1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 20. prosince.
Praha
2
masthead
K číslu 351.
čisle v Praze za 29
a na venkově za 3t
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou
na měsíc 3 K 20b
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Zmar zemských předloh o dani
z lihu.
Z Vídně, 20. října. Sněmy dalmatský,
slezský a korutanský jsou odročeny a
na moravském sněmě hr. Zierotin již
ohlásil, že vláda bere zpět svou vlastní
předlohu ve příčině zemské přirážky ke státní
dani lihové.
Nad pochováním předlohy té jásá ve-
škerý tábor německo-centrali-
stický a vládní. Důvodnou byla naše do-
mněnka, že bude vytloukán politický kapitál
proti myšlénce autonomie zemské z chyb a
slabosti dra. K örbra.
»Jaká to lekce a jaké to naučení a jaká
to důtklivá odpověď na slavnou adresu pra-
vice, která chtěla zachrániti Rakousko roz-
šířením moci sněmů zemských« — volá plna
radosti »Neue Freie Presse«. »Náhlý
konec této přirážky umožňuje představu mo-
narchie, která by státoprávně rozervána, ve
skupiny rozložena nemohla najíti vůbec již
žádné souvislosti. Tato přirážka byla poku-
sem jednotného zákonodárství
bez jednotného zastoupení. Vůlí sněmů všech
měla býti nahražena říšská rada a výsledkem
je čiročirý důkaz nemožnosti postrádati říš
skou radu«.
Vídeň
Rakousko
Neue Frei Presse
6
article
Na tu se musejí země obrátiti, aby na-
pravily své finance, neboť samy společné
akce jsou neschopny. Jak by se mohla po
dařiti dohoda všech sněmů, kdyby stát ne
přistoupil k nim jako velkomyslný dárce
nýbrž jako prosebník, kdyby žádal od nich
nějakou oběť? Nikdy sněmy zemské nemohou
býti náhradou za parlament říšský a ná-
strojem nezbytné státní jednoty. Je dobře
že nyní spatřili jsme karrikaturu zákonodár-
ství, při kterém je třeba souhlasu již ze
sněmů. To je lék naproti všemu horování
pro státní právo a t. zv. autonomii. To je
ochrana proti politice, která chce užíti roz-
valin říšského zákonodárství k vystavění
svrchovanosti zemí. Ani přirážku na kořalku
zemské sněmy nebyly s to provésti. Také
toto dědictví politiky hr. Thuna je nyní roz-
vráceno. Je snadno rozbíti říši v země, ale
je velmi těžko tyto opět spojiti k jednotě
říšské.
V 17 zemích musejí se třenice hroma-
diti ještě více, než v celkovém parlamentě.
Thun
7
article
Jednota zákonodárství bez jednoty zákono-
dárců je nemyslitelna. Říšská rada není zcela
zbytečna, a lumpácké divadlo Gjak nazval
říšskou radu předevčírem na dolnorakouském
sněmě posl. Schöffel — pozn. red.) je opě
potřebou.«
»Ostdeutsche Rundsch a u« píše
»Rozbitím plánu ve příčině zemských při-
rážek k dani z lihu poškozena je co nejpod
statněji vážnost vlády, která nanovo podala
důkaz, že nemá žádné prozíravosti a nepo
čítá s danými skutky. Rozhořčení Dalmatinců
pro dráhy bosenské a rozhořčení Vlachů tri-
dentských jsou hotovými skutky.«
List se domnívá, že dr. Körber chtě
svou předlohou získati přízeň autonomistů.
Nyní prý ti právem budou ukazovati k tomu,
že vláda jim nepřátelská uznala kompetenci
sněmů zemských ve příčině bernictví. Dospě-
ly-li věci již tak daleko, že lze nahražovati říš
skou radu zemskými sněmy, pak prý může
se státi také opak, že totiž říšská rada bude
nahražena zemskými sněmy.
»Fremdenblatt« pronáší se takto
»Akce k ozdravění zemských financí strosko
tala. Zemské sněmy se jím nebudou již zabý
vati. Kdo by se byl před několika dny toho
nadál !«
Protože tento list přisuzuje kabinetu hr
Clara zásluhu tohoto plánu, budiž podle
pravdy a skutečnosti konstatováno, že my-
šlénka sama vznikla v lůně kabinetu Ba-
dena-Biliňského, a že pak ministrem
drem Kaizlem učiněny byly všeliké přípravy
pro známou anketu zemských maršálků
zemských hejtmanů.
