oněch států, jimž se povolují největší výhody. Vláda toho sice lituje, ale poněvadž není mezi Německem a Anglií žádné obchodní smlouvy, může Německo tarify upravovati dle libosti. Anglická vláda přikládá této otázce velký význam. Parlamentní podsekretář zahraničního úřadu Brodrick dovozoval, že celkem bylo z Transvaalu vypovězeno 4386 cizinců. Za účelem porad o požadavcích za od- škodnou bude jmenována komise, sestavená z důstojníků a osob občanských. Otázkao dovolení návratu vypovězených osob vezme se teprve meritorně v úvahu, až se navrátí ti, kdož byli nuceni při vypuknutí války Transvaal opustiti. Dolní sněmovna schválila ve druhém čtení dodatečný požadavek na válku. V prů- běhu porady prohlásil kancléř státního po- kladu Hick s Reach, že jest možno, že v prvním a druhém roce nebude lze ob- držeti z Transvaalu žádný příspěvek na vá- lečné výlohy. Na tuto možnost vzal prý už zřetel ve své finanční politice. Učiněný návrh, aby na příjmy z dolů byla uvalena přímá daň, za sluhuje prý bedlivé úvahy. Řečník si přeje. aby Transvaalsko a Svobodný stát oransžký přispěly značným obnosem na výdaje vá- lečné, ale vláda prý neučiní ničeho, co by mohlo průmysl v Transvaalsku spoutati aneb co by mohlo býti jeho rozvoji na úkor Z Londýna, 13. prosince. (C. -B.) »Pall Mall Gazette« píše, že pomořanský granátník chrastil asi radostí kostmi při vče- rejších vývodech německého říšského kan- cléře o reální politice. Výklady, jež učinil o politice Německa hr. Bülow, zní sice pro nás neobyčejně brutálně, ale jsou aspoň pravdivé a zdravé. Hr. Bülow mluví otevřeně. To by mělo platiti také u nás. Musíme býti vděčni za ujištění bez obalu pronesené, že německá politika nedá se vésti jinými pohnutkami nežli oněmi, jež jsou stělesněny v Bismarkově egoistickém a histo- rickém »Do ut des«.

O významu nastávajících voleb do říšské rady. Ve volbách neinteressovaný politik - vlaste nec nám píše: Dovolte, abych vám několika řádky projevil svoje mínění o nynějším volebním ruchu. Jakožto nestranný pozorovatel — ovšem že Čecha zcela rozhodný národovec — pova- žuju za samozřejmé, že mají vypsané volby do říšské rady ráz eminentně, to jest nad obyčei Poslušna příkazu vybrala jsem peníz, jen se nejvíce leskl, v domnění, když dostane nový. že jej více potěší. »Tady máte svůj spis a tohle to. Mamink víc dát nemůže, přichází vás příliš mnoho,« deklamuji odposlechnutou před chvílí větua podávám návštěvníkovi v předsíni na papíru dvacetník. Jaksi divně se na mne podíval, pak obé zastrčil do kapsy svého ošumělého svrchníku a po krátkém poděkování se odešel. Netrvalo ani pět minut, dvéře se ote- vřely znovu a jimi vešel usmívající se oteca za ním — k úžasu mému — obdarovaný právě prosebník. »Aha, chytil tatínka, že dostane víc! Dva- cetník je mu málo,« kombinuji v duchu. »Zavolej maminku,« přerušuje tati úvahy moje, ubíraje se s cizím pánem do svého pokoje. Matka slyšíc, oč jde, na rychlo uvázala čistou zástěru. Rozumi se samo sebou, že strčila jsem nosík do otevřených dveří pokoje. »Pojď, mamičko, pojď,« volal ji otec vstříc, »chci ti představit pana Křtína, člena zemského divadla, abys ho znala a podruhé, až nás přijde zvát k benefici, zase ho neod byla — —« Myslím, že rozpaky matčiny popisovati ne- třeba. Však její zaneprázdnění omluvilo ji s do- statek. Za veselé nálady přijímal otec od herce pozvánku (onen nešťastný papír) se vstupenkam a příslušný za ně obnos kladl před něho na stůl. Křtín sleduje počínání jeho prohodil do brácky: »Nezapomeňte, pane inženýre, na ,foršůs“ dvoušesták už mám ...«

