Dne 27. října 1900.

KANOLIC

Číslo 295

Strana 3.

Hilsner: Nemoh' jsem nic platit, poněvadž jsem tam nebyl. Předseda: Ona to tvrdí se vší určitostí. Cink tvrdí, že jste tam byl tehdy s velkou ženskou (Klímovou.) Hilsner: Ten den jsem tam nemoh' být. Předseda: Ano, on tvrdí, že jste s ním mluvil, že byla ve Zhoři pranice, že tam byl jeho bratr hudebník bit. Hilsner: Já tam nebyl, o tom nemohu vědět. Předseda: Vyšlo na jevo, že skutečně jste tam byl s Klímovou, jak celá řada svědků tvrdí. Hilsner: Ne, byl jsem v Jihlavě. Předs eda: 17. července se odbýval v Březině soci- alistický výlet, Hilsner: Nevím o tom. Předseda: Tu bylo mnoho lidí i jisté Brichtovy Aloisie a Karolina. Poslední zná Klímovou velmi dobře a tvrdí, že vás tam tehdy viděla s Klímovou tančit. Měl jste o tom výletu veliký širák t. zv. socialistický, měl jste ho na šňůrce a Karolina divila se, že s vámi Klímova tančí, po- něvadž jste tak divně vypadal.

Hilsner: Já měl žirák vypůjčený, ale to bylo v ji- ném čase. Předseda: Aloisie Brichtova vás viděla s děvčetem tančit; ptala se proto sestry a ta jí řekla, že je to K lí- movas Věžnice. Hilsner: Nemoh' jsem v Březině být, byl jsem v Jihlavě. Nepůjdu skrze výlet 3 hodiny cesty. Předseda: Tvrdíte, že jste si vypůjčil širák? Hilsner: To bylo v podzimku. Ten širák byl od obuvníka Peřiny. Předseda: Něco na tom je pravda, něco ne. Na podzim to nebylo. Hilsner: Na podzim to nebylo, ale když jsem přišel z cest — Předseda: Také to nemohlo být. (Pan předseda konstatuje z pracovní knížky, že Hilsner odcestoval 4. června 1898 z Polné.) 26. července 1898 nastoupil jste práci ve Ždáře. To jste byl již z cest doma. 26. července jste byl v Polné, to připouštíte? Hilsner: To připouštím. Koncem června jsem byl na cestách. Předseda: Peřina říká, že to bylo před výletem, kdy vám klobouk půjčil, poněvadž na výlet musil jít sám v jiném klobouku. Hllsner: To já nevím, na ten datum jsem nebyl Předseda: My na to přijdeme, kde jste všude byl. Ant. Lang je churavý, chodil ten den večer po vlici, viděl účastníky, vracející se večer z výletu a on viděl mezi účast- níky i vás a s vámi že šli venkovská holka — jak tvrdí — tak veliká jako vy. Hilsner: Ten datum mě nemoh' vidět. Předseda: On vás viděl ale ještě později, kol půl 10. hodiny večer směrem k Horní Věžnici. Hilsner: Mě rozhodně nemoh' vidět, nebyl jsem doma, byl jsem v Jihlavě.

