kazy, mají-li jaké, nechají na úřadě ležet. Tak jest možno, že několik tisíc jmen, jichž majitelé již dávno odcestovali neb zemřeli, dosud se nalezá v kontrolních seznamech obyvatelstva. = Tragický konec svatební cesty. Z Říma se oznamuje: Zednický mistr Celestino di Romualdo z městečka Fiano Romano přibyl se svou mladou manželkou na svatební cestě do Říma a těchto dnu chtěl se vrátit domů. Mladí manželé dojeli dráhou až do Monte Rotondo. Aby se dostali do svého rod- ného městečka, musili přes říčku Grillo, přítok Ti- bery. Vede sice přes ni most, ten však byl povodní porouchán a uzavřen. Dva strážci mostu nabídli se, že na prámu dopraví oba manžele přes řeku. Prám ve prudkém proudu, se zakolísal a mladá žínka ze strachu omdlela. Manžel chtěl ji zachytit, avšak prám následkem toho tak prudce se nahnul, že vše- cky čtyři osoby, nalezající se na něm, sřítily se do řeky. Toliko jeden ze strážců mostu se zachránil, ostátní utonuli. Mřtvoly jejich dosud nebyly nale- zeny, za to ale ruční vak mladého párku. Ve vaku nalezaly se mimo jiné svatební šaty mladé žínky. Zachráněný strážce mostu byl zatčen.

= Dva výtečníci. Z Paříže se oznamuje Těchto dnů ubytovali se v jednom hotelu v ulici »Du Vieux Colombier« dva elegantní páni, z nichž jeden udal, že jest baron Elloff, major v německé armádě, druhý, že jest seňor Salez y Gardor, major ve španělské armádě. Záhy se spolu spřátelili a z uctivého mlčení ostatních hostí v restauraci hotelu mívali spolu učené hovory o vojenských záležitostech. Těchto dnů dostavil se Němec na policejní komisař- ství a žaloval, že mu bylo ukradeno z cestovní ka- bely 4000 franků. Zmínil se o tom svému španěl- skému kamärádu, jenž prohlásil, že rovněž byl okra- den. Domnělý baron Elloff vyzval na to šlechetného granda, aby věc rovněž udal na policii a oba odebrali se spolu na komisařství. Policejnímu komisaři zdálo se jejich udání dosti podivným a zahájil důkladnější pá- trání o obou cizincích. Obratným vyptáváním a opa- trným zkoumáním podařilo se konečně příměti oba »majory« k vyznání, že se navzájem okradli. Do- mnělý Elloff jest rakouský dobrodruh, seňor Salez v Gardor jest Levantinec. Aby krásný jich přátelský poměr nebyl porušen, byli oba současně vzati do vazby.

= Podivné rozsudky. Z Londýna se ozna- muje: Roku 1899 koupil jakýsi obchodník od továr- níka konserv konservované maso a tři tucty krabie s mořskými rybami. Neplatil a když byl žalován. vyhrál proces, poněvadž mohl dokázat, že továrník dodal zkažené konservy. Soudce dal dlužníku za právo a udělil přímou důtku žalobci, jenž byl »dosti nesvědomitý, prodávati potraviny, jež mohly mítiv zápětí těžké onemocnění a po případě dokonce i smrt konsumentů«. Jiní zákazníci továrníkovi potom rovněž odepřeli placení a také oni vesměs vyhráli proces. »Daily Chronicle« uveřejnila zprávu o jed- nom z těchto procesů a připojila k ní redakční po- známku, v níž praveno, že kdyby se takovéto kon- servy posílaly do Transvaalu, doporučovalo by se zaříditi to tak, aby padly do rukou Burům. Uražený továrník, týž, jemuž soudce byl vytýkal, že jest skoro vrahem, žaloval list pro utrhání na cti a žá- dal náhradu 2000 lst. a porotci povolili milému to- várníku 1900 lst., což činí více než 60 lst. za každé slovo redakční poznámky. Odsouzený redaktor se ovšem z tohoto rozsudku odvolal. — Z Milána se oznamuje: Před zdejším soudem projednáván těchto dnů proces pro urážku na cti, jehož výsledek vzbu- zoval nemalou sensaci. Jakýs kupec pohádal ses advokátem a v rozčilení zvolal na něho: »To je lež, vy jste lhář.« Advokát ho žaloval, ale jeho protivník byl uznán nevinným. Soudce odůvodnil svůj výrok tím, že v italské sněmovně při prudkých debatách padnou mezi poslanci ještě zcela jiné nadávky, než »lháři«, aniž se takovéto výrazy považují za urážku