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Schöffel
Vlach
doktor
Körber
Claro
Kaizl
lumpácký divadlo Gjak
Ostdeutsche Rundsch
8
article
»Co řeknou autonomisté« — pokračuje
vezdy ke všem vládám ochotný »Fremden-
blatt« — k tomuto výsledku? Vždyť vidíme,
že zemské sněmy selhaly ve věci, která by byla
prospěla bezprostředně a jen zemským sně-
mům Ukázalo se, do jakého chaosu bychom
se dostali, kdyby se splnily sny o rozšíření
kompetence zemských sněmů a sny o vše-
mohoucnosti jejich.
Kdo má oči k vidění, musí pozorovati,
jak nezbytným je centrální parlament. Dě-
jiny osnovy zákona o zavedení zemské při-
rážky ke státní dani z lihu jsou vítězstvím
zdravého centralismu a jednotnosti říšského
zastupitelstva.«
»Wiener Tagblatt« ve stati
»Úspěch p. Körbra« praví: »Fiasko na sněmě
dalmatském je toliko přirozeným důsledkem
porážky, kterou dr. Körber utrpěl při vy-
jednávání o bosenských drahách. Na sně-
mích tyrolském a dalmatském podán byl
důkaz slabosti ministerstva dra.
Körbra.
Ozdoben vavříny nynějšího zasedání
zemských sněmů, vstoupí p. dr. K örbe
před brány nového parlamentu.«
Nemůže překvapiti, že také »Arbei-
terzeitung« přizvukuje centralistům. Podle
ní v Rakousku nelze nyní vládnouti vůbec.
Rozbití sněmů zemských a jejich zničení po-
kládá hlavní orgán internacionální sociální
demokracie za cíl, k němuž se musí pracovat.
Teprve až budou sprovozeny se světa
zemské sněmy, uvolní prý se dráha pro při-
rozené, zdravé svazy: pro národní svazy.
Potom prý bude po neplodném centralismu
i po federalismu k životu neschopném, a
uplatní se jedině možný princip: samo-
správa národů. Proto je prý rozbití
sněmů zemských plodnou prací.
[K tomu všemu připomínáme prozatím:
Osud zákona o přirážce k dani z lihu je
nejpádnějším důkazem, že jeden a týž
zákon pro různé země rakouské
se nehodí, že se centralisticka
Wiener
doktor
Körber
Rakousko
národní svaz
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Svatanoc.
Tatranská silhouetta.
10
article
Mrtvá ztichlost se tiskla těsně k sněžným
pláním a chabý stesk se plížil s bělavých úbočí
horských do širého, jaksi posvátně uklidněného
kraje v údolu. Strnulá nehybnost závějí, ještě
před nedávnem prudce zmítaných divokou vi-
chřicí, se leskla matnými úsvity v úkosmém do-
padu posledních paprsků denního světla, tlume-
ných mračným příkrovem zlověstných chmur.
Jakoby výhrůžka a připomenutí, i posvátnost
děsivost se choulily v příšerném změtení šera
temna a oslnivé běloby. Žal tisíců i tichá ra-
dost nemnohých se proplétaly v proudu, jenž
se táhl v divném zmlknutí všeho ruchu od hor
k horám. Byl svatvečer narození Kristova. Ta
jemná mlha se třepila nad krajinou v myste-
riesní ponurosti kletých dnů a jako výsměch
se vláčela pod černým nebem, stříkajíc jed do
duší lidí sklíčených a trpících. Jasná, radostná,
vítězná, jásavá byla ona dávná pověsť a kouzla
zaslibovala — leč v horských zátiších se každo-
ročně ohlašovala ve své památce smutně, ža-
lostně a trpce, a vždy ve smrtelnějším chladu
i dutějším zaznívala ohlasem. Nikoliv naděje,
sotva teplé vzpomínky budila, spíše zoufalost,
nové uvědomění marných tužeb a zklamání.
Soumrak srážel se v temnoty. Svatá noc
nejsvětější legendy devatenácti věků lehla do
bílého kraje. Svatá pověsť nesčetných davů lid-
stva devatenácti století plula v mrazivém ovzduší
jako temný přízrak a rozrušovala duše běd-
ných lidí —
Děsila se přízraku toho i roztřesená duše
starého Kavašy, potácejícího se v divém blábo-
lení od města po zaváté cestě k dědině Lokavě.