Přodseda: Také mýtný Hazuk a vás viděl v ten den. Hilsner: Mě rozhodně nemohl viděti, já byl v Jihlavě. Předseda: Kde jste tedy všude na cestách byl? Kdy jste vyšel z Polné? Hilsner: To si nepamatuji; v červnu byl jsem s ňákým kamarádem, ten zůstával v Jihlavě; psal mi kartičku, že půjdem na cesty do Německa, že tu v Ra- kousku nic není, že tu žebrota, Šel jsem do Jihlavi do bytu Červinkovy. Obžalovaný uvádí, že s Červínkou rozešel se, jel rychlíkem do Německého Brodu, odtud šel do Chotěboře, tu druhý den šel po israelitech; odtud šel na Skuč, Ždirec, Hlinsko. Také tu chodil po israelitech; odtud šel do Chrastě, Chrudimi, Luže, Přestavlk, na to do Vysokého Mýta, kam přišel odpoledne na stanici. Tam zaléval mezi jiným květiny a tam poznal opět Červínku, jenž měl široký klobouk a rudou mašli. Pan správec dal jim oběma večeři; ráno šel Hilsner s Červínkou na hejt- manství pak chodili po židech, šli na Kostelec nad Orlicí, pak do Rychnova nad Kněžnou, kde šli opět po židech. Červinka tehdy sloužil; potkav syna správcova žádal o zá- palky a když ten mu dal zápalky české, Červínka mu vy- nadal, nemá-li německé nebo dělnické zápalky. Přišel správec a dal Červínkovi pár facek. Ježto v Čechách nemohli práce najít, šli na Moravu. Šli přes Litomyšl do Litovle, Jihlavi, do Březovic a tu se s Červínkou rozešli. Hilsner chtěl jíti do Brna, Čer- vínka ne: že půjde do Olomouce a na Jihlavu. Rozešli jsme se — uvádí Hilaner; já šel na Boskovice, on na M. Třebovou. Pak šel jen po israelitech na Letovice, Blan- sko, Brno, Královo Pole, odtud na Křenovou do hostince. Tu jsem byl několik dní, hledal jsem práci; bylo to však v letě a proto nemohl jsem práci dostat. Tu jsem potkal opět v ulici Červínku a ten mi řekl, abych šel na jeho jméno k sociálně-demokratickému pokladníku pro peníze.

Ten to vydal a šli jsme do hospody. Umluvili jsme se, že půjdem na Znojmo; tu jsme byli několik dní a byli by- chom tu zůstali, ale málo nám v továrně, kde jsme pra- covali, platili. Dostali jsme se pak do Dačic, Kelče na stanici, doBatelova, Třeště; tam jsme přišli v pátek. Šli jsme k rabínovi, aby nám zaopatřil nějaké jídlo. Ale ten ho chtěl opatřit jen pro jednoho člověka. Šli jsme pak pryč; já opatřil jídlo Červínkovi u paní Ji- sternicové. Červinka tam spal. Šli jsme do kostela, v so- botu jsme šli také do kostela a po té řekl Červínka, že půjde do Německa. Já povídal, že nepůjdu; řekl jsem, že půjdu do Jihlavy. Červinka se ztratil potom; já chodil v neděli rano po israelitech. Vzal jsem si věci — šel jsem do Brtnice, Třebíče, kde jsem šel po israelitech. Tu byl jsem několik dní a šel jsem do V. Mezeříče na sta- nici. Druhý den jsem se sebral, dostal jsem z kasy zlatku, pak šel jsem po několika israelitech: šel jsem do Měřína, Kamenice, Luk a do Jihlavi — to bylo v páte k. n Nevěděl jsem, kam mám jíti, tak šel jsem na stanici (stravovna), tu byl jsem dorána, dal jsem si na p sat cestu do Polné, aletam jsem nešel. Druhý den, v sobotu, šel jsem k paní Červinkové — nevím zda před 10. či po 10. hod. dopoledne. Vyprávěl jsem jí o svém rozchodu s její synem. Nechal jsem si tam pinkl, šel jsem do synagogy, pak do israelitské hospody »u Stránských«, po obědě šel jsem po Jihlavi. Jeden Červinka tam měl holku, nevděl jsem ulici, ani jak se jmenuje, šel jsem tam a vzkázal ji pozdrav. Šel jsem pak k pí. Červinkové a tu jsel m přeno coval jen jednu noc — ze soboty na ne dě lí. Druhý den jsem se sebral a šel jsem k pí. Wisrofské,

