1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 13. prosince.
Praha
2
masthead
K číslu 344.
Čisto v Praze za 2
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
Praha
4
article
NARUDNL
NARUDNL
na měsíc 2 K 30 b
Poštou-
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Změny ve stavu soudců na Moravě.
Z Vídně, 13. prosince. Rada zem-
ského soudu a představený okr. soudu ve
Valašských Klobůkách Bedřich Katz pře-
sazen byl do Valašského Meziříčí. — Soudní
tajemník ve Velkém Meziříčí Frant. Peček
jmenován radou zemského soudu a předsta-
veným okresního soudu ve Valašských Klo-
bůkách.
Rady zemského soudu byli jmenováni
soudní tajemníci: Julius Skutezky v Olo-
mouci pro Opavu, Jos. Körner v Mor
Šumperku pro Brno a přidělen ke krajskému
soudu v Novém Jičíně a Ludvík Hallav
Opavě pro Opavu. — Radní tajemník dr
Osvald Theimer ve Znojmě přeložen byl
do Olomouce.
Praha a Poznaň.
Z Vídně, 13. prosince. Ve stati »Praha
a Poznaň« vybízí »Ostdeutsche Rund-
schau«, tudíž denník, vydávaný ve hlavním
městě monarchie rakouské, vládu pru-
skou, aby jen hodně rázně po-
němčila Poznaň zemi a Poznaň město.
Chce-li vláda, může prý všecko. Nechať se
jen v Berlíně podívají na Prahu. Praha
stala se českou jen skrze rakouské vlády.
Ve městě, ve kterém před 30 lety nebylo
slyšeti hovoru leč německy, teď průvodčí
elektrické tramwaye nesmějí pronésti slova
německého.
Praha, která se honosila první německou
universitou, nemá ani jednoho nápisu něme-
ckého na nárožích ulic. Mohlo-li 80.000 Němců
v Praze býti zbaveno veškerých práv, pak je
totéž možno vůči 50.000 Poláků.
Katz
František
Julius Skutezky
Körner
Osvald Theimer
Němec
Polák
Morava
Vídeň
valašský Meziříčí
Velký Meziříčí
Pečky
valašský Kt
Ola
Opava
Jos
Morava Šumperk
Brno
Nový Jičín
Ludvík Hallav Opava
Znojmo
Olomouc
Praha
Poznaň
Berlín
5
article
Poslovaňuje-li se prý Rakousko, pak
prý Prusko musí germanisovati ener-
gicky a bezohlednosti ve volbě brutálních
prostředků může se naučiti nejlépe od drži-
telů moci nad Vltavou. Velkopolské Poznaň-
sko bylo nebezpečím, české Čechy stá-
vají se nebezpečím. Velevyslanec kn.
Eulenburg — končí list tuto podivnou
a prazvláštní apostrofu — nedávno meškal
celou hodinu na vídeňském dvorním
hradě. Snad tam také byla řeč o české
otázce? Praha a Poznaň, oba tyto póly
měly by sjednotiti Německo a Rakousko
ještě pevněji, nebo je docela rozdvojí, podle
toho, jaké se stane rozhodnutí. My můžeme
počkati ve všem klidu. «
K volbám volitelů v Plzni.
Z Vídně, 13. pros. »Arbeiter-Zeitung«
na několika místech stěžuje si, že prý volby
v Plzni v V. kurii provedeny byly ne-
správně a způsobem nezákonným, a že
musejí býti zrušeny, nanejméně ve dvou
sekcích, ve kterých bylo ve volebním aktu
pokračováno ještě na druhý den. List při tom
útočí prudce na místodržitelského radu Hans-
girga, že stranil při této příležitosti úplně
dělnictvu národnímu.
Z haličského sněmu.
Ze Lvova, 13. prosince. V rozpo-
čtové debatě zemského sněmu lidová
strana způsobí velkou debatu o poli-
tické situaci a postupu kola polského
na říšské radě.
Sociální poměry v Pešti.
Z Pešti, 13. prosince. Včera shluklo
se na podnět sociálních demokratů 5000
nezaměstnanců zdejších. Do jejich
schůze dostavili se také poslanci a zástu p-
cové magistrátu. Řečníci ukázali
k tomu, že počet osob, k nezaměst-
nanosti v hlavním městě uherském od-
souzených, stále roste a dosáhl již
počtu 30.000 osob. Po skončené schůzi došlo
k pouličním demonstracím, za kterých četné
osoby byly zatčeny.
