kroky, aby jistá aktiva vlády transvaalské. jako na příklad podíl transvaalské vlády na nizozemskoljihoafrické dráhy a její právo dolovací, byla postoupena státnímu pokladu. Kancelář státního pokladu Hicks Reach odvětil, že by bylo žádoucí, aby značná část nákladů válečných byla uhražena ze jmění Transvaalska. Zpráva o resoluci stran vá- lečné půjčky byla schválena a pak v prvním čtení přijata předloha o válečné půjčce.

O podminkách prospivání škol po- kračovacích. Aby vyučování na našich živnostenských školách pokračovacích mělo řádný výsledek, jenž by také značnému nákladu odpovídal, mu- silo by místo večer konati se ve dne návštěva škol učni musila by. býti pravi- delná. Obé souvisí navzájem. Pro denní vyučo- vání hodí se výborně pondělek (a neděle do- poledne jako dosud). ls Velké řadě řemeslníků nečinilo by valných obtíží, postrádati učně o »modrém« pondělí; ostatně když by mistři s tímto závazkem po zákonu hocha do učení předem již přijímali, odpadly by veškeré /výmluvy. Dle, živnosten- ského řádus je mistr povinen, nčňůme»dopřáti časus kiiškolnímu ouždětání.Alevicož platno toto ustanovení, když hoši přicházejí. ponl celo- denní práci do večerní školy tak utaháni, že výkládů sledovatio nemohou? Jedná se tedyo poskytnutí vhodného času a ten jesta jen ve dne. Nechť položí školní úřadové ve školách obecných a měšťanských prázdno na pondělí (místo středy a soboty odpoledne nebo čtvrtka, jak venku bývá), a tento den budiž věnován vyučování řemeslnému; tím by se také o 2—3 hodiny více času pro ně nabylo, čehož třeba, jakž dále ukážeme. Že by mládeži odpočinek ve středu odpoledne tak nezbytným byl, pochy- bujeme; mnohým rodičům naopak bylo by ví- táno, kdyby jejich děti celé dva dny po sobě volno měly. A kdyby i uznávalo se ono stře- deční přerušení práce za vhodné a žádoucí — nu, nechť škola obecná učiní ten ústupek učňům, kteří beztoho na růžích ustláno nemají. Na některých školách v Čechách je již déle zavedeno vyučování denní a osvědčuje se výborně. Hoši tu s chutí pracují a docilí vý- sledků značně lepších než dříve. Že také učitel s větší energií pracuje než při mrkavém svitu lamp, ve zkaženém vzduchu a po denním ulo- pocení, toť na bíledni.

Velmi důležitou je pilná, pravidelná ná- vštěva školní; přísně se má trestat ne- A bývá též mezi ovcemi, že některé, za- myšlené o zelené trávě, jdouce po úhorech za pastvou, zajdou bezvědomě až nad potok, nade sráz... Stanou náhle na všech čtyřech — čumí dolů — a bázeň je uchvacuje a taký děs hrozný, že nemají ani síly ustoupiti. .. Patří v propast široce rozevřenýma očima — vlna se na nich třese, neboť celá kůže jich n se- chvěje... Ta propasť černá u jich nohou — jako beze dna a hranic — divnou má moc nad nimi... Řekl by někdo: krása smrti .. Cosi je tam táhne — cosi hrozného — černý drak... Odcházejí a vrácejí se zpět, v hlavě se jim motá, jakoby jim půda pod nohami ubíhala... Nepoznávají úhorů, po nichž se pá- saly po tolik roků — nepoznávají ani vlast- ních družek, tak se jim celý svět pozměníl !. Tak bývá nejednou mezi ovcemi; bývá tak i mezi lidmi, ale řídčeji. Málo jest takových, kteří by mohli smrti v oči popatřiti a neulekli se a nedali se ne strhnouti. Málo lidť, kteří by, stanuvše náhle u srázu, nahledli propasti ke dnu — třeba by propast ona bezednou byla — a potom, aby se vrátili s pýchou lídí smutných, kteří viděli smrt . .. Ti mohou býti mistry života. Daleko více bývá slepých mezi těmi zá- stupy, jdoucími za pastvou, kteří s utkvělým k zemi zrakem chodí nad propastí a nevidí ji... Až se jim země pod nohami usunovati počne, tehdy cítí, že se cosi děje, ale nevědí ještě, co. Teprve hukot laviny a odtrhujících se balvanů otvírá jím v hrůze oči, ale již je pozdě. Pod nimi propasť — nic jich neza- drží — nic jich nespasí... Niel! . . Hle, jak marně hynou ta stáda braví, jež stojí slepě nade srázem... (Důvěřujme bohu!) Cas vleče se — a lidé jdou stále, bez přestání. A míjejí se tiše, lhostejně, jakoby s

