ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 72ff2170-681f-11dc-ba82-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 7, org 4, person 22
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 20. prosince.
Praha
2 masthead
K číslu 351. čisle v Praze za 29 a na venkově za 3t
Praha
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b
Praha
4 title
NARU
Nara
5 article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Zmar zemských předloh o dani z lihu. Z Vídně, 20. října. Sněmy dalmatský, slezský a korutanský jsou odročeny a na moravském sněmě hr. Zierotin již ohlásil, že vláda bere zpět svou vlastní předlohu ve příčině zemské přirážky ke státní dani lihové. Nad pochováním předlohy té jásá ve- škerý tábor německo-centrali- stický a vládní. Důvodnou byla naše do- mněnka, že bude vytloukán politický kapitál proti myšlénce autonomie zemské z chyb a slabosti dra. K örbra. »Jaká to lekce a jaké to naučení a jaká to důtklivá odpověď na slavnou adresu pra- vice, která chtěla zachrániti Rakousko roz- šířením moci sněmů zemských« — volá plna radosti »Neue Freie Presse«. »Náhlý konec této přirážky umožňuje představu mo- narchie, která by státoprávně rozervána, ve skupiny rozložena nemohla najíti vůbec již žádné souvislosti. Tato přirážka byla poku- sem jednotného zákonodárství bez jednotného zastoupení. Vůlí sněmů všech měla býti nahražena říšská rada a výsledkem je čiročirý důkaz nemožnosti postrádati říš skou radu«.
Vídeň Rakousko Neue Frei Presse
6 article
Na tu se musejí země obrátiti, aby na- pravily své finance, neboť samy společné akce jsou neschopny. Jak by se mohla po dařiti dohoda všech sněmů, kdyby stát ne přistoupil k nim jako velkomyslný dárce nýbrž jako prosebník, kdyby žádal od nich nějakou oběť? Nikdy sněmy zemské nemohou býti náhradou za parlament říšský a ná- strojem nezbytné státní jednoty. Je dobře že nyní spatřili jsme karrikaturu zákonodár- ství, při kterém je třeba souhlasu již ze sněmů. To je lék naproti všemu horování pro státní právo a t. zv. autonomii. To je ochrana proti politice, která chce užíti roz- valin říšského zákonodárství k vystavění svrchovanosti zemí. Ani přirážku na kořalku zemské sněmy nebyly s to provésti. Také toto dědictví politiky hr. Thuna je nyní roz- vráceno. Je snadno rozbíti říši v země, ale je velmi těžko tyto opět spojiti k jednotě říšské. V 17 zemích musejí se třenice hroma- diti ještě více, než v celkovém parlamentě.
Thun
7 article
Jednota zákonodárství bez jednoty zákono- dárců je nemyslitelna. Říšská rada není zcela zbytečna, a lumpácké divadlo Gjak nazval říšskou radu předevčírem na dolnorakouském sněmě posl. Schöffel — pozn. red.) je opě potřebou.« »Ostdeutsche Rundsch a u« píše »Rozbitím plánu ve příčině zemských při- rážek k dani z lihu poškozena je co nejpod statněji vážnost vlády, která nanovo podala důkaz, že nemá žádné prozíravosti a nepo čítá s danými skutky. Rozhořčení Dalmatinců pro dráhy bosenské a rozhořčení Vlachů tri- dentských jsou hotovými skutky.« List se domnívá, že dr. Körber chtě svou předlohou získati přízeň autonomistů. Nyní prý ti právem budou ukazovati k tomu, že vláda jim nepřátelská uznala kompetenci sněmů zemských ve příčině bernictví. Dospě- ly-li věci již tak daleko, že lze nahražovati říš skou radu zemskými sněmy, pak prý může se státi také opak, že totiž říšská rada bude nahražena zemskými sněmy. »Fremdenblatt« pronáší se takto »Akce k ozdravění zemských financí strosko tala. Zemské sněmy se jím nebudou již zabý vati. Kdo by se byl před několika dny toho nadál !« Protože tento list přisuzuje kabinetu hr Clara zásluhu tohoto plánu, budiž podle pravdy a skutečnosti konstatováno, že my- šlénka sama vznikla v lůně kabinetu Ba- dena-Biliňského, a že pak ministrem drem Kaizlem učiněny byly všeliké přípravy pro známou anketu zemských maršálků zemských hejtmanů. Předplacent a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
