Strana 2. Číslo 239.

KATOLICK

LISTY

Dne 31. srpna 1900.

sedé, kteří vědí o jeho půjčce. Konečně brání často špatná pýcha. Mnozí nechtí si dlužit od známých. Přednáška p. řečníka byla velice poučná a četně shromážděné posluchačstvo častým potleskem odměňo- valo záslužnou řeč páně Schwarzovu. Na konec včerejší odpolední schůze vyžádal si slovo dp. Petr Kopal, jenž pronesl několik my- šlének o zakládání Raiffeisenovek die- césních, úplně samosprávných. Dnes chudí ka- plani dostanou často beneficium v cizí krajině, kde je nikdo nezná. Fara bývá prázdná, tak že mnohdy v ní nemá ani na živobytí. Kam se tu má nový fa- rář utéci? Tu by služby nejvydatnější prokazovala taková Raiffeisenovka. S touto by se mohla spojiti anebo z ní vyrůsti odnož pojišťovací nejen na dožití, přežití, ale i na výslužbu po jistých letech. Pojišťování by musilo pro každého kněze býti zá- vazné, tak aby bohatší pomáhali chudším. Konečně navrhl pojišťování výslužby i pro Marty, z nichž mnoho po smrti svých pánů upadá v nejhorší bídu. Všecky tři návrhy nalezly živého souhlasu. — Bylo usneseno, že má býti co nejdříve svolána schůze kněží, aby o návrzích těch bylo porokováno a aby přípravný komitét k vypracování celého plánu byl zvolen.

Slavnostní schůze. O 7. hodině konala se poslední schůze slav- nostní velmi četně obeslaná ve velikém sále Svato- Václavské záložny. Účastnil se jí mimo jiné vsdp. rektor msgr. dr. Kordač, p. dr. Julius rytíř Ne- jedlý s chotí, vdp. ThDr. Víšek, pp. prof. Šauer z Augenburku, Fr. Cyr. VIk, Vil. Engel. Schůzi zahájil p. Jos. Flekáček srdečným krátkým pozdravem místo ochuravělého p. dr. M. Kováře a uvítal milým způsobem všecky přítomné. Zapisovatelem byl dp. red. Fr. Žundálek. Pozdravný a omluvný telegram zaslal z Plané J. O. hrabě Karel Nos ti t z. Slovo vyžádal si nejdříve vsdp. prelát dr. Fr.

Krásl, zástupce J. M. ndp. knížete arcibiskupa Lva svob. pána Skrbenského, upřímného pří- znivce družstva Vlasť, k této řeči: »Svatý oheň spadl s nebe při první oběti Aro- nově do svatostánku; oheň ten byl pečlivě živen a udržován od kněží ve sloupovém nádvoří před sva- tyní, kde na oltáři přinášeny byly Hospodinu oběti krvavé. Dle zákona Božího měl oheň ten stále hořeti. Ze svatostánku byl proto přenesen do kamenného chrámu Salamčéhova a když tento chrám od Chaldejských byl zapálen a rozkotán, když téméř veškeren národ byl odveden do zajetí babylon- ského: tu přes to přese všechno podařilo se několika věrným kněžím zachrániti sv. oheň. Odnesli jej ne- pozorovaně do odlehlého údolí a tam jej udržovali v cisterně vodyprázdné. Tito mužové, povolání svému oddaní, nedbali toho, aby zachránili zlato a stříbro, klenoty a poklady, oni zachránili sv. oheň. Zvěst o této záchraně vypravovali v zajetí otcové synům, a po 70 letech, když se lid vrátil ze zajetí, spěchali vůdcové k cisterně, nenalezli však v ní sv. ohně, ale nalezli hustou tekutinu, kterou Nehemiáš rozkázal položiti na oltář zápalný, a hle, jakmile tato paprsky slunečními byla ozářena, počala hořeti. Kristus Pán pravil o sobě: »Já jsem při- šel, abych roznítil na zemi oheň a co chci jiného, nežli aby hořel.« My katolíci víme, že tento oheň znamená milost Ducha s v. o které veliký apoštol národů praví: »Milostí Boží jsem, co jsem, a milost jeho nebyla ve mně marná.« Tento tajemný oheň má v každém z nás býti udržo ván a nejen snad doutnati, nýbrž jasně plá po- lati. Ne doutnati, pravím, pod popelem smyslných zábav, radovánek a požitků: ale plápolati, jasně ho- řeti, živen jsa stálou potravou, t. j. prací a modlitbou.

