisto, a jestliže poznovu chtějí přijati starý osvědčený pro- gram pravice, nemělo by smyslu, kdyby katolicko- lidová strana pojednou chtěla se stavěti mimo tento program. Tím by se stala přímo svým tradicím ne- věrnou. Jedná-li se tedy Mladočechům skutečně o to, aby se opět do svazku pravice navrátili a odhodlají-li se k potřebným zárukám, pak naše strana nemůže následkem svých zásad a svých tradicí jednati jinak, nežli rovněž v tomto svazku setrvati. Ale pochybu- jeme velice, že k obnovení pravice dojde, poněvadž trhlina přece jen byla značná. Nepodaří-li se to, pak přispějeme k utvoření nové pracovní majority, ač- koliv k žádné straně levice, vyjma křesťanské sociály,

nemáme ani důvěry, ani sympatií a ačkoliv bychom se stali naproti takovému experimentu jaksi skepti- ckými. My se nikterak nezahodíme s liberálním ně- meckým souručenstvím. Hr. Fravt. Zichy, bývalý velevyslanec v Ca- řihradě, zemřel u věku 90 let na svém panství Kalozu. Konference míru v Haagu. Vláda nizo- zemská obdržela úřední zprávu, že anglická královna podepsala úmluvu o rozhodčích soudech, jež byla uzavřena na konferenci míru v Haagu. Kníže Ferdinand bulharský, kterýž přijel včera do Paříže, vyměnil si s presidentem Loubetem návštěvu. Srbsko a Turecko. Srbský vyslanec v Caři- hradě odebral se dnes ráno na Portu, aby projednal s ministrem zahraničních záležitostí zásadní stránku obchodní smlouvy mezi Tureckem a Srbskem. Spojené státy severoamerické a Ture- eko. Americký jednatel odevzdal dnes Portě notu, v níž žádá se za odstranění vysvědčení o původu amerického zboží. Anglický velevyslanec žádal za totéž pro zboží z anglických osad. Z ruské strany podány byly proti taxe za vysvědčení o původu zboží námitky.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Symforosy a sedmera její synů, mučeníků. Manžel její Getulius i bratr jeho Amant v Tiburu (Tivoli) přijali křesťanství, byli však zatčeni proto, při vy- šetřování soudce Cerealis uvěřil v Krista Pánaa dal se s nimi umučiti. Císař Hadrian dal tamtéž vy- stavěti letohrádek, před posvěcením pohanským bohům Symforosa měla jim obětovati, čehož však neučinila. Byla pak mučena a s těžkým kamenem na hrdle vhozena do řeky Ania. Tělo její bylo pochováno blíže Tiburu. Druhého dne Hadrian přemlouval sedm její synů, aby přijali pohanství, tito však tak učiniti ode- přeli. Císař dal vystavěti sedm sloupů a pověsiti vy- znavače na ně. Každý z nich byl jiným způsobem umučen. Nejstaršímu Krescencovi probodli kati hrdlo, Nemesiovi bylo srdce prokláno oštěpem, Primitivu prorazili život, Justinovi rozbili boky a uřezali všecky údy, Staktéa ustříleli šípy, a nejmladší Eugen byl od hlavy mečem rozpoltěn. Císař Karel IV. r. 1355 značnou čásť ostatků těchto světců získal v Italiia daroval hlavnímu chráhu pražskému. — Kromě toho se koná památka sv. Lva IV., papeže (j 855), sv.

Marcelliny, panny, sestry sv. Ambrože, sv. Euno- dia, biskupa z Pavie, sv. Seperata, mučeníka v Africe a jiných. Zprávy římské. Sv. Otec jmenoval J. Em. kardinála Serafina Cretoniho protektorem arcibratrstva nejsv. Svátosti ve S. Nicola. Dne 14. t. m. přijal sv. Otec ve slyšení mons. Julia Duranda, svého tajného komořího, který mu odevzdal několik darů, dále P Antonína da Pettineo z řádu kapucínského, apoštol- ského administrátora v Kandii. Úmrtí. V Kralicích u Prostějova zesnul v ne- děli, dne 15. července v Pánu vldp. Tomáš Šve- hlík, farář tamější, arcikněz prostějovský, děkan dubský a konsist. rada arcibiskupský po dlouhé trapné nemoci u věku 85 let svého požehnaného ži- vota, Zvěčnělý narodil se v Kralicích r. 1815, vysvě- cen byl r. 1841. R. i. p.