to bylo okolo osmi až půl deváté hod. ráno; žádal jsem podpora. Měl jsem špatný klobouk a ona mí dala šedivý klobouk. Od jiné paní jsem dostal límce Šel jsem k paní Červinkové, zapakoval a ráno jsem šel prýč — chtěl jsem jíti na židovskou kasu k p. Taussigovi. Ten nebyl doma. Tak jsem šel do Nové ulice k p. Metzlovi, on mi vydal 4 šestáky. Nebyl jsem spokojen. Předseda: Kolik to bylo hodin? Hilsner: K p. Metzlovi — to bylo 10 hodin, kdy jsem šel odtud, nevím. Šel jsem na oběd, po obědě jsem šel po více israelitech, k pí. Ledererové a j. — pokud bylo vidět. Pozdě večer jsem šel do Bahnhofgasse do hostince »u černého orla« ; tu spal jsem v maštali s více lidmi. Podomkovi řekl jsem, že jsem z Polné, že knížku nepotřebuji. Řáno jsem šel k pí. Červinkové, sebral jsem si to, šel jsem ještě po několika israelitech. Šel jsem pak do Zinnersdorfu, přišel jsem tam k polednímu — tam mi dal p. Neumann oběd a korunu. Pak jsem šel do Ousobí, Heralce, Větrného Jení- kova, druhý den na Humpolec, Německý Brod. Tam jsem šel po israelitech, také ke kase; byl jsem tam přes noc, druhý den šel jsem v poledne do Štoků, odpoledne šel jsem do Polné. Tam jsem přišel v pátek. Nikdo nebyl doma, jen tetka. V neděli jsem se sebral, šel jsem do Žďáru k Benešové, s níž měl jsem známost. Vstoupil jsem tam do práce, ale vrátil jsem se domů a vyzval jsem as po 3 dnech Fr. Skálu, aby šel pracovat do Žďáru. Tam jsme pracovali krátký čas, odešli jsme oba; mrzelo mně to tam, že jsem spadl se stráně. Byl jsem tam na bytě u nějakého Lišáka.

Pak jsem se vrátil domů. Předseda: Že jste byl mezi 8. až 10. červencem v Třešli, to je zjištěno. Také zjištěno, že jste byl od 10. do 11. v Stonařově; mezi 11.—12. jste byl v Třebíči, od 12. do 13. v Meziříčí, od 13.—15. v Kamenici, od 15.—16. na sta- nici v Jihlavi. Ale teď počíná ta mezera mezi 16.—18. červencem, to nemáte zjištěno, kde jste se nalézal. Hilsner: To jsem se v pondělí, 18., objevil ve Větrném Jeníkově. Předseda: V Jihlavi jste udal, že jdete do Polné a tu jste k otázce také důsledně odpověděl, že jdete do Polné. Hilsner: Z Polné do Jeníkova je kus cesty. Předseda: Tady máte výslovné sdělení jeníkovské stravovny: »L. Hilsner, tov. dě ník, přišel z Polné 18. čer- vence v 6 hodin večer. Druhý den ráno v 7 hodin odebral se do Humpolce. Práci zanešenou neměl, přišel z Polné, od- kud vyšel 16. července .« Hilsner: Vysvětluje věc, ale zmateně a velice chabě.

Předseda: Je víře nepodobné, že byste byl ty dva dny v Jihlavě. Nyní se dovoláváte rodiny Červinkovy; ale ti říkají, že jste byl tam jednou na noc, ale že to ne- mohlo býti v tu dobu. Zejména Moric Červinka a Mat. Červinková tvrdí, že jsta tam byl, když byl Vilém Čer- venka doma. Hilsner: To jsem tam taky byl a pak jsem tam byl podruhé. Předseda: To oni nepotvrzují. Hilsner: Mlčí. Předseda: Udal jste, že jste byl u milenky Čer- vinkovy, jistě Anny Abreutové; ta ale říká, že jste tam byl s Červinkou. To jste tam tedy nebyl v červenci, neboť v tu dobu Červinka v Jihlavě nebyl. Hilsner: Já jsem tam byl s ním a sám taky. Předseda: Ona tvrdí, že ne. Co tkne se toho Maxm. Metzla, je zanešeno, že Leo- pold Hilsner dne 17. července obdržel 20 kr. podpory a ne 40 kr., jak vy jste říkal. Zanešeno tu, že jste dostal 30 kr. ale to bylo jindy. Hilsner: Já tam byl vícekrát. Předseda: Jak daleko je z Jihlavi do Žďáru?

Hilsner: Kdyby se šlo na Polnou 7 hodin, kdyby se nešlo na Polnou . . Předseda: Ono je to zjištěno asi 18.9 km Hilsner: Ono se může jíti také jinudy. Předseda: Witrofská tvrdí, že dala jistému mla- díku klobouk, ale to nebylo v červenci. Ohledně noclehu tvrdil jste, že jste u Červinků no- coval dvě uoci. Dnesjste to oprav il. Hilsner: (Mluví cos o pracovní knížce — že tehdy nezanášel nic do knížky jako u hostinského.) Já jsem spal u paní Červinkové jednu noc. Předseda: Ona tvrdí, že jste tam a ni jednu noc nespal. To tvrdí i ostatní členové ro- diny Červinkovy a také to nebylo 17. července, kdy jste byl u Abreutové. Hilsner: Já jsem tam byl jednou s Červinkou, pak sám. Předseda: Jak je to s tím vojákem Blažkem v Jihlavi? Hilsner: Myslím, že jsem ho tam tenkrát potkal nesl ňákou knihu k hejtmanovi. Předseda: On tvrdí, že to tak nemohlo býti, ne- boť 16. července v poledne službu nastoupil, později měl požární hotovost. Hilsner: Tak to bylo jiné datum. Určitě to také nevím