dbalost v tom směru u učně i mistra. Nebot postup vyučování nelze k vůli jednotlivcům za- staviti, a tím ztrácí nit jeho tito nedbali žáci, beztoho zpravidla nejslabší. Výsledky školství pokračovacího byly by také mnohem a mnohem lepší, kdyby na ře meslo, aspoň ve městech, kde škola jest, byli přijímáni jen hoši s lepším školním v zděláním — nikoliv analfabeti, kteří místo školy husy nebo krávy pásali. Kromě toho měl by se na obecných ško- lách pozměniti celý směr vyučování kresleni as po francouzském způsobu, jenž hledí spíše kreslení »užitého«, přihlíží ku praxi; nemaluje tak bezmyšlenkovitě po papíře jako zhusta u nás bývá. O kreslení na dívčích školách ani tu nechci se zminiti; to teprve nemívá smyslu žádného. Zároveň velice se doporoučí, zavésti ve vyšších třídách obecných škol drobné práce ve dřevě dle výkresů, což ve Francii, Anglii a namnoze i v Německu všeobecné jest a vý- tečně se osvědčuje. Hoši kromě praktické zruč- nosti se hravě tím naučí, zobrazovati tělesaa seznají hned účel toho. U nás přijde na to řada zhusta až ve II. ročníku pokračovací školy! 5nbiý To vše by ovšem vyžádovalo v prvé řadě změnu vyučování kreslenina paedagogiích, a to důkkadnou Aleosčím dřív a— tím lépe bude.němenseTa itd iisanm

delov sv oIIi dovaj)

Kdo věci rozumí, dozná také, že nynější vyučovací doba — 7 hodin týdně po2 školní roky, jež však jen 7 měsíců trvají — nestačují k tomu, aby se nastávajícím řemesl- níkům podalo vše, čeho nezbytně potřebují. Kdyby se vyučovalo v pondělí a v neděli do- poledne, získalo by se 9—10 hodin (proti ny- nějším 7), což by dobře vyhovovalo. Předměty, jimž se dosud vyučuje, jsou dobře voleny, až na účetnictví, jež se zpravidla příliš obsáhle probírá, vlastně kopíruje bez velkého přemýšlení z tisknutých knížek. Mohlo by se na polovinu zkrátiti; vždyť řeme- slníki větší potřebuje znáti pouze princip knih vedení, ale nezařídí si nikdy 5 i více knih. Spíše tu třeba, naučiti hochy technických řemesel sestavovati rozpočty na základě výkresů: třeba jen jednoduchých předmětů: nábytku, dvéří, stodoly atd. Za velmi důležité pokládáme, aby se hochům v posledním roce řeklo něco ze země- pisu a statisti ky, o úřadech vůbee (samospráva, úřady politické, soudní, berní),o právech a povinnostech občana atd. Nyní vchází v tomto ohledu živnostník do života úplně slep. neviděli, jakoby se neznali. Srdečnost a cit i lítost i žal i celý slovník andělské mluvy jest jim ze slechu znám dobře, ale nerozumějí mu. Jinýť mají u nich význam výrazy, jimiž kdysi promlouvaly matky, ženy, milenky, bratří, přátelé. Láska — tu zovou povinností a nejčastěji lao mívají ji na rtech svých. Žení se často mezi sebou nebo, jak říkají, snáze jest ve dvou hledati obživy a není tak smutno jako osamělému člověku choditi po této zemi, po šerém písku. Jeden druhému pomáhá, jeden za druhého nosí torbu cestovní, zlořeče osudu, který je spojil přísahou na celý život až do smrti. Na šeré té pouti pustínou stávají se pří- běhy, jež již úplně sevšedněly a neobracejí k sobě ničí pozornosti.

»Kdosi zemřel. . .« »Kdosi zemřel náhle !« . .. oel »Zajisté jej svět omrzel a podřezal se...« »Za to komusi dítě se narodilo .. . « »Narodilo se za to komus dětí tré na- jednou...« Narodilo se a více ku svému neštěstí, ku věčné bídě, k věčnému žalu. Smíchu neslyšel, jenom mluvu tichou neustálou jako bublání malé říčky, šepotající po písku. Jako ovce po úhorech, pouští nekonečnou, kdy rok suchý, neúroda, kdy trávy nena- roste — jenom trochu mateřídoušky a mléčí — chodí stáda ztracená, míjejí se, krouží, přechá- zejí vedle sebe tiše, lhostejně a opět dále, stále kolem, bez přestání, bez oddechu ... Tak lidé chodí jako ty ovce, hledající pastvy po zemi!.. Míjejí dnové i léta plynou — stejná, šerá, asn monotonní . .. U nás se leckde, zejmena v nově zříze- ných školách pokračovacích, zavádí nábo- ženství, ale dlouho se mu nevyučuje; za2 až 3 leta největší horlivci upouštějí od toho. Snadno si vysvětlíme proč; odrostlí hoši —a mnozí bývají světa dosti znalí — mají tu po- slouchati výklady bibli a katechismu, zcela takové, jako před lety v obecné škole. Tím ná- boženství uvádí se jen v nevážnost a trpí kázeň školy; tudíž pravý opak toho, čeho se chtělo docíliti. Zásadně je však věc dobrá a doporu- čujeme vřele, aby se zavedla všude na pokra- čovacích školách morálka, jak ve Francii na v šech školách místo náboženstvl ustálena jest (morale civique). Rozumné výklady, hoj- nými příklady oživené, zajímaly by i starší žáky a přispěly by zajisté značně k umravnění mlá- deže řemeslné.