Výroky jako: »to je lež«, anebo »vy jste lhář«, byly by v parlamentě považovány za velice mírné a ni kdo by si jich nevšiml. Dlužno považovati tón, jaký panuje v zastupitelstvu národa, za měřítko, poku lze připustiti ty které silné výrazy ve všedním ži- votě a tudíž bylo dlužno uznati žalovaného nevin- ným. — Tento moudrý soudce má rozhodně satyri- ckou žílu. = Pro viny nespáchané. Z Londýna se oznamuje: Těchtů dnů propuštěn byl z vazby po 27 letech jakýs David Rutter, jenž byl před tím dva- krát odsouzen k smrti pro zločin, jejž nespáchal. Roku 1873 pohnán byl před soud v Ipswichu spolu s jiným mužem, obviněným, že usmrtil jakéhos les- ního. Rutter vzal na sebe všechnu vinu a následkem svého vyznání odsouzen byl k smrti. Mnozí však věřili v jeho nevinu a dosáhli toho, že provedení rozsudku odročeno pod záminkou, že by vřed, jejž má na hrdle, způsobil odsouzenci hrozná muka. Lé- kařským ohledáním však zjištěno, že toto tvrzení jest naprosto neodůvodněné a poprava ustanovena na novo. Došlo však tolik žádostí, aby odsouzenci udělena byla milost, že konečně zmírněn trest smrti v doživotní nucenou práci. Nyní, když byl propu- štěn, vypravoval stařec pravdu. Vrahem lesního byi druhý muž, jenž byl s ním spolu obžalován. Ten však měl ženu, jež by byla zármutkem zemřela děti by byly ztratily otce, kdežto Rutter byl na světě samoten. Vzal tudíž všecku vinu na sebe a po 27 let za ni pykal.

= O sensační žalobě o rozvod dochází zpráva ze Sydneye. Známý anglický hráč cricketu Arthur Coningham žaluje patera O'Harana pro cizo- ložství. Mr. Coningham provázel se svou manželkou četu hráčů cricketu, jež před nějakou dobou odebrala se z Anglie do Australie, aby se tu zúčastnila něko- lika závodů. Navštěvoval tu dům kardinála Morrana a při té příležitosti pater O'Haran, tajemník kardi- nálův, zapředl milostný poměr s mrs. Coninghamo- vou; ona sama se přiznala ke své vině, avšak du- chovní prohlašuje, že výpovědi její jsou nepravdivé. Rozumí se, že svědkyně byla ve veřejném líčení soudu, jak to v anglických zemích obyčejem, vy- slechnuta o podrobnostech případu a podrobena přís- nému křížovému výslechu. Kardinál Morran byl po- volán jako svědek, ale nedostavil se, načež soud poslal do jeho domu a pohrozil mu, nedostaví-li se ihned, že bude násilím předveden. Kardinál se tedy dostavil a vypovídal na prospěch svého tajemníka. jemuž vydal velmi příznivé svědectví. Líčení byl odročeno a žalobce mr. Coningham, opouštěje soudn síň, byl by málem lynchován davem, jenž se roz- hodně zastával duchovního, který se těší nejlepst pověsti. Případ tento způsobuje ovšem v Australii ohromnou sensaci a poněvauž zúčastněné osoby jsou v Anglii vůbec známy, také tam.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chonani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 345—348. — Sněm království českého. Co to bylo hlavy lámání, má-li býti sněm ſsvolánči ne! Kdyby bylo šlo pouze o náš domácí parla- ment, nebyl by se pan Körber dlouho rozmýšlel, byl by prostě dekretoval: ne! Byl by prostě řídil se německým povelem, že bez dělného parlamentu vídeňského nesmí zasedati v Praz žádný dělný sněm. Byli tu ale sněmové jiní, již nalehali důtklivě na vládu, aby poskytla jim příležitosti usnésti se aspoň o vládní předloze, pokud. se týče zemské přirážky k dani z ko- řalky a tím poněkud pomoci svým financím. A tu by zajisté nápadně býlo vypadalo, kdyby byly svolány snad všechny sněmy, jenom český ne. Když stalo se usnesení zásadné, handrko- váno o to, jak dlouho zasedati má a toť se ví, že vláda tahala se o každý den. Konečně svo- lávací dekret vyšel. Předevčírem 12. t. m. byl sněm svolán a v sobotu 22. t. m. má býti poslán domů. Šťastný sněm! O, kdyby to byla říšská rada, kdyby mohli ve Vídni, z jednoho dne dva by udělali, aby zasedati mohla. Ale v Praze? Centralism je státní princip v této říši a sněm pahejl, zbylý ještě z doby samostatných krá- lovství a zemí. Pro sněm těch deset dnů stačí. Aby ale nevybočil z míry, byl svolán ku dvěma schůzím tento týden, v nichž mimo první, zby- tečné čtené vládní předlohy, o níž jsme se shora zmínili, nebylo vyřízeno nic. Na to byli poslanci propuštěni neméně než na čtyři dnv opět ku svým milým. V úterý se opět k na- máhavé práci vrátí. Za takových okolností ovšem na návrh posl. dra. Dvořáka o deklaraci arci- vévody z Este ovšem nedojde. To ale se chtělo aby naň nedošlo.