Katolická víra v katolickém Rakousku pokořena! Skoro neuvěřitelná, ale přes to přese všechno pravdivá skutečnost. V katolickém Rakousku víra katolická není respektována, a přesvědčení, z Kri- stovy víry plynoucí a o ni se opírající, úředně pře- hlíženo a ignorováno. Katolický důstojník pro kato- lickou víru degradován, poněvadž nepřijal vyzvání na souboj, církví katolickou zapovězený a rakouskými zákony státními nedovolený! Věc seběhla se takto: Aktivní důstojník pro- jádřil se neslušně o jednom z rakouských arcivévodů, jehož všichni národové celé říše milují. Napadené cti arcivévodovy ujal se hrdinsky poručík, Marchese Tacoli, syn podplukovníka m. sl., jenž sám osobně arciknížete dobře zná. Aktivní důstojník byl vyzván, aby naznačil pramen svých informací. Jmenována dáma z rakouské šlechty. Tacoli vyžádal si od ní vysvětlení. Ta však odtušila, že ničeho o celé věci neví. Tacoli znova vyhledal poručíka-pomlouvače, jenž, když došlo mezi oběma k nedorozumění, vyzval Ta- coliho na souboj bambitkami — vzdálenost patnáct kroků, avance pět krokův. Vybídnutý prostě namítl, že nepokládá důstojníka, jenž lže, za způsobilého sa- tisfakce. Svolaná čestná rada důstojnická rozhodla: 1. Lež nečiní ještě důstojníka nezpůsobilým satisfakce. 2. Tacoli povinen jest přijati souboj. Tacoli, řádný katolík, radil se se svými přáteli, co by měl v té příčině činiti. Ti poradili správně, aby odmítl vyzvání na souboj, odvolávaje se na ka- tolické své přesvědčení a dokládaje, že by tu mělo býti současně učiněno trestní oznámení pro urážlivý výrok o členu císařského rodu. Upřímný důstojník- katolík řídil se radou svých přátel. A důsledek toho?

Tacoli musil kvitovati, t. j. vzdáti se důstojnické hod- nosti, ba on byl degradován, a to v tom způsobu, že by v případě války nastoupil jen jako prostý vojín. A proč? Poněvadž zastal se člena panovnického domua opíraje se o učení církve svaté, odmítl souboj, který církevní právo pod trestem exkomunikace, nebo-li vy- loučení z církve zapovídá, a kterého státní rakouské zákony nikomu nedovolují! Sv. Otec Pius IX. předpisy o souboji ještě zo- střil, ustanoviv: »Exkommunikaci, od níž absolvovati (promíjeti) vyhraženo jest sv. Otci, propadají: Oni, kdo souboj mají, nebo jen k němu vybízejí anebo jej přijmou, a všichni, kdo při něm jsou súčastněni, nebo pomáhají, podobně i oni, kdo zúmyslně přihlížejí, týž připouštějí a ze všech sil jemu nezabraňují, bez roz- dlu, ku kterému stavu náležejí, třebas i královskéa císařské hodnosti byli.« Na tom však dle průběhu věci není ještě dosti. Mnohem smutnější následek bude prý aféra tato míti v zápětí. Snadno můžeme se dohádati toho ná- sledku! Katolické Rakousko klidné k takovýmto sku- tečnostem, urážejícím hluboce náboženské jeho pře- svědčení, mlčeti nemůže a také nebude. Ministr války v delegacích bude musiti na dotazy a interpelace v této smutné záležitosti důkladně odpověděti a sta- novisko své k soubojové otázce objasniti a vysvětliti. Svrchovaný již věru čas, aby v tak pokročilé době nehájila se čest a poctivost — soubojem, dle katolické víry a státních zákonů ra- kouských nepřípustným, pro jehož odepření počestný muž, ujímající se a zastávají cí člena císařského domu, krutě jest trestán. Ex ungue leonem, t. j. z jednotlivého případu lze souditi na zásadu. Tak by se asi stalo důsledně kaž- dému důstojníků, jenž by pro své katolické přesvěd- čení nepřijal nabízeného souboje.