Hans
Rakousko
Prusko
Vltava
Poznaň
Čechy
Praha
Německo
Plzeň
Vídeň
Lvov
Pešť
ArbeiterZeitung
6
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Z Vídně, 13. prosince. (C.-B.) »Wie-
ner Zeitung« oznamuje: Císař dovoli
Císař
Vídeň
7
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
rakouskému státnímu příslušníku Oskaru
Krausovi, aby přijal udělený mu úřad
královského řeckého čestného konsula II. tř.
v Karlových Varech a udělil jeho dosazova-
címu diplomu nejvyšší exequatur.
Z Vídně, 13. prosince. (C.-B.) »Wie-
ner Zeitung« uveřejňuje vyhlášku dolno-
rakouského místodržitelství, jež se týče do-
vozu paznehtového dobytka z Čech do Dol-
ních Rakous.
Z Vídně, 13. prosince. (C.-B.) »Wie-
ner Zeitung« oznamuje: Paní arci-
vévodkyně Anna Marie Terezie,
dcera pana arcivévody Ferdinanda, vel-
kého vévody Toskánského, zasnoubila se s
knížetem Janem z Hohenlohe-Barten-
steinem.
Ze Záhřeba, 12. prosince. (C.-B.) Ze
sněmu. V poradě o rozpočtu prohlásil bán
hrabě Khuen-Héderváry, odpovídaje
na vývody některých řečníků: Jsem s to
říci dnes jenom to, co bylo mým přesvěd-
čením již r. 1883, že totiž jenom na základě
vyrovnání zabezpečen je kulturní, hospodář-
ský a národní pokrok. Doporučovalo by se,
aby opposice místo neplodných rozprav
hospodářské práce horlivěji se zúčastnila.
Poslanec Durkovič přimlouvá se za při-
jetí rozpočtu.
Z Paříže, 12. prosince. (C.-B.) Gene-
rál Tournier byl jmenován velitelem 13.
armádního sboru.
Z Roterodamu, 12. prosince. (C. - B.)
Německá vláda vyzvala po přání vlády nizo-
zemské telegraficky německého konsulav
Laurenco Marquezu, aby převzal hájení zájmů
nizozemských.
Z Bernu, 12. prosince. (C.-B.) Komise
pro koupi centrální dráhy navrhuje jedno-
hlasně, aby kupní smlouva byla schválena.
Z Londýna, 12. prosince. (C.-B.)v
dolní sněmovně pronesl při projednávání
zprávy o resoluci ve příčině válečné půjčky
Charles Dilke přání, aby vláda učinila
Kraus
Anna
Marie
Terezia
Ferdinand
Jan
Khuen
Héderváry
Durkovič
Tournier
Laurenco
Dilke
Karlová Vary
Vídeň
Wie
Čechy
Dolo
Hohenlohe
Barten
Záhřeb
Paříž
Roterodam
Bern
Londýn
ner Zeitung
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z myšlenek pessimistových.
Napsal Wtadystaw Orkan. Přeložil Františel
Vondráček.
Míjejí dnové za dny — stejní, šeří, mo
notonní.
Lidé chodí sem a tam, jako ovce po úho-
rech, kdy padne rok suchý, kdy trávy nenaroste
a nic se nezazelená na kamenité pláni, kdy
bodláčí poschne, poláme se větrem, i to bo-
dláčí... jedině mateřídouška roste a jedovaté
mléčí, jichž však ovce nepožívají.
Tak lidé chodí jako ty ovce, hledajíce po
travy na zemi ..
Potkávají se, hovoří, potom zase jdou dále
s očima k zemi utkvělýma, hledajíce, co by se
nalézti dalo . ..
»Byli jste tam? A jak tam?« táží se vzá-
jemně.
»To, co tu . . .«
»Není ničeho?«
»Všude pusto a pusto, a lidí všude plno ..«
Chodí vedle sebe tiše, lhostejně. Ani hlav
nepozvednou, rozmlouvajíce. Mijí se zástupy.
přecházejí jedni druhé, a kdo silnější, jde ku
předu, předbíhaje druhé.
Mnozí z nich mají nohy sepjaty, podobně
jako ovce, jimž se nohy spínají, aby nepo-
bíhaly.
