Z Londýna, 14. prosince. (C.- B.) V dolní sněmovně učinil Norma dotaz, může-li se vláda důvodně domnívati že ostatní evropské velmoci budou souhlasiti aby zamýšlený kanál středo-ameri- cký byl pokládán za neutrální, bude-li Spo- jenými státy obsazen a opevněn, dále zdali republika Nicaragua přistoupila na výklad, který byl učiněn ve výboru pro zahraniční záležitosti amerického senátu, že totiž poměr mezi Spojenými státy a Nicaraguou má býti analogický jako poměr mezi suzerénema vasalem a zdali se vláda Spojených států připo- jila k protokolu londýnské konference z r. 1871, v němž se prohlašuje, že jest podstatnou částí mezinárodního práva, že žádná mocnost se nesmí vymknouti z povinností smlouvou stanovených, nedají-li k tomu souhlas strany jichž se smlouva týká. Carborne odvětil, že pokud se týče první části dotazu, nebyla učiněna mez vládou anglickou a ostatními evropskými kabinety žádná výměna názorů a že nebylo by účelno na další části dotazu tou dobou odpověděti. Na dotaz ve příčině rozřešení otázky čínské odpověděl Balfour, že lze doufati že ony otázky, jež je třeba projednati před vyjednáváním, budou co nejdříve vyřízeny Vláda nemá žádných zpráv o návratu čín- ského dvora do Pekina. Z Petrohradu, 14. prosince. (C. -B. »Petrohradské Vědomosti« kritisují řeč hr Bülowa a obviňují kancléře, že hlásá po- litiku čistého opportunismu. Z Nového Yorku, 14. prosince (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje z Pe- kina ze dne 13. prosince: Lichunčan a prino Čin oznámili úřadně vyslancům, že obdržel listiny, jimiž zmocněni jsou jmenem Číny vyjednávati a že jsou ochotn vyjednávání zahájiti, jakmile si toho vyslanc budou přáti.

Válka jihoafrická. Z Johannesburgu, 13. prosince. (C. -B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Konsulov různých států usnesli se, že podají lordu Kit- chenerovi dotaz ve příčině vládou vydaného na- řízení, kterýmž se omezuje nakupování potravin.

Volební ruch.

Otevření nového mostu přes Štvanici Důležitý komunikační prostředek byl dnea dopoledne odevzdán veřejnosti. Jest to provi sorní most, vedoucí z Těšňova od severozápad- ního nádraží přes ostrov Štvanici do sedmé části města. Holešovice-Bubny byly doposud spojeny s vnitřním městem pouze mostem Fran tiška Josefa. Most dřevěný z Františku umož- ňoval komunikaci jen v době výstavní a mez rekonstrukcí mostu železného, až konečně pro úplnou schátralost byl odstraněn. Jiným komu- nikačním prostředkem byly převozy a každému zajisté jest povědomo, jaké to byly primitivní prostředky dopravní. Velmi zdlouhavé a nepo- skytovaly nižádnou bezpečnost. Je tomu sotva několik dnů, co jeden pasažer nárazem na lod utrpěl těžké poranění. Nyní konečně všem zá- vadám a nedostatkům je učiněn konec. Ne sice na staletí, ale přece na hezkou řadu let. Prodlením doby snad také vyřízena bude otázka zřízení nábřeží od mostu Františka Josefa do Karlína a pak ovšem stane se také akutní otázka zřízení definitivního mostu kamenného přes Štvanici. Dnes byl provisorní most odevzdán veřej- nosti. Stalo se to slavnostním způsobem. Na začátku mostu, u Těšňova, chvojím, praporci národních barev a znaky města ozdo- beném, shromáždili se před 10. hod. dopolední četní hosté. Především obecní starší, členové městské rady, zástupcové stavebního úřadu obce pražské, dozorstvo stavby, podnikatelé, zástup- cové tisku a četní jiní interessenti, zejmena z dolejšího Nového města, z Karlína a ze sedmé části Prahy. Inspektor stavby, městský radní p. Sei- fert, stavítel z Holešovic, oslovil přítomné, zejmena oba náměstky starosty měst pražských pp. dra. Friče a Neuberta, poukázal na okol- nosti, které vedly ku zřízení tohoto mostua požádal náměstky, aby nový most po jeho do- stavění a řádném vyzkoušení převzali v majetek a správu obecní.