Též pěstování z pěvu, třeba až po absol- vování školy pokračovací mělo by za následek šlechtění ducha a odvádělo by odrostlejší hochy od mrhání času v hospodách. V Belgii i Francii jsou všude ve větších městech kursy pro zpěv. Paříž sama vydává na ně ročně přes 300.000 franků. Tím si také vysvětlíme, proč tamní zpě- vácké spolky řemeslné poměrně na vysokém uměleckém stupni stojí. U nás, u snároda hud- bymilovného«, jak si sami lichotíme, nelze o umění ani mluviti, o procitěném a uhlaze- ném přednesu nebývá řeči. PERMvbl. evol lnE III. Aby se naznačené tu návrhy mohly pro- vésti, bylo by ovšem nutno, poříditi vhodné učebnice, a též učebnou osnovu učitelských ústavů v tom směru doplniti; pro nynější pů- sobící již učitele bylo by třeba zavésti doplňo- vací kursy, nejsnáze současně s kreslířskými kursy na průmyslových státních školách. Nemožností tu není; jest velice žádoucno, aby živnostenská společenstva — jimiž na věci nejvíce má záležeti — pak školní výbory, prů- myslové komory, vůbec všichni povolaní činitelé o této věci přemýšleli a domáhali se žádoucích změn.

Poznámka redakce. Není pochyby, že na četných místech lze vyhověti poža- davkům, v tomto článku vysloveným. Obtíže v přeložení prázdna ze středy a soboty odpo- ledne na pondělí, nastaly by jen ve velkých mě- stech, především v Praze, kde pro mnohé žáky není prázdna ani ve středu a v sobotu odpoledne, jež věnovány jsou učení náboženstvím nekatolickým, modellování, frančině a houslím, takže by toto vyučování musilo se položiti na ostatní všední dny (vyčerpávané od 8. do 12. a od 2. do 4. a 5. hodiny) o kterých by vyučo- vání musilo se prodloužiti do 5., 6., 7. a 8. hodiny večerní — ke kterémuž přetěžování ne- smírnému ani úřadové, ani rodičové by svoliti nemohli. Ale v Praze — jak již nejednou jsme ukázali — musí se zříditi pro pokračovací školy živnostenské s amostatné budovy škol- ní, jež by pak napořád, dopoledne i odpoledne mohly vydatnějšímu vyučování učňů sloužiti.

Odkladem vyřízení této »otázky« se tato dů- tklivá potřeba pokračovacího vyučování v Praze neodstraní, ale ovšem vyřízení její z tíží a zdraží, poněvadž místo stavební pro ony budovy bude stále drahocennější a za opravy nábytku a budov škol obecných a měšťanských, od set učňův užívaných, bude musiti napořád větší peníz se vydávati. Nejsouť ani nábytek ani budovy tyto zařízeny pro užívání ve dne v noci od dvojnásobného počtu mládeže, než pro jaké původně určeny, jak každému se stane patrným, kdo zachovalé školní místnosti německých škol, do kterých učňové připuštěni nejsou, srovná se scházejícími místnostmi českých škol, jež učňům propůjčeny jsou. Rozumí se, že odkládáním zří- zení samostatných budov školních pro učně od- kládá se také zavedení vydatnějšího vyučování učňů za dne a řádné využívání pomůcek ná- zorných, sbírek, předloh, modelů, látek, výrob- kův a zavedení průpravného pokusného vyučo- vání technologického. Že našim obecným a měšťanským školám chlapeckým vyučování zručnostem kre- slení rozhodně potřebí a že jejich naprosto ocitlo se na zcestí, nabyvši povahy rýsování měřických tvarů »od ruky«, o tom přesvědčení stále obecnější, rovněž tak, že kreslení na pae- dagogiích jest co nejbídněji opatřeno. I na školách pokračovacích příliš se roz- tahuje měřický ornament — vždyť se kdysi tlačil i do pokračovacích škol pro učně řeznické a uzenářské! — jakož vůbec učebné osnovy pokračovacích škol více hoví formali smu v jazyce vyučovacím, počtech, kreslení a mě-