Apoštol Pavel napomíná milého svého žáka Timothea aby roznítil v sobě oheň. Slavné družstvo Vlasť nemalou má toho zá- sluhu, že tento posvátný oheň byl v naší české lite- ratuře katolické zachován. Tato v letech osmdesátých již jen doutnala, stála jako ubohá Popelka v zá- koutí. Psáti v katolickém duchu, to nebylo tenkráte modou, naopak zpátečnictvím a tmářstvím, nebo to bylo proti proudu ve vší nádheře panujícího libera- lismu. Spisovatel katolický byl posmíván, opovrhován, zneuznáván, byť i měl sebe krásnější myšlénkya v sebe ušlechtilejším rouše je podával. Ano, došlo to tak daleko, že byl i pronásledován. Věrní kněží, milostí Ducha sv. jatí, nedbajíce ani zlata, ani stříbra, ani slávy, zachovali v trudném čase, když jsme byli v babylonském zajetí liberalismu, v odlehlých, od velikého publika neuznaných a schválně umlčovaných, ale, pravím, ne vodnatých, nýbrž vody- prázdných časopisech a knihách naše katolické písem- nictví. Nyní, bohuchvála, vymanili jsme se ze zajetí liberalismu a proto stavme — udržujíce v sobě po- svátný oheň milosti Boží — nový nádherný chrám katolického českého písemnictví v XX. století. Víme, že musíme býti při díle tom na stráži jako židé, když stavěli druhý chrám. Víme také, že tenkráte mnozí, kteří chrám Šalamounův viděli, pla- kali, že druhý chrám nebude tak nádherný jako ten první. Těšili je, že bude krásnější, nebo do něho vejde Spasitel. Jak stavěti máme, bylo nám pově- děno a krásně pověděno v přednášce slovutnéhop. prof. Müllera.

Základ a vzor náš musí býti vždy- cky Kristus. On jest Alfa i Omega našeho ve- škerého počínání. Kristus Pán učil a při tom pra- coval; svým učením posvětil veškeré ušlechtilé pí- semnictví a svou prací povznesl každou hmotnou práci, Poněvadž člověk rovnati se chtěl Bohu, za- temněn byl jeho rozum a on ve své domnělé osvětě tápal ve tmách. Z té příčiny stal se Bůh člověku rovným poníživ se, aby ho o svítil. Kristus jest světlo světa a od Něho ve- škerá pravá osvěta vychází. I na hmotné práci spo- čívala kletba, neb toliko trní a hloží měla dávati země práci hmotné. Kristus i hmotnou práci po- světil, pracuje sám svýma rukama v dílně nazaretské a umíraje, dal se korunovati trním a hložím, čímž s práce hmotné sňal klatbu a učinil ji službou Boží. — Proto spočívá na každém, kdo se modlí a pracuje požehnání Kristovo. Obě sestry Marie a Martha musí si u pracujícího křesťana podati ruce. Modlitbou a pilnou prací vykonány byly v křesťanství ta největší díla. Sv. To- máš Akvinský, největší duch celého středověku, před každou prací se modlil. Fra Angelico da Fie sole, pokorný mnich řádu sv. Dominika, vždy nežli počal malovati, skroušeně se modlil. Výsledek prací jejich byl: onen napsal ta nejslavnější a nejučenější díla křesťanská, tento namaloval tak krásné obrazy, že se jim nyní po tolika stech letech obdivujeme. — Udržuje oheň Ducha sv. v sobě, může každý pěkných výsledků ve všech oborech se domoci.