Schöffel Vlach doktor Körber Claro Kaizl lumpácký divadlo Gjak Ostdeutsche Rundsch
8 article
»Co řeknou autonomisté« — pokračuje vezdy ke všem vládám ochotný »Fremden- blatt« — k tomuto výsledku? Vždyť vidíme, že zemské sněmy selhaly ve věci, která by byla prospěla bezprostředně a jen zemským sně- mům Ukázalo se, do jakého chaosu bychom se dostali, kdyby se splnily sny o rozšíření kompetence zemských sněmů a sny o vše- mohoucnosti jejich. Kdo má oči k vidění, musí pozorovati, jak nezbytným je centrální parlament. Dě- jiny osnovy zákona o zavedení zemské při- rážky ke státní dani z lihu jsou vítězstvím zdravého centralismu a jednotnosti říšského zastupitelstva.« »Wiener Tagblatt« ve stati »Úspěch p. Körbra« praví: »Fiasko na sněmě dalmatském je toliko přirozeným důsledkem porážky, kterou dr. Körber utrpěl při vy- jednávání o bosenských drahách. Na sně- mích tyrolském a dalmatském podán byl důkaz slabosti ministerstva dra. Körbra. Ozdoben vavříny nynějšího zasedání zemských sněmů, vstoupí p. dr. K örbe před brány nového parlamentu.« Nemůže překvapiti, že také »Arbei- terzeitung« přizvukuje centralistům. Podle ní v Rakousku nelze nyní vládnouti vůbec. Rozbití sněmů zemských a jejich zničení po- kládá hlavní orgán internacionální sociální demokracie za cíl, k němuž se musí pracovat. Teprve až budou sprovozeny se světa zemské sněmy, uvolní prý se dráha pro při- rozené, zdravé svazy: pro národní svazy. Potom prý bude po neplodném centralismu i po federalismu k životu neschopném, a uplatní se jedině možný princip: samo- správa národů. Proto je prý rozbití sněmů zemských plodnou prací. [K tomu všemu připomínáme prozatím: Osud zákona o přirážce k dani z lihu je nejpádnějším důkazem, že jeden a týž zákon pro různé země rakouské se nehodí, že se centralisticka
Wiener doktor Körber Rakousko národní svaz
9 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Svatanoc. Tatranská silhouetta.
10 article
Mrtvá ztichlost se tiskla těsně k sněžným pláním a chabý stesk se plížil s bělavých úbočí horských do širého, jaksi posvátně uklidněného kraje v údolu. Strnulá nehybnost závějí, ještě před nedávnem prudce zmítaných divokou vi- chřicí, se leskla matnými úsvity v úkosmém do- padu posledních paprsků denního světla, tlume- ných mračným příkrovem zlověstných chmur. Jakoby výhrůžka a připomenutí, i posvátnost děsivost se choulily v příšerném změtení šera temna a oslnivé běloby. Žal tisíců i tichá ra- dost nemnohých se proplétaly v proudu, jenž se táhl v divném zmlknutí všeho ruchu od hor k horám. Byl svatvečer narození Kristova. Ta jemná mlha se třepila nad krajinou v myste- riesní ponurosti kletých dnů a jako výsměch se vláčela pod černým nebem, stříkajíc jed do duší lidí sklíčených a trpících. Jasná, radostná, vítězná, jásavá byla ona dávná pověsť a kouzla zaslibovala — leč v horských zátiších se každo- ročně ohlašovala ve své památce smutně, ža- lostně a trpce, a vždy ve smrtelnějším chladu i dutějším zaznívala ohlasem. Nikoliv naděje, sotva teplé vzpomínky budila, spíše zoufalost, nové uvědomění marných tužeb a zklamání. Soumrak srážel se v temnoty. Svatá noc nejsvětější legendy devatenácti věků lehla do bílého kraje. Svatá pověsť nesčetných davů lid- stva devatenácti století plula v mrazivém ovzduší jako temný přízrak a rozrušovala duše běd- ných lidí — Děsila se přízraku toho i roztřesená duše starého Kavašy, potácejícího se v divém blábo- lení od města po zaváté cestě k dědině Lokavě.