Kristův
11
article
Krví podlité jeho zraky viděly v temnotách bě-
lavý přízrak postavy Kristuškovy. Nebylo to
však krásné děcko, tiché a nebesky usměvavé,
jak si je vždy představoval, byl to sivý démon,
jenž v ruce třímal kalně se lesknoucí meč.
V před kráčela postava Toho, v nějž dosud
doufal, a on v ní nyní viděl Místu —
Starý Kavaša byl dnes v největší zoufalost
uvržen smrtí jediného syna Sama, mladíka ve-
selého a horkokrevného, jejž před čtvrt rokem
téměř bez příčiny v židovské harendě pobodala
postřelil žandár Rozsóny s pomocí krčmářovou.
Samko byl odvezen do města, kde v nemocnic
dnes vypustil ducha. Žandár a krčmář dostal
ještě pochvalu. Vždyť byl Samko zbůjník, mu-
sili ho zkrotit — — tót nem embér — — —
Kavaša byl po dlouhém svém utrpení, je
hož zakoušel po celou dobu nemoci a umírání
Samkova, vysílen a umořen. Dnešní pohroma
ho dorazila. Celá jeho zoufalost se v něm vze-
přela krutému osudu, vědomí osamocenosti ho
rozzuřovalo, a v duši kypěla touha po po-
Vyhodili ho na ulici, když bolem a vzte-
kem řval nad synovou mrtvolou. Leč chladný
vánek svaté noci nestišil. Tušení ho hnalo do
dědiny, tam chtěl dnes vykonati, čím bylo pře
plněno jeho nitro. Pomsta nad krčmářem a vra-
kem Samovým ho štvaly závějemi — —
Zdálo se mu, že se před ním vznáší po
stava Kristova. Vztahoval k ní zamodralé mra-
zem ruce, a sténal:
»Oj pan Kriško, cože urobil muoj Samko
přečo zomrel muoj šumný syn, cože urobil?
Zrak jeho spatřoval, jak postava kyne k ne
daleké dědině. Stín její ruky padl na krčmu
A znovu chrčel uřicený stařík:
mstě.
Kristuškův
Sam
Samko
Samkův
Kristův
Kriška
12
article
»Veď viem, dobre, dobre, len krčmu za-
pálím, diedinu nie, len dobre porátaj, že tu
všetky budů — — —
V hlavě Kavašově převrátily se již všechny
smysly. Zoufalá, šílená pustota mu v ní vířila,
a jen jediná utkvělá myšlenka ho hnala dále
zapálit krčmu — —
Byl jíž blízko Lokavy. Zarazil se náhle,
sklesl na kolena, a vztáhl ruce k přízraku:
»Kto že si ty, zkade že si, a čože chceš?
Si ty pan Kriško? Veď len l'ubiť si ty přiká-
zal, a nie zlobu — —«
Chvíli upíral zrak před sebe, a pak náhle
se vymrštiv, zachroptěl-
»Veď viem, to bolo vtedy, kedy si bol tu
na svete, však vtedy už nie. L'udia sú nie
krsťani, ako ty si chcel, sů šelmy. Veď viem,
i já som teraz zvier, a čo že ty si medzi námi
teraz ?«
Kavaša se sténavě ušklíbil. Oči mu zapla-
nuly divým vztekem. Rozehnal se rukou po
přízraku a zařval:
»Cože som ti len urobil? Prečo mňa
ubijíš? Niejsom šelma, ale ty vieš, že aj lúdia
tu niejsme. Prečo zle by nám každý robil, ked
by sme boli l'udia ?«.
A Kavaša v šíleném běhu se rozletěl k dě-
dině. Nohy pod ním umdlévaly, tělo trnulo
ledovém chladnutí, údy dřevěněly. Přízrak po-
msty se mu ztrácel před unaveným zrakem.
Zmíralo v něm cítění. Klesl do sněhu a zabořil
se až po ramena. Vztáhl v posledním vzepjetí
sil ruce k nebi, a zachrčel ve smrtelném tažení:
»Bože, bože, kdě že si ty, kdě pokoj
ludem dobré vole? Či není v tunajším kraji
ludí ?«
Zavanul vítr, a přehodil sníh přes šedivou
hlavu ubožákovu. A svatá noc plakala — —
Jan Havla sa.
Kriška
Rozehnal
Noha
bůh
Havel