— Němci v německém světle. Národní naši odpůrci často nám vytýkají, že prý o nich a o jejich snahách hanlivě mluvíme, že je sni- žujeme a jim na cti utrháme. My sice tak ne- činíme, my pouze se bráníme, však kdyby ko- nečně ve vřavě bitevní padlo u nás slovo ostřejší, musilo by nám býti odpuštěno, kdyby uvážilo se, jak Němci soudi sami o sobě. Máme po ruce provolání, obsažené v »Eger. Nach- richten«, kde proti kandidátu německo-liberál- nímu doporučuje se kandidát německo-lidový a tam stojí o straně liberální: »Je to strana, která po desetiletí prodávala německý jazyk, německé právo, německý blahobyt za tučné příjmy a za vý nosná mista. To byla strana, která prů- během let udělala z němectví, kteréž tento stát učinilo velikým, hotovou nicku, a která je tím vinna, že této nicce hrozí utonutí ve slovanském příboji. To byla strana, která tou měrou seskan- dalisovala Němce v Rakousku, že si z nich Maďar, Čech, Polák jako z hloupých kluků tropí šašky. To je ta strana, jejíž vůdce Plener Němce zrovna tak zradil, jako jeho soudruhové. To je ta strana, jež všechen národ zaprodala Maďarům na jedné a uhelným baronům n druhé straně . . . A tato strana opovažuje se vám ze svého středu navrhovati poslance. A tak to jde dále. Když tak bratři o bratrech soudí — Dr. Pařík pokutován. Okresní školní rada litoměřická odsoudila p. dra. Paříka, sta- rostu města jako předsedu místní školní rady německé k pokutě 40 K na pouhé udání zná- mého prušáckého agitátora dra. Titty, že dr.

Pařík působil radou k tomu, aby několik če- ských dítek dali rodičové zapsati do české obecné školy. Z tohoto při nejmenším — po- divného — výměru odvolal se dr. Pařík k zem- ské školní rady, uváděje, že mu nemůže býti přece nikým zabráněno, aby udílel rodičům pří- slušné radě, vidí-li, že oni z nepochopení jsouce přemluveni, jednají proti prospěchu svých vlastních dětí a proti mravnímu rozvoji a dušev- nímu pokroku jejich, posílají-li je do školy, v níž vyučuje se jazykem dětem nesrozumitelným. Zemská školní rada nedbajíc toho, že dr. Pařík je i starostou města, předsedou české místní školní rady a předsedou některých spolků a jednot, jež o duševní pokrok obyvatelstva českého starati se mají za svůj účel, nedbajíc toho, že jako lékař na malém venkovském městě zcela přirozeně stává se prvním rádcem občanstva, uznala, že v udaných případech »přemlouvání« jednal jen jako předseda německé místní školní rady a potvrdila výměr okresní školní rady litoměřické a uznala, že je pokuta ona zcela přiměřená. V této záležitostí není ovšem řečeno již poslední slovo. Poukazu- jeme k tomu, kolik pokut musili by složiti předsedové místních školních rad v Duchcově, Teplici, Litoměřicích, Terezině, Břežankách, Litvínově atd., kdyby mělo proti nim zakročo- váno býti, hrozí-li vypovídáním z bytů, vyhlado- věním a zničením existencí, když za přátelskou radu ústní má býti dr. Pařík pokutován 40 K. Oč běží Tittovi, vysvítá z toho, že podal již opětně novou podobnou stížnost; chce něko- lika případy dokázati, že prý je dr. Pařík ne- způsobilý předsedati německé místní školní radě a že je nutno jej suspendovati. O »lepším« předsedovi by věru věděl.