Kristův
11 article
Krví podlité jeho zraky viděly v temnotách bě- lavý přízrak postavy Kristuškovy. Nebylo to však krásné děcko, tiché a nebesky usměvavé, jak si je vždy představoval, byl to sivý démon, jenž v ruce třímal kalně se lesknoucí meč. V před kráčela postava Toho, v nějž dosud doufal, a on v ní nyní viděl Místu — Starý Kavaša byl dnes v největší zoufalost uvržen smrtí jediného syna Sama, mladíka ve- selého a horkokrevného, jejž před čtvrt rokem téměř bez příčiny v židovské harendě pobodala postřelil žandár Rozsóny s pomocí krčmářovou. Samko byl odvezen do města, kde v nemocnic dnes vypustil ducha. Žandár a krčmář dostal ještě pochvalu. Vždyť byl Samko zbůjník, mu- sili ho zkrotit — — tót nem embér — — — Kavaša byl po dlouhém svém utrpení, je hož zakoušel po celou dobu nemoci a umírání Samkova, vysílen a umořen. Dnešní pohroma ho dorazila. Celá jeho zoufalost se v něm vze- přela krutému osudu, vědomí osamocenosti ho rozzuřovalo, a v duši kypěla touha po po- Vyhodili ho na ulici, když bolem a vzte- kem řval nad synovou mrtvolou. Leč chladný vánek svaté noci nestišil. Tušení ho hnalo do dědiny, tam chtěl dnes vykonati, čím bylo pře plněno jeho nitro. Pomsta nad krčmářem a vra- kem Samovým ho štvaly závějemi — — Zdálo se mu, že se před ním vznáší po stava Kristova. Vztahoval k ní zamodralé mra- zem ruce, a sténal: »Oj pan Kriško, cože urobil muoj Samko přečo zomrel muoj šumný syn, cože urobil? Zrak jeho spatřoval, jak postava kyne k ne daleké dědině. Stín její ruky padl na krčmu A znovu chrčel uřicený stařík: mstě.
Kristuškův Sam Samko Samkův Kristův Kriška
12 article
»Veď viem, dobre, dobre, len krčmu za- pálím, diedinu nie, len dobre porátaj, že tu všetky budů — — — V hlavě Kavašově převrátily se již všechny smysly. Zoufalá, šílená pustota mu v ní vířila, a jen jediná utkvělá myšlenka ho hnala dále zapálit krčmu — — Byl jíž blízko Lokavy. Zarazil se náhle, sklesl na kolena, a vztáhl ruce k přízraku: »Kto že si ty, zkade že si, a čože chceš? Si ty pan Kriško? Veď len l'ubiť si ty přiká- zal, a nie zlobu — —« Chvíli upíral zrak před sebe, a pak náhle se vymrštiv, zachroptěl- »Veď viem, to bolo vtedy, kedy si bol tu na svete, však vtedy už nie. L'udia sú nie krsťani, ako ty si chcel, sů šelmy. Veď viem, i já som teraz zvier, a čo že ty si medzi námi teraz ?« Kavaša se sténavě ušklíbil. Oči mu zapla- nuly divým vztekem. Rozehnal se rukou po přízraku a zařval: »Cože som ti len urobil? Prečo mňa ubijíš? Niejsom šelma, ale ty vieš, že aj lúdia tu niejsme. Prečo zle by nám každý robil, ked by sme boli l'udia ?«. A Kavaša v šíleném běhu se rozletěl k dě- dině. Nohy pod ním umdlévaly, tělo trnulo ledovém chladnutí, údy dřevěněly. Přízrak po- msty se mu ztrácel před unaveným zrakem. Zmíralo v něm cítění. Klesl do sněhu a zabořil se až po ramena. Vztáhl v posledním vzepjetí sil ruce k nebi, a zachrčel ve smrtelném tažení: »Bože, bože, kdě že si ty, kdě pokoj ludem dobré vole? Či není v tunajším kraji ludí ?« Zavanul vítr, a přehodil sníh přes šedivou hlavu ubožákovu. A svatá noc plakala — — Jan Havla sa.
Kriška Rozehnal Noha bůh Havel