V Praze, v pátek dne 14. prosince.

K čislu 345.

čisto v Praze za 2 a sa venkově za 3h

Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci

NARUDNLSIY na oněsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a ezpedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Haličské volby. Z Vídně, 14. prosince. Telefon byl včera do Lvova i Krakova strhán. Zvláštní nehodou či náhodou. Tak se stalo, že zprávy o výsledcích voleb v V. kurii, jak prvních, tak zvláště užších, došly sem nadmíru pozdě, některé teprve po půlnoci. Následkem toho také spočívají úvahy dneš- ních listů o volebním aktu, včera v Haliči provedeném, na datech kusých a neúplných. Zpráva »Národních Listů« je celá. Dlužno jen dodati, že z bývalých přívrženců P. Stojalowského budou čtyři v kole polském: kromě Danie- laka, Bomby a Wilka ještě Fijak, v užší volbě zvolený. Celkový výsledek včerejších voleb, námi vylíčený po stránce politické, se tím nemění, v kole polském bude 12 poslanců V. kurie mimo ně 3. Strašná je porážka, kterou utr pěli včera sociální demokraté. »Arbeiter Zeitung« mlčky ji zaznamenává. Strašná je tato porážka ne pouze proto, že ztratili na ráz sociální demokraté ze 3 man- dátů 2, nýbrž také následkem hrozného zároveň úpadku hlasů. Nesehnalo jich Hudec ve Lvově více než 4903,a Daszynskému ubylo nejen něko- lik set, nýbrž několik tisíc proti roku 1897. »Neue Freie Presse« myslí, že včerejší volbou v V. kurii haličské je roz- hodnuto, že při tvoření každé většiny bude míti kolo polské zase rozhodu- jící slovc, a že každá vláda bude odká- zána na podporu Poláků. Mnoho, ba vše zá- viseti bude na tom, jak Poláci této své pře- vahy užijí. »Neue Freie Presse« nevěří, že Poláci na jisto setrvají na té linii, na kterou se vrhl ryt. Jaworski v květnu. a že kolo polske v budoucnosti nepůjde ce- stami, na které se dalo před červnem. Mohl-li dr. Pienta k jako ministr prohlá- siti, že trvá na stanovisku adresní osnovy hr. Dzieduszyckého a že

v boji mezi jednotným státem a rozšířením samosprávy zemí trvá při autonomii, potom prý není naděje, že se Poláci polepší a dlužno se připraviti na to, že kdyby na- krásně obstrukce česká byla zdolána, opako- vati se bude stará hra, která donutila Němce k zoufalému zápasu. Německé starosti. Z Vídně, 14. prosince. Stejně jako »Neue Freie Presse« posuzujíc karlínskou řeč dra. Kaizla toužila na to, že Čechové neřekli dosud jakou provozovati budou tak- tiku na radě říšské, lamentuje dnes také »Fremdenblatt«, že čeští kandidáti ne- dali sobě sice vázati ruce, ale vyhradili si úplnou volnost co do postupu. V této nejistotě — praví list — je nebez- pečí. To se rozumí, že jmenovaný žurnál viní ze všeho, co se stalo, Čechy, a jim vy- týká nesmířlivost naproti Němcům. Kdyby provozovali obstrukci na novo, narazili by prý na nejsilnější koalici a není prý dokonce jisto, že vždycky vyhráti musí menšina. , Zvláštní pomsta. Z Vídně, 14. prosince. Při obecních volbách ve známém poutnickém místě Maria Cellu zvítězili ve III. sboru křesťanští sociálové. Ostatní strany, aby se jim vymstily, vzdaly se ve II. sboru svých hod- ností a zvolily místo sebe obecní chudé, slabomyslné a hluché. Následkem toho vláda zrušila volby všechny a dosa- dila komisař e. Dr. Menger proti dru. Pientakovi Z Brna, 14. prosince. V Mor. Ostravě měl posl. dr. Menger řeč, ve které posu- zoval list ministra dra. Pientaka k vo- ličům a karlínskou řeč dra. Kaizla. O dru. Pientakovi pravil, že svým volebním progra- mem se dostal do takového odporu k pro- gramu ministrpresidenta dra. Körbra, že nemůže déle zasedati ve vládě. Mezi Němci a sociálními demokraty v Brně.

Z Brna, 14. prosince. Na včerejšek večer svolaly spojené německé strany, které kandidují v V. kurii skladníka Julia Schü- lera, voliče této kurie do redutního sálu. Socialisté rozbili shromáždění. Bylo jich na 2000. Zádali, by se jim dalo presidium, což však bylo odepřeno. Přítomni byli také bar. d'Elvert, dr. Gross a dr. Lecher. Mluvčím sociálních demokratů byl dr. Czech. Dr. Lecher a dr. Krziwaczek pro- hlásili sociálním demokratům, že jejich po- žadavek, aby se jim vydalo celé praesidium, připraví Hybeše o mandát. Dostali v odpo- věď, že socialisté raději mandát ztratí, nežli by se propůjčili za statisty liberálům. So- cialisté odešli potom do městského pivovaru, kde měli schůzi svou. Policie rozehnala účastníky schůze v redutním sále. Osobní. Z Vídně, 14. prosince. Professor ně- mecké státní průmyslové školy v Brně Ed- vard Janisch jmenován byl mimořádným professorem geometrie na německé technice. v Praze.