První náměstek pan dr. Frič vyslovil ne- líčené potěšení nad tím, že konečně dostalo se sedmé části královské Prahy kýženého spojení. Bylo by sice lépe, kdyby byl na těchto místech vznikl most definitivní, aletento postačí pro- zatím kladeným požadavkům. Nový most tvoří spojení mezi dolním Novým městem a Holešo- vicemi-Bubny. Obě části města budou z toho mít prospěch. Zvláště ovšem sedmá čásť, která je v neustálém rozkvětu a v níž nalezají se četné obecní podniky, jako jatky, elektrická centrála, plynárna a kde snad již za nedlouho čilý ruch rozvine se v přístavišti. Při této slav- nostní příležitosti poděkoval všem činitelům, kteří působili při stavbě nového mostu. Zejmena pp. inspektoru stavby měst. radovi J. Seifertovi, místodrž. radovi Filipovi, c. k. vrch. inženýrům Machulkovi a Vilému Rittersheinovi za intervenci při komisi vodoprávné, stavebnímu radovi J. Václavkovi za vrchní dozor, dále projektantu stavby městskému inženýru p. Rudolfu Ka- planovi, který zároveň řídil stavbu mostu, pak měst. inž. assistentu p. Václ. Trčov i z konání stálého dozoru, pak p. Ant. Kubešovi, mistru tesařskému a podnikateli stavby a firmě Fanta a Jireš za dodání železné konstrukce, která se zvláště osvědčila. Po tomto poděkování převzal náměstekp. dr. Frič nový most do správy obce, účastníci slavnostního aktu přešli most, načež byl most otevřen k veřejnému uží- vání. Na novém mostě vybírá se poplatek 2 hal. za osobu. (Podrobný popis mostu byl uveřejněn v »Nár. Listech« v čís. 262 ze dne 23. září 1900.)

Poslanec rada zemského soudu Věnceslav Hrubý, v královském horním městě Kladně. Ve schůzi voličů III. kurie, radou král. horního města Kladna dne 12. t. m. o půl 8. hodině večerní svolané, představil se jako kan- didát pan poslanec Věnceslav Hrubý, rada zemského soudu v Opavě, uvítán co nejsrdečněji voličstvem. Starosta města pan dr. Jaroslav Hruška, který schůzi předsedal, s největším uznáním zmínil se o všem, co kandidát pro ubohé slez- ské Čechy na sněmu opavském učinil a činí, doloživ, že kandidatura jeho tím, jakož i svým významem státoprávním stala se každému Čechu sympatickou. Poslanec pan Hrubý poukázav nejprve ku příbuznosti poměrů místních, jaké v jeho volebním okresu slezském, zejmena v Polské Ostravě a v městě Kladně panují, v řeči přes hodinu trvající vylíčil vznik a význam své kandidatury a poukázal pak k jednotlivým nej- důležitějším bodům v nynějším politickém zápase národa českého. Jako program programu, o který všecky strany bez rozdílu zasazovati se mají, označil práci pro blaho národa. Tužby a potřeby jed- notlivých tříd obyvatelstva budou zajisté nejlépe moci býti opatřeny, bude-li věc národa a jeho svébytnost zajištěna.

Řečník uznává oprávněnost stran konser- vativní a pokrokové, které u všech národů se vyskytují, ale ve společné snaze o národní blaho jedna druhou podporují, avšak odsuzuje tříštění se národa na různé strany navzájem se potírající a vyřizování otázek zájmovýchv boji politickém. Dle přesvědčení řečníka nenív českém národě demokratickém jediné strany, která by si nepřála, aby poměry dělnictva, které jest částí národa a bratrem mezi bratry se zlepšily, to však nemůže se státi prohlubováním protiv, nýbrž jich vzájemným vyrovnáváním tak, aby vyhověno bylo všem. Není-li možná fuse stran, jest nutna aspoň jich kooperace, pro kte- rou také jedna z českých stran se vyslovila. Řečníka dotklo se svého času bolestně, že část dělnictva odvrátila se od národnostia těžce nese, že u části mladší ge- nerace zavládá lhostejnost ve vě- cech národních, z čehož prospěch plyne jen našim nepřátelům. Národnost byla, co lid- stvo trvá a ona jako ideální statek zůstane, pokud lidstvo trvati bude. Řečník rozvinul potom obraz, jaký nastal po zrušení jazykových nařízení, ocenil náležitě jich význam, poukázal však, že Němcům ne- jednalo se jen o zrušení těchto nařízení, které na platných, národu českému plnou rovnopráv-

