V Praze, v sobotu dne 15. prosince

K čislu 345.

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80 Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Göthea pomník ve Vídni. Z Vídně, 15. prosince. Dnes o poled- nách bude zde slavným způsobem odhalen pomník Götheův, postavený na velkém prostranství okružní třídy. Událost sama ne- vzbudila v obyvatelstvu rozruchu ni nejmenšího, a také v časopisech nejeví se pro ni zájem skoro žádný. Toliko dva žurnály mají slavnostní úvahy. »Volks- zeitung« vidí v pomníku Götheově důkaz, že Vídeň je a zůstane německou »Neue Freie Presse« si přeje, by duch Götheův sestoupil na Vídeň antisemitskou. Stojíme před řídkým případem, že můžeme s hlavním orgánem pseudo-pokrokové strany souhlasiti: aby totiž duch Götheův, práv jeho duch se snesl nad Vídní, ni- koli pouze ve smyslu filosemitismu a anti- semitismu, nýbrž v duchu všeobec né m. Götheovu geniu, tomuto universiálnímu poetovi pokloniti se může každý Čech. Proto také česká akademie věd a uměn vyslala sem čtyři své členy, předsedu vrch- ního stav. radu Hlávku, dra. Jaroslava Vrchlického, dra. Randu a dra- Raýmana. Němectvo vídeňské a něme ctvo rakouské je však dnes ovládáno du chem jiným: surovým, barbarským mommsenisme m. Úbytek hlasů pro sbciální demo- kraty v Haliči. Z Vídně, 15. prosince. Aby také cifrách objevil se úpadek sociálně demokra- tické strany při letošních volbách, sdělu- jeme: při prvních volbách v V. kurii, pro- vedených v Haliči r. 1897, dostali soci- ální demokrati celkem 36.000 hla sů, předevčírem sotva 18.000. Celá polo vina tedy jim ubyla. Konservativní velkostatek v Dol.

Rakousích. Z Vídně, 15. prosince. Včera kona zde konservativní velkostatek dolnorakouský poradu stran nastávajících vo- leb do poslanecké sněmovny a usnesl se. když byl zamítnut s liberály kom- promiš, hlasovati pro listu t. zv. s mí- šenou, ve které budou konservativci opat Dungel, opat Schmolk a svob. p Geusau a 5 liberálů, vesměs dosavadních poslanců a to bar. Ludwigstorff, Eltz. Kielmansegg, Skrbenski a Dobl hof. Císař ve výstavách českého výtvar ného umění ve Vídni. Z Vídně, 15. prosince. Jak jsme struč ně již oznámili, navštívil včera císař výstavu spolku »Manes« v domě umělců. Dal si po- dati komentář ke každému jednotlivému obrazu tajemníkem společnosti umělců Klo- basserem. Pochválil každé jednotlivé dílo i jeho tvůrce a tázal se tajemníka na spolek »Manes«. Dostalo se mu odpovědi, že do sdružení toho náleží mladí výtvarní umělci v Praze. Františka Bílka nazval panov ník jako plastika i jako malíře velice talen tovaným a dodal: »má hlubokou fantasii«. Při tom císař vzal fotografické reprodukce Bílkových obrazů, uložené v mape, a vše chny prohlížel. Také Stanislava Suchar dy »Poklad« velice se mu líbil. Sochorův kolosální obraz »Bitkau Střesetic« byl včera císařem prohlédnut po- druhé. Císař, aby naň obraz mohl plně pů- sobiti, postavil se do dveří sousedníno sálu. Jak povědomo, bylo dílo Sochorovo již ně- kolik dní vystaveno na dvorním hradě. Tentokráte císař opětně si je prohlédl. Take včera poutalo zase jeho pozornost. Dlouho před ním setrval, pohřížen v dumavé po- zorování. Když byl tajemník podotkl, že je Sochor přítomen, povolal jej císar a pra- vil mu: »Těší mne, že nalezám zase zde váš obraz. Zde je v lepším osvětlení než byl na dvorním hradě a působí na vzdále- nost výborně.«