Telegrafické zprávy. Ze Lvova, 13. prosince. (C.-B.) Při dnešní volbě do řísské rady ve všeobecné kurii voličské ve Lvově bylo odevzdáno 23388 hlasů, z nichž obdržel samostatný socialista Arnošt Breiter 14057 a so- ciálně-demokratický kandidát Hudec 4903 hlasy. Při užších volbách do rady říšské ve všeobecné kurii voličské byli zvoleni: Ve Vadovicích rolník Matyáš Fijak, přívr- ženec strany P. Stojalowského 414 hlasy ze 739 odevzdaných. V Krakově Ignác Da- szynski, sociální demokrat 13.153 hlasy z 22.103 odevzdaných. Z Londýna, 13. prosince. (C.-B.) Par- lamentu byly dnes doručeny listiny o smlouvě mezi Německem a Anglií uzavřené 18. října t. r. ve příčině Číny. Z Londýna, 13. pros. (C.-B.) V dolní sněmovně prohlásil státní podsekretář zahra- ničního úřadu Cranborne, že Kanada jest vyloučena na německých trzích z řady

FEUILLETON. Pozvání k benefici. Z dávných upomínek Ley Ostrovské. Velmi často nepatrná příhoda oživujev mysli naší vzpomínku, časem sice již značně vybledlou, ale vábnou pro nás tím více, týká-li se někoho nám milého, nebo přimyká-li se těsně k zašlým časům našeho zlatého mládí. Tak i se mnou. Přišel mne pozvat známý herec z předměst- ského divadla na benefici svoji a tato jinak všední a často se opakující přihoda vzbudila upomínku na doby, kdy členové našeho divadla chodívali zvát k příjmům svým. Tenkráte nestálo ještě naše »Národní«,a poměr, který členstvo divadla k P. T. publiku zachovávalo, byl daleko sousedštější než nyní kdy velká scéna svou imposantností jakousi velkoměstskou upjatost přímo vnucuje. Ovšem, jiné časy — jiné mravy. Episodka moje týká se nebožtíka Křtína. který jistě v paměti starších návštěvníků zlaté kapličky naší uchoval si kouteček vděčné vzpo- mínky za služby, bohyni Thalii věnované. Byl to jeden z herců, jehož skromnost rovnala se jeho chudobě a kterýž prošelv pravdě trnitou cestou, než došel zaslouženého klidu v posvátné půdě hřbitova. Byla jsem tenkráte příliš malým děvčátkem abych dovedla někoho posoudíti jinak, než právě dle kabátu, jakým byl oblečen. Do technické kanceláře mého zvěčnělého otce přicházelo do roka sta návštěv, které jsme my děti roztřiďovaly dle toho, čím byla tělesna schránka jejich obalena.

Dobrá třetina těchto návštěvníků byli pro- sebníci. Ten prosil o zaměstnání, jiný chtěl do- poručení, nebo jsa v okamžité tísní dovolával se hmotné podpory. Takový ubožák byl na první pohled znatelný. Nesměle přišel, mačkaje klobouk v hrsti. přešlapuje s nohy na nohu a na otázku, čeho si přeje, odpovídal stereotypním: »Musím mluvit sám s panem inženýrem, přijdu, až bude doma.« Žádný z nich nechtěl nikdy říci jinému, co chce. Předesílám toto vše jako důvod k jasněj- šímu porozumění toho, co následuje. Jednoho krásného dopoledne, bylo to pře jakýmis svátky, uklízelo se u nás o překot. Starostlivá máť ve společnosti věrné naší posluhovačky Dvořáčkové myla a drhla jako závod. Bylo nás v rodině slušný počet a matka naše byla přílis velká hospodyně, která nelenila nikdy přidati ruku k dílu. V takový den generálního poklízení ne- bývala z pravidla hlava rodiny doma, čemuž ostatně se idnes každý z příslušníků silnějšího pohlaví rád vyhýbá. Zaťukáno nesměle na dvéře a tyto se po- otevřely. Já jako ustanovený cerberus měla jsem všechny, ten den nepříliš vítané návštěvy odbývati. »Račte si přát?« oslovím vstoupivšího, který klobouk v jedné ruce, v druhé žmolil kusbí lého, složeného papíru. »Rád bych mluvil s panem inženýrem, ozval se pán tichým, nesmělým hlasem. »Tatínek není doma, snad mohu vyřídi vaše přání, až se navrátí, « na to já.

»To ne, slečinko. Ale milostpaní snad bude doma, mohl bych s tou mluvit?« Příliš uctivý tón, kterým to pronesl a prostý jeho zjev způsobily, že jsem ihned v duchu od- hadla přání jeho. »Aha, nechce říci, co chce, — prosebník, stydí se za žebrotu.« Uvažovala jsem: přece mu neřeknu, ž jsem sama doma, když slyší z pokoje hlasy, nebo nezavolám matku od práce, nepředstavím mu »milostpaní« s vykasanými rukávy a umá- čenou. Konečně ze sebe vyrazím: »Maminka je doma, není ale obleknuta. Řekněte, co chcete, já to vyřídím.« »Tak tedy, slečinko, dejte jí tenhle lístek, ona už bude vědět, co s tím, já zatím zde počkám.« Vezmu složený papír od něho a loudám se do pokoje. Věděla jsem, jak budu as přivítána a proto jsem nepospichala. A stalo se »Co je zas, co chceš? Pořád se sem mu- síte courat, zašlapete to dřív než úklidíme,« zněla »uvítací« řeč matčina. »Je tu nějaký pán, nechce říci, co chce, tohle mi dal, že už budeš vědět.« Matka, zvyklá na mnohé výjevy, kdy pro- sebníci přicházívali s psanými dokumenty své bídy v ruce, aniž by na složený papír pohledla, povídá: »Bože, bože, zase žebrota. Mám mokrě ruce, sáhni mi do kapsy pro tobolku a vyndej dvacetník. Více dát nemohu, je jich příliš mnoho. A to lejstro mu vrat.«