Chodí drobně a odírají i zkrvavují si kot-
níky při chůzi. Časem zapomínají, že jsou spjat
a učiní pohyb, jakoby chtěli plným jíti krokem
Tehdy vrávorají a padajíce bijí čelem o kamení
ostré na cestě Časem, chtějíce dohoniti těch.
již předem jdou, nedbajíce spoutaných, zkrva-
vělých nohou, dají se v skoky, jako ty vrány
se záhonu na záhon. Častokráte však klopýtaj
o půdu nerovnou a musí unaveni odpočívati na
mezi; mezitím jiní snadno je předbíhají: i ten
poslední žebrák o jedné noze je dohoní.
Potom již, poučeni, smiřují se s osudem
svým, drobí to, drobí, jak Pánbůh poroučí,
drobí za ostatními vyšlapanou stezkou . ..
Wtadystaw Orkan
Vondráček
10
article
Zvykli . ..
V zadu jdoucí, choří a staří, těžce prsoma
oddychují, jako měchem kovářským, postávají
co chvíle k malému odpočinku, lapají vzduch
otevřenými ústy jako pstruzi, kdy potok vyschne
— a vlekou se opět za ostatními bez ustání,
věčně, sbírajíce po zemi to, co přednější přešli.
A v očích všech v zadu zbylých žíří volně
oheň; vítr uhle rozdmychuje — počínají
svítit . .
Zlověstné světlo padá na jich líce a krvaví
je jako odlesk slunce, po západu, kdy padne na
roli a vlhké, šeré hroudy zrudnou rzí. Tajená
závist v srdcích všech žíří a plaje, závist, po-
vstalá z bezradné slabosti, hromadná závisto
pokrm, o vodu, již vypili zástupové, jdoucí pře-
dem v šeré, smutné, životní pouti.
Kdos objevil zřídlo životodárné. Jakmilez
něho voda tryskla jasným pramenem, již nahr-
nulo se kolem množství lidu, jež pokazilo onoho
objevitele zřídla, dupajíc po jeho těle; kolem
zřídla stanulo množství po nápoji toužící.
Náhle kdosi z kolemjdoucích vida, že s
ku zřídlu nedotlačí, zvolal:že
»Lidé! Toto zřídlo jest otravné!« ee
A měl hlas ochraptělý od větru a slyšet
nnie
ho bylo daleko.
Děs uchvátil nejblíže stojící, couvali —a
zmatek nastal v davu, podobně jako v mrave-
nisku čilém, kdy větvička se do něho vhodía
mravenci počínají si jako beze smyslů, jakoby
jim poslední nastal den.
A jako mravenci, již vzpamatovavše se,
snášejí štítky jalovcové, hlínu, jehličí a házej
ea A
11
article
na spadlou v mravenisko větvičku, aby ji při-
kryli — tak lidé, vzpamatovavše se z úžasua
strachu, berou hrstmi drny, štěrk i písek a ho-
rečnatě vhazují to vše ve zřídlo, až se úplně
zakryje a voda do země se ztratí.
Malý jen rozdíl v obou činech podobných.
Tam mravenci škodu v užitek změnili, učinivše
z drobné větvičky podvalí stavby hořejších pa-
ter — a lidé, vytrysknuvší zřídlo na poušti,
jež jim bádavý duch ze skály vydobyl, věčné
zřídlo života, oni v niveč obrátili. A to učinil
jediný, bezmyšlenkovitý výkřík. Potom, věříce,
že zničili jed, radují se velice mezi sebou, za-
pomínajíce svého hladu i žízně.
A odcházejíce žehnají křížem místo otravné
a děkují v srdcích vděčných bohu svému, že
jich vysvobodil od jisté smrti a zahynutí věč-
ného.
A dále, dále po té zemi bez odpočinku
jdou, v únavě snivé, jako ty ovce, bloudící z
jeseně po úhoru.
Kolem šeď a suchota, zelenost všecka zmi-
zela jako před zimou, kdy se všecko v utajený
život mění.
Olověné nebe tíží parným dusnem, ve svi-
slých chmurách vězní paprsky sluneční, aby ne-
dolétly země a horoucími polibky nevlily ohně
v tepny, krve k novému obrodu.
Posupnost bilá sedá na kameny omšelé;
za ní vleče se nuda, ona věštkyně života po
smrti, onoho bezkrevného života zemfelých.
Poušť a poušť — v ní rozprchlé záštupy
ztracených duší, hledající všude potravy bídným
tělům svým. A kdy ji najdou, povstane boj
mezi nimi a trvá tak dlouho, dokud slabší ne-
ustoupí, nebo dokud zavile a krutě bojující se
nevyhubí navzájem. Na hrobě jedněch živí se
druzí a modlíce se za zemřelé, z života se
těší. Klidni v srdeích svých, dokud mají před
očima louky zelené.