ském, družstvu a kolleji Arnošta z Pardubic, zvláště však jako místostarosta Družstva sv. Vojtěcha k vy- dávání »Katolických Listů«, kde dokázal, že mu na srdci leží rozkvět katolického tisku a jejž také ze všech sil podporuje, poněvadž jest přesvědčen, že moc a síla tisku za nynějších dob jest nepřecenitelná. Ve věcech politických dal na jevo msgr. Krásl nemalou rozvahu a široký rozhled i bystrozrak, byv podporován v tomto nazírání na věci veřejné svou podrobnou znalostí českých dějin, které studoval při nejedné příležitosti z originálů, jak jsou toho dokladem četné spisy jeho. Jeho přednášky v Katolicko-poli- tické jednotě pro království české i při jiných příleži- tostech vynikají originalitou a upřímností, takže ná- zory řečníkovy se beze všeho vnucování důsledně vtiskují v mysl posluchačovu, což se stává tím jistěji, poněvadž jest výborným řečníkem. V obecním zastupitelstvu král. hlavního města Prahy se rozhodně opřel postavení Husova pomníku na Štaroměstském náměstí a proti odklizení sochy Panny Marie, poukazuje klidně, ale přesvědčivě na náboženský cit českého lidu, který by podobným je- dnáním byl hluboce uražen, jak to dokázaly silně obeslané průvody k této soše, k jichž uspořádání oslavenec nemalou měrou též přispěl. Jako poslanec na zemském sněmu království če ského od r. 1893, jsa zástupcem velkostatkářů, pů- sobil dr. Krásl vždy rozhodně ve prospěch katolické a národní věci, kterou s úspěchem zastával, jsa uvě- domělým národovcem, což ukázal mimo jiné též na různých katolických sjezdech. Při tom však dlužno

loyálně dodati, že jest spravedlivým k národnosti druhé, takže se mu strannickost ani v nejmenší míře vytýkati nemůže. Jeho literární činnost vykazuje četné spisy, které jsou pravou ozdobou našeho písemnictví a zvláště spisy historické, které vynikají přesností, správnostía spolehlivostí a jsou výtanými příspěvky k dějinám církve katolické v Čechách, jak je tomu na př. se spisy »Arnošt hrabě Harrach«. »Sv. Prokop« a »Sv. Vojtěch«. Od r. 1880 do r. 1892 redigoval »Blaho- věsta« (poslední tři leta s drem. Vondruškou), redi- guje od r. 1898 »Časopis katolického duchovenstva«, theologické články v »Ottově Naučném slovníku«, od r. 1882 »Hlasy katolického spolku tiskového«a delší dobu jest redaktorem »Ordinariátního listu«. Dr. František Krásl narodil se dne 24. prosince r. 1844 ve Dvoře Králově u Berouna, r. 1857 byl poslán na studie do Prahy, r. 1865 dokončil s nej- lepším prospěchem studia gymnasiální, r. 1866 byl přijat do kníž. arcib. semináře v Praze, načež byl vysvěcen 10. července r. 1870. Rok po té byl ka- planem v Královicích u Plzně, pak se stal adjunktem bohoslovecké fakulty v Praze, r. 1876 byl promován na doktora bohosloví a 24. ledna 1884 povolán za kanovníka vždy věrné kapitoly svatovítské. Sv. Otec jej vyznamenal řádem »Pro Ecclesia et Pontifice«a titulem apoštolského preláta protonotáře. Jsme přesvědčeni, že oslavenec dalšího věku bude používati podle vědomostí svých úsilovné práci pro církev a vlasť, k čemuž mu zajisté jeho četní ctitelé přejí největšího zdaru.

Zprávy denní. Bořit kostely — ovšem při tom také kácet sochy svatých a ničit obrazy atd. bylo heslem zfanatisovaných tlup nevědomců v politování hodných dobách tak zv. reformace v době, kdy nový Babylon, horší prvého, byl budován. Sochy se nyní sice nekácí, ačli tomu není rovných odpor proti no- vému postavení a zřízení soch na památném pražském mostě živelní pohromou urvaných, ale »bořit ko- stely« zdá se přeci heslem nové doby u obce pražské. Ještě není úplně rozhodnut osud památného staroby- lého kostela sv. Václava na Novém Novém městě, kde dříve trestnice bývala, ač to uznaná památka stavitelská, kterou by jinde za každou cenu zachovati hleděli již z piety k české historii: již nový povel ku sboření kostela jiného v Praze se ozývá. Ze zpráv do veřejnosti vniklých o úpravě oné cné části města, jež získána bude sbořením králodvorských ka- sáren (staré kadetky) v Praze, dovídáme se, že sbo- řen býti má kostel českého patrona sv. Vojtěcha vedle Prašné brány v Praze. Bořit domy »Glasers- feldovy« na druhé straně téže věže, nikomu nena- padne, ale stánek Boží ten ať padne, ač není na