se Ella ještě uraženou. Expeditor byl zoufaly Při. vší své ohromné práci a zodpovědnosti měl bráti ohled na rozmazlenou dívčinu, která jeho vlídné rady si nevšímala, ale kárání opla- kávala. Doma považovali jej za netvora a Ellu za mučednici. Z »Bartla« se nemohla Ella naučit ničemu Objednán tudíž na radu expeditora »poštovní katechismus«, kde jsou již otázky a zároveň od- povědi a Ella se učila z toho. Každý den od jedné do dvou vyslýchal ji expeditor, čemu se naučila. Tato hodina byla pro oba strašná. Ex- peditor mluvil a vysvětloval, až mu v hrdle vysýchalo a krotil svůj hněv nad slečninou ne- chápavostí a pohodlností, jak jen mohl. Odcházel z této hodiny více uštván, než kdyby 5000 ba- líků byl expedoval. Ella, která s obtíží přemá- hala trochu té němčiny, bývala nevrlá a uražená nad tím, že »takový« expeditor ji kárá a někdy se i notně rozkřikne. Její špatný rozmar odnášelo také obecenstvo »Jest tu něco do Lhoty?« ptal se někdo. »Ne!« ozvalo se příkře od stolku slečny Elly, aniž tato uznala za vhodné dříve se pře- svědčit. Za chvíli jde do přihrádky té podívat se náhodou expeditor a vidí, že tam leží několik psaní a jedno soudní — »nutné«. Z té obce tak málo kdo přišel a přijde-li, pošle ho slečna pryč. Nyní v zimě zase čtrnáct dní mohou če- kat, než se někdo optá. Expeditor ovšem slečnu na to upozornil. Tato uražena vstala a obrátila se zády k němu, bubnujíc prsty na okně. »Prosím, jest tu něco restante pro Be neše ?« táže se hlas u expedičního okénka.

Ella volá od okna zase »ne!« »Přesvědčte se dříve, slečno,« připomněl jí expeditor. Slečna se chvíli rozmýšlela, má-li jít či ne, ale konečně šla. Nebylo tam nic a proto hodivši pohrdlivým zrakem po expeditorovi, pra- vila tazateli Benešovi nevrle, zlostně: »Nic tu není, vždyť jsem to už řekla.« Tazatel si ji prohlédl od hlavy k patě — a teprv odešel. Expeditor viděl, že se jenom s námahou zadržel, aby té nevlídné úřadníci ne- řekl cosi peprného a proto pravil jí sám, mírně svou zlost, jak jen mohl: »Tak mladé dívce ani nesluší být tak ne- vlídnou, máte to jedno, říci to znic tu není«, hezky nebo nepřívětivě.« »Po druhé si tedy vezmu noty,« odsekla Ella, hodivši sebou na židli a poněvadž měla opisovat poukázkové žurnály, pustila se do práce. Později se ukázalo, že psala žurnál pro po- ukázky tuzemské do knihy pro cizozemsko, uher- ský do bosenského a cizozemský že vůbec opsán nebyl. Expeditor musil večer po vší práci několik listů vyříznout a žurnály opravit. Po půl letě dělala slečna Ella zkoušku. Napapouškovala »poštovní katechismus« přece trochu, ale ptali-li se jí něco, co tam ne- bylo, aneb položili-li jinak otázku, neuměla od- povědět.

Páni komisaři vrtěli hlavami a jeden z nich jí řekl: »Zdá se, že jste příliš pilnou nebyla!« ale Ella dala se do usedavého pláče. Vidět plakat mladou hezkou dívku, nemůže ani ten nejpřísnější komisař. Připočetli tedy její chatrné vědomosti rozčilení a malé znalosti němčiny, projovili na- ději, že bude svědomitou pracovnicí v praksi a i theorii že bude hledět si osvojit. Ella kývala horlivě hlavou, slíbila všechno, odpřísáhla to před krucifixem, nechala tam zlatník na kolek na vysvědčení a jela vítězoslavně domů. Před tím telegrafovala tatínkovi po německu: »Zkoušku odbyla lehce a dobře!« Koncept k tomu na- psala si již doma. Doma vznášela se několik dní více nad zemí než na ní a na otázky, jak to dopadlo, odpoví- dala vznešeně, vytahujíc obočí: »Jak jinak, než dobře ?« Expeditor pravil svěmu soudruhovi: »Ted neschází nic jiného, než aby poštmistr jednoho z nás pustil a vzal ji. »Také se to už stalo«, odvětil mu kollega. »Nabídne-li se, že se spokojí s platem o pětku menším, než máme my, má jeden z nás vandr na krku.« Nestalo se tak na štěsti, — ačkoli tatínek s maminkou tuze rádi by to byli viděli. Dce- ruška by zůstala doma a její plat byl by pěkným přispěvkem do domácnosti. Mohla by se jí z toho pořídit výbava. Ale slečna o malé město ne- stála. Zadala si o místo manipulantky do Prahy a než to dostane, chodila na poštu pomáhat, aby nezapčmněla, čemu se byla naučila. Totiž dívala se z okna, jezdila s poštou na dráhu podívat se, kdo odjíždí a kdo přijel. S expe- ditorem, protože ji už ani nekáral, ani jí nie neporoučel, vycházela nyní dobře. Mezi tím dvacetsedm slečinek zadalo sio uprázdněné místo praktikantky na poště.