a více než kdy jíndy politický a z naší, české, národní strany povahu naprosto demonstrativní. Proč byla říšská rada rozpuštěna? A proč byly nové volby vypsány? Jenom proto, že čeští poslanci na říšské radě za nutné uznali, chöpiti se téže zbraně, kterouž byli právě Němci zvítě- zili: že uznali za potřebí, uvésti na pravou míru váhu úspěchu, jehož německá obstrukce proti nám docílila, že odhodlali se provésti dů- kaz sílové či dynamické rovnocennosti naší s vítěznými poslanci německými, že zahájili odvetnou akci za ránu, kteráž nám zrušením jazykových nařízení byla zasazena, že vzepřeli se proti výboji německé zuřivosti a zarazili ústavní apparát zrovna tak, jako před tím uči- nila obstrukce německá, hlásajíce, že nedají říšské radě pracovat, dokud nebude odčiněno bezpráví nám způsobené. Šlo tedy o ránu za ránu a spolu o důkaz, že se v Rakousku nedá ústavně vládnouti proti nám. Za to byla říšská rada rozpuštěna a proto byly vypsány nové volby. Rozpuštění poslanecké sněmovny říšské rady bylo tedy především jakýmsi trest em. pokutou, jakýmsi kárným šlehem na české po- slance a zároveň pokusem, zjednati vládě důkaz. že poslancové čeští, kteří ministerstvo hraběte Clara srazili a kabinetu dra. Körbra ústavní vládnutí nemožným učinili, že tito poslanei nejednali v duchu asouhlasu s če- ským národem anebo že české volič- stvo zastrašiti a komandovati se dá, aby vyslalo do říšské rady po- slanee jiné. Jakékoliv, jenom jinél Proti důkazu poslancův o sílové či dynamické rovnocennosti českého živlu s německým měl býti vládou proveden důkaz nepevnosti, nestálosti, vrtkavosti českého lidu a tím také důkaz jeho menší síly, menší váhy a menší — nezpečnosti pro nepřátelský nám vládní systé m.

Jiného důvodu pro rozpuštění říšské rady nebylo a býti nemohlo, protože tvoří čeští li- doví poslanci jenom sedmou čásť poslane- cké sněmovny, a pro odpor či odboj malé menšiny se nikde na světě zákonodárné sbory nerozpouštějí, nejde-li vládě o to, a by se této zvláště nepohodlné men- šiny zbavila, aby tento odbojný živel zkro- tila, sneb aby lid, jejž tato politická strana za- stupuje, rozvrátila, politicky zdemorali- sovala. Toť — řekl bych — je v nynějším na- šem případu jasno a zřejmo každému, kdo jasně a zřejmě viděti chee. A jaká má býti, jakou měla by býti a jakou musí býti na to odpověď národa, který nechce a chtíti nesmí, aby se jeho národní a politický zápas stal hříčkou v rukou kterékoli vlády, který je hrdým a sebevědomým dosti, aby šleh, jenž do tváře mu vpálen byl, odrazil šlehem zrovna tak palčivým a jenž ukázati chce, že je marna spekulace na jeho vrtka- vost? Pokud možná, volba týchž po- slanců, jež vláda za trest man- dátů zbavila a jež vláda z ne- pravdy chce usvědčit. Zdravý, tuhý jasný opposiční smysl jiné odpovědi nedopouští.

Takový byl smysl a v tom ukázal se impo- santní, úchvatný a také vítězný účinek slav- ných kdysi, nezapomenutelných voleb de- klarantských. Vláda zbavovala deklaranty — Staročechy i Mladočechy — napořáde man- dátů a vypisovala volby za volbami, a národ český volil s úžasnou, obdivuhodnou jednomy- slností, opět a opět, stále tytéž poslance, beze všech úrad a resoluc, s tichým, železným kli- dem a leda jen s jakýmsi slavnostním aplom- bem, aby tím více zjevno bylo, že ani na chvíli se nerozpakuje, jakou má dáti Vídni odpověď. Běda bylo by člo- věku bývalo, kterýž by byl jakožto protikandi- dát vystoupil proti kterémukoli deklarantu — toho byl by stihl největší trest, jenž politika stihnouti může: byl by propadl obecnému po- směchu! Tehda nesměly se před volbami konat ani voličské schůze, aby se ne- zdálo, že národ se viklá, že volič- stvo se rozpakuje a že je potřebí znovu je rozplameňovat nebo pře- mlouvat.