Telegrafcké zprávy. Z Vídně, 15. prosince. (C.-B.) »Wie- ner Zeitung« oznamuje: Ministr pro kultus a vyučování jmenoval učitele tělocviku na státní reálce v Hradci Králové, A loi sa Krčmáře, okresním školním dozorcem pro české školy školního okresu pardubického,

čisls v Prazo za 2e a na venkově za 3 Předplacení

SlI a inseráty přijímá administracs v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a ezpedice.

Z Vídně, 15. prosince. (C.-B.) »W ie- ner Zeitung« uveřejňuje nařízení mini- sterstva obchodu ze dne 6. prosince, kterýmž se znovu upravují ceny soli, jež se v říši továrně vyrábí. Z Vídně, 15. prosince. (C.-B.) »W ie- ner Zeitung« oznamuje: Císař jmenoval vrchního inženýra a náměstka ředitele Praž- ské akciové společnosti pro stavbu strojů, dříve Ruston a spol., Lva Baudise, řád- ným professorem strojnictví na německé vy- soké škole technické v Praze. Z Vídně, 15. prosince. (C.-B.) »Wie- ner Zeitung« uveřejňuje známá již jmena od Rakousko-Uherska delegovaných členů rozhodčí komise v Haagu. Z Pešti, 14. prosince. (C.-B.) Finan- ční výbor poslanecké sněmovny rokoval o předloze zákona, jenž se týče kon- sulárních poplatků. Ministerský předseda Koloman Szell vyvracel zevrubně námitky, proti osnově činěné. Když byl ministr spra- vedlnosti Plosz ještě některé vysvětlivky po- dal, přijata předloha ve znění, o němž se byl usnesl výbor justiční.

Z Londýna, 14. prosince. (C.- B.) V horní sněmovně odpovídal státní podsekretář úřadu pro indické záležitosti Hardwicke na poznámky Rosebera, že Hardwicke, ač jest členem jisté ma- kléřské firmy na peněžní burse, vykonává přece svůj úřad. Hardwicke prohlásil, že se koncem tohoto roku svého činného účastenství při firmě vzdá, a že až do té doby svou úřadní činnost plně nenastoupí. Se všeobecnými zásadami Rosebery m pronesenými však nikterak nesouhlasí. Na to odvětil Rosebery, že trvá na těchto zásadách a že pokládá postavení u peněžní bursy za neslučitelné s úřadem ministra. Praecedenční případ tohoto druhu byl by největším nebezpečím pro nejvyšší zájmy správy země. Předseda ministerstva lord Salisburv na to prohlásil, že není žádné příčiny, jež by mohla zmenšiti vážnost, které se těší Hardwicke u svých kollegů. Názory lorda Roseberya nejsou pry odůvodněny.

FEUILLETON.

Slečna praktikantka. »Slečna Ella, nejstarší dcera pana officiála cukerní daně, bude praktikovat na poště« roz- neslo se městečkem. »Ach — vida! — vida — že námto také nenapadlo«, zavzdychly si paní krejčová, pekařka, hokynářka a ještě několik »menšíche i »větších« paniček. Ale co není, může být Mají dcery nyní na handlu v »Hohnelbe« »Gáblu« — až přijdou, také si zadají. Německy budou umět — tak co! A tak počítalo se i u officiálů. Ella vy chodila tři měšťanské, protože to bylo doma byla pak v Litoměřicích v německém klášteře Vysvědčení předepsaná pro službu poštovní stačila. Když povolení od ředitelství přišlo, udělala paní officiálová, šustíc hedvábím, u poštmistrů návštěvu a poštmistr uvedl slečnu do kance kře a představil ji dvěma expeditorům jakožto jejich příští pomocnici. Staršímu z nich uvedl ji jako žačku a slečně při tom řekl: »Po- važujte jej za svého učitele, slečno — co vám nařídí, tomu se podrobte. Buďte pilná, svědomitá, mlčelivá a k lidem přívětivá. Podejte mi ruku, že své povinnosti chcete řádně plnit.« Slečua Ella ruku panu poštmistrovi podala, ale expe ditora si moc nevšimla — nevídáno! Ta- kový ezpeditor!