Modlitba vyrozumívá se v širším slova smyslu, jest to každá duchovní práce, jež směřuje k větší cti a slávě Boží a k rozvoji království Božího na zemi. V nejširším slova smyslu jest i hmotná práce modlitbou, když směřuje k chvále Boží a k zušlech- tění člověka. Dle toho vedlo si družstvo Vlasť, modlilo sea pracovalo, hledělo osvítiti a vzdělati svými časopisy a knihami věrné katolíky a ujímalo se i hmotné práce, rozšiřujíc a hájíc pravý křesťanský socialismus proti zhoubným naukám. Z té příčiny jménem Jeho kníž. Milosti vůdcům tohoto družstva p. dr. Rudolfu Horskému a p. reda- ktoru Tomáši Škrdlemu srdečně děkuji za všechno namáhání a všechny vykonané práce, v té příčině ujišťuji je v zastoupení našeho vznešeného arcipastýře jeho vzácnou blahovůlí a přízní. Kéž nám našeho mileného arcipastýře P'án Bůh dlouhá ještě léta zachová. (Výborně! Sláva! Dlouho trvající potlesk.) Po té proslovil pozdrav p. Jos. Brož, jménem katolického hornictva a prohlásil, že katolické děl- nictvo bude státi věrně při praporu sv. víry a přeje si, aby katolický tisk vnikl do poslední chaloupky.

(Potlesk.) Jménem katolické jednoty v Novém Strašecí přinesl pozdrav dp. kaplan Tichovský, který prohlásil, že katolící se přidrží dobrých vůdců, kterým jest družstvo Vlast. Zmiňuje se o zásluhách zakla- datele družstva dp. Tom. Škrdle, o jeho pronásle- dování a také vítězství, neboť jen bojem lze dojíti cíle. (Ovace dp. Škrdlemu.) Slavnostním řečníkem byl dp. dr. Rudolí Horský, který přednesl opět velmi zdařiloua účinnou řeč o »sociálním působení církve v XIX. století.« Potlesk neutuchající byl odměnou nadšenému řečníku, jehož řeč přineseme zítra v hlavních myšlénkách. Pan předseda děkuje řečníku a prosí vsdp. pre- láta dra. Krásla, aby tlumočil hluboké díky za přízeň J. M. ndp. knížete arcibiskupa Lva svob. pána Skrbenského a vzdává díky za vlastní účastenství. Děkuje ze srdce všem řečníkům, předsedům, účast- níkům, sl. Svatováclavské záložně, redakcím »Katol. Listů« a »Hlasu«. Zmiňuje se pak ještě o zásluhách dra. Horského a přeje mu hojně zdaru k další pů- sobnosti. Obrazí se pak k zakladateli družstva dp. Škrdlemu a přeje mu vítězství jeho zásad. Tisk jest dělostřelba myšlének, družstvo má tiskárnu a žádá o přízeň další pro toto družstvo a končí schůzi a a sjezd křesťanským pozdravem. (Sláva! Potlesk a volání: Na shledanou za příštího sjezdu!)

Zprávy politické.

V Praze, 30. srpna. K situaci. V politických kruzích, jak včera již bylo na tomto místě zaznamenáno, se soudí, že rozhodnutí o svolání říšské rady a všech s ním spo- jených otázkách stane se ještě před odjezdem moc- náře k velikým vojenským cvičením v Haliči. Od- jezd ten jest ustanoven na den 10. září. Tvrdí se také, že delší císařův pobyt v Schönbrunnu jest je- nom následkem vnitřních politických záležitostí. Zatím domlouvají levičácké listy pře dsedovi mi- nisterstva dru. Körbrovi, aby hned v první poradě, kterouž bude míti s předáky českých poslanců, dal jim rozhodně na jevo, že za to, aby upustili od ob- strukce, neučiní jim žádného, ani politického, ani ná- rodního ústupku. Kdyby Čechům vyhověl, vyhrožují mu svou vlastní obstrukcí, ba jeho svržením. Vytý- kají mu také, že jest prý už přes příliš v područí ministra-krajana dra. Rezka. Prozrazují tím jen, jak velice jest jim tento ministr nepohodlný. Rozhlašují také již, že ministr dr. Rezek prohlásil již vůči před- sedovi kabinetu, že odstoupí. Zaznamenáváme jen pro zajímavost, neboť podle našeho soudu ministr dr. Rezek nemá až dosud žádné příčiny k odstoupení. Legalisatoři v Tyrolsku. V Tyrolsku bylo započato již s ustanovováním legalisatorů pro knihy pozemkové. Ustanoveni byli prozatím dva — pro čtyři obce — oba hostinští. Znamená to první prak- tický výsledek dlouholetých bojů, kteréž v rozličných korunních zemích po dlouhá léta již byly vedeny proti donucování legalisačnímu všeobecného zákonu o kni- hách pozemkových. Osvědčí-li noví legalisatoři v Ty- rolsku, bude zavedena jejich instituce na prospěch venkovského obyvatelstva také v jiných zemích.