Předseda: Ale vy jste to určitě tvrdil, že to bylo 17. července. Hilsner: To jsem ho tam potkal, tak jsem si my- slil, že to tak musilo býti. Předseda: Víte, že kostra v lese Mršníku nale- zená byla přikryta větvemi a mechy různého stáří vrstev. Z toho se soudí, že mrtvola byla ukrý- vána. A je více svědků, kteří tvrdí, že vástam ča- sto viděli sedět, stát a jinak. Hilsner: Já do panského lesa jsem nechodil. Tam je veřejná cesta, může se tam chodit, někdy mě tam mohli vidět, ale tyhle časy ne. Snad když jsem šel ze Štoků. Předseda: On vás viděl Pešák po 6. hodině večer 21. července, ale vy jste si ho nevšíml. On vás tam také viděl v září, seděl jate tam, byl jste zadumán. Hilsner: To já nevím. Snad jsem šel skrz pan- ský les do Německého Brodu pro peníze. Předseda: Vy jste tvrdil, že jste 21. července byl na Ždáře. Hilsner: Protože jsem nevěděl sám, kde jsem ten den byl. Předseda: Znáte nějakou Marii Strašilo- vou? Ta tvrdí, že vás viděla v září, jak jste se scho- vával za strom. Hilsner: To není možné.

Předseda: Vždyť jste byl v Polné. Také Marie Vacková vás viděla 21 kroků od místa, kde nalezena kostra Klímové později, seděti. Hilsner: Proším, to není pravda, o té věci nie nevím. Předseda: Soudí se, žejstemoh' tu mrtvolu přikrýv at. Hilsner: Do panského lesa jsem nechodil na procházku. Předseda: Slyšel jste, že s Anežky Hrůzové bylo šatstvo strháno? Také u Klímové šatstvo rozstrkáno. Kostra nalezena s kusem košile. Z toho se soudí, že ten, kdospáchal vraždu na Hrůzo vé, spáchalji i na Klímo vé. Hilsner: Já žádnou vraždu nespá- chal, onínic neví m. Předseda: Co ta Benešová? Hilsner: To byla má holka. Předseda: Ta také říkala něco o Klímové. Hilsner: Já žádnou Klímovou ne- znám, nevím o ní nic- Rada Danzer: Do kterého času jste měl a Bene- šovou známost? Hilsner: Od r. 1897 až do času, co jsem přišel do vyšetřování skrz ní. Rada Danzer: Jak to přijde, že jste se tak dlouho v Jihlavě zdržoval. Byl jste tam v pátek, v sobotu a neděli. Hilsner: V pátek jsem po israelitech nemoh? chodit — tam jsou bohatí židě. V sobotu také nemoh' jsem nikam chodit, ježto židé nic nedaj' — až teprve v neděli. Rada Danzer: Udal vy jste tomu, co psal do knihy v Jeníkově ve stravovně, že přicházíte z Polné? Hilsner: Já to udat nemoh'. Rada Danzer: Ale dřív jste udal: Já se nepa- matuju, co jsem v Jihlavi a v Jeníkově ve stravovně udal. Ale dnes jste řekl, že jste to neudal. Hilsner: Já se určitě nepamatuji.