Příští den zahájila svou úřadní činnost v nové »empirové« zástěře. Zastrčila si péro za ouško, odkudž ji stále vypadávalo. Smála se na kolemjdoucí pány a kecala inkoustem po stole a zástěře. Také na rameni si tři kaňky udělala a ucho jí od péra nekřesťansky pálilo. Expeditor jí vykázal práci. Měla rovnat recepisy poukázkové dle čísel. Dělala to chvíli. »To je fádní!« pravila, »nemáte jinou práci ?« Tak rovnat nákladní lístky, dívat se, je-li vše podepsáno, je li všude datum a otisk razítka. To bylo totéž, jako ty recepisy, jenom větš formát. Také to jí omrzelo dělat. »Tak opisovat „Meilenweiser“«, navrhoval expeditor. »Co pak to je ?« »Nu kniha, kde jsou uvedeny všechny pošty v Rakousku, a vzdálenost jich od úřadu našeho se tam musí vepsat. Ze starého se to opíše, kde jsou nové stanice, musí se vzdálenost vy- měřit a doplnit,« vysvětlil expeditor. »Nu tak, kde pak to je ?« »Zde!« Slečna vzala knihu, asi tak velkou, jako ročník »Lumíra«, a jala se ji prohlížet. Ta stará byla plná cifer, ta nová čistá. Dle abecedy bylo od každé písmeny hezkých pár listů pošt! Slečna opsala stránku a pře- bírala deset minut listy, myslíc si při tom, kdy to asi bude popsané. Ona to nevyplní — to by si dala ... Mezi tím bylo deset hodin a Ela šla na »gábl«, t. j. ke druhé snídani.

Při té příležitosti umyla si doma citronem tři inkoustem umazané prstíčky a přišla do kan- celáře až v jedenáct. — Odpoledne vůbec tam nešla. Bylo hezky a proto se rozběhla s ka- marádkami do lesa. Druhý den dostavila se do úřadu až po deváté. »Musíte se učit přesně čas dodržovat, milá slečno! — a musíte si zvyknout považovati svoji praxi za povinnost, nikoliv za nějakou je- nom zábavu«, řekl jí expeditor vlídně. Ella se rozplakala. Nechtěla ani opisovat »Meilen- weiser« ani rovnat recepisy. K ničemu jinému ji ještě pustit nemohli a proto jí řekl expeditor: »Čtěte si v »Bartlu« a podával jí knihu jako »To všechno musíte vědět, učte se pilně«, doložil. »Jest to německé«, namítla Ella, nahléd- nuvši do knihy. »Bohužel — jen čtěte«, odvětil expeditor. Ale »Bartl« je psán slohem úřadním, věty jsou přes celé stránky, výrazů Elle neznámých hemžilo se tam na každém řádku a proto Ella brzo knihu zavřela. A tak ubíhal den po dni, jen s tím roz- dílem, že expeditor nebýval vždy přívětivý, ale někdy slečnu praktikantku také káral, přidržujeji k pořádku a práci. Ona plakala, hněvala se doma na něho žalovala. Jiná svízel vznikla z okolnosti, že Ella žádného »úřadníího tajem- ství« neuznávala. Jakmile měla příležitost pře- čísti telegram nebo korrespondenční lístek, ihned obsah jich svým kamarádkám sdělila. Ty zase svým družkám atd. a žalob a mrzutosti se na poštu jen hrnulo. Bylo-li jí domlouváno, tvářila