Letošní sjezd uherských katolíků byl, jak teprve nyní vychází na jevo, korunou všech ka- tolických sjezdů, kteréž až dosud konány byly v ko- runě sv. Štěpána. Majíť mnohá jeho usnesení nad míru velikou důležitost, která sahá i za hranice uher- ské. Tak na př. usnesení, jímž prohlásil sjezd, že s bolestí patří na nynější situaci papežovu jako na zajetí, že přeje si pospolu snášeti jeho útrapy a usi- lovati hodlá ve spojení s ostatními, na světě žijícími katolíky o znovuobnovení světské pa- pežské moci. Ohledně péče, týkající se uher- ských, v cizině žijících katolíků vyslovil se kato- lický uherský sjezd v ten smysl, že spatřuje pro to v existující společnosti sv. Ladislava nejvhodnější in- stituci. Pokud se týče uherských, v Bukovině ži- jících katolíků, usnesl se sjezd, aby požádán byl kardinál kníže-primas o zahájení vyjednávání za tím účelem, aby podřízeni byli jurisdikci některého bi- skupatví a po případě aby uhorská duchovenstva a

uherské učitelstvo přibráno bylo k náboženské a ná- rodní pomocné akci. Mezi usneseními, vztahujícími se na rozkvétající katolický společenský život, nalézáme na předním místě usnesení, jež čelí k posilnění kato- lického spolkového života v Uhrách. Závažné je dále usnesení o organisaci křesťanské cha- rity v Uhrách. Uložil totiž sjezd předsednictvu zemského svazu katolických klubů v Uhrách, aby zvolilo ústřední výbor, kterýž by stykem soukromým, létáky a časopisy upozorňoval a vybízel široké kruhy společnosti k vykonávání křesťanské charity. Dále býti má zřízen ve hlavním městě uherském ti- skový spolek (k němuž ostatně položeny byly již základy po léta trvajícím zemským spolkem Paz- manyho), jehož úkolem by bylo, katolické čtoucí obe- censtvo v Uhrách vésti k tomu, aby duševně i hmotně podporoval tisk katolický, kterýž potom bude i s to, aby umožnil katolickému čtenáři, neode- bírati protikatolických časopisů, bez kterých dnes sku- tečně obejíti se nemůže. Potěšitelna jest rozhodnost. jež ozývá se v usnesení, jež učinil katolický uherský jezd ohledně katolické vědy a literatu ry, zvláště pak lidové katolické literatury.

Další usnesení katolického sjezdu týkají se kato- lické výchovy, protestují proti bezkonfessionální škole a žádají církev, aby jmění nyní existujících katolických škol vzala do své správy. Dále doporu- čuje sjezd, aby v každém městě, ve kterém se nalé- zají střední školy, zakládány byly pro její mlá- dež katolické spolky, a pokud se týče ka- tolické university prosí sjezd uherský epi- skopát, aby ještě během letošního jubilejního roku jmenoval výbor pro její zbudování. Konečně vzpo- mněl si sjezd celou řadu usnesení také pole kře- sťansko-sociálního, vyslovil se pro zakládání katolických dělnických spolků, pro nejživější podporu křesťanského živnostnictva, pro další rozkvět spolků katolických tovaryšů, pro zaklá- dání spolků střídmosti a pro akci, jež by usilovala o zlepšení poměrů malorolnictva. Car knížeti černohorskému. Car Miku- láš II. zaslal černohorskému knížeti Mi- kuláši, který slaví právě čtyřicetiletí svého pano- vání, mimo brillantovou hvězdu s podobiznami po- sledních tří carů ještě následující vlastnoruční list: »Vaše Výsosti! Veden jsa přáním, abych Vám podal nový důkaz našeho přátelství a své ne- zlomné náklonnosti, kt.rou chovám k Vám a k Vašemu hrdinskému národu, spojenému s Ru- skem nerozvížitelnými pouty téže víry, posílám V. V. u příležitosti Vašeho 40letého panovnického jubilea