— Z tramwaye. Správa elektrických pod- niků učinila již zase opatření, jež příčí se nejen předpisům, nýbrž i pohodlí obecenstva. Dosud byl každý vůz opatřen malou tabulkou, mnoho-li smí v něm seděti lidí a mnoho-li státi. Bylo sice jen theoretickým ustahovení to, neboť mnohdy se stalo, že vůz byl nabit dvakráte tak velkým počtem osob, než pro mnoho-li byl určen. Však od několika dnů tabulky ony jsou odstraněnya je-li vůz do nestoudnosti přeplněn, nikdo nemá práva, odkázati kondůktora na »předpis«. Správa naší elektriky jakoby zúmyslně chtěla obecen- stvo proti sobě popouzeti a státi se zařízením hodně neoblíbeným. Tabulky odstranila, aby však vykořistila lavic co nejvíce, rozdělila je kovo- vým bradlím a určila, mnoho-li osob v kaž- dém oddělení tím povstalém seděti musí. Ne- namitali bychom ničeho proti tomu. Proč mi- stem plýtvat a ho nevyužitkovat. Však slavná správa tramwaye vyměřovala místa patrně ne. lidmi s normální šířkou, nýbrž angažovala k tomu zvláště vychrtlé diurnisty, nebo jen těch a to bez zimníků, jen v lehkých tenkých kabát- cích dalo by se vtěsnati na prostor vyměřený tolik, kolik se zlíbilo vtěsnati tam pánům »z elektriky obecní«. Kdybychom tak požádali tři pány z komise elektrické, jež bychom si do- volili ustanoviti, aby laskavě si usedli na místa, jež byli tak blahovolně vyměřili jiným třem smrtel- níkům? Pěkně by se poděkovali. — Veřejné stravovny. Ze zprávy, již předložíl zemský výbor sněmu, je patrno, že frekvence stravoven v roce 1899 u porovnání s rokem předcházejícím značně klesla, čímž také zmenšil se o 55.979 korun náklad, který obnášel za rok minulý celkem 423.195 korun.

Potěšitelný tento úkaz je výmluvným dokladem k tomu, že není pravda, co tvrdili odpůrci této instituce, že stanou se totiž stravovny pohodlným útulkem lenochů a darebáků a pořádný člověk že se jim bude vyhýbati, naopak, ukázalo se, že právě lidé mravně pokleslí jim se vyhýbají. Snad proto, že byly zostřehy podmínky pro příjetí, na jisto ale frekvence klesla také tím, že dálo. se zprostředkování práce tentokráte způsobem mnohem intensivnějším, než dříve. K této činnosti, ve zprostředkování práce, slušno miti vůbec zřetel zvláštní. Zemský výbor zaměstnával se touto otázkou velmi důkladně i navrhl, aby nebylo zprostředkování práce obmezeno pouze na frekventanty stravoven, nýbrz stalo se všeobecným, tedy pro každého, kdo práci hledá, necht již má útulku ve stravovně zapo- třebí či ne. Zemský výbor je totiž toho ná- hledu, že nutno zřizovati vedle stravoven zvláštní samostatné ústavy pro zprostředkování práce.

K tomu ovšem bylo by zapotřebí zvláštního zákona. V komisi pro okresní a obecní záleži- tosti projeven souhlas s tímto stanoviskem zem- ského výboru, jen v ohledu tom se mínění rozchází, že dle usnešení komise má býti zřizo- vání poptaváren ponecháno okresům a městům s vlastním statutem a že tudíž povinnost, zřizo- vati takovéto poptavárny, zákonem stanovena býti nemá. Zřízení poptaváren nebude nijak na újmu stravovnám a jejich původnímu účelu, naopak působnost jejich bude zákonným upra- vením zprostředkování práce podstatně zdokona- lena, jelikož bude možno pak osobám práci hledajícím, pro něž stravovny právě jsou určeny, zaměstnání a výdělek opatřiti. Tím pak bude zamezeno, aby lidé, pro něž je práce s dostatek, stravoven zbytečně používali. — Z kruhů advokátských. Ministerstvo spravedlnosti vydalo dne 20. října t. r. pod čís. 13876 výnos, jímž se ukládá soudům, aby zastupo-