Rada Danzer: Věděl jste před svým zatknutím. že se ve Zhoři odbývá pout? Hilsner: Ten čas nevěděl. Že ve Zhoři ponť bý- vala, to jsem věděl. To jsem slýchával, ale o poutích jsem si nepamatoval, to mně nic takového nebavilo. Rada Smutný: Vylíčil jste nám cestování po světě a v kníž e máte jen 4 stanice zaneseny. Hilsner: První pracovní knížku mi zfalšoval ka- marád, měl jsem být skrz to potahovaný a šel jsem k sta- rostovi, ten mi dal novou knižku za starou. Na to jsem měl Begleitschein — tam jsem měl všechny stanice za zna- menané. Rada Smutný: Ten Begleitschein nemáte? A du- plikát je vydán teprve v září. Hilsner: V Moravě se nedávají razítka tak, jak v Čechách, Rada Smutný: Ale vždyť jste nám sám vyprávěl, že jste byl v celé řadě moravských stravoven. Řekl jste, že jste nocoval u paní Červinková, že jste tam měl své věci, a že jste nevěděl, kde budete nocovat. Hilsner: Ona tam měla mladé holky a nechtěla mne tam ani jindy nechat; věci hodila do komory. Rada Smutný: Jsou v neděli v Jihlavě otevřeny obchody? Hilsner: Krámy jsou zavřeny, ale já šel po kšeftech. Rada Smutný: Dal jste si napsat 15. července že půjdete do Polné. Proč jste tam nešel? Hilsner: Neměl jsem dostatek peněz, tak co bych doma dělal? Chtěl jsem vzít 2—3 města a pak že půjdu domů. — Rada Smutný: Proč jste byl vyšetřován?

Hilsner: Pro veřejné násilí. Rada Smutný: Ale vy jste byl vyšetřován pro ná- silné smilstvo. Hilsner: To jsem nevěděl, co to je. Rada Smutný: To vyšetřování bylo zastaveno. Předseda uvádí věc na pravou míru: že udán byl četnictvem Hilsner, že Benešové vyhrožoval, že mu ne- byla po vůli a že ji chtěl zabit. Konečně odsouzen pro pře- stupek u okresního soudu na 24 hodin. Dr. Vodička uvádí, že Hilsner chtěl se dát pokřtít. Žádá, aby z psaní bylo konstatovávno, že to není tak špatný člověk. Psaní datováno z Polné a ne z Prahy. Na to čte se dopis, jejž psal Hisner »jako voják«. Praha, dne 6. listopadu 1889.

Drahá přítelkyně! Dnes sem Nucen zdělují vám že sem se kvůli Vám dal odvésti sem už na vojné 14 dní a při někeří chvýli si na vás spomínám že sem se neměl dát odvést každou chvíly se chci zastřelit a mám kvér přirychtovanej nyť si na to spomenu že mám sloužit tři roky a tejranej bejt jako ten dobytek a to všechno skrze vás Milá Anna to víte že je v Praze hesky jiny vojáci od pěchoty aš špací- rujou od večera po městě a já ubohej drakon musím se skoňma dřít je to štyři dni co sem spat s koně a dyv sem si nezlámal druhou nohu. Milá Ana jak se ty časi pro- měnily já sem si myslel že zjara budeme svoji a na ti se to proměnilo ale mislým si do času že přísaham mému mečí že jeden od nás to zaplatí ksmrti to nemusi byt hned to se muže stát až muj drahý odlap příjde. Milá Ana co se v tejch věcech týče dyt sme se měli tak rádý a zničeho ni sem ti neubížil že ses ani na mě nemohla podívat dyš sem u vás byl naposledy my štěsti že sem se brzi tam vocat odebral prič oni namě hlídati jak na na- kýho loupežníka to ste se odebrala do hesky dědiny to můžete bejt pochválena.

Já sem si dycky myslel, že mam hodnou a poctivou holku a já sem měl takovou který u nás v prase poulici povalujou a po nás po vojacích pokřikujou taková ste právě vy pod přičinou. Sotva štrnacní ste přišla doblíz- kova už ste se tam chytla chlapa vodvolu proto ste do té vesnice šla protože v městě by do vás žádnej nekop já sám ani sem nevěděl ce ste zač já sem si mislel že mam holku hodnou a poctivou a sem měl zatím j j + takovou která je provšecky obyčejná má pomsta na vás která ste mě tak daleko přivedla aš natu vojnu pod příčinou mou že padnete pod mým mečem ostrým a ten váš mylej taky čítejte časi až se navráti to příde jak ta lašťovička zjara to sem si ani nepomislil jakej to vezme svámy konec já skusím na ty vojně moc a to všechno skrz vás kdeš sme uš mohli bejt za nákejch 4 měsíce svoje a na to musím úplně tři roky sloužit to náka trocha vody sejde a mysle se obráti.