Zcela takými mají či měly by být i volby nynější. Leč na to se tu a tam zapomnělo. Ve- liký význam mohutného, jednomyslného odboje proti ráně, jež nám zasazena byla, ustoupil tu a tam — bohužel — podřízenému interesu sta- vovskému, ať nedíme osobní marnivosti! Však buďme rádi: jenom tu a tam! Kde poctivé vlastenectví se druží s rozumem a rozum se šlechetnou nepodjatostí a osobní ryzostí, tam všude význam nynějších voleb byl pochopen. Tyto volby jsou nejméně vhodny k tomu, aby se jimi — více, než dosud — uplatňovaly zájmy ka- stovní nebo stavovské, aby se pro kandidatury vyhledávaly nějaké speciality odbo- rové. Těmito volbami má býti kruhům, jichž se týče, na vědomí dáno, že český národ není k tomu vyvinut a rozpoložen, aby nějaké rozpuštění říšské rady jej z rov- nováhy vytrhlo, jej rozviklalo nebo rozeštvalo. Tyto volby nemají — v našem smyslu — účelu, aby pro příští říš- skou radu vyhledaly a opatřily snad vhodnější a dělnější specialisty či odborníky, než jací tam byli dosud, o nikoli! Dělnost říšské rady aneb dokonce z výšená ještě dělnosť její není na ten čas naším cílema přáním a nesmí jím býti. Kdo však o sesílení stavovskéhoa odborového zastoupení nyní usiluje a k vůli tomu obecný soulad a společného ducha českého lidu ruší, ten dává křiklavě Vídni na srozuměnou, že staví zájmy stavu nebo společenské třídy své nad obecný prospěch národa a že si — zrovna ja ko vláda — přeje odstavení národně- politického boje a za to dělné,v jeho smyslu pracující říšské rady, i když národ je urážen a i když na společný, celkový a obecný program národa z vítězné německé strany nejsmělejší útoky se činí.

To nezakryje žádná fráze: My jsme zrovna tak rázní, ba ještě ráznější obranci státního práva, my také nechceme dělné říšské rady« . .. slova tu nic nedokazují, ale skutky. Nejde-li o pořízení dělné říšské rady, nemají stavovské či odborné kandidatury žádného smyslu, toť věc nad slunce jasnější; a provádějí-li se proti dosavadním poslancům takovéto stavovské kandidatury přece, jest zřejmo, že je ta předstíraná ráznost jenom plá- štíkem, jenž kryje snahy opáčné, ne-li dokonce malicherné choutky osobní. Dostane-li se ústavní život v Rakouskua v Čechách časem zase do klidných, řádných, zákonům a právu hovících poměrů, pak bude na čase vykonati přehlídku, nebylo-li by pro- spěšno, posíliti poslanecký shor český četnějšími zástupci stavů a odborů, ale kdo nyní, v zá- pasu obstrukce proti obstrukci o jiné zastou- pení českého lidu na cislajtanské říšské radě usiluje, než jaké bylo do 8. června, ten pracuje do rukou panu dru. Kör- brovi, je aspoň nevědomým poma- hačem nynějšího vládního sy- stému. Proto dovolávám se starého, osvědčeného zdravého smyslu českého lidu, který se vždy dosud slavně osvědčoval a kterýž je pedinou bezpečnou našízáchranou.

Volební ruch.

Prohlášení. Na schůzi rolnictva českého, konané dne 9. t. m., byl jsem prohlášen kandidátem strany agrární za venkovské obce skupiny příbramské. Prohlášení to stalo se bez mého so u- hlasu. Přihlásil jsem se jako kandidát ná- rodní strany svobodomyslné a nemohu tudíž samozřejmě přijímati kandidaturu od žádné jiné politické strany. Fr. König.

Různé zprávy. = Jedenáct tísíc lidí zmizelo. Z Curychu se oznamuje: Dne 1. t. m. konáno ve Švýcarsku všeobecné sčítání lidu. Nikde as nebyl výsledek sčítání tak překvapující jako ve městě Curychu. Zde chybí pojednou 11.000 obyvatel, jichž zmizení jest naprosto záhadné. Při posledním sčítání dne 1. ledna 1894 čítalo město 123.000 obyvatel a na základě této cifry počítaním narozených a zemřelých, přistě- hovalých i odstěhovalých, vypočítáván od týdne k týdnu počet obyvatelstva. Již r. 1898 dosaženo cifry 160.000, jež pak po různém kolísání dle vý- počtu vzrostla na 163.000, načež vznikl jakýsi úbytek a v týduu, kdy bylo sčítání, páčil se na 161.350. Těchto dnů uveřejněn byl výsledek sčítání lidu a tu zjištěno 150.228 obyvatel. Přes den zmi- zelo tedy z Curychu více než 11.000 obyvatel. Až dosud nebylo lze zjistit, kde se chyba stala, zdali při týdenních výpočtech, či při všeobecném sčítání. Dlužno hledati ji bezpochyby při kontrole obyvatel- stva, kdež se sice přesně zapisují příchozí, ale ni- koliv ti, kdož odjeli, poněvadž mnozí z nich, ze- jmena Italiani, neohlašují svůj